Shelter

Konečně další "stathamovka" na obzoru, už se mi po každoročním přísunu nenáročných akčních béček s mistrem v hlavní roli začalo stýskat a tady se dokonce ukáže s fešným plnovousem:-). Premisa s bývalým hitmanem na útěku/odpočinku, vyhnaným ze své skrýše, sice moc originality nepobrala a ochrana nějakého adolescenta v roli nepohodlného svědka už vůbec ne, ale na tohle se u podobných žánrovek za pár dolarů stejně nikdy nehrálo. Za předpokladu, že dvojice Statham a Waugh dodá slušné akční řemeslo, což by podle traileru klapnout mohlo, tak je dějová vykrádačka kdečeho odpuštěna.

Not Without Hope 6/10

Partička mírně nesympatických (za což kudos, když žánrovka podle skutečné události, tak s postavami podle skutečnosti) frajerů si vyjede zarybařit na otevřené moře s vyhlídkou špatného počasí (protože odložení výletu kdovíproč nepřipadá v úvahu), načež vlastní vinou (za tu nepochopitelnou rozcvičku s uvízlou kotvou o něco takového přímo žadonili) padne do pasti Matky přírody a následuje to samé, co ve všech podobných survival thrillerech, odehrávajících se na moři.

Carnahan se nepokouší znovu vynalézt kolo a ve své historce postupně vyrukuje se všemi atributy žánru. Takže nesmějí chybět průběžně se střídající dějové linky s trosečníky bojujícími o přežití, rodinnými příslušníky doufajícími v zázrak a záchrannými složkami pátrajícími po pohřešovaných osobách, divoké rozmary počasí, fyzické i psychické strádání, nějaké halucinace, pár zubatých kamarádů kroužících kolem převrácené lodi, postupné redukování počtu účastníků zájedu a samozřejmě závěrečné vysvobození, doprovázené hromadou patosu a archivními záběry pod závěrečnými titulky.

Na druhou stranu si při tom vypomáhá (navzdory nepříliš štědrému rozpočtu) solidními produkčními hodnotami, z nichž stojí za zmínku dokumentárně-realistický audiovizuál díky dobré práci s kamerou a zvukem (záběry s kapkami vody na objektivu a výpadky dialogů při pohupování kamery na hladině jsou fajn nápad), což se pozitivně projevuje ve scénách řádění nespoutaného živlu, které disponují slušnou atmosférou. Stejně tak dialogové scény, ve kterých se mají projevit silné emoce, bez větších problémů fungují, casting podává obstojné výkony a samotný konec je patřičně dojímavý.

Blücher 6/10

Po vydařeném druhoválečném biopicu No. 24 z předchozího roku je tady další životopisná žánrovka z tohoto období, ve které skandinávští sousedé rekapitulují nějakou pohnutou (leč nepříliš známou) kapitolu ze svých dějin, poznamenaných nacistickou okupací vlasti (začíná to být pomalu tradice - co začátek roku, to zkouknu nový "severský" příspěvek do válečného žánru, tak jsem zvědavý, co se objeví napřesrok:-)). Tentokrát bohužel v o něco méně vydařeném podání.

Vyprávění se nese v podobném duchu jako ve zmíněné historce o statečném boji partyzánů s nacistickým nepřítelem, což znamená, že retrospektivně podaný statečný boj posádky ostrovní pevnosti s pomalu se přibližující nepřátelskou flotilou v čele s titulní loďkou, která se připravuje k obsazení země, je i zde rámován "konverzační" linkou, odehrávající se po válce, v tomto případě s vyšetřovací komisí zpovídající hlavní postavu z jejich činů. Ovšem namísto obvykle střiženého válečného dramatu představuje film spíše osobní portrét rozhodného člověka, který se ocitl v bezvýchodné situaci.

Čemuž odpovídá i skutečnost, že k osudovému dělostřeleckému střetnutí s nacistickou flotilou dojde už v polovině filmu a zbytek stopáže je věnován navazujícím událostem, ve kterých se řeší primárně to, zda a kdy kapitulovat. Což se děje skrze nepříliš dramaticky nebo emocionálně vyhrocené scény, v pomalém tempu a bez jakékoliv katarze (textový doslov na konci filmu se nepočítá). Nicméně casting podává slušné výkony, některým scénám nechybí stylová atmosféra (pátrání na hlídce po nepříteli v mlžném oparu) a samotná akce nedostane moc prostoru, ale zpracováním neurazí.

