Gangs Of London (Sezóna 3) 8/10

Gangsterská hra o trůny z titulního velkoměsta (volně natočená na základě videohry) se konečně vrací zpět na scénu a naštěstí znovu ve velkém stylu, který by ji mohla leckterá seriálová konkurence závidět. Duchovní otec série Evans se sice rozloučil už po první sezóně, ale jeho věrní následovníci i tentokrát odvedli vynikající práci, která stojí na nečekaných příběhových zvratech, sympaticky realistické akci a v neposlední řadě parádních hereckých výkonech.

Tvůrci zachovali vše, co skvěle fungovalo minule a předminule a třetí gangsterská štace opět nabízí mix výborné atmosféry historek z podsvětí, svérázných a v mnoha případech nekompromisních charakterů, kterým nechybí odvaha a charisma (zatímco morálka a svědomí rozhodně ano:-)), silných scén (poslání jedné z oblíbených postav na střídačku je mrazivý moment) a důmyslně propletené příběhové linky (na události v předchozích sezónách se znovu navazuje hodně těsně a kdo postavy a jejich vztahy/minulost nemá v paměti, bude po jistou dobu tápat), ve které dojde na všechny oblíbené ingredience série, tj. podrazy, spojenectví, krevní msty a politikaření v doprovodu drsné akce.

Hned od úvodního dílu tvůrci nasazují ostré tempo a nepolevují až do velkého finále, po příběhové stránce jedno (mnohdy šokující) překvapení střídá druhé (prostor pro další sezóny se připravuje důkladně:-)), přičemž i tentokrát se některé z hlavních postav nedočkají konce závěrečných titulků, dokonce i retrospektivní epizoda má do nezajímavého "výplňového obsahu" daleko a samotná akce sice zase tolik prostoru nedostane, ale když už na ni dojde, tak stojí za to (nápaditá "baby die hard" sekvence a předčasný vrchol celé sezóny v podobě intenzivní scény hromadné přestřelky v kostele). A to vše se odehrává za účasti typově přesně zvoleného castingu, který podává kvalitní herecké výkony nehledě na rozsah dané role, vysokých produkčních hodnot a nepostradatelného cliffhangeru pro nalákání na příští sezónu.

Heads Of State

Tvl, Cena jako POTUS. To už je jen krůček od "knihovny prezidenta Schwarzeneggera":-). Škoda, že se to obejde bez eRkového ratingu, nějaké výživné fatality přímo na kameru s ostrou a řádně nekorektní hláškou na rtech by tomu (vhledem k lidem před i za kamerou) slušely, ale jinak to vypadá na sympatickou žánrovou jednohubku:-).

Příběhově z toho sice křičí jedno klišé za druhým, ale o tohle tady stejně půjde až v poslední řadě, takže no problemo. Podstatné je, že chemie mezi oběma výtečníky politiky funguje, hlášky jsou fajn a akční radovánky si Najšuller dozajista pohlídá. Letos se už v žánru pár překvapivě zábavných/kvalitních kousků objevilo, tak snad se k nim přidá i tohle.

The Roses

Technicky vzato je to nová adaptace, ale jako jo, další z filmů, který v žádném ohledu nepotřebuje remake, protože to v podstatě nejde natočit/odehrát lépe, než jak to udělal DeVito/Douglas s Turner a případný upgrade v podobě lepších triků nebo vyššího rozpočtu (čímž lze některé předělávky žánrových klasik obhájit) tomu žádnou službu neudělají.

Tohle stojí a padá na castingu a tady to podle traileru vypadá všelijak. Cumberbatch i Colman sami o sobě jsou herecky ok, ale dohromady působí jako bratr se sestrou a nikoliv manželský pár. Stran vzájemné chemie to mezi nimi moc nefunguje (jiskření mezi Douglas a Turner je někde úplně jinde), tak snad budou stát za to alespoň ty vzájemné fuck upy.

Sinners 6/10

Za prvé originální nápad zkombinovat upíří horor s gangsterkou, muzikálem a sociálním dramatem, zasazeným do období prohibice/hospodářské krize. Za druhé parádní produkční hodnoty od kamery a hudby, přes výpravu a kostýmy, až po masky a triky (nadstandardní rozpočet na podobnou žánrovku je na filmu poznat). A za třetí (bohužel) koncepční a dramaturgický mišmaš na úrovni druhého Jokera (nekompromisní autorská vize, ale také zdlouhavá expozice, pomalé tempo, muzikálová čísla ze žánru mimo současný mainstream a přestřelená stopáž) s koncovkou ve stylu From Dusk Till Dawn a epilogem ze současnosti, který nastoluje zajímavější otázky než celý předchozí děj dohromady.

