The Uprising

Zrovna Greengrasse bych podepsaného pod dobovou historkou z drsného/špinavého středověku nečekal, ale mistr si už v minulosti vyzkoušel spoustu žánrů, poslední autobusový kousek byl super a každá (pokud možno epická) kostýmní žánrovka, zasazená do doby temna (moru, krys, atd.), se počítá (byť tržebně třeba narazí do zdi viz TLD), takže sem s tím a hned:-). The Death Of Robin Hood mě nepříjemně zklamal (pokud nepočítám skvělou úvodní půlhodinu), tak doufám, že Greengrass pohledem do méně známé kapitoly dějin vyrukuje s pořádnou náplastí (tj. slušnou variací na Braveheart).

Dead Man's Wire 6/10

Na skutečnou historku s únoscem, třímajícím v rukou brokovnici s "drátem mrtvého muže", jsem před lety náhodou narazil při procházení wiki a už tehdy jsem si říkal, že by to byl ideální námět pro film. Papírově z toho mohla vzniknout kombinace Falling Down (psychicky narušený jedinec na cestě za "spravedlností") a The Negotiatora (strategická partie únosce s rukojmím proti strážcům zákona). Takže jsem byl zvědavý, jak se s touhle premisou popasuje veterán Van Sant.

A zvládl to v rámci možností obstojně, nicméně potenciál se mu naplnit zdaleka nepodařilo a strhující krimi thriller (navíc podle skutečných událostí) jako ve zmíněných dvou případech se tak bohužel nekoná. Filmu paradoxně nejvíce ubližuje Van Santova snaha o dokumentární realističnost (použití "televizních" záběrů) ruku v ruce se záměrem striktně se držet historických faktů, což asi vychází z toho, že film je založen na dokumentu Dead Man's Line. Reálná událost bez použití umělecké licence totiž moc divácky atraktivní náplně neobsahuje a navíc se potýká s vcelku monotónním průběhem.

Namísto dramatického boje o život rukojmí (pokus o osvobození zajatce, emotivní vyjednávání s policií, stupňující se konflikt, atd.) se většina stopáže věnuje nekonečným dialogovým výměnám, mediálnímu pokrytí a hlavně zdlouhavému čekání na další vývoj situace, což se neblaze podepisuje na tempu a gradaci děje. Naopak soudní koncovka je odbyta pár scénami. Van Sant má velké štěstí, že se může opřít o dvojici Skarsgård a Montgomery, která podává výborný herecký výkon, přičemž pochválit zaslouží i Pacino (telefonní rozhovor bezcitného otce se strádajícím synem je vrcholem filmu).

Backrooms 6/10

Poklona Parsonsovi za to, jak ve svém věku dokázal z minima (internetové předloha, debutant, mizivý rozpočet) vytěžit maximum (nadšené ohlasy, vskutku pozoruhodné tržby, vznik nové značky), ale to je tak vše. Tenhle fenomén jde mimo mě a asi proto na mě nahodilé bloudění na slepo nekonečným labyrintem poloprázdných místností a chodeb s občasným náznakem přítomnosti nějakého nespatřeného bubáka v traileru moc nefungovalo, takže příliš nepřekvapí, že na mě tenhle koncept moc nefungoval ani v samotném filmu, ve kterém už nic dalšího, co by stálo za pozornost, bohužel není.

A protože v drtivé většině bezobsažné procházení všemožných prostor, při kterém se znepokojivá atmosféra dostavuje pouze sporadicky a dávkování napětí je značně proměnlivé, respektive značnou část stopáže zcela absentující, ve mně nějaké nervózní/tísnivé/klaustrofobické pocity nevyvolává ani omylem (sorry jako:-)), sledování filmu se proměnilo jen v netrpělivé čekání, zda v závěru dojde na nějakou (pokud možno smysluplnou) pointu, která veškerý dosavadní děj obrátí naruby a nebo jenom na otevřená vrátka k nevyhnutelnému pokračování (a samozřejmě, že správně je druhá varianta).

