Altered 3/10

Notorický fušer Vuorensola to (možná) myslel dobře, ale dopadlo to jako vždycky (což znamená tragicky). Produkční hodnoty samozřejmě minimální, premisa vykrádačka libovolné dystopické sci-fi se sociálním přesahem, zkombinovaná se superhrdinskou komiksovkou, akční scény do počtu a zpracováním k smíchu, herecké výkony z kategorie ochotnického představení (jo, včetně Feltona v hlavní roli) a k tomu spousta scén na hraně nezamýšlené parodie. Některé filmy jsou mizerné. Jiné jsou tak zoufale mizerné, že neumětelstvím všeho a všech jsou zábavné. Tohle je bohužel ten první případ.

The Rip 8/10

Tip na skrýš drogového kartelu, barák na předměstí se svědkem uvnitř, zátah speciálního policejního týmu, obrovský balík prachů k zabavení (nebo přisvojení:-)) a banda zkorumpovaných kolegů, kteří se mohou skrývat jak venku, tak i ve vlastních řadách. Jednotlivé figurky na šachovnici jsou tudíž rozestavěny a herní partie "kdo proti komu a s kým" může směle začít. Carnahan zrovna nepatří mezi zaručené sázky na jistotu, ale tímhle policejním kouskem, který připomíná drsné žánrovky z policejního prostředí strejdy Ayera, trefil jackpot (a dost možná natočil nejlepší film ve své kariéře).

Zdánlivě jednoduchá premisa s nalezenou hotovostí patřící kartelu a následným procesem zajišťování důkazů na pozadí časového tlaku a pod hrozbou protiakce ze strany kartelu se totiž velice záhy začne příjemným způsobem komplikovat. Obrovská suma zabavených peněz samozřejmě pro některé členy týmu představuje velké lákadlo začít si vykládat předpisy podle svého, což se pomalu, ale jistě začne odrážet na čím dál tím více podezřelém chování všech přítomných postav. Nervozita stoupá, vzájemná důvěra se hroutí a dlouholeté přátelské/kolegiální vztahy dostávají povážlivé trhliny.

Carnahan v průběhu filmu skvěle buduje paranoidní atmosféru a všudypřítomný pocit nedůvěry mezi členy týmu a hraje si při tom jak s postavami, tak i s divákem. Morální hranice jsou rozostřeny a hlavní postavy po většinu stopáže svými činy umně balancují přesně na hraně kladného a záporného charakteru, přičemž role si mnohé z nich prohodí, což ovšem divák zjistí až poté, co past zaklapne a Carnahan vyloží všechny karty na stůl v překvapivém finále, ve kterém dojde nejen na povinnou whodunnit vysvětlovačku stran identity záškodníka, ale rovněž na nezbytnou dávku (vcelku obstojné) akce. 

Sympaticky konspiračním narativem obohaceným o nespolehlivého vypravěče to ovšem nekončí. Další silnou stránkou filmu je nepřekvapivě casting ústřední dvojice. Dlouholetí parťáci Affleck a Damon jednak rozdávají charisma na potkání a jejich vzájemná chemie funguje na výbornou a jednak podávají vynikající herecké výkony (škoda, že na Adkinse zbylo jen cameo). Finále se spektakulární honičkou je dramaturgicky tak trochu navíc (zakončit to klimaxem v dodávce by bez problémů stačilo) a naopak s bodycountem se mohlo znatelně přitlačit na pilu, ale v souhrnu parádně odvedená práce.

Hedda 5/10

DaCosta vskutku neztrácí čas a střídá při tom žánry jako na běžícím páse (za poslední pětiletku je tohle už třetí zářez s tím, že čtvrtý kousek je už na cestě a opět s přibalenou žánrovou, tentokrát zombie, otočkou), ovšem její modus operandi je stále stejný. Různý rozpočet, různá předloha a různý casting, ale víceméně stále stejný (nepříliš přesvědčivý) výsledek. Kudos za pracovní nasazení a různorodost témat, ale tohle přestává být pouhá náhoda/smůla.

Předlohu neznám, takže netuším, co vše nad rámec genderové nadstavby a přesunutí děje do 50s DaCosta ve filmu vynechala/přidala/změnila a zda je tak problém už v původním textu, nebo až v její moderní adaptaci, ale historka o snobském večírku, na kterém jeho intrikánská hostitelka/frustrovaná manželka/zhrzená milenka dovedně spřádá síť intrik a psychologických manipulací, ve kterých uvízne pár nebožáků z řad pozvaných hostů, vykazuje značné rezervy.

