Frankenstein 6/10

Poslušně hlásím upíři versus monstra na body jedna nula. Pomyslný souboj, kdo svým autorským uchopením osvědčené literární/filmové klasiky o ikonické hororové postavě letos rozbije bank, vyhrál (nutno poznamenat, že na celé čáře) šikula Eggers. Osvědčený řemeslník del Toro natočil precizní adaptaci, která pracuje jako přesný hodinový stroj, ale chybí tomu to nejdůležitější a to je synergie všech jednotlivých částí. Paradoxně to del Toro zkouší s prakticky totožnými esy v rukávu jako Eggers, ale dosahuje úplně jiného (o dost méně působivého) výsledku.

Příběhová linka se na mnoha místech věrně drží předlohy, zatímco na mnoha jiných se od ní odklání. Což by nebylo nic proti ničemu, pokud by učiněné změny měly nějaký přínos, ale většina novinek spadá do kategorie nepodstatných variací. Historka o tom, zda ve zrůdě nepřebývá člověk a naopak, tady byla už v tolika podáních, že další převyprávění bez něčeho navíc (ať už po stránce formy nebo obsahu) už nedokáže ničím překvapit nebo upoutat bez ohledu na hvězdný casting nebo vysoký rozpočet. A rozvláčné tempo s přepálenou stopáži filmu taktéž nepomáhají.

Na jednu stranu lze pochválit produkční hodnoty stran povedené výpravy a kostýmů (nicméně více než dvojnásobný rozpočet oproti Nosferatu na filmu není nijak poznat). Na druhou stranu si del Toro vypomáhá mohutnou dávkou laciného digibordelu (očividně digitální oheň, zvířata a veškerá zranění a krev), která u podobné dobové žánrovky působí jako pěst na oko. Potěšit dokážou explicitní fatality se sympatickým množstvím vynalézavého gore (byť jak jinak než také z jedniček a nul). Naopak s designem samotného monstra, respektive jeho maskou, si šlo vyhrát o poznání více.

Napětí prakticky absentuje, stylová gotická atmosféra probleskuje jen nárazově (většinou se tak děje za bouřky/deště:-)) a nějaké drama a především emoce se dostavují jen výjimečně. Casting bez výjimky podává kvalitní herecké výkony, ale klacky pod nohy mu průběžně hází papírem šustící dialogy a papundeklové momenty (v některých scénách film připomíná spíše divadelní inscenaci s nuceným přednesem naučených replik než duchaplné rozhovory živoucích postav), které jen podtrhuje nepřesvědčivý OST (v některých scénách svou náladou funguje, v některých absolutně selhává).

Black Phone 2 7/10

Jednička měla nedostatků více než dost (a horor to navíc nebyl ani omylem), ale vydělala balík, takže tady máme dvojku. A navzdory očekáváním, která byla s ohledem na předchozí film nastavena poměrně nízko, se kupodivu pro jednou zase stal zázrak a dvojka sice zhusta vykrádá klasiku A Nightmare on Elm Street a obejde se při tom bez černého humoru a vynalézavého bubáka, prohánějícího se ve snech svých obětí, ale po kvalitativní stránce jedničku převyšuje.

Za což může hned několik věcí současně. Derrickson se odpoutal od prostinké předlohy z minula, čímž odpadlo několik výtek k jedničce (nelogické chování postav, nedostatečné rozvedení mnoha vedlejších linek), a zkusil něco (staro)nového. Návrat pana telefonisty zpět na scénu díky tomu nabídne slušně mysteriózní detektivní linku (kdo, co a proč), která se následně překlopí ve svižnou a napínavou hru na honěnou na pomezí reality a snu, přičemž se při tom nezapomene ani na nápadité prohloubení mytologie (sice v podobě berličky jménem retcon, nicméně smysluplně zdůvodněné).

Hawke je ve filmu bohužel upozaděn v podobné míře jako minule, na vysloveně strašidelnou (natož mrazivou) atmosféru v průběhu děje prakticky nedojde a ani fatality moc prostoru nedostanou, s čímž souvisí i neuspokojivý bodycount, ale casting ústřední dvojice potvrzuje výbornou hereckou formu i vzájemnou chemii z předchozího filmu (sympatická McGraw prokazuje svůj talent, ale ani Thames za ni příliš nezaostává), pár funkčních lekaček je přítomno, napětí se dávkuje průběžně a v dostatečném množství, na gore atrakce také dojde (eRkový rating úřaduje naplno - exekuce okenní tabulí je laskomina), "snový" koncept vypůjčený od strejdy Cravena je vytěžen do slušné míry (prolínání reality a snu, sen ve snu), neokoukané zimní/zasněžené prostředí je fajn nápad a patřičně vygradované finále se povedlo. Po jedničce bych nevěřil, že to někdy napíšu, ale tahle série přece jen nějakým zábavným potenciálem disponuje, takže sem s trojkou.

