Practical Magic 2

Legacy sequel zrovna v případě téhle značky, jo? Impotence hollywoodských pisálků se očividně dostala do bodu, kdy se vytahují z hrobu a tučnými šeky pro hlavní herecké hvězdy oživují i polozapomenuté žánrové kousky, které ani ve své době moc slávy nezískaly (pravda, cílovka nejsem, přesto se mi nějak nechce věřit, že se z toho v průběhu let stala nějaká kultovní věc). Alespoň, že tohle nostalgické magické dostaveníčko po letech dostala na starost Bier, která ovládá řemeslo bez větších problémů. Nicméně kromě dvojice King a Pace (snad nebudou jen do počtu) toho není moc, na co se lze těšit.

The Invite 8/10

O čtyřech postavách, třech místnostech, dvou pozvánkách a jedné neformální společenské události mezi sousedy. Aneb komorní konverzačka na téma hutné psychologické drama dovedně maskované za odlehčenou vztahovou komedii s notně černohumornými podtóny. Jinými slovy sice až na třetí pokus, ale konečně Wilde se svým režijním kouskem jen těsně neminula cíl, ale rovnou se trefila přímo do středu terče, byť tentokrát nejde o původní počin, ale předělávku pár let starého filmu (originál jsem neviděl, což po tomhle parádním žánrovém představení budu muset urychleně napravit).

Wilde se v téhle psychologická studii rozpadu jednoho partnerského vztahu v přímém přenosu může opřít hned o několik věcí současně a všechny z nich se podílí na dynamické atmosféře filmu. Jednak sympatické castingové kvarteto podává bez výjimky vynikající herecké výkony (typově se všechny role podařilo obsadit dokonale v čele s Rogenem, který trousí skvělé trefné/úderné sarkastické hlášky jako na běžícím páse:-)). Jednak pohotové (častokrát bleskurychlé) dialogové výměny s naprostou lehkostí střídají témata spojená s manželskou krizí (od výčitek, přes tajemství, až po potlačované touhy), tempo, náladu právě probíhající scény a z toho plynoucí divácké emoce, které se pohybují jako na horské dráze.

A v neposlední řadě postupné dávkování vtipných, černohumorných, absurdních (občas malinko bizarních) a dramaticky vyhrocených (místy až teatrálně pojatých) situací v průběhu téhle svérázné manželské terapie v praxi je téměř dokonalé (všichni obvyklí podezřelí typu toxicity, frustrace, trapnosti a kostlivců ve skříni jsou samozřejmě přítomni), na čemž mají zásadní podíl naprosto plynulé žánrové přechody z komedie do tragikomedie, z romance do dramatu a zase zpátky (a to dokonce v rámci jedné scény), aniž by to působilo rušivě nebo nuceně za doprovodu melodicky dominantního, přesto výborně atmosférického OST. Načež o emocionálně satisfakční diváckou katarzi se postará intimní finále, ve kterém se ústřední dvojice dočká úlevného vysvobození z nefunkčního vztahu skrze neochotnou akceptaci skutečného stavu věci.

Lesbian Space Princess 4/10

Premisa sice poněkud neoriginální (pár animovaných nekorektních taškařic na téma sexu tady už přece jen bylo, pro sex ve vesmíru platí totéž), nicméně stran nejrůznějších humorně pikantních situací potenciálně hodně vděčná. Provedení ovšem značně zaostávající a to tak, že pár minutová epizoda s hledáním mýtického zdroje rozkoše v celovečerním South Parku je vtipnější/nápaditější/zábavnější než celý tenhle pokus o podání důležitých životních mouder rozvernou formou.

Co mohlo dopadnout jako animovaná variace na Rocky Horror Picture Show nebo Red Dwarfa (mizivý rozpočet je na tom poznat v každém ohledu v čele s odbytou animací a neznámým castingem, s čímž se tvůrci sice pokoušejí bojovat, ovšem daří se jim to s proměnlivým úspěchem), tj. nekompromisní komediální kanonádou vtipů, referencí na kdeco/kdekoho a parodování všeho možného (žánrových klišé, stereotypů, love songů, sexuálních konvencí, společenských pravidel, atd.).

