One Last Adventure: The Making Of Stranger Things 5 8/10

Definitivní tečka jak za finální sezónou, tak za celou sérií, za níž stojí dekádu trvající práce/dřina na projektu, který se z ambiciózního nápadu "poskládáme všechny naše oblíbené filmy z 80s dohromady a natočíme to jako seriál" v průběhu pěti sezón proměnil ve výkladní skříň Netflixu a celosvětový popkulturní fenomén (minimálně na poli merchu:-)), svou formou samozřejmě nepřekvapí (napůl dokumentární pohled do zákulisí, napůl oslavné promo jak samotné série, tak lidí před i za kamerou v čele s Duffer bros.), přesto stojí za pozornost a v závěru dokáže vyloudit i nějakou tu slzičku.

Na poli struktury dokumentu se taktéž žádné překvapení nekoná. Rozhovory s vybranými osobnostmi z řad castingu (vzhledem k počtu vystupujících postav se dle očekávání zdaleka nedostane na všechny) i členy štábu se střídají se záběry z natáčení a zákulisí v průběhu pre-produkce a produkce (brainstorming v rámci writers room, čtené zkoušky, porady všeho druhu, logistika, příprava scén, výprava, kostýmy, make-up), přičemž sem tam padne nějaká zajímavá informace (dopisování scénáře k epizodám za pochodu, důvod hostujících režisérů) a sem tam nějaká nezajímavá fráze, typická pro podobný bonusový obsah (všichni na place jsou jedna velká rodina a navzdory obřímu tlaku ze sebe vydávají to nejlepší).

Z čehož vyplývá, že na fázi post-produkce bohužel vůbec nedojde, takže hudba, střih nebo triková stránka nedostanou v dokumentu žádný prostor. Což je minimálně v případě speciálních efektů velká škoda, protože fantastická jednozáběrová sekvence v polovině sezóny (neboli v předčasném finále:-)) je pokryta na dostatečném prostoru stran přípravy a natáčení scény, ovšem výsledné filmové kouzlo (spojení natočených záběrů do jednoho celku a doplnění cgi obsahu) vzniká až v post-produkci. Dojemná rozlučka na konci natáčení zmíněný nedostatek z části kompenzuje (hra na city, ale funguje to).

Return To Silent Hill 5/10

Gans se po dvou dekádách vrací zpět na místo činu a bohužel se při tom ukázalo, že vstoupit podruhé do téže řeky je nad jeho síly. Zatímco jednička byla překvapivě vydařená žánrová záležitost, která se ve své době zařadila mezi nejvěrnější a současně nejlepší videoherní adaptace vůbec (což tehdy nedalo příliš práce, protože kvalitativní laťka nebyla v tomhle žánru položena nijak zvlášť vysoko:-)), o dvojce se ve slušné společnosti raději nemluví a trojka na tom bude podobně.

Gans se pokouší zopakovat stejný recept, se kterým uspěl v jedničce (důraz na atmosféru, audiovizuální věrnost vůči hernímu předobrazu, doslovné citování konkrétních scén z předlohy, atd.), ale tentokrát to celé funguje o poznání méně. Ze symbolismem protkané historky o vyrovnávání se s vlastní minulostí (traumaty, chybnými rozhodnutími a pocitem viny) skrze procházku strašidelným lunaparkem, toho času maloměstem propadajícím se do alternativní reality, ze hry totiž ve filmu zbylo jen zapomenutelné putování, kterému chybí větší tah na branku a to prakticky na všech úrovních.

Stran mytologie série nebo logiky děje se tady v podstatě až do samotného konce nic nevysvětluje, čehož důsledkem je, že pro diváka neobeznámeného z předlohou je značná část filmu naprosto nepochopitelná změť psycho tripu, jakési alegorie na očistec, tragické love story a monster hororu (design monster měl opět na starost Tatopoulos, ale že by se to na výsledku nějak zapamatovatelně podepsalo se říct nedá), vinou čehož není jasné, zda je hlavní postava blázen a celý film se odehrává jen v její hlavě nebo se něco z popsaných událostí skutečně stalo. Korunu tomu pak dodává obojetné finále, které tvůrci pojali formou chytré horákyně a zkombinovali dva - zcela protichůdné - konce ze hry dohromady:-).

Ambivalentní nálada, neurčitý děj a záměrné vyvolávání pocitu mnohoznačnosti jsou v podobných žánrovkách na pomezí reality a snu obvykle osvědčeným obsahovým prvkem, ale v tomhle případě se podobné snahy tvůrců minuly účinkem, protože nejsou podpořeny formální stránkou věci. Stylová atmosféra probleskuje jen v pár scénách, pocit nervozity nebo napětí se v průběhu filmu dostavuje jen zřídkakdy, na nějaký psycho teror (natož regulérní horor) moc nedojde, ikonická monstra ze hry (pyramidová hlava, sestřičky) se ve filmu ukážou jen na pár minut, aniž by z toho něco vyplynulo (kdyby se ve filmu vůbec nevyskytovala, tak by to vyšlo úplně nastejno) a triková stránka trpí obvyklým syndromem skromných produkcí, tj. proměnlivou kvalitou cgi (v některých záběrech je to ok, v jiných to vypadá jako z nějaké postarší videohry).