Michael

Fuqua patří do režisérské kategorie hit or miss (na prdel jsem si z jeho filmů sedl jen u Training Day, zbytek se pohybuje od ok po meh) a Logan má svá nejlepší léta za psacím stolem taky za sebou, ale pokud to nějak zásadně neprokaučovali a zopakují úspěšný recept Bohemian Rhapsody (maximální fan service, minimální, respektive nulová, kontroverze - což je prakticky tutovka, jinak by od rodiny nedostali práva na songy:-)), tak mají zaděláno na podobný úspěch a cashgrab jako v případě Mercuryho a spol. (viz měsíční počet posluchačů na Spotify, který překonává jak Queeny, tak třeba i Beatles).

---

Podobně neúprosná čísla měly do letoška automotive žánrovky nehledě na jejich kvalitu. A pak přišel Pitt s F1. Srovnání s Presleym, Johnem nebo Marleym je zavádějící. Jackson je v popularitě někde jinde. Ne kdysi dávno, když byl na vrcholu a to je jen něčí dojem, ale právě teď a na základě tvrdých čísel.

Jasně, ne každý z pravidelných posluchačů automaticky zamíří do kina, ale ta základna potenciálních návštěvníků je tady prostě znatelně větší. Fanouškovskou základnu není radno podceňovat, což dokázali jak Queeni a Swift, tak z jiného soudku třeba Mario nebo Minecraft, případně Wicked. Jedna z věcí, kterou to můžou podělat, je to aktuální marketingové mlžení, zda to bude jeden (tříhodinový) film nebo to rozdělí na dvě části, tj. co všechno v tohle filmu ze života Jacksona vlastně pokryjí. Jinak to ale bude fanoušky maximálně hladit po srsti, ergo maximální profit.

The Rats: A Witcher Tale 5/10

Netflix pokračuje v rozšiřování zaklínačského univerza dalším nepodstatným (tentokrát live action) dodatkem. Novinkou je pouze těsné (respektive až moc těsné:-)) provázání s mateřskou sérií. Dobrou zprávou je, že tahle origin bokovka o bandě vedlejších postav z aktuální sezóny naštěstí nedosahuje nekvalit seriálového spin-offu Blood Origin. Špatnou zprávou je, že naneštěstí nedosahuje kvalit dvojice anime přídavků Nightmare of the Wolf a Sirens of the Deep.

Ten masivní spoiler stran finále poslední sezóny doslova v první minutě filmu si mohl Netflix fakt odpustit (největším paradoxem je, že nemá v ději žádné opodstatnění a kdyby tahle historka začala jen voiceoverem Copleyho o tom, jak partičku zlodějů před událostmi ze seriálu potkal a šlo se rovnou na retrospektivní vyprávění, tak by to celé fungovalo úplně stejně) a vzhledem k prequelové podstatě je bohužel od počátku jasné, které postavy se dožijí závěrečných titulků a které nikoliv, ať už se jim v průběhu filmu stane cokoliv, takže něco jako divácká obava o jejich osud se nekoná.

Příběhová linka s plánováním a následným provedením heistu je bohužel značně jednoduchá a ideálně by vystačila na půlhodinovou epizodu. Tady je roztažena na celovečerní stopáž, takže výsledkem je spousta dialogové výplně a budování vztahů a skromná dávka napětí a atmosféry, natož nějaké akce. Vzhledem k přítomnosti flashbacku v ději, který je sám o sobě flashback, nepřekvapí ani finální plot twist stran skutečné identity zde vystupujícího monstra. Nicméně co nezvládá narativ, to zachraňuje outsider Lundgren a badass Copley (škoda, že mano a mano bitka nedostala více prostoru).

The Paragon 4/10

Za hodně málo peněz hodně málo muziky. Respekt k debutantovi Duignanovi, že něco takového dokázal natočit doslova za pár dolarů v podstatě svépomocí, ale zase a znovu se potvrdilo, že bez ohledu na rozpočet pokud ve filmu nefunguje základ, tzn. samotný narativ a charaktery, tak Houston hlásí velký problém. Mizivé produkční hodnoty pak výsledné dílo zkázy jen podtrhnou. Premisa s paranormálními schopnostmi (ala Scanners), cestováním časem/paralelními dimenzemi (ala Donnie Darko) a nelineární vyprávěcí strukturou (ala Following) je fajn, ale tím pozitiva jak začínají, tak i končí.