To se v rukou tvůrců proměnilo v nezajímavou a občas vyloženě nudnou coming-of-age historku s banálním (zlí jazykové by nejspíše řekli primitivním) dějem, značně utahaným tempem, obligátním ponaučením o potřebě zdravé sebedůvěry (wow:-)) a především tím nejlínějším prvoplánovým humorem, jaký si lze představit (čest všem osamoceným výjimkám, které dosahují jisté sofistikovanosti svou absurdní/bizarní pointou, těch se ve filmu ovšem vyskytuje naprosté minimum).

Leviticus 6/10

Nezávislých coming-of-age romancí/vztahových dramat na osvědčená témata (objevování/hledání vlastní identity, ranné citové/fyzické probuzení, vztahová toxicita, atd.), určených primárně pro festivaly, se každý rok natočí nepočítaně. A tak k tomu Chiarella ve svém debutovém počinu zkusil zakomponovat genderovou rovinu a nádavkem ještě paranormální horor na neméně osvědčené téma (pronásledování nadpřirozenou entitou, která se přesunuje od jedné oběti ke druhé).

Se svým pokusem bohužel skončil někde na půli cesty a to jak po stránce vztahových peripetií ústřední dvojice, tak i krvavého řádění démonického bubáka, maskujícího se za bližního svého, respektive v obou žánrových polohách šlo zajít ještě o kus dále. Chiarella se totiž až do konce filmu není schopen rozhodnout, zda jej zajímá spíše kombinace odlišné sexuální orientace hlavních postav, bigotní uzavřené komunity a náboženského fanatismu jejich členů za doprovodu sociálně-kritického komentáře na konto "léčení neléčitelného" a nebo další variace historky s "prokletou" videokazetou.

Paranoidní hrátky s falešnou identitou démonického podvodníka (a v druhém plánu osamělostí, nucenou izolací, ztrátou důvěry, atd.) jsou fajn, nicméně s čestnou výjimkou epizody v koupelně, která disponuje překvapivě slušnou dávkou gore (a naznačuje promarněný potenciál látky), nepřinášejí nějaké strhující strašidelné představení (napětí a atmosféra se dostavují jen nárazově, world-building je odbyt pár dialogy, lekačka je v celém filmu jen jedna, byť stojí za to:-)) a naopak zdůrazňují nelogické chování postav (hlavní postava se opakovaně nechává nachytat, přestože si je vědoma, jak funguje zamaskovaný záškodník). Film tak zachraňuje především casting ústředního páru, který podává kvalitní herecké výkony.

The Thomas Crown Affair

Sice tak úplně nechápu, proč zrovna tahle látka dostává další remake (v podobně hromadně předělávané A Star Is Born tvůrci mohou jít s dobou a střídat hudební styly, tady se vystřídaly akorát v dnešní době mírně kontroverzní bankovní loupeže za přijatelnější krádeže uměleckých děl), ale jinak to vypadá hodně nadějně:-). 

Stylový trailer, Jordan a Arjona (kudos pro casting directora, více než plnohodnotná náhrada za původně obsazenou Russell:-)) správně sympatická/sexy ústřední dvojice, fajn doprovodný casting (Branagh, Asbæk, Gladstone) a fanoušci heistů podle traileru snad taky nebudou ochuzeni o nějaké zábavné atrakce. Každopádně jsem zvědavý, který konec (z originálu nebo předělávky) Jordan použije. Doufám v první možnost, očekávám druhou.

Tuner 6/10

Roher si pro svůj celovečerní debut vybral originální premisu s ladičem pian s přecitlivělostí na zvuk, který se z donucení zaplete s podsvětím a za pomocí svých "naslouchacích" schopností si začne přivydělávat otevíráním sejfů. Bohužel se při tom nedokázal rozhodnout, zda natáčí v prvé řadě drama o životě s neobvyklým hendikepem a "rodinném" podniku, romanci o talentované dvojici, kterou svede dohromady hudba nebo thriller o partičce zlodějů podnikajících heisty.

A výsledek podle toho také vypadá. Jednotlivé linky, namísto aby se podporovaly, se narušují, respektive se vzájemně omezují. Čehož důsledkem je, že žádné z nich se film nevěnuje na dostatečném prostoru, přičemž nejvíce na to doplácí kriminální linka. Navíc Roher není schopen ani z jedné narativní roviny vytěžit nějakou (dramaticky nebo emocionálně) silnou scénu, což kulminuje v samotném závěru, který namísto něčím strhujícího klimaxu nabídne jen nevzrušivý dojezd.

