Animals

To vyzvánění nebyl tak úplně dobrý nápad (namísto, aby mi to zvedlo tepovku narůstajícím napětím mě to celý teaser tak akorát iritovalo:-)), ale jinak jsem samozřejmě plně zaháčkován. Affleck je v režijní i herecké škatulce temný krimi thriller jako doma a podle synopse se tahle variace na devadesátkovou pecku Ransom bude soustředit na to, jak únosci požadovaný balík prachů vůbec dát dohromady, takže se dají očekávat pády morálních zábran, nálezy kostlivců ve skříni a uvádění rčení o účelu světícím prostředky do praxe. Škoda, že nevyšlo obsazení Damona, ale Nolan se neodmítá, no:-)).

The Last House 6/10

Rodina z neznámých příčin uvězněná ve svém vlastním domě, déšť jako prostředek života (zdroj pitné vody) a současně zkázy (postupně chátrající svět), nedostatek prostředků a plynutí času podepisující se na všudypřítomném rozkladu i vynalézavosti přeživších obyvatel a tajemní bubáci (možná z hlubin oceánu a možná z hlubin vesmíru) pohybující se venku s nejasným cílem (možná ovládnout svět a možná lidstvu udělit poslední varování/nastolit rovnováhu přírody).

Tohle všechno jsou samy o sobě nosné nápady na zajímavou kombinaci napůl rodinného psychologického/vztahového dramatu a napůl post-apo survivalu s akčními nebo hororovými vsuvkami (vzhledem ke krotkému ratingu samozřejmě jen v mezích zákona, takže nějaké explicitní hrátky s bubáky nejsou na pořadu dne). Problémem je, že namísto toho, aby se obě roviny průběžně doplňovaly a současně vzájemně posilovaly, stojí každá z nich samostatně, respektive za sebou.

Čehož důsledkem je, že povinná expozice (seznamování se s neobvyklou situací a adaptování na nové životní podmínky) díky herecky schopnému castingu sice funguje, ale je natažena na více než polovinu stopáže, ve které se po příběhové stránce vyjma vynalézavých způsobů lovení potrav (a odvážného poslání psího mazlíčka předčasně na střídačku:-)) nic zásadního nestane, aby se následně konečně objevily záhadná monstra (world-building tady prakticky neexistuje, což je vzhledem k jejich zajímavému designu škoda) a s jejich nástupem na scénu se zvedl i level zábavy (finále nabídne slušně napínavou variaci na téma dům jako past) a překvapení (závěrečný plot twist v podobě žánrově neobvyklého usmíření).

Little Brother 4/10

Jeden je konzervativní realitní makléř žijící celý život ve stínu svého úspěšného sourozence, toho času miliardáře, druhý je spontánně se chovající sirotek a smolař (celoživotní povolání: loser:-)). Kdysi dávno se potkali a náhoda tomu chtěla, aby se po dlouhých letech dali znovu dohromady a na ploše hodiny a půl spolu "produkovali" humor. Natočit kvalitní, tj. opravdu nápaditou/vtipnou/chytrou, buranskou komedii se povede málokomu. Spicerovi se to nepřekvapivě nepovedlo.

Podobných humorných historek o tom, jak do něčího spořádaného života vtrhne ze řetězu utržený jedinec, který jeho svět rozvrátí do základů a při tom se otevírají srdce, odhalují se nitra a léčí se traumata z minulosti, aby si nakonec oba se slzou v oku padli do náruče, se v minulosti natočily doslova tuny a tenhle pokus ničím nevystupuje z řady. Což znamená, že v rámci notně předvídatelné příběhové linky se jen střídá jedno žánrové klišé za druhým bez jakéhokoliv překvapení.

To by samo o sobě nemusel být problém, pokud by tvůrci byli schopni ohraný děj zaplnit zábavnými scénami, ve kterých funguje situační komika, nekorektní gagy, popkulturní reference na hollywoodské celebrity i vyloženě záchodový humor. To se ovšem neděje, protože veškerý humor ve filmu je v lepším případě nevtipný, v horším (a bohužel častějším) trapný nebo stupidní. Cena i André se sice snaží, seč jim síly stačí, ale kde nic není (tuctová režie, bídný scénář), ani smrt nebere.