Nesympatická hlavní postava (což byl možná záměr a na konci si projde něčím jako charakterový oblouk, ale její osud mi byl po celý film ukradený), nezajímavý a v první polovině filmu vyloženě nudný děj (tohle je přesně ten typ filmu, u kterého jen rezignovaně čekám, zda se časem/někdy/nakonec rozjede a samozřejmě to dopadne pokaždé stejně), pomalé tempo, nedostatek humoru (těch pár sarkastických hlášek stojí tak akorát za mírné pozvednutí obočí) a na podobně ambiciózní historku extrémně nuzný rozpočet, který si v těch několika málo akčnějších scénách "psycho duelů" v podobě zírání postav přímo do kamery s barevnými filtry vybírá krutou daň (všechny do jedné působí lacině a směšně).

Him 4/10

Dal jsem tomu šanci kvůli nadějnému traileru, který sliboval netradiční kombinaci sportovní žánrovky s psychologickým hororem s metaforickou nadstavbou v podobě intenzivního, posléze podivného a nakonec šíleného fotbalového boot campu, na kterém se potkává bizarní psycho trip se surreální atmosférou a stylovým audiovizuálem. A zase jsem naletěl, protože samotný film vyjma sem tam stylového audiovizuálu bohužel nic z toho nedodal.

S podobnými ingrediencemi by někdo jako Aster nebo produkující Peele (proč jej zrovna tenhle pitch zaujal, je zřejmé na první pohled) bych schopen natočit zábavný žánrový kousek a ještě by k tomu přidal nějaký sociálně-kritický přesah. Bohužel jej natočil někdo jako Tipping, který sice nemá problém vyprávět pomocí obrazu a zvuku (kompozice některých záběrů za doprovodu úderného OST je fajn), zato má problém s dramaturgií a především narativem jako takovým.

Něco alespoň trochu zajímavého se odehraje až čtvrthodiny před koncem, do té doby je divák nucen sledovat nepříliš originální a místy vyloženě nudnou variaci na všechny podobné sektářské historky, která po většinu stopáže nedokáže nabídnout napětí, drama, atmosféru, ani gradaci děje (hlavní postava si nesáhne na dno svých psychických/fyzických sil, s patřičně wtf scénami šlo také přitlačit na pilu o poznání více a mytologické/alegorické vsuvky jsou tady čistě jen do počtu), přičemž to nezachraňuje ani závěrečná gore porcovačka, protože spadá do kategorie "příliš málo, příliš pozdě".

Playdate

Ritchson je sympaťák a za každou filmovou příležitost pro něj palec nahoru, ale nevím, jestli zrovna podobné šablonovité výplachovky pro celou rodinu, které mají za účel jen rozšířit počet katalogovek na streamu o další obsahovou výplň, jsou ideálním způsobem, jak se vymanit z televize.

Podle traileru to vypadá na další variaci ohrané buddy historky, ve které se jen střídá frajer na pozici mlátičky. Když to není Bautista, tak je to Cena, případně Wahlberg, a teď pro změnu i Ritchson. Jestli se pletu, tak sláva a třikrát hurá, ale hádám, že na konci závěrečných titulků si nevzpomenu, o čem to vlastně bylo.

The Cut 6/10

Vysloužilý boxer dostane šanci (z největší pravděpodobností poslední v životě) se vrátit zpět na vrchol a dokázat publiku, svému nejbližšímu okolí a především sám sobě, že ještě nepatří do starého železa. K tomu ovšem potřebuje shodit nabraná kila na předepsanou hmotnost, jinak se žádné utkání o titul nekoná. Takže následuje závod s časem a souboj s mnohem těžším protivníkem, než je soupeř v ringu, tzn. s vlastní vůlí a hlavně digitální váhou:-).

Kdo od nejnovějšího Ellisova kousku očekává standardní sportovní drama z boxerského prostředí ala Rocky a podobné from zero to hero žánrovky, bude nevyhnutelně zklamán. O samotný box a poskakování v ringu tady totiž vůbec nejde. Ellis namísto toho servíruje komorní psychologické drama ve stylu Black Swan o jednotlivci, který je ochoten pro svůj sen/cíl obětovat vše a při tom bojuje jak s nároky, které na něj klade daná profese, tak i vnitřními démony.

