pátek 6. prosince 2024
Dune: Prophecy - Sisterhood Above All (Sezóna 1 - Epizoda 3) 7/10
čtvrtek 5. prosince 2024
The Penguin (Sezóna 1) 8/10
Na čemž má největší zásluhu parádní casting v čele s famózně hrajícím Farrellem, který je po vzoru filmu opět namaskován k nepoznání a přesto i pod tunou make-upu dokáže divákovi prodat každou prožitou emoci a aktuální myšlenkové rozpoložení (v případě vystoupení u Reevese nedostal v ději tolik prostoru, kolik by si zasloužil, LeFranc mu toto příkoří více než vynahradila, jelikož tady předvádí nefalšovanou one man show), přičemž dvojice Milioti a O'Connell za ním svým přesvědčivým hereckým výkonem nezůstává o moc pozadu, respektive některé scény si obě dámy kradou pro sebe (sledovat jejich interakce ve společných scénách je skutečně požitek).
Další silnou stránkou série jsou vynikající produkční hodnoty (kamera, hudba, výprava a kostýmy představují špičku seriálové produkce), díky kterým depresivní atmosféra korupcí a kriminalitou ovládaného Gothamu funguje na výbornou. Tudíž první sezóně divák relativně snadno promine příběhovou stagnaci (hlavní postava se v průběhu série nikam charakterově neposune a kromě masivní čistky v řadách mafiánských postav se tady nestane nic, co by mělo zásadní dopad na celé univerzum) a pár příběhových překombinovaností (bytelný plot armor postav tváří v tvář jisté smrti, opakované prohazování role únosce a rukojmí mezi postavami, "překvapivé" odklizení jisté konkrétní postavy v úplném závěru, aby se udrželo status quo do filmového pokračování a podobně berličky).
středa 4. prosince 2024
Waves 8/10
Po řemeslné stránce se v tomhle případě totiž podařilo natočit dílo minimálně evropského formátu (na což se nejmenovaná, rádoby světová, konkurence nezmohla ani s (na tuzemské poměry) rekordním rozpočtem a castingem složeným z hollywoodských hvězd). Typově výborně vybraný casting, vynikající výprava a kostýmy, dynamické kamerové úhly, výstižné střihové montáže a důmyslné přechody (naprosto plynulé kombinování archivních materiálů s nově natočenými záběry), na správných místech použité zpomalovačky a skvěle namixovaný OST (stačí jen vhodně zvolený song a požadovaná atmosféra celé scény je navozena prakticky okamžitě), čehož výsledkem je spousta silných scén.
O to větší škoda je, že samotný obsah za formou trochu zaostává. Ústřední téma (respektive období) je samozřejmě nadčasové a očividné paralely k současnému dění mocně rezonují, divácké emoce se tak generují prakticky samy od sebe. Všechny charaktery bez výjimky jsou ovšem jen plakátové figury, které deklarují konkrétní ideje a společenské postoje, nikoliv životné postavy (navzdory tomu, že mnohé z nich jsou založeny na skutečných osobnostech). Stejně tak vztah mezi hlavní postavou a kolegyní je načrtnut jen v hrubých obrysech a motivace některých postav není dostatečně vykreslena (ignorace podezření na zrádce ve vlastních řadách, mlčení o kolaboraci kolegy, dobrovolný návrat z emigrace, atd.). Parádní audiovizuální zpracování ale jisté nedostatky v narativu kompenzují, takže v souhrnu velký palec nahoru:-).
úterý 3. prosince 2024
Gladiator II (Revize) 8/10
Nevyžádaný retcon s rodokmenem hlavní postavy jsem vzal na milost (vtipné je, že prvotní reakce Mescala na podobnou, pro něj "překvapivou", novinku je nezúčastněné pokrčení rameny - tak nějak bych na jeho místě zasypal Nielsen když už ne výčitkami, tak alespoň nechápavými/zvídavými dotazy:-)) a nechutně digitální opice sice stále působí jako pěst na oko, ale naštěstí stráví ve filmu jen pár minut. Opakovaná projekce mě tak utvrdila především v tom, že největším problémem dvojky je funkční, avšak nevýrazný OST a zbytečně uspěchaný sestřih.
Věčná škoda, že se Zimmer nechtěl opakovat a dvojku tak dobrovolně vynechal (na rozdíl od trojky Dune), protože proslulá poučka strýčka Lucase o tom, že hudba a zvuk tvoří polovinu diváckého zážitku, tady platí bezezbytku. Velkou roli jistě hraje nostalgie, ale Zimmerův OST je tak ikonický, že Gregson-Williams neměl jinou možnost než se pokoušet jít v mistrových stopách (namísto toho, aby přišel s vlastním konceptem jako v případě parádního OST Kingdom of Heaven), což se mu bohužel daří jen v momentech, kdy Zimmerovy hudební motivy přímo recykluje.