Pillion

Trailer jako takový fajn, akorát že svou atmosférou prodává něco trochu jiného než o čem je samotný film a hlavní téma (submisivní hlavní postava prahne po plnohodnotném vztahu vs domino protějšek, který se obává vystoupit ze své komfortní zóny) v něm není zmíněno pro jistotu vůbec:-). Škoda, že si studio vedle "family friendly" scén netrouflo v traileru naznačit i nějaké (imho zručně natočené) peprnější interakce. Cílovka je tak jako tak početně skromná, takže o moc potenciálních diváků by vyložením všech karet na stůl nepřišli. Naopak by jim možná pár zvědavých dušiček přibylo.

Oscar 2025 (Nominace)

Kanonáda nominací pro jeden konkrétní film ani trochu nepřekvapila (to už je takové nepsané pravidlo, že každý rok se v seznamu čekatelů na zázrak objeví jeden nebo dva kousky s deseti plus nominacemi) a vlastně ani to, že to letos vyšlo na Sinners (osobně jej eviduji v kolonce zklamání, ale minimálně po technické stránce to je špičkové řemeslo), ale že si zrovna tenhle film vyslouží rekordní zápis do historie už na udivené pozvednutí obočí tedy je.

Vyjma statistiky to stran samotného udílení zlatých plešounů žádnou vypovídající hodnotu nemá (podobně jednoznačné papírové "favority" akademie v minulosti nejednou jak odměnila větší či menší hromadou sošek, tak více či méně odepsala, aniž by se z toho dal odvodit nějaký vzorec), přesto wow a respekt. Zbytek potenciálních účastníků oscarového zájezdu je tak nějak dle očekávání (obvyklý mix artovek, autorských projektů a ambiciózních kousků).

Akorát Frankenstein v podobné konkurenci působí jako dobrý vtip podobně jako loni Wicked. Ta totální ignorace dvojky po ofenzivě nominací pro jedničku je taky vtipná, když na úrovni technických kategorií je to v podstatě to samé. O něco méně vtipný je počet nominací pro trojku Avatara ve srovnání s dvojkou, když stran technických kategorií platí totéž, co pro Wicked. Jakoby akademie kdovíproč neměla v lásce rozpůlené filmy (dvojku Dune potkal stejný osud):-).

Na druhou stranu palec nahoru, že se do užšího výběru probojovala F1, byť šance na hlavní výhru se pohybuje čistě v teoretické rovině (ještěže má v záloze vedlejší kategorie). Ještě si musím doplnit Hamneta a Marty Supreme a minimálně do té doby sošku přeji One Battle After Another a doufám, že Sinners zbytek startovacího pole nezadupe do země.

Killer Whale 4/10

Kontrolní otázka, soudruzi. Copak si představíte pod takovým pojmem animal horor v kombinaci se survival thrillerem s krvežíznivou kosatkou v hlavní roli? Pokud sice kdovíkolikátou, ale jinak vcelku obstojnou variaci na klasiky žánru (Jaws, Piranha, Orca a spol.) tak to jste bohužel na omylu. Soudružka Brechin si pod ním totiž představuje utahanou/ukecanou konverzačku na útesu, ve které se namísto boje o život řeší traumata, vztahy a fidlování na cello.

Další kontrolní otázka, soudruzi. Jak se pomstychtivá kosatka dostane do laguny uprostřed skalnatého atolu, která očividně není spojena s okolním mořem, když si vodní skútr musí postavy přenést dovnitř, aby mohly pokračovat ve vodních radovánkách? Nikdo neví ani netuší? Tak soudružka Brechin taky ne, ale to je v jejím podání ten nejmenší problém. Exotické přírodní exteriéry jsou fajn, dvojka Gardner a Jarnson ve slušivých koupacích úborech hraje slušně a stopáž se podařilo srazit na milosrdnou hodinu a půl. Tím ovšem veškerá pozitiva končí, zbytek je bída s nouzí.

Drama natož napětí veškeré žádné, o nějakém nervy drásajícím thrilleru nebo hororu nemůže být vůbec řeč, fyzické interakce s vraždícím kytovcem jsou odbyté jak množstvím (zubatá smrtka se samozřejmě uchyluje k útoku jen když se to hodí, tudíž asi tak tunu příležitostí, jak s hlavními postavami udělat krátký proces, propásne), tak provedením (jednotlivé killy jsou napůl k smíchu a napůl k pláči), bodycount nemá ani cenu zmiňovat a finále stojí tak akorát za pokrčení rameny.