S čímž souvisí to, že na konto world-buildingu (ať už stran jiné dimenze nebo týmu výzkumníků) zcela nečekaně padne naprosté minimum, protože co by se pak v rámci loreu řešilo v dalších sequelech, že? Naopak zbytečných psycho blábolů je ve filmu vskutku nadbytek, na což doplácí hlavně interakce s hlavním (respektive jediným, což je naprosto promarněná příležitost) monstrem, které se divák dočká až v samotném finále, které konečně dokáže zvednout hladinu adrenalinu. Casting v čele s dvojicí Ejiofor a Reinsve hraje slušně, found footage vsuvky disponují jistou atmosférou, ale tím to končí.

P.S. Už kinoverze byla pocitově o půl hodiny delší než by bylo záhodno, tudíž nedočkavě "vyhlížím" prodlouženou verzi:-). 

Mayday

Aha, takže Reynolds si zahraje na Powerse, akorát namísto Hankse ho z průseru vyseká Branagh:-). Už nějakou dobu jsem si říkal, kdy se dvojka Daley a Goldstein znovu připomene a je to konečně tady. Ten family friendly rating zamrzí, ale jinak to vypadá na slušnou žánrovku. Kdyby se z toho vyklubalo podobné příjemné překvapení jako z D&D, tak bych se vůbec nezlobil. Protože podobných leteckých extrakčních kousků typu Bat 21 nebo Behind Enemy Lines se v dnešní době už moc netočí (laciné indie béčka za pár dolarů nepočítám), takže za každý (ideálně povedený) pokus velký palec nahoru.

P.S. Jen doufám, že Blackbirda na konci 80s (respektive kdykoliv) vesele si poletujícího nad územím země neomezených možností ve filmu taktně nepřejdou, ale nějak logicky zdůvodní (navigační chyba, atd.).

Digger

Je fajn vidět Cruise po letech akčního šaškování zase v jiné herecké poloze (než se k němu zase vrátí s letadélky:-)) a navíc podle traileru v potenciálně hodně zábavné žánrovce. Nicméně tak nějak netuším, za co se tady utratilo přes sto mega, protože z traileru to vypadá na komorní konverzačku s pár cgi scénami. Vlastně jo, za výplatu hlavní hvězdě:-).

V případě mistrových filmů se sice primárně chodí na něj a až v druhém plánu na samotný film, ale zrovna u podobného niche projektu s omezenou cílovkou a potenciálními paralelami na současné dění, které se části publika asi nebude moc líbit, si nějak nedovedu představit, že Iñárritu dopadne tržebně lépe než PTA s One Battle After Another (spíše naopak).

Nouvelle Vague 7/10

Nesmlouvavá autorská vize ctižádostivého celovečerního debutanta, toho času filmového kritika. Nekompromisní tvůrčí přístup v podobě guerillového (občas chaotického) natáčení. Lokálně slavný herec v hlavní roli, ze kterého výsledný film udělal mezinárodní superhvězdu. A zbytek je historie, respektive oceňované a v jistých ohledech přelomové dílo světové kinematografie (a pro mě osobně extrémně nudná záležitost s nesmyslnými dialogy a neexistujícím dějem:-)).

Linklater očividně mohutně obdivuje jak Breathless, tak Godarda, což je z jeho filmu o filmu, který v prvním plánu pečlivě (v některých momentech přímo puntičkářsky) rekonstruuje genezi mistrova počinu a v druhém plánu představuje oslavu celé kinematografie, poznat prakticky v každé scéně, od citování konkrétních záběrů z "předlohy", přes spoustu referencí na kdeco/kdekoho, až po dokonalé napodobení atmosféry 60s. Na rozdíl od mistra se Linklater naštěstí drží standardních dramaturgických pravidel, takže odpadá problém s rozvláčným dějem a nahodilými (převážně bezobsažnými) dialogy.

Casting předvádí výborné herecké výkony v čele s trojicí Marbeck, Dullin a zejména Deutch, stejně tak dobová výprava a kostýmy odvádí skvělou práci a ocenit zaslouží i funkční vhled do mistrovy komplikované mysli, který dokáže z pohledu nefanouška kultovního filmového předobrazu osvětlit mnohá podivná tvůrčí rozhodnutí v průběhu produkce. Škoda jen, že ke jmenovkám reálných osobností někoho nenapadlo doplnit i profesi, protože vyjma zapálených znalců tehdejší doby a kinematografie jde pro běžného diváka o přehlídku neznámých lidí. Godardův film mě minul, Linklaterův mě upoutal.

