William Tell

Seriál z konce 80s byl super (tedy alespoň dětským pohledem někdy na začátku 90s, kdy jsem to viděl naposledy:-)) a tenhle ostrostřelec je na poli filmu dlouhodobě dost nespravedlivě ve stínu slavnějšího konkurenta s kapucí, lukem a šípy (vlastně si nepamatuju, že bych o něm nějaký film už někdy viděl), takže i přes celkově komornější zpracování, relativně no name casting (hádám, že duo Pryce a Kingsley se ve filmu objeví jen na skok) a docela ambiciózní stopáž tomu dříve nebo později určitě dám šanci. Podle traileru to vypadá na obstojnou žánrovku, tak snad toho zpětně nebudu litovat. 

The Return

Sledovat dvojku z The English Patient znovu pospolu bude určitě fajn a vzhledem k těm pár explicitním cákancům krve se možná vyfasuje eRko (byť to v rámci těch pár záběrů akce v hromadě dialogových scén asi nebude hrát podstatnější roli), jinak to ale vypadá jako všechny ty televizní náboženské budgetovky, které mají výčet log produkčních společností v úvodu filmu pomalu delší, než jsou celé závěrečné titulky:-). Hádám, že nebýt toho, že do hlavní role ukecali velkou hollywoodskou hvězdu, film by hned po premiéře zmizel pod radarem a obratem skončil někde na streamu/kabelovce. Jediná (nicméně velká) naděje tady je, že Fiennes dokáže uhrát v podstatě cokoliv. 

The Amateur

Předchozí adaptaci jsem neviděl a podle hodnocení to není žádná velká sláva, ale premisa působí zajímavě a každá špionážní historka se počítá, tak snad to tentokrát dopadne o poznání lépe (byť nově bez kulis studené války a děje odehrávajícího se v komunistickém Československu, fňuk:-)). 

One Life byla emocionální kanonáda a působivý divácký zážitek prakticky výhradně kvůli tématu a nikoliv režijnímu podání, protože Hawes tam předvedl ukázkovou televizní rutinu, tak jsem zvědavý, s čím po řemeslné stránce vyrukuje po přesunu do úplně jiného žánru. Jinak Malek svůj herecký stín z Bohemian Rhapsody už nikdy poté nepřekročil a podle traileru to tedy nevypadá, že by se na tom mělo něco změnit. 

Dirty Angels

Ou jé, další přírůstek do podžánru "silné akční hrdinky" a dokonce rovnou týmovka, to tady už dlouho nebylo a co zástupce, to naprostá žánrová pecka:-). Kudos za reunion Campbella s Green, ale podle traileru to vypadá, jako kdyby se 355 zkombinovala s Kandaharem a Covenantem a není to úplně pěkný pohled (neplatí pro Green, ta je boží vždy a všude, pokud se k tomu navíc ohání šavlemi, tak o to více:-)).

K velkoprodukcím (typu bondovek) se už Campbell téměř jistě nevrátí, vzhledem k tomu, že už pár let točí jen nenáročné budgetovky, ale i ve svém pokročilém věku a za pár dolarů ještě dokáže předvést nadstandardní žánrové řemeslo, pokud dostane do ruky slušný scénář (Protégé). Tak nezbývá než doufat, že jej v tomhle případě dostal a nedopadne to jako zapomenutelná akční rutina s tunou klišé (Memory).

The Sum Of All Fears

Upřímně, zatímco Hunt For Red October je nestárnoucí klasika, všechno ostatní, co přišlo ve filmech poté, ať už s Fordem, Affleckem nebo Pinem (případně s Jordanem, když se neberou v potaz jen ryanovky, ale clancyovky obecně), z mého pohledu tak trochu splývá a na rozdíl od McTiernanova majstrštyku (nebo konkurenční pecky Bourne Identity, která měla premiéru jen čtrnáct dní poté) nemám v jejich případě potřebu se k nim každoročně vracet a dávat si opáčko.