Coogler si ve své novince hraje s žánrovými pravidly a do své dobové historky o jedné upíry obklíčené putyce míchá spousty zajímavých témat (rodinná traumata, rasismus, segregace, náboženství, folklór, hudba jako prostředek pro vyjádření osobní/komunitní identity, prohibice, hospodářská krize a v neposlední řadě kontrast nadpřirozeného zla se špičatými zuby s lidským zlem s bílými kápěmi - super nápad, který je Cooglerem bohužel zahrán do outu) v doprovodu atmosféry starého dobrého dixielandu a obvyklých upířích klišé (česnek, dřevěné kůly, sluneční paprsky, atd.). Což by možná skvěle fungovalo … nebýt pokulhávající dramaturgie a přespříliš ambiciózní stopáže.

Jordan s těžkým jižanským přízvukem se hlavní dvojrole zhostil se ctí, ale obě postavy nejenže vypadají téměř totožně, ale i charakterově jsou na tom obdobně, takže je v mnoha scénách problém se orientovat v tom, o kterou z nich zrovna jde. Expozice, ve které se nic podstatného vyjma povinné představovačky postav nestane, je natažena na hodinu čistého času, tempo je přinejlepším vycházkové, hororová atmosféra nebo napětí se prakticky nekoná, bratrovražedný souboj byl nepochopitelně vykecán už v traileru, takže v tomhle směru na žádné překvapení ve filmu nedojde, i ten potenciálně vděčný motiv sourozeneckého pouta, narušeného změnou stran, je v ději vytěžen naprosto okrajově, přitom se okolo něj dal postavit celý film. A protože nejsem fanboy zvoleného hudebního žánru, tak sice dokážu ocenit řemeslnou stránku věci, ale víc než cokoliv jiného jsem při muzikálových vsuvkách kontroloval zbývající stopáž filmu.

P.S. Jediná scéna, která svým strhujícím provedením vystupuje z řady, je hromadná jam session sekvence, natočená na jeden záběr, ve které se prolínají ozvěny minulosti a budoucnosti. Škoda, že podobným stylem nebyl natočen celý film.

Predator: Badlands

Fuck yeah, konečně v hlavní roli Predator a potenciálně podrobnější (nebo dokonce úplně nový) pohled na jejich kulturu a zvyky. Plus pokud wiki nekecá a fakt se to odehrává přímo na domovské planetě, tak si z toho ucvrknu do kalhot. Na něco takového čekám od konce závěrečných titulků jedničky a už jsem ani nedoufal, že by na to někdy opravdu došlo:-).

Design Predatorů se mění od dvojky (Jungle a City Hunter top až do dnešních dní), takže zase nový facelift nepřekvapuje, ale jsem zvědavý, jak tady zafunguje ten avizovaný cgi tuning Predatorovy mimiky. Jinak doufám, že to Weyland-Yutani logo nebude jen easter egg a staronový crossover s Alienem (Romulus se přímo nabízí) je hotová věc. Fanning jako  android překvapila, protože během castingového kolečka kolovaly zvěsti, že si zahraje dvojroli/dvojčata, tak teď babo raď, zda to byla jen fáma, nebo si Trachtenberg do filmu přichystal nějaký plot twist. Každopádně kino je tutovka:-).

---

"(…) a young Predator, outcast from his clan (…)". Aneb jak zabít dvě mouchy jednou ranou. Je to adolescent a vyvrhel, takže vypadá jinak než dospělí jedinci (v rámci ontogeneze to tak má spousta druhů, třeba … Klingoni:-)) a nemá zkušenosti (potenciálně i horší vybavení), čímž odpadá problém s "Predator je ultimátní badass, ale aby hlavní postava měla vůbec nějakou šanci zvítězit, tak se musí chovat tak trochu jako idiot. Viz Prey a Darwinova cena za odpravení sebe sama:-). A kudos i za "(…) set in the future (…)", čímž odpadá problém s "lítáme vesmírem stovky let, maskovací technologie je hračka, ale plasmový kanón jsme, bohužel, ještě nevynalezli, aby hlavní postava měla vůbec nějakou šanci zvítězit". Viz opět Feral Predator v Prey.

I Know What You Did Last Summer

Nic proti legacy sequelům, když to dává smysl i po dvaceti letech od premiéry originálu. Tady vyjma podojení fanoušků Love Hewitt a Prinze Jr. moc ne. Scream si hraje s žánrovými pravidly a klišé, Final Destination se způsoby, jak někoho zábavně odpravit, 28 Years Later má top rozpočet a casting a Anaconda se meta zápletkou a castingem pravděpodobně  žánrově posune z hororu do hororové komedie. 

Naproti tomu tahle značka si nikdy nehrála s ničím, rozpočtem a castingem to taky nikdy nevytrhla a celý koncept se vyčerpal už s původním filmem, který těžil akorát z toho, že scénář napsal Williamson a po úspěchu Screamu došlo k obrozenému zájmu o slashery. Trailer jedna velká rutina, která jen připomíná, proč seriál skončil už po první sezóně.