They Will Kill You

Kde ses naučila takhle prát? V Bullet Trainu, ehm, vlastně ve vězení:-). Koukám, že Weaving z Ready or Not a Skarsgård z Boy Kills World dostávají v podobě Beetz slušnou konkurenci:-). Podle všeho to bude jen taková blbina, ale podle takhle nadupaného traileru (cože, žádná notně provařená vypalovačka na pozadí a přesto to skvěle šlape? Tak přece jen to jde) to vypadá, že by to mohla být hodně zábavná (brutální, krvavá, černohumorná) blbina, která potěší každého fanouška žánru. Snad tady nesklapne klasická marketingová past a pár (hodně) dalších překvapení si tvůrci schovávají až do filmu.

The Death Of Robin Hood

Počkat, cože? Moji oblíbenci Jackman, Skarsgård a hlavně Comer v jednom filmu? A ještě k tomu to má být drsná/temná historická žánrovka ze středověku o legendárním ostrostřelci s nepatrnou dávkou artu? A podle traileru to vypadá na kombinaci Loweryho Green Knighta (moc nebavilo, ale atmosféra a audiovizuál super) a Eggersova Northmana (bavilo moc a atmosféra a audiovizuál super)? Tak to je pecka. Kdože to píše a režíruje? Jo, aha, Sarnoski. Tak to je v háji:-). Takže nezbývá než doufat, že už kvůli tématu a castingu Sarnoski pro tentokrát překročí svůj stín a dodá parádní kousek.

Xeno 4/10

Nápad s xenomorfem v roli domácího mazlíčka a následným vznikem mezidruhového přátelství, které se vzápětí ocitne v ohrožení kvůli nepřejícím vládním/armádním složkám, sice neoriginální, ale stran zábavy potenciálně nosný. Provedení bohužel značně nepřesvědčivé, protože Oates se ve své vykrádačce Spielberga potýká s problémy na všech frontách. 

Pokud to měla být nenáročná dobrodružná žánrovka pro mírně odrostlejší publikum (krotký family friendly rating by tomu odpovídal), tak se obávám, že se to z velké části nepovedlo. Oceňuji, že Oates vsadil na Hensona a vydal se tak cestou praktických efektů a nikoliv laciného digibordelu, ale titulní monstrum nevypadá nijak zvlášť sympaticky (právě naopak) a navíc má nulovou mimiku, takže o nějakém vyjadřování emocí, natož divácké empatii, nemůže být ani řeč. 

Což má za následek, že dojemné scény postupného sbližování dvou outsiderů prakticky vůbec nefungují, stejně tak po stránce humoru, napětí a dramatu má film značné rezervy, přičemž akce je jak množstvím, tak zpracováním vyloženě bída. Příběhová linka se obejde bez jakéhokoliv překvapení (tedy kromě toho, že řádění xenomorfa dává za pravdu zlým agentům, kteří se jej pokoušejí zpacifikovat:-)), zato nejrůznější žánrová klišé si ve filmu podávají ruce (od postav, které jsou všechny bez výjimky nezajímavé charakterové škatulky, přes naprosto předvídatelný děj, až po obsah potitulkovky).

Stranger Things (Sezóna 5 - Epizoda 1 - 8)

Stranger Things - Chapter One: The Crawl (Sezóna 5 - Epizoda 1) 8/10

Grande finale se v první epizodě vcelku pochopitelně rozjíždí opatrně a pozvolna. Před závěrečným showdownem s hlavním bubákem a celým Upside Down je potřeba připomenout všechny staré známé postavy (a protože se jich po všech předchozích řadách nashromáždila úctyhodná řádka, tak nějakou dobu trvá jen postupně navštívit každou z nich a ukázat co a jak:-)), představit nové (Hamilton snad bude mít v ději nějakou podstatnou úlohu a nebude jen do počtu) a rozestavět jednotlivé figurky na šachovnici pro příští hru. Duffer bros. při tom ovšem nezapomínají ani na prohloubení lore (prolog se naštěstí obejde bez retcon tendencí) a slušnou dávku napětí a akce (partyzánský výlet do Upside Down).

