Young Washington 6/10

Andělské studio vešlo ve známost lacinými náboženskými agitkami, v poslední době se ovšem začíná zaměřovat i na více či méně mainstreamovou produkci. Jako je třeba tahle nízkonákladová variace na Emmerichova Patriota a Mannova The Last of the Mohicans najednou. A světe div se, kupodivu to neskončilo filmovou katastrofou (natáčet podobný typ filmu s takhle nuzným rozpočtem zpravidla není moc dobrý nápad), ale v rámci možností nečekaně solidní kostýmní žánrovkou.

Na zmíněné epické historické/válečné dramata tenhle snaživý pokus samozřejmě nemá ani omylem, přesto dokáže v několika ohledech příjemně překvapit. Výprava a kostýmy odvádějí poctivou práci, výběr lokací (zejména "nedotčené přírody" v úvodu filmu) se taktéž povedl, patos se dávkuje tak akorát, s prvoplánovou politickou agitkou se to naštěstí nepřehání (víceméně po ní není ani památky) a casting podává slušné herecké výkony (Franklyn-Miller hlavní roli zvládá bez větších problémů, Serkis i na omezeném prostoru dokáže zaujmout a Kingsley se jako obvykle zastaví jen na otočku).

Akce řemeslným zpracováním sice neohromí (nedostatek peněz na kvalitnější choreografii, kaskadérské kousky a práci s kamerou a střihem se maskuje skromnějším měřítkem davových/bitevních scén a rádoby efektními zpomalovačkami), nicméně s počtem fyzických interakcí s nepřítelem se nijak zvlášť nešetří. O to větší škoda je, že o názorech, postojích a způsobech formování charakteru otce zakladatele země svobody (kromě informace, že je motivován svými ambicemi a vojenskými neúspěchy) toho neznalý divák v průběhu děje moc nezjistí a zbytečně přestřelená stopáž (kdyby se z děje vyhodili dětský prolog a celá romantická linka, tak by se vůbec nic nestalo) se podepisuje na průběžně kolísavém tempu.

Lucky Strike 5/10

Komorní válečná žánrovka o strastiplné pouti přeživšího vojáka (a jeho nezničitelné vysílačky:-)), který se po zničení své jednotky ocitl sám za nepřátelskými liniemi uprostřed poslední velké nacistické ofenzívy, zpět ke spojencům. A současně filmový walking simulator v druhoválečných kulisách s hlavní postavou, která v režimu one man army postupně prochází jednotlivými dějovými epizodami (z nichž každá je jiná). A co je překvapivé, celé to kupodivu (v rámci možností) funguje.

Rozpočet, jak to už u podobných nezávislých produkcí obvykle bývá, nebyl nijak závratný, což je na filmu samozřejmě tu více, tu méně nápadně poznat, nicméně tvůrci si byli tohohle nedostatku moc dobře vědomi a z minima ve filmu vytěžili maximum možného. Pochválit je potřeba zejména výpravu, kostýmy, použitou techniku a natáčení na lokacích, které opravdu evokují prostředí, ve kterém se skutečná bitva odehrála (na rozdíl třeba od žánrové klasiky Battle of the Bulge).

Samotné akce je sice málo a měřítkem z pochopitelných důvodů taktéž neohromí, přesto pár napínavých/dramatických situací by se ve filmu našlo (a dokonce dojde v závěru i na příběhový zvrat, byť je pro fanoušky historie předem snadno odhadnutelný), což je podpořeno i kamerou, která v několika scénách předvede překvapivě povedenou práci, respektive pozvolnou kamerovou jízdu. Nicméně psychologická rovina jen klouže po povrchu, vedlejší linka s vedoucí směny působí podivně až nevěrohodně, finále si žádalo silnější emoce a Eastwood v podobně náročné roli naráží na své herecké limity.

Glory

Vynikající válečný kousek s nestárnoucím poselstvím a zasloužená oscarovka, která nakopla kariéru Washingtonovi a do jisté míry i Freemanovi (film šel do kin necelý měsíc po hitu Driving Miss Daisy, což bylo hodně slušné kombo:-)), která bohužel trestuhodně/nespravedlivě zapadla a u publika nezabodovala tolik, jako jiné filmy na totožné téma (viz nepříliš přesvědčivé tržby, totéž Gettysburg). V nejrůznějších seznamech nejlepších válečných filmů všech dob (ať už jej sestavuje kdokoliv) se film samozřejmě pokaždé objeví, protože je to prostě kvalitní kus filmařiny, pokaždé ovšem (čest všem osamoceným výjimkám) až někde ve druhé polovině žebříčku (takových skrytých klenotů v tomhle žánru je ale spousty).

