The Rock

Pamatuji si na to, jako by to bylo včera. Po Bad Boys panovalo očekávání, zda Bay definitivně prokáže svůj režijní talent nebo se ukáže, že povedený debut byl jen náhoda/štěstí. Až takovou nekompromisní pecku ovšem očekával málokdo. A ani třicet let od premiéry se na tehdejším dojmu po odchodu z kina nic nezměnilo (nedávno osobně odzkoušeno:-)) a Bayův druhý režijní kousek je i po takové době prvotřídní žánrová podívaná a s přehledem nejlepší film v jeho kariéře.

Bayův dravý režijní styl a cit pro audiovizuální finesy se tady dokonale skloubil s nápaditým narativem, který navzdory nálepce "Die Hard v Alcatrazu" obsahuje na poměry žánru překvapivé množství originálních nápadů (hlavní postava je kancelářská krysa, záporák je čestný voják pokoušející se odčinit nespravedlnost) a osvěžujících změn syžetu (absurdní premisa s vysláním špióna na odpočinku do akce je filmově-logicky detailně zdůvodněna, což je poučka, se kterou si pisálkové hollywoodských blockbusterů málokdy lámou hlavu, stejně tak přímočaře představit/definovat jednotlivé charaktery během pár minut pomocí rychlé akční sekvence je dovednost, která se u nich postupem času jaksi vytratila).

A to vše za doprovodu typově ideálně vybraného castingu (Cage a zejména Connery s frajerským příčeskem s Harrisem jsou trefou do středu terče), špičkových produkčních hodnot a v neposlední řadě geniálního (stoprocentně epického/ heroického:-)) OST trojice Zimmer, Glennie-Smith a Gregson-Williams, čehož výsledkem je ohňostroj efektně natočené akce (parafráze Indyho důlní honičky je top), bleskurychlého tempa (expozice je odbyta v úvodní čtvrthodině), hlášek, vojenské cti, stylových zpomalovaček, humoru a nepostradatelného vojenského patosu a kultovní klasika žánru k tomu.

Spider-Noir (Sezóna 1) 7/10

Zdaleka ne dokonalá, ale sympatická a po většinu času zábavná odbočka od filmové/seriálové rutiny, kterou Marvel v posledních letech předvádí prakticky v každém projektu (čest všem osamoceným výjimkám:-)). V rámci SSU premiérové live action seriálové dobrodružství pavoučího muže se může opřít hned o několik věcí najednou, ať už jde o originální nápad zkombinovat superhrdinskou komiksovku s film noir detektivkou, atraktivní (protože nepříliš často využívanou) volbu superhrdiny v seniorském věku nebo stylový audiovizuál, podpořený volitelnou barevnou/černobílou prezentací.

Tvůrci neponechávají nic náhodě a servírují divákům všechny osvědčené žánrové atributy všech podobných detektivních historek ze staré školy. Nesmí chybět životem unavená hlavní postava s cynickým přístupem k práci i vlastní existenci (vyplývajícím z traumatické minulosti), ale současně citem pro spravedlnost a správně nastaveným morálním kompasem, která trousí vtipné a notně sarkastické hlášky na potkání, rafinovaně smyslná (nebo smyslně rafinovaná:-)) femme fatale sledující vlastní cíle, příjemná retro atmosféra, přesvědčivá iluze NYC v období 30s za pomocí parádní výpravy a kostýmů a samozřejmě na první pohled banální případ, který se obratem zkomplikuje/zdramatizuje vstupem dalších hráčů do hry.

Nicméně bez několika zaváhání se to neobešlo. Cage v hlavní roli se po většinu času kontroluje, ale občas si neodpustí zabrousit do své domény expresivního herectví (jinými slovy přehrává na hraně nezamýšlené parodie). Tvůrci se vyhnuli dalšímu nepotřebnému originu a uvádějí diváka rovnou do středu dění, poměrně záhy se ovšem ukáže, že příběhová linka není zdaleka tak důmyslně propletená, jak se zpočátku jeví (obvyklá berlička v podobě retrospektivní epizody, která by jen zdržovala děj a natahovala stopáž se naštěstí nekoná a důležité informace se odbaví skrze flashbacky) a postrádá jakékoliv překvapení (zrádce ve vlastních řadách, předčasné odklizení některé postavy na střídačku, osudové finále, atd.).