Tuner 6/10

Roher si pro svůj celovečerní debut vybral originální premisu s ladičem pian s přecitlivělostí na zvuk, který se z donucení zaplete s podsvětím a za pomocí svých "naslouchacích" schopností si začne přivydělávat otevíráním sejfů. Bohužel se při tom nedokázal rozhodnout, zda natáčí v prvé řadě drama o životě s neobvyklým hendikepem a "rodinném" podniku, romanci o talentované dvojici, kterou svede dohromady hudba nebo thriller o partičce zlodějů podnikajících heisty.

A výsledek podle toho také vypadá. Jednotlivé linky, namísto aby se podporovaly, se narušují, respektive se vzájemně omezují. Čehož důsledkem je, že žádné z nich se film nevěnuje na dostatečném prostoru, přičemž nejvíce na to doplácí kriminální linka. Navíc Roher není schopen ani z jedné narativní roviny vytěžit nějakou (dramaticky nebo emocionálně) silnou scénu, což kulminuje v samotném závěru, který namísto něčím strhujícího klimaxu nabídne jen nevzrušivý dojezd.

Woodall v hlavní roli hraje slušně (velká škoda, že dvojice veteránů Hoffman a Reno má ve filmu v podstatě jen cameo, když už se Roherovi podařilo je ukecat k účasti), práce se zvukem, který je v některých scénách až nepříjemně hlasitý, se povedla, záběry prolamování bezpečnostního mechanismu sejfů jsou fajn, tematický OST s jak jinak než klavírními tóny se občas příjemně připomene, ale nic z toho nepřeváží nepříliš nápaditý děj (poté, co se hlavní postavy vydá na dráhu zločinu, se už jen zdlouhavě čeká, až konečně dojde na klišé s kšeftem, který se zvrtne), pomalé tempo a rozpačité finále.

The Death Of Robin Hood 6/10

Povedené trailery slibovaly drsnou/temnou podívanou ze středověku o legendárním ostrostřelci na konci jeho životní cesty, lemované hordami mrtvol (bez ohledu na pohlaví a věk) a pozůstalých hledajících pomstu, stojící na pomezí historické žánrovky a nefalšované artovky. Varovným znamením byl ovšem pán na režisérské stoličce, takže veškerá očekávání byla pro jistotu výrazně utlumena. Což se ukázalo jako dobrý tah, protože Sarnoski bohužel ani tentokrát nepřekročil svůj stín a se svým nejnovějším počinem, jak je jeho nedobrým zvykem, zase skončil někde v půli cesty.

Přitom to začíná tak nadějně. Sarnoski v úvodu předvede sympaticky nekompromisní jízdu, která svou syrovostí a hutnou atmosférou připomene Eggersova Northmana. Jakmile ovšem skončí expozice a hlavní postava přijme azyl v klášteře, veškerá zábava jde bohužel stranou ve prospěch nepříliš zajímavých dialogových výměn, neurčitých vztahových peripetií a dějového přešlapování na místě se spoustou nikam nevedoucích odboček (k jakému účelu ve filmu sloužila epizoda s malomocným nebo dostaveníčko v jeskyni?) za doprovodu nebývale pomalého tempa a zbytečně přestřelené stopáže.

Pokud bylo Sarnoskiho záměrem dekonstruovat slavnou legendu a ukázat genezi hrdinského mýtu, tak se to do značné míry minulo účinkem. Nějaký hlubší ponor do ztrápené mysli hlavní postavy v podstatě neproběhne (až do konce filmu není jasné, zda (nechvalně) proslulý zbojník svých činů lituje nebo je na ně pyšný, respektive cokoliv mezi tím, případně je jen unavený životem). Samotné finále pak, namísto aby gradovalo (ať už po dramatické nebo emocionální stránce), vyšumí do ztracena. Film zachraňují kvalitní casting (Jackman a Comer opět podávají vynikající herecké výkony, Skarsgård bohužel nemá moc prostoru, přesto svým vystoupením dokáže zanechat pozitivní dojem) a výborné produkční hodnoty (v některých záběrech stylová kamera, atmosférický OST a působivé přírodní exteriéry), což na strhující žánrovku nestačí.

