Backrooms: Everything Must Go Edition 6/10

V kinoverzi na mě Parsons navzdory všeobecnému nadšení moc velký dojem neudělal, ale vzhledem k úctyhodným tržbám jeho debutu a snaze studia se svést na aktuální vlně zájmu skrze další obsahový přídavek jsem se mu, jakožto fanoušek prodloužených verzí, rozhodl dát ještě jednu šanci. Aby se následně ukázalo, že jsem se nemusel obtěžovat, protože prodloužený sestřih tady znamená kinoverze plus čtvrthodinový přílepek po konci závěrečných titulků:-).

To by samo o sobě nevadilo, pokud by Parsons využil příležitosti a dodatkovým materiálem napravil nějaké ty logické díry v ději filmu (třeba jak to, že výzkumný tým za třicet let podle všeho nepřišel na podstatu generování nekonečného prostoru, což se hlavní postavě podařilo za pár dnů pobytu:-)?) a nebo ještě lépe se hlouběji ponořil do budování world-buildingu (příčina nedokonalé replikace reality, existence dalších monster, celý smysl téhle alternativní dimenze, atd.).

Což se ovšem nestalo a namísto toho se dlouhé minuty nepochopitelně bezobsažně zkoumají parametry jakési prodejní cedule, aby se na konci "archivního videozáznamu" zcela dle očekávání ukázal na okamžik starý známý pirátský bubák a tím to celé skončilo. Tomu říkám dokonale promarněný potenciál. Hromada sequelů je samozřejmě nevyhnutelná, takže nezbývá než doufat, že v dalších filmech Parsons a spol. předvede podstatně více invence nad rámec základního nápadu.

Motor City 6/10

Našlapaný celovečerní retro videoklip odehrávající se ve stylových sedmdesátkových kulisách města motorů a zločinu,  plný dobových vypalovaček a proložený akčními vsuvkami s občasným výskytem mluveného slova? A navíc v hlavní roli sympaťák Ritchson v herecké poloze, ve které mu to sluší nejlépe (a totiž rozdávání pěstí na potkání)? Tenhle pitch se Hollywoodem potuloval mnoho let a prošel rukama nespočtu lidí, než skončil u Ponciroliho a není těžké odhadnout proč.

Pár podobných pokusů, založených od začátku do konce na poučce "show, don't tell", se už v minulosti objevilo a skoro pokaždé to skončilo stejně. Bez mluveného slova nelze plnohodnotně vyprávět komplexní děj a tak tvůrcům nezbývá než se uchýlit k jednoduchým příběhovým linkám s archetypálními postavami, v tomto případě klišovité historce o lásce, zradě a pomstě, kterou se tady tvůrci pokoušejí oživit alespoň nechronologickou strukturou vyprávění a osvědčenou dramaturgickou berličkou s rozpůlením finále na dvě scény a vložením první části do úvodu filmu pro rozehřátí publika.

Dobrovolné tvůrčí omezení v podobě vypravěčského minimalismu (děj se posouvá vpřed obrazem, zvukem a hudebním doprovodem, dialogy jsou přítomny téměř výhradně ve formě pouhých replik na pozadí, což v některých scénách skvěle funguje, zatímco v jiných působí nepřirozeně až násilně) se ovšem podepisuje jak na práci s postavami (jednorozměrné figurky bez charakteru), tak samotným narativem (absence dramatu nebo emocí je maskována spoustou zpomalovaček). Stejně tak stran akce nejde o nic přelomového (za zmínku stojí jen nápaditý útěk z vězení a obstojná potyčka ve výtahu).

Casting je fajn (hromotluk Ritchson se slušivým máničkovským sestřihem, Foster opět ve správně slizkém záporáckém režimu, sexy full metal gangster bitch Woodley je bohužel zredukována do role pouhého MacGuffina a nedostane v ději příliš prostoru), taktéž sedmdesátková atmosféra skrze retro výpravu a kostýmy se povedla, ovšem nejlépe z toho všeho vychází nepřekvapivě úderný OST (kudos za výběr méně známých songů). Jako pár minutový kraťas by to fungovalo lépe.

Mutiny 6/10

Richet vyměnil Butlera za Stathama a z letadel přesedlal na lodě:-). Akčních béček postavených na osvědčeném konceptu "sám proti všem v uzavřeném prostoru" (tj. více či méně otrockých vykrádaček žánrové klasiky Die Hard) se v minulosti natočilo nepočítaně, přičemž loď jako dějiště likvidace záškodníků všemi možnými způsoby se v několika z nich už také objevila. Tentokrát si pobíhání po palubě vyzkoušel Statham a dopadlo to jako obvykle a totiž nenáročnou spotřebkou.

Po příběhové stránce film samozřejmě nedokáže ničím překvapit. Richet v průběhu děje jen postupně odškrtává všechny povinné ingredience žánru (hlavní postava postupuje palubu po palubě a při tom provádí důkladnou deratizaci škodné) a současně recykluje všechna obvyklá žánrová klišé (traumatická minulost, sidekick opačného pohlaví (bez titulu Playmate jako u konkurence), skupina rukojmích k zachránění, pirátské posily pro zvýšení bodycountu, zrádce ve vlastních řadách).

