Normal

Premisa s novým šerifem v ospalém městečku moc originality nepobrala a Kolstad má obecně po druhém Nobodym co napravovat, protože po scénáristické stránce to nebyl žádný zázrak a kromě lepidla mezi jednotlivými akčními výstupy to moc nefungovalo (zejména práce s hlavním záporákem byla tragická). Tohle prý napsal ještě před natočením jedničky, tak jsem zvědavý, co tady předvede. Plus Wheatley nějakou jistou záruku kvality nepředstavuje, tak nezbývá než doufat, že oba pánové šli do sebe a Odenkirkova kariéra posledního akčního hrdiny neskončí dříve než se vůbec pořádně rozjela.

Die My Love 5/10

Lawrence vyměnila manžela Bardema za manžela Pattinsona a po Aronofskyho Mother! si střihla další narušenou matku na psycho tripu v hardcore artovce (neklamné znamení, že Ramsay má se svým kouskem vyšší ambice, než jen pobavit diváka, tj. obrazový formát 4:3, pochopitelně přítomno:-)), tentokrát na téma "poporodní deprese a jak z toho ven", která by mohla mít stopáž hodinu a půl a stejně tak pět hodin a na vyznění filmu by to bohužel nemělo žádný vliv.

Předlohu (vzhledem k výsledku naštěstí) neznám, takže je klidně možné, že v knize tahle historka o manželské/mateřské psychóze dává hlubší smysl a disponuje nějakou vypovídající hodnotou, adaptace ovšem dopadla jako typická artová festivalovka, to znamená víceméně nesmyslný a stran jednotlivých událostí repetitivní děj, složený z náhodně seřazených scén, plných buď nezajímavé a místy nudné mozaiky ze života jedné narušené osoby, nebo totálních wtf momentů, případně náznaků jakési alegorie/symboliky na kdovíco, který směřuje odnikud nikam a postrádá jakoukoliv gradaci.

Navíc do hlavy oběma postavám se film v průběhu děje vůbec nedostane, takže jejich myšlenkové pochody zůstávají po celý film záhadou, díky čemuž jejich chování působí nepochopitelně až nesmyslně, což dramaturgie děje (míchání reality a snu, střídání časových rovin) jen podtrhuje. Největší zábava při sledování filmu tak spočívá v bláhové naději, že na konci Ramsay odmění divákovu trpělivost nějakou překvapivou/šílenou/nekompromisní pointou (typu hlavní postava zabila svou ratolest, pobývá v psychiatrickém ústavě a celý děj se odehrává jen v její pomatené hlavě:-)), což se ovšem nestane. Lawrence podává skvělý výkon, Pattinson je na tom podobně (bohužel nedostane moc prostoru) a to je stran pozitiv vše. 

Disclosure Day

Pravda je tam venku:-). Jsem zvědavý, nakolik se mistrovi za těch skoro padesát let od CE3K posunulo optimistické vnímání tohohle tématu a zda v novince na konto "jsou mezi námi" nezazní i nějaké temnější podtóny (anální sondy a podobné legrace by asi byly přes čáru, ale trochu skeptičtější pohled by nemusel být na škodu:-)). 

Kudos, že trailer nic nevykecal (doufám, že takhle tajemně/neurčitě se pojede po celý zbytek kampaně a všechna tajemství si mistr schová až do filmu), náznaky atmosféry ala CE3K, Arrival nebo seriálový Taken (škoda, že si casting director nevzpomněl na Fanning a nedostala tady nějakou roli, to by se kruh pěkně uzavřel) patrné na první dobrou a Blunt v hlavní roli představuje nabídku, která se neodmítá. Tak nezbývá než doufat, že čtyřlístek Spielberg, Williams, Kamiński a Koepp neztratili své mojo a War of the Worlds dostane důstojného duchovního nástupce:-).

Dracula 7/10

Besson se rozhodl vystoupit z řady a namísto klasické hororové adaptace nestárnoucí literární klasiky se zaměřil v prvé řadě na tragicko-romantickou rovinu příběhu a vykreslení antihrdinské podstaty titulní postavy namísto tradičního pojetí krvechtivého bubáka podobně jako to před ním udělal Coppola nebo nedávno Eggers, ale ve srovnání s kolegy zašel ještě o kus dál a vzdal se prakticky veškerých hororových ingrediencí nejslavnější upíří báchorky ve prospěch čistokrevné love story. A ono to kupodivu nejenže funguje, ale funguje to více než dobře.