Tow 6/10

Sociální drama natočené podle skutečných událostí o jedinci na okraji společnosti a jeho nekonečném boji s vlastními démony a byrokratickým systémem o zabavené vozidlo (toho času domov na čtyřech kolech) s hollywoodskou hvězdou v hlavní roli. Podobných inde produkcí, jejichž hlavním úkolem je posbírat nejrůznější festivalové ocenění s vidinou zisku nějakého zlatého plešouna, se už natočilo nepočítaně. Tohle je další z nich, která naneštěstí ničím nevystupuje z řady.

Největší předností filmu je nepřekvapivě obsazení Byrne do hlavní role celoživotního outsidera, která po If I Had Legs I'd Kick You předvádí další přesvědčivý a místy podmanivý herecký výkon. Na rozdíl od exkurze do těžkého údělu mateřství se její další one woman show ovšem nemůže opřít o nápaditě pojatý narativ. Navzdory názvu filmu se děj nesoustředí jen na znovuzískání ztraceného vozidla, ale rovněž na zápas hlavní postavy se svou problematickou minulostí a tíživou finanční situací, což by sám o sobě nemusel být problém, protože k obdobným typům filmů sociální perspektiva patří.

V podání Laing se ovšem obě roviny reprezentují značně repetitivním dějem, ve kterém se v pravidelném rytmu střídají obvyklá témata všech podobných žánrovek (obtížná životní situace, alkoholismus, narovnávání vztahu s odcizeným potomkem, sebevražedné myšlenky, terapeutická sezení, atd.) s výjevy ze soudní síně (škoda, že samotnému procesnímu řízení se film nevěnuje více do hloubky), aniž by vyprávění dokázala naplnit výraznějšími scénami, ať už stran humoru, emocí, napětí nebo dramatu. Obecně umírněné pojetí asi vychází ze snahy držet se reality, ale více je někdy zkrátka více.

Passenger 5/10

Øvredal před lety zabodoval s The Autopsy of Jane Doe, ovšem od téhle zábavné záležitosti z pitevny uplynulo už spoustu času, který mistr strávil (bohužel marným) hledáním bývalé formy. Takže příliš nepřekvapí, že se mu ztracené mojo nepodařilo najít ani tentokrát. Nápad s potulným cestujícím, který pomáhá posádkám vozidel na onen svět, sice moc originality nepobral (taková démonická variace na osmdesátkového Hitchera), ale jako premisa pro hororovou road movie žánrovku skýtala jistý zábavný potenciál. Ten byl ovšem Øvredalem (jako obvykle) naplněn pouze z poloviny.

Pominu nelogické chování postav (stopařský bubák operuje ve vozidlech, takže nejlepší bude celý film jezdit dodávkou sem a tam a nikoliv se uchýlit do motelu nebo kamkoliv jinam), prapodivné fungování mytologických pravidel (někdy se nadpřirozený squatter do dodávky bez problémů dostane a zaútočí na posádku, jindy kdovíproč ne a nezbývá mu než strašit okolo), hromadu laciných lekaček, které jsou předvídatelné dlouho dopředu a samotný vzhled a vystupování démonického záškodníka, vyvolávající spíše smích než děs a hrůzu. Hlavní problém spočívá v nepřesvědčivém narativu.

Proběhne povinná expozice a poté se nepochopitelně dlouho řeší všechno možné, jen ne nahánění hlavních (případně jakýkoliv jiných) postav titulním záporákem, čehož důsledkem je spousta zbytečných dialogových scén, ve kterých se formuje vztah ústřední dvojice, což je to poslední, co je v podobném typu filmu zapotřebí. Nervózní napětí a strašidelná atmosféra se tak dostavuje jen příležitostně. Vzhledem k nuznému počtu vystupujících postav dosahuje bodycount mizivých hodnot a stejně tak finále by si zasloužilo o něco větší grády. Za pozornost tady stojí jen sympatická fatalita s gore nadstavbou a povedená procházka po parkovišti, která stojí jen na krouživém pohybu kamery a zvukových efektech.