Stejně tak jednotlivé postavy ničím nevystupují z řady (v lepším případě jde o archetypy, v horším o jednoúčelové figurky k bleskovému odklizení). Na druhou stranu samotné akce sice není mnoho, ale řemeslným zpracováním jsou jednotlivé fyzické interakce na slušné úrovni (práce s kamerou a střihem i choreografie bitek a kaskadérské kousky odvádějí dobrou práci), díky kombinaci přímočarého děje a rozumné stopáže si film udržuje od začátku do konce svižné tempo a dvojice Statham svým charismatem a Wallis svou sympatičností dokážou mnohé nedostatky na papíře do velké míry vynahradit.

Ghost In the Cell 6/10

"Tak tomu říkám (pořádně čvachtavá) festivalovka podle mého (krvelačného) gusta odkojeného Jacksonovými a Ramiho rannými hororovými kousky:-). Jestli to v podobném stylu bude pokračovat i dál, tak je tady zaděláno na další žánrovou lahůdku z tamní produkční dílny a pro změnu nikoliv z akčního, nýbrž hororového žánru." Tohle bezbřehé nadšení ovšem vydrželo jen úvodní pětiminutovku, zatímco po zbytek naštěstí vcelku rozumné stopáže se vracelo už jen s občasnými výskyty, které navíc neměly příliš dlouhého trvání. Velká škoda, tohle skončilo jako jedna velká promarněná příležitost.

Jakmile se totiž děj přesune do samotné věznice, namísto napínavé/atmosférické procedurální historky o likvidování nedobrovolných nájemníků tajemnou nadpřirozenou entitou, případně nekompromisní čistky v řadách obyvatel na obou stranách barikády, končící explicitně brutální/krvavou řezničinou, přichází na řadu sáhodlouhé konverzační scény, ve kterých se divák polovinu filmu seznamuje se skupinkou trestanců, specifickými vězeňskými pravidly a obecně životem za zdmi a mřížemi, načež většina zábavy při sledování spočívá v předlouhém čekání na to, až nelítostný bubák znovu udeří.

Což se sice párkrát stane a z pohledu jednotlivých fatalit doprovázených slušnou dávkou gore to je příjemná podívaná, nicméně vzhledem ke startovacím podmínkám (uzavřený prostor, vězeňské gangy, zkorumpované stráže, nedostatek prostředků, tj. všichni proti všem) tomu znatelně chybí větší tah na branku, ať už po stránce výraznějších postav, tempa, gradace děje, bodycountu nebo zapamatovatelných scén. Navíc tvůrci se zčistajasna ve druhé polovině filmu vypraví do komediálního žánru, přičemž některé scény se pohybují na hraně parodie, aniž by podobnou otočku dopředu avizovali, což působí spíše nepatřičně až rušivě než přínosně. Pochválit zaslouží několik efektních kamerových jízd a nápaditý OST, který náhlou změnou hudebního podkresu dokáže okamžitě navodit správnou (temnou/odlehčenou) náladu dané scény.

Young Washington 6/10

Andělské studio vešlo ve známost lacinými náboženskými agitkami, v poslední době se ovšem začíná zaměřovat i na více či méně mainstreamovou produkci. Jako je třeba tahle nízkonákladová variace na Emmerichova Patriota a Mannova The Last of the Mohicans najednou. A světe div se, kupodivu to neskončilo filmovou katastrofou (natáčet podobný typ filmu s takhle nuzným rozpočtem zpravidla není moc dobrý nápad), ale v rámci možností nečekaně solidní kostýmní žánrovkou.

Na zmíněné epické historické/válečné dramata tenhle snaživý pokus samozřejmě nemá ani omylem, přesto dokáže v několika ohledech příjemně překvapit. Výprava a kostýmy odvádějí poctivou práci, výběr lokací (zejména "nedotčené přírody" v úvodu filmu) se taktéž povedl, patos se dávkuje tak akorát, s prvoplánovou politickou agitkou se to naštěstí nepřehání (víceméně po ní není ani památky) a casting podává slušné herecké výkony (Franklyn-Miller hlavní roli zvládá bez větších problémů, Serkis i na omezeném prostoru dokáže zaujmout a Kingsley se jako obvykle zastaví jen na otočku).

Akce řemeslným zpracováním sice neohromí (nedostatek peněz na kvalitnější choreografii, kaskadérské kousky a práci s kamerou a střihem se maskuje skromnějším měřítkem davových/bitevních scén a rádoby efektními zpomalovačkami), nicméně s počtem fyzických interakcí s nepřítelem se nijak zvlášť nešetří. O to větší škoda je, že o názorech, postojích a způsobech formování charakteru otce zakladatele země svobody (kromě informace, že je motivován svými ambicemi a vojenskými neúspěchy) toho neznalý divák v průběhu děje moc nezjistí a zbytečně přestřelená stopáž (kdyby se z děje vyhodili dětský prolog a celá romantická linka, tak by se vůbec nic nestalo) se podepisuje na průběžně kolísavém tempu.

Minions & Monsters 6/10

Otravní/roztomilí (podle vkusu každého soudruha:-)) žvatlaví nemotorové s vizáží žlutých bonbónů nejmenované značky v montérkách při nekonečném hledání arci-padoucha, kterému by mohli věrně sloužit, náhodou prorazí a později se úspěšně uchytí ve filmovém průmyslu během zlatého věku Hollywoodu, což je doprovázeno vtipným parodováním legendárních grotesek z němé éry, nápaditým citováním slavných scén z ještě slavnějších filmových klasik a zábavnými dobovými referencemi na kdeco/kdekoho v hollywoodské továrně na sny se spoustou obrazového/slovního humoru:-).

