Post-apo svět a hordy nakažených jsou totiž jen kulisou, respektive efektním doplňkem, ve kterých se odehrává v podstatě obyčejný, komorním způsobem pojatý, příběh o dospívání, rodinných poutech a cestě k předčasné (pod tíhou okolností vynucené) dospělosti. Hlavní roli tudíž hrají charaktery a jejich vzájemné vztahy a nikoliv zběsilá akce a napínavý horor (jaké to osvěžení v rámci žánru), byť na hrátky s polonahými rozzuřenými sprintery nakonec také dojde a prostor se najde dokonce i pro trefný humor (vtípek s fotkou neznámé krasotinky v telefonu je top:-)).
Přičemž nejlepší na tom celém je, že by film bez sebemenších problémů fungoval, i kdyby v něm žádní nakažení nefigurovali a úvodní zkouška dospělosti, která uvede všechny události do pohybu, by se týkala třeba chytání vzácných motýlů na louce. Naštěstí se při tom všem rozjímání nezapomnělo ani na adrenalinem nabité radovánky s nakaženými, kterým nechybí správné napětí, tempo a gore (některé brutální fatality stojí za to - eRko je vytěženo naplno), s čímž souvisí i nepředvídatelný děj bez tuny obvyklých klišé (čekal jsem přepadení ostrova nakaženými a finální bitvu nebo hrdinské sebeobětování otce při záchraně syna a ... nedočkal jsem se), což je na poměry žánru pomalu zázrak.
To je vše? Naštěstí vůbec ne, Boyle a Garland totiž mají v rukávu připraveny další esa. Zdánlivě zmatené/nervní prostřihy a střihové přechody (některé záběry působí jako by v nich chybělo pár snímků, jindy se obraz nepřirozeně zrychlí, zpomalí nebo úplně zastaví), navozující pocit napětí, dravosti i chaosu zároveň (způsobem, který připomíná projevy a vnímání samotných nakažených), v kombinaci se syrově realistickým audiovizuálem, skvěle namixovaným (patřičně rázným) OST a špičkovou výpravou a trikovou stránkou (na poměry žánru nebývale vysoký rozpočet je na výsledku znát) se podílí na neobyčejné atmosféře filmu na pomezí post-apo zombie žánrovky a regulérního sociálního dramatu.
Nemluvě o castingu, který podává parádní herecké výkony v čele s Comer (další silná role do sbírky) a Fiennesem (dtto), přičemž nováček Williams za nimi příliš nezaostává (příjemné překvapení), díky čemuž se v průběhu filmu odehraje spousta působivých scén (porod, lékařská diagnóza, recitování dopisu). Škoda jen, že expozice trvá zbytečně dlouho (prakticky je natažena na polovinu stopáže), tempo v klidných pasážích několikrát zakolísá, stejně tak logika chování postav (odpravená alfa je lepší než paralyzovaná alfa:-)), world-building se více nerozvedl (zombie rodiče?) a rozpačité "cirkusové" finále, které do jisté míry narušuje unikátní atmosféru filmu, se nepřesunulo až do chystaného pokračování.
