Sinners 6/10

Za prvé originální nápad zkombinovat upíří horor s gangsterkou, muzikálem a sociálním dramatem, zasazeným do období prohibice/hospodářské krize. Za druhé parádní produkční hodnoty od kamery a hudby, přes výpravu a kostýmy, až po masky a triky (nadstandardní rozpočet na podobnou žánrovku je na filmu poznat). A za třetí (bohužel) koncepční a dramaturgický mišmaš na úrovni druhého Jokera (nekompromisní autorská vize, ale také zdlouhavá expozice, pomalé tempo, muzikálová čísla ze žánru mimo současný mainstream a přestřelená stopáž) s koncovkou ve stylu From Dusk Till Dawn a epilogem ze současnosti, který nastoluje zajímavější otázky než celý předchozí děj dohromady.

Coogler si ve své novince hraje s žánrovými pravidly a do své dobové historky o jedné upíry obklíčené putyce míchá spousty zajímavých témat (rodinná traumata, rasismus, segregace, náboženství, folklór, hudba jako prostředek pro vyjádření osobní/komunitní identity, prohibice, hospodářská krize a v neposlední řadě kontrast nadpřirozeného zla se špičatými zuby s lidským zlem s bílými kápěmi - super nápad, který je Cooglerem bohužel zahrán do outu) v doprovodu atmosféry starého dobrého dixielandu a obvyklých upířích klišé (česnek, dřevěné kůly, sluneční paprsky, atd.). Což by možná skvěle fungovalo … nebýt pokulhávající dramaturgie a přespříliš ambiciózní stopáže.

Jordan s těžkým jižanským přízvukem se hlavní dvojrole zhostil se ctí, ale obě postavy nejenže vypadají téměř totožně, ale i charakterově jsou na tom obdobně, takže je v mnoha scénách problém se orientovat v tom, o kterou z nich zrovna jde. Expozice, ve které se nic podstatného vyjma povinné představovačky postav nestane, je natažena na hodinu čistého času, tempo je přinejlepším vycházkové, hororová atmosféra nebo napětí se prakticky nekoná, bratrovražedný souboj byl nepochopitelně vykecán už v traileru, takže v tomhle směru na žádné překvapení ve filmu nedojde, i ten potenciálně vděčný motiv sourozeneckého pouta, narušeného změnou stran, je v ději vytěžen naprosto okrajově, přitom se okolo něj dal postavit celý film. A protože nejsem fanboy zvoleného hudebního žánru, tak sice dokážu ocenit řemeslnou stránku věci, ale víc než cokoliv jiného jsem při muzikálových vsuvkách kontroloval zbývající stopáž filmu.

P.S. Jediná scéna, která svým strhujícím provedením vystupuje z řady, je hromadná jam session sekvence, natočená na jeden záběr, ve které se prolínají ozvěny minulosti a budoucnosti. Škoda, že podobným stylem nebyl natočen celý film.

Predator: Badlands

Fuck yeah, konečně v hlavní roli Predator a potenciálně podrobnější (nebo dokonce úplně nový) pohled na jejich kulturu a zvyky. Plus pokud wiki nekecá a fakt se to odehrává přímo na domovské planetě, tak si z toho ucvrknu do kalhot. Na něco takového čekám od konce závěrečných titulků jedničky a už jsem ani nedoufal, že by na to někdy opravdu došlo:-).

Design Predatorů se mění od dvojky (Jungle a City Hunter top až do dnešních dní), takže zase nový facelift nepřekvapuje, ale jsem zvědavý, jak tady zafunguje ten avizovaný cgi tuning Predatorovy mimiky. Jinak doufám, že to Weyland-Yutani logo nebude jen easter egg a staronový crossover s Alienem (Romulus se přímo nabízí) je hotová věc. Fanning jako  android překvapila, protože během castingového kolečka kolovaly zvěsti, že si zahraje dvojroli/dvojčata, tak teď babo raď, zda to byla jen fáma, nebo si Trachtenberg do filmu přichystal nějaký plot twist. Každopádně kino je tutovka:-).  