A celé to podezřele připomíná oslavu/poctu kinematografii, kterou Chazelle předvedl v Babylonu (včetně opulentních večírků se slony a humorných trampot hereckých hvězd nepřipravených na nástup zvuku:-)), v animované podobě a co je důležitější, skvěle to funguje. Tohle všechno je bohužel jen expozice, která trvá přibližně úvodní půlhodinu, načež tvůrci ve zbytku filmu na podobný hravý přístup kdovíproč víceméně zcela rezignují a dál pokračují tím nejméně zajímavým způsobem. A totiž nepříliš objevnou a především nepříliš zábavnou historkou o záchraně města andělů před monstry.

Tahle příběhová otočka sice splňuje všechny požadavky, které na podobnou animovanou podívanou klade její cílovka v podobě nejmladšího publika, tzn. je to barevné, hlasité, svižné a pořád se něco (zpravidla více či méně žertovného nebo bolestivého) někomu děje, ale postrádá to originalitu/nápaditost/překvapení i silnější drama a emoce. Navíc s designem i množstvím monster a vedlejší linkou s mimozemským robotem a mezidruhovou romancí si šlo vyhrát podstatně více, o osvědčeném konceptu filmu ve filmu a finální bitvě ani nemluvě. Film zachraňuje jen skvělá expozice a rozumná stopáž.

The Last House 6/10

Rodina z neznámých příčin uvězněná ve svém vlastním domě, déšť jako prostředek života (zdroj pitné vody) a současně zkázy (postupně chátrající svět), nedostatek prostředků a plynutí času podepisující se na všudypřítomném rozkladu i vynalézavosti přeživších obyvatel a tajemní bubáci (možná z hlubin oceánu a možná z hlubin vesmíru) pohybující se venku s nejasným cílem (možná ovládnout svět a možná lidstvu udělit poslední varování/nastolit rovnováhu přírody).

Tohle všechno jsou samy o sobě nosné nápady na zajímavou kombinaci napůl rodinného psychologického/vztahového dramatu a napůl post-apo survivalu s akčními nebo hororovými vsuvkami (vzhledem ke krotkému ratingu samozřejmě jen v mezích zákona, takže nějaké explicitní hrátky s bubáky nejsou na pořadu dne). Problémem je, že namísto toho, aby se obě roviny průběžně doplňovaly a současně vzájemně posilovaly, stojí každá z nich samostatně, respektive za sebou.

Čehož důsledkem je, že povinná expozice (seznamování se s neobvyklou situací a adaptování na nové životní podmínky) díky herecky schopnému castingu sice funguje, ale je natažena na více než polovinu stopáže, ve které se po příběhové stránce vyjma vynalézavých způsobů lovení potrav (a odvážného poslání psího mazlíčka předčasně na střídačku:-)) nic zásadního nestane, aby se následně konečně objevily záhadná monstra (world-building tady prakticky neexistuje, což je vzhledem k jejich zajímavému designu škoda) a s jejich nástupem na scénu se zvedl i level zábavy (finále nabídne slušně napínavou variaci na téma dům jako past) a překvapení (závěrečný plot twist v podobě žánrově neobvyklého usmíření).

Supergirl 6/10

Pokračovat ve zbrusu novém DCU po nejslavnější pláštěnce zrovna tímhle filmem působilo přinejlepším podivně hned od oznámení projektu a ani trailery na kruciální otázku "proč právě tahle superhrdinská postava v kulisách připomínajících GotG a SW dohromady?" odpovědět nedokázaly. A nezvládl to ani samotný film, protože Gillespie natočil sice obstojnou, ale pořád jen nenáročnou spotřební komiksovku, na kterou si nedlouho po premiéře vyjma věrné fanouškovské základny vzpomene málokdo (mizivé tržby budiž důkazem). Gunnovy ambice byly nepochybně vyšší, ovšem publikum rozhodlo.

Nepříliš objevná a překvapivě přímočará příběhová linka se záchranou nezvladatelného psího společníka, podmíněná časovou tísní a doplněná vedlejší misí s opatrovnictvím pomstychtivého dětského společníka vyvolává pochyby, zda zrovna tenhle prostinký pitch byl skutečně to nejlepší, co se z komiksové předlohy dalo adaptovat. Obzvláště, když je děj filmu vyplněn překvapivě rozsáhlými "vysvětlujícími" retrospektivními vsuvkami, přičemž flashback s útěkem z domovské planety by vydal na samostatný film. Humor se navíc drží poněkud zkrátka (kvalita jednotlivých vtipů totiž značně kolísá).

Akce je samozřejmě plná digibordelu, což se vystupňuje v patřičně velkolepém finále, ve kterém spolu zápasí hromady zaměnitelných jedniček a nul, vesmír zaplněný planetami s nejrůznějšími roztodivnými druhy mimozemšťanů je využit tak napůl (zejména na poli planetárních prostředí je představivost tvůrců vcelku omezená), závěrečné morální ponaučení o nesmyslnosti pomsty spadá do kategorie "ohrané klišé", hlavní záporák sice disponuje jistým charismatem, přesto se nedokáže vymanit ze škatulky "komiksový padouch na jedno použití", za což může jako obvykle omezený prostor, který je mu v ději poskytnut (přitom stačilo přidat flashback navíc) a cameo vystoupení frajera ve slipech nepřináší nic navíc.

