The Image Of You 4/10

Možná bych se u filmu i bavil nebýt toho, že rádoby šokující pointu jsem správně odhadl ani ne po půl hodině děje a zbytek filmu pak jen útrpně přihlížel nepříliš obratnému snažení všech zúčastněných skrze další a další obehrané scénáristické kličky (podobné žánrovky s nespolehlivě-vypravěčským plot twistem neustále dojíždějí na jednu a tu samou chybu a tou je ne-interakce postav) před divákem zamaskovat, o co tady ve skutečnosti jde.

Vlastně beru zpět, i kdybych předem nevěděl, jak to celé skončí, o moc lépe bych se nebavil. Pieterse v hlavní dvojroli sice působí sympaticky, ale obě polohy (romantická naivka/sexy bitch) přehrává jako o život, všechny důležité postavy až na jednu malou výjimku (se kterou to nepřekvapivě dopadne nejhůře) se chovají jako nesvéprávní idioti (likvidace nepohodlné osoby bez ověření její identity je top:-)), nebo vyšinutí sociopati, případně obojí, což kulminuje v samotném finále, ve kterém se vítězoslavně odhalí "temné rodinné tajemství", které nedává žádný smysl a jako bonus navíc se začnou dít naprosto wtf události, popírající logiku a dosavadní charakterové ukotvení postav.

Kill 7/10

Trailer příjemně navnadil a film naštěstí naděje na zábavnou akční jízdu lomeno krvavou řežbu z Bollywoodu následně potvrdil:-). Na kvalitativní level borců z 87Eleven, tj. Wicka, nebo dokonce pánů Ruhiana a Rahmana, tj. Raidu, se sice dosáhnout nakonec nepodařilo (na to by bylo potřeba o trochu více zapracovat na choreografii, kamerových úhlech, střihu a délce nepřerušovaných záběrů) a film v rámci bitek nedisponuje žádným fight highlight momentem jako zmíněná konkurence, ale samotné akce je opravdu hodně a nechybí jí slušivá eRková brutalita a svižné tempo. Už jen tím si film automaticky připisuje plusové body, ale k pochvale je toho ještě o dost více.

Jakmile se hlavní postava po odhalení názvu filmu přepne do berserk módu, míra zábavnosti prudce letí nahoru, povinná expozice před nástupem do vlaku je zkrácena na minimum, dojemná romantická linka neobtěžuje více, než je nezbytně nutné (protože je značně kýčovitá), casting je typově obsazený dokonale, hlavní záporák je ukázkový parchant, kterému divák od jeho nástupu na scénu přeje krutou smrt, některé vedlejší postavy se dočkají sympaticky nekompromisního přístupu (aneb plot armor není na pořadu dne:-)) a horda anonymních protivníků dostane v ději překvapivě velký prostor nejen stran bitek a bolestného odcházení na věčnost, ale rovněž taktizování, rodinných vztahů a dokonce citového rozpoložení (v některých "truchlících" scénách téměř vzbuzují sympatie), což se v žánru příliš často nevidí.

A Complete Unknown

S Cashem jsem nejtěsněji do styku přišel v parádní úvodní titulkové sekvenci u Snydera (nejsem fanoušek, ale Cash tam seděl jak prdel na hrnec) a Walk the Line s výborným Phoenixem jsem si následně přesto náramně užil. Shodou náhod s Dylanem jsem nejtěsněji do styku taky přišel v parádní úvodní titulkové sekvenci u Snydera (nejsem fanoušek, ale Dylan tam seděl jak prdel na hrnec), tak snad se historie bude opakovat a Complete Unknown s výborným Chalametem (v současné době a požadované věkové kategorii imho ten nejlepší možný casting) si taky užiju:-).

Conclave

Pěkná práce, jednou za čas si dát nějakou komorní thrillerovou konverzačku se zajímavým zvratem na konci, postavenou primárně na hereckých výkonech, není vůbec na škodu a tohle vypadá, že bude přesně taková příjemná žánrovka. Téma samo o sobě skýtá nemalý zábavný potenciál, aneb vatikánská hra o trůny, totiž papežský stolec:-), Harrisova předloha je všeobecně chválená, Berger je slušný řemeslník a Fiennes spolu se zbytkem sympaticky nabitého castingu patří mezi herecké jistoty. Tak snad se to všechno povede přetavit do kvalitního výsledku.

The Inheritance 5/10

Skvadra rozmazlených potomků svolána do rodinného sídla na popud hlavy rodu a postavena před nelehkou volbu, jejímž výsledkem je boj o holý život a postupná čistka v řadách rozhádaného příbuzenstva. Kdepak už něco takového bylo k vidění? Správně, v bezpočtu jiných zapomenutelných béček, které se mezi sebou odlišují jen v tom, zda jde o battle royale vybíjenou nebo slasher/duchařinu. A prokletí bezvýznamnosti se nepodařilo prolomit ani tentokrát.