V podání DaCosta se totiž tahle mocenská hra proměnila v přehlídku v pomalém rytmu se odvíjejících konverzačních scén, ve kterých se nic zásadního po stránce vývoje charakterů, gradace děje, překvapivých zvratů nebo vztahového mnohoúhelníku až do samotného konce filmu nestane (finální ostrostřelba je navíc propálena hned na začátku filmu). Některé dialogové výměny obsahují náznak hlubších myšlenek, v pár scénách probleskuje zajímavá atmosféra a casting v čele s Thompson odvádí slušnou práci, ovšem kombinace utahaného tempa a nevzrušivého děje se na filmu podepisuje.

Song Sung Blue 7/10

Kolik už bylo natočeno životopisných historek o nějaké živoucí hudební legendě, popisující její život a kariéru skrze cestu od skromných počátku až na samotný vrchol popularity? Hromady … a tohle naštěstí není jedna z nich. Brewer na to šel totiž chytře a namísto standardně střiženého biopicu přímo o Diamondovi se rozhodl natočit civilní portrét o (manželské) dvojici propagátorů jeho díla, který dokáže potěšit (a malinko dojmout) i někoho, kdo o hlavních postavách v životě neslyšel a z mistrova repertoáru vyjma jeho nejslavnějšího songu nezná vůbec nic (to znamená mě:-)).

Po příběhové stránce se tady nikdo nepouští do žádných větších dramaturgických akcí a divák se tak v průběhu filmu dočká obvyklých dějových zákrut všech podobných žánrovek, natočených na základě skutečných událostí, které mapují něčí hudební kariéru (obtížné začátky, nečekaná sláva, úspěšná série vystoupení, vydobytá popularita vykoupena problémy v soukromí, rány osudu, finální vystoupení, atd.). Přesto film dokáže překvapit nečekaným dějovým zvratem, kterým se z odlehčené love story v kulisách hudebního biopicu překlopí do tíživého rodinného dramatu (a zase zpátky).

Jen plynulé střídání žánrů s několika překvapeními v narativu by ovšem ke kvalitnímu výsledku nestačilo. Nejsilnější eso v rukávu Brewer vytahuje v podobě sympatického manželského páru, potažmo castingu ústřední dvojice, který spolu sdílí skvělou chemii. Jackman je v podobných napůl hereckých a napůl pěveckých rolích jako doma a (nepřekvapivě) i v tomhle případě podává parádní výkon, přičemž Hudson je na tom (překvapivě) v obou rovinách úplně stejně. Především jejich zásluhou film disponuje nakažlivou feel-good atmosférou (nejen v hudebních vsuvkách, ve kterých jak Jackman, tak Hudson srší energií), přestože v ději není nouze ani o serióznější/smutnější situace (nejen v dojemně osudovém závěru).

The Thing 1 - 2

The Thing

V rámci mého pravidelně nepravidelného splácení filmových dluhů (kultovní filmové klasiky a základní stavební kameny žánru v jednom, viděné poprvé v životě v kině a s originálním zvukem:-)) tentokrát došlo na Carpenterův sci-fi hororový majstrštyk z ledového pekla (aktualizovanou verzi předlohy Frozen Hell jsem doteď ani nevím proč ignoroval, tak je asi nejvyšší čas s tím konečně něco udělat) a musím s potěšením konstatovat, že od 90s, kdy jsem film viděl v bedně v nuzném sd rozlišení a se stereo dabingem poprvé, se vůbec nic nezměnilo a je to pořád stejná pecka jako tenkrát. Proč to o dekádu dříve publikum nevnímalo stejně a film v době vzniku vyfasoval nálepku propadáku (nesouvisející vsuvka: Blade Runner měl premiéru v tentýž den (dnes něco nemyslitelného) a finančně rovněž drtivě propadl … aby se poté také stal naprostou žánrovou klasikou:-)) jsem doteď nepochopil. Naštěstí tohle nedopatření dávno odvál čas. O vynikající paranoidní atmosféře, typově dokonale obsazeném castingu, věrně vykresleném "mrazivém" prostředí, správně nekompromisním (protože otevřeným a nejednoznačným) finále a samozřejmě geniálním OST z Morriconeho dílny (který představuje takový roztomilý meta prvek, protože podobně jako ve filmu titulní monstrum napodobuje lidské postavy, tak mistr u hlavního hudebního motivu kráčí v elektronicky minimalistických šlépějích pána na režisérské stoličce) není vůbec potřeba se více rozepisovat. Co mě ovšem při sledování filmu asi nejvíce překvapilo, byla triková stránka, která ve zkoušce času obstála s velkým přehledem. Kvalitativní úroveň poctivých praktických efektů ve scénách s mimozemským záškodníkem totiž ani trochu nepoklesla a i po více než čtyřech dekádách působí body horor sekvence na velkém plátně hmatatelně a uvěřitelně (na rozdíl od cgi balastu v prequelu, který dnes vypadá jako z nějaké videohry).  