Na druhou stranu pár novinek oproti slavnější superhrdinské konkurenci by se ve filmu přece jen našlo. Hlavní postava je poněkud nevybíravější stran přežití anonymních poskoků hlavního záporáka, střídání planet obíhajících různé typy hvězd ovlivňuje její schopnosti a sílu, což je v ději opakovaně využito a nepatrná dávka cynismu oproti skautskému příbuznému představuje osvěžující prvek. Dětský sidekick naštěstí není tak otravný, jak je v podobných případech zvykem, Momoa je sice jen do počtu, nicméně pozitivní dojem jeho zastávka vzbudit dokáže, stopáž je rozumná, Gunnova trademarková jednozáběrovka uprostřed bitky s kamerovou otočkou je samozřejmě přítomna a stylová zpomalovačka podbarvená údernou vypalovačkou taktéž nechybí. Největší předností filmu je ovšem sympatická a skvěle hrající Alcock v hlavní roli.

Leviticus 6/10

Nezávislých coming-of-age romancí/vztahových dramat na osvědčená témata (objevování/hledání vlastní identity, ranné citové/fyzické probuzení, vztahová toxicita, atd.), určených primárně pro festivaly, se každý rok natočí nepočítaně. A tak k tomu Chiarella ve svém debutovém počinu zkusil zakomponovat genderovou rovinu a nádavkem ještě paranormální horor na neméně osvědčené téma (pronásledování nadpřirozenou entitou, která se přesunuje od jedné oběti ke druhé).

Se svým pokusem bohužel skončil někde na půli cesty a to jak po stránce vztahových peripetií ústřední dvojice, tak i krvavého řádění démonického bubáka, maskujícího se za bližního svého, respektive v obou žánrových polohách šlo zajít ještě o kus dále. Chiarella se totiž až do konce filmu není schopen rozhodnout, zda jej zajímá spíše kombinace odlišné sexuální orientace hlavních postav, bigotní uzavřené komunity a náboženského fanatismu jejich členů za doprovodu sociálně-kritického komentáře na konto "léčení neléčitelného" a nebo další variace historky s "prokletou" videokazetou.

Paranoidní hrátky s falešnou identitou démonického podvodníka (a v druhém plánu osamělostí, nucenou izolací, ztrátou důvěry, atd.) jsou fajn, nicméně s čestnou výjimkou epizody v koupelně, která disponuje překvapivě slušnou dávkou gore (a naznačuje promarněný potenciál látky), nepřinášejí nějaké strhující strašidelné představení (napětí a atmosféra se dostavují jen nárazově, world-building je odbyt pár dialogy, lekačka je v celém filmu jen jedna, byť stojí za to:-)) a naopak zdůrazňují nelogické chování postav (hlavní postava se opakovaně nechává nachytat, přestože si je vědoma, jak funguje zamaskovaný záškodník). Film tak zachraňuje především casting ústředního páru, který podává kvalitní herecké výkony.

Evil Dead Burn 6/10

O kousek lepší než předchozí pokus z bytovky (především díky několika osvěžujícím nápadům, které se v sérii dosud neobjevily), stále ovšem platí, že tahle znovuoživená série má s Raimiho geniální trilogií (a skvělým a bohužel předčasně ukončeným seriálem) společný v podstatě jen název a pár doprovodných rekvizit (Necronomicon, deadites, nahrávky recitování zaklínadel z knihy a trademarkové kamerové průlety lesem) a to navzdory tomu, že jsou pod filmy podepsaní "otcové zakladatelé" Raimi, Tapert a Campbell. Když se z filmu odstraní fundamentální elementy, díky kterým se z téhle značky stala kultovní klasika, půlka kouzla je zkrátka pryč a to bez ohledu na případné jiné kvality filmu.

Po příběhové stránce se žádné strhující hororové představení nekoná. Film trpí pomalým rozjezdem, za což může zbytečně zdlouhavá expozice, čehož důsledkem je, že na nějaké pořádné řádění bubáků dojde skoro po hodině čistého času, stejně jako v předchozím filmu je tady pár dějových podivností (hlava rodiny kdovíproč postává před domem, namísto toho, aby vtrhla dovnitř, bubáci bez zjevného důvodu opakovaně vyklidí pole, aby hlavní postava mohla v ději postoupit zase o krok dále, hlavní záporák celý film trpělivě čeká až na finále, ve kterém konečně nastoupí do akce) a finále na staveništi působí spíše jako nadbytečný dodatek, než velkolepý klimax, který už proběhl uvnitř domu.