Affleck v hlavní roli je fajn, casting je přecpaný lidmi z ranku "žádná velká hvězda, ale poctivý herecký pracant" (Cromwell, Schreiber, Hinds, Rifkin, atd.), OST je hodně povedená záležitost (aby ne, když jej má na svědomí Goldsmith:-)) a "kmotrovské" finále s likvidací záporáků za zvuků operní árie je pěkné pomrknutí tvůrců na fanoušky Godfathera, ale nebýt výbuchu atomovky někdy uprostřed filmu (což je v rámci hollywoodské produkce až do dnešních dní docela unikát, protože drtivá většina "žánrových" filmů se s atomovkami neodváží pracovat jinak než na úrovni plot device berličky - čest všem výjimkám typu True Lies, byť tam je detonace pojata jen jako taková vedlejší epizoda k hlavnímu dění), díky čemuž děj konečně dostane nějaké grády, na film bych si už asi nevzpomněl. Navíc výměna fundamentalistů za neonacisty byla s ohledem na dobu vzniku filmu asi pochopitelná, ale už tehdy to působilo dost zastarale a nevěrohodně (na rozdíl od teroristů z IRA a drogových kartelů v předchozích adaptacích). 

Megalopolis 4/10

Dobrá zpráva je, že Coppolův za vlastní peníze pořízený autorský majstrštyk není rozdělen na dva díly, neobsahuje úmorné zpomalovačky každých pár minut a v budoucnu se nechystají žádné prodloužené sestřihy, které by celkovou stopáž a tím pádem divácké utrpení prodloužily na neúnosnou míru:-). Špatná zpráva je, že ve všech ostatních ohledech je tenhle nezávislý počin úplně stejná tragédie, jakou nedávno předvedl Snyder s dvojitou filmovou apokalypsou jménem Rebel Moon. Neuvěřitelné, kam to Coppola, jakožto filmařská legenda a oscarový tvůrce, na stará kolena dopracoval.

Coppola, zbaven limitů přísného kreativního i finančního dohledu ze strany studiových kravaťáků (podobně jako Snyder, byť v jeho případě to bylo Netflixem kdovíproč posvěceno) a vybaven na podobnou konverzační historku velkorysým rozpočtem z vlastí kapsy, se rozhodl do svého srdcového projektu bez ladu a skladu nacpat úplně všechno, co jej v průběhu dekád, které film strávil ve fázi development hell, zrovna napadlo a podle toho to také dopadlo, tj. ambiciózním filmovým exhibicionismem, který se koncepčně, myšlenkově i dramaturgicky rozpadá přímo před divákovýma očima.

Prvoplánová alegorie na dekadentní antickou společnost na hraně civilizačního úpadku nabízí jen nesouvislý děj, který se plácá odnikud nikam, nesmyslné recitační dialogy, příběhové odbočky, které ve výsledku nikam nevedou (motiv ovládání času je naprosto nevyužitý), utahané tempo a spoustu wtf momentů, přičemž některé scény jsou vyloženě na hraně nezamýšlené parodie (Fishburne pronášející celý film hluboká moudra, Voight hrající si v posteli na ostrostřelce, atd.). Sledovat hvězdami nabitý casting se tady v lepším případě zahazovat a v horším rovnou ztrapňovat je vskutku bolestné.

Motivace a vývoj charakterů, zajímavý děj nebo alespoň příběhový oblouk či smysluplná pointa. Nic z toho tady pořádně nefunguje a značná část z toho je mírou své nepovedenosti buď k smíchu nebo k pláči. Patetické mírové poselství v závěru filmu je pak už jen definitivní tečkou za celým dílem zkázy. Produkční hodnoty jsou relativně slušné (vysoký rozpočet je na filmu poznat) a kamera a střih sem tam zprostředkují audiovizuálně nápaditou scénu, ale co je to všechno platné, když jako celek je tohle dílo nezvládnutý (nudný) umělecký mišmaš a zasloužený (obrovský) finanční propadák.