Téma občanské války naneštěstí tolik netáhne jako jiné (moderní) konflikty, což je škoda, protože námětů na skvělé filmy z té doby by se našly hromady (viz etuda s mostem u Leoneho:-)). Přitom Zwickův film obsahuje všechno, co by správná válečná podívaná měla nabídnout. Sympatické charaktery, skvělé herecké výkony, epické bitevní scény, výborný OST, nepostradatelný patos, nepřehlédnutelné paralely k současnému (v době vzniku filmu) nebo nedávno minulému (válka ve Vietnamu) dění stran nakládání armády s minoritami (podřadné úkoly nebo potrava pro děla), hrdinské/osudové finále s tragikou koncovkou a jako bonus navíc zajímavý (navíc edukativní) vhled do málo známé kapitoly občanské války.

Pressure 7/10

"V pondělí se chystáme spustit největší vojenskou operaci v lidských dějinách. Lituji, v pondělí to kvůli špatnému počasí nepůjde, ale v úterý se možná na krátkou chvíli vyjasní. Fajn, no tak to spustíme v úterý." A zbytek je historie:-). Maras (respektive před ním Haig v divadelní předloze) roztáhl pětiminutovou scénu ze situační porady v The Longest Day na celovečerní stopáž a při tom proměnil na první pohled nepříliš zajímavou kapitolu přelomové druhoválečné kampaně v překvapivě povedené konverzační drama, kterému kromě rozmarů počasí nechybí napětí, emoce a dokonce ani humor.

Práce pod (atmosférickým i psychologickým:-)) tlakem v předvečer invaze, konkurenční soupeření mezi dvojicí expertů přes počasí, konfrontační situace během situačních porad a komplikovaný vztah racionálního vedoucího meteorologa a impulzivního nejvyššího velitele spojeneckých armád. To všechno (snad s výjimkou dojemné rodinné linky, která se v ději vyskytuje jen proto, aby navýšila sázky) skvělým způsobem funguje, na čemž má největší zásluhu schopný casting, který bez ohledu na velikost role podává vynikající herecké výkony (dialogové výměny mezi Scottem a Fraserem stojí za to:-)).

Pochválit ovšem zaslouží i produkční hodnoty. Divadelní původ látky, která si na jevišti vystačí pouze s jednou místností a hrstkou postav, je úspěšně maskován za pomocí výborné výpravy a kostýmů, častým střídáním scén, chytrým použitím archivních záběrů, které dodávají filmu větší měřítko, ale především na podobně komorní projekt i nečekaně působivými davovými/trikovými scénami (na nichž se spolupodíleli trikaři z tuzemska), které posléze kulminují v závěrečné "plážové" sekvenci, která sice nedostane velký prostor, ale na pár místech sympaticky připomene úvod Spielbergova majstrštyku.

Casualties Of War

Ze slavné hollywoodské šestky o "Namu" (Cimino, Coppola, Stone, Kubrick, Stone, De Palma) si De Palma nepřekvapivě vytáhl nejkratší sirku a jeho počin stojí nespravedlivě ve stínu žánrových klasik jeho kolegů (kombinace nepopulární, protože prohrané, války a nepříjemné sebereflexe na konto počínání "správné strany" bojující za "správnou věc" si vybrala svou daň a film na rozdíl od slavnější konkurence skončil jako kapitální propadák), navzdory tomu, že téma válečných zločinů dodnes rezonuje, protože se netýká jen téhle proxy války, ale všech konfliktů v historii lidstva obecně.

Za to, že De Palma tenhle projekt s předem jasným (a totiž mizivým) profitabilním potenciálem (což je důvod, proč nikdo v Hollywoodu doteď nesebral odvahu natočit hraný film o My Lai) realizoval, si zaslouží obrovský respekt a stejně tak za to, že kromě samotného zločinu názorně ukazuje i jeho bagatelizaci jak stran přístupu armády k následnému vyšetřování, tak i k trestům pro pachatele (byť tohle se ve filmu řeší jen okrajově krátkým textovým doslovem na konci). Samotný film je samozřejmě skvělý jak zpracováním tématu, tak hereckými výkony (Fox tady jasně dokazuje, že vedle komediálního talentu zvládá i náročné dramatické role, ale hlavní hvězdou tohohle nelichotivého představení je Penn, který v poloze jistým způsobem charismatického zla překonává i Berengera v Platoon). De Palma natočil mnohem slavnější kousky, ale tenhle příspěvek do jeho filmografie se kromě svých filmových kvalit může pochlubit i vysokou společenskou důležitostí.

Peaky Blinders: The Immortal Man 6/10

Může si filmovou koncovku užít i náhodný kolemjdoucí, který ze seriálového hitu o gangsterských historkách z podsvětí z počátku minulého století neviděl ani minutu, ale láká jej hvězdný casting a oproti seriálu násobně menší požadovaná časová investice? Určitě může, ale bez znalosti postav a událostí a s tím související citové angažovanosti a divácké nostalgie toho v tomhle celovečerním epilogu pro kohokoliv mimo fanouškovskou obec zase tolik k užívání nezbyde.  