Extrémní hubnoucí kůra, kterou hlavní postava podstupuje pod dozorem nesmlouvavého "kouče", připomene pro změnu podobnou mentorskou lekci ve Whiplash. Tréninková montáž, roztažená na celovečerní stopáž a občas proložená flashbacky z neradostného dětství, tak logicky nekončí samotným zápasem (protože, jak zazní přímo ve filmu, cesta je cíl), ale bizarním psycho tripem a záměrně absurdním finále. Podobné téma už bylo zpracováno mnohokrát a Ellis ničím z řady nevystupuje, nicméně Bloom, Balfe a obzvláště Turturro podávají skvělé herecké výkony, které vytahují film nahoru.

Americana 6/10

Naivní servírky, osamělí kovbojové, revoltující indiáni, najatí gangsteři, radikální patriarchové, nepoctiví překupníci, reinkarnované děti, utlačované dcery a mezi nimi klasický MacGuffin tentokrát nikoliv v podobě tradičního balíku prachů (i když na něj taky nakonec dojde), ale cenného indiánského outfitu, který všechny zmíněné figurky na šachovnici posune do pozice "všichni proti všem". Ideální výchozí podmínky pro zábavnou krimi komedii ve stylu ranných "coenovek", které sice Tost ve svém debutovém kousku nedokázal proměnit v nějakou žánrovou parádičku, ale co by za to Coen v současné formě dal, aby jeho poslední filmy dopadly alespoň takto. 

Tost recykluje osvědčené žánrové vzorce vskutku poctivě, takže v jeho konverzační historce z typického amerického zapadákova nechybí typově skvěle vybraný casting, partička různorodých/bizarních postav, z nichž zdaleka ne všechny se dožijí závěrečných titulků, přímočará příběhová linka (jak jinak než rozdělená na kapitoly), šikovně propojující osudy jednotlivých postav, které se uzavřou na finálové párty s decentní dávkou akce, ani obvyklé ingredience žánru (mrtvoly, krádeže, podrazy, atd.). Co naopak Tost postrádá je větší zastoupení humoru (velká chyba, protože podobný typ žánrovek je bez vydané porce černohumorné složky poloviční). Stejně tak stran konfliktních situací (jinými slovy dramatu a napětí) šlo zajít mnohem dál a stran tempa alespoň v samotném závěru se mohlo přepnout na vyšší rychlostní stupeň.

Avatar: Fire And Ash (Bilance)

Letos to stran blockbusterových eventů je vyloženě tragédie, takže hlad po nich je obrovský (kdo by si ještě nedávno pomyslel, že F1 dokáže vytáhnout z peněženek přes 600 mega, i ta slaboučká osmička M:I překonala podobně slaboučkou sedmičku, o ultra generických dinosaurech se skoro 900 mega ani nemluvě), od premiéry budou mít modrásci volné pole působnosti tři (!) měsíce (srovnatelná big budget konkurence je až v březnu Project Hail Mary), což se vzhledem k tomu, že tahle značka není sprinter ale vytrvalec, rovná bianco šeku a v neposlední řadě je to biják od Casey kurva Rybacka Jima železňáka Camerona, což je svátek samo o sobě (narativ může být pro leckoho diskutabilní, ale o tom, že po řemeslné stránce Cameron zase ukáže záda celému Hollywoodu, snad nepochybuje nikdo).

Pokles tržeb oproti dvojce nejspíše bude (moc nových diváckých atrakcí se v trailerech neukázalo a vypadá to prostě jen jako druhá (tříhodinová:-)) polovina jednoho filmu, to neokoukané sopečné prostředí měli v kampani mnohem více akcentovat), ale výše zmíněné okolnosti trojku podle mě vytáhnou na dvě miliardy. Možná těsně nad/pod, ale nakonec meta padne. Jestli ne hned při premiérovém uvedení, tak po kolečku následných re-releasů určitě (divím se, že Disney spolu s dvojkou neposlal letos do kin znovu i jedničku, magická meta tří miliard by byla zase a pár mega blíže:-)). Camerona neradno podceňovat v jakémkoliv ohledu, takže počítám, že se dvojka zastaví někde mezi dvěma miliardami a tržbami dvojky. Kdybych si musel tipnout přesné numero, tak třeba 2025 (a šest nul) by byla docela pěkná bilance:-).