Enola Holmes 3 5/10

Jestli někdo doufal, že výměnou na režisérské stoličce se stran kvalit série něco změní, tak doufal marně. Celá tahle značka samozřejmě existuje jen proto, aby streamovací továrna na instantní zábavu udržela herecké dřevo MBB v diváckém povědomí i po finální sezoně ST, takže není překvapením, že to tahle obsahově výplňová série dotáhla rovnou na trilogii. Překvapením ovšem je, že streamingový fastfood dělá všechno proto, aby se po MBB co nejrychleji zavřela voda, protože ve trojce se nepochopitelně zredukovalo i to málo, co v jedničce a dvojce výborně fungovalo.

Čímž je myšlena účast sympaťáka Cavilla, který očividně neměl čas a tak se vymyslela historka s únosem nejlepšího detektiva na světě, aby se na place nemusel zdržet déle než je nezbytně nutné. Akce je navíc ještě méně než posledně (přičemž už ve dvojce došlo ke znatelnému množstevnímu úbytku oproti jedničce) a provedením (choreografie, práce s kamerou a střihem, kaskadérské kousky) jako obvykle nestojí za řeč. Nová posila do týmu Patel je v ději vyloženě do počtu a ani nová destinace nedostane vyjma pár establishing shotů šanci se ve filmu ukázat v celé své ostrovní kráse.

Jinak je ovšem vše při starém. Herecký rejstřík MBB se nadále omezuje na drsné/odhodlané výrazy (tzv. Eleven mode:-)) a nebo legační/vystrašené/romantické pitvoření (naštěstí mnoho příležitostí se v nějaké herecky trochu náročnější scéně předvést, tj. naplno ukázat své limity, nedostane), hlavní záporák má jen cameo vystoupení, komediální výstupy a vtipné prolamování čtvrté stěny se potýkají se značnými rezervami a příběhová linka se obejde bez jakéhokoliv nápadu nebo překvapení. Polehčující okolnosti jsou produkční hodnoty (výprava a kostýmy odvádějí slušnou práci) a rozumná stopáž.

The Last House

Ten vykecaný final countdown je buď jen nepodstatný setting a streamovací továrna na instantní zábavu si všechna esa (bubáky, plot twisty, akční survival kejkle) schovává až do samotného filmu. Nebo jde o tu zdaleka nejzajímavější věc na celém filmu a bez něj by v traileru vlastně nebylo co ukázat, aby nevykecali úplně všechno. Osobně sázím na druhou možnost a očekávám další spotřebku na jedno použití. Každopádně ať už se v traileru láká na jakoukoliv tajemnou smrtící hrozbu, to ratingové logo na jeho konci veškeré naděje na nějakou nekompromisní žánrovku utnulo hned v zárodku:-). 

Enola Holmes 3

Páni, nevěsta s odhodlaným výrazem a silnou bouchačkou v ruce, to tady už dlouho nebylo (Thurman, Weaving a Lopez posílají srdečné pozdravy):-). I po výměně na režisérské stoličce to vypadá pořád stejně, což nemyslím jako pochvalu. Jen doufám, že slovní spojení "unesli Sherlocka" ve skutečnosti neznamená "dobrý den, pan Cavill bohužel nemá čas, takže to nějak vymyslete, aby to zvládl odtočit během jednoho dne, děkujeme". Protože dvojice Cavill a Bonham Carter je v téhle sérii to jediné, kvůli čemu s další žánrovou vycpávkou na víkend s hereckým dřevem MBB v hlavní roli ztrácet čas.

Remarkably Bright Creatures 6/10

Newman vyměnila raky za chobotnici, močály za akvárium a jednu úspěšnou knižní předlohu za druhou a natočila další dojemně-hřejivý kousek z populárního podžánru HLP (čili hluboce-lidsky-příběhový doják:-)) na klíč. Z početné řady všech podobných cituplných historek o tom, jak si k sobě nějaké ztracené existence, trpící traumaty z minulosti všeho druhu, hledají cestu a při tom objeví nový smysl života, tenhle příspěvek vystupuje z řady angažováním netradičního glosátora.

Pravidelné (tu více, tu méně vtipné/trefné) komentátorské vstupy do děje ze strany nezúčastněného chapadlového pozorovatele jsou ovšem jediným osvěžujícím nápadem, který navíc není v ději vytěžen zdaleka tolik, jak by si zasloužil. Zbytek filmu představuje ničím výjimečnou žánrovou práci, která sice stran humorných a dojemných scén s vydatnou dávkou sentimentu a příběhovým zvratem k tomu ("překvapivý" plot twist jsem bohužel odhadl se značným předstihem, takže emocionální dopad závěrečného odhalení ztratil část kouzla) bez problémů funguje, ale jinak nepřináší nic navíc.

