Sorry, Baby 6/10

Papírově to má všechno, co by správná nezávislá festivalovka s oscarovými ambicemi měla mít. Napůl depresivní, napůl úsměvné drama na ožehavé téma, které je podáno citlivou formou bez zbytečných naturalisticky explicitních výjevů. Neobyčejná atmosféra, prostupující celým, pomalým tempem se odvíjejícím, filmem. Neokázalé produkční hodnoty, dávající vyniknout příběhu a postavám. A příjemně civilní herecké výkony všech zúčastněných.

Jako celovečerní autorský debut to je slušná práce a stejně tak po herecké stránce podává Victor nadstandardní výkon, ale problémem je, že po dramatické ani emocionální stránce to moc dobře nefunguje, respektive nefunguje to tak dobře, jak by podle potenciálně silné premisy o sexuálním násilí a vyrovnávaní se s prožitým traumatem mohlo. V rámci děje se sice střídají vážné, odlehčené a dojemné scény, ale nic z toho není nijak zvlášť zajímavé, vtahující nebo podnětné.

A pak je tady práce s charaktery. Hlavní postava nedostane příležitost se náležitě představit před napadením a z toho mála, co je ve filmu "předtím" ukázáno, působí jako od počátku mírně zvláštní osobnost, jejíž myšlenkové pochody zůstávají po většinu děje záhadou (podstoupí lékařské vyšetření a oznámí případ fakultě, ale obvinění na policii nepodá, navzdory traumatickému prožitku se obratem vrhne do fyzického vztahu se sousedem, atd.), takže psychologický vývoj, který ve zbytku filmu prodělá, nemá takovou váhu (protože není jasné, jak moc ji celý zážitek vlastně poznamenal).

Alien: Earth - Mr. October (Sezóna 1 - Epizoda 2) 7/10

Pobíhání po domu hrůzy s bubákem v zádech pokračuje i s nástupem partičky umělohmotných adolescentů, toho času záchranného týmu. Ve druhé epizodě se děj tak trochu točí v kruhu a vyjma rodinného setkání (sourozenecká linka má velký potenciál, tak snad nebude v dalších dílech zahozen) se při průzkumu trosek po příběhové stránce nic podstatného nestane. Výprava zahalená do retrofuturismu je ovšem nadále perfektní, xenomorfové se ukážou nejen v plné kráse, ale rovnou při práci (s notnou dávkou gore), povědomé tóny v OST pěkně budují atmosféru a vtípek s kocourem pobavil:-).

Eddington 6/10

Aster a Phoenix znovu na jedné (filmové) lodi … a znovu (kvalitativní) požár na palubě. Dobrou zprávou je, že oproti předchozímu (nudnému a únavnému) mistrovu kousku je nejnovější Asterův počin o půl hodiny kratší, děj filmu dává (víceméně) smysl a Phoenix opět dokazuje, že je naprostým hereckým chameleónem, schopným podat přesvědčivý výkon v jakékoliv roli. Špatnou zprávou je, že Pascal, Stone a Bulter jsou ve filmu pouze do počtu a vedle zmateného narativu tentokrát nedokáže zaujmout ani audiovizuál (kamera v pár scénách předvede zajímavý pohyb v prostoru s nepatrným náznakem atmosféry, která ovšem skončí stejně rychle, jako začala).

Trailer to jako obvykle vykreslil v mnohem zářivějších barvách, než v jakých se prezentuje samotný film. Mohla to být satira na konto všemožných konspiračních teorií a komplikovaného průběhu pandemické situace. Mohlo to být drama o policejním/sexuálním násilí a rasové diskriminaci. Dokonce to mohla být komedie o lokálních volbách v jakémsi zapadákově a politických manipulacích. Také to mohla být psychologická studie o nefunkčním partnerském vztahu. Případně krimi thriller (s prvky moderního westernu) o spáchaném zločinu a jeho vyšetřování ve stylu produkce Coenů. Aster se bohužel rozhodl, že to bude všechno z toho a výsledek podle toho taky vypadá. 

Respektive hodinu a půl nahazuje jedno provokativní/rezonující téma za druhým, aniž by se mu na dostatečném prostoru věnoval a hlavně bylo jasné, k čemu to celé vlastně směřuje (a to vedle zmíněných motivů jsou ve hře ještě negativní dopady sociálních médií, nástup kryptoměn, nerovný boj obyvatel proti všemocné korporaci, samozvaní proroci a spirituální kulty a pár dalších věcí), aby následně razantně přehodil výhybku a začal vyprávět v podstatě úplně jinou historku ala Falling Down (radikální změna chování hlavní postavy v poslední hodině není podpořena žádným charakterovým vývojem v průběhu dosavadního děje, prostě k tomu najednou dojde a hotovo), která se ve finále zvrhne v absurdní divadlo vykrádající konec First Blood. Aster s každý dalším filmem působí, že se jako tvůrce vyčerpal.