The Life Of Chuck

No pěkně, tomu říkám trailerová práce, jak se sluší a patří. Z děje nevykecáno vůbec nic a přesto atmosférický kousek od začátku do konce a k tomu skvělý casting a kingovská jistota v podobě Flanagana za kamerou:-). Vypadá to nadmíru slibně, tak doufám, že nepsané pravidlo o nejlepších adaptacích, které se paradoxně nerekrutují z hororového žánru, kterým se mistr proslavil, tady opět zafunguje a Flanagan do třetice všeho dobrého zase doručí parádní kingovku. Protože poslední taková byla právě ta jeho a od té doby to není žádná velká sláva, takže je nevyšší čas s tím něco udělat.

The Last Of Us - Through The Valley (Sezóna 2 - Epizoda 2) 9/10

Ve druhé epizodě Mazin s Druckmannem dokazují, že pojem "výplňový obsah k natažení stopáže" nemají ve slovníku, protože si pro neznalce předlohy přichystali drtivou emocionální nálož v podobě golfového turnaje, kterým beze zbytku naplňují pořekadlo nejmenovaného klasika o pomstě, chutnající nejlépe za studena (zdánlivě předčasné odhalení druhé hlavní postavy v předchozím díle se tak zpětně ukazuje jako logické). Fanouškům hry pak servírují obvyklý mix dokonalého reprodukování konkrétních scén ze hry v prostředí, které působí jako identická kopie předlohy, tu více, tu méně poupraveného kánonu (ve většině případů jsou změny ku prospěchu věci) a parádně hrajícího castingu, přičemž třešničku na dortu představuje absolutní akční inferno s hordou nakažených. Prozatím nejlepší epizoda napříč sezónami.

The Woman In The Yard 4/10

Collet-Serra sice nikdy žádný extra nápaditý tvůrce nebyl, ale když dostal do ruky obstojný scénář, dokázal natočit solidní žánrovku a ani k tomu nepotřeboval balík peněz. V tomhle případě jej bohužel nedostal (ani scénář, ani balík peněz) a výsledkem je ve všech směrech nepřesvědčivá záležitost a to i na jeho nepříliš sofistikované poměry, jejíž jedinou polehčující okolností je milosrdná stopáž pod hodinu a půl.

Nefunguje to ani jako nadpřirozený horor (postupně budované napětí není na pořadu dne, stejně tak strašidelná atmosféra se nekoná, na nějaké fatality a související bodycount je potřeba rovnou zapomenout - eRkový rating je v nedohlednu), ani jako psychologické drama (pár paranoidních situací a k tomu několik obligátních halucinací a tím to končí), ani jako home invasion thriller (hlavní bubák se moc nepředvede), ani jako poněkud bizarní terapeutický návod, jak se vypořádat s vnitřními démony a pocitem viny (finální pointa působí jako špatný vtip).

Collet-Serra maskuje nedostatky na papíře schopným castingem (Deadwyler hraje slušně), hromadou laciných lekaček a žánrových klišé (ještěže psisko pokaždé přežije:-)), ovšem i potenciálně zajímavé nápady, které by mohly film odlišit od konkurence (omezená pohyblivost hlavní postavy, personifikovaný stav mysli), nedokáže vytěžit ani z poloviny.

Magazine Dreams 7/10

Co se stane, když se smíchají dohromady motivy z Taxi Driver, Falling Down a Pumping Iron? Vznikne komorní sociální drama na oblíbené téma "celoživotní ztroskotanec a jeho přímočará cesta do jediné možné destinace bez zpáteční jízdenky", zasazené do atraktivního sportovního prostředí dětských olejíčků, sexy póz a steroidových koktejlů, totiž bodybuildingu, ve kterém fyzicky i herecky exceluje současná hollywoodská persona non grata Majors.

Po příběhové stránce Bynum nevynalézá znovu kolo a servíruje nesčetněkrát viděnou historku o loserovi, který veškeré své fyzické i psychické strasti a osobní neúspěchy projektuje do bláhového snu o lepších zítřcích (profesionální kariéra a s tím spojená sláva, respekt a odkaz), zatímco se ocitá ve spirále chybných životních rozhodnutí, které jej směřují k neodvratnému konci, přičemž si vypomáhá všemi obvyklými motivy, které se v podobných žánrovkách vyskytují s železnou pravidelností (psychické problémy, traumata, mentální/emoční nevyzrálost, komplikovaná povaha, atd.).

Plusové body si Bynum připisuje jednak za casting (Majors podává obětavý/uvěřitelný/soustředěný výkon jak stran fyzičky (ve fitku si musel pořádně zatrénovat), tak stran hereckého výkonu) a jednak za řemeslné zpracování (nápaditá scéna snímaná z interiéru auta, vyzněním tragikomická, ale technickým provedením vynikající sekvence (natočená na jeden záběr) Majorsovy účasti v jakési provinční soutěži, práce s obrazem a hudbou). Palec nahoru i za ironické finále, které sice není příliš realistické, ale obejde se bez klišovitého poselství, kterým by se na někoho ukazovalo prstem.