Po příběhové stránce se Besson naštěstí drží původního textu pouze rámcově (takže je divák ušetřen po kdovíkolikáté sledovat to samé) a přidává do filmu spoustu (mnohdy neobvyklých) dějových zákrut (retrospektivní vsuvka s hledáním ztracené lásky během uplynulých věků), díky čemuž dokáže diváka v průběhu vyprávění konstantně držet v očekávání věcí příštích, případně jej rovnou překvapovat, s čímž souvisí hned několik nečekaně stylových scén (taneční číslo na zámku, taneční číslo v klášteře, akčně epické a současně romanticky komorní finále).

S čímž pro změnu souvisí výborná romanticko-gotická atmosféra, na které se podílí jak parádní (tradičně rozverně-ponurý) OST od Elfmana, tak nadstandardní produkční hodnoty (výprava a kostýmy odvádějí vynikající práci, nechybějí velké davové/bitevní scény, působivé přírodní lokace, ani sympatické praktické efekty - staletý make-up ikonického upířího protagonisty se povedl). Největší překvapení ovšem skýtá Jones v hlavní roli, který hlavní postavu opatřil nezvykle velkou dávkou charismatu a osobního kouzla (Waltz je skvělý jako vždy, byť se pomalu ale jistě začíná vykrádat).

Avengers: Doomsday

No nekecej, tohle mý být jako první marketingová nakopávka největšího komiksového eventu dekády, jo? Koukám, že míra zoufalosti Marvelu je ještě větší, než jsem si myslel. Nostalgické vzpomínání na staré, dobré časy, kdy nám to ještě sypalo, nic víc nemáme, sorry. Hlavně proboha všichni do toho kina naklusejte, jinak jsme v prdeli. Jsem zvědavý, zda nakonec nevytáhnou z hrobu i toho Iron Mana, aby se Downey na konci mohl porvat sám se sebou:-). Jestli celou kampaň postaví jen na tomhle plačtivém přístupu (snad ne, když mají po ruce Dooma, X-Meny a FF), tak to potěš koště.

The Carpenter's Son 4/10

Poslední pokušení Cage, pardon, tesařovic synátora:-). Mistrova filmografie se poslední dvě dekády plní samými guilty pleasure kousky, ve kterých tenhle zasloužilý držitel zlatého plešouna hledá (zdá se nikde nekončící) limity svého expresivního herectví a tohle "heretické" dílko nebude výjimkou. A abych nezapomněl - odpověď na nejpalčivější otázku zní ano. Na mistrovu trademarkovou hereckou polohou "Cage rage" ve filmu samozřejmě dojde:-).

Zkusit podat klasickou biblickou historku jako křesťanskou verzi Chronicle s postupným objevováním nadpřirozených schopností hlavní postavy a následným osudovým bojem s podvratným démonickým bubákem, pokoušejícím se nezbedného syna jakéhosi tesaře (Nathanova odvaha provokovat náboženské fanatiky bohužel skončila u pitche, takže otec, matka ani syn nejsou ve filmu přímo jmenováni) svést na scestí, ve stylu vymítání v Exorcistovi vlastně není vůbec špatný nápad, právě naopak. U něj to ovšem také skončilo, protože thriller, natož horor, to není ani omylem.

Je to nevyrovnaná směska nízkorozpočtové kopírky The Passion of the Christ, jakýchsi artových tendencí (symbolika na každém rohu), hrstky osamocených scén, disponujících jistými náznaky znepokojivé atmosféry, legračně nezvládnutých triků (ultra digitální hadi vypadají, jakoby sem doputovali z devadesátkové videohry), pár nepostradatelných mistrových maniakálních ksichtů, které evokují Life of Brian (Cage se už prostě nedá brát vážně, sorry jako:-)) a především utahané dialogové výplně. Jediné světlo na konci tunelu tady představuje slušně hrající (a správně androgynní) Johnston, amen.