Protože jedno příběhové klišé tady střídá druhé od charakterů postav (v jakém pořadí se jednotliví účastníci rodinné sešlosti odeberou na věčnost je přímo úměrné míře jejich sympatičnosti), přes jejich nesmyslné chování (nesmrtelné pravidlo o procházení baráku, ve kterém se dějí podivné věci, zásadně o samotě nikdy nezklame:-)), až po řádění zdejšího bubáka (očividně je zastánce outsourcingu, jelikož všechnu špinavou práci přenechává jiným:-)) a napětí, natož hororová atmosféra, se v průběhu děje dostavuje jen velmi decentně. Pochvala tudíž tvůrcům putuje jen za hereckého veterána Guntona v roli patriarchy rodu a obstojnou (dokonce dvojitou) pointu, díky které se vysvětlí některé předchozí dějové nelogičnosti, ale především se od dosavadních paranormálních hrátek v závěru filmu odskočí žánrově kousek jinam.

Rebel Moon - Chapter One: Chalice Of Blood

Wow, takže před tím byl každý druhý záběr srandovně mizerné slow-mo, teď k tomu bude každý třetí záběr se srandovně mizernou digi sprškou krve a namísto stotřicetiminutového čekání na nic to bude podle wiki dvěstěminutové (!) čekání na nic, tak to je nabídka, která se neodmítá. Akorát že vůbec:-). 

Neumím si představit, co by musel Snyder v DC ukázat, aby to jako celek i na podruhé nebylo neředěné filmové peklo, způsobující PTSD na počkání. Snad jen, kdyby tam náhodně doplnil nějaké hanbaté scény pro dospělé. Pak by to šlo absolvovat alespoň rychloposuvem s přeskakováním všeho ostatního:-).

Million Dollar Baby

Sophiina volba, jestli je pro mě lepší tohle nebo Gran Torino:-). Obecně to mám tak nastejno, ale kdybych pro něco zvednout ruku fakt musel, tak volím Million Dollar Baby. A možná jsem v menšině, ale u mě za to může právě ten pochmurný konec, který na filmu oceňuji ze všeho nejvíce. Nejen úplný závěr s posledním rozloučením, ale všechno, co se odehraje po tragickém zápase o titul. Bez toho by to bylo sice, jak je u Eastwooda dobrým zvykem, stále kvalitně natočeno a kvalitně odehráno, ale jinak jen další sociální drama ze sportovního prostředí o zázračné cestě from zero to hero boxerského outsidera v řadě.

Nic proti tomu, když se najdou schopní lidé před i za kamerou, je to působivý divácký zážitek, ale kolik takových historek s hollywoodským happy endem už bylo natočeno? Tohle sice také není zdaleka první zástupce žánru, ve kterém to s hlavní postavou nakonec nedopadne nejlépe, ale právě proto, že je to jako celek kvalitně natočeno a kvalitně odehráno, depresivní závěrečná část tomu v mých očích přidává punc "něčeho navíc". Nejen z pohledu vypovídající hodnoty o odvrácené tváři (sportovního) úspěchu, ale i po stránce získaného prostoru pro opravdová dramata, ve kterých se skutečně lámou charaktery (když to přeženu, tak si Swank o sošku řekla spíše na posteli než v ringu). 

Young Woman And The Sea 8/10

Rønning natočil takový neoficiální prequel loňského "plaveckého" biopicu Nyad a naštěstí nejen tématem, ale i výslednou kvalitou filmu. Všechny povinné atributy podobných historek o nezdolné síle lidského ducha, vzniklých na základně skutečných událostí, jsou pochopitelně přítomny a příběhová linka se ubírá po předem očekávaných kolejích. Nechybí okolím podceňovaný, ale o to více odhodlaný, jedinec s celoživotním (v tomto případě sportovním) snem a nepřející živel v podobě nejen obtížných přírodních podmínek, ale i sabotážníka z vlastních řad a samozřejmě dojde na překonávání překážek na více frontách, fyzické/mentální krize, přepisování historických tabulek a nakonec vítězné pokoření do té doby nemyslitelné mety.

Podstatné ovšem je, jak to všechno funguje dohromady a jakým způsobem se to divákovi podá. A v případě Rønningova počinu to funguje přesně tak, jak má od napínavého děje a výborných hereckých výkonů všech zúčastněných (vedle Ridley v hlavní roli a rodičovského páru Bodnia a Hain zaslouží zmínit bodrý samorost Graham), přes přirozeně zakomponovanou emancipační linku a poučnou historickou lekci nejen po stránce vlastního sportu, ale i tehdejší společnosti (puritánská morálka, rodinná výchova, předem domluvené sňatky, uplatnění žen kdekoliv jinde než v domácnosti, atd.), až po silné momenty (důležitá majáková scéna připomene LOTRa) a dojemný závěr a je to podáno natolik poutavě, že všudypřítomnou hru na jistotu divák tvůrcům snadno promine.