Tak jako minule u Cronina a předminule u Álvareze základní stavební kameny značky (kombinace nadsázky, černého humoru, vtipných/sarkastický hlášek hlavní postavy a napůl rozverné a napůl tísnivé atmosféry) i tentokrát bohužel zcela absentují ve prospěch nekompromisní brutality a litrů umělé/digitální krve. Vaniček stejně jako jeho kolegové vsadil převážně na gore fest (a nutno uznat, že v některých scénách stran detailního vyobrazení nejrůznějších explicit pomyslně posunul laťku zase o kousek výše:-)) s několika důmyslně použitými lekačkami, přičemž postupně budované napětí, plíživě strašidelná atmosféra a nečekané dějové zvraty při tom ustupují do pozadí (nejlépe z toho všeho vychází záměrně protahovaná scéna s "rodinným posezením nad jídlem", která si chytře hraje s diváckým očekáváním věcí příštích).

Nicméně několik dobrých nápadů jak stran narativu, tak produkčních hodnot by se ve filmu přesto našlo. Rodinný prvek přináší jinou vztahovou dynamiku mezi postavami, než tomu bylo v předchozích filmech, potěšil chybějící plot armor pro psi a děti (byť jen v potitulkovce), bubáci mají nově vlastní agendu a jsou primárním hybatelem děje, návrat na venkov svou atmosférou připomene "staré dobré časy" (škoda, že prostředí okolních lesů není v ději vytěženo více, alespoň že prohlídka domu od sklepa po střechu je vskutku zevrubná:-)) a vedlejší linka s domácím násilím prohlubuje charakter hlavní postavy. Pochvalu zaslouží také pár nápaditých kamerových záběrů (top-down sekvence, procházka po zdi a stropu, pohled vzhůru nohama a samozřejmě jednozáběrovka (nejlepší scéna v celém filmu), kterou prozradil už trailer), přesvědčivé masky, povedená triková stránka a vydatná dávka gore obsahu (některé fatality jsou nadmíru výživné).

The Odyssey: The Making Of An Epic 6/10

Dvacetiminutové promo na Nolanův nejnovější mistrovský kousek, maskované za dokumentární film o filmu. Vzhledem k omezené stopáži tak bohužel není čas ani prostor na nějaký hlubší ponor do jednotlivých oblastí produkce filmu, což je zejména v případě kamery (vývoj nových analogových IMAX kamer a práce s nimi při natáčení by vydaly na samostatný dokument), hudby (výzva v podobě skládání a nahrávání netypického OST), triků (skloubení praktických a digitálních efektů) a výpravy (logistika natáčení po celém světě na reálných lokacích) škoda. Pohled do zákulisí natáčení antického eposu je tak složen z obvyklých marketingových proslovů (casting a členové štábu jsou jedná velká rodina, Nolan je génius (souhlas:-)) a film je kulturní událost, která tady ještě nebyla), proložených pár minutovými vsuvkami o stěžejních aspektech natáčení. Doufám, že vydání filmu na videu doprovodí podstatně informačně vydatnější bonusový materiál.

Dead Man's Wire 6/10

Na skutečnou historku s únoscem, třímajícím v rukou brokovnici s "drátem mrtvého muže", jsem před lety náhodou narazil při procházení wiki a už tehdy jsem si říkal, že by to byl ideální námět pro film. Papírově z toho mohla vzniknout kombinace Falling Down (psychicky narušený jedinec na cestě za "spravedlností") a The Negotiatora (strategická partie únosce s rukojmím proti strážcům zákona). Takže jsem byl zvědavý, jak se s touhle premisou popasuje veterán Van Sant.

A zvládl to v rámci možností obstojně, nicméně potenciál se mu naplnit zdaleka nepodařilo a strhující krimi thriller (navíc podle skutečných událostí) jako ve zmíněných dvou případech se tak bohužel nekoná. Filmu paradoxně nejvíce ubližuje Van Santova snaha o dokumentární realističnost (použití "televizních" záběrů) ruku v ruce se záměrem striktně se držet historických faktů, což asi vychází z toho, že film je založen na dokumentu Dead Man's Line. Reálná událost bez použití umělecké licence totiž moc divácky atraktivní náplně neobsahuje a navíc se potýká s vcelku monotónním průběhem.

Namísto dramatického boje o život rukojmí (pokus o osvobození zajatce, emotivní vyjednávání s policií, stupňující se konflikt, atd.) se většina stopáže věnuje nekonečným dialogovým výměnám, mediálnímu pokrytí a hlavně zdlouhavému čekání na další vývoj situace, což se neblaze podepisuje na tempu a gradaci děje. Naopak soudní koncovka je odbyta pár scénami. Van Sant má velké štěstí, že se může opřít o dvojici Skarsgård a Montgomery, která podává výborný herecký výkon, přičemž pochválit zaslouží i Pacino (telefonní rozhovor bezcitného otce se strádajícím synem je vrcholem filmu).

Backrooms 6/10

Poklona Parsonsovi za to, jak ve svém věku dokázal z minima (internetové předloha, debutant, mizivý rozpočet) vytěžit maximum (nadšené ohlasy, vskutku pozoruhodné tržby, vznik nové značky), ale to je tak vše. Tenhle fenomén jde mimo mě a asi proto na mě nahodilé bloudění na slepo nekonečným labyrintem poloprázdných místností a chodeb s občasným náznakem přítomnosti nějakého nespatřeného bubáka v traileru moc nefungovalo, takže příliš nepřekvapí, že na mě tenhle koncept moc nefungoval ani v samotném filmu, ve kterém už nic dalšího, co by stálo za pozornost, bohužel není.