Juror #2 8/10

Pokud tímhle projektem Eastwood skutečně odejde do (zcela zaslouženého) filmařského důchodu, tak na rozdíl od předchozího Cry Macho bude moci v klidu spát s pocitem dobře odvedené práce, protože (definitivně?) poslední přírůstek do jeho bohaté filmografie je sice neokázalé a příběhově nikterak komplikované (trailer z filmu ukázal prakticky vše podstatné a žádné nečekané podrazy v podobě překombinovaných plot twistů na diváka v průběhu děje nečekají), ovšem poctivé a především ve všech ohledech kvalitní soudní drama ze staré školy s prvky psychologického dramatu.

Eastwood tady s přehledem dokazuje, že skromný rozpočet, v rámci podobných historek ze soudní síně obvyklé žánrové vzorce (otázka viny a trestu, zkoumání hranice morálky a svědomí, pochybení na straně systému i jednotlivce, zákony vs spravedlnost, společenská odpovědnost, atd.) a konzervativní zpracování (umírněná kamera, hudba a střih slouží vyprávění a nikoliv tvůrčí exhibici) nejsou vůbec na překážku, jelikož k působivému výsledku postačí jen zajímavý příběh a schopný casting (ústřední trojlístek Hoult, Collette a Messina podává přesvědčivé herecké výkony, dvojice Simmons a Sutherland bohužel nedostane v ději příliš prostoru, přesto zanechaným dojmem nezůstává o moc pozadu).

Eastwood ovšem v rukávu schovává ještě pár trumfů navíc. Od budování příjemně napínavé atmosféry (bude skutečný viník odhalen, případně se pod tíhou svědomí sám přizná a nebo se ukáže, že je s případem všechno jinak?), přes relativizaci vyřčených "faktů" skrze prolínání/zrcadlení scén obhajoby a obžaloby během soudního přelíčení (dobrý nápad realizovaný jen za pomoci chytré střihové skladby), až po emocionálně silné scény (přiznání v garáži, výslech ve vězení, rozhovor na lavičce, atd.), přičemž vše kulminuje v závěrečné "spravedlivé" pointě. Škoda jen, že před vynesením rozsudku nedojde na rozhodující debatu mezi porotci, tam byl ještě prostor rozehrát pořádný konflikt/klimax.

Gladiator II 8/10

Konečně zase epická sandálovka v kinech a navíc znovu z rukou mistra - to je nabídka, která se neodmítá (obzvláště v IMAXu):-). Další legacy sequel v řadě, který navíc přichází (tak jako původní film) dávno poté, co jeho předchůdcem nečekaně obrozený žánr po sérii propadáků opětovně ulehl k zimními spánku. Jak to s návratem k mečům, sandálům a pískům v aréně po takových letech dopadlo? Geniální jednička zůstává (nepřekvapivě) nepokořena, přičemž absentující Crowe a zejména Zimmer citelně chybějí, ale v přímém souboji je dvojka naštěstí více než důstojný soupeř. 

Přestože Scott sem tam vyrukuje s nějakou novinkou (výtvarně nápadité úvodní titulky vzdáleně evokující antické fresky, zajímavý nápad se snovou sekvencí převozu zesnulých přes mýtickou řeku na onen svět - škoda, že tohle téma není ve filmu více akcentováno), od jedničky se napříč filmem (premisa s pomstou za zničení domova, archetypy postav (psychopat(i) na trůně, protřelý obchodník s otroky, hrající na všechny strany), vizionářský motiv "I have a dream", politikaření a intriky, spiknutí a neúspěšný pokus o svržení císaře, dekadence společnosti, atd.) opisuje ve velkém.

Povinná expozice, seznamující diváka s postavami a prostředím, v podstatě neexistuje a Scott vrhá diváka doprostřed všeho dění téměř okamžitě po konci úvodních titulků v podobě epické bitevní sekvence s vyloděním flotily, která svým provedením a velkolepým měřítkem připomene obléhání Jeruzaléma v Kingdom of Heaven. Hektická bitevní vřava bohužel skončí dříve, než se pořádně rozjede, což je symptomatické pro všechny akční sekvence ve filmu. S čímž souvisí určitá příběhová překotnost až zkratkovitost, která se v průběhu děje opakovaně přihlásí o pozornost.