Čehož důsledkem je, že v průběhu děje dojde jen na pár silných scén (vynucené přiznání skrze dobrovolný pád z okna, bitka v baru ve formě jednozáběrovky - škoda, že ty předěly mezi jednotlivými záběry jsou tak očividné). Navíc typických Spideyho propriet (nejvíce chybí intenzivní pov průlety ulicemi města) je tady poskrovnu, samotná akce se ke slovu příliš často nedostane a provedením ničím nevystupuje z řady (což je škoda, protože oproti slavnější pavoučí konkurenci s přátelským přístupem se hlavní postava nebojí ušpinit si ruce) a triková stránka kvalitativně sem tam zakolísá (digitálně kašírovaná pozadí, znatelný rozdíl mezi hercem (nebo kaskadérem) v kostýmu a digitální postavičkou v akčních scénách).

The Carpenter's Son 4/10

Poslední pokušení Cage, pardon, tesařovic synátora:-). Mistrova filmografie se poslední dvě dekády plní samými guilty pleasure kousky, ve kterých tenhle zasloužilý držitel zlatého plešouna hledá (zdá se nikde nekončící) limity svého expresivního herectví a tohle "heretické" dílko nebude výjimkou. A abych nezapomněl - odpověď na nejpalčivější otázku zní ano. Na mistrovu trademarkovou hereckou polohou "Cage rage" ve filmu samozřejmě dojde:-).

Zkusit podat klasickou biblickou historku jako křesťanskou verzi Chronicle s postupným objevováním nadpřirozených schopností hlavní postavy a následným osudovým bojem s podvratným démonickým bubákem, pokoušejícím se nezbedného syna jakéhosi tesaře (Nathanova odvaha provokovat náboženské fanatiky bohužel skončila u pitche, takže otec, matka ani syn nejsou ve filmu přímo jmenováni) svést na scestí, ve stylu vymítání v Exorcistovi vlastně není vůbec špatný nápad, právě naopak. U něj to ovšem také skončilo, protože thriller, natož horor, to není ani omylem.

Je to nevyrovnaná směska nízkorozpočtové kopírky The Passion of the Christ, jakýchsi artových tendencí (symbolika na každém rohu), hrstky osamocených scén, disponujících jistými náznaky znepokojivé atmosféry, legračně nezvládnutých triků (ultra digitální hadi vypadají, jakoby sem doputovali z devadesátkové videohry), pár nepostradatelných mistrových maniakálních ksichtů, které evokují Life of Brian (Cage se už prostě nedá brát vážně, sorry jako:-)) a především utahané dialogové výplně. Jediné světlo na konci tunelu tady představuje slušně hrající (a správně androgynní) Johnston, amen.

The Carpenter's Son

Jestli to má být fakt regulérní horor, jak to inzeruje imdb i wiki, a ne ukecaná/utahaná artovka, jak to vypadá podle traileru, tak se obávám, že někdo neudělal svou práci dobře. Stran nějakých hororových propriet není v traileru ani náznak, pokud se tedy nepočítá expresivní herectví Cage:-).

Působí to jako low cost kombinace The Passion of the Christ a Life of Brian (sorry, ale Cage s těmi svými maniakálními ksichty se už prostě nedá brát vážně, přitom to umí i bez nich - tady by se hodil spíše do role extravagantního pokušitele než nevlastního tatíka). Udělat z toho křesťanskou verzi Chronicle s objevováním nadpřirozených schopností není špatný nápad, ale Cage poslední dvě dekády plní svou filmografii hit & miss kousky, takže těžko soudit, co z toho vzejde tady.

The Surfer 5/10

Další mistrův zářez do jeho čím dál tím více obskurnější filmografie a jak je jeho dobrým zvykem, tak opět na pomezí pokleslé žánrovky, nefalšovaného artu a šílené fantasmagorie, přičemž volba tentokrát padla na potenciálně vděčnou historku o obyčejném obchodníkovi, který se dostane do křížku s členy místního surfařského kultu klubu a postupně se při tom propadá do osidel šílenství. Stojí to v tomhle případě za to? Bohužel tak napůl.