The Thing (2011)

A když už jsem byl při tom, tak jsem si po dlouhých letech dal repete i prequelového nášupu (bohužel už jen v domácích podmínkách), u kterého se historie opakovala a rovněž skončil jako propadák. Na kultovní Carpenterův počin tenhle film samozřejmě nemá ani omylem, ale v rámci specifické kategorie "pokračování tak podobné původnímu filmu, že není jasné, zda jde o sequel/prequel nebo nepřiznaný remake (potažmo doslovnou poctu originálu)" a neméně specifické kategorie "režisérův sestřih vyhozen do koše a nahrazen vizí studiových kravaťáků" si vlastně nevede vůbec špatně. Posvátná úcta k originálu je poznat z každého záběru, stejně tak důraz na detaily, odpovídající letmé návštěvě opuštěné základny v úvodu Carpenterova filmu (jak po stránce výpravy a rekvizit, tak z pohledu narativu), navzdory totožnému dějovému/enviromentálnímu zasazení jsou tvůrci schopni přijít s pár novými nápady (změna pohlaví hlavní postavy a s tím související jiná vztahová dynamika, zubní plomby namísto krevního testu, jazyková bariéry zesilující pocit paranoie, finální prohlídka vesmírného korábu, atd.), pokrok v trikových technologiích je zúročen v početnějších interakcích s titulním monstrem a ještě k tomu se tady zpětně napravuje drobná nelogičnost v původním filmu (Proč si monstrum v kůlně podomácku staví únikový prostředek, namísto toho, aby se vrátilo zpět do mateřské lodě? Protože je v prequelu pozničena:-)). Velká škoda, že studio film překopalo k obrazu svému (a praktické efekty v postprodukci nahradilo cgi).

Dust Bunny 7/10

Nápad natočit další historku o sirotkovi, jemuž je vyvražděna rodina, načež si najme souseda, toho času profesionálního hitmana, k vykonání pomsty (což funguje už od dob Leona:-)), jako žánrový mix akce, fantasy a rodinného dramatu (s nepatrnou dávkou komedie a monstr hororu) je vskutku originální, ale výsledný film mohl dopadnout všelijak. Fuller naštěstí prokázal, že do budoucna s ním lze počítat, protože jeho debutový kousek dopadl nad očekávání dobře.

Což je zásluha především castingu ústřední dvojice. Na Mikkelsena je spolehnutí a nezklamal ani tentokrát, Sloan za ním kupodivu není o moc pozadu (spolu mají skvělou chemii, díky čemuž jejich dialogové výměny stojí za to). Největší kámen úrazu představuje nevelký rozpočet, což se podepisuje jak na skromném množství akčních scén, tak i na omezeném prostoru pro titulní monstrum a stejně tak na dramaturgii filmu (tempo v průběhu děje kolísá, protože je potřeba si všechny kaskadérské/trikové atrakce šetřit až pro finále). Navzdory tomu Fuller dokázal z minima vytěžit maximum.

Jednak nepřítomnost hlavního bubáka v celé své kráse po většinu stopáže dává ve filmu prostor balancovat na hraně regulérní akční žánrovky (s eRkovým ratingem), ve které je likvidace všech provinilců nahlížena optikou milosrdné dětské představivosti a regulérního fantasy dobrodružství, ve kterém se pod podlahou prohání zubaté králičí monstrum. Jednak kombinace moderních studiových kulis a ošuntělých starých exteriérů (u našich jihovýchodních sousedů) propůjčuje filmu specifickou atmosféru, stylový audiovizuál se několikrát blýskne efektní kamerovou jízdou nebo netradičním úhlem záběru a výborný rozverně ponurý OST dodává mnoha scénám příjemně komediální (občas skoro až parodický) nádech.

Lee Cronin's The Mummy

Za ten geniální distribuční název by si dotyčný zasloužil obdržet nějakou klíčenku:-). V originále je alespoň jasné, že jde o autora předlohy/filmu, byť o něm divák třeba v životě neslyšel a navíc se tam tímhle způsobem titulují filmy (z právních důvodů) už drahně let, byť se to neděje moc často (Dracula a Frankenstein z 90s). V tuzemsku to vyznívá ve stylu "Sherlock Holmes: Pes baskervillský":-). Ta absence představivosti zrovna v našich vynalézavých končinách (American Pie apod.) mě dost překvapuje, na druhou stranu mohlo být i hůř (Darebák jedna ftw:-)). 