A protože v drtivé většině bezobsažné procházení všemožných prostor, při kterém se znepokojivá atmosféra dostavuje pouze sporadicky a dávkování napětí je značně proměnlivé, respektive značnou část stopáže zcela absentující, ve mně nějaké nervózní/tísnivé/klaustrofobické pocity nevyvolává ani omylem (sorry jako:-)), sledování filmu se proměnilo jen v netrpělivé čekání, zda v závěru dojde na nějakou (pokud možno smysluplnou) pointu, která veškerý dosavadní děj obrátí naruby a nebo jenom na otevřená vrátka k nevyhnutelnému pokračování (a samozřejmě, že správně je druhá varianta).

S čímž souvisí to, že na konto world-buildingu (ať už stran jiné dimenze nebo týmu výzkumníků) zcela nečekaně padne naprosté minimum, protože co by se pak v rámci loreu řešilo v dalších sequelech, že? Naopak zbytečných psycho blábolů je ve filmu vskutku nadbytek, na což doplácí hlavně interakce s hlavním (respektive jediným, což je naprosto promarněná příležitost) monstrem, které se divák dočká až v samotném finále, které konečně dokáže zvednout hladinu adrenalinu. Casting v čele s dvojicí Ejiofor a Reinsve hraje slušně, found footage vsuvky disponují jistou atmosférou, ale tím to končí.

P.S. Už kinoverze byla pocitově o půl hodiny delší než by bylo záhodno, tudíž nedočkavě "vyhlížím" prodlouženou verzi:-). 

Tuner 6/10

Roher si pro svůj celovečerní debut vybral originální premisu s ladičem pian s přecitlivělostí na zvuk, který se z donucení zaplete s podsvětím a za pomocí svých "naslouchacích" schopností si začne přivydělávat otevíráním sejfů. Bohužel se při tom nedokázal rozhodnout, zda natáčí v prvé řadě drama o životě s neobvyklým hendikepem a "rodinném" podniku, romanci o talentované dvojici, kterou svede dohromady hudba nebo thriller o partičce zlodějů podnikajících heisty.

A výsledek podle toho také vypadá. Jednotlivé linky, namísto aby se podporovaly, se narušují, respektive se vzájemně omezují. Čehož důsledkem je, že žádné z nich se film nevěnuje na dostatečném prostoru, přičemž nejvíce na to doplácí kriminální linka. Navíc Roher není schopen ani z jedné narativní roviny vytěžit nějakou (dramaticky nebo emocionálně) silnou scénu, což kulminuje v samotném závěru, který namísto něčím strhujícího klimaxu nabídne jen nevzrušivý dojezd.

Woodall v hlavní roli hraje slušně (velká škoda, že dvojice veteránů Hoffman a Reno má ve filmu v podstatě jen cameo, když už se Roherovi podařilo je ukecat k účasti), práce se zvukem, který je v některých scénách až nepříjemně hlasitý, se povedla, záběry prolamování bezpečnostního mechanismu sejfů jsou fajn, tematický OST s jak jinak než klavírními tóny se občas příjemně připomene, ale nic z toho nepřeváží nepříliš nápaditý děj (poté, co se hlavní postavy vydá na dráhu zločinu, se už jen zdlouhavě čeká, až konečně dojde na klišé s kšeftem, který se zvrtne), pomalé tempo a rozpačité finále.

The Death Of Robin Hood 6/10

Povedené trailery slibovaly drsnou/temnou podívanou ze středověku o legendárním ostrostřelci na konci jeho životní cesty, lemované hordami mrtvol (bez ohledu na pohlaví a věk) a pozůstalých hledajících pomstu, stojící na pomezí historické žánrovky a nefalšované artovky. Varovným znamením byl ovšem pán na režisérské stoličce, takže veškerá očekávání byla pro jistotu výrazně utlumena. Což se ukázalo jako dobrý tah, protože Sarnoski bohužel ani tentokrát nepřekročil svůj stín a se svým nejnovějším počinem, jak je jeho nedobrým zvykem, zase skončil někde v půli cesty.

Přitom to začíná tak nadějně. Sarnoski v úvodu předvede sympaticky nekompromisní jízdu, která svou syrovostí a hutnou atmosférou připomene Eggersova Northmana. Jakmile ovšem skončí expozice a hlavní postava přijme azyl v klášteře, veškerá zábava jde bohužel stranou ve prospěch nepříliš zajímavých dialogových výměn, neurčitých vztahových peripetií a dějového přešlapování na místě se spoustou nikam nevedoucích odboček (k jakému účelu ve filmu sloužila epizoda s malomocným nebo dostaveníčko v jeskyni?) za doprovodu nebývale pomalého tempa a zbytečně přestřelené stopáže.

Pokud bylo Sarnoskiho záměrem dekonstruovat slavnou legendu a ukázat genezi hrdinského mýtu, tak se to do značné míry minulo účinkem. Nějaký hlubší ponor do ztrápené mysli hlavní postavy v podstatě neproběhne (až do konce filmu není jasné, zda (nechvalně) proslulý zbojník svých činů lituje nebo je na ně pyšný, respektive cokoliv mezi tím, případně je jen unavený životem). Samotné finále pak, namísto aby gradovalo (ať už po dramatické nebo emocionální stránce), vyšumí do ztracena. Film zachraňují kvalitní casting (Jackman a Comer opět podávají vynikající herecké výkony, Skarsgård bohužel nemá moc prostoru, přesto svým vystoupením dokáže zanechat pozitivní dojem) a výborné produkční hodnoty (v některých záběrech stylová kamera, atmosférický OST a působivé přírodní exteriéry), což na strhující žánrovku nestačí.