War Of The Worlds 2/10

Strejda Cube, toho času geniální hacker, truchlící vdovec a starostlivý rodič, sedí v kanclu u kompu a hodinu a půl sleduje probíhající celoplanetární invazi šmejdu z vesmíru, pardon s rodinkou zachraňuje celou planetu. Skrze generické záběry z videobank a "dokumentárně-realistické", tj. povětšinou zmatené, scény z terénu, prokládané videohovory, legračními trikovými sekvencemi, v nichž cgi vypadá laciněji než ve videohrách z 90s, neuvěřitelně stupidními dialogy, pár minutami směšné akce, která působí jako by se někdo pokoušel natočit další řadu Red Dwarfa (akorát myšlenou smrtelně vážně:-)) a srandovní reklamou na Amazon. Aneb diletanti všech zemí spojte se. Načež vykutálená partička, jejíž kompletní výčet je k vidění v závěrečných titulcích tohohle veledíla, výzvu vyslyšela a zplodila adaptaci, ze které by Wellsovi spadla čelist.

Cutthroat Island

Dokud jsou všichni ještě na souši (což je v podstatě jen expozice), tak je to skvělá dobrodružná jízda, ale jakmile se vydají na moře, tak to jde celé úplně do háje a vyjma Debneyho OST tam nefunguje prakticky nic (nedivil bych se, kdyby Harlin ten začátek v Port Royal ještě točil podle původního scriptu a zbytek už vznikl zoufalým přepisováním na place, protože přesně takhle to na mně vždy působilo:-)). Waterworld ze stejného roku to samé (akorát Howard namísto Debneyho).

Kdyby to byl alespoň fajn pirátský kousek a deset let po Pirates od Polanskiho se tenhle žánr zbavil nálepky "piráti rovná se průser" (což dokázal až Verbinski), tak by mě to odpískání Verhoevenova Crusade s Arniem, na čemž má tenhle film velkou "zásluhu" kvůli přepálenému rozpočtu a směšným tržbám, možná tak neštvalo, ale kdo chce kam (slabý příběh a slabé postavy - Modine byl podobný miscast jako Patrick v druhém Speedu, ale i kdyby to roli vzal původně zamýšlený Douglas, tak by nedopadl o moc lépe, základ je prostě vždy na papíře), pomozme mu tam (finanční katastrofa a Carolco na cestě k bankrotu). Věčná škoda, že si Harlin na plac nepozval Blacka o rok dříve, v The Long Kiss Goodnight obdobný koncept "strong female character plus buddy team" funguje parádně (o dialogových výměnách a hláškách ani nemluvě).

Masters Of The Universe

Fanoušci asi/možná budou spokojeni až nadšeni, já jsem s He-Manem skončil u Lundgrena, z kteréhož blízkého setkání třetího druhu si bohužel/naštěstí nepamatuju vůbec nic, takže jsem na další (navíc epicky natočený) nášup zvědavý, ale tenhle trailer mi tedy moc důvodů k návštěvě kina nedává, sorry jako.   

Kudos, že po všech těch tržebních karambolech, které tyhle "produktové" značky postihly (Transformers, G.I. Joe, D&D), někdo vytáhnul z kasičky 200 mega na MotU a Knight ukecal k účasti slušně reprezentativní support cast (Elba, Brie, Baccarin, ehm Leto:-)), ale působí to dost zaměnitelně, a.k.a. standardní big budget studiový digibordel na autopilota.

A Thousand Blows (Sezóna 2) 7/10

Strejda Knight v první sezóně divákům nabídl vydařenou várku historek z podsvětí Londýna v předminulém století, rok se s rokem sešel a servíruje další nášup. Tomu se říká správné pracovní nasazení:-). Ve druhé sezóně se tak trochu projevuje syndrom všech podobných tematických sérii, ve kterých v navazujících řadách ústřední nápad ustupuje do pozadí ve prospěch soustředění se na další osudy postav a jejich vztahy, nicméně podívaná je to stále zábavná.

Základní schéma samozřejmě zůstává stejné jako minule, ale zatímco v předchozí sezóně šlo o historické gangsterské drama proložené občasnými boxerskými vsuvkami, tentokrát jsou zápasy v ringu vyloženě do počtu a nebýt vedlejší linky s trénováním následníka trůnu, souboje mezi provazy by se zredukovaly jen na hrstku pár minutových šarvátek, ve kterých není čas a prostor na budování nějakého napětí a dramatu. Jinak je ovšem vše při starém, což platí i pro dramaturgickou složku (opět se prolínají linky s kapsářským gangem, provozováním putyky a plánovaným heistem).

