Dune: Prophecy - Sisterhood Above All (Sezóna 1 - Epizoda 3) 7/10

Po stránce narativu dochází ve třetí epizodě k mírnému zvolnění tempa, protože hlavní příběhová linka si tentokrát dává pauzu ve prospěch retrospektivního vyprávění, které v rámci sezóny plní funkci world buildingu v podobě formování charakterů, většího prohloubení vztahů mezi postavami, vyplňování mezer v minulosti postav a obecně rozšíření příběhového kontextu. Flashbackové epizody v mnoha sériích slouží jen jako nepodstatný dějový filler a do určité míry to platí i zde, naštěstí v tomhle případě se tento malý nedostatek kompenzuje nadále vynikajícími produkčními hodnotami (kombinace opulentních městských scén ala SW a strohých přírodních scén ala GoT představuje zajímavý designový mix) a několikrát se připomene i stylový audiovizuál během scén, ve kterých si tvůrci pohrávají s kontrastem světla a stínu.

The Penguin (Sezóna 1) 8/10

Víceméně nepodstatná dějová zastávka mezi prvním a druhým filmovým netopýrem od Reevese, ve které showrunnerka LeFranc dělá paradoxně vše proto, aby se kromě titulního nelétavého opeřence (a nejmenovaného mafiánského bosse) žádný jiný charakter z celovečerního předchůdce v sérii ani slovem nezmínil, natož aby se ukázal napřímo, což s ohledem na to, co vše se v Gothamu v průběhu série stane, působí zejména v případě Batmana dost podivně (asi zahraniční dovolená bez přístupu k internetu:-)), ale kéž by všechny podobné seriálové vycpávky, totiž rozšíření, univerza temného rytíře spravedlnosti po kvalitativní stránce dopadly alespoň takto.

Na čemž má největší zásluhu parádní casting v čele s famózně hrajícím Farrellem, který je po vzoru filmu opět namaskován k nepoznání a přesto i pod tunou make-upu dokáže divákovi prodat každou prožitou emoci a aktuální myšlenkové rozpoložení (v případě vystoupení u Reevese nedostal v ději tolik prostoru, kolik by si zasloužil, LeFranc mu toto příkoří více než vynahradila, jelikož tady předvádí nefalšovanou one man show), přičemž dvojice Milioti a O'Connell za ním svým přesvědčivým hereckým výkonem nezůstává o moc pozadu, respektive některé scény si obě dámy kradou pro sebe (sledovat jejich interakce ve společných scénách je skutečně požitek).

Další silnou stránkou série jsou vynikající produkční hodnoty (kamera, hudba, výprava a kostýmy představují špičku seriálové produkce), díky kterým depresivní atmosféra korupcí a kriminalitou ovládaného Gothamu funguje na výbornou. Tudíž první sezóně divák relativně snadno promine příběhovou stagnaci (hlavní postava se v průběhu série nikam charakterově neposune a kromě masivní čistky v řadách mafiánských postav se tady nestane nic, co by mělo zásadní dopad na celé univerzum) a pár příběhových překombinovaností (bytelný plot armor postav tváří v tvář jisté smrti, opakované prohazování role únosce a rukojmí mezi postavami, "překvapivé" odklizení jisté konkrétní postavy v úplném závěru, aby se udrželo status quo do filmového pokračování a podobně berličky). 

Waves 8/10

Tak další filmový dluh v rámci letošní tuzemské produkce (které se obvykle vyhýbám pokud možno velkým obloukem:-)) splacen a byť má výsledek k dokonalosti daleko, tak jako u jiných podobně kvalitních a bohužel raritních podívaných z našich luhů a hájů se musím ptát "proč, sakra, takhle nevypadá a nezní každý film z domácí provenience?", protože talent, ambice a prostředky k tomu nebýt jen továrnou na zapomenutelný regionální obsah tady nepochybně jsou.