Tow 6/10

Sociální drama natočené podle skutečných událostí o jedinci na okraji společnosti a jeho nekonečném boji s vlastními démony a byrokratickým systémem o zabavené vozidlo (toho času domov na čtyřech kolech) s hollywoodskou hvězdou v hlavní roli. Podobných inde produkcí, jejichž hlavním úkolem je posbírat nejrůznější festivalové ocenění s vidinou zisku nějakého zlatého plešouna, se už natočilo nepočítaně. Tohle je další z nich, která naneštěstí ničím nevystupuje z řady.

Největší předností filmu je nepřekvapivě obsazení Byrne do hlavní role celoživotního outsidera, která po If I Had Legs I'd Kick You předvádí další přesvědčivý a místy podmanivý herecký výkon. Na rozdíl od exkurze do těžkého údělu mateřství se její další one woman show ovšem nemůže opřít o nápaditě pojatý narativ. Navzdory názvu filmu se děj nesoustředí jen na znovuzískání ztraceného vozidla, ale rovněž na zápas hlavní postavy se svou problematickou minulostí a tíživou finanční situací, což by sám o sobě nemusel být problém, protože k obdobným typům filmů sociální perspektiva patří.

V podání Laing se ovšem obě roviny reprezentují značně repetitivním dějem, ve kterém se v pravidelném rytmu střídají obvyklá témata všech podobných žánrovek (obtížná životní situace, alkoholismus, narovnávání vztahu s odcizeným potomkem, sebevražedné myšlenky, terapeutická sezení, atd.) s výjevy ze soudní síně (škoda, že samotnému procesnímu řízení se film nevěnuje více do hloubky), aniž by vyprávění dokázala naplnit výraznějšími scénami, ať už stran humoru, emocí, napětí nebo dramatu. Obecně umírněné pojetí asi vychází ze snahy držet se reality, ale více je někdy zkrátka více.

The Devil Wears Prada 2 6/10

Původní film, v jistých kruzích (kdovíproč) považovaný za kultovní záležitost, na mě nijak zvlášť velký dojem neudělal (asi proto, že jde o podstatně méně vtipnou/nápaditou/chytrou a tudíž zábavnou variaci na Working Girl), takže očekávání vůči legacy sequelu, pod kterým je podepsán stejný tvůrčí tým, nebyla příliš velká, což se nakonec vyplatilo, protože jinak by zklamání z výsledku bylo o to bolestnější. Vzhledem k tržbám je ovšem cílovka očividně navýsost spokojena, takže nezbývá než se smířit s tím, že v podobném generickém stylu se pojede i v následujícím sequelu (pokud na něj dojde).  

Frankel za pomocí McKenna natočili ukázkový příklad "pokračování na klíč", který od začátku do konce jede ve všech ohledech (narativ, charaktery, produkční hodnoty) v režimu na autopilota. Prostě se ukecají k účasti všichni klíčoví lidi z jedničky, spojí se dohromady pár věcí, které minule zafungovaly (hvězdný casting, exkluzivní outfity, product placement kdečeho, tuny cameo vystoupení celebrit z módního průmyslu) a je hotovo, nic dalšího (zajímavý děj nebo zábavné nové postavy) není ve dvojce potřeba přidávat. Po dějové stránce se řeší úplně totéž co posledně (to fakt nebylo na skladě nic lepšího než zase jen hrozící ztráta pozice šéfredaktorky a "geniální" protitah?), aniž by se k tomu dodalo cokoliv nového. 

Přelomový posun v mediálním průmyslu za uplynulých dvacet let je reflektován pár dialogy o obtížné finanční situaci, namísto toho, aby se kolem něj točil celý děj (koho v době sociálních sítí a influencerství ještě zajímají tradiční média bez ohledu na to, zda jsou tištěná nebo elektronická?), potenciálně vtipné situace jsou zahrány do outu (epizoda se skvrnou na vypůjčených šatech sloužila v ději k čemu?), vedlejší postavy ve filmu vystupují jen proto, aby v závěru posloužily jako deus ex machina (proč do filmu obsadit Liu a poté ji v ději věnovat doslova pár minut?). Frankel si může gratulovat, že kvarteto Hathaway, Streep, Blunt a Tucci odvádějí znovu výbornou práci a do jisté míry dokážou přebít nedostatky filmu.

Power Ballad 6/10

Papírově atraktivní premisu s náhodnou jamming session dvou neúspěšných hudebníků a jedním ukradeným songem, ze kterého se stane hit (tím pádem generátor na prachy, slávu a úspěch), se ve filmu podařilo proměnit … v co vlastně? Je to komedie o nerovném souboji provinčního umělce se superhvězdou? Je to rodinná vztahovka o hledání životních priorit? Je to sociální drama o drsném životě v showbusinessu? Je to všechno dohromady nebo je to něco úplně jiného? 