Trailer totiž sliboval mnohem originálnější/odvážnější/odvázanější podívanou, než Finnegan nakonec ve filmu dodal. Konfrontační linka se sociálně kritickým komentářem (přistěhovalectví, sociální třídy, generační rozdíly, atd.) ala Falling Down bohužel skončí dříve, než se pořádně rozjede (na akci ve filmu prakticky nedojde a bodycount ani nemá smysl zmiňovat) a psychologická rovina vyprávění (rodinná traumata, krize osobnosti, mentální zhroucení, atd.) na tom není o mnoho lépe. Jednotlivé situace, kterým hlavní postava v průběhu filmu čelí, sice obsahují pár wtf momentů, ale svým podáním nejsou dostatečně vtipné/bizarní/šokující na to, aby byly něčím zajímavé/zábavné.

Jen občasné psychedelické prostřihy, nijak nesouvisející s aktuálním dějem, jsou jistým příslibem, že film něčím/nějak netradičně vygraduje a nabídne uspokojující zakončení. Bohužel do značné míry nenaplněným, protože finále je vyřešeno ve stylu deus ex machina a jakákoliv pointa pro jistotu není přítomna vůbec. Film tak zachraňuje jen zdařilá znepokojující atmosféra (zcizující detailní záběry na tváře postav v kombinaci s náladovým OST, který rozvernou náladou kontrastuje s neradostným děním ve scéně) a casting hlavní role (po herecké stránce se Cage naštěstí celý film drží na uzdě a snaží se tady podat soustředěný výkon bez obvyklé otravné hlasové/výrazové ekvilibristiky).

Gunslingers 4/10

Westernový žánr se už spousty let nachází v kómatu, ze kterého se jednou za čas probudí k životu, ať už prostřednictvím velké hollywoodské produkce nebo (v současné době častěji) nějaké nezávislé a tudíž skromné záležitosti s nehvězdným (nebo rovnou neznámým) castingem, přičemž výsledkem je někdy zásah do středu terče a někdy střelba úplně mimo. Jak se v tomhle případě bohužel ukázalo, Skiba má do nějakého ostrostřelce daleko.

Začneme pozitivy, protože těch moc nebude. Zdejší casting obsahuje vcelku zajímavé persony, které ve starých dobrých devadesátkách zažily svou chvilku slávy, premisa o městečku (nebo spíše osadě:-)), plném psanců na útěku, ve kterém si to mezi sebou rozdají místní obyvatelé s partou lovců odměn, je vcelku originální, OST se občas přihlásí o pozornost a na obvyklé žánrové poměry je tady překvapivě kladný poměr mezi množstvím akce a dialogové výplně.  

Co je to ovšem platné, když všudypřítomná lacinost v kombinaci s neumětelstvím na diváka křičí z každého záběru. Skiba se bohužel nezmůže na nic lepšího, než je odbytá akce v doprovodu okatě digitálních berliček (krev, střelba, oheň, déšť, výbuchy) v nuzných skutečných kulisách bez špetky atmosféry, což v podobné dobové historce působí jako pěst na oko a nezachraňuje to ani casting (Dorff a Graham si sem přišli jen pro výplatu, Cage s legračně bizarním chraplákem se pohybuje na hraně parodie, ještěže ve filmu moc prostoru nedostane), ani příběh nebo postavy, ani cokoliv jiného. 

Gunslingers

Cage se na stará kolena s těmi kolty nějak rozjel:-). Butcher's Crossing a The Old Way dopadli s odřenýma ušima jako low cost westernové průměrnosti a tohle tady vypadá úplně stejně (koukám, že frajer, který to má na starosti, plodí jeden kousek za druhým a s kvalitou nešetří:-)), ale jako fanoušek westernů a kvůli starým dobrým časům s Graham a Dorffem v 90s tomu dám šanci. Už teď vím, že toho asi budu litovat, ale v době bídy (premiéra druhého Horizonu stále v nedohlednu:-() se člověk musí spokojit s málem, no:-). 

Longlegs 5/10

Zpětně kudos autorovi traileru, kterému se podařilo umně zamaskovat, že namísto krimi thrilleru ve skutečnosti Perkins natočil paranormální horor (akorát bez toho, že by dokázal diváka něčím vystrašit:-)). Podobné míchání žánrů málokdy dopadá dobře, jelikož je k němu potřeba opravdu schopný tvůrce. A jak se ukázalo, tím Perkins bohužel není.

Přitom to začíná tak slibně. Detektivní procedurální pátrání v kombinaci s pomalým tempem vyprávění je fajn, nechybějí osvědčené žánrové vzorce (šifrované vzkazy pachatele určené policii, obvyklý tým ve složení nadějný nováček a ostřílený nadřízený, prohlídka místa činu zásadně ve tmě s ručními svítilnami:-), atd.), pár decentních lekaček na těch správných místech a tajemstvím obestřené flashbacky, které posilují zvláštní atmosféru filmu na pomezí reality a psycho tripu.