Po řemeslné stránce se v tomhle případě totiž podařilo natočit dílo minimálně evropského formátu (na což se nejmenovaná, rádoby světová, konkurence nezmohla ani s (na tuzemské poměry) rekordním rozpočtem a castingem složeným z hollywoodských hvězd). Typově výborně vybraný casting, vynikající výprava a kostýmy, dynamické kamerové úhly, výstižné střihové montáže a důmyslné přechody (naprosto plynulé kombinování archivních materiálů s nově natočenými záběry), na správných místech použité zpomalovačky a skvěle namixovaný OST (stačí jen vhodně zvolený song a požadovaná atmosféra celé scény je navozena prakticky okamžitě), čehož výsledkem je spousta silných scén.

O to větší škoda je, že samotný obsah za formou trochu zaostává. Ústřední téma (respektive období) je samozřejmě nadčasové a očividné paralely k současnému dění mocně rezonují, divácké emoce se tak generují prakticky samy od sebe. Všechny charaktery bez výjimky jsou ovšem jen plakátové figury, které deklarují konkrétní ideje a společenské postoje, nikoliv životné postavy (navzdory tomu, že mnohé z nich jsou založeny na skutečných osobnostech). Stejně tak vztah mezi hlavní postavou a kolegyní je načrtnut jen v hrubých obrysech a motivace některých postav není dostatečně vykreslena (ignorace podezření na zrádce ve vlastních řadách, mlčení o kolaboraci kolegy, dobrovolný návrat z emigrace, atd.). Parádní audiovizuální zpracování ale jisté nedostatky v narativu kompenzují, takže v souhrnu velký palec nahoru:-).

Gladiator II (Revize) 8/10

Poslušně hlásím, že i po opakované projekci (tentokrát bez "přidané hodnoty" v podobě IMAXu) panuje v mém případě s borci v aréně spokojenost. Kultovní jednička je samozřejmě ve všech ohledech jiná liga (vážně někdo předpokládal, že se pokračování bez klíčových lidí před (Crowe) i za (Zimmer) kamerou vyrovná originálu nebo jej dokonce překoná?) a nějaké vady na kráse se tady najdou (jako třeba nápisy na zdech v moderní angličtině namísto v latině:-)), ale v rámci kategorie "big budget blockbuster" si dvojka své právo na existenci bez problémů obhájí.

Nevyžádaný retcon s rodokmenem hlavní postavy jsem vzal na milost (vtipné je, že prvotní reakce Mescala na podobnou, pro něj "překvapivou", novinku je nezúčastněné pokrčení rameny - tak nějak bych na jeho místě zasypal Nielsen když už ne výčitkami, tak alespoň nechápavými/zvídavými dotazy:-)) a nechutně digitální opice sice stále působí jako pěst na oko, ale naštěstí stráví ve filmu jen pár minut. Opakovaná projekce mě tak utvrdila především v tom, že největším problémem dvojky je funkční, avšak nevýrazný OST a zbytečně uspěchaný sestřih.

Věčná škoda, že se Zimmer nechtěl opakovat a dvojku tak dobrovolně vynechal (na rozdíl od trojky Dune), protože proslulá poučka strýčka Lucase o tom, že hudba a zvuk tvoří polovinu diváckého zážitku, tady platí bezezbytku. Velkou roli jistě hraje nostalgie, ale Zimmerův OST je tak ikonický, že Gregson-Williams neměl jinou možnost než se pokoušet jít v mistrových stopách (namísto toho, aby přišel s vlastním konceptem jako v případě parádního OST Kingdom of Heaven), což se mu bohužel daří jen v momentech, kdy Zimmerovy hudební motivy přímo recykluje.

Scott sice prohlásil, že na žádný prodloužený sestřih nedojde, ale doufám, že nakonec změní názor. Protože jsem si jistý, že na rozdíl od Napoleona, u kterého se původní lekce z historie jen roztáhla o další hodinu, by v tomhle případě vydatnější stopáž filmu pomohla. V mnoha scénách je totiž náhlou změnou narativu/atmosféry/tempa jasně poznat, že se vydatně zkracovalo (hádám, že úvodní bitva trvá ve workprintu alespoň půl hodiny). Přesto produkčními hodnotami, castingem a akčními atrakcemi patří dvojka mezi nejzábavnější popcornovky, jaké letos továrna na sny vyprodukovala. Pokud Scott dostane šanci dotáhnout slíbenou trojku do realizace, tak budu v kině opět u toho:-).