Protože namísto nějaké dramaticky nebo emocionálně strhující poslední kapitoly s osudovým klimaxem Knight napsal a Harper natočil po stránce příběhové linky zbytečný doslov a po stránce tempa pomalý dojezd, který nabízí plytký narativ (ohraná premisa s návratem hlavní postavy zpět do akce kvůli pomstě za smrt člena rodiny) s předvídatelným koncem (téma "král je mrtev, ať žije král" tady už dlouho nebylo), přičemž trvá polovinu stopáže, než se film konečně rozjede.

Posunout se v čase do druhoválečného období je zajímavý nápad, ale skutečná historka o nacistickém padělání peněz k podkopání nepřítelovy ekonomiky je v ději trestuhodně nevyužita, hlavní záporák nedostane příležitost něčím zaujmout a namísto napětí a akce dostává prostor spousta nezajímavé dialogové výplně. Výsledkem je tak jedna slušná přestřelka (bohužel skončí dříve než vlastně začne), solidní explozivní finále (platí totéž), skvělá výprava a kostýmy (když se pomine digitálně nakašírované pozadí) a výborné herecké obsazení, které svým charismatem dokáže přebít dějové nedostatky.

The Choral 5/10

Fiennes v minulosti už nesčetněkrát dokázal, že si herecky dokáže poradit s jakoukoliv roli (napříč žánry i dramatickými polohami) v jakémkoliv filmu (ať už jde o nezávislé produkce nebo hollywoodské blockbustery) a dokazuje to i v tomhle historickém dramatu s hudební/pěveckou nadstavbou a sociálním přesahem, zasazeným do prvoválečného období. Ani herec jeho kvalit však nedokáže bojovat na dvou frontách současně a totiž s unylou režií a nevzrušivým scénářem.

Historka o sboru ochotníků, který se v dobách nouze a navzdory nejrůznějším překážkám pokouší nastudovat netradiční pojetí klasického díla, alespoň na papíře působila jako ideální kandidát na komorní festivalovku, která dokáže upoutat pozornost jak samotným narativem, tak i univerzálním sdělením o síle umění, jakožto prostředku porozumění napříč sociálními třídami i celými národy. To by ovšem Hytner a Bennett museli odehrát o poznání živější představení. Pominu televizně působící audiovizuál a produkční hodnoty obecně, podobné žánrovky obvykle stojí na příběhu a postavách. 

V rámci nepříliš strhující příběhové linky (vyjma závěrečné epizody s návštěvou autora se v ději prakticky nic zajímavého, natož zábavného, nestane) se sice zkoumá hned několik témat současně (generační výpověď, společenské předsudky, partnerské vztahy poznamenané válkou, sexuální orientace, podstata umění), ale tvůrci z nich nejsou schopni vytěžit jakoukoliv dramaticky nebo emocionálně silnou scénu, tempo je značně rozvleklé, psychologie postav moc nefunguje, typický ostrovní (suchý/břitký) humor v podstatě zcela absentuje a sborové vsuvky jsou místy působivé a místy nudné.

Pressure

"Můžeme to odstartovat v pondělí? Počasí říká ne, ale v úterý by to možná šlo. Ok, tak v úterý to celé rozjedeme." Aneb pětiminutová scéna ze situační porady v The Longest Day roztažená na celovečerní stopáž:-). Za což kudos, protože každá poctivá druhoválečná žánrovka se počítá a pokud se na nějaké v minulosti důkladně zpracované téma pokusí podívat z úplně jiného úhlu, tak o to lépe:-). Každopádně na to, že divadelní předloha si vystačí s jednou místností a hrstkou postav to stran produkčních hodnot nevypadá špatně (pokud tedy trailer nekecá a davové/trikové scény nebudou jen do počtu).

Fog Of War 4/10

Druhoválečná špionážní žánrovka o pátrání po záškodnicích ve vlastních řadách, kteří mají v plánu vyzradit plány na chystanou invazi na kontinent svým nacistickým soukmenovcům, je zajímavá tím, že se kupodivu neodehrává v nacisty okupované Evropě a dokonce ani u spojenců na ostrovech, ale na domácím, válkou nepoznamenaném, dvorku, přesněji řečeno na farmě. Čímž je veškerý výčet zajímavostí téhle historky bohužel vyčerpán a dál už je to jen bída s nouzí.

V prvé řadě pokud měli tvůrci v úmyslu (po vzoru názvu filmu) v průběhu děje vytvářet atmosféru nejistoty a svádět falešnými stopami na scestí vedle hlavní postavy také diváka, tak se to do značné míry minulo účinkem. Vyjma hlavní postavy totiž všechny ostatní svým vystupováním a dialogy působí značně nedůvěryhodně až krajně podezřele a to nikoliv od okamžiku, kdy jejich jednání začne v ději hrát nějakou roli, ale prakticky obratem poté, co nastoupí na scénu.