Woodall v hlavní roli hraje slušně (velká škoda, že dvojice veteránů Hoffman a Reno má ve filmu v podstatě jen cameo, když už se Roherovi podařilo je ukecat k účasti), práce se zvukem, který je v některých scénách až nepříjemně hlasitý, se povedla, záběry prolamování bezpečnostního mechanismu sejfů jsou fajn, tematický OST s jak jinak než klavírními tóny se občas příjemně připomene, ale nic z toho nepřeváží nepříliš nápaditý děj (poté, co se hlavní postavy vydá na dráhu zločinu, se už jen zdlouhavě čeká, až konečně dojde na klišé s kšeftem, který se zvrtne), pomalé tempo a rozpačité finále.

Carolina Caroline 6/10

Romantická krimi žánrovka s párečkem kriminálníků na útěku, nějakým tím heistem a sexy badass bitch Weaving v jedné z hlavních rolí (taková Eenie Meanie na druhou:-))? Ano, prosím. Trailer je fajn, Weaving má na podobné typy rolí patent a celé to má pod palcem šikula Rehmeier. Co by se na tom tak mohlo pokazit? No, je toho vlastně docela dost a fakt, že poprvé nejde o Rehmeierův autorský projekt a natočil scénář někoho jiného, je na výsledku bohužel razantně poznat.

Začíná to naprosto předvídatelným dějem, který jen opakuje všechny žánrová klišé všech podobných "love/crime story" historek, aniž by cokoliv odvyprávěl jakkoliv jinak, než je v žánru zvykem (zaučování do tajů zlodějského řemesla, od malých podvodů k vykrádání bank, poslední fuška, která vyřeší všechny problémy, utahující se smyčka strážců zákona), přičemž jak to celé skončí (tak nebo onak osudově tragicky), je jasné nejpozději na konci úvodních titulků. A pokračuje to tím, že dialogové výměny ústřední dvojice nemají potřebnou jiskru a vztahová rovina celý film jen klouže po povrchu. 

Tedy všechno to, s čím Rehmeier ve svých předchozích filmech (natočených podle vlastních scénářů) neměl absolutně žádný problém. Tím to ovšem nekončí. Dramaticky/emocionálně silná scéna je v celé filmu všehovšudy jedna ("upřímný" pokec v baru), zajímavý sociální rozměr, který podobné žánrovky ve stylu Bonnie and Clyde zpravidla zkoumají (proměna prachsprostých zločinců v mediální superhvězdy), ve filmu zcela absentuje a samotné heisty svým provedením nijak neohromí. Sympatická dvojice Weaving a Gallner hraje skvěle, ale jen tohle samo o sobě na výbornou žánrovku nestačí.

Dreams 5/10

Hutné psychologické drama o tajném (protože společensky kontroverzním) vztahu nadějného mladého tanečníka (toho času nelegálního přistěhovalce) a postarší zámožné paničky (jejíž rodina trpí rasovými předsudky), který se z idylického randění promění v toxickou vztahovku a posléze v psycho thriller, ve kterém hlavní roli hraje manipulace, zrada, zneužití moci a pomsta. Něco takového si asi Franco představoval, že ve své historce na rezonující téma divákům naservíruje. 

To by se ovšem k něčemu alespoň trochu zajímavému, natož podnětnému nebo strhujícímu, stran psychologické studie komplikovaného (věkem, původem i společenským postavením nerovného) partnerství a zkoumání proměnlivé vztahové dynamiky ústřední dvojice, musel dopracovat nejpozději po skončení expozice (rádoby provokativně explicitní sexuální interakce, typu "živočišné" rychlovky na schodech, při kterých se divákovi neodhalí vůbec nic, se nepočítají:-)) a nikoliv až dvacet minut před koncem filmu, přičemž i to málo, s čím se zde nakonec vyrukuje (žánrová výhybka), nestojí moc za řeč.

Šokující plot twist totiž nepůsobí jako smysluplné vygradování předchozího děje, podpořené charakterovým vývojem obou postav, ale jako zoufalý pokus dodat filmu v závěru nějaký dramatický/emocionální náboj. Což se sice (víceméně) podařilo, ale za cenu značně nepřesvědčivé charakterové otočky jedné z postav a vkročení do hájemství napětí a fyzické konfrontace, které se ovšem nedotáhne do konce (a nejde ani tak o krotkou míru násilí, jako spíš o mizivou intenzitu psycho teroru). Film zachraňuje jen pár povedených scén (baletí vsuvka) a obstojně hrající dvojice Chastain a Hernández.