Stranger Things - Chapter Two: The Vanishing Of Holly Wheeler (Sezóna 5 - Epizoda 2) 8/10

Druhá epizoda nepřekvapivě pokračuje v postupném budování jednotlivých příběhových linek, aniž by na diváka čekala v ději nějaká zásadní událost. Přitom příležitost rázně protřídit postavy se naskytla hned v sympaticky napínavém a akčním úvodu, leč nebyla využita (nezbývá než doufat, že si Duffer bros. podobné scény šetří až pro finále a bytelný plot armor si postavy nenechají až do úplného konce). Tudíž se nadále intenzivně prohlubují vztahy mezi postavami, velice opatrně prozkoumává Upside Down a pečlivě se rozšiřuje lore (tentokrát skrze "šokující" zvrat stran odhalení skutečné identity pana imaginárního přítele, který se ovšem dal předem očekávat, jinak by se už v předchozím díle ukázal v celé své kráse).

Stranger Things - Chapter Three: The Turnbow Trap (Sezóna 5 - Epizoda 3) 9/10

Duffer bros. ve třetí epizodě konečně pořádně šlapou na plyn a servírují divákům parádní mix humorných interakcí mezi postavami, dobrodružného prozkoumávání Upside Down, dalšího dílku do mytologické skládačky (jedenáctka se začíná blížit overpower levelu superhrdinských komiksovek, takže by bylo záhodno, kdyby se opravdu vyrukovalo s nějakou obdobou "kryptonitu"), napínavé akce a výborně zrealizované týmové heist mise (příprava pastí ve stylu Home Alone se povedla), ve které každá z postav dostane prostor se ukázat. To vše za doprovodu svižného tempa a skvělého hudebního podkresu. Korunu tomu pak dodává slibný cliffhanger s nástupem nejmenované postavy, toho času v kómatu, na scénu.

Stranger Things - Chapter Four: Sorcerer (Sezóna 5 - Epizoda 4) 9/10

Poloviční finále se rozehrává nenápadně a pomalu, ale postupem času čtvrtá epizoda nabírá takové obrátky, že se na konci promění v naprosto strhující jízdu, zakončenou velkolepým klimaxem, který leckterá seriálová konkurence může Duffer bros. tak akorát závidět a to je příběhová linka teprve v polovině. Vynikající akce nabídne jak nápadité provedení (intenzivní jednozáběrovka uprostřed bitevní vřavy je top:-)), tak sympatickou dávku gore a nezapomnělo se při tom ani na vydatný bodycount. Hamilton chvályhodně dostává více prostoru, jedenáctka zase překvapivou, paranormálními schopnostmi taktéž vybavenou, posilu a největší otloukánek party konečně smysl své existence (závěrečný cliffhanger origin pro klučíka s legračním sestřihem představuje jedno velké zadostiučinění za všechny předchozí řady dohromady).

Stranger Things - Chapter Five: Shock Jock (Sezóna 5 - Epizoda 5) 8/10

Po adrenalinem nabité jízdě v předchozím díle došlo v páté epizodě dle očekávání na rázné zpomalení tempa, přesto o zapamatovatelné momenty nadále není nouze, ať už se jedná o paranormální souboj s hlavním bubákem (který nemůže dopadnou jinak než remízou, jinak by nebylo o čem vyprávět:-)) a záchranu oblíbené postavy na poslední chvíli před jistou smrtí (ztráta plot armoru není na pořadu dne) nebo "přátelskou" výměnu názorů končící fyzickou potyčkou. Stran narativu se postavy stále striktně drží v ustanovených skupinkách, což naznačuje, že jednotlivé dějové linky se spojí v jednu velkou příběhovou skládačku až v samotném finále. Náplastí na to je, že Duffer bros. pečlivě dávkují humorné, dramatické i napínavé scény a krok za krokem posouvají vyprávění kupředu, přičemž nechybí další cliffhanger koncovka.