I Know What You Did Last Summer

Nic proti legacy sequelům, když to dává smysl i po dvaceti letech od premiéry originálu. Tady vyjma podojení fanoušků Love Hewitt a Prinze Jr. moc ne. Scream si hraje s žánrovými pravidly a klišé, Final Destination se způsoby, jak někoho zábavně odpravit, 28 Years Later má top rozpočet a casting a Anaconda se meta zápletkou a castingem pravděpodobně  žánrově posune z hororu do hororové komedie. 

Naproti tomu tahle značka si nikdy nehrála s ničím, rozpočtem a castingem to taky nikdy nevytrhla a celý koncept se vyčerpal už s původním filmem, který těžil akorát z toho, že scénář napsal Williamson a po úspěchu Screamu došlo k obrozenému zájmu o slashery. Trailer jedna velká rutina, která jen připomíná, proč seriál skončil už po první sezóně.

The Life Of Chuck

No pěkně, tomu říkám trailerová práce, jak se sluší a patří. Z děje nevykecáno vůbec nic a přesto atmosférický kousek od začátku do konce a k tomu skvělý casting a kingovská jistota v podobě Flanagana za kamerou:-). Vypadá to nadmíru slibně, tak doufám, že nepsané pravidlo o nejlepších adaptacích, které se paradoxně nerekrutují z hororového žánru, kterým se mistr proslavil, tady opět zafunguje a Flanagan do třetice všeho dobrého zase doručí parádní kingovku. Protože poslední taková byla právě ta jeho a od té doby to není žádná velká sláva, takže je nevyšší čas s tím něco udělat.

The Last Of Us - Through The Valley (Sezóna 2 - Epizoda 2) 9/10

Ve druhé epizodě Mazin s Druckmannem dokazují, že pojem "výplňový obsah k natažení stopáže" nemají ve slovníku, protože si pro neznalce předlohy přichystali drtivou emocionální nálož v podobě golfového turnaje, kterým beze zbytku naplňují pořekadlo nejmenovaného klasika o pomstě, chutnající nejlépe za studena (zdánlivě předčasné odhalení druhé hlavní postavy v předchozím díle se tak zpětně ukazuje jako logické). Fanouškům hry pak servírují obvyklý mix dokonalého reprodukování konkrétních scén ze hry v prostředí, které působí jako identická kopie předlohy, tu více, tu méně poupraveného kánonu (ve většině případů jsou změny ku prospěchu věci) a parádně hrajícího castingu, přičemž třešničku na dortu představuje absolutní akční inferno s hordou nakažených. Prozatím nejlepší epizoda napříč sezónami.

The Woman In The Yard 4/10

Collet-Serra sice nikdy žádný extra nápaditý tvůrce nebyl, ale když dostal do ruky obstojný scénář, dokázal natočit solidní žánrovku a ani k tomu nepotřeboval balík peněz. V tomhle případě jej bohužel nedostal (ani scénář, ani balík peněz) a výsledkem je ve všech směrech nepřesvědčivá záležitost a to i na jeho nepříliš sofistikované poměry, jejíž jedinou polehčující okolností je milosrdná stopáž pod hodinu a půl.

Nefunguje to ani jako nadpřirozený horor (postupně budované napětí není na pořadu dne, stejně tak strašidelná atmosféra se nekoná, na nějaké fatality a související bodycount je potřeba rovnou zapomenout - eRkový rating je v nedohlednu), ani jako psychologické drama (pár paranoidních situací a k tomu několik obligátních halucinací a tím to končí), ani jako home invasion thriller (hlavní bubák se moc nepředvede), ani jako poněkud bizarní terapeutický návod, jak se vypořádat s vnitřními démony a pocitem viny (finální pointa působí jako špatný vtip).

Collet-Serra maskuje nedostatky na papíře schopným castingem (Deadwyler hraje slušně), hromadou laciných lekaček a žánrových klišé (ještěže psisko pokaždé přežije:-)), ovšem i potenciálně zajímavé nápady, které by mohly film odlišit od konkurence (omezená pohyblivost hlavní postavy, personifikovaný stav mysli), nedokáže vytěžit ani z poloviny.