Night Always Comes 6/10

Lola běží o život. Totiž Kirby jezdí o barák:-). Po skoro třiceti letech od Tykwerova hitu je hra pořád stejná, byť konkrétní aktéři, příčina a potřebná suma se v čase mění. Na rozdíl od zmíněné žánrové klasiky Caron bohužel nepředvedl kdovíjak oslnivou stíhací jízdu, byť si vedle divácky vděčného krimi thrilleru vypomohl i psychologickým dramatem a nepostradatelným kritickým komentářem na konto neutěšených sociálních poměrů v zemi neomezených možností.

V předloze to pravděpodobně funguje o poznání lépe, protože příběhovou linku i postavy stran jejich myšlenkových pochodů a následných (navenek častokrát nelogicky působících) rozhodnutí lze v knize rozebrat do sebemenších detailů, na což ve filmu není prostor, ale klasickou historku o zoufalém shánění balíku peněz a závodě s časem se Caronovi nepodařilo převést do nějaké strhující (po stránce audiovizuálu) nebo alespoň podnětné (po stránce narativu) podívané.

Hlavní postavě se v průběhu děje nestane nic emocionálně/dramaticky zásadního, při čem by si sáhla na dno svých psychických/fyzických sil, s postupující stopáží narůstající časový tlak Caron nedokáže patřičně prodat (kdyby ve filmu nebyly časové mezititulky, tak by to vyšlo úplně nastejno), potenciálně zajímavé vedlejší linky (traumatické dospívání a toxické vztahy s matkou a "přítelem") jsou jen zběžně naznačeny a závěrečná slovní výměna a její vyústění asi měly působit katarzně, ale jen podtrhují podivné chování postav. Naštěstí pro Carona zmíněné neduhy do značné míry vynahrazuje slušně hrající casting v čele s Kirby, která svým uvěřitelným výkonem dokáže přebít jisté slabiny na papíře.

Star Trek: Strange New Worlds - The Sehlat Who Ate Its Tail (Sezóna 3 - Epizoda 6) 9/10

Tvůrci se rozhodli zaplnit další prázdná místa v ST kánonu a počínají si při tom přímo excelentně. V šesté epizodě se do záře reflektorů konečně vrací budoucí nejmladší kapitán ve flotile a tentokrát rovnou do kapitánského křesla, aby s pomocí části posádky vyřešil po vzoru neporazitelného testu na akademii podobnou no-win scenario situaci v praxi. Při tom zakusí břímě velení, podstoupí zkoušku svědomí a morálky a prožije charakterově formativní zkušenost. Prostořeký zástupce šéfinženýra potvrzuje svůj komediální potenciál a hravé ovládání lodi a komunikace po drátě nápaditost tvůrců.

Vysehrad Dvje 4/10

Fotbalovou terminologií seriál o natvrdlém čutálistovi a jeho cestě z kariérního vrcholu na dno a (možná) zase zpátky kopal první komediální ligu (nejen v rámci tuzemské soutěže). Film se v první lize udržel, ale propadl se někam do středu tabulky, protože nad rámec opakování už dříve viděného v celovečerní stopáži nabídl jen postavu synátora a na sílu naroubovanou mafiánskou mezihru. Pokračování bohužel spadlo do okresního přeboru a ještě k tomu na dno tabulky.

Sequelové pravidlo číslo jedna ("uděláme to jako posledně, ale dáme tam všeho víc") se promítlo do snahy tvůrců v průběhu filmu navyšovat komediální skóre za každou cenu, bez ohledu na kvalitu, logiku nebo dramaturgii, čehož výsledkem je festival trapno humoru, zabalený do dějové vaty, ve které se (nejen) hlavní postava plácá odnikud nikam. Nějakou příběhovou linku nemá smysl vůbec řešit, protože prakticky neexistuje. Což by samo o sobě nevadilo, kdyby ve filmu fungovalo to hlavní a totiž humor. A ten v lepším případě funguje tak napůl a v horším (a bohužel častějším) vůbec.

Stopáž je vyplněna tunou nesouvisejících dějových odboček, které ve výsledku nikam nevedou (k čemu celá úvodní pasáž s vykopáváním mrtvoly?), čehož důsledkem je, že hlavní linka o znovunalezení tatíka je značně odbyta a původní postavy ze seriálu jsou odsunuty na vedlejší kolej. Navíc většina nových "nápadů" (čarodějnická terapie, potomek lomeno kukačka, volební lobbing, vězeňské pikle, vesnické roztleskávačky) vyznívá buď nechtěně směšně nebo rovnou trapně. Už v předchozím filmu bylo místy trochu znát, že téma se vyčerpalo. Tady je to bohužel patrné od začátku do konce filmu.

Alien: Earth - Neverland (Sezóna 1 - Epizoda 1) 8/10

Přesun téhle kultovní značky ze stříbrného plátna na televizní obrazovku započal více než slibně. Hawley svou seriálovou odbočku, zasazenou na matičku Zemi (na což čekám od teaseru na Fincherovu trojku), v první epizodě rámuje tunou fan service obsahu jak po stránce děje (úvodní sekvence na lodi je top), tak v rámci audiovizuálu (art design napodobuje Scottův originál téměř dokonale) a přidává k tomu několik novinek, obohacující dosavadní kánon (další korporace, lidské formy a hlavně mimozemské potvory), sympatickou Chandler a Olyphanta připomínajícího Hauera z Blade Runnera:-).