One More Shot 5/10

Konverzační vztahovka s bonusem navíc v podobě časové smyčky a z toho plynoucího videoherního učebního procesu "znovu a lépe", kterým se hlavní postava pokouší (na úkor jiných) zlepšit svůj partnerský život, aneb debutová odpověď protinožců na hollywoodskou (shodou okolností taktéž debutovou) feel-good rom-com žánrovku Palm Springs. Bohužel zdaleka ne tak povedenou, což je velká škoda, jelikož sympatická Browning v hlavní roli podává příjemný herecký výkon.

Divácky vděčnou premisu s cyklickým opakováním téže situace jakožto zdrojem nejrůznějších humorných/dojemných (případně absurdních/bizarních) scén, kterými hlavní postava prochází na cestě k obnovení bývalého vztahu (ve druhém plánu se samozřejmě odehrává její charakterový vývoj, aby se na konci stala lepším člověkem), totiž tvůrci nedokážou ve filmu pořádně prodat a z originálního nápadu stran romantické, komediální i dramatické roviny vytěžit plný potenciál.

Po stránce děje, dialogových výměn i charakterů (s čestnou výjimkou doktora) tomu chybí větší nápaditost (jednotlivé události, respektive jejich variace, v rámci smyčky nejsou tak zajímavé, jak by mohly být) a tah na branku (skutečně zábavných scén je v celém filmu jen pár). Což je možná záměr (soustředit se na psychologickou náplň a nikoli na první signální soustavu) a možná nikoliv (tvůrčí neschopnost), každopádně výsledkem je jen slušná žánrovka na jedno použití.

Obsession 8/10

Bylo, nebylo. Chlapec potká dívku. Dívka očaruje chlapce. Chlapec očaruje začaruje dívku. Dívka miluje chlapce. K smrti. Doslova:-). Barker v debutovém počinu určeném pro kina dokázal z přímočaré (skoro až primitivní) premisy o tom, jak se z dívky snů stane dívka noční můra, "vykouzlit" překvapivě příjemnou (respektive nepříjemnou:-)) žánrovou záležitost, která se po většinu stopáže drží v sympaticky civilních thrillerových hranicích, aby ve vhodnou chvíli znenadání hororově udeřila a dostala nepřipraveného diváka na lopatky. A nepotřebuje k tomu bubáky, litry krve nebo hromady mrtvol:-).

V prvé řadě je potřeba pochválit samotný výběr pitche. Podobné zdánlivě jednoduché "co kdyby" scénáristické cvičení, které výchozí poměrně neškodnou situaci rozvádí do více a více absurdnější (případně vtipnější/bolestnější) roviny, po vzoru obdobně koncipovaných epizod The Outer Limits z 90s, se v současné době už příliš často netočí. Celé to začíná pozvolna a nenápadně, ale s postupující stopáží Barker plynule přeřazuje na čím dál tím vyšší rychlostní stupeň, díky čemuž příběhová linka vynikajícím způsobem graduje, od trapných/bizarních situací, přes vypointované černohumorné scény (kočičí svačina je laskomina), až po regulérní psycho a posléze i překvapivě brutální/krvavý fyzický teror ve finále.

Barker v průběhu děje dovedně balancuje na hraně obyčejných a ne-až-tak-obyčejných scén, aby vyprávění v příhodných momentech eskaloval skrze nějakou infarktovou/šokující sekvenci, aniž by se spoléhal na obvyklé žánrové berličky (typu plíživé kamery, zlověstného nasvícení scény, ponuré hudby a prvoplánových lekaček). Přesto se mu daří pečlivě budovat nepříjemnou/nervózní atmosféru a dávkovat čím dál tím více mrazivější napětí. K čemuž si dopomáhá chytrým nápadem s občasným procitnutím přítelkyně z posedlého okouzlení, což nevypočitatelné chování drahé polovičky, psychický stav hlavní postavy, vyhrocenost vzájemných interakcí/konfliktů a obecně dějovou nepředvídatelnost filmu dále umocňuje.