Čehož důsledkem je, že závěrečný "překvapivý" plot twist vůbec nefunguje, protože skutečnost, že "věci nejsou tím, čím se zdají být" je zřejmá od samotného počátku a jde jen o to, zda jsou zrádci úplně všichni nebo skoro všichni. Dílo zkázy pak dokonává rozvleklé tempo, minimum napětí a akce, nepřesvědčivé produkční hodnoty (všudypřítomná lacinost je na filmu znát z každého záběru) a především OST, který sice sám o sobě nezní špatně, ale náladou nekoresponduje s děním v převážné většině scén ve filmu. Škoda, nacistická sebranka působící v zemi svobody si zasloužila podstatně lepší film.

Blücher 6/10

Po vydařeném druhoválečném biopicu No. 24 z předchozího roku je tady další životopisná žánrovka z tohoto období, ve které skandinávští sousedé rekapitulují nějakou pohnutou (leč nepříliš známou) kapitolu ze svých dějin, poznamenaných nacistickou okupací vlasti (začíná to být pomalu tradice - co začátek roku, to zkouknu nový "severský" příspěvek do válečného žánru, tak jsem zvědavý, co se objeví napřesrok:-)). Tentokrát bohužel v o něco méně vydařeném podání.

Vyprávění se nese v podobném duchu jako ve zmíněné historce o statečném boji partyzánů s nacistickým nepřítelem, což znamená, že retrospektivně podaný statečný boj posádky ostrovní pevnosti s pomalu se přibližující nepřátelskou flotilou v čele s titulní loďkou, která se připravuje k obsazení země, je i zde rámován "konverzační" linkou, odehrávající se po válce, v tomto případě s vyšetřovací komisí zpovídající hlavní postavu z jejich činů. Ovšem namísto obvykle střiženého válečného dramatu představuje film spíše osobní portrét rozhodného člověka, který se ocitl v bezvýchodné situaci.

Čemuž odpovídá i skutečnost, že k osudovému dělostřeleckému střetnutí s nacistickou flotilou dojde už v polovině filmu a zbytek stopáže je věnován navazujícím událostem, ve kterých se řeší primárně to, zda a kdy kapitulovat. Což se děje skrze nepříliš dramaticky nebo emocionálně vyhrocené scény, v pomalém tempu a bez jakékoliv katarze (textový doslov na konci filmu se nepočítá). Nicméně casting podává slušné výkony, některým scénám nechybí stylová atmosféra (pátrání na hlídce po nepříteli v mlžném oparu) a samotná akce nedostane moc prostoru, ale zpracováním neurazí.

The Tiger 5/10

Předně válečných žánrovek z období WW2 podaných z pohledu poražené strany moc není (z pochopitelných důvodů, protože zavrženíhodná ideologie), s legendárním Tigerem v hlavní roli pak ještě o poznání méně, takže každý takový pokus se cení. O to více, když se natáčel na domácí půdě a podílely se na něm i šikovné tuzemské ručičky. Některé věci by se ovšem dělat neměly. Třeba míchat nejmenované kousky od Aronofskyho a Ayera (modří už vědí:-)) dohromady.

Nic proti alegorickým putováním (ach jo, další film, u kterého jsem "šokující" pointu prohlédl dlouho před tím, než s ní vyrukovali tvůrci) hrstky vojáků na přísně tajné misi na pozadí nějakého konfliktu s myšlenkovým přesahem, které se maskují za obyčejnou válečnou žánrovku (Apocalypse Now nechává pozdravovat:-)), ale když se tak děje formou spousty nepříliš zajímavých a místy nudných konverzačních scén s pár psychedelickými flashbacky a skromnou dávkou komorní akce (výprava za frontovou linii stran kontaktu s nepřítelem působí jako fajn prázdninová vyjížďka), tak je něco špatně.

Což je o to větší škoda, protože těch pár akčních scén, které se ve filmu vyskytují, je natočeno slušně (ať už se jedná o zneškodnění miny, ponor v řece nebo souboj se stíhačem tanků, připomínající šachovou partii), eRkový rating se párkrát přihlásí o slovo, některých scénám (čistka ve vesnici) nechybí působivá atmosféra, samotný Tiger je samozřejmě replika (počet dochovaných, respektive provozuschopných, kusů lze spočítat na rukou nešikovného dřevorubce), ale vypadá překvapivě k světu a skvělý OST se stará o patřičně pochmurnou náladu. Jako celek to ovšem na více úrovních nefunguje.

Nuremberg 7/10

Na jednu stranu tradičně vynikající Crowe, který charisma rozdává na potkání a v roli obtloustlého maniakálního egoisty, který vzbuzuje současně sympatie, lítost, odpor i posměch, si krade celý film pro sebe (přestože zdaleka nedostane tolik prostoru, kolik by si zasloužil) a výborné produkční hodnoty (navzdory nepříliš honosnému rozpočtu). Na druhou stranu tradičně nepřesvědčivý Malek, který opět dokazuje, že jeho herecké schopnosti naráží na limity kdykoliv předvádí někoho jiného než frontmana nejmenované kapely a mírně rozpačitá snaha tvůrců bojovat na více frontách současně.