Stranger Things - Chapter Six: Escape From Camazotz (Sezóna 5 - Epizoda 6) 9/10

S blížícím se finále začínají Duffer bros. pořádně přitápět pod kotlem (nezbývá než doufat, že jim současná forma vydrží až do konce sezóny), což se v šesté epizodě projevuje od úvodních minut, ve kterých se jednak odehraje epická akční scéna (už bylo načase) a jednak se odhalí nějaké překvapivé novinky stran mytologie okolo Upside Down (platí totéž). Hra na schovávanou s hlavním bubákem pokračuje dalším vynikajícím dramaturgickým mixem, ve kterém nechybí napětí a akce (hektická, byť relativně krátká, jednozáběrovka v nemocnici dokáže slušně zvednout tepovou frekvenci:-)), drama (únikovka z kolabující místnosti se vydařila) ani nálož silných emocí (přátelská usmiřovačka hned ve dvojitém balení a závěrečná motivační promluva). Nepostradatelný cliffhanger pak slibuje spojení dosud separátních příběhových linek.

Stranger Things - Chapter Seven: The Bridge (Sezóna 5 - Epizoda 7) 8/10

Poslední zastávka před konečnou stanicí se v sedmé epizodě proměnila v jednu velkou přípravku na finální showdown, takže příliš nepřekvapí, že namísto strhujícího dramatu a epické akce dostávají přednost vysvětlovací/plánovací dialogy za doprovodu postupného početního redukování skupin postav (úvodní znovushledání hraje na city, ale funguje to). Při tom Duffer bros. konečně naplno odhalují plán hlavního bubáka na ovládnutí světa i chystanou protiakci hlavních postav a stejně tak záměr je ochránit plot armorem až do úplného konce. Jedinou kaňkou na kráse je nepřesvědčivá coming out vsuvka, která aspiruje na pozici nejbizarnější scény celé série (nikoliv samotným obsahem, ale snahou tvůrců z dějově nepodstatného prvku (v řadách postav pár jinak orientovaných jedinců již přece existuje) udělat emocionální vrchol dílu).

Stranger Things - Chapter Eight: The Rightside Up (Sezóna 5 - Epizoda 8) 9/10

Ve velkolepém finále je potřeba uzavřít nejen události z poslední sezóny, ale celou téměř deset let trvající sérii, takže není divu, že v osmé epizodě Duffer bros. věnují stejnou pozornost jak osudovému zúčtování s hlavním bubákem (stran epického měřítka má finální bitva splněno) a celým Upside Down, tak i dojemné rozlučce se všemi postavami, které se dožijí konce závěrečných titulků. A jelikož je takových postav značné množství, protože jim plot armor vydržel až do samotné koncovky, tak završit jejich osudy zabere více času než zachraňování světa před zničením (škoda, že Hamilton nakonec nijak zásadně nezasáhla do děje). Což se děje skrze emocionálně drtivou nálož vzpomínkových a rozlučkových scén, ve kterých se úročí precizní práce s postavami ze všech předchozích dílů, díky čemuž všechny fungují na maximum.

Influencers 5/10

Pár let stará jednička sice nebyla žádný zázrak, ale na slušný příspěvek do žánru to zejména díky ústřední dvojici Naud a Tennant stačilo. Dvojka to zkouší pojmout z trochu jiného pohledu, za což palec nahoru (sequelů jako přes kopírák je nepočítaně, takže každý pokus další dostaveníčko něčím oživit se počítá), stejně tak na navrátivší Naud a Tennant je opět spolehnutí, nicméně má značně přepálenou stopáž a finišuje přesně v momentě, kterým to celé měla odstartovat.

Protože pořádně brutální/krvavá zábava se rozjede až v samotném závěru (který nabídne jak vydařenou mano a mano potyčku v dámském provedení, tak skvělou top-down shooter slasher sekvenci, která bohužel skončí dříve než vůbec začne) a do té doby se nic zásadního stran černohumorných situací, napětí, strašidelné atmosféry nebo explicitních hrátek s následným odepisováním postav (nepříliš vydatnou bodycount statistiku zachraňuje až finále) v ději nestane.