Elevation 4/10

Stopáž čítá milosrdnou hodinu a půl, přírodopisná kamera pár krát zabere pěkné horské lokace a vehementně avizované pokračování vzhledem k mizerným finančním výsledkům originálu nikdy nevznikne. To je stran kladů filmu víceméně vše:-). Trailer vcelku jasně naznačoval, že tahle kdovíkolikátá post-apo variace na invazi šmejdů z vesmíru, která se nějakým zázrakem zatoulala do kin, namísto aby putovala rovnou na stream, se bude potýkat jednak s nedostatečným rozpočtem a jednak s hromadou žánrových klišé a přesně tak to také nakonec dopadlo.

Na podobnou látku mizivý rozpočet se Nolfi sice pokouší maskovat na každém kroku, ovšem nepříliš úspěšně. Samotná invaze monster proběhne pouze telegraficky pod úvodními titulky, po příběhové stránce se jedná o nenápaditý walking simulator, ve kterém se více času stráví nudným plkáním než bojem s nepřítelem, akce je v celém filmu pramálo a provedením nestojí za řeč (přičemž nejpamátnější scénu filmu, tj. likvidaci monstra odpálením kyslíkové láhve, studio vykecalo už v traileru) a monstra mají v ději minimum prostoru a i v těch pár scénách, ve kterých se ukážou v plné kráse, působí hrozně uměle (což navzdory jejich původu jistě nebyl tvůrčí záměr).

Nolfi bohužel není schopen tyto nedostatky vykompenzovat alespoň napětím (prakticky žádné), hororovou nebo jakoukoliv jinou atmosférou (zcela nefunkční), brutalitou (eRkový rating je naprosto nevyužitý), příběhovými prvky (premisa s výškovým limitem působí sama o sobě legračně, o to horší je, že se tvůrci neobtěžovali ji jakkoli vysvětlit), nebo castingem (Mackie s charismatem v záporných hodnotách je tragický jako vždy a s Baccarin spolu mají nulovou chemii). Výsledkem tak je generické akční sci-fi béčko, které zapadne mezi podobné žánrové stream only "klenoty".

Absolution 4/10

Neeson znovu spojil síly s Molandem a svou sbírku zapomenutelných žánrových béček za pár dolarů, které se kvalitativně potácejí na hraně průměru a podprůměru, rozšiřuje s jeho pomocí o další reprezentativní, respektive bezvýznamný, kousek. V tomto případě padla volba na pomalé (zlí jazykové by nejspíše řekli utahané) psychologické/rodinné drama se stopovým množstvím krimi a nepatrnou dávkou (stejně pomalé) akce v úplném závěru.

Po stránce originality příběhu nemá film divákovi co nabídnout. Klišovitá historka o bývalém boxerovi a provinčním gangsterovi v jedné osobě na konci svých (mentálních i fyzických) sil, který se po zjištění fatální diagnózy pokouší po letech urovnat narušené vztahy s rodinou a zanechat za sebou nějaký pozitivní odkaz, je předvídatelná od začátku do konce a jak to s jednotlivými postavami nakonec dopadne je jasné obratem poté, co se ukážou na scéně.

Stejně tak než z pomalu plynoucího děje, ve kterém se náhodně střídají témata, která by jinde vydala na samostatný film (upadající kariéra gangstera, vyrovnávání se se stářím a nemocí, vzpomínání na dětství skrze podivné snové sekvence, citové sblížení s odcizenou rodinou, mentorování bossova synátora, samaritánské sklony, atd.), konečně vykrystalizuje hlavní příběhová linka, uplyne více než polovina filmu, což představuje náročnou zkoušku divácké pozornosti. Celkový nepříznivý dojem bohužel nevylepšuje ani casting, jelikož Neeson zde hraje opět v režimu autopilota, tj. prostého vydělávání si na důchod, přičemž zbytek obsazení nestojí vůbec za řeč (Perlman má ve filmu jen cameo).