Předlohu neznám, takže nemohu posoudit, nakolik narativ funguje v knize, ale v adaptaci se Vanderbilt nemůže celý film rozhodnout, zda točí psychologický thriller o komplikovaném vztahu dvou protikladných charakterů, ve kterém se řeší kontrast přátelského vystupování a zločinných skutků padlého prominentního nacisty, ideologie, manipulace, koncept banality zla a podobné záležitosti, nebo soudní drama mapující historickou událost, ve kterém se zkoumá jak morální, tak právní odpovědnost osob na lavici obžalovaných za doprovodu pohotových dialogových výměn a právnických kliček.  

A tak pro jistotu ve filmu vystřídá obě polohy, čímž ve výsledku oslabuje obě roviny vyprávění, protože ani v jedné z nich nejde dostatečně do hloubky. Crowe v průběhu psychiatrických sezení nedostane šanci naplno ukázat obě stránky své osobnosti (otec od rodiny a vlastenec plnící rozkazy vs fanatický nacista s krví nespočtu obětí na rukou), zároveň během samotného procesu není prostor na detailnější vykreslení jeho nabubřelého chování a charakteru (primadona, egoista, manipulátor), ostatní neméně zajímavé historické figury z řad obžalovaných nacistů jsou pak v ději vyloženě do počtu.

Nicméně jakmile v rámci soudního tribunálu dojde na očekávaný křížový výslech s hlavním aktérem a Crowe rozehraje se Shannonem a následně Grantem konverzační hru na schovávanou v nepřesných překladech a neprůhledné nacistické mocenské hierarchii na pozadí výmluvných dokumentárních záběrů z koncentračních táborů, tak se začnou dít věci. Herecké výkony zmíněné trojice, napětí, atmosféra, slovní přestřelky, výpovědní hodnota, to vše funguje na výbornou. Kdyby se ovšem Vanderbilt ve filmu plně soustředil buď na vztahovku nebo přelíčení, dopadlo by to celé ještě o kus lépe.

Inglourious Basterds

V tarantinovské topce sice mám jiné kousky z mistrovy dílny (které mají výhodu v tom, že jsem je poprvé viděl v tom správném formativním věku), ale minimálně za "objevení" Waltze tahle pocta jak tuctu špinavců a dalším válečně-dobrodružným žánrovkám z WW2 (včetně jedné pojmenované gramaticky správně:-)), tak kinematografii jako takové (Tarantinova láska k filmu se tady zase pro jednou ukazuje v celé své kráse), zaslouží obrovský kredit. Plus samozřejmě každé nekompromisní/vtipné kosení nacistických parchantů na všechny možné i nemožné způsoby v jakémkoliv filmu a době je hodné potlesku:-).

Waltzův nástup na scénu a obecně úvodní představovačka hlavního záporáka (dovedně maskovaná za klasickou expozici - Hitchcockova poučka o přímé úměře kvalit padoucha ke kvalitám celého filmu tady platí na sto procent - jestli něco chybělo Kill Billovi, tak podobně stylové/názorné vykreslení nevěstiny nemesis, protože v podstatě až do konce filmu není jasné, proč ze starouše má zbytek komanda takový respekt, u "lovce Židů" je to zřejmé po pár minutách filmu) a především "přátelský" pokec v hospodě vyloženě geniální (ten Tarantinův dialogový trademark, jehož prostřednictvím si hraje s diváky a jejich bažením po krvi:-), totiž očekáváním věcí příštích (zdánlivě obyčejná konverzace na nevinné téma, která se ovšem každou chvíli může zvrhnout v groteskní násilí a následnou čistku mezi postavami), protože moc dobře ví, že diváci vědí (že na spršku brutality nakonec dojde, otázkou jen je, kdy přesně), tady pravděpodobně dosáhl svého vrcholu), zbytek standardně tarantinovsky skvělý, tj. správně černohumorný, dialogově vyšperkovaný, stran násilí a nadávek patřičně expresivní, castingově a hudebně prvotřídně poskládaný, filmařsky nápaditý, cinefilně hravý a celkově po všech stránkách zábavný:-).

Sisu: Road To Revenge 6/10

Velké zklamání, promarněný potenciál (už zase) a zbytečná návštěva kina (v klidu jsem mohl počkat až na stream a o nic bych nepřišel) v jednom. Po slibných trailerech jsem čekal zábavnou nízkorozpočtovou variaci na Fury Road, ve které to Helander oproti originálu pozvedne ve všech ohledech na další level po vzoru Wirkoly a dvojky Dead Snow, tj. jedno velké akční inferno s černohumornou nadstavbou. Dostal jsem i na podruhé zapomenutelné akční béčko se spoustou ohraných žánrových klišé (v čele s nesmrtelným psem) a k tomu tunou digibordelu.