Dramaturgický trik se změnou perspektivy (začít vyprávění z pohledu psychopatické vražedkyně a nikoliv sympatické hrdinky) je dobrý nápad, jak hlavnímu záporákovi dodat nějakou charakterovou hloubku. Což se tady ovšem neděje a tenhle tvůrčí krok se tak podepisuje jen na tempu filmu. Kdyby se půlhodinová expozice před úvodními titulky zkrátila na svižnou desetiminutovku, tak by to filmu jen prospělo. Takto to dopadlo rozporuplným výsledkem. Navzdory zmíněným nedostatkům doufám, že dříve nebo později dojde na trojku (už kvůli castingu a otevřenému mnohoslibnému konci).

The Tiger 5/10

Předně válečných žánrovek z období WW2 podaných z pohledu poražené strany moc není (z pochopitelných důvodů, protože zavrženíhodná ideologie), s legendárním Tigerem v hlavní roli pak ještě o poznání méně, takže každý takový pokus se cení. O to více, když se natáčel na domácí půdě a podílely se na něm i šikovné tuzemské ručičky. Některé věci by se ovšem dělat neměly. Třeba míchat nejmenované kousky od Aronofskyho a Ayera (modří už vědí:-)) dohromady.

Nic proti alegorickým putováním (ach jo, další film, u kterého jsem "šokující" pointu prohlédl dlouho před tím, než s ní vyrukovali tvůrci) hrstky vojáků na přísně tajné misi na pozadí nějakého konfliktu s myšlenkovým přesahem, které se maskují za obyčejnou válečnou žánrovku (Apocalypse Now nechává pozdravovat:-)), ale když se tak děje formou spousty nepříliš zajímavých a místy nudných konverzačních scén s pár psychedelickými flashbacky a skromnou dávkou komorní akce (výprava za frontovou linii stran kontaktu s nepřítelem působí jako fajn prázdninová vyjížďka), tak je něco špatně.

Což je o to větší škoda, protože těch pár akčních scén, které se ve filmu vyskytují, je natočeno slušně (ať už se jedná o zneškodnění miny, ponor v řece nebo souboj se stíhačem tanků, připomínající šachovou partii), eRkový rating se párkrát přihlásí o slovo, některých scénám (čistka ve vesnici) nechybí působivá atmosféra, samotný Tiger je samozřejmě replika (počet dochovaných, respektive provozuschopných, kusů lze spočítat na rukou nešikovného dřevorubce), ale vypadá překvapivě k světu a skvělý OST se stará o patřičně pochmurnou náladu. Jako celek to ovšem na více úrovních nefunguje.

In Vitro 5/10

Rádoby překvapivá pointa celého filmu mě napadla po dvaceti minutách děje (hlavní postava zjišťuje, že přemalovává pokoj původní barvou, aniž by si to pamatovala, co to asi tak může znamenat ve filmu o klonování čehokoliv?), protože podobných nezávislých sci-fi béček za pár dolarů se sázkou na narativ s nespolehlivým vypravěčem (protože na co také jiného, když skromné produkční hodnoty u takových žánrovek nemají čím ohromit?) jsem už viděl tuny.

Naštěstí po dalších deseti minutách tvůrci nečekaně sami vyloží karty na stůl stran praktického koníčku pana domácího (čímž odpadá natahování stopáže z důvodu zdlouhavé expozice) a děj se začne věnovat jiným tématům než je klišovitá premisa "jsem klon a nevím o tom". Například neméně klišovitým zápletkám typu "drahá polovička má temné tajemství, kterému je potřeba přijít na kloub", "jak se vymanit z toxického vztahu", nebo "útěk před násilným partnerem":-).

Na druhou stranu vedle nepříliš objevného narativu tahle historka disponuje také relativně svižným tempem, slušně znepokojivou atmosférou, několika scénami, ve kterých hlavní postava (spolu s divákem) může zapochybovat, jak se věci skutečně mají a zda předchozí dění nebude postaveno na hlavu nějakým šokujícím plot twistem (nebude, byť v rámci očekávaného závěru lze pochválit nekompromisní zakončení), rozumnou stopáží a obstojně hrající Zucker v hlavní roli.