Silent Night, Deadly Night

Kudos střihači traileru, tomuhle se říká dobře odvedená práce:-). Na to, že s největší pravděpodobností půjde jen o další zaměnitelný slasher v řadě (osmdesátkový originál žádnou díru do světa neudělal a to vznikl v dekádě, ve které podobné hororové kousky zažívaly nejlepší období vůbec, o zapomenutelných sequelech ani nemluvě, takže hádám, že tady to dopadne úplně stejně), to čistě podle traileru vypadá až nečekaně našlapaně. V nějakou žánrovou pecku nedoufám ani omylem, ale slušná hororová jednohubka by z toho snad vypadnout mohla (pokud trailer mohutně neklame tělem:-)).

Christy 7/10

Michôd se po skvělém Kingovi na dlouhou dobu odmlčel a pro svůj návrat si nevybral úplně jednoduché téma, nicméně v nerovném boji obstál se ctí. Aneb další životopisná historka ze sportovního prostředí o nějaké slavné mlátičce v ringu, ve které se hlavní postava na pozadí tradiční cesty ze dna na absolutní profesní vrchol potýká jak se soupeři mezi provazy, tak se svým toxickým okolím v řadě? Víceméně ano, ovšem rozdílovým faktorem je tady jednak Sweeney v hlavní roli a jednak závěrečná půlhodina, která dodává filmu mnohem silnější dramatický/emocionální náboj.

Vzhledem k tomu, že hlavním těžištěm filmu je vztahové/rodinné drama, ve kterém se řeší seriózní témata typu genderové identity, partnerské podřízenosti/závislosti a nakonec i domácího násilí a nikoliv sportovní/kariérní stránka, ani moc nepřekvapí, že samotné zápasy v ději nehrají nijak zvlášť podstatou roli a slouží především jako kulisa pro dramatické události, odehrávající se mimo ring. Řemeslným podáním přesto dokážou zaujmout (kamera a střih uvnitř ringu odvádějí dobrou práci) a obsahem záměrně kontrastují se zbytkem děje (zatímco v ringu hlavní postava kráčí od jednoho vítězství ke druhému, v soukromí zažívá porážku za porážkou, byť si toho zpočátku ani není vědoma).

Ovšem hlavní zásluhu na tom, že tenhle po dějové stránce vcelku obyčejný sportovní biopic, skvěle funguje, má casting ústřední dvojice. Sweeney v hlavní roli bez problémů zvládá uhrát všechny polohy své postavy (zprvu nepříliš sympatický charakter se postupem času promění v osobu, které divák drží všechny palce) a znovu dokazuje, že nemá jen hezkou tvářičku (a další věci:-)), ale i herecký talent a v tomto případě i slušnou fyzičku:-). Neméně schopným spolu/proti hráčem jí je Foster jako její trenér a pozdější manžel, který je od úvodních minut na scéně vykreslen jako ukázkový parchant a své pověsti ve zbytku filmu naplno dostojí. Škoda jen, že se film detailněji nezaměřuje na psychologickou rovinu vyprávění (tj. nastínění důvodů, proč hlavní postava dlouhá léta pobývá v toxickém vztahu a snáší veškerá příkoří).

Wake Up Dead Man: A Knives Out Mystery 8/10

Do třetice všeho dobrého a opět trefa do středu terče:-). Johnson naštěstí neopravuje, co není rozbité a i tentokrát servíruje podobně stylovou a zábavnou "whodunnit" žánrovku, jako tomu bylo minule i předminule, ve které vzdává poctu všem klasikám detektivního žánru v čele s nejmenovaným puntičkářským detektivem s pěstěným knírem a současně si nápaditě hraje se zažitými žánrovými pravidly, které střídavě dodržuje a podvratně porušuje, aniž by se při tom v každém díle téhle série opakoval a recykloval původní film jen v jiném prostředí s jiným castingem.

Oproti experimentálnější dvojce, ve které Johnson zkoumal, případně boural, mantinely žánru, se ve trojce vrací ke konzervativnějšímu pojetí jedničky jak po dramaturgické, tak i řemeslné stránce. Což ovšem neznamená, že by zapomněl na všechny tradiční ingredience série. Po typově různorodé partičce postav, které spolu pojí rodinné a přátelské vazby, Johnson dává prostor další uzavřené komunitě, tentokrát postavené na náboženských základech, jejíž zdánlivě spořádání členové ukrývají nejedno temné tajemství (a jak se v průběhu filmu ukáže i zřejmý motiv ke spáchání zločinu).