Magazine Dreams 7/10

Co se stane, když se smíchají dohromady motivy z Taxi Driver, Falling Down a Pumping Iron? Vznikne komorní sociální drama na oblíbené téma "celoživotní ztroskotanec a jeho přímočará cesta do jediné možné destinace bez zpáteční jízdenky", zasazené do atraktivního sportovního prostředí dětských olejíčků, sexy póz a steroidových koktejlů, totiž bodybuildingu, ve kterém fyzicky i herecky exceluje současná hollywoodská persona non grata Majors.

Po příběhové stránce Bynum nevynalézá znovu kolo a servíruje nesčetněkrát viděnou historku o loserovi, který veškeré své fyzické i psychické strasti a osobní neúspěchy projektuje do bláhového snu o lepších zítřcích (profesionální kariéra a s tím spojená sláva, respekt a odkaz), zatímco se ocitá ve spirále chybných životních rozhodnutí, které jej směřují k neodvratnému konci, přičemž si vypomáhá všemi obvyklými motivy, které se v podobných žánrovkách vyskytují s železnou pravidelností (psychické problémy, traumata, mentální/emoční nevyzrálost, komplikovaná povaha, atd.).

Plusové body si Bynum připisuje jednak za casting (Majors podává obětavý/uvěřitelný/soustředěný výkon jak stran fyzičky (ve fitku si musel pořádně zatrénovat), tak stran hereckého výkonu) a jednak za řemeslné zpracování (nápaditá scéna snímaná z interiéru auta, vyzněním tragikomická, ale technickým provedením vynikající sekvence (natočená na jeden záběr) Majorsovy účasti v jakési provinční soutěži, práce s obrazem a hudbou). Palec nahoru i za ironické finále, které sice není příliš realistické, ale obejde se bez klišovitého poselství, kterým by se na někoho ukazovalo prstem.

A Working Man 5/10

Ayer vyměnil Wimmera za Stalloneho, včelaře za stavbaře, cameo Ironse za cameo Harboura a natočil se Stathamem další nenáročnou žánrovku, která na první pohled kopíruje Reachera (předlohou taktéž početná knižní série, zkušený veterán v hlavní roli, narativ složený z kombinace akčního béčka a detektivky), po kvalitativní stránce seriálovému konkurentovi ovšem nesahá ani po kotníky. A co hůř, zaostává i za jejich předchozím společným počinem.

Ayerova novinka se totiž potýká hned s několika problémy najednou. Akce je přinejlepším žánrový průměr jak stran řemeslného zpracování (choreografie bitek, kamera a střih se obejdou bez jakéhokoliv originálního nápadu), tak zastoupeným množstvím (reputaci filmu zachraňuje jen finálová čistka s ucházejícím bodycountem), přičemž brutalita sice díky eRkovému ratingu nechybí, ale je degradována očividně digitální krví (což je častá bolest levných produkcí).

Po příběhové stránce se divák kromě spousty klišé po vzoru všech podobných historek o zachraňování unesené příbuzné ze spárů mafie, nepříliš svižného tempa a přepálené stopáže moc zajímavých, natož zábavných, atrakcí nedočká (žádná pamětihodná scéna v dohledu) a castingová posila Harbour je ve filmu jen do počtu (neobsadit do filmu personu jeho kalibru do role hlavního záporáka a nepostavit jej proti Stathamovi v souboji jeden na jednoho je nepochopitelný krok vedle:-(). Celkový dojem tak vylepšuje jen Statham, jehož charisma a cit pro hlášky fungují stejně dobře jako posledně.

Alien 3 (The Legacy Cut)

Co nezvládli hlavouni z Disney, respektive Foxu, s nekonečnými finančními možnostmi, to dokázala parta fanoušků na koleně ve svém volném čase (a aby nepřišli do křížku s právníky, tak samozřejmě zadarmo a volně ke stažení). 