Určité potlačení sportovní roviny naštěstí nepředstavuje zásadnější problém, protože jednotlivé postavy jsou samy o sobě natolik zajímavé/zábavné, že jejich vzájemné interakce je potěšení sledovat. Na čemž má největší zásluhu opět výborně hrající casting v čele s dvojící Graham a Doherty. Ani stran produkčních hodnot a audiovizuálu k žádným změnám nedošlo, což znamená vynikající retro výpravu a kostýmy, které se velkou měrou podílí na parádní dobové atmosféře a hravě rozverný OST, který dodává mnoha scénám vítaný prvek nadsázky, ale rovněž trikovou stránku, která opět vykazuje jisté nedostatky (digitální kašírované pozadí působí jako … digitální kašírované pozadí:-)). Závěr naopak slibuje zavést příště nové pořádky (podívat se za oceán je skvělý nápad:-)), takže nezbývá než se těšit na třetí sezónu.

28 Years Later: The Bone Temple 7/10

Boyle (respektive zástup v podobě DaCosta) s Garlandem pokračují v nekompromisním tvůrčím přístupu, který nastolili v předchozím filmu a tematicky se v novince opět vydávají úplně jiným a opět nečekaným (a na poměry žánru osvěžujícím) směrem. Největší obava, tj. dosud nepříliš přesvědčivá náhradnice na režisérské stoličce, se naštěstí ve filmu nepotvrdila a DaCosta si tímhle počinem připisuje s přehledem nejlepší kousek do své filmografie (z čehož snad do budoucna vyvodí patřičné závěry:-)), který se dokonce v nejdůležitějších ohledech vyrovná minulému příspěvku do série.

Garland naštěstí nevykrádá sám sebe a zatímco posledně se v kulisách post-apo světa s hordami nakažených odehrávalo komorní coming of age rodinné drama, tentokrát došlo na komorní satanistické survival drama, které staví na oblíbeném žánrovém motivu "největší zlo nepředstavují nakažení, nýbrž lidé", přičemž pokračování je po stránce produkčních hodnot (podobně vysoký rozpočet jako minule je trochu s podivem, protože v sequelu se žádné velké akční scény, ani davové scény nebo rozlehlé sety nekonají) i příběhové linky ještě o kus skromnější/přímočařejší než předchozí film.

DaCosta (stejně jako Boyle) míchá ve filmu několik žánrů dohromady a soustředí se na poměrně jednoduchou, ale o to silnější příběhovou linku, která by bez problémů fungovala i sama o sobě (zasazení filmu do zombie žánru představuje jen příjemný bonus navíc) a při tom rozehrává spoustu atraktivních témat (náboženství, sektářství, humanismus vs pragmatismus, samaritánství, atd.). Čehož vedlejším efektem je, že obvyklé žánrové propriety (hrátky s rozzuřenými nakaženými, likvidace nakažených sprinterů na všechny možné způsoby, atd.) hrají ve filmu ještě podružnější roli než posledně, byť na gore radovánky s brutálním fatalitami, vytěžujícími eRkový rating naplno, se naštěstí nezapomnělo.

Ostatní aspekty filmu ovšem tenhle úkrok stranou bohatě kompenzují. Samotná akce sice nedostane tolik prostoru, ale explicitní scény jsou natočeny sugestivně, pochvalu zaslouží rovněž nápaditá práce s postavami (dokonce i hlavní záporák dokáže projevit lidskou stránku, byť jen na pár minut), psychologická rovina skvěle kulminuje v závěrečném prohození rolí (aneb prekérnost kultu osobnosti a davové manipulace v kostce:-)), dojde i na pár zajímavých nápadů v rámci world-buildingu (důvod agresivity nakažených, možnost zvrácení následků nákazy) a casting opět odvádí parádní práci (Fiennes zejména na konci herecky naprosto dominuje, ovšem ani O'Connell se nenechává zahanbit a podává vynikající výkon).

Po audiovizuální stránce DaCosta za Boylem sice zaostává a film není tak stylově/efektně/energicky natočený jako jeho předchůdce (psychedelické vsuvky a hrátky se zvukem, střihem a obrazovými filtry víceméně zcela vymizely), výborně namixovaný OST naštěstí přetrval. Stejně jako minule tempo uprostřed filmu znatelně poklesne (přitom v úvodu filmu se nic nevysvětluje a divák je vhozen přímo doprostřed dění), ovšem strhující atmosférické finále se satanistickým sabatem lomeno hudebním festivalem zvedá kvalitativní laťku strmě nahoru. Snad se studio smiluje a dříve nebo později dostane Boyle s Garlandem šanci zamýšlenou trilogii dokončit (už kvůli cliffhangeru na konci s cameo vystoupením Murphyho).