Na první pohled přímočará dějová linka se s postupujícím detektivním pátráním a odhalováním jednotlivých důkazů a (pravých či falešných) stop sympaticky komplikuje hned několika příběhovým zvraty a skrze retrospektivní sekvence pozvolna odhaluje jeden dílek skládačky za druhým, aby se v tradičním "vysvětlujícím" závěru složil výsledný obraz dohromady v celé své kráse (identita pachatele sice nepřekvapila, ale motiv ano). Johnson při tom diváka zásobuje jak humornými vsuvkami (vtípek s graffiti sice prozradil už trailer, ale přesto je top:-)), tak hromadou popkulturní referencí a samozřejmě patřičně sarkastickým meta komentářem na konto fungování sociálních sítí, masmédií i samotné církve.

Šťastnou ruku měl Johnson i při výběru castingu. Craig v hlavní roli svérázného detektiva s rozverným přízvukem, nonšalantním vystupováním a nezměrnou dávkou charismatu podává i na potřetí parádní herecký výkon, ovšem ani zbytek hvězdami nabitého obsazení za ním příliš nezaostává, přičemž pochvalou zmínku zasluhuje zejména trojice O'Connor, Close a Brolin. Expozice by mohla být o něco kratší, vedlejší postavy nedostanou v ději tolik prostoru, kolik by si zasloužily, což je škoda zejména v případě Scotta a navrátivšího Rennera (na druhou stranu velký palec nahoru, že se ve filmu vůbec objevil:-)) a stejně tak stopáž, která se s každým dalším dílem natahuje, by neškodilo malinko zkorigovat, ale to jsou nepodstatné výtky vůči jinak vynikající žánrovce, po které nezbývá než s nadějí vyhlížet další pokračování:-).

Keeper 4/10

Perkins ve svém nejnovějším kousku beze všech pochybností servíruje důkaz místo slibů a definitivně potvrzuje, co si o něm myslím už léta. Poprvé to může být jen náhoda. Podruhé to může být velká smůla. Potřetí a dál je to už jasný trend, respektive standard. Perkins během aktuální pětiletky natočil čtveřici žánrovek a pokaždé to kvalitativně dopadlo úplně stejně a totiž v lepším případě průměrně a v tom horším vyloženě mizerně. A nejinak je tomu bohužel i zde.

Po řemeslné stránce jsou Perkinsovy filmy navzdory minimálním rozpočtům (což je hlavní důvod, proč nemá problém točit jeden film za druhým) bez výraznějších nedostatků a platí to i tentokrát, ale pravidelně jim podráží nohy jeho pokulhávající scénáře. Tentokrát si na pomoc přizval Leparda, ale na výsledku se to bohužel pozitivním způsobem nepodepsalo (nechce se mi věřit, že tuhle historku napsal stejný člověk jako zábavnou jednohubku Dangerous Animals).

Neoriginální, ale žánrově vděčná, premisa s víkendovým pobytem na chatě uprostřed lesů se totiž s postupující stopáží proměňuje v čím dál tím více nezáživné sledování náhodných prostřihů s náznakem surreálních/artových tendencí, opatrného naznačování jakési nadpřirozené entity, několika psychedelických vsuvek a předvídatelných lekaček (z nichž skvěle funguje akorát přepadovka v lese). Pečlivé budování strašidelné atmosféry a postupné dávkování napětí skrze práci s kamerou, hudbou a střihem se prakticky nekoná, fatality nejsou na pořadu dne a bodycount nestojí za řeč.

Čehož důsledkem je, že veškerá zábava se v průběhu filmu redukuje na pouhé tipování, zda na konci Perkins vyrukuje s nějakým "šokujícím" plot twistem (takhle směšnou/nesmyslnou pointu jsem už dlouho neviděl:-)) a zda tajemným bubákem bude přítel hlavní postavy, něčí duch nebo jakési monstrum (legrační make-up nenažene hrůzu ani omylem). Maslany v hlavní roli hraje slušně a satisfakční koncovka je fajn, zbytek je ovšem, jak je u Perkinse zvykem, bída a zmar.