Jak je u podobných pohádek pro dospělé publikum zvykem, samotné vyprávění se k cíli ubírá po vyšlapaných cestách bez jakýchkoliv nečekaných/originálních/nápaditých zastávek, produkčními hodnotami vyjma pěkných scén s nejrůznějšími obyvateli akvária a pár dokumentárních záběrů na skutečnou chobotnici film také neohromí, takže jediné světlo na konci tunelu představuje casting. Field i Pullman podávají slušné herecké výkony, ale zdaleka nejlepší je tady Molina (vzhledem k jeho roli v Raimiho trilogii geniální meta castingový tah) jako chobotnice (asi proto, že má nejlépe napsaný charakter).

Apex 6/10

Nějaké to klišovité trauma z tragické nehody a ztráty bližního svého někde v horách na úvod, které připomene Vertical Limit (případně Cliffhangera), následuje survival hra na schovávanou s poněkud nevrlými domorodci uprostřed divočiny, která připomene Deliverance (tentokrát v girl power stylu a sólo režimu) a celé to zakončí suverénní rozcvička na skalním masivu (samozřejmě bez jištění:-)), která hravě strčí do kapsy obdobné výstupy v Cliffhangerovi a dvojce M:I dohromady.

To zní jako dobrý plán pro další žánrovou spotřebku z dílny streamovací továrny na pásovou výrobu, která sice historii v žádném ohledu přepisovat nebude, ale na ploše vyhrazené stopáže zvládne slušně zabavit. Což se Kormákurovi víceméně podařilo, takže mise je splněna. Neobešlo se to ovšem bez jistých zaváhání. Příběhová linka je totiž nad rámec osvědčené premisy boje o přežití prostá jakýchkoliv překvapení, zvratů nebo nápaditějších situací (přímo se nabízelo kladení pastí, zapojení místní zvířeny nebo obrácení role lovce a kořisti). Stejně tak na žádné vyhrocené (natož strhující) scény nedojde.

Na druhou stranu se film nezdržuje s nějakou zbytečně zdlouhavou expozicí, pár sugestivních pov záběrů při pádu nebo úprku hlavní postavy odněkud někam, případně efektních kamerových přeletů z dronu, by se tady našlo (nějaká stylová jednozáběrovka by tomu slušela, ovšem nestalo se), digitální zátiší v trikových scénách po většinu stopáže nebije příliš do očí, výběr přírodních lokací se povedl, horolezeckému finále nechybí dávka napětí a casting odvádí dobrou práci (Theron v hlavní roli podává slušný výkon a Egerton v příjemně psychopatické poloze dokáže svým výstupem upoutat pozornost).

Thrash 5/10

Na papíře to celé působilo nadmíru nadějně. Kombinace nastávající matky v hlavní roli (skvělý nápad, jak hlavní postavu dostat v rámci žánru do neobvyklých situací a současně zvýšit sázky stran divákovy citové angažovanosti), zubaté smrtky s trojúhelníkovou ploutví a hrací plochy v podobě přírodní katastrofou sužovaného maloměsta (po vzoru Hard Rain) a k tomu šikula Wirkola, který v minulosti opakovaně dokázal, že na správně brakové (krvavé a brutální) žánrovky má talent.

V praxi to ovšem dopadlo značně nepřesvědčivě, protože výsledkem není žádná zábavná eRková záležitost s pořádnými žraločími orgiemi, nýbrž rutinní žánrová spotřebka, která ve všech ohledech (po obsahové i produkční stránce) ukazuje akorát tak promarněný potenciál (nedivím se, že se filmu kravaťáci v Sony zbavili a přeprodali jej Netflixu). Film totiž působí spíše jako nějaký televizní pilot, ve kterém se jen představí hlavní postavy, nastolí se výchozí situace a na konci dojde k nějaké měřítkem skromné akci, aby se neřeklo, přičemž to podstatné si tvůrci přichystali odvyprávět až v seriálu.

Všechny postavy bez výjimky jsou nezajímavé jednorozměrné figurky, přičemž která z nich se dožije závěrečných titulků a která nikoliv je jasné obratem po jejím nástupu na scénu, namísto nekompromisního řádění žraloků a všech souvisejících atributů (fatality, gore, bodycount) se tady investuje čas do zbytečné dialogové výplně, dějového přešlapování na místě a žánrových klišé (nelogické chování postav i hladových monster, záchrana na poslední chvíli), postupné dávkování napětí a strašidelná atmosféra prakticky zcela absentuje a samotná akce se omezuje na pár generických digitálních porcovaček (žádné detailní záběry). Kudos za nenatahovanou expozici, realistické scény řádění přírodního živlu a rozumnou stopáž.