Poměrně záhy se ovšem ukáže, že příběh je Perkinsem podáván zkratkovitě až zmateně (jako by z filmu vypadlo plno propojujících scén), což sice pomáhá surrealistické atmosféře filmu, ale jednak se tím odhaluje nelogické chování postav (osobní vztah s pachatelem bude lepší ponechat v tajnosti, stejné datum narození jako mají oběti je náhoda, zapojení vlastního rodiče do případu prošetříme jindy, atd.) a jednak tím trpí hlavní postava jako taková (Monroe v hlavní roli hraje podivně apatickou a nečitelnou postavu, u které její myšlenkové pochody zůstávají po většinu času záhadou).

Navíc strašidelné scény ani trochu nefungují, protože se během nich buď vůbec nic nestane, nebo v nich vystupuje Cage (prapodivný make-up získává body za originalitu, ale jinak nehraje ve filmu žádnou roli), což ve výsledku vyjde na stejno. Jelikož pokud na někoho Cage v jeho trademarkové poloze šíleného psychopata (aneb "Cage rage":-)) stále ještě funguje, tak já to bohužel nejsem a jeho afektované herecké kreace už pár let vnímám někde na hranici směšnosti a trapnosti.

A pak je tady závěrečný plot twist, spojený s přepnutím filmu do jiného žánru. Ani by tak nevadilo, že divákovi, lačnícímu po poctivé manhunt pátračce, naservíruje Perkins paranormální pointu jako z nějakého laciného hororového béčka. Potíž je v tom, že to provede polopatickou vysvětlovačkou, kterou následuje klimax nedávající příliš smysl (pozveme hlavní postavu na naší narozeninovou párty, určitě se nepokusí náš zlovolný plán nějak překazit a někoho z rodiny zachránit).

Longlegs

Perkinsova filmografie je prozatím, kulantně řečeno, nepřesvědčivá, Cage bude očividně po nevím kolikáté hrát zase totálního psychopata utrženého ze řetězu (třeba bude ok, ale větší obvious choice už asi fakt není) a kromě toho, že to je celé epic/stunning/best/whatever jsem se z traileru nic podstatného stran charakterů, hereckých výkonů nebo režijního pojetí nedozvěděl. Rád se přesvědčím o opaku (temných/hutných detektivek není nikdy dost), ale prozatím platí, že těmhle oslavným výkřikům do tmy neuvěřím, dokud to sám neuvidím.

---

Výrazně lepší než minulý trailer, ve kterém se toho kromě accolade titles moc neukázalo. Cage v psycho módu na mě v dnešní době už moc nefunguje (podobný škatulka level jako Reynolds, akorát v jiném žánru), ale v kampani s jeho výstupy logicky šetří, tak snad v samotném filmu jednak dostane dostatečný prostor a jednak toho předvede víc než jen trademarkové škleby s vykulenýma očima a úchylným hlasem:-). Každopádně po téhle prezentaci už nemám takový problém uvěřit v podobné příjemné překvapení jako byl loňský To Catch A Killer.

Face/Off

Z trojky Rock, Con Air a Face/Off je po stránce akce a tempa nejnašlapanější dobývání skály, přeprava vězňů má zase boží casting a nebere se vůbec vážně, ale výměna obličejů oba kousky převyšuje tím, že tenhle film funguje skvěle nejen po stránce špičkové akce, ale i jako hutné (rodinné) drama s postavami, které nejsou jen akčními archetypy (jako v případě ostatních dvou filmů) a kdyby v něm žádné akční vsuvky (ono jich tam zase tak moc není) nebyly, tak by tím narativ utrpěl jen okrajově (ale byla by to nesmírná škoda, o tom žádná).

Skoro bych se odvážil soudit, že samotná akce (byť je prvotřídní) je na celém filmu to nejméně zajímavé. Ve své době to bylo v rámci žánru něco výjimečného (hollywoodský akční biják, který má nějaké vyšší ambice?) a pamatuji se, že v kině mě to hodně příjemně překvapilo, protože jsem od Wooa čekal další ohňostroj výbuchů a střelby obouruč (plus holubice:-)) v řadě, jen poprvé s blockbusterovými produkčními hodnotami, a dostal jsem mnohem víc. S přehledem nejlepší film mistra krvavého baletu z hollywoodské éry (a to jej původně nechtěl točit, dokud se scénář nepřepíše ze sci-fi do současnosti:-)), který naštěstí skončil u Cage a Travolty (s Arniem a Slyem na palubě by to zdaleka tak nefungovalo).