Saturday Night 6/10

Natočit biopic o legendární partičce komiků, která svým partyzánským pořadem redefinovala koncept televizní zábavy a v němž figurují takové pozdější persony filmového humoru jako je Chase, Belushi, Aykroyd nebo Crystal bez toho, aby byl zábavný, natož třeskutě vtipný, je svým způsobem taky umění:-). Takový záměr (udělat z filmové geneze SNL šílenou grotesku podobnou skečům, kterými se tahle cirkusová show proslavila) pravděpodobně Reitman ani neměl, ale když už si vybral ke zfilmování zrovna tuhle látku, tak jako divák očekávám záplavu humoru a nikoliv záplavu logistiky.

Jako názorná ukázka, jaký organizovaný chaos v televizních studiích panuje a zdokumentovaná přehlídka všech možných (technických, personálních i byrokratických) obtíží, které premiéru slavného pořadu tehdy provázely, to funguje náramně, ovšem to je taky vše, co Reitman divákovi nabízí. Fakt, že film je adresován primárně domácímu publiku, je asi pochopitelný, ale neznalému divákovi odjinud, který netuší, co bylo/je SNL a jaký mělo zásadní dopad na americkou kulturu obecně (v podobě lidí jako je Murphy, Murray, Myers, Sandler, Ferrell a spousty dalších) toho film nad rámec tu více tu méně zajímavých produkčních problémů moc neřekne. Na konto charakteru jednotlivých postav/osobností nepadne téměř nic, příběhově se to za celý film nikam neposune (nekonečná série epizodních výstupů na téma "jeden průser za druhým") a samotným skečům (pominu-li jejich diskutabilní kvalitu) je v ději věnováno minimum prostoru.   

Dune: Prophecy - Two Wolves (Sezóna 1 - Epizoda 2) 8/10

Další dávka komorní konverzačky v uzavřených prostorech ve druhé epizodě naznačuje, že série oproti filmové adaptaci nebude stát na atrakcích pro první signální soustavu, ale na příběhových zákrutech, nečernobílých postavách a jejich komplikovaných vztazích a v neposlední řadě na hereckých výkonech všech zúčastněných, přičemž tentokrát dostala šanci se náležitě herecky ukázat dvojice Williams a Fimmel. Po stránce narativu putuje k tvůrcům pochvala za jasný tah na branku, protože žádné přešlapování na místě, točení se v kruhu a podobné "fillerové" praktiky (typu "Watson a Fimmel se střetnou v posledním díle (nečekaná konfrontace v závěru dílu je parádní) , ať máme ve druhé sezóně o čem vyprávět"), aneb častý to neduh současné seriálové produkce (nehledě na množství dílů v rámci sezóny), se tady nekoná.

How To Train Your Dragon

Nápad převést tenhle geniální animák (což mi připomíná, že dvojku s trojkou jsem z nějakého záhadného důvodu doteď neviděl, takže je nejvyšší čas to napravit:-)) copy paste stylem do hrané podoby samozřejmě smrdí laciným cashgrabem, tak jako u všech podobných pokusů od Disneyho, plus k realistickému prostředí a postavám naroubovat stylizovaný design draků z animáků působí divně, ale kupodivu mě to celé neirituje tak, jako všechny ty hrané předělávky z Disneyho recyklační dílny. Kéž otec zakladatel DeBlois přesně ví, co dělá a podaří se mu vstoupit do stejné řeky i napočtvrté:-). 

Back In Action

Foxx je stále sympaťák a mrknout na Diaz po letech v hereckém důchodu zase v nějakém filmu je nabídka, která se neodmítá, ale to fakt neměl Netflix na skladě nic lepšího (tzn. méně klišovitého), než další akčně-komediální taškařici (jak jinak než ve family friendly ratingu) s kdovíkolikátou variací na partnerskou dvojici bývalých špiónů na poslední misi v řadě? Při vši úctě ke všem zúčastněným to podle traileru vypadá na typickou nenáročnou spotřebku na víkend, na kterou si divák po týdnu ani nevzpomene. Tedy pokud se nestane zázrak a Gordon tady nepředvede nějaký mimořádný výkon:-).