Obejde se při tom bez vydatné porce gore a masivního bodycountu. O to více však vynikne náhlá erupce explicitního násilí (scéna přátelského pokecu v autě je svým průběhem a nečekaným vyústěním vrcholem filmu:-)), které kulminuje ve správně nekompromisním závěru. Zásadní podíl na tom, že film po dramatické i emocionální stránce výborně funguje, má kvalitní casting. Johnston v hlavní roli hraje skvěle, nicméně hlavní hvězdou tohohle představení je Navarrette, která podává parádní herecký výkon. Škoda jen, že si Barker ve filmu více nevyhrál s world-buildingem stran možných způsobů jak porušit/obejít pravidla (na osvědčenou variantu smrti a následné resuscitace nedošlo:-)), jinak ovšem špičková práce.

The Drama 7/10

Co všechno může způsobit jedna nevinná hra na pravdu mezi dlouholetými přáteli/partnery? Třeba nečekaný posun od feel-good romance o přípravě svatby na první pohled dokonalého páru, přes notně černohumornou komedii o temném tajemství z minulosti, až k hutné psychologické studii, sledující ústřední dvojici na prahu rozkladu (vzájemného vztahu i osobnosti) v přímém přenosu. Minule ani předminule mě Borgli na svou stranu nedostal, tentokrát se mu to podařilo.

Na základě traileru jsem očekával další variaci na Marriage Story, ale Borgli se vydal trochu jinou cestou než Baumbach, respektive zašel ještě o kousek dál a do své konverzační historky o pomalém rozleptání zdánlivě idylického partnerského vztahu jistou šokující informací zabalil kromě osvědčených žánrových propriet (vypjaté dialogové výměny, postupující vztahová toxicita, humorné, absurdní i tragikomické situace, atd.) i patřičně společensky kontroverzní/rezonující téma masové střelby na školách, které navíc zkoumá z netradičního úhlu pohledu (a totiž z pozice potenciálního pachatele).    

Charakterový, respektive mentální, přerod rozhněvané mladé ženy by si zasloužil o něco důkladnější rozpracování (než jen pár dialogy v rámci rodičovského proslovu na svatební hostině), stran vygradování děje se mohlo zajít ještě o kousek dál (škoda, že finále se obešlo bez konfrontace rodiny a hostů s minulostí nevěsty) a stejně tak vedlejší linka s postiženou sestrou nedojde naplnění (v podobě názorové výměny oběti a pachatele). Na druhou stranu parádní casting (Zendaya s Pattinsonem jako obvykle podávají výborné herecké výkony, Haim navzdory vedlejší roli je na tom stejně), hravá střihová skladba (nápadité/zábavné prostřihy mezi flashbacky a současností, některé scény oživeny použitím nechronologické struktury vyprávění), umně zakomponovaná politická satira a sociální kritika a divácky satisfakční závěr jasně naznačující šťastný konec (aneb pomyslný žánrový kruh od romance k romanci se uzavřel) zmíněné nedostatky bohatě vynahrazují.

Carolina Caroline

Aha, Weaving v trademarkové poloze sexy badass bitch v romantické krimi žánrovce s nějakým tím heistem. Kde jsem už něco takového jenom viděl? A jo vlastně, loni v Eenie Meanie:-). Tam to navzdory slibnému začátku nakonec dopadlo tak napůl. Tohle vypadá o dost nadějněji. Weaving v jakékoliv poloze samozřejmě není nikdy dost, ale hlavním důvodem pro prudce zvýšená očekávání je šikula Rehmeier, který v posledních dvou filmech dokázal, že by si zasloužil postup do vyšší hollywoodské ligy (tj. studiové projekty a rozpočty). Snad to tady do třetice všeho dobrého klapne a bude to zase pecka.

Leviticus

Konečně po dlouhé době zase někdo, kdo poučku "když nevíš kudy kam, tak natoč coming-of-age indie romanci/drama, to se bude na festivalech prodávat samo" pojal trochu originálně a do objevování/hledání vlastní identity a ranného citového/fyzického probuzení zakomponoval i nějaké temnější/drsnější podtóny. Guadagnin s romanticko-kanibalskou etudou Bones and All mě zklamal, tohle romanticko-paranormální představení podle traileru vypadá hodně slibně, tak snad to debutant Chiarella ukočíruje a zápolení s démonickým bubákem dostane stejný prostor jako genderové hrátky:-).