Scott sice prohlásil, že na žádný prodloužený sestřih nedojde, ale doufám, že nakonec změní názor. Protože jsem si jistý, že na rozdíl od Napoleona, u kterého se původní lekce z historie jen roztáhla o další hodinu, by v tomhle případě vydatnější stopáž filmu pomohla. V mnoha scénách je totiž náhlou změnou narativu/atmosféry/tempa jasně poznat, že se vydatně zkracovalo (hádám, že úvodní bitva trvá ve workprintu alespoň půl hodiny). Přesto produkčními hodnotami, castingem a akčními atrakcemi patří dvojka mezi nejzábavnější popcornovky, jaké letos továrna na sny vyprodukovala. Pokud Scott dostane šanci dotáhnout slíbenou trojku do realizace, tak budu v kině opět u toho:-).
sobota 30. listopadu 2024
Elevation 4/10
Na podobnou látku mizivý rozpočet se Nolfi sice pokouší maskovat na každém kroku, ovšem nepříliš úspěšně. Samotná invaze monster proběhne pouze telegraficky pod úvodními titulky, po příběhové stránce se jedná o nenápaditý walking simulator, ve kterém se více času stráví nudným plkáním než bojem s nepřítelem, akce je v celém filmu pramálo a provedením nestojí za řeč (přičemž nejpamátnější scénu filmu, tj. likvidaci monstra odpálením kyslíkové láhve, studio vykecalo už v traileru) a monstra mají v ději minimum prostoru a i v těch pár scénách, ve kterých se ukážou v plné kráse, působí hrozně uměle (což navzdory jejich původu jistě nebyl tvůrčí záměr).
Nolfi bohužel není schopen tyto nedostatky vykompenzovat alespoň napětím (prakticky žádné), hororovou nebo jakoukoliv jinou atmosférou (zcela nefunkční), brutalitou (eRkový rating je naprosto nevyužitý), příběhovými prvky (premisa s výškovým limitem působí sama o sobě legračně, o to horší je, že se tvůrci neobtěžovali ji jakkoli vysvětlit), nebo castingem (Mackie s charismatem v záporných hodnotách je tragický jako vždy a s Baccarin spolu mají nulovou chemii). Výsledkem tak je generické akční sci-fi béčko, které zapadne mezi podobné žánrové stream only "klenoty".
pátek 29. listopadu 2024
Absolution 4/10
Po stránce originality příběhu nemá film divákovi co nabídnout. Klišovitá historka o bývalém boxerovi a provinčním gangsterovi v jedné osobě na konci svých (mentálních i fyzických) sil, který se po zjištění fatální diagnózy pokouší po letech urovnat narušené vztahy s rodinou a zanechat za sebou nějaký pozitivní odkaz, je předvídatelná od začátku do konce a jak to s jednotlivými postavami nakonec dopadne je jasné obratem poté, co se ukážou na scéně.
Stejně tak než z pomalu plynoucího děje, ve kterém se náhodně střídají témata, která by jinde vydala na samostatný film (upadající kariéra gangstera, vyrovnávání se se stářím a nemocí, vzpomínání na dětství skrze podivné snové sekvence, citové sblížení s odcizenou rodinou, mentorování bossova synátora, samaritánské sklony, atd.), konečně vykrystalizuje hlavní příběhová linka, uplyne více než polovina filmu, což představuje náročnou zkoušku divácké pozornosti. Celkový nepříznivý dojem bohužel nevylepšuje ani casting, jelikož Neeson zde hraje opět v režimu autopilota, tj. prostého vydělávání si na důchod, přičemž zbytek obsazení nestojí vůbec za řeč (Perlman má ve filmu jen cameo).
Saturday Night 6/10
Jako názorná ukázka, jaký organizovaný chaos v televizních studiích panuje a zdokumentovaná přehlídka všech možných (technických, personálních i byrokratických) obtíží, které premiéru slavného pořadu tehdy provázely, to funguje náramně, ovšem to je taky vše, co Reitman divákovi nabízí. Fakt, že film je adresován primárně domácímu publiku, je asi pochopitelný, ale neznalému divákovi odjinud, který netuší, co bylo/je SNL a jaký mělo zásadní dopad na americkou kulturu obecně (v podobě lidí jako je Murphy, Murray, Myers, Sandler, Ferrell a spousty dalších) toho film nad rámec tu více tu méně zajímavých produkčních problémů moc neřekne. Na konto charakteru jednotlivých postav/osobností nepadne téměř nic, příběhově se to za celý film nikam neposune (nekonečná série epizodních výstupů na téma "jeden průser za druhým") a samotným skečům (pominu-li jejich diskutabilní kvalitu) je v ději věnováno minimum prostoru.