Dream Scenario 6/10

Trailer mě po hromadně nadšených ohlasech, které film a Cage v hlavní roli předcházely, upřímně moc neohromil, ale doufal jsem, že si všechny nejlepší momenty Borgli schovává až do samotného filmu. Bohužel se v tomto případě naplnila marketingová "worst-case scenario" poučka o tom, že nic lepšího (zábavnějšího/šílenějšího/absurdnějšího) se do traileru nedostalo jednoduše proto, že nic lepšího (dtto) ve filmu už zkrátka není. Borgli se v hollywoodském debutu rozhodl vydat znovu cestou žánrového mixu, ve kterém se prolínají prvky komedie, dramatu, thrilleru a pár dalších žánrů, opatřeného sociálně-kritickým komentářem, což dohromady místy funguje a místy naopak moc ne. 

Jednak veškerá satira, poukazující na současné společenské problémy, a kritika sociálních sítí, kapitalismu (reklamy jsou špatné, ano:-)?) a praktik fenoménu cancel culture je zde podána tím nejbanálnějším způsobem (chybí tomu nějaký meta přesah) a jednak střídáním žánrů žádný z nich nedostane v průběhu děje dost prostoru na to, aby se dané téma prozkoumalo více do hloubky (obzvláště stran snových sekvencí šlo zajít mnohem dále). Jedna, pohříchu krátká, zábavná scéna, umně se pohybující na hraně trapnosti a humoru (ne-rande s asistentkou), je na celý film zatraceně málo. Nečekané přehození výhybky v poslední čtvrthodině, ve které se ústřední motiv filmu náhle začne řešit z podstatně odlišné perspektivy, navíc působí jako z úplně jiného filmu a finále namísto úderné pointy tak vyzní úplně do ztracena. 

Největším pozitivem je tak nakonec skutečně Cage, který ve filmu předvádí jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů minimálně za posledních pár let, ale to je do značné míry dáno tím, v jakých produkcích se posledních pár let objevuje, tzn. nenáročné nízkorozpočtové žánrové braky, ve kterých je slovní spojení charakterní herectví neznámým až zakázaným pojmem:-). Nicméně ano, Cage v umírněném režimu tady divákovi připomíná, za co kdysi dávno dostal sošku a nominaci na ni a kvůli jeho maličkosti stojí film určitě za pozornost. Škoda jen, že těch důvodů není o něco více.

Dream Scenario

No, po těch nadšených zkazkách o Cageově div ne životním (komediálním) výkonu a nové filmové bombě od A24 jsem čekal, že v traileru předvede o dost působivější show a to samé platí i pro Borgliho. Vypadá to na takovou standardní asterovku, respektive má to za mě podobný psycho vibe jako Beau Is Afraid (a jelikož to Aster produkuje, tak to asi nebude náhoda:-)), což možná bude pro někoho doporučení samo o sobě, pro mě bohužel moc ne:-).

Pokud se Borglimu podařilo podobnou látku uhrát lépe než mistrovi posledně a to nejlepší z Cage si schovává až do samotného filmu, tak fajn a jsem za Cage rád, trailer mi to ale zatím moc neprodal.

Leaving Las Vegas

Sice jediný film, za který Cage dostal Oscara (prozatím, aneb nikdy neříkej nikdy:-)), ale naprosto zaslouženě. Takhle sugestivní sonda do rozpadu osobnosti a pádu do propasti až na úplné dno jako v jeho podání se jen tak nevidí. Poprvé jsem to viděl až někdy po svaté trojici Rock, Con Air a Face/Off a kromě toho, že jsem o to více ocenil tehdejší geniální tah Simpsona a Bruckheimera (po propadáku Fire Birds na druhý pokus) přetavit Cage do role akčního boha:-), mě Cage svým soustředěným a poctivě odpracovaným výkonem ohromil a to samé pak platí o Shue, která bohužel skončila jen u nominace. Plus v té době jsem měl na Shue takový pěkný malý crush (ok, tak trochu jej mám dodnes:-)), takže jsem jejich společnou smutně strastiplnou cestu prožíval o to silněji. 