Podivné skoky v ději a ve vývoji některých charakterů (reputace Mescala náhle vzroste bez zjevné příčiny, v jedné scéně Mescal odmítá mít s Nielsen cokoliv společného, ve druhé scéně si už padají do náruče, Nielsen je uvězněna pro zradu, následně bez problémů navštěvuje Mescala, poté je opět v zajetí, atd.) dávají tušit, že se film potýká se syndromem Napoleona, tj. spousta minut skončila na podlaze střižny. Co si ovšem Scott do filmu doplnit neodpustil, je scénáristická berlička s otcovským retconem, přestože svou podstatou popírá ústřední téma jedničky "síla a čest". Crowe se tak oficiálně stává děvkařem, který klátí manželku a současně Nielsen (protože oba synové byli zhruba ve stejném věku):-(.

Na druhou stranu audiovizuál a obecně produkční hodnoty od opulentní výpravy a kostýmů (Max a Yates málokdy zklamou a nestalo se tak ani tentokrát), přes panoramatickou kameru a atmosférickou hudbu (Gregson-Williams v rámci OST odvádí poctivou práci, Zimmer v jedničce ovšem (doslova) hraje jinou ligu a není náhoda, že emocionálně nejsilnější scény ve dvojce jsou spojeny se Zimmerovými hudebními motivy - Now We Are Free v podání Gerrard prostě nikdy nezklame:-)), až po bombastickou akci a spektakulární měřítko dosahují top tier levelu a ten absurdní rozpočet je na filmu poznat prakticky v každé scéně (což u podobných monstrózních produkcí zdaleka není pravidlem). 

Rovněž na poli castingu není, nač si stěžovat. Mescal v samotném filmu naštěstí není tak herecky nepřesvědčivý, jako působil v trailerech, respektive čeho se mu nedostává po stránce charismatu (Crowe je zkrátka někde jinde), to dohání po stránce fyzičky (ve fitku si to oddřel) a urputnosti, Pascal se pohybuje přesně na hraně klaďase a záporáka z donucení a Nielsen byl v ději přidělen překvapivě velký prostor a herecky jej dokáže patřičně využít, ovšem celý film si krade pro sebe Washington jako oddaný služebník a dovedný manipulátor zároveň (škoda, že Jacobi má ve filmu jen cameo). 

V čem se dvojka téměř vyrovná jedničce je akce. Dvojice největších akčních vrcholů filmu, tj. jak bitka s nosorožcem (pěkné pomrknutí na fanoušky originálu, ve kterém byla původně plánovaná jako grande finale, ale z finančních důvodů zůstala jen na papíře), tak námořní bitva v zatopené aréně se pyšní špičkovým zpracováním. Všechny mano a mano souboje jsou díky eRkovému ratingu správně naturalistické a nepostrádají dynamiku a energii. Triková stránka až na drobné výjimky (obludně digitální opice působí jako nezamýšlená parodie:-)) dopadla na výbornou a žádný přeplácaný digibordel se tak nekoná. Snad se stane zázrak a dvojka když už ne pořádně vydělá, tak alespoň těžce nepropadne:-).

A Different Man 7/10

Po Substance další instruktážní video na téma "jak by to dopadlo, kdyby se spojil Cronenberg s Lynchem (případně s Asterem) a natočili spolu film":-). Schimbergův počin není tak audiovizuálně strhující a narativně/tematicky/žánrově nekompromisní historkou jakou nedávno natočila Fargeat, přesto jde o podobně autorsky pevně uchopený, satirou a sociální kritikou nasycený a na několika úrovních fungujícím meta komentářem opatřený filmový experiment, který taktéž stojí na vynikajícím hereckém výkonu ústřední dvojice, v tomto případě Stana (ve srovnání s Apprentice zcela jiná dramatická poloha, ovšem castingově opět trefa do černého) a Pearsona.