Hlavní hrdina je samozřejmě i ve dvojce ukázkově jednorozměrný charakter (odepřít hlavní postavě hlasovou interakci je prostě stupidní nápad), vybavený bytelným plot armorem (zádumčivý frajer pochopitelně zase přežije naprosto cokoliv navzdory logice, fyzikálním zákonům a pravděpodobnosti - přemet s explodujícím tankem je totální wtf:-)). Nový záporák je sice stejný badass jako hlavní postava, ale bohužel také stejná plakátově černobílá figurka (potenciálně nosný motiv zabíjení z donucení je zahrán do outu) a co je horší, mlátička Lang (geniální castingová volba:-)) trestuhodně nedostane tolik prostoru, kolik by si zasloužil (v podstatě až do samotného závěru je ve filmu jen do počtu).

Nějaký pokrok v mezích zákona Helander ve dvojce přesto předvedl. Humoru je málo, ale o to více vyniknou vtipné momenty (videoherní procházka okolo spících vojáků a v hlavní roli pastička na myši). Povinná expozice je zredukovaná na nezbytně nutné minimum a otravné/rozvleklé/nudné dialogové pasáže mezi (zaměnitelnými) vedlejšími postavami naštěstí zmizely (protože tady prakticky žádné vedlejší postavy nejsou, jen horda NPC, tj. neschopných postradatelných charakterů:-)) a v přímočarém ději, kdovíproč rozděleném na kapitoly, se Helander soustředí pouze na akci s krátkými přestávkami mezi jednotlivými showdowny (předčasným vrcholem filmu je honička náklaďáku s motorkami).

Akce díky tomu sice mírně přibylo, nicméně na svižnosti děje se to kupodivu nijak zvlášť neprojevilo (dvojka trpí propady tempa stejně jako jednička) a ani řemeslným zpracováním nebo choreografií ze židle nezvedne (v některých scénách mi přišla vyloženě špatně sestříhaná). Bodycount dosahuje solidních hodnot a nějaké vydařené fatality se slušnou dávkou gore by se ve filmu také našly, ale co z toho, když je to všechno přebito na první pohled digitálním faceliftem (průstřely a krev, letadla, vlak). Ani finální mano a mano potyčka se do paměti ničím nevryje (jako by na pořádnou bitku oba pánové už fyzicky nestačili) a finále je jako obvykle zase utopené ve tmě, aby se ušetřilo pár chechtáků z rozpočtu. Nic proti tomu, pokud to za pár let Helander (nebo někdo za něj) dotáhne na trilogii, ale kdyby ne, tak plakat kvůli tomu nebudu.

13 Days, 13 Nights 7/10

Talentovaný šikula Bourboulon po výletu mezi mušketýry tentokrát zavítal do nedávné současnosti a touhle skoro až dokumentárně pojatou historkou o závodě s časem a nevypočitatelným nepřítelem, založenou na skutečných událostech, na pomezí psychologického dramatu a politického thrilleru, znovu potvrzuje vynikající režijní formu.

Prakticky neznámá kapitola z ostudného závěru dvě dekády trvající spojenecké kampaně boje proti mezinárodnímu terorismu, zachycená perspektivou příslušníka ochranky na poslední spojenecké ambasádě v provozu, u které se začínají srocovat davy uprchlíků, protože v ní spatřují poslední možnost, jak si evakuací ze země zachránit život před nastupující nadvládou zfanatizovaných islámských radikálů, se v jeho rukou proměnila v další vydařenou žánrovku.

Což je o to pozoruhodnější, že oproti předchozí dobrodružné jízdě "všichni za jednoho, jeden za všechny" se v tomhle procedurálním vyprávění po příběhové stránce prakticky nic zásadního nestane (skupina uprchlíků je naložena do autobusového konvoje a následně evakuována z ambasády na letiště, přičemž na trase potkává různé nebezpečné živly z řad muslimských fundamentalistů, kteří se jí staví do cesty s nejasnými úmysly a značnou početní převahou).

V celém filmu dojde na jednu (realisticky natočenou) explozi, jinak se obejde bez vypálení jediného výstřelu (výstražnou střelbu do vzduchu nepočítám), přesto si film dokáže udržet svižné tempo po celou dobu stopáže a zásobovat diváka sympatickou dávkou napětí od úvodních titulků až do adrenalinového finále, přičemž se může opřít o výborné herecké výkony (charismatický Zem po The Edge Of The Blade dostal další chlapáckou roli ušitou na míru) a nezapomíná při tom na silné dramatické/emocionální scény (vyjednávání s radikály, prohlídka konvoje, obležení davem uprchlíků, rozhovor s nezkušenou příslušnicí armády, hrouda hlíny, atd.), parádně zrekonstruovanou atmosféru všudypřítomného chaosu a nefungující logistiky a překvapivě vysoké produkční hodnoty (výprava, kompars a lokace působí maximálně uvěřitelně).