Fincherovu žánrovou klasiku (ke které se mistr po průserové produkci a následné roztržce se studiem bohužel dodnes nehlásí) tu více, tu méně znatelně přestříhali (základem je Fincherem neautorizovaný Assembly Cut, který je doplněn o vybrané scény z kinoverze, ale současně je o některé detaily z původní/rozšířené verze ochuzen - všechny změny se samozřejmě řadí do kategorie "osobní preference autorů", ale musím uznat, že některé střihové zásahy jsou ku prospěchu věci), převedli do 4k (vzhledem k fanouškovské povaze projektu bohužel nikoliv nativně, ale pouze skrze upscale) a opatřili novým audiovizuálním kabátkem, což se pozitivně projevilo zejména na trikové stránce (která už v době premiéry za tehdejší špičkou kvalitativně zaostávala, což bylo znát třeba na nedokonalém klíčování loutky xenomorfa do předem natočených scén).

Výsledkem jejich dlouholetého snažení je obdivuhodný fanouškovský počin a ideální příležitost pro všechny fanoušky "dokonalého organismu" si Fincherovu prvotinu znovu připomenout v trochu jiné (ale neméně zajímavé) podobě než obvykle:-). Snad to Disney, potažmo Fox, pochopí jako impuls trojku konečně vydat na uhd (když už se dočkala i dvojka).

Daredevil: Born Again (Sezóna 1) 7/10

Spravedlnost je slepá, ale bohužel stejně tak rozervaná (jak koncepčně, tak sezónně a je to na výsledku poznat). Disney naštěstí pro fanoušky slepého mstitele udělal to nejrozumnější, co v dané situaci mohl a pokračuje přesně tam, kde Netflix se svou parádní sérií předčasně skončil a to jak po stránce narativu (žádný další zbytečný origin v řadě se tak nekoná), tak po stránce castingu (svatá trojice Cox, D'Onofrio, Bernthal hlásí návrat ve špičkové formě). Přepracování celého projektu a masivní přetáčky se sice vyplatily, ale přesto si vybraly svou daň. Problémová produkce se podepsala zejména na dramaturgii a mírně rozpačitém narativu.

Obvyklé ingredience téhle značky (kombinace klasické superhrdinské komiksovky s prvky film noir detektivky a soudního dramatu) jsou sice přítomny, ale poměrně dlouho trvá, než z hromady tu více, tu méně vzájemně souvisejících příběhových epizod vykrystalizuje hlavní dějová linka, postranní motiv příklonu hlavní postavy k temné straně (síly:-)) je pouze opatrně naznačen a nijak zásadně se s ním v průběhu děje nepracuje, tempo až na poslední epizodu nepatří k nejsvižnějším a celá sezóna doplácí na to, že byla rozpůlena na dvě části, protože děj v konkrétním bodě náhle skončí s obligátní nálepkou "pokračování příště". První polovině sezóny tak chybí jakýkoliv klimax a tvůrci se ani neobtěžují dosavadní vyprávění zakončit nějakým nečekaným cliffhangerem.

Nedostatky na papíře naštěstí do značné míry kompenzuje obsazení a akční složka. Cox a D'Onofrio nepřekvapivě podávají parádní herecké výkony (rozhovor v bistru po vzoru žánrové klasiky Heat je pecka), přičemž Bernthal a zbytek castingu za nimi příliš nezaostávají. Samotná akce moc prostoru v ději sice nedostane, ale obsahuje všechny povinné náležitosti (brutalita, souboje na tělo, bitky v uzavřeném prostoru), což dokazuje hned úvodní mano a mano rozcvička, efektně natočená na jeden záběr (předčasný vrchol celé sezóny, který se paradoxně odehraje ještě před úvodními titulky první epizody:-)). Jakmile se do práce pustí i nekompromisní kolega s lebkou na hrudi (jehož návrat na scénu je bohužel polovičatý, protože je v ději jen do počtu), tak je o divákovu zábavu postaráno. Celkově nadějně rozehraná partie, kterou Disney ve druhé polovině sezóny snad uzavře kvalitativně drtivou koncovkou.