Backrooms: Everything Must Go Edition 6/10

V kinoverzi na mě Parsons navzdory všeobecnému nadšení moc velký dojem neudělal, ale vzhledem k úctyhodným tržbám jeho debutu a snaze studia se svést na aktuální vlně zájmu skrze další obsahový přídavek jsem se mu, jakožto fanoušek prodloužených verzí, rozhodl dát ještě jednu šanci. Aby se následně ukázalo, že jsem se nemusel obtěžovat, protože prodloužený sestřih tady znamená kinoverze plus čtvrthodinový přílepek po konci závěrečných titulků:-).

To by samo o sobě nevadilo, pokud by Parsons využil příležitosti a dodatkovým materiálem napravil nějaké ty logické díry v ději filmu (třeba jak to, že výzkumný tým za třicet let podle všeho nepřišel na podstatu generování nekonečného prostoru, což se hlavní postavě podařilo za pár dnů pobytu:-)?) a nebo ještě lépe se hlouběji ponořil do budování world-buildingu (příčina nedokonalé replikace reality, existence dalších monster, celý smysl téhle alternativní dimenze, atd.).

Což se ovšem nestalo a namísto toho se dlouhé minuty nepochopitelně bezobsažně zkoumají parametry jakési prodejní cedule, aby se na konci "archivního videozáznamu" zcela dle očekávání ukázal na okamžik starý známý pirátský bubák a tím to celé skončilo. Tomu říkám dokonale promarněný potenciál. Hromada sequelů je samozřejmě nevyhnutelná, takže nezbývá než doufat, že v dalších filmech Parsons a spol. předvede podstatně více invence nad rámec základního nápadu.

The Rock

Pamatuji si na to, jako by to bylo včera. Po Bad Boys panovalo očekávání, zda Bay definitivně prokáže svůj režijní talent nebo se ukáže, že povedený debut byl jen náhoda/štěstí. Až takovou nekompromisní pecku ovšem očekával málokdo. A ani třicet let od premiéry se na tehdejším dojmu po odchodu z kina nic nezměnilo (nedávno osobně odzkoušeno:-)) a Bayův druhý režijní kousek je i po takové době prvotřídní žánrová podívaná a s přehledem nejlepší film v jeho kariéře.

Bayův dravý režijní styl a cit pro audiovizuální finesy se tady dokonale skloubil s nápaditým narativem, který navzdory nálepce "Die Hard v Alcatrazu" obsahuje na poměry žánru překvapivé množství originálních nápadů (hlavní postava je kancelářská krysa, záporák je čestný voják pokoušející se odčinit nespravedlnost) a osvěžujících změn syžetu (absurdní premisa s vysláním špióna na odpočinku do akce je filmově-logicky detailně zdůvodněna, což je poučka, se kterou si pisálkové hollywoodských blockbusterů málokdy lámou hlavu, stejně tak přímočaře představit/definovat jednotlivé charaktery během pár minut pomocí rychlé akční sekvence je dovednost, která se u nich postupem času jaksi vytratila).

A to vše za doprovodu typově ideálně vybraného castingu (Cage a zejména Connery s frajerským příčeskem s Harrisem jsou trefou do středu terče), špičkových produkčních hodnot a v neposlední řadě geniálního (stoprocentně epického/ heroického:-)) OST trojice Zimmer, Glennie-Smith a Gregson-Williams, čehož výsledkem je ohňostroj efektně natočené akce (parafráze Indyho důlní honičky je top), bleskurychlého tempa (expozice je odbyta v úvodní čtvrthodině), hlášek, vojenské cti, stylových zpomalovaček, humoru a nepostradatelného vojenského patosu a kultovní klasika žánru k tomu.

By Any Means

"Co je to tady za hnusnou máničku? Myslíš bratra Wahlberga:-)?" Podle premisy jsem se těšil na duchovního nástupce Mississippi Burning, ale podle traileru to spíše vypadá na nějakou retro buddy akční žánrovku než kombinaci historického dramatu a krimi thrilleru. Pokud trailer neklame tělem, tak je to škoda, protože tohle téma (starý dobrý jih, na kterém je životu nebezpečno pro každého s nesprávným rodokmenem bez ohledu na to, zda nosí odznak), skutečná kauza i pozadí tehdejšího bratříčkování federálů s mafiány v duchu pořekadla "účel světí prostředky" by si zasloužilo serióznější ponor.