Master And Commander: The Far Side Of The World

Od loňského potvrzení plánovaného prequelu je bohužel stále ticho po pěšině, ale zrovna nedávno konečně vyšel 4K release, což je dostatečný důvod pro to, abych tuhle instantní klasiku po kdovíkolikáté opět provětral. Aneb jednoznačně nejlepší Scottův film, který nenatočil Scott:-), a současně jedna z největších filmových nespravedlností minimálně za poslední čtvrtstoletí. Vynikajících filmů, které se nedočkaly pokračování kvůli nepřesvědčivým/nedostatečným tržbám, je samozřejmě spousty, ale v tomhle konkrétním případě to s ohledem na kvality originálu bolí snad nejvíce (hned v závěsu je pak Edge Of Tomorrow).

Protože to náramně funguje jak jako správné chlapské dobrodružství o hře na kočku a na myš (přičemž role se mezi oběma protivníky v průběhu filmu několikrát prohodí), tak jako přírodopisný/cestopisný dokument nejen o Galapágách, tak jako pohled na drsný život na palubě lodi v předminulém století, tak jako naučná lekce z dějin napoleonských válek. A k tomu to celé skvěle vypadá a zní (soška pro kameru a zvuk (respektive zvukové efekty) zcela zasloužená, ale i atmosférický OST a velkolepá výprava stojí za to) a je to taky skvěle zahrané (Crowe se pro podobné leadership role přímo narodil, Bettany mu při tom zdárně sekunduje).

A to se při tom Weirův film obejde bez osvědčené dramaturgické šablony, tj. obvyklé expoziční představovačky světa a hlavních postav (stačí stručný textový popisek v úvodu a divák má okamžitě jasno, zbytek se vyřeší za pochodu), klasického (personifikovaného) hlavního záporáka a jak se v závěru filmu ukáže i typického příběhového oblouku, na jehož konci je mise splněna, bitva jednoznačně vybojována a nepřítel na hlavu poražen, což je na poměry tehdejší (a vlastně i současné) blockbusterové produkce věc pomalu nevídaná.

P. S. Dnes přesně na den uběhlo 220 let od bitvy u Trafalgaru, která se odehrála pár měsíců po (smyšlených) událostech ve filmu. Náhoda? Nemyslím si:-).

---

Já se ke knihám nikdy nedostal jednak kvůli počtu dílů a jednak z obav o nenaplněných očekáváních po bezbřehém nadšení z filmu. Když jsem se po knihách kdysi dávno pídil, tak jsem nabyl dojmu (možná mylného:-)), že se film od předlohy odlišuje nejen tím settingem (jiná válka a protivník), ale i celkovou náladou (ve filmu je to osekáno na kost - přímočaré dobrodružství na moři ve stylu ponorkových filmů z WW2, zatímco v knize je spousta nedobrodružného "balastu" navíc). Škoda, že se O'Brian adaptace nedožil, zajímalo by mě, jestli by měl proti Weirově pojetí nějaké zásadní výhrady.

Beast Of War 5/10

Samouk Roache-Turner si vybudoval pověst snaživého tvůrce brakových žánrovek, kterému nechybějí originální nebo alespoň zajímavé nápady a zručnost za kamerou, zato pořádný rozpočet a přesvědčivější práce odvedená za psacím stolem bohužel ano. Nejnovější kousek v podobě námořního survivalu kombinovaného s monstr hororem (pavoučí sítě tentokrát vystřídaly žraločí čelisti) a válečnou žánrovkou, zasazenou do období WW2, toho budiž důkazem.

Začíná to už zbytečně zdlouhavou expozicí ve výcvikovém táboře. Povinná seznamka s postavami mohla bez problémů proběhnout až na palubě lodi, protože nastávající trosečníci představují přehlídku charakterových klišé (neohrožený hrdina, slabošský kamarád, sobecký frajírek, atd.) a nic zásadního na jejich konto před ztroskotáním stejně nepadne.  Situace se o mnoho nezlepší ani poté, protože ani samotné žraločí terorizování neprobíhá moc strhujícím způsobem.

Žádné postupné budování strašidelné atmosféry a průběžně narůstající napětí se tady bohužel nekoná, o nějakém intenzivním děsu ala Spielbergův majstrštyk nemůže být vůbec řeč. Žralok prostě jednou za čas zaútočí, početní stav na improvizovaném plavidle se poníží o dalšího nebožáka a tím to končí (ještěže gore nadstavba je díky eRkovému ratingu docela slušná). Což je škoda, protože rukodělný design zubaté příšery se povedl (legendární Bruce by z něj měl radost:-)). Navíc celé zápolení s přírodním živlem i hladovým stalkerem pod hladinou je z důvodu omezeného rozpočtu utopeno v milosrdné mlze, což sice maskuje natáčení ve vodní nádrži, ale také vzbuzuje silný dojem televizní inscenace ve studiu.