Reminders Of Him 6/10

Každoroční ofenzíva bestsellerových knižních harlekýnek z pera Hoover úspěšně pokračuje dalším dojemně-romantickým kouskem, přičemž tentokrát přišla na řadu historka o návratu z vězení, vzpomínání na zesnulého partnera, hledání cesty ke svému odcizenému potomkovi vychovávanému prarodiči a samozřejmě opatrném sbližování s partnerovým nejlepším přítelem. Jinými slovy v rámci žánru naprosto obvyklý narativ, který je sice sám o sobě fajn, ale nepřináší nic navíc.   

Příběhová linka je předvídatelná od začátku do konce (ať už charaktery a chováním postav nebo vývojem událostí), aniž by ji Caswill dokázala něčím oživit, při zpracování jednotlivých témat se nejde nijak do hloubky (předmětné vzpomínky se odbydou v pár dialozích, změna postoje prarodičů se vyřeší lusknutím prstu, respektive přečtením pár vět v deníku) a detaily se pro jistotu neřeší vůbec (k čemu vlastně sloužila berlička se zákazem přiblížení, když jej všechny postavy zcela ignorují?). Všechno je tady podřízeno tomu, aby se v divákovi vyvolaly emoce (roztomilé zvířátko, postižená sousedka).

A nutno uznat, že v tomhle ohledu film po většinu stopáže funguje dokonale (zejména v patřičně dojemném závěru je vodopád slz nevyhnutelný a nadměrná spotřeba kapesníčků zaručena:-)), na čemž má podstatnou zásluhu dobře vybraný casting ústřední dvojice, jejíž vzájemná chemie je na slušné úrovni (jmenovitě pak zaslouží pochvalu sympatická Monroe, která svým přirozeným výkonem dokáže přebít i některé poněkud méně přesvědčivé aspekty filmu). To ale nic nemění na tom, že nějaké drama nebo konflikt prakticky neexistuje a celý film se jen čeká na to, až si postavy všechno vyříkají. 

Crouching Tiger, Hidden Dragon

Skoro přesně čtvrtstoletí od tuzemské premiéry (ach, to byly tenkrát časy, kdy se k nám film dostal s několika měsíčním zpožděním po celosvětové premiéře:-)) je vhodná záminka si tenhle oscarový wuxia majstrštyk po dlouhých letech znovu připomenout. Doteď si pamatuju, že v kině to byl naprosto pohlcující filmově-lyrický zážitek (a to šlo tehdy o obyčejné provinční kino a nikoliv multiplex s moderní technickou výbavou) a ani po pětadvaceti letech se na tom nic nezměnilo:-).

Leeho filmová báseň o osudové/tragické love story (dokonce ve dvojitém vydání) zabalená do fantasy hrdinské martial arts žánrovky představila západnímu publiku pojem wuxia, spojila to nejlepší z obou světů (know-how a šikovnost východu a finanční krytí a distribuční kanály západu) a spolu s Matrixem reprezentovala pomyslné vyvrcholení desetiletí trvajícího koketování Hollywoodu s hongkongskou, potažmo čínskou, kinematografií a jejími tvůrci před i za kamerou (z čehož o pár let později úspěšně profitoval Kill Bill), které bylo po zásluze zpečetěno soškou za nejlepší zahraniční film.

Narativ o jedné zakázané a jedné potlačené lásce vymykající se obvyklým dramaturgickým konvencím (dvacetiminutový flashback je v hollywoodské produkci věc pomalu nevídaná, dojemně smutný nebo smutně dojemný závěr bez happy endu totéž), ale naplněný symbolikou až po okraj (počínaje názvem filmu:-)), bezchybná choreografie bojových scén (létaní na drátech a bambusový háj:-)), vynikající herecké výkony (na zkušené veterány Chowa a Yeoh bylo samozřejmě spolehnutí za každých okolností, ale fenomenální Zhang Ziyi tehdy představovala blesk z čistého nebe) a k tomu malebná kamera, poetický hudební doprovod a nádherná výprava a dechberoucí přírodní lokace (zasloužená oscarová nadílka):-).

Wuthering Heights 7/10

Nadějná mladá žena se potkává s rozhněvaným mladým mužem a je z toho osudová love story s poněkud pikantnějšími konturami, než tomu bylo u předchozích pokusů zvykem. Fennell dotáhla do konce nápad z předchozího filmu (když už natáčet moderní variaci na Barryho Lyndona, proč to příště nezkusit rovnou s poctivou kostýmní dobovkou?) a ve své novince si vzala na paškál stejnojmennou literární klasiku, kterou přepracovala od základů. Je to problém? Naštěstí vůbec ne, protože výsledkem je do třetice všeho dobrého vydařená žánrovka, benefitující z jejího osobitého přístupu.