Marty Supreme

Chalamet v hlavní roli je nabídka, která se neodmítá:-). Jinak kudos, že to Safdie v titulcích na konci traileru neprezentuje jako realitou svázaný biopic podle knižní předlohy o jakémsi ping-pongovém šampiónovi. Protože seriózně pojatých životopisných sportovních historek "from zero to hero" tady už bylo nepočítaně. Což mi dává naději, že ve filmu popustí uzdu své fantazii a převypráví to s patřičnou dávkou nadsázky po sportovní stránce (ideálně ve stylu ping-pongové epizody ve Forrestu Gumpovi:-)) a současně při tom přitlačí na pilu v rovině dramatu (podobně jako v Uncut Gems).

Eternity

Premisa sice neoriginální, ale potenciálně vděčná a Teller s Olsen působí jako sympatická dvojka, nicméně na to, že tenhle pitch skončil na hollywoodském black listu, to po příběhové ani produkční stránce nevypadá na nic zásadního. Kdyby se ten druhý frajer jen po letech probudil z kómatu nebo se vrátil z války/utekl ze zajetí, tak to vyjde úplně nastejno. Neobvyklé prostředí a jeho pravidla trailer buď neumí vůbec prodat, nebo je oboje ve filmu jen do počtu. Což je škoda, What Dreams May Come v romantickém žánru bych si dal líbit. Snad to potáhne chemie mezi ústřední dvojicí.

Weapons 9/10

Další zábavné multi-žánrové cvičení s jasnou tvůrčí vizí na pozadí, ve kterém si Cregger hraje se zavedenými žánrovými pravidly a především s diváckým očekáváním? Ano, prosím:-). Talentovaný šikula Cregger svou novinkou oficiálně potvrzuje, že minule to nebyla jen nějaká náhoda nebo šťastná shoda okolností a definitivně se zařazuje mezi nejlepší autorské tvůrce v současném Hollywoodu (po tomhle prvotřídním kousku už nejenom na poli hororu):-).

Trailery pro jednou zase kecaly a lákaly na tak trochu jiný film (ze zpětného pohledu vlastně ani není divu, podobné filmy se nedají propagovat napřímo, aniž by neztratily podstatnou část svého kouzla). A ještěže tak. Protože výsledkem je ještě působivější (a současně ambicióznější) podívaná než v případě už tak vydařeného Barbariana, přestože obvyklé hororové propriety (nenadálé lekačky, explicitní gore, nadměrný bodycount, atd.) tady divák paradoxně nenajde.

Co na něj ve filmu naopak čeká, je důmyslná dramaturgická skládačka, ve které se pečlivě dávkuje ústřední příběhová linka tak, aby s každým dalším dílkem, respektive kapitolou, došlo k odhalení výsledného obrazu (podstata mysteriózního případu a původce všeho zla) jen do takové míry, aby si film udržel parádně budovanou atmosféru a postupně gradující napětí a tempo od začátku až do konce. Cregger nápaditým způsobem střídá různé žánry, perspektivy a časově roviny s takovou samozřejmostí, že seriózní dramatické scény stojí bok po boku s (černo)humornými a přiznaně brakovými, aniž by to celé přestalo fungovat (finále s přespolním během na pozadí nechápavých pohledů sousedů je top:-)).

Tomuhle se říká storytelling jak z učebnice. Na rozdíl od žánrovek s nějakým překvapivým plot twistem (jako třeba Barbarian), u kterých po prvotním zhlédnutí kouzlo do značné míry pomine, pátrání po zmizelých dětech bude požitek sledovat opakovaně a hledat všechny stopy naznačující další vývoj děje (zmínky o čarodějnici, nápis na autě, noční můry, atd.) a všímat si jednotlivých detailů na pozadí, které propojují všechny kapitoly do jednoho souvislého celku.

Cregger při tom hravém vypravěčském kličkování ovšem nezapomíná ani na produkční hodnoty a audiovizuální stránku věci. Práce s kamerou, hudbou a střihem je na špičkové úrovni. Hypnoticky pomalé kamerové jízdy je radost sledovat, náladový OST (na němž se Cregger spolupodílel, klobouček) parádně dotváří nervózní atmosféru a nechybí ani stylové audiovizuální laskominy (pov záběry nekompromisního pronásledování bubáka skrze zahrádky i domy), jakožto výborné herecké výkony všech zúčastněných (byť vzhledem k množství postav a fragmentovanému způsobu vyprávění se tak děje na omezeném prostoru). Celkově černý kůň letošní sezóny, který dokazuje, že Resident Evil je v těch nejlepších rukou:-).

P.S. Jediná podstatnější výtka směřuje (shodou okolností stejně jako v případě Barbariana) k výběru originálního názvu, který toho prozrazuje více, než je nezbytně nutné (jeden z nemnoha případů, kdy je lepší tuzemský distribuční název).