K-Pop Demon Hunters 7/10

Trojice vyvolených hrdinek v přestrojení za populární dívčí kapelu bojuje s démony v přestrojení za chlapeckou kapelu a hordami jejich démonických soukmenovců a v sázce není nic menšího než záchrana oddané fanouškovské obce, potažmo osud celého lidstva. A celé je to stylově animované, hlasité, pestrobarevné, epilepticky blikající, vtipné a až po okraj nabité pozitivní energií, chytlavými songy, popkulturními referencemi a nějakým tím poselstvím pro nejmladší generaci.

A kupodivu to dokáže zaujmout i někoho, kdo se nepočítá mezi cílovku (například mě:-)). Předně je potřeba pochválit originální premisu, kombinující superhrdinskou akční fantasy s muzikálovými čísly (častokrát v jedné scéně) a motivační girl power vztahovkou o síle přátelství, hledání sebedůvěry a překonávání překážek (ostrakizace, stigmatizace, coming out, atd.), která sice na papíře působí všelijak (šíleně, bizarně), ale v samotném filmu funguje až překvapivě organicky.

Příběhová linka je sice jednoduchá a žádného překvapivého zvratu se divák průběhu děje nedočká, na druhou stranu sympatické ústřední trio, výborná buddy chemie mezi postavami, příjemná animace, svižné tempo, pohotové dialogové výměny, vydatná dávka humoru (etuda s květináčem se povedla) a nadsázky (aktuální popkulturní trendy jsou citovány a parodovány současně) a nakažlivé songy tenhle nedostatek kompenzují. Škoda jen, že world-building má jisté rezervy (smíšený původ jedné z hlavních postav se nijak neřeší) a akce není mnoho a choreografií soubojů také úplně neohromí.

Thrash

Každá zubatá smrtka s trojúhelníkovou ploutví se počítá, těhulka v hlavní roli je fajn nápad (jak elegantně zvýšit sázky) a záplavou sužované maloměsto skýtá spoustu příležitostí na hrátky s přírodou už od dob Hard Rain, takže sem s tím a to hned. Navíc když to podle traileru vypadá na zábavnou eRkovou žánrovku a podepsaný pod tím je šikula Wirkola, který má na podobné brakové kousky pomalu patent. Škoda jen, že to kravaťáci v Sony nepustili do kin a přeprodali to Netflixu (součást jejich dealu nebo nedůvěra v dostatečný tržební potenciál?). Žraločí orgie na velkém plátně bych si nechal líbit.

Peaky Blinders: The Immortal Man 6/10

Může si filmovou koncovku užít i náhodný kolemjdoucí, který ze seriálového hitu o gangsterských historkách z podsvětí z počátku minulého století neviděl ani minutu, ale láká jej hvězdný casting a oproti seriálu násobně menší požadovaná časová investice? Určitě může, ale bez znalosti postav a událostí a s tím související citové angažovanosti a divácké nostalgie toho v tomhle celovečerním epilogu pro kohokoliv mimo fanouškovskou obec zase tolik k užívání nezbyde.  

Protože namísto nějaké dramaticky nebo emocionálně strhující poslední kapitoly s osudovým klimaxem Knight napsal a Harper natočil po stránce příběhové linky zbytečný doslov a po stránce tempa pomalý dojezd, který nabízí plytký narativ (ohraná premisa s návratem hlavní postavy zpět do akce kvůli pomstě za smrt člena rodiny) s předvídatelným koncem (téma "král je mrtev, ať žije král" tady už dlouho nebylo), přičemž trvá polovinu stopáže, než se film konečně rozjede.

Posunout se v čase do druhoválečného období je zajímavý nápad, ale skutečná historka o nacistickém padělání peněz k podkopání nepřítelovy ekonomiky je v ději trestuhodně nevyužita, hlavní záporák nedostane příležitost něčím zaujmout a namísto napětí a akce dostává prostor spousta nezajímavé dialogové výplně. Výsledkem je tak jedna slušná přestřelka (bohužel skončí dříve než vlastně začne), solidní explozivní finále (platí totéž), skvělá výprava a kostýmy (když se pomine digitálně nakašírované pozadí) a výborné herecké obsazení, které svým charismatem dokáže přebít dějové nedostatky.

War Machine 6/10

Nějaké to trauma na úvod, aby byla na čem stavět motivace pro hlavní postavu, pak výcviková expozice jako ve Full Metal Jacket nebo Tigerlandu, aby se představily vedlejší postavy, následovaná military sci-fi misí se hrou na lovce a kořist mezi týmem elitních vojáků a mimozemským hi-tech protivníkem po vzoru kombinace Predatora a Terminatora, zakončená soubojem jeden na jednoho s pomocí nakladače ve stylu finále Aliens a v závěru se nakročí ke globálnímu konfliktu s mecha vetřelci ala Edge of Tomorrow (aneb v případě úspěchu otevřená vrátka k epickému pokračování).

Trailer předem avizoval, že Hughes si do své akční sci-fi historky s military nadstavbou po příběhové stránce "vypůjčil" kdeco z kdečeho a přesně tak to také v samotném filmu dopadlo (neboli výstup promptu, ve kterém se jen vypíše několik žánrových klasik s požadavkem na jejich smíchání dohromady:-)). Kupodivu se ovšem pro jednou stal zázrak a podobný copycat přístup se nezvrtl ve zmatený mišmaš, ale v nenáročnou spotřební žánrovku, která v nejdůležitějších ohledech překvapivě slušně funguje, čímž vcelku úspěšně maskuje nepostradatelný patos a nepřiznanou náborářskou agitku.

Hlavní eso v rukávu představuje sympaťák Ritchson v hlavní roli, který podobný typ macho rolí zvládá bez sebemenšího zaváhání a nejinak je tomu i zde, jednoduchá příběhová linka nedává prostor na nějaké zbytečné dialogové výplně a soustředí se na pravidelné dávkování napětí a především samotnou akci, která nezklame ani množstvím, ani řemeslným zpracováním (pohotová ruční kamera v obrněném transportéru, pár explicitních fatalit zajištěných eRkovým ratingem), komorní měřítko (na nějaké epické/davové scény nedojde) pro změnu kompenzují solidní produkční hodnoty (design robota se povedl, trikové scény se obešly bez digibordelu, natáčení ve studiu se vyměnilo za působivé přírodní lokace).

War Machine

Prompt: Vymysli scénář akčního sci-fi s týmem elitních vojáků proti mimozemskému hit-tech robotovi, kteří si to rozdají někde v divočině (žádné městské lokace a davové scény, na to není rozpočet). Chatbot: Zajisté, mám ještě několik upřesňujících dotazů, abych napsal scénář přesně podle Vašich představ. Prompt: Jo a točit to bude Netflix. Chatbot: Děkuji za doplnění, to je vše, co od Vás potřebuji vědět. Tady to máte. 

Ritchson má muskulaturu i herecký talent na to, aby se z něj stala stejná hvězda jakou je v dnešní době Bautista, Momoa nebo Cena, ale obávám se, že účinkování v podobně zaměnitelných content fillerech pro stream (viz nedávný Playdate) není ten nejlepší způsob, jak toho dosáhnout. Možná se stane zázrak a Hughes doručí překvapivě našlapanou žánrovku, ale podle traileru bych si na to nevsadil. Jsem ale zvědavý na Moralese, zda bude podobně nevýrazný jako v M:I nebo ne.

The Rip 8/10

Tip na skrýš drogového kartelu, barák na předměstí se svědkem uvnitř, zátah speciálního policejního týmu, obrovský balík prachů k zabavení (nebo přisvojení:-)) a banda zkorumpovaných kolegů, kteří se mohou skrývat jak venku, tak i ve vlastních řadách. Jednotlivé figurky na šachovnici jsou tudíž rozestavěny a herní partie "kdo proti komu a s kým" může směle začít. Carnahan zrovna nepatří mezi zaručené sázky na jistotu, ale tímhle policejním kouskem, který připomíná drsné žánrovky z policejního prostředí strejdy Ayera, trefil jackpot (a dost možná natočil nejlepší film ve své kariéře).

Zdánlivě jednoduchá premisa s nalezenou hotovostí patřící kartelu a následným procesem zajišťování důkazů na pozadí časového tlaku a pod hrozbou protiakce ze strany kartelu se totiž velice záhy začne příjemným způsobem komplikovat. Obrovská suma zabavených peněz samozřejmě pro některé členy týmu představuje velké lákadlo začít si vykládat předpisy podle svého, což se pomalu, ale jistě začne odrážet na čím dál tím více podezřelém chování všech přítomných postav. Nervozita stoupá, vzájemná důvěra se hroutí a dlouholeté přátelské/kolegiální vztahy dostávají povážlivé trhliny.

Carnahan v průběhu filmu skvěle buduje paranoidní atmosféru a všudypřítomný pocit nedůvěry mezi členy týmu a hraje si při tom jak s postavami, tak i s divákem. Morální hranice jsou rozostřeny a hlavní postavy po většinu stopáže svými činy umně balancují přesně na hraně kladného a záporného charakteru, přičemž role si mnohé z nich prohodí, což ovšem divák zjistí až poté, co past zaklapne a Carnahan vyloží všechny karty na stůl v překvapivém finále, ve kterém dojde nejen na povinnou whodunnit vysvětlovačku stran identity záškodníka, ale rovněž na nezbytnou dávku (vcelku obstojné) akce. 

Sympaticky konspiračním narativem obohaceným o nespolehlivého vypravěče to ovšem nekončí. Další silnou stránkou filmu je nepřekvapivě casting ústřední dvojice. Dlouholetí parťáci Affleck a Damon jednak rozdávají charisma na potkání a jejich vzájemná chemie funguje na výbornou a jednak podávají vynikající herecké výkony (škoda, že na Adkinse zbylo jen cameo). Finále se spektakulární honičkou je dramaturgicky tak trochu navíc (zakončit to klimaxem v dodávce by bez problémů stačilo) a naopak s bodycountem se mohlo znatelně přitlačit na pilu, ale v souhrnu parádně odvedená práce.

Goodbye June 6/10

Nedávno se na režisérskou dráhou vydala Johansson, teď to za kamerou pro změnu zkouší Winslet a dokonce s pomocí rodinné posily Anderse za psacím stolem, přičemž i zvolené téma vykazuje jisté společné prvky. A bohužel to dopadlo podobným výsledkem jako v případě kolegyně. Po herecké i řemeslné stránce není filmu co vytknout, ovšem pokud se film něčím zapíše do historie, tak především tím, že šlo o první režisérský počin slavné hollywoodské herečky.

Protože zatímco Winslet sem tam vyrukuje s nějakým osvěžujícím nápadem (pár zajímavě pojatých kamerových záběrů a vhodně použitých zpomalovaček by se ve filmu našlo), Anders si domácí úkol nesplnil (taktéž debutová práce, ale na rozdíl od Winslet je jeho nezkušenost na filmu znát) a po příběhové stránce je to předvídatelná a nepříliš nápaditá citová ždímačka, která ničím nevystupuje z řady všech podobných cituplných žánrovek o "odcházení" do věčných lovišť.

Premisa s odpočtem skonu matriarchy rodu uprostřed rodinného kruhu je totiž rozvedena do šablonovité historky, ve které zbylá část rodiny, složená z více nebo méně zajímavých figurek (Collette přidává do sbírky další bizarní postavu, ale stran faktoru zábavnosti jasně vede apatický Spall), řeší problematické vzájemné vztahy, vyrovnává se s nastávajícím odchodem a připravuje poslední rozlučku skrze sérii tu více, tu méně dojemných, seriózních i tragikomických scén, které sice obstojně fungují, ale neobsahují nic navíc, co by v rámci žánru nebylo k vidění již mnohokrát dříve a častokrát lépe.

Wake Up Dead Man: A Knives Out Mystery 8/10

Do třetice všeho dobrého a opět trefa do středu terče:-). Johnson naštěstí neopravuje, co není rozbité a i tentokrát servíruje podobně stylovou a zábavnou "whodunnit" žánrovku, jako tomu bylo minule i předminule, ve které vzdává poctu všem klasikám detektivního žánru v čele s nejmenovaným puntičkářským detektivem s pěstěným knírem a současně si nápaditě hraje se zažitými žánrovými pravidly, které střídavě dodržuje a podvratně porušuje, aniž by se při tom v každém díle téhle série opakoval a recykloval původní film jen v jiném prostředí s jiným castingem.

Oproti experimentálnější dvojce, ve které Johnson zkoumal, případně boural, mantinely žánru, se ve trojce vrací ke konzervativnějšímu pojetí jedničky jak po dramaturgické, tak i řemeslné stránce. Což ovšem neznamená, že by zapomněl na všechny tradiční ingredience série. Po typově různorodé partičce postav, které spolu pojí rodinné a přátelské vazby, Johnson dává prostor další uzavřené komunitě, tentokrát postavené na náboženských základech, jejíž zdánlivě spořádání členové ukrývají nejedno temné tajemství (a jak se v průběhu filmu ukáže i zřejmý motiv ke spáchání zločinu).

Na první pohled přímočará dějová linka se s postupujícím detektivním pátráním a odhalováním jednotlivých důkazů a (pravých či falešných) stop sympaticky komplikuje hned několika příběhovým zvraty a skrze retrospektivní sekvence pozvolna odhaluje jeden dílek skládačky za druhým, aby se v tradičním "vysvětlujícím" závěru složil výsledný obraz dohromady v celé své kráse (identita pachatele sice nepřekvapila, ale motiv ano). Johnson při tom diváka zásobuje jak humornými vsuvkami (vtípek s graffiti sice prozradil už trailer, ale přesto je top:-)), tak hromadou popkulturní referencí a samozřejmě patřičně sarkastickým meta komentářem na konto fungování sociálních sítí, masmédií i samotné církve.

Šťastnou ruku měl Johnson i při výběru castingu. Craig v hlavní roli svérázného detektiva s rozverným přízvukem, nonšalantním vystupováním a nezměrnou dávkou charismatu podává i na potřetí parádní herecký výkon, ovšem ani zbytek hvězdami nabitého obsazení za ním příliš nezaostává, přičemž pochvalou zmínku zasluhuje zejména trojice O'Connor, Close a Brolin. Expozice by mohla být o něco kratší, vedlejší postavy nedostanou v ději tolik prostoru, kolik by si zasloužily, což je škoda zejména v případě Scotta a navrátivšího Rennera (na druhou stranu velký palec nahoru, že se ve filmu vůbec objevil:-)) a stejně tak stopáž, která se s každým dalším dílem natahuje, by neškodilo malinko zkorigovat, ale to jsou nepodstatné výtky vůči jinak vynikající žánrovce, po které nezbývá než s nadějí vyhlížet další pokračování:-).

Troll 2 4/10

Ultra generická jednička trpěla prefabrikovaným scénářem s tunou žánrových klišé (v podstatě celý film se jen postupně odškrtávaly položky ze seznamu "tohle jsem už viděl jinde a lépe") a totálně stereotypními postavami. U publika ovšem podle všeho (kdovíproč) rezonovala, takže streamovací továrna na pásovou výrobu zábavu rozbila prasátko, navýšila rozpočet (aniž by to na filmu bylo nějak poznat:-)) a přispěchala s dvojkou (což mi připomíná, že nepojmenovat to Trolls namísto obligátní číslovky je promarněná příležitost). Jak se Uthaugovi povedl reparát?

Nijak zvlášť, respektive vůbec, protože není schopen dodržet ani základní hollywoodské pravidlo pro pokračování, tj. to samé jako minule, jen všeho více. Přesněji řečeno to zkouší s úplně opačným přístupem a nepochopitelně šetří jak se samotným monstrem (navýšením počtu pochodujících rozsévačů zkázy nápaditost filmu začíná a bohužel i končí), tak s katastrofickým řáděním a stejně tak s akčními atrakcemi (vyjma rutinního desetiminutového finále ve městě, které svým provedením ničím nevystupuje z řady a kromě toho je pro jistotu celé utopeno ve tmě, aby se ušetřilo pár korun z rozpočtu na triky, nestojí vůbec za řeč, respektive prakticky neexistují). Čehož výsledkem je, že to zdaleka nejzajímavější, co se v celém filmu odehraje, jsou úvodní animované titulky. Zbytek filmu se pak celou stopáž (neúspěšně) potýká se syndromem akutní sequelitidy, neboli s rázným kvalitativním sešupem na všech úrovních.

Příběhová linka sice kromě kopírky devadesátkové Godzilly z minula nově vykrádá i devadesátkový Jurassic Park (setkání v jeskyni) a aktuální monsterverse (souboj titánů trolů), ale jinak nedává žádný smysl (ať už stran záměrného oživení hlavního bubáka nebo odhalení existence trolí posily, která se objeví jako na zavolanou), jedno klišé v ději střídá druhé (pátrání po MacGuffinovi, patetická zpomalovačka s osudovým hrdinským sebeobětováním, která je tak akorát k smíchu, závěrečná bitva ve stylu deus ex machina, atd.), mytologie okolo kamenných obrů není oproti jedničce nijak rozvedena, postavy jsou opět jednorozměrné figurky, u kterých nejsou definovány ani jejich vzájemné vztahy (to flirtování mezi vojákem a vedoucí projektu bylo ve filmu k čemu?) a veškeré pokusy o humor a nadsázku se zcela míjí účinkem (meta narážky na kvality pokračování asi měly být vtipné). Světlo na konci tunelu tak představuje jen povedený design monster, působivé přírodní lokace a na evropskou produkci obstojná triková stránka. Naznačená trojka absolutně netřeba.

Train Dreams 7/10

Byl jednou jeden (ne)obyčejný člověk a jeho (ne)obyčejný život, ve kterém zažívá prchavé okamžiky lásky a štěstí i skličující momenty, plné zmaru a smutku, jakožto všechno ostatní mezi tím. Aneb pokus Netflixu o napodobení loňského Brutalisty, tj. nekompromisní artovka (jak jinak než v obrazovém formátu 4:3:-)), která po festivalech sbírá jedno ocenění za druhým a má nakročeno se napřesrok stát jedním z favoritů oscarového klání. A vystačí si při tom s poloviční stopáží.

Což je škoda, protože tahle minimalisticky vyprávěná monumentální životní freska obsahuje tolik témat (rodičovství, trauma ze ztráty rodiny, hledání smyslu života, splynutí s přírodou, plynutí času, proměna doby, atd.) a vedlejších postav, že většina z nich nedostane prostor, aby se více rozvedly a zanechaly hlubší dojem. Hlavní postava se potýká s těžkým osudem, další charaktery se objevují a zase mizí (povětšinou předčasným skonem:-)) a epizody ze života se střídají, aniž by bylo mnohdy zřejmé, zda mezi nimi uběhlo deset dnů nebo deset let (Edgerton celý film vypadá prakticky stejně).

Nicméně příběhová linka díky tomu dokáže překvapit několika nečekanými zvraty, skromná stopáž se pozitivně projevuje na tempu (jedna událost následuje druhou bez výraznějšího zdržování) a co je nejpodstatnější, o samotný narativ tady vlastně vůbec nejde. Bentley poutavým způsobem vypráví prostřednictvím atmosféry, audiovizuálu (s malou výpomocí doprovodného komentáře) a samozřejmě hereckých výkonů. Stylové obrazové kompozice nabídnou vedle nádherné přírody (skvěle vybrané lokace) i několik působivých (lyrických) výjevů (impozantní stromořadí, ohnivá spoušť, medvěd), tematický OST výborně dotváří náladu a casting v čele s Edgertonem odvádí vynikající práci bez ohledu na rozsah role.

Frankenstein 6/10

Poslušně hlásím upíři versus monstra na body jedna nula. Pomyslný souboj, kdo svým autorským uchopením osvědčené literární/filmové klasiky o ikonické hororové postavě letos rozbije bank, vyhrál (nutno poznamenat, že na celé čáře) šikula Eggers. Osvědčený řemeslník del Toro natočil precizní adaptaci, která pracuje jako přesný hodinový stroj, ale chybí tomu to nejdůležitější a to je synergie všech jednotlivých částí. Paradoxně to del Toro zkouší s prakticky totožnými esy v rukávu jako Eggers, ale dosahuje úplně jiného (o dost méně působivého) výsledku.

Příběhová linka se na mnoha místech věrně drží předlohy, zatímco na mnoha jiných se od ní odklání. Což by nebylo nic proti ničemu, pokud by učiněné změny měly nějaký přínos, ale většina novinek spadá do kategorie nepodstatných variací. Historka o tom, zda ve zrůdě nepřebývá člověk a naopak, tady byla už v tolika podáních, že další převyprávění bez něčeho navíc (ať už po stránce formy nebo obsahu) už nedokáže ničím překvapit nebo upoutat bez ohledu na hvězdný casting nebo vysoký rozpočet. A rozvláčné tempo s přepálenou stopáži filmu taktéž nepomáhají.

Na jednu stranu lze pochválit produkční hodnoty stran povedené výpravy a kostýmů (nicméně více než dvojnásobný rozpočet oproti Nosferatu na filmu není nijak poznat). Na druhou stranu si del Toro vypomáhá mohutnou dávkou laciného digibordelu (očividně digitální oheň, zvířata a veškerá zranění a krev), která u podobné dobové žánrovky působí jako pěst na oko. Potěšit dokážou explicitní fatality se sympatickým množstvím vynalézavého gore (byť jak jinak než také z jedniček a nul). Naopak s designem samotného monstra, respektive jeho maskou, si šlo vyhrát o poznání více.

Napětí prakticky absentuje, stylová gotická atmosféra probleskuje jen nárazově (většinou se tak děje za bouřky/deště:-)) a nějaké drama a především emoce se dostavují jen výjimečně. Casting bez výjimky podává kvalitní herecké výkony, ale klacky pod nohy mu průběžně hází papírem šustící dialogy a papundeklové momenty (v některých scénách film připomíná spíše divadelní inscenaci s nuceným přednesem naučených replik než duchaplné rozhovory živoucích postav), které jen podtrhuje nepřesvědčivý OST (v některých scénách svou náladou funguje, v některých absolutně selhává).