Motor City 6/10

Našlapaný celovečerní retro videoklip odehrávající se ve stylových sedmdesátkových kulisách města motorů a zločinu,  plný dobových vypalovaček a proložený akčními vsuvkami s občasným výskytem mluveného slova? A navíc v hlavní roli sympaťák Ritchson v herecké poloze, ve které mu to sluší nejlépe (a totiž rozdávání pěstí na potkání)? Tenhle pitch se Hollywoodem potuloval mnoho let a prošel rukama nespočtu lidí, než skončil u Ponciroliho a není těžké odhadnout proč.

Pár podobných pokusů, založených od začátku do konce na poučce "show, don't tell", se už v minulosti objevilo a skoro pokaždé to skončilo stejně. Bez mluveného slova nelze plnohodnotně vyprávět komplexní děj a tak tvůrcům nezbývá než se uchýlit k jednoduchým příběhovým linkám s archetypálními postavami, v tomto případě klišovité historce o lásce, zradě a pomstě, kterou se tady tvůrci pokoušejí oživit alespoň nechronologickou strukturou vyprávění a osvědčenou dramaturgickou berličkou s rozpůlením finále na dvě scény a vložením první části do úvodu filmu pro rozehřátí publika.

Dobrovolné tvůrčí omezení v podobě vypravěčského minimalismu (děj se posouvá vpřed obrazem, zvukem a hudebním doprovodem, dialogy jsou přítomny téměř výhradně ve formě pouhých replik na pozadí, což v některých scénách skvěle funguje, zatímco v jiných působí nepřirozeně až násilně) se ovšem podepisuje jak na práci s postavami (jednorozměrné figurky bez charakteru), tak samotným narativem (absence dramatu nebo emocí je maskována spoustou zpomalovaček). Stejně tak stran akce nejde o nic přelomového (za zmínku stojí jen nápaditý útěk z vězení a obstojná potyčka ve výtahu).

Casting je fajn (hromotluk Ritchson se slušivým máničkovským sestřihem, Foster opět ve správně slizkém záporáckém režimu, sexy full metal gangster bitch Woodley je bohužel zredukována do role pouhého MacGuffina a nedostane v ději příliš prostoru), taktéž sedmdesátková atmosféra skrze retro výpravu a kostýmy se povedla, ovšem nejlépe z toho všeho vychází nepřekvapivě úderný OST (kudos za výběr méně známých songů). Jako pár minutový kraťas by to fungovalo lépe.

Star Trek: Strange New Worlds - Level Five Transporter Accident (Sezóna 4 - Epizoda 5) 9/10

Vytrvalé posouvání hranic storytelling v rámci ST se v páté epizodě dostává na novou (notně zábavnou) úroveň v podobě očekávaného loutkového dobrodružství s mupety, které tvůrci avizovali s ročním předstihem. Originální nápad je tvůrci zabalen do osvědčené premisy s obsazením lodi nepřítelem (tentokrát nechvalně proslulými piráty). Následný guerillový boj posádky s nezvanými návštěvníky a záludnými nástrahami spojenými s novou fyzickou podobou je proložen spoustou humorných výstupů (dojde i na parafrázi slavné "rozlučky přes sklo") a nezapomnělo se ani na překvapivý zvrat v závěru.

Her Private Hell 4/10

Refn i ve svém nejnovějším počinu dostál své pověsti tvůrce s osobitým režijním rukopisem, bohužel naleštěná forma si tady podává ruce se zaostávajícím anebo rovnou (polo)prázdným obsahem, protože tenhle žánrový a tematicky mišmaš (rodinné drama s prvky thrilleru, sci-fi a hororu a do toho jakuza, film ve filmu, japonský folklór, psychedelický trip napříč časem a prostorem, daddy/stepmom issues, alegorie na očistec/peklo a pár dalších věcí) se mu rozpadl pod rukama.