Z košaté rodinné ságy vyjma základní příběhové kostry o komplikovaném vztahu hlavních postav, který se v průběhu věků proměňuje v toxickou směs lásky a nenávisti, která se přenáší skrze generace a podepisuje se na životě mnoha dalších aktérů, toho ve filmu moc nezbylo, respektive Fennell se soustředí pouze na ústřední dvojici a vykreslení následného milostného trojúhelníku, přičemž klíčová témata předlohy (láska, posedlost, pomsta, usmíření) doplňuje o akcentování sexuální roviny, aniž by se při tom uchýlila k nějakým "šokujícím" explicitním výjevům (milostné scény jsou natočeny sice smyslně, ale překvapivě decentně - producentský kredit ostýchavé hlavní herecké hvězdy se nezapře:-)).

Přesto to celé funguje na výbornou, na čemž má hlavní zásluhu jednak skvěle složený casting (Robbie a Elordi podávají kvalitní herecké výkony) a jednak vysoké produkční hodnoty (na podobný projekt ambiciózní rozpočet je na filmu stran výpravy a kostýmů poznat) v podobě stylového audiovizuálu a vynikajícího OST, který nápaditou kombinací melodické hudby a úderných songů moderního rázu přispívá k budování působivé atmosféry tragického romantického dramatu, které kulminuje v emocemi nabitém, napůl depresivním a napůl dojemném, finále. Škoda jen, že odsunutí ostatních postav na vedlejší kolej se významně propisuje do propracovanosti jejich charakterů, motivací i vztahových peripetií.

The Bride! 6/10

Nekompromisní autorská vize v kombinaci s absolutní tvůrčí svobodou (nebo přinejmenším nebývale benevolentním studiovým dohledem) a bianco šekem od studia a k tomu klasické literární téma podané z jiné (a notně netradiční) perspektivy. To mi něco připomíná:-). Hollywood po akvizici WB rozhodně ztratí část svého kouzla, protože jedině tohle studio mělo koule na to, aby v podobném niche stylu za nesmyslné prachy natočilo dvojku Jokera a následně si nepřekvapivě nabilo hubu (kvalitativně i tržebně) ... a pak to udělalo znovu (nepřekvapivě se stejným výsledkem):-).

Upřímně moc nechápu, jak něco takového mohlo projít testovačkami a následně schvalovacím procesem, protože označení "dvojka Jokera jako přes kopírák" tady neplatí jen pro okolnosti vzniku projektu a formální/obsahové pojetí, ale i pro nedostatečnou kontrolu výstupní kvality (přetáčky v tomhle případě očividně moc nepomohly). Gyllenhaal za blockbusterový rozpočet natočila "klubový" film na pomezí nekonformní popcornové žánrovky a regulérní hardcore artovky, který je především žánrovým, tematickým a myšlenkovým mišmašem všeho možného bez pevného uchopení.

Klasický Frankensteinovský mýtus se zrozením nového života a všemi neblahými následky hraní si na boha, neméně klasický motiv monstrum ukrývající se v člověku nebo člověk ukrývající se v monstru, tragická love story, sociální drama s emancipačními (případně revolučními) podtóny, pocta kinematografii, retro gangsterka, krimi road movie a k tomu jakýsi meta přesah (prolínání autorky předlohy s hlavní postavou), jedno opulentní taneční číslo a pár mírně psychedelických pasáží (plus několik dalších věcí). Všechno naházeno na jednu hromadu a v náhodném pořadí vytahováno do popředí.

A zabaleno do odnikud nikam směřující příběhové linky se spoustou víceméně zbytečných odboček (k čemu je v ději celá linka s mafiánským poskokem, dvojicí vyšetřovatelů, nebo zastávkou na večírku?), která by mohla skončit prakticky v  kterémkoliv bodě a na smysluplnosti děje, pointě nebo vyznění celého filmu by se to žádným způsobem nepodepsalo, v doprovodu pomalého tempa, přepálené stopáže, výborně hrajícího castingu (z něhož dle očekávání vyčnívají Buckley a Bale, podávající vynikající výkony) a vysokých produkčních hodnot (v několika scénách se předvede stylový audiovizuál, OST nápaditě mixuje dobovou/moderní (původní/převzatou) hudbu a výprava, kostýmy a masky odvádějí skvělou práci).