Za mě jde o jeden z těch filmů, ve kterém se hned na začátku divákovi sdělí, co jej v jeho průběhu po příběhové stránce čeká a přesně to se nakonec také stane (takže žádné divácky vděčné překvapení typu deus ex machina berličky nebo happy endu se nekoná) a přesto divák celý film fascinovaně sleduje osud hlavní postavy od začátku až do nevyhnutelně trpkého konce, aniž by měl pocit, že podobnou narativní přímočarostí film ztratil něco ze své působivosti. Figgis po téhle ultimátní psycho depce už nikdy nepřekročil svůj stín, ale každý takový zářez se počítá, protože spousty tvůrců se za celou svou kariéru nezmůžou ani na jednu takovou šťastnou trefu. Emocionálně hodně podmanivý zážitek, ať už má divák v reálu k ohnivé vodě jakýkoliv vztah. 

8MM

Žánrový klenot 90s pod patronátem Schumachera v nejlepší formě (vedle tradičních a zcela zasloužených pochval za Falling Down a Phone Booth bych vyzdvihl i další komorní pecku z jeho rukou v podobě Tigerlandu, která pomohla Farrellovi nastartovat hvězdnou kariéru), s typově naprosto dokonale zvoleným castingem (Cage tady znovu potvrzuje, že nehledě na šílené grimasy, uvěřitelně hrát stále sakra umí, v případě Phoenixe jsem se po tomhle filmu začal těšit na tehdy připravovaného Scottova Gladiatora ještě o to více, Gandolfini svým "slizkým" projevem kraluje, prakticky neznámý Bauer - v době premiéry filmu mi absolutně nedošlo, že se koukám na pořízka Dubova z Face/Off, ve kterém si to s Cagem taky rozdal pěkně na férovku:-) - v malé, ale o to více důležité, roličce odehrál svůj part přímo ukázkově a neodolatelně zlovolný Stormare je vysloveně herecký ďábel), atraktivní a tehdy ještě zdaleka ne tak provařenou premisou (přiznávám, že o existenci snuffu jsem se poprvé dozvěděl až z tohohle filmu:-)), nekompromisní atmosférou a psychologicky i fyzicky brutálním finišem (tahle emocionálně silný klimax jsem do té doby zažil snad jen v Seven, což asi nebude náhoda a Walker si za něj zaslouží obří kudos).

Pamatuji si, že v kině jsem byl z filmu naprosto paf a jeho adorace mi vydržela až dodnes (a to do té míry, že jej kvalitativně stavím nad Falling Down i Phone Booth). Z mého pohledu jeden z nemnoha filmů, který po celý děj drží diváka neustále pod krkem a sevření čím dál tím více utahuje, aby vše v závěru bez milosti dotáhl až do nepříjemného konce. Film, který jak svým postavám, tak divákovi nedává nic zadarmo, což v rámci mainstreamové studiové produkce nebylo moc zvykem tehdy, natož pak dnes. Kladné postavy neskončí vždy dobře, všechny případy nelze vyhrát, porážka protivníků si žádá vysokou cenu a některé skvrny nelze smýt bez toho, aniž by se člověk zašpinil. Zrovna nedávno jsem si dával další repete a i po letech je to za mě vynikající zážitek:-). 

Renfield 5/10

Na papíře to vypadalo nadějně. Oblíbená předloha zpracovaná z nového úhlu pohledu, kombinace komediálního a hororového (skoro až splatterového) pojetí, příhodný eRkový rating a navrch toho všeho mistr geniálních/šílených/pokleslých výstupů osobně a navíc v roli, která je pro něj jako stvořená. Na poli traileru to už bylo sice o něco horší (prostě další laciné béčko s přehrávajícím Cagem), ale stále ještě nebylo vše ztraceno. Přece jen film dostal na starost vcelku zručný McKay, jehož minulá žánrová jednohubka The Tomorrow War taktéž neoplývala nějakou originalitou nebo sofistikovaností (právě naopak) a přesto se mi trefila do vkusu. Výsledek mě ovšem vrátil zpět do reality, protože film je prostě další laciné béčko s přehrávajícím Cagem a nic víc.  