Stran samotného teaseru slušná práce, tak jsem zvědavý, s čím vyrukuje trailer. Evil Dead Rise jsem prozíval (gorefest ok, ale to je tak všechno), tak snad to tady obsahově nedopadne stejně a na druhý pokus mě Cronin dostane na svou stranu.

Rental Family 7/10

Fraser dal sbohem pár kilům (a tuně latexu:-)), vydal se do země vycházejícího slunce a osamělého učitele tvůrčího psaní vyměnil za osamělého herce k pronajmutí, jinak je vše při starém, tj. otevírají se srdce, léčí se rodinná traumata a hledá se cesta k odpuštění/smíření/vykoupení prostřednictvím pečlivě dávkovaných scén naplněných radostí, humorem, smutkem, životními moudry, specifickou mentalitou místních obyvatel a nepostradatelným závěrečným ponaučením (lhát se nemá, ano?) přesně tak, jak to v podobných dramedy historkách obvykle chodí. 

Výsledek ovšem není zdaleka tak dojemný, vtipný a dramatický, jak jsem na základě notně šílené/bizarní premisy s falešnou rodinou za peníze (nápad originální, nicméně podnikání "firmy na zážitky" se ve filmu nebezpečně blíží v lepším případě právnímu prohřešku a v horším vyloženému podvodu, tahle rovina se v ději bohužel vůbec neřeší) očekával, což souvisí s tím, že pravidelné střídání "pracovních zakázek" má za následek to, že ani jedné z nich se děj nevěnuje na dostatečně velkém prostoru tak, aby vztahy mezi hlavní postavou a klienty nepůsobily zkratkovitě. Což je škoda, protože jak školní, tak herecká (ostatně i manželská) epizoda je sama dostatečně nosná na to, aby ustála celý film.    

Přesto to dohromady zejména díky castingu (Fraser předvádí prakticky stejnou hereckou polohu, jakou si vyzkoušel v oscarovém kousku, jen sebevražedné sklony odložil v zákulisí:-), Gorman v debutové roli podává nečekaně příjemný výkon) po většinu stopáže (finále v rámci citové údernosti vykazuje jisté rezervy) bez problémů funguje, ale fungovalo by to ještě o kousek lépe, kdyby tvůrci stran emocí, osobních dramat a morálních dilemat o něco více přitlačili na pilu a soustředili se pouze na jednu dějovou linku. Natočit fajn feel-good žánrovku se ovšem podařilo, takže mise byla splněna.

The Testament Of Ann Lee

No vida, jako fanoušek dobových (ideálně středověkých) žánrovek a nadměrných stopáží a současně nefanoušek artovek a muzikálů (a když už jsme u toho, tak i extrémně nudného minulého počinu Fastvold) musím uznat, že to vypadá a zní (za pár dnů vychází Blumbergův OST a podle těch pár songů, které jsou už venku, asi obratem poputuje do playlistu, protože jsou super - kdo by to byl řekl, že jednou skončím u nadšeného poslouchání chvalozpěvů Shakerů:-)) přímo skvěle a atmosféra něčeho neobyčejného/výjimečného (když už jsme u toho, tak ala Brutalist) z toho kouká na všechny strany. Tak nezbývá než doufat, že Fastvold tentokrát trefí jackpot a výsledek bude podobně hypnotický jako trailer.

Good Luck, Have Fun, Don't Die

Slovy nejmenovaného klasika "You had my curiosity, but now you have my attention":-). Verbinski znovu za kormidlem je lákavá nabídka sama o sobě, i kdyby jen z toho důvodu, aby člověk zjistil, zda si po té desetileté tvůrčí pauze dokázal udržet své mojo nebo ne, ale pokud se vrátí na režisérskou stoličku s něčím, co podle traileru vypadá na podobně šílenou multi žánrovou jízdu časem a jinými dimenzemi jako bylo Everything Everywhere All At Once (kdyby mise na záchranu světa "bistro týmem" probíhala v podobném "kill, die, learn, repeat" stylu jako v Edge Of Tomorrow, tak bych se vůbec nezlobil:-)), tak samozřejmě o to lépe a včera bylo pozdě. Nápad originální, casting fajn, tak snad to celé dobře dopadne.