Obsession

Premisa s neočekávanými a povětšinou nepříjemnými následky vysloveného přání originalitou moc nehýří a historek o neškodném randění, které se následně zvrtne ve stalking, případně něco horšího, v minulosti už taky pár (ok, hromady:-)) bylo, nicméně dosavadní ohlasy na Barkerův druhý režijní pokus (což mi připomíná, že jeho debutovou prácičku jsem doteď neviděl a měl bych to do premiéry napravit) jsou veskrze pozitivní, takže šance na povedenou hororovou žánrovku tady je. Kdyby se Barker chopil příležitosti a zařadil se po bok kolegů Wana nebo Creggera, tak bych se vůbec nezlobil:-)).

Shakespeare In Love

Potenciální oscarová hardcore artovka Hamnet o fiktivní genezi jednoho ze dvou nejslavnějších mistrových kousků mě inspirovala si po dlouhých letech znovu připomenout oscarovou romcom žánrovku o fiktivní genezi druhého ze dvou nejslavnějších mistrových kousků, která ve své době potěšila svými kvalitami a překvapila bohatou oscarovou nadílkou (hádám, že zejména Spielberga - Weinsteinova vychytralá lobby tehdy zapracovala na jedničku:-)).

Konkurence s famózní úvodní sekvencí na pláži se okamžitě stala absolutní žánrovou klasikou, zatímco tahle retro love story s originální a extra zábavnou meta nadstavbou, kterou během vývoje postihlo nemálo problémů a personálních výměn, v průběhu let (neprávem) malinko zapadla, ale po nedávném opáčku mohu směle konstatovat, že na kvalitách filmu se kolo času nijak nepodepsalo a skoro třicet let po premiéře to celé funguje stále stejně (tj. excelentně:-)).

Jednak díky chytrému a současně hravému scénáři (příběhová linka nápaditým způsobem zrcadlící události z "právě teď se rodící" hry, k tomu citování konkrétních dialogů a scén ze hry, spousta vtipných referencí na celé mistrovo dílo, důmyslné propletení osudů fiktivních a reálných postav a poučný pohled na tehdejší společenské/divadelní poměry) a jednak díky špičkovému castingu (výborný Fiennes a přímo vynikající Paltrow s hromadou dalších hereckých hvězd za zády). A to vše v doprovodu příjemného OST a parádní výpravy a kostýmů (dobová atmosféra je vykreslena skvěle).

June And John 6/10

On je nesmělý úředníček, utápějící svůj život v bezduché práci a vyznávající pravidla. Ona je nespoutaný živel, užívající si každičký moment bytí a vyznávající svobodu. Jednoho dne se shodou náhod potkají a spolu vytvoří třaskavý pár, který se vydává na bláznivou/divokou jízdu se zastávkami ve stanicích absurdní komedie, intenzivní love story, psychedelická road movie, tragická romance a krimi thriller, na jejímž konci stojí značka jednosměrného provozu. 

Besson si pro radost natočil kombinaci žánrových klasik Thelma & Louise (charakterově protikladná dvojice revoltující proti systému) a Bonnie and Clyde (milenecký páreček spojující romantické city se zločineckou dráhou). Na mobilní telefon, ve videoklipovém stylu, s prakticky neznámým castingem, za minimální náklady a v partyzánských pracovních podmínkách v dobách pandemie. A ono to kupodivu vyšlo, byť to zdaleka nefunguje tak dobře, jak by papírově mohlo. 

Což je zásluhou především sympatické dvojice Eddy a Price, přičemž zejména dámská polovička ústředního castingu si svým bezprostředním projevem krade spoustu scén pro sebe. Po stránce narativu se tady projevují jisté nedokonalosti (střídání žánrů je fajn, ale žádné z témat není zpracováno dostatečně do hloubky, protože na to není čas) a stejně tak práce s postavami by zasloužila doladit (psychologická rovina stran motivace a chování postav je jen opatrně naznačena), nicméně feel-good atmosféra a občas stylový audiovizuál (za vydatné pomocí úderného OST) jsou dostatečnou náplastí.