Z výsledku těžko soudit a obávám se, že to netuší ani samotný Carney. Protože nějakých vyloženě humorných situací je v celém filmu poskrovnu (přesně řečeno jsou pouze dvě (falešný hovor v zákulisí a reakce na nabídku kvalitního sexu) a v obou figuruje McDonald, který se podílel na scénáři, což asi nebude náhoda) a totéž platí pro napínavé, dramatické a emocionální momenty a to včetně očekávaného klimaxu s konfrontací obou soků tváří v tvář (vzhledem k předchozímu chování zloděje vcelku nepochopitelně hlavní postavu nenapadne si potenciální doznání ke krádeži songu tajně nahrát). 

Nadsázka nebo satirická rovina (na konto fungování showbusinessu) prakticky zcela absentuje a psychologická studie hlavní postavy (rodina vs kariéra, osobní štěstí vs profesionální úspěch) je vyřešena minutovým dialogem v závěru filmu, přičemž do té doby o jeho psychickém rozpoložení v podstatě nepadne ani slovo. Nejlépe z toho všeho vycházejí slušně hrající casting v čele s Ruddem a fajn hudební čísla, ale i v tomhle směru nakonec Carney skončí někde v půli cesty (v závěru se přímo nabízelo, aby se obě vystoupení a domácí video symbolicky sestříhalo do jedné velké hudební montáže).

Carolina Caroline 6/10

Romantická krimi žánrovka s párečkem kriminálníků na útěku, nějakým tím heistem a sexy badass bitch Weaving v jedné z hlavních rolí (taková Eenie Meanie na druhou:-))? Ano, prosím. Trailer je fajn, Weaving má na podobné typy rolí patent a celé to má pod palcem šikula Rehmeier. Co by se na tom tak mohlo pokazit? No, je toho vlastně docela dost a fakt, že poprvé nejde o Rehmeierův autorský projekt a natočil scénář někoho jiného, je na výsledku bohužel razantně poznat.

Začíná to naprosto předvídatelným dějem, který jen opakuje všechny žánrová klišé všech podobných "love/crime story" historek, aniž by cokoliv odvyprávěl jakkoliv jinak, než je v žánru zvykem (zaučování do tajů zlodějského řemesla, od malých podvodů k vykrádání bank, poslední fuška, která vyřeší všechny problémy, utahující se smyčka strážců zákona), přičemž jak to celé skončí (tak nebo onak osudově tragicky), je jasné nejpozději na konci úvodních titulků. A pokračuje to tím, že dialogové výměny ústřední dvojice nemají potřebnou jiskru a vztahová rovina celý film jen klouže po povrchu. 

Tedy všechno to, s čím Rehmeier ve svých předchozích filmech (natočených podle vlastních scénářů) neměl absolutně žádný problém. Tím to ovšem nekončí. Dramaticky/emocionálně silná scéna je v celé filmu všehovšudy jedna ("upřímný" pokec v baru), zajímavý sociální rozměr, který podobné žánrovky ve stylu Bonnie and Clyde zpravidla zkoumají (proměna prachsprostých zločinců v mediální superhvězdy), ve filmu zcela absentuje a samotné heisty svým provedením nijak neohromí. Sympatická dvojice Weaving a Gallner hraje skvěle, ale jen tohle samo o sobě na výbornou žánrovku nestačí.

Man On Fire (Sezóna 1) 6/10

Psychicky zlomený hlavní hrdina, utápějící svá traumata v alkoholu, nabídka práce v největší latinskoamerické zemi, kriminální případ s politickým pozadím, favely, gangy a nekompromisní cesta za spravedlností. Aha, takže nepřiznaná adaptace videoherní trojky Maxe Paynea? Bohužel nikoliv. To se jen Netflix vydal ve šlépějích seriálové adaptace The Day of the Jackal a po jejím vzoru celý děj překopal od základů, takže s knižní předlohou i Scottovou filmovou adaptací má jeho seriálová verze společný jen název a hlavní postavu, což by sám o sobě nemusel být zásadnější problém.

Šakalí konkurence dokázala razantně odlišné pojetí prodat skrze spoustu osvěžujících nápadů, ať už stran charakterů postav nebo samotného narativu. To se zde ovšem neděje. Ústřední hnací motor původního vyprávění (brutální/krvavé pátrání po uneseném dítěti, případně pomsta za jeho smrt), je nahrazen neobjevnou špionážní historkou s vyšetřováním teroristického útoku, ve které tvůrci recyklují všechna žánrová klišé (spiknutí v nejvyšších kruzích, operace pod falešnou vlajkou, zrádce ve vlastních řadách), aniž by k nim dodali jakýkoliv prvek překvapení (vývoj děje, osudy postav, finále).

A nezachraňuje to ani akce, která sice po technické stránce odvádí slušné řemeslo, ale jinak ničím (choreografie, práce s kamerou a střihem, explicitní scény, fatality) nezaujme a k tomu se musí dělit o prostor se spoustou nepříliš zajímavých konverzačních scén, ve kterých se otevírají srdce a odhalují se nitra. Navíc koncept osamělého vlka samotáře s občasnou výpomocí ze strany sidekicků (jak indikuje název) je zde převeden do formátu regulérní týmovky, ve které jsou všichni členové vybaveni plot armorem. Nejlépe z toho všeho vychází Abdul-Mateen (byť charismatem je Washington jiná liga).