Nezmar Cage je ve filmu nepřekvapivě opět ve své tradiční trademarkové "Cage rage" poloze:-), ovšem na rozdíl od jiných mistrových kusů se jeho specifický tvůrčí přístup pro roli legendárního záporáka hodí přímo ideálně a Cage se svým typicky afektovaným projevem si tak krade celý film pro sebe. Houltovi nelze upřít snahu a nadšení, bohužel je tvůrci filmu donucen se v průběhu děje pravidelně přepínat mezi sympatickým loserem a nekompromisním badassem, což zvládá s proměnlivou úspěšností. Tak jako v případě Cage pro něj ovšem platí, že pokud jeho postava v určitých částech filmu příliš nefunguje, nepadá vina na jeho hlavu. Awkwafina tady kupodivu není tak marná jako téměř všude jinde, kde se dosud objevila a svůj obvyklý level nevtipnosti/otravnosti se jí po většinu času daří držet poměrně na uzdě.

Zbytek filmu bohužel zaostává hned na několika úrovních najednou. Počínaje nesourodým žánrovým mixem komediálního hororu (nějaké napětí je přítomno opravdu jen decentně, strach pro jistotu vůbec) a gangsterky (dějová linka s mafiány a jejich spojenectvím s místním fanouškem krčních tepen působí dost podivně), přes nevýraznou až odbytou akci (nechybí ji sice vydatná dávka krvavě brutálního gore na hraně grotesky, ale to je tak všechno) a sterilní až bezzubý (ehm:-)) humor (poměr zásahů/minutí terče není úplně příznivý, přičemž scény s terapeutickým sezením jsou stran vtipných situací totálně promarněnou příležitostí) a nevěrohodným platonicko-partnerským vztahem ústřední dvojice (moc nepomáhá, že Hoult a Awkwafina mají mezi sebou mizivou chemii) konče.  

Zaujme tak jen pár jednotlivostí (stylové "kancelářské" závěrečné titulky, černobílý retro prolog vzdávající hold hororovým klasikám studia, překvapivá kompletní likvidace členů terapeutické skupiny (škoda, že v závěru filmu tvůrci zbaběle hodí ručník do ringu) a vysloveně potěší asi jen skromná stopáž:-)), což je poněkud tristní bilance. Celkově nejde o tak obskurní představení jako některé předchozí mistrovy počiny z nedávné doby, ale jelikož není laťka posazena nijak zvlášť vysoko, není v tomhle případě moc důvodů k oslavám. Žádné polehčující okolnosti pro McKaye se tak tentokrát nekonají. Cage zkrátka na kvalitní projekty nemá dlouhodobě štěstí a tady se to opět jen potvrdilo.

The Old Way 5/10

Nízkorozpočtová záležitost podle klasického westernového střihu, která je průměrná úplně ve všech myslitelných ohledech. Výchozí premisa o honbě za pomstou tady byla samozřejmě už nesčetněkrát, historka o návratu hlavní postavy zpět do akce na jednu poslední fušku po odchodu do "střeleckého důchodu" a založení rodiny, přičemž svým tehdejším chováním se příliš nelišila od těch, které nyní pronásleduje, se dříve už také párkrát objevila (a někdo za to dostal dokonce zlatého plešouna) a zkombinovat starého drsného pistolníka s (osiřelým) dítětem a značnou část děje postavit okolo jejich postupného citového sblížení po cestě za vykonáním spravedlnosti už rovněž v minulosti někoho napadlo (a někdo za to dostal dokonce zlatého plešouna). Tohle vše tady je a nic z toho není natočeno lépe nebo jinak, než tomu bylo u (slavnějších) předchůdců. 

Samotné akce se divák v průběhu filmu moc nedočká a když už dojde na věc, je natočena rutinně až sterilně a to včetně finální přestřelky, cokoliv drsnějšího se milosrdně odehraje mimo záběr kamery, Cage v hlavní roli se sice snaží hrát, ale působí místy dost prkenně (western asi pro něj nebude to pravé ořechové), zatímco záporák postrádá jakékoliv charisma a člověk si až říká, čím vlastně tenhle směšný panák vyvolává u svých nohsledů respekt. Naštěstí to vyvažuje střídmá stopáž, skvěle tematický OST, pěkné lokace a krajinářská kamera spolu se slušně hrající Armstrong v roli Cageovy svérázné ratolesti, takže výsledkem je jedna nenáročná žánrová jednohubka na jedno večerní posezení. 