Twisters 6/10

Budu na Chunga hodný a napíšu, že dodal obstojné řemeslo. Kdybych byl zlý, musel bych napsat, že natočil zbytečné pokračování, které nad rámec kopírování prvků původního filmu nepřináší nového (natož přelomového jako v případě originálu) prakticky nic. Jednoznačným benefitem dvojky jsou produkční hodnoty, obří rozpočet je ve filmu poznat a měřítko zkázy (byť pochopitelně digitální) je vcelku působivé. Se vším ostatním to už taková sláva není.

Na jedné straně dvojka kopíruje jedničku kde může, na druhou stranu ji podivně ignoruje (na její konto kromě Dorothy nepadne během filmu ani slovo). Tragický prolog, aby se hlavní postava hned ze startu vybavila nějakým tím traumatem (jak to se všemi postavami vyjma Edgar-Jones na začátku filmu dopadne je jasné minutu po jejich nástupu na scénu:-)), dva konkurenční týmy a jak jinak než snobští profíci proti odvázaným amatérům (a dokonce se stejným rozložením sil, tj. jedni to dělají pro prachy, zatímco druzí pro dobro lidstva:-)), nezničitelná Dorothy a rodinný time out před velkolepým finále na vyjasnění si životních priorit.

Jednička stála na revolučních tricích a sympatických postavách, respektive proměnlivém vztahu ústřední dvojice. Ve své podstatě šlo o staromilskou romantiku, akorát zabalenou do katastrofického žánru a opatřenou trikovým wow faktorem (což si de Bont s Crichtonem "vypůjčili" od Camerona z Abyss a sám Cameron to hned o rok později zopakoval s loďkou a ledovcem). Dvojka má problém na obou zmíněných frontách. Powell a Edgar-Jones je sice sympatická dvojka, ale to je tak vše. Romantická linka, která se v průběhu filmu neustále vrací do hry se nijak nevyvine a v závěru filmu je úplně zahrána do outu. I proto chemie mezi Powellem a Edgar-Jones žádných závratných hodnot nedosahuje.

V jedničce byly projevy počasí v průběhu filmu pečlivě dávkovány a s každým dalším střetem s tornádem se divák dočkal něčeho nového (létající krávy, zemědělské stroje bombardující silnici, zničené kino, farma rozmetaná na třísky, atd.) tak, jak rostla jeho síla. Ve dvojce vychází všechny vrtochy počasí víceméně na stejno. Scéna útěku z motelu a úkrytu v bazénu je jediná sekvence v celém filmu, která má atmosférou opravdu blízko k originálu stran pocitu nezkrotné síly přírody prožité na vlastní kůži. Zbytek trikových atrakcí představuje jen zaměnitelné jedničky a nuly.

Zajímavá enviromentální linka (změna klimatu a nárůst počtu přírodních katastrof), kterou se tvůrci před premiérou zaklínali, je odbyta jen několika letmými dialogy a kompilační OST se vzhledem k místu děje asi použít hodilo, ale osobně mě celý film jen iritoval. Na pár osvěžujících novinek ve dvojce sice dojde (třírozměrný sken, snaha o zastavení řádění tornád namísto pouhého studia, twister twins), ale v záplavě všeho, co je pojato úplně stejně jako minule (akorát bez doprovodného wow faktoru), to zkrátka k působivému výsledku (jako tenkrát) v dnešní době už nestačí.

P.S. Škoda, že když už se do filmu investovalo 200 mega, nenašlo se v rozpočtu pár dolarů navíc na 3D konverzi, zrovna u podobného typu filmu by to přidanou hodnotu mělo.

Lowlifes 5/10

Běžná rodinka na výletě karavanem, setkání s podezřelými vidláky během zastávky na cestě, nevyprovokovaný konflikt a nakonec obvyklá hra na honěnou s šílenou kanibalskou rodinkou na vidlácké farmě uprostřed ničeho. Takže další zaměnitelné hororové béčko, kombinující podžánry slasher a home invasion v řadě? Tentokrát na první pohled naštěstí ne, respektive na druhý pohled už bohužel ano.

Dvojice celovečerních debutantů to na diváka zkouší dost podobným způsobem jako nedávno In A Violent Nature, tj. je tady patrná snaha o trochu jiný pohled na provařené téma a hraní si s žánrovými pravidly. Povinná expozice končí zajímavým plot twistem, po němž ovšem následuje přesun pozornosti z nebohých obětí na původce vražedného řádění. Vyprávění skrze pov zabijáků nejenže ve filmu zbytečně umenšuje prostor kladným postavám, které jsou už tak obyčejné charakterové škatulky, ale především narušuje budování napětí a hororové atmosféry.

Bodycount není žádný zázrak, jednotlivé killy moc kreativní invence neobsahují a snaha o nějakou satiru a sociální kritiku (střední třída vs spodina společnosti) je sice chvályhodná, ale do značné míry se míjí účinkem. Na to by bylo potřeba o dost schopnější herecké osazenstvo a o dost sofistikovanější dialogy. Plusové body tak putují filmu jen za typově vhodně vybraný casting, pár černohumorných scén, slušnou dávku gore a příjemně nekompromisní konec.