Prakticky od samotného počátku filmu je ze spousty na první pohled rozporuplných detailů a nesouvislých dialogů (neustále opakující se variace na tytéž motivy, které se s postupujícím časem začínají cyklit do sebe) patrné, že jakákoliv smysluplná příběhová linka je tady odsunuta na vedlejší kolej a Schimberg se v prvé řadě pokouší (i za pomoci OST) budovat specifickou atmosféru na hraně fikce a skutečnosti, která může být způsobena halucinacemi hlavní postavy, ale stejně tak nespolehlivým vypravěčem, případně bizarní realitou, posunující film až do hájemství abstraktní grotesky.

Což má v průběhu děje za následek opakované kolísání faktoru zábavy podle toho, co obyčejného/šíleného se ve filmu zrovna odehrává. Naštěstí po nástupu Pearsona na scénu se kola nápadité meta úrovně roztáčí naplno (postavy odkazují jak na jiné postavy, tak samy na sebe, na děj filmu jako takový a současně na samotné tvůrce) a divák s pobavením sleduje, jak daleko je v míře absurdního divadla (ve skutečném i přeneseném smyslu) Schimberg ochoten zajít. Načež se v závěru ukáže, že oproti Fargeat bohužel zase tak daleko nikoliv, jelikož pointa je mnohem méně úderná, než by si podobná historka zasloužila. Celkově ovšem platí totéž, co v případě Substance, tj. netradiční zážitek, který stojí za to.

The Count Of Monte Cristo 8/10

Jak praví staré klingonské přísloví - pomsta chutná nejlépe za studena:-). Pokud se při tom nechá uzrát dvacet let, tak o to kvalitnější gurmánský zážitek to pak může být. Dává v dnešní době smysl točit další adaptaci nestárnoucí předlohy, která má na kontě již bezpočet (oceňovaných) filmových zpracování? Tak jako v případě nedávných mušketýrů kupodivu ano, protože tvůrčí duo de La Patellière a Delaporte vsadilo na podobnou filmovou kuchyni a stejný recept, se kterým nedávno slavil úspěch (bohužel pouze na poli diváckého zážitku a nikoliv finančního profitu) kolega Bourboulon.

Což znamená parádní herecké výkony v čele s Nineym v hlavní roli, vzhledem k relativně komorní předloze překvapivě velkorysé měřítko, špičkový audiovizuál (vedle vynikající výpravy a kostýmů zaslouží pochvalu i výborná kamera, která zaujme příjemně epickými záběry z dronu), patřičně atmosférický OST a obecně vysoké produkční hodnoty (na evropské poměry nadmíru štědrý rozpočet je na filmu skutečně poznat) a po většinu děje opravdu svižné tempo (přestože předloha oproti mušketýrům nabízí o poznání více dialogů a o poznání méně akce), přičemž rozmáchlá stopáž tady není vůbec na překážku (naopak, takto košaté látky adekvátní časový prostor při převedení knihy do filmu přímo vyžadují).

Příběh po vzoru mušketýrů doznal jistých změn (některé tradiční dějové sekvence jsou vynechány nebo výrazně zkráceny - scény v zajetí jsou omezeny na minimum, proměna hlavní postavy z uprchlého vězně v aristokrata a uvedení do společnosti je taktéž pojato značně spartánsky, najmutí sluhy nebo vypořádání se s druhým falešným svědkem vůbec neproběhne, atd.), ovšem veškeré kreativní zásahy oproti předchozím adaptacím filmu prospěly, protože výsledkem je velkolepá žánrovka se spoustou silných scén (rozhovor bývalých milenců mezi čtyřma očima, napůl napínavé a napůl romantické finále s duelem a vyznáním lásky mladé dvojice, atd.), ze které atmosféra toho pravého dobrodružství přímo tryská. Snad Bourboulon, de La Patellière a Delaporte dostanou šanci v podobném duchu dále pokračovat.