Sorry, bude to dlouhé (jako NTTD:-)), ale muselo to jít ven. Vše podstatné v poslední větě, zbytek jen pro dobrovolníky:-).
V jistých konkrétních ohledech (celkem ve třech:-)) revoluční bondovka podobně jako OHMSS, která jde ještě o kus dál, než ukázal jediný Lazenbyho přírůstek do série a s ohledem na hudební motivy právě z OHMSS, které si NTTD decentně vypůjčuje, rozhodně nejde o náhodu.
Stejně tak nevěřím tomu, že je náhoda, že všechny craigovky, které do jisté míry představují restart a prvopočátek všech předchozích bondovek (i když se odehrávají v jiné době), krásně nakreslily oblouk stavebním kamenům série, tedy prvním pěti conneryovkám. Tak jako od DN po YOLT se vine dějová linka spojena s organizací Spectre, přičemž "prostřední" Goldfinger stojí tak trochu stranou, Blofeld osobně se představí v předposledním Thunderballu, aby jej Connery ve finálním YOLT porazil (zdánlivě), tak podobně se tak děje u craigovek - od CR po NTTD stojí v pozadí Spectre (nebo Quantum, pokud je zrovna problém s autorskými právy:-)), prostřední Skyfall je tak nějak "standalone", ve Spectre se ukáže poprvé Blofeld a v NTTD se osud jak Blofelda, tak jeho organizace, naplňuje. Kruh se uzavřel a je čas jít dál (a možná jinou cestou).
Malek a Waltz mají bohužel minimum prostoru, přičemž u prvního jmenovaného je to dost možná i dobře, protože byť se ve filmu moc dlouho neohřeje, ani zde mě (zatím) nepřesvědčil o tom, že by byl extra dobrý herec. U druhého jmenovaného se vkrádá na mysl otázka, proč se vůbec ve filmu jeho postava objevila (s ohledem na to, jak nepotřebná pro děj byla a jak s ní tvůrci ve finále naložili).
Jak je už od dob Skyfallu tradicí, nejlepší akce v bondovkách se odehraje hned v předtitulkové sekvenci a NTTD v tomto směru (bohužel nebo bohudík?) pokračuje. S čestnou výjimkou "jednozáběrové" akce na schodech, která je skvělá, mě všechny ostatní akční sekvence po konci úvodních titulků nepřišly ničím zajímavé a nápadité (stejně jako v případě Skyfallu a Spectre). Konkurence je v tomto ohledu už dál a kvalitativně výše (Rouge Nation, Fallout). Na druhou stranu není samotné akce zrovna málo a Spectre si naštěstí "uhájilo" čestné místo bondovky s absolutně nejhorší honičkou v celé sérii, takže za mě dobrý.
Poslední výtka směřuje nikoliv překvapivě k délce filmu. Spectre byl o 20 minut kratší a pocitově se v něm stalo o 20 minut více věcí než v NTTD. Po výletu na Kubu filmu brutálně spadne řetěz a přestože určitě nelze tvrdit, že je děj nezajímavý nebo nudný, nestane se až do samotného finále na ostrově nic zásadního, co by se nedalo zkrátit a bez čeho by se příběh nijak jinak neobešel. Být film o 20 minut kratší, měl by více vyvážené tempo a celková údernost by se také zvýšila.
To je stran nedokonalostí asi vše, ostatní bylo když už ne parádní, tak hodně dobré. Prolog pěkně navázal na historku Seydoux ze Spectre o tom, proč nenávidí zbraně (na což během filmu celkem rychle zapomene:-)) a plusové body i za českou stopu v rukou Maleka tamtéž.
Craig své poslední vystoupení zvládl naprosto s přehledem a ať už si kdokoliv o jednotlivých craigovkách myslí cokoliv, on byl jedna z věcí, která fungovala vždy a za všech okolností, navzdory scénářům, režisérům a četným zraněním. Těch 15 let byla jízda a jednou sice vše musí skončit, ale přiznávám se, že mi bude hodně chybět:-).
V případě de Armas a Lynch jsem trochu doufal, že budou mít v příběhu mnohem větší roli, avšak obě dámy rozhodně udělaly skvělý dojem (a pokud není Lynch jen instantní postavou na jedno použití, rád ji uvidím v dalším filmu). Seydoux nemá moc co hrát a asi se snaží, seč jí to její herecké schopnosti dovolují, avšak přestože její postava má v řadách bondgirls výsadní postavení (ze zřejmých důvodů), do dosavadní topky se alespoň u mě ani po druhém filmu nedostala (Green, Rigg, Bach, Bianchi, Scorupco v náhodném pořadí, kdyby to někoho zajímalo:-)).
Pochválit musím i Zimmera, jehož OST zvláště ve finále táhne celý film neskutečně nahoru a v některých případech (Final Ascent je totální pecka a skvělý je třeba i Cuba Chase) dává vzpomenout na jeho nejlepší kusy z minulosti. A malý/velký kudos rovněž směrem ke Craigovi osobně za nápad přivést na palubu Waller-Bridge, protože i když to nemohu nijak dokázat, vsadil bych se, že některé obzvláště vypečené dialogové výměny, které mě donutily se (někdy hodně) pousmát, jdou právě na její bedra.
A pak je tady samozřejmě samotné finále (nebudu předstírat, i mě se oči malinko zalily vodou nebo co to bylo:-)), u kterého se přiznám, že jsem fakt nečekal, že Broccoli a Wilson budou mít ty koule to poprvé za celou historii udělat a vlastně pořád nevím, zda to bylo dobře nebo špatně. Emocionálně to ale fungovalo dokonale a musím uznat, že když ne teď a tady, tj. u Craiga (jehož celá éra byla hodně postavena na osobní rovině) a v jeho posledním zářezu, tak kdy a kde jinde? Což mi připomíná, že jsme se konečně po 60 letech dočkali jasného důkazu o tom, že nechráněný sex má své (v tomto případě docela roztomilé) důsledky, což se celou dobu v řadách fanoušků tak nějak tušilo, ale až nyní se k tomu tvůrci bondovek postavili tak říkajíc čelem:-).
Na absolutní vrchol craigovek se sice Fukunaga nevyškrábal, přesto jde o velice důstojnou tečku za érou craigovek a v určitém ohledu i za dosavadními bondovkami jako celkem (byť o jak moc velkou tečku nakonec půjde se ukáže až v budoucnu s bond26). Je otázkou, čeho bychom se dočkali u Boyla a zda by to byla ještě větší pecka, než v případě Fukunagy, ale to asi nikdy (bohužel) nezjistíme. Po všech těch problémech, které produkci potkali (výměna režiséra a scénáristy, Craigovo zranění, výměna skladatele, nehoda ve slavném 007 ateliéru, výměna Sony za Universal a pochopitelně pandemie), je možná zázrak, že to dopadlo až tak dobře. To dlouhé čekání naštěstí stalo za to a kdo zatím neviděl, rozhodně a nepochybně - jděte na to, protože tady a teď se píše bondovská historie:-).