Pochválit lze solidně hrající casting v čele se sympatickou Thatcher (po Hereticu a Companionu tady znovu prokazuje svůj herecký talent), povedenou výpravu, kombinující luxusní interiéry s přiznaně papundeklovými kulisami, v pár scénách se vyskytující stylový/efektní audiovizuální nápad a především překvapivě melodicky výrazný OST, který se stará o příjemně tajemnou náladu, což dodává filmu zajímavě neurčitou (místy až snovou) atmosféru přesně na pomezí reality a fantazie.

Tohle všechno je ovšem pohřbeno pod nánosem pomalým tempem se odvíjejícího do sebe zacykleného děje o všem a ve výsledku o ničem, ve kterém se prolíná dvojice příběhových linek (z nichž retrospektivní je zajímavá alespoň přítomností akční složky), složená ze série podivných/bizarních/absurdních scén nahodile seřazených za sebou. Nepříliš podnětný a místy vyloženě nudný narativ nenabízí nic navíc vyjma jistoty, že interpretaci diváka je ponecháno volné pole působnosti, protože v každé další minutě filmu se může stát úplně cokoliv bez ohledu na logiku, pravděpodobnost a fyzikální zákony.

Harry Potter And The Philosopher's Stone

V době premiéry jsem se už nepočítal mezi "dětskou" cílovku a epická fantasy konkurence z Jacksonovy dílny svým prvním dílem nastavila laťku tak neuvěřitelně vysoko (už jen z prologu mám dodnes zimomriavky:-)), že jsem tenhle Columbusův pokus nastartovat novou filmovou ságu vnímal jako pěkně vypadající a precizně natočený "film na klíč" s prkenným Radcliffem v hlavní roli (Osment nebo Fanning byli v přibližně té samé době a věku herecky někde úplně jinde). Na milost jsem tuhle sérii vzal (nepřekvapivě) až s Cuarónovým příspěvkem a od trojky dál s čestnou výjimkou vycpávkové sedmičky jsem si každý další díl užil, ale srdcovka se z toho (oproti LOTRovi day one) pro mě nikdy nestala.

Bez jedničky (a dvojky) by logicky nebyly další díly, takže důležitost filmu je nezpochybnitelná, ale kromě výborného castingu dospělých rolí s bezkonkurenčním poměrem počtu "ostrovních" hereckých hvězd na metr čtvereční, vynikajícího Williamsova OST a obecně špičkových produkčních hodnot (byť první LOTR s nižším rozpočtem i se započítáním dotáček vypadá přinejmenším dvakrát tak výpravně, o dalších dvou dílech ani nemluvě:-)) mě jako náhodného kolemjdoucího bez nostalgického/fanouškovského biasu nenapadá moc důvodů, proč se k jedničce (a dvojce) nějak významně často vracet. Herecky nezkušená ústřední trojice, záporák na jedno použití a děj zaměřený především na představení světa a postav.

---

Je to fakt hodně o tom, v jakém věku to člověk vidí. U "dětských" filmů pak speciálně. Já jsem v 2001 už vyhlížel plnoletost, ale vůbec jsem neznal jak LOTRa, tak HP (snad kromě pár fotek z natáčení FOTRa v Cinemě), takže by se dalo říct, že jsem byl nepopsaný list papíru.

Ale zatímco na LOTRa jsem se těšil paradoxně nikoliv kvůli předloze, ale protože jej točil Jackson (jehož Bad Taste a Braindead jsem zbožňoval), abych následně v kině pochopil ten obrovský hype:-) a později přečetl vše od Tolkiena co šlo, tak HP mě úplně a naprosto minul ("to je ten film pro děcka s totálně prkenným Radcliffem") a viděl jsem ho až dlouho poté na DVD, abych ten obrovský hype stále nechápal:-), natož abych něco od Rowling přečetl.

A bylo to čistě o tom, že jsem pro HP nebyl v tom "správném" věku a nemohl tak stárnout a dospívat s jeho hrdiny. Později s dalšími díly (právě proto, že hrdinové zestárli a zápletky "dospěly") to už bylo mnohem lepší. Na každý film se zpětně rád podívám (vlