The Rock

Pamatuji si na to, jako by to bylo včera. Po Bad Boys panovalo očekávání, zda Bay definitivně prokáže svůj režijní talent nebo se ukáže, že povedený debut byl jen náhoda/štěstí. Až takovou nekompromisní pecku ovšem očekával málokdo. A ani třicet let od premiéry se na tehdejším dojmu po odchodu z kina nic nezměnilo (nedávno osobně odzkoušeno:-)) a Bayův druhý režijní kousek je i po takové době prvotřídní žánrová podívaná a s přehledem nejlepší film v jeho kariéře.

Bayův dravý režijní styl a cit pro audiovizuální finesy se tady dokonale skloubil s nápaditým narativem, který navzdory nálepce "Die Hard v Alcatrazu" obsahuje na poměry žánru překvapivé množství originálních nápadů (hlavní postava je kancelářská krysa, záporák je čestný voják pokoušející se odčinit nespravedlnost) a osvěžujících změn syžetu (absurdní premisa s vysláním špióna na odpočinku do akce je filmově-logicky detailně zdůvodněna, což je poučka, se kterou si pisálkové hollywoodských blockbusterů málokdy lámou hlavu, stejně tak přímočaře představit/definovat jednotlivé charaktery během pár minut pomocí rychlé akční sekvence je dovednost, která se u nich postupem času jaksi vytratila).

A to vše za doprovodu typově ideálně vybraného castingu (Cage a zejména Connery s frajerským příčeskem s Harrisem jsou trefou do středu terče), špičkových produkčních hodnot a v neposlední řadě geniálního (stoprocentně epického/ heroického:-)) OST trojice Zimmer, Glennie-Smith a Gregson-Williams, čehož výsledkem je ohňostroj efektně natočené akce (parafráze Indyho důlní honičky je top), bleskurychlého tempa (expozice je odbyta v úvodní čtvrthodině), hlášek, vojenské cti, stylových zpomalovaček, humoru a nepostradatelného vojenského patosu a kultovní klasika žánru k tomu.

Spider-Man: Brand New Day 8/10

Spidey je zpátky (aby ne, když na tom stojí a padají licenční podmínky od Marvelu:-)), od zachraňování celého univerza si tentokrát dal pauzu (už bylo na čase), Wattse vystřídal Cretton (využil příležitosti a významně pozměnil dosavadní tón série), ale jinak se naštěstí nic zásadního od trilogie nezměnilo a Sony opět svou výkladní komiksovou skříní (Spidey, dlouho nic, Venom, hodně dlouho nic a pak ten zbytek:-)) napravuje pošramocenou reputaci Disneyho marvelovek (potažmo komiksovek obecně viz podobně rozporuplné počiny WB) a vedle toho dělá práci za marketingové oddělení studiového molocha (aneb jak nalákat spokojené davy na Doomsday snadno a rychle).

V Crettonově podání se první díl z nové trilogie proměnil ve zdaleka nejkomornější (a v jistém ohledu i nejintimnější) pavoučí dobrodružství v rámci MCU série, ve kterém mají interakce postav přednost před akčními atrakcemi. Návrat ke street level měřítku filmu prospěl větším soustředěním na samotné postavy, vývoj jejich charakterů a vztahy mezi nimi, což se děje za doprovodu mohutné dávky nostalgie (v podobě citování konkrétních dialogů nebo celých scén především z předchozího filmu a jedné neočekávané "mentorské" hostovačky jedné nejmenované postavy).

Čehož důsledkem je, že děj obsahuje spoustu emocionálně překvapivě silných scén (dojemně se otevírají nitra, vzpomíná se na traumatické momenty z minulosti, navazují se nová přátelství a vyjadřují se vřelé city, přičemž vše z toho díky herecky schopnému castingu funguje na výbornou). Vedlejším efektem podobného přístupu ovšem je, že akce není nijak závratné množství (úvodní honička pro rozehřátí publika, epická bitka uprostřed filmu a nakonec finálové zúčtování) a není ani tak spektakulární, jako tomu bylo posledně, byť sugestivní pov záběry Spideyho průletů mezi mrakodrapy jsou jako obvykle parádní:-). Předčasným vrcholem filmu v tomhle ohledu je tak trailerem avizovaná potyčka se zeleným hromotlukem (tohle měl být závěrečný akční klimax, namísto hrátek s partičkou nindžů).

Nicméně vedle každodenních starostí přátelského pavoučího souseda (kudos za návrat organického generování pavučin zpět do hry:-)) je potřeba odvyprávět i superhrdinskou hlavní linku a tenhle mírně schizofrenní koncept se podepisuje hned na několika věcech současně. Neustálým střídáním pozornosti mezi osobními problémy hlavní postavy a občasným zápolením s hromadou záporáků podružné kategorie (podle traileru jsem tušil, že všichni do jednoho budou mít ve filmu minimum prostoru a také že ano) a následně se všemocným mutantem (kdyby šlo o jakoukoliv jinou postavu, na děj by to nemělo žádný vliv) hlavní linka působí, že je vlastně ve filmu jen do počtu, kvůli čemuž  dochází v průběhu děje k opakovaným propadům tempa a navíc se vytrácí pocit naléhavosti situace a gradace děje.

Jinak je ovšem vše při starém. Na poli audiovizuálu, trikových technologií a obecně produkčních hodnot film představuje současnou hollywoodskou špičku (prachy jsou na filmu poznat z každé scény) a stejně tak casting opět odvádí kvalitní práci. Na sympaťáka Hollanda je herecky spolehnutí, ale svou vlastní chvilku slávy v záři reflektorů dostanou (a co je důležitější, naplno ji zužitkují) i Zendaya, Sink, Tomei a dokonce i Bernthal (na ploše pár minut předvede hlubší ponor do charakteru nekompromisního mstitele než v celém speciálu). Sony a Disney si mohou gratulovat, krok do neznáma (výměna režiséra a změna stylu) beze zbytku vyšel a výsledkem je další komiksová trefa do středu terče:-).

P.S. Škoda, že potitulkovka nestojí za řeč (divím se, že se s ní vůbec obtěžovali). Šance na bližší představení náhradníka na poslední chvíli na pozici arci-nemesis v Doomsday bohužel zůstala trestuhodně nevyužita.

Spider-Man: Brand New Day (Bilance)

No Way Home na rozdíl od Homecomingu a Far From Home trhl skoro 2 miliardy, protože obecně štědrý vánoční slot (hodně chytrý tah, kdyby si Disney tenhle slot nezabral s Doomsday, vsadím se, že by Spidey nastoupil do služby zase na konci roku), přetrvávající hype po Endgame (vtipné je, že teď se karty obrátí a naopak Spidey bude svými kvalitami přitápět pod kotlem Doomsday) a hlavně absolutní fan service faktor, tj. Maguire a Garfield na palubě. 

Je tady sice hype po No Way Home, ale taky Marvel fatigue, žádná z hostovaček nemá fan service power jako dvojice ex-Spideys a pak je tady ta IMAX (nebo obecně PLF) kolize s Nolanovou trvalkou. Jestli film nakopnou soudruzi a nechají ve stranických pokladnách 300 mega plus, tak se možná posune k podobnému numeru jako No Way Home, jinak ovšem sázím na to, že zaparkuje někde okolo mety 1.6 miliardy. A samozřejmě se budu milerád mýlit, pokud budu úplně mimo a film nechá No Way Home za sebou, protože Spidey je jediná současná komiksovka, která si ty obří prachy zaslouží:-).

---

Tak fajn, dvoumiliardová meta pavoukem pokořena a můj předpremiérový tip na finální numero se zase ukázal jako úplně vedle (ještěže nejsem sázkařský typ:-)), přičemž podle všeho tady platí poučka o tom, že stran vysávání peněženek "sky is the limit":-). A to prosím bez fan service podpory ex-Spideys, štědrého vánočního slotu a nějakého marvelovského super úspěšného předskokana s Marvel hype boostem na maximum jako byl minule Endgame (D&W bych sem nepočítal, to je kapitola sama o sobě, chodilo se na Reynoldse a Jackmana a na nic jiného, navíc pavouk se tam ani neukázal).

Sice tak úplně nechápu, čím se to tak mocně trefilo publiku do vkusu oproti předchozím filmům a nad rámec dlouholeté obrovské Spideyho popularity (konečně zase kvalitní marvelovka, potažmo komiksovka, v kinech, návrat ke street level měřítku, znatelná soudružská výpomoc, word of mouth efekt, všechno dohromady?), ale jsem za to rád, protože tahle vstupenka Sony do klubu dvoumiliardářů se povedla a balík prachů si zaslouží (na rozdíl od některých jiných marvelovek). Už teď jsem zvědavý, kolik mizerných SSU bokovek, které si v pokladnách nabijí hubu, chudák Spidey zase zafinancuje:-).

Evil Dead Burn 6/10

O kousek lepší než předchozí pokus z bytovky (především díky několika osvěžujícím nápadům, které se v sérii dosud neobjevily), stále ovšem platí, že tahle znovuoživená série má s Raimiho geniální trilogií (a skvělým a bohužel předčasně ukončeným seriálem) společný v podstatě jen název a pár doprovodných rekvizit (Necronomicon, deadites, nahrávky recitování zaklínadel z knihy a trademarkové kamerové průlety lesem) a to navzdory tomu, že jsou pod filmy podepsaní "otcové zakladatelé" Raimi, Tapert a Campbell. Když se z filmu odstraní fundamentální elementy, díky kterým se z téhle značky stala kultovní klasika, půlka kouzla je zkrátka pryč a to bez ohledu na případné jiné kvality filmu.

Po příběhové stránce se žádné strhující hororové představení nekoná. Film trpí pomalým rozjezdem, za což může zbytečně zdlouhavá expozice, čehož důsledkem je, že na nějaké pořádné řádění bubáků dojde skoro po hodině čistého času, stejně jako v předchozím filmu je tady pár dějových podivností (hlava rodiny kdovíproč postává před domem, namísto toho, aby vtrhla dovnitř, bubáci bez zjevného důvodu opakovaně vyklidí pole, aby hlavní postava mohla v ději postoupit zase o krok dále, hlavní záporák celý film trpělivě čeká až na finále, ve kterém konečně nastoupí do akce) a finále na staveništi působí spíše jako nadbytečný dodatek, než velkolepý klimax, který už proběhl uvnitř domu.

Tak jako minule u Cronina a předminule u Álvareze základní stavební kameny značky (kombinace nadsázky, černého humoru, vtipných/sarkastický hlášek hlavní postavy a napůl rozverné a napůl tísnivé atmosféry) i tentokrát bohužel zcela absentují ve prospěch nekompromisní brutality a litrů umělé/digitální krve. Vaniček stejně jako jeho kolegové vsadil převážně na gore fest (a nutno uznat, že v některých scénách stran detailního vyobrazení nejrůznějších explicit pomyslně posunul laťku zase o kousek výše:-)) s několika důmyslně použitými lekačkami, přičemž postupně budované napětí, plíživě strašidelná atmosféra a nečekané dějové zvraty při tom ustupují do pozadí (nejlépe z toho všeho vychází záměrně protahovaná scéna s "rodinným posezením nad jídlem", která si chytře hraje s diváckým očekáváním věcí příštích).

Nicméně několik dobrých nápadů jak stran narativu, tak produkčních hodnot by se ve filmu přesto našlo. Rodinný prvek přináší jinou vztahovou dynamiku mezi postavami, než tomu bylo v předchozích filmech, potěšil chybějící plot armor pro psi a děti (byť jen v potitulkovce), bubáci mají nově vlastní agendu a jsou primárním hybatelem děje, návrat na venkov svou atmosférou připomene "staré dobré časy" (škoda, že prostředí okolních lesů není v ději vytěženo více, alespoň že prohlídka domu od sklepa po střechu je vskutku zevrubná:-)) a vedlejší linka s domácím násilím prohlubuje charakter hlavní postavy. Pochvalu zaslouží také pár nápaditých kamerových záběrů (top-down sekvence, procházka po zdi a stropu, pohled vzhůru nohama a samozřejmě jednozáběrovka (nejlepší scéna v celém filmu), kterou prozradil už trailer), přesvědčivé masky, povedená triková stránka a vydatná dávka gore obsahu (některé fatality jsou nadmíru výživné).

The Odyssey 9/10

Komorní drama (ovšem antických rozměrů:-)) o strastiplném putování legendárního hrdiny z antické mytologie domů (a svým způsobem "cesta očistcem" za způsobená válečná příkoří), dovedně maskované za epickou fantasy sandálovku, atakující v rámci rozpočtů mistrových kousků rekordní hodnotu (na první pohled to stran velikosti kulis a počtem statistů není o moc výpravnější než nezávislá konkurence The Return na totéž téma, nicméně zdání klame), kompletně natočené na analogový sedmdesátkový IMAX formát (protože proč ne:-)?) a zaplněné hollywoodským dream team castingem.

Jinými slovy další nekompromisní autorská vize v podobě nápadité dekonstrukce vybraného žánru (kdo očekává běžnou historickou žánrovku ve stylu Troy, bude nepřekvapivě zklamán až vyveden z míry) a další filmařský triumf žánrového chameleona Nolana (platnost pravidla "co mistrův výlet do nového žánru, to kvalitní nebo rovnou strhující podívaná" znovu potvrzena:-)), který si po vzoru předchozího biopic počinu navzdory tříhodinové stopáži (škoda, že Nolan není fanoušek DC verzí, delší sestřih bych si nechal líbit) udržuje svižné tempo od začátku do konce s minimálními propady.

Nolan při adaptaci nadčasového antického eposu opět vsadil (jak také jinak:-)) na nechronologickou strukturu vyprávění se spoustou retrospektivních vsuvek (což se mimo jiné pozitivně podepisuje na jisté nepředvídatelnosti děje), přičemž rámování celého příběhu dvojicí vypravěčských rovin koncipuje jako jedno velké multi-žánrové cvičení. Epizodický návrat domů nabídne dobrodružné, akční, fantasy a dokonce i body/hororové momenty (zastávky u kyklopa a "čarodějnice" jsou top), zatímco dění na královském dvoře má podobu kombinace rodinného dramatu a nefalšovaného politického thrilleru (za podobně dovedné intriky, manipulace a spiknutí by se nestyděla ani seriálová herně-trůnní konkurence:-)).

Nolan svou ambiciózní interpretaci mnohovrstevnaté předlohy navíc dokáže opřít o hromadu silných, ať už velkolepě akčních a nebo komorně konverzačních, scén (přepadovka s koněm, dobytí a následně vyplenění města, rodičovské peripetie s potomkem, atd.), ve kterých se ke slovu dostává místy až pohlcující atmosféra, což kulminuje v samotném finále. Žánrový mix a střídání časových rovin se totiž dramaticky i emocionálně zúročí ve famózním závěru se slavným výběrovým řízením na budoucího krále/manžela, zakončeným proslulou finální ostrostřeleckou zkouškou a následnou nekompromisní deratizací domácnosti od škodné na pozadí "antihrdinského" flashbacku s decentní psychologickou studií charakteru hlavní postavy (chytrý nápad jak pozměnit dosavadní perspektivu skrze sugestivní válečnou sekvenci).

Jak je u Nolana dobrým zvykem, nápaditě pojatý narativ doprovází prvotřídní kvality i na poli castingu a produkčních hodnot. Obsazení bez ohledu na rozsah role podává vynikající herecké výkony, přičemž všem vévodí kvarteto Damon, Hathaway, Pattinson a Holland (Theron, Morton, Patel a Bernthal za nimi příliš nezaostávají, byť ve filmu nedostanou tolik prostoru). Stejně tak výprava, kostýmy, reálné (v drtivé většině působivé) lokace, triky, střih a kaskadérské kousky odvádějí špičkovou práci, ovšem hlavními hvězdami tohohle epicky komorního (nebo komorně epického) představení je stylová (panoramatická a současně intimní) kamera a přímočarý, přesto dokonale atmosféricky funkční OST (dvojice van Hoytema a Göransson se opět překonává). Velkorysý rozpočet je na filmu poznat z každé scény, byť ne tak prvoplánově okázale, jako je tomu u podobných big event blockbusterů obvyklé. Nolan zkrátka obohatil žánr o další filmový skvost:-).

P. S. Cesta přes celou republiku do IMAXu se díky pohlcujícímu diváckému zážitku bohatě vyplatila a to ani nepočítám příjemný bonus v podobě pár minutové ochutnávky válečné vřavy z úvodu trojky Dune před Nolanovým majstrštykem:-).

Deep Blue Sea

Při příležitosti Harlinova návratu k tématu jsem si po dlouhých letech zopakoval tenhle "žraločí" kousek, který byl první (čehož vzhledem k peckám, které Harlin produkoval v první polovině 90s, hodně lituji) a současně poslední (čehož vzhledem k zapomenutelným spotřebkám, ke kterým se přesunul v 00s a pokračuje s nimi až do dnešních dní, nelituji vůbec:-)) mistrův film, který jsem viděl v kině, abych si potvrdil, že stále patří mezi nejpovedenější vykrádačky Jaws:-).  

Jasně, oproti předchozím Harlinovým počinům v 90s je tohle typické žánrové béčko s okatě digitálními žraloky, které jen zkombinovalo dvojici Spielbergových majstrštyků Jaws (nevypočitatelná žraločí hrozba) a Jurassic Park (inspekce tajné základny, ve které si vědci hrají na boha), ale Harlinovi se podařilo natočit nadmíru zábavné žánrové béčko, které hned v několika ohledech dokáže příjemně překvapit. Počínaje originálním nápadem opatřit krvelačné bestie lidskou inteligencí (elegantní způsob, jak se vyhnout bolístce všech podobných béček s nevěrohodně sofistikovaným chováním žraločích záporáků), přes překvapivé odklizení velké herecké hvězdy po vzoru podobných šokujících odchodů ze scény viz Psycho nebo Scream, až po hravé dodržování nebo naopak porušování žánrových pravidel (stran interakcí s vychytralými bubáky (scéna ve spodním prádle stále rezonuje:-)), vynalézavých situací a seznamu postav, které se dožijí závěrečných titulků).

The Odyssey (Bilance)

Jako velký fanoušek epických sandálovek tomu samozřejmě přeji každý dolar (lístky do IMAXu dávno zakoupeny a výlet přes celou republiku zařízen:-)), nicméně od pandemie historické filmy s čestnou výjimkou právě Oppenheimera vůbec netáhnou nehledě na to, kdo je točí, kdo v nich hraje a jak moc jsou (případně nejsou:-)) kvalitní viz TLD, Napoleon, dvojka Gladiatora (a to si Scott může gratulovat, že se do jisté míry svezl na vlně zájmu s Wicked, jinak by to bylo ještě horší), Northman, Woman King, Three Musketeers, Count of Monte Cristo nebo, ehm, Medieval a Desert Warrior:-).

Na druhou stranu na Nolanovy filmy masové publikum chodí bez ohledu na vybrané téma nebo žánr ("protože prostě Nolan a víc vědět nepotřebuju"). Když pominu TDK (faktor Ledgerova smrt), TDKR (faktor hype po TDK a zakončení trilogie), Tenet (faktor pandemie) a Oppenheimera (faktor Barbenheimer), tak se mistrovy tržby za posledních dvacet let pravidelně pohybují někde v rozmezí 550 až 850 mega. Pokud při uvedení filmu nedojde na nějaké extra extatické první ohlasy, tak předpokládám, že Nolan opět zaparkuje na podobné metě. Což ovšem neznamená, že bych mistrovi nepřál v pořadí třetí miliardový zásek a tím pádem nejúspěšnější sandálovku všech dob (která se obejde bez výpomoci inflace):-).

---

Wow, velká gratulace mistrovi, prokletí nejen sandálovek, ale historických filmů obecně v post-pandemické době konečně prolomeno a to tak, že rovnou rekordním zápisem jak pro něj osobně, tak i pro celý žánr:-). Tržební tip mně jako obvykle nevyšel, ale jestli jsem měl někdy radost, jak moc jsem byl s odhadem nastřádaných zlaťáků u něčeho mimo, tak určitě tady:-).Poučení pro příště - faktor Nolan prostě není radno podceňovat, i kdyby si jako další projekt vybral třeba zfilmování zlatých stránek (vzhledem k vybraným scénám v Odyssey zvedám ruku pro horor a děkuji předem).

Škoda jen, že tahle finanční trefa do černého (totiž dolarového zeleného:-)) nespustí vlnu žánrových následovníků, jako se to kdysi podařilo Scottovi s Gladiatorem, protože tenhle úspěch jde vedle excelentní kvality samotného filmu výhradně za Nolanem a IMAX hypem a nikoliv látkou jako takovou. Každopádně dva filmy pod Universalem a z toho jedna skoro-miliarda a jedna miliarda-a-hodně-přes a prozatím sedm sošek. A to jen kvůli nesmyslu s day one premiérou na streamu (kde je mu dnes konec?). Ve WB si asi trhají vlasy (pokud jim po Oppenheimerovi ještě nějaké zbyly:-)).

Masters Of The Universe (Bilance)

V těch zmíněných 80s natočili strejdové z Cannonu adaptaci s Lundgrenem a hit to fakt nebyl:-). Nicméně to nebyla chyba značky, ale prostého faktu, že natočili shit:-). Každopádně MOTU frčí i dnes, stačí se na webu porozhlédnout, kolik toho vychází (komiksy, animáky, videohry, merch a samozřejmě samotné figurky) a jaké počty zhlédnutí mají na yt kanály, které se tomuhle fenoménu věnují (což nová adaptace ještě o kousek nakopne). 

Jasně, trailery nepůsobí moc přesvědčivě a další D&D z toho nejspíše nevypadne, ale u podobných značek platí pravidlo "nikdy nepodceňuj cílovku", i kdyby to kvalitativně nebyl žádný zázrak (viz Barbie nebo Minecraft). Tím neříkám, že si Amazon se Sony automaticky dojdou pro miliardu, ale s predikcemi o obřím propadáku, protože trailery stojí za nic, bych počkal až po prvním víkendu. Klidně to může skončit jako další flop, ale taky bych se nedivil, kdyby z toho byl slušný hit.

---

Na ty průběžné tržební výsledky MOTU je s ohledem na to, že se tvůrcům podařilo natočit podobně zábavnou záležitost jako v případě D&D, hodně smutný pohled. Doufal jsem, že to tady stran box office nedopadne stejně, ale očividně se při premiéře do kin nahrnula fanouškovská základna (která bohužel není tak početná nebo disciplinovaná jako je tomu jinde bez ohledu na dodanou kvalitu viz Minecraft) plus náhodní kolemjdoucí, tak jako tomu bylo u D&D … a pak už v podstatě nikdo. Na jednu stranu se nedivím, trailerům se vůbec nepodařilo prodat mojo filmu, na druhou stranu jsem očekával, že zafunguje word of mouth, ale zjevně nikoliv a masové publikum film ignoruje. Škoda, že sequel je tím pádem mimo hru.

Disclosure Day 6/10

CE3K na druhou? CE3K na druhou. Spielberg se téměř po padesáti letech od své kultovní klasiky vrátil k celoživotnímu srdečnímu tématu ("Je tam někdo?"), aby natočil ... v podstatě její nepřiznanou předělávku, aktualizovanou o současné trendy (konspirační teorie, umělá inteligence, informační věk), doplněnou o obsahové výtahy ze seriálových hitů The X Files a Taken (muži v černém, vyvolení v řadách lidstva, únosy mimozemšťany) a zabalenou do narativní struktury Ready Player One (hon za všemocným MacGuffinem, pronásledování zlotřilou korporací, vyřešení hádanky a odměna poznání).

Bylo to nutné? Ani ne. Stojí to za to? Jak se to vezme. Stran samotného vyprávění moc ne. Pocit dětského nadšení (na straně mistra) a okouzlení (na straně diváka), jako tomu bylo v případě "originálu" v 70s (a kdykoliv poté až do dnešních dní - naposledy viděno minulý týden a kouzlo stále funguje:-)), se tentokrát nedostavil. Zejména kvůli tomu, že Spielberg s Koeppem po většinu stopáže jen recyklují témata a motivy, které byly v minulosti zpracovány již nesčetněkrát, aniž by k tomu dodali něco nového/jiného/nečekaného nebo alespoň nějakou emocionální hloubku. Naopak se poctivě drží všech osvědčených (zlí jazykové by nejspíše řekli ohraných) žánrových klišé, které se na tohle téma za těch padesát let nabalily.

Už ve čtvrtém Indym (pod kterým je také podepsán Koepp) tenhle tvůrčí přístup nepůsobil moc přesvědčivě, respektive trochu vyprázdněně, a za těch skoro dvacet let se to o mnoho nezlepšilo. Na jednu stranu je fajn, že si Spielberg napříč pěti dekádami drží jednotnou linii, na druhou stranu by po takové době (a hromadě sci-fi žánrovek, ve kterých se objevili malí zelení/šedí mužíčkové) nebylo na škodu přijít alespoň s originálnějším designem mimozemských návštěvníků. Film se obejde bez zdlouhavé expozice a vrhá diváka přímo doprostřed dění, tím ovšem jednoznačná pozitiva narativu končí.

Po dramaturgické stránce je ve filmu všehovšudy jedna napínavá scéna (blízká setkání s vlakovou soupravou), která byla trochu nepochopitelně prozrazena už v traileru, jedna zábavná scéna (útěk ze skladiště pod rouškou mimozemské kamufláže), jedna zajímavá scéna (reakce moderátorky na zveřejněné informace), jedna intelektuálně podnětná scéna (filosofická debata o právu na pravdu za cenu zničení společenského/civilizačního/náboženského status quo) a jedna nadějná scéna stran world-buildingu (telepatická komunikace/kontrola jiných lidí), která ovšem nakonec nikam nevede.

Zbytek je takový neurážející vypravěčský standard se spoustou otázek, na které se v průběhu děje nikdo neobtěžuje odpovědět (proč dochází k odhalení až teď, proč skrze tyhle postavy, proč "magická hůlka" nefunguje na vyvolené, jaké technologie si lidé osvojili a jak to přesně udělali, jakým způsobem se prolomila komunikační bariéra, atd.), přičemž eso v rukávu, které Spielberg vytáhne v samotném závěru (nečekaný host ve studiu), kromě toho, že jde o berličku z kategorie deus ex machina, celou pečlivě budovanou příběhovou konstrukci nejenže neposiluje, ale vyloženě boří a to do základů (k čemu se obtěžovat s krádeží dat a únikem archivních informací na veřejnost, když je celou dobu po ruce živý důkaz?).

Stran castingu a produkčních hodnot je to samozřejmě o něčem jiném (a mnohem lepším). Jak je u Spielberga dobrým zvykem, po řemeslné stránce všechny složky filmu (včetně triků s čestnou výjimkou očividně digitální zvířeny:-)) odvádějí špičkovou práci, přičemž za zmínku stojí Kamińskiho působivá kamera a zejména vynikající Williamsův OST, který dodává filmu atmosféru i na místech, ve kterých se po dějové stránce neděje nic zázračného. Stejně tak casting podává výborné herecké výkony v čele s Blunt v hlavní roli, která přímo exceluje (Firth je limitován rolí šablonovitého záporáka, navzdory tomu dokáže upoutat pozornost). Jinak ovšem mistr dodal příliš málo (nového), příliš pozdě (po obdobných počinech):-(.

P.S. Nemít ve filmu odkaz na melodii z CE3K (stačilo by i vyzvánění na telefonu) je tedy ukázkově promarněná příležitost.

Masters Of The Universe 8/10

Fenomén MOTU jde mimo mě a současně z trailerů film působil všelijak (ze všeho nejvíce jako generický, digibordelem zamořený, "produktový" blockbuster:-)), takže očekávání byla pro jistotu předem nastavena na minimum, ale pro jednou se zase stal zázrak a tenhle pokus o reparát za čtyřicet let starou (a po všech stránkách tragickou) adaptaci od Cannonu dokázal Knight proměnit v podobně nečekané, ale o to příjemnější, překvapení, jako byla před pár lety adaptace D&D (z čehož vyplývá, že střihač trailerů neodvedl nejlepší práci a Leto se po několika letech znovu objevil v kvalitním filmu:-)).

Knight naštěstí pochopil, že jediný možný způsob, jak by podobně brakové (vykrádačka Star Wars, Conana a pár dalších věcí:-)) téma v dnešní době mohlo fungovat, je metoda chytré horákyně a natočil to napůl jako šablonovitou fantasy sci-fi žánrovku, poctivě recyklující všechna osvědčená klišé ze všech podobných hrdinských historek (maskulinní hlavní postava, charakterový oblouk ala "cesta hrdiny", čítankově zlý hlavní záporák, osudový souboj dobra se zlem, záchrana celé planety, morální ponaučení o potřebě zdravé sebedůvěry, důležitosti přátelství a týmové spolupráce, atd.), a napůl jako parodii na šablonovité fantasy sci-fi žánrovky, která si ze všech těchhle ohraných dějových berliček dělá legraci.

Příběhová linka samozřejmě nedokáže ničím překvapit, protože v průběhu děje dochází jen k postupnému odškrtávání povinných dramaturgických položek ze seznamu, všechny postavy bez výjimky jsou ukázkově jednorozměrné charaktery, worldbuilding (respektive onboarding pro neznalce značky) je odbaven pomocí pár minutového monologu v úvodu a dál se už nijak neřeší, na konci se nikomu nic nestane (žádné krvavé nebo brutální zranění se vzhledem ke krotkému ratingu nekoná), digibordel je přítomen na každém kroku (nicméně množství cgi balastu nepřekračuje únosnou míru) a zbytečně ambiciózní stopáž se postarala o občasné propady tempa (což je nejvíce patrné v prostřední části s útěkem do pustiny).

Knight ovšem všechny více či méně podstatné nedostatky bohatě vynahrazuje sympatickým castingem, po dlouhé době opravdu zábavným hlavním záporákem (současně typická skrz na skrz zlá postavička a její karikatura), příjemnou feel-good retro atmosférou, překvapivě povedenou akcí (slušná choreografie soubojů), vydatnou dávkou fan service obsahu (tuna referencí na celé univerzum, cameo Lundgrena, dokonce i na citování nejmenovaného legendárního meme coveru dojde:-)), výborným patřičně heroicky znějícím OST (po Project Hail Mary další působivý kousek od Pembertona) a hlavně vytrvalým přísunem nadsázky a humoru po celou stopáž filmu (prakticky každá klišovitá situace je obratem posunuta do vtipné nebo záměrně trapné roviny), přičemž míra sebeironie se v mnoha scénách pohybuje na hraně regulérní parodie.

Star Wars: Episode VII - The Force Awakens

Před dávnými časy (více než deset let nazpátek), v jedné předaleké galaxii… (nejmenovaný multiplex v OVě):

Jupí, konečně po letech nový SW film v kinech! Ale počkat, proč to tak slepě kopíruje (nebo spíše bezostyšně vykrádá) Lucasův původní film? To je fuk, konečně po letech nový SW film v kinech! No, hlavní postava je tedy ukázková Mary Sue a u zbytku postav nemá cenu si zapamatovat ani jejich jména (jako předloha pro merch dobrý, jako plnohodnotné postavy, které by měly konkurovat původní/prequelové trilogii velký, špatný). To je fuk, konečně po letech nový SW film v kinech! Tak náhrada za nejslavnějšího astmatika v galaxii nepůsobí moc přesvědčivě. To je fuk, konečně po letech nový SW film v kinech! Aha, takže hostovačka postav z původní trilogie je ve skutečnosti jen lákadlo pro fanoušky, aby dorazili do kina v houfech, protože fan service a nostalgie. To je fuk, konečně po letech nový SW film v kinech!

Po čerstvé zkušenosti s Disneyho posledním celovečerním pokusem musím přiznat, že v rámci sequelové trilogie první Abramsův počin kvalitativně stále jasně vede (což ovšem není moc vysoká meta:-)), ale počáteční okouzlení/nekritické nadšení z kina s odstupem času prakticky zcela vyprchalo a jediné, co zpětně stojí za pozornost, je Williamsův OST a fakt, že díky účinkování ve SW se Driver dostal do širšího povědomí a začal dostávat atraktivnější nabídky ke spolupráci. Od návštěvy kina a následném opáčku po vydání na videu jsem to neviděl (totéž zbytek sequelové trilogie) a nenapadá mě jediný důvod, proč bych se k tomu měl někdy vracet (na rozdíl od původní/prequelové trilogie a Rogue One se Solem).

The Mandalorian And Grogu (Bilance)

Svého času (viz níže) jsem tipoval, že Mando by mohl být tržební černý kůň sezóny s potenciální visačkou miliardového hitu (a na totéž jsem pasoval Michaela, u kterého to teoreticky ještě může vyjít, tak alespoň něco:-)), protože tohle se mohlo, respektive papírově mělo, prodávat samo (faktor "SW po dlouhých letech opět v kinech", oblíbené charaktery z oblíbeného seriálu a schopná dvojice Favreau a Filoni za kormidlem).

Nicméně v tomhle případě je dobře, že to úspěchem, natož hitem, nedopadlo a sázka na jistotu ruku v ruce s nulovou invencí udělat cokoliv navíc nad rámec předlohy nebyla zase (bohatě) odměněna, protože silná značka přebije vše a obří fanouškovská základna nás podrží (jako je tomu jinde viz podobné projekty na autopilota typu MineCraft a Super Mario).

Nějaký budíček pro kravaťáky v Disney do budoucna stran výběru pitchů a výstupní kvality to asi nebude (merch jim generuje obří prachy bez ohledu na tržby filmů a když nezafungoval Mando, tak možná zafunguje Starfighter, a když ani ten ne, tak něco dalšího po něm třeba ano), ale je fajn, když se i v Hollywoodu jednou za čas uplatní v praxi pravidlo z běžného života, které říká, že za málo muziky prostě zinkasuješ málo peněz a pokud se Ti to nelíbí, tak ses měl víc snažit.

---

Ad potenciál pokoření miliardové mety - nedivil bych se, protože jo, SW je aktuálně podobně v prdeli jako MCU, ale to byl Marvel před D&W taky:-). Vidím tady stejný "safe bet" mustr jako v případě No Way Home, D&W a Doomsday, tj. snaha jít cílovce maximálně naproti, zároveň zafunguje efekt po letech konečně další SW v kinech.

---

Záměrně vybrali téma, u kterého si v seriálu předem ověřili, že na publikum funguje, aby měli "záruku BO úspěchu" a neopakoval se Solo, s kino marketingem začali okamžitě se startem produkce, načež film na domácí půdě poslali do 4k kin a podpořili jej masivní kampaní. Jasně, že z toho měl by big event blockbuster a velkolepý návrat celovečerních SW do kin, určený pro běžné publikum a nikoliv jen klimax seriálu v kinech pro fanouškovskou základnu (to by se ve filmu řešila úplně jiná storyline a nikoliv nepodstatný standalone pitch).

Celé to odtočili u sebe na dvorku bez nákladného výletu někam za oceán (a s nemalými daňovými úlevami) a k tomu je to měřítkem scén dost komorní projekt, ale hlavně se tentokrát vyhnuli masivním přetáčkám. Proto to nestálo balík jako sequelová trilogie nebo Rouge One a Solo, ale menší rozpočet nijak nesnižuje ambice, které do toho projektu v Disney zcela jasně vkládali. To, že Mando bude mít co dělat, aby v tržbách překonal Sola (a to má navíc k dobru 30% inflaci mezi 2018 a 2026, tj. na stejné tržby potřebuje o čtvrtinu menší počet diváků), je prostě totální fail a výmluvný důkaz, kam to Disney s touhle legendární značkou za těch pomalu patnáct let dotáhl.

Obsession 8/10

Bylo, nebylo. Chlapec potká dívku. Dívka očaruje chlapce. Chlapec očaruje začaruje dívku. Dívka miluje chlapce. K smrti. Doslova:-). Barker v debutovém počinu určeném pro kina dokázal z přímočaré (skoro až primitivní) premisy o tom, jak se z dívky snů stane dívka noční můra, "vykouzlit" překvapivě příjemnou (respektive nepříjemnou:-)) žánrovou záležitost, která se po většinu stopáže drží v sympaticky civilních thrillerových hranicích, aby ve vhodnou chvíli znenadání hororově udeřila a dostala nepřipraveného diváka na lopatky. A nepotřebuje k tomu bubáky, litry krve nebo hromady mrtvol:-).

V prvé řadě je potřeba pochválit samotný výběr pitche. Podobné zdánlivě jednoduché "co kdyby" scénáristické cvičení, které výchozí poměrně neškodnou situaci rozvádí do více a více absurdnější (případně vtipnější/bolestnější) roviny, po vzoru obdobně koncipovaných epizod The Outer Limits z 90s, se v současné době už příliš často netočí. Celé to začíná pozvolna a nenápadně, ale s postupující stopáží Barker plynule přeřazuje na čím dál tím vyšší rychlostní stupeň, díky čemuž příběhová linka vynikajícím způsobem graduje, od trapných/bizarních situací, přes vypointované černohumorné scény (kočičí svačina je laskomina), až po regulérní psycho a posléze i překvapivě brutální/krvavý fyzický teror ve finále.

Barker v průběhu děje dovedně balancuje na hraně obyčejných a ne-až-tak-obyčejných scén, aby vyprávění v příhodných momentech eskaloval skrze nějakou infarktovou/šokující sekvenci, aniž by se spoléhal na obvyklé žánrové berličky (typu plíživé kamery, zlověstného nasvícení scény, ponuré hudby a prvoplánových lekaček). Přesto se mu daří pečlivě budovat nepříjemnou/nervózní atmosféru a dávkovat čím dál tím více mrazivější napětí. K čemuž si dopomáhá chytrým nápadem s občasným procitnutím přítelkyně z posedlého okouzlení, což nevypočitatelné chování drahé polovičky, psychický stav hlavní postavy, vyhrocenost vzájemných interakcí/konfliktů a obecně dějovou nepředvídatelnost filmu dále umocňuje.

Obejde se při tom bez vydatné porce gore a masivního bodycountu. O to více však vynikne náhlá erupce explicitního násilí (scéna přátelského pokecu v autě je svým průběhem a nečekaným vyústěním vrcholem filmu:-)), které kulminuje ve správně nekompromisním závěru. Zásadní podíl na tom, že film po dramatické i emocionální stránce výborně funguje, má kvalitní casting. Johnston v hlavní roli hraje skvěle, nicméně hlavní hvězdou tohohle představení je Navarrette, která podává parádní herecký výkon. Škoda jen, že si Barker ve filmu více nevyhrál s world-buildingem stran možných způsobů jak porušit/obejít pravidla (na osvědčenou variantu smrti a následné resuscitace nedošlo:-)), jinak ovšem špičková práce.

The Mandalorian And Grogu 6/10

TLDR: Kterákoliv epizoda seriálového Maula filmový apendix seriálového Manda strká do kapsy … a to s přehledem.

Lucas během šesti let dokázal ze SW udělat neuvěřitelný popkulturní fenomén, jednu z nejsilnějších/nejcennějších značek ve filmovém průmyslu a díky vlastnictví licence na merch synonymum pro továrnu na prachy. A kromě toho (jen tak mimochodem) i jednu z nejlepších trilogií všech dob. Disney za zhruba stejnou dobu (od akvizice do finále sequelové trilogie) "dokázal" tohle všechno v lepším případě podkopat, v tom horším spláchnout do záchodu. Není tak divu, že k očekávanému návratu značky po dlouhé pauze do kin vsadil na jistotu a volba padla na celovečerní epizodu úspěšného seriálu s oblíbenou dvojicí charakterů, která alespoň v tuto chvíli nahrazuje původně plánovanou čtvrtou sezónu. 

Tohle rozhodnutí se ovšem na výsledku podepsalo více, než by bylo na poměry podobné "filmové události" záhodno. Prakticky v každé scéně je poznat, jak seriálový předobraz filmu pomyslně svazuje ruce i nohy. Divácky vděčná témata (Mandalore, Darksaber, Thrawn) už byla prozkoumána, charakterový oblouk hlavní postavy byl dovršen, totéž vzájemný otcovsko-synovský vztah mezi oběma parťáky a jejich sbližovací vtipné/dojemné interakce, přičemž nadaný učedník je spoután Disneyho potřebou generovat prachy skrze tuny merchu, takže nic jiného, než roztomilost a čím dál tím více unavující dávku infantilnosti (případně deus ex machina záchranu situace na poslední chvíli) nabídnout nemůže. 

A pak je zde samotné vyprávění, které by svou obyčejností zapadlo i jako dvojepizoda v seriálu. Děj filmu nemá stran budoucích událostí a osudů postav žádný dopad na cokoliv (hlavní linka ve filmu je v podstatě identická kopírka hlavní linky ze seriálu, akorát jeden sirotek se vyměnil za druhého), což se sice dalo předem očekávat, ale i podobné "planet of the week" obsahové výplně lze natočit nápaditě/stylově/velkolepě, ať už po stránce narativu nebo alespoň produkčních hodnot (viz některé epizody Manda nebo prakticky všechny epizody Maula). Což se tady vůbec neděje a celý film působí jen jako ničím výjimečná epizoda seriálu s celovečerní stopáží, která se nějakou shodou okolností zatoulala do kin.

Žádná dramaticky nebo emocionálně silná scéna se nekoná, o tomtéž na poli audiovizuálu ani nemluvě (nejlepší scéna v podobě odevzdání AT-AT do šrotu se odehraje hned v úvodu filmu ve stylu bondovských předtitulkovek). Zato dojde na podivnou mezihru s "lesní" rekonvalescencí, která působí, jakoby si ve střižně někdo uvědomil, že malý zelený sidekick je vlastně v dosavadním ději úplně k ničemu a je potřeba s tím rychle něco udělat (ideálně jeho prostřednictvím zachránit lovce odměn a při tom vzbudit reminiscence na podobné bažinaté scény z minula). Co by se v jiném filmu odbylo krátkou střihovou montáží, je nataženo na dlouhé minuty, ve kterých se vyprávění téměř zastaví a tempo prudce propadne.

Na druhou stranu všechny povinné ingredience série i značky jsou ve filmu na svém místě (sympatické nesourodé duo, umně zakomponované westernové motivy, pravidelně dávkovaná akce a humor, nejrůznější mimozemské potvory, droidi a vesmírná technika, stará dobrá SW atmosféra (kostýmy, výprava, unikátní designový retrofuturismus), hromady fan service obsahu (reference a easter eggy na kdeco a kdekoho napříč univerzem) a samozřejmě podprahová reklama na merch:-). To všechno bez větších problémů funguje, přičemž v pár scénách se příjemně připomene Göransson v rámci povedeného OST (westernový hlavní motiv ze seriálu nikdy nezklame, ale potěšilo i pár nečekaně "moderních" tónů), ale z kombinace "oblíbené postavy ze seriálu" a "nové SW po letech znovu na velkém plátně" šlo vytěžit podstatně více:-(.

Hokum 7/10

Co všechno lze dokázat se spisovatelem uvězněným v zapovězeném hotelovém pokoji, ve kterém straší (a možná taky ne a za všechno může lektvar z halucinogenních houbiček:-))? McCarthy (podobně jako před ním King) v dalším napůl folk a napůl psychologickém hororovém kousku dokazuje, že je toho poměrně dost:-). Film s jeho předchozím počinem pojí spousta styčných bodů (komorní pojetí, minimum postav i lokací, originální narativ složený z neoriginálních žánrových prvků), ale na rozdíl od Oddity se mu tentokrát podařilo udržet vysoko nastolenou kvalitativní laťku až do úplného konce.

Tak jako posledně McCarthy spoléhá na osvědčené žánrové vzorce, aniž by si při tom musel vypomáhat berličkami v podobě krvavých/brutálních explicit (fatality jsou sice přítomny, ale v notně decentním provedení, zatímco gore zcela absentuje) a vydatného bodycountu. Namísto toho sází na nejednoznačné postavy (na první pohled nepříliš sympatická hlavní postava projde na konci jistým charakterovým vývojem), průběžně dávkované napětí a atmosféru, v rámci děje důmyslně rozmístěné (naštěstí nikoliv prvoplánové) lekačky a pár audiovizuálně stylových (procházka temnými zákoutími s příruční lucernou připomene nejlepší kousky z Wanovy dílny) i nervy drásajících (sestup a poté útěk ze suterénu) scén.

McCarthy v první půli za pomocí pozvolného tempa a nenápadných náznaků něčeho nadpřirozeného pečlivým způsobem buduje příjemné tajemno a nervózní atmosféru a současně si hraje s diváckými očekáváními stran dalšího vývoje děje skrze sympaticky nevyzpytatelnou příběhovou linku, která se obejde bez tuny ohraných klišé (významnou část stopáže není zřejmé, co si McCarthy vlastně pro diváky v rámci strašidelných hrátek v prokletém svatebním apartmánu připravil - paranormálního squattera nebo lidského padoucha, potažmo nějaký šokující plot twist?), aby následně ve druhé půli rozpoutal působivé hororové představení se slušnou porcí žánrových atrakcí, které dokážou publiku zvednout tepovku.

Na druhou stranu se McCarthy nevyhnul obvyklé bolístce všech podobných folklórních žánrovek a totiž prozrazení pointy ještě před skončením expozice (dětem tlumočená pověra v úvodu filmu nepřekvapivě předznamenává, s kým se bude hlavní postava ve zbytku filmu potýkat, i jak přesně se odehraje finále), s traumatem z dětství jakožto katalyzátorem psychického rozpoložení hlavní postavy se nepracuje tak důkladně, jak by mohlo, stran intenzity mentálního i fyzického terorizování hlavní postavy šlo zajít ještě o kousek dál a nadějně rozehraný klimax je poněkud uspěchaný (hlavní bubák a jeho děsuplné eskapády nedostanou tolik prostoru, kolik by si zasloužily - skončí dříve, než se vlastně pořádně rozjedou).

Mortal Kombat II 6/10

Na kruciální otázku, zda je dvojka lepší než jednička, lze naštěstí odpovědět kladně. Nicméně na upřesňující dotaz, jak velký kvalitativní posun směrem nahoru se ve dvojce udál, lze reagovat známým rčením o mírném pokroku v mezích zákona (respektive v tomhle případě omezených režisérských schopností McQuoida, respektive najatého stunt teamu).

Samozřejmě nechybí tuny referencí a easter eggů, odkazující na videoherní předlohu, přičemž některé sekvence jsou věrností svému hernímu předobrazu fan service obsahem v ryzí podobě (akorát nechápu, proč jeden z trademarků celé značky, tj. ikonickou hudební znělku, tvůrci nenechají zaznít alespoň ve finále a tuhle povinnou položku si odbydou (podivným) remixem pod závěrečnými titulky) a slušná dávka (očividně digitálních) fatalit s notnou dávkou (dtto) gore.

Dějová linka je tak jednoduchá, že jednodušší už být ani nemůže (alespoň, že konečně došlo na samotný turnaj, což byl epic fail předchozího filmu), takže veškerou zábavu obstarávají vedlejší epizody (výlet do vesnice nepřátel pro pomoc je nejlepší částí filmu) a hlavně přehlídka starých postav, nových postav a comebacky mrtvých postav. Na druhou stranu expozice je zkrácena na nejnutnější minimum (proběhne stručný prolog, skládání týmu je přeskočeno) a navzdory mírně přepálené stopáži si film udržuje svižné tempo až do finálové bitvy, ve které dojde k soubojům na více místech současně.

V kategorii "stylový audiovizuál" se McQuoid snaží nahnat body všudypřítomnými efektními kamerovými oblety, rychlým střihem a úderným OST, což se mu daří s proměnlivou účinností, ale hlavním problémem je, že samotná akce stran choreografie soubojů, magických atrakcí i řemeslného zpracování se opět potýká se značnými rezervami (top tier kvalita je v rámci hollywoodské produkce někde úplně jinde, o martial arts žánrovkach z asijské provenience ani nemluvě) a triková stránka dosahuje rozporuplné úrovně (některé efekty působí fajn, zatímco jiné jsou degradované digibordelem).

V případě postav se nadále jedná o jednorozměrné figurky a charakterový oblouk nejmenované hollywoodské legendy akčního žánru od nafoukaného floutka k obětavému hrdinovi nepůsobí moc přesvědčivě (asi proto, že se odehraje formou minutového dialogu:-)), ale s jeho nástupem na scénu se alespoň znatelně zvedá faktor zábavy. Nejlépe z toho všeho tudíž vychází sympaťák Urban. Na poli akce toho sice moc nepředvede, byť se jeho kaskadérský, potažmo cgi, záskok snaží sebevíce, ale charisma rozdává na potkání a vtipné hlášky (zvlášť meta narážky se povedly) trousí na každém kroku, přičemž hned v závěsu za ním je Lawson, který si spoustu scén krade pro sebe. Trojku bych prosil bez McQuoida.

Resident Evil

Cregger + Wolski = shut up and take my money. Někoho jako je Cregger bych sice mnohem raději viděl, jak si kutí vlastní originální látky, u kterých se nemusí jakkoliv svazovat něčí předlohou, na druhou stranu je tahle značka konečně v rukou tvůrce, který dokáže naplno vytěžit její hororový/atmosférický potenciál (jako to konstantně předváděly videohry) a je schopen natočit žánrovou pecku (jako to konstantně nepředváděl Anderson), takže win win scenario:-).

Podle teaseru to vypadá, že si Cregger z předlohy vypůjčuje jen ty nejdůležitější ingredience (napětí, atmosféra, strach) a zbytek (příběh, postavy, mytologie) si ukuchtí podle vlastního receptu, za což kudos, další copycat videoherní adaptaci, která spoléhá akorát na tuny fan service obsahu, vidět fakt nepotřebuju. Dostaveníčko v kině je samozřejmě tutovka:-).

---

Trailer jedna velká parádička, aneb takhle se to má dělat a takhle to má vypadat:-). Originální příběh a postavy (a tudíž možnost odvyprávět/ukázat v rámci série něco nového/nečekaného, namísto více či méně věrného adaptování některé z videoherních předloh s nejistým výsledkem viz Return to Silent Hill) v doprovodu hlavních atributů série (atmosféra, napětí, strach, bubáci) a nepostradatelných trademarků značky (krabička s náboji, psací stroj, už chybějí jenom květináče s barevnými kytkami:-)). Mám takové tušení, že tohle bude další Creggerova trefa do černého a s přehledem nejlepší filmový RE (laťka není nastavena moc vysoko, ale Cregger je tady od toho, aby ji zvedl), takže návštěva kina je povinnost.

Michael 6/10

Ničím výjimečný biopic o výjimečném jedinci. Respektive přímočaře nekomplikovaný portrét krále popu s působivě natočenými hudebními/tanečními čísly pro všechny věkové kategorie, který potěší, případně rovnou nadchne, všechny mistrovy fanoušky. A také úsměvně idealizovaný pomník o legendární popkulturní ikoně, který milosrdně vynechává sebemenší náznak její rozporuplné osobnosti. Případně ještě rutinně natočené hudební životopisné drama o geniálním umělci, které působí jen jako zfilmované heslo na wiki, rekapitulující vybrané části jeho života a díla.

Tvůrčí uchopení tématu, které zcela pomine poněkud problematické pasáže z mistrova života a tím pádem veškeré kontroverze, bylo zřejmé už od ohlášení projektu (jinak by tvůrci nedostali od dědiců licenci na songy a tudíž by nebyl důvod natáčet film:-)), ale Fuqua jde ještě dál a i skutečnosti, kterým se nešlo vyhnout, zcela odsouvá na vedlejší kolej (o plastických operacích a onemocnění vitiligo se film zmíní v jedné scéně jednou větou). Vedlejším efektem toho všeho je, že film vyjma pohledu do zákulisí hudebního průmyslu a koncertních vystoupení vlastně nemá, o čem vyprávět.

Fuqua tenhle crowd-pleaser medailonek opírá pouze o motiv talentovaného dítěte uvězněného v těle dospělého člověka a téma problematického vztahu s otcem, což se projevuje tak, že se v ději neustále střídají scény, ve kterých ustrašený potomek vystupuje v roli naivního/zakřiknutého snílka a milovníka zvířat, toužícího po osamostatnění a sólové kariéře, zatímco autoritářská/despotická hlava rodiny prahne po penězích (ostatní členové rodiny jsou v ději vyloženě do počtu, případně v něm nejsou vůbec:-)). To by samo o sobě nebylo nic proti ničemu, kdyby výsledkem bylo nějaké drama.

Což není, protože konfliktu s otcem, chybí silnější, ehm, thriller, drama, emoce nebo katarze (to nejvyhrocenější, co se ve filmu objevuje, je tak nehoda s popálením hlavy), zatímco zajímavé produkční pozadí vzniku jeho nahrávek je pojato letem světem (natáčení přelomového videoklipu k Thrilleru je odbyto jednou, asi minutovou, scénou). Jackson i Valdi v hlavní roli svým projevem (hlasem, vzezřením a vystupováním) působí téměř nerozeznatelně od originálu, Domingo jako "hlavní záporák" odvádí skvělou práci, koncertní vsuvky jsou výborné a vysoký rozpočet je na filmu poznat z každé scény. Všechno ostatní je rutina, ať už za to mohou produkční problémy (přetáčky pod hrozbou soudních tahanic a překopání celého filmu), neochota jakkoliv riskovat, nebo prostá neschopnost přijít s něčím nápaditým (Better Man pozdravuje:-)).

Hokum

Pisálek strašidelných historek ve starém hotelu se zapovězeným pokojem, ve kterém straší. To tady už dlouho nebylo:-). Stran premisy bych od McCarthyho po předchozím kousku čekal něco trochu originálnějšího, navíc v traileru jsem nějak nezpozoroval, čím by se tohle paranormální představení mělo odlišovat od tuny podobných duchařských/čarodějnických žánrovek laděných do folk hororu. Na druhou stranu podstatné nejsou samotné hororové propriety, ale způsob, jakým je McCarthy dokáže prodat a dosavadní ohlasy naznačují, že se mu to povedlo. Snad to tentokrát dopadne lépe než Oddity.

Evil Dead Burn

Jako teaser to funguje fajn. Sice bych si dovedl představit trochu divočejší interakci se zdejšími bubáky na jeden zátah než je pomalé plazení po podlaze, ale jednozáběrovky se v hororech zase tak často nevidí a hlavně to vypadá stylově, takže palec nahoru za dobrý nápad. Snad nebude poslední a v traileru Vaniček prokáže, že jen neopisoval od Cronina, ale dodal filmu vlastní ksicht:-). 

Když už z toho Raimi s Tapertem začínají dělat další univerzum ala Insidious nebo Conjuring s produkováním jednoho sequelu za druhým (legacy sequel s Campbellem v hlavní roli je jen otázkou času:-)), tak by nebylo na škodu, kdyby to neskončilo další recyklační sérií, ve které se s každý dalším dílem obměňuje jen číslovka/podtitul.

---

Ok, takže zase bez jakékoliv stopy nadsázky a černého humoru, tudíž veškerá "zábava" tady bude zase spočívat jen v tom, nakolik se vystupňuje gore a kolik se na place spotřebuje kbelíků krve. Škoda, tak nějak jsem doufal, že se Vaniček pokusí vrátit značku ke kořenům a nebude jen recyklovat Cronina, který recykloval Álvareze.

Za nápad to celé postavit na členech jedné rodiny a návrat na venkov palec nahoru, ale jinak začínám tlumit očekávání. V Rise jsem Evil Dead nepoznal, protože kromě pár rekvizit (Necronomicon, deadites) to s atmosférou a hravostí Raimiho filmů nemělo společného prakticky nic, tady to podle traileru vypadá, že to asi dopadne podobně.