Renfield

Premisa zní hodně zábavně, eRko potěší vždy, Cage je (zase:-)) ve svém živlu a celkově to vypadá jako další typická cageovina z posledních pár let, což je fajn, protože já toho kluka ušatýho mám pořád rád a na každý jeho další film se podívám. Na druhou stranu ... to vypadá jako další typická cageovina z posledních pár let:-). Poslední opravdovou pecku měl přes 10 let zpátky (Kick-Ass), za rok stihne i přes pět filmů (snad tady nebude všehovšudy čtvrthodiny) a vybírá si sice zajímavé projekty, ale dost proměnlivé kvality. Jistá obezřetnost je tady tudíž na místě, ale přesto se opatrně těším.

---

Oceňuju nápad vzít provařené téma a změnit perspektivu, ale vypadá to docela lacině (kde v tom proboha utopili takové prachy?), má to jen hodinu a půl bez titulků, celkovým podáním (premisa, casting, řemeslné kvality) to sedí přesně mezi ty nenáročné low budget žánrovky, které se točí pro stream (a upřímně nechápu, že to tam rovnou neskončilo) a Awkwafina, která je na pěst všude, kde se objeví, jako love interest hlavní postavy? Ale no tak. Kde je Mina Harker (třeba taková Sweeney by byla o něčem jiném), když ji člověk potřebuje:-)? Kromě toho ten mix hardcore brutální akce s humornými vložkami je obecně dost těžké ve filmech vybalancovat tak, aby obě složky fungovaly a tohle úplně nepůsobí, že se to tady podařilo.

---

Tak že to bude míchat brutální akci a groteskní humor bylo jasné už z traileru a o Cageovi v maniakálním módu (tzv. "Cage rage":-)) snad nepochyboval vůbec nikdo:-), šlo jen o to, jak moc dobře to bude fungovat dohromady. Z trailerů jsem po pravdě neměl úplně ten pocit, takže pokud se to fakt povedlo, je to samozřejmě jedině dobře. Povedených žánrovek na pomezí komedie, akce a fantasy/hororu je jako šafránu a Cageovi bych návrat na kvalitativní/tržební výsluní přál (otázkou jen je, zda o návrat do první (herecké) ligy vůbec ještě stojí), tak doufejme, že první reakce zase pro jednou nekecaly.

The Old Way

V poslední době se těch jednohubkových low cost westernů docela vyrojilo (Old Henry, Terror On The Prairie, Dead For A Dollar, The Last Manhunt), což je fajn. Takové malé předkrmy před Costnerovým epickým Horizonem:-). Cage si vybírá hodně různorodé projekty, ale kvalitativně jsou to hit & miss záležitosti, tak snad docela slušný trailer neklame tělem a film bude ok.   

The Unbearable Weight Of Massive Talent 6/10

Naneštěstí mnohem méně meta, akční a komediální/parodické, než jsem doufal a to, bohužel, jak ve srovnání se zbytkem nedávné Cageovy produkce, tak i v žánru akčních buddy komedií obecně. 

Což je trochu problém, protože zápletka byla jasná od začátku do konce už z trailerů a šlo tak prakticky jen o to, kolik maniakálních Cageových ksichtů, humoru, akce, (sebe)referencí, absurdních momentů, případně cameo vystoupení, se Gormicanovi s Cagem nakonec podaří do filmu dostat. 

Fajn nápad s Cageovým imaginárním alter egem značně nevyužit, špionážní "undercover" podzápletka totéž (přitom se přímo nabízelo inspirovat se Curtis v True Lies), absurdních/parodických scén je docela poskrovnu a opravdu dobrých jsem napočítal přesně jednu (překonávání zdi ala dvojka Hot Shots), veškerý meta humor je zredukován jen na hlášky typu "tohle je jako v tom a tom", případně "uděláme to jako v tom a tom", akce obyčejný průměr (mít ve filmu Cage s dvojicí zlatých M1911 a takhle to promarnit, ach jo) a dialogové výměny mezi Cagem a Pascalem jedou celkově tak na půl plynu. Plus jsem měl během filmu několikrát pocit, že se značně zkracovalo, protože namísto gradace nebo pointy u dané scény následoval nekompromisní střih na tematicky/náladou úplně něco jiného. 

Cage si roli očividně užil, Pascal mu zdatně sekunduje, Harris je zde jen do počtu a cameo Moore nebo Greena nestojí ani za řeč. Při vzpomínce na všechny ty šílené Cageovy kreace z posledních pár let a jeho výrazový/herecký rejstřík tady bylo zaděláno rozhodně na víc. Mnohem víc.