Primitive War 5/10

Co může být lepšího než naklonovaní dinosauři v zábavním parku? Přece nenaklonovaní dinosauři uprostřed války ve Vietnamu:-). Pokud by podobnou historku s hordou prehistorických potvor v kulisách válečné žánrovky z "Namu" převedl do filmu někdo jako je Wirkola nebo Helander, tak by výsledkem nejspíše byla nekompromisně brutální/zábavná jízda. Natočil ji bohužel někdo jako Sparke, takže to skončilo někde v půli cesty. Přesto se tahle nízkorozpočtová variace na sérii JP/JW (nebo spíše na videoherní Dino Crisis:-)) vyznačuje hned několika přednostmi.

Produkční hodnoty jsou na podobný indie projekt nečekaně vysoké, což se týká především výpravy a triků. Retro atmosféra války ve Vietnamu je díky lokacím, dobové technice, kostýmům a šedesátkovým vypalovačkám v OST napodobena téměř dokonale. Dinosauři stran kvality cgi na svou hollywoodskou konkurenci sice významně ztrácejí a působí spíše jako vylepšená verze Walking with Dinosaurs, ale na rozdíl od jiných akčně-hororových béček s dinosaury za pár dolarů technickým provedením nejsou k smíchu, množstvím a rozmanitostí vyobrazených druhů dokážou překvapit a hlavně se ukážou nejen v nočních scénách, aby se něco málo ušetřilo z rozpočtu na triky.  

Nicméně hlavní problém filmu představuje stopáž, která je na podobnou brakovou žánrovku značně přestřelená, což se podepisuje na proměnlivém tempu a spoustě dějové výplně, až už se jedná o zbytečně zdlouhavou expozici (kdyby se začalo rovnou výsadkem z vrtulníku, tak by se nic nestalo) nebo "odpočinkové/vysvětlovací" pasáže mezi jednotlivými interakcemi s dinosaury. Snaha tvůrců prokreslit hlouběji hlavní postavy skrze vážné dialogové scény a dokonce zabrousit i do závažnějších témat jako je ptsd je sice chvályhodná, ale v tomhle žánru nemá místo. V předloze tahle kontextová rovina možná funguje a obohacuje děj, v adaptaci jen odvádí pozornost od hlavní atrakce.

Sisu: Road To Revenge

Cajk, v akci se přitvrdilo, měřítko povyrostlo a k tomu ideální castingová posila z Hollywoodu (Lang se do podobných rolí hodí jako prdel na hrnec). Vypadá to na slušný upgrade slušné jedničky. Doufám, že tady bude platit pravidlo dvojnásobný rozpočet rovná se dvojnásobná zábava a Helander svůj (hnědý) mayhem posune na další (rudý) level po vzoru Wirkoly ve druhém Dead Snow. 

Protože jednička na nedostatek prachů dost trpěla, respektive pokud se zrovna porcovali nacističtí parchanti na všechny možné i nemožné způsoby, tak to byla extra zábavná jízda, ale jakmile došlo na cokoliv jiného, protože "nemáme dost peněz na to, abychom z toho udělali akční inferno od začátku do konce" (a takových zbytečných dialogových meziher v jedničce nebylo úplně málo), tak to byla extra utahaná nuda. U prequelu Ramba už takovou tvůrčí svobodu mít Helander nebude, tak snad toho tady naplno využije.

---

Jednička byla super, když dostávali nacističtí parchanti na budku. Když se dělo cokoliv jiného, tak to byla dost zívačka. U dvojky jsem doufal, že Helander předvede podobný upgrade jako Wirkola s Dead Snow (tj. neakční vycpávky zredukuje na minimum) a podle prvotních reakcí se to povedlo, takže o výletu do kina je rozhodnuto:-). Už proto, že tohle je dost pravděpodobně poslední film, u kterého se Helander mohl naplno utrhnout ze řetězu. Po přesunu do Hollywoodu už takovou kreativní svobodu nikdy nedostane (viz Wirkola, a před ním Jackson, a před ním Woo, a před ním Raimi, atd.).

Nuremberg

Rozpočet asi nebyl z největších (a na filmu to je docela poznat) a Malek je bohužel herecký tragéd kdykoliv předvedl něco jiného než frontmana nejmenované kapely (dost pochybuju, že tady na tom bude jinak), nicméně samotné téma je nadčasové a Shannon a Crowe (v poslední době kývne na cokoliv pro kohokoliv, ale charisma stále neztratil a v téhle roli obtloustlého maniakálního (napůl hrůzu nahánějícího a napůl posměch vzbuzujícího) egoisty by mohl excelovat - pokud si vzpomene na časy Romper Stomper) to svými výkony vytáhnou nahoru, tak snad se z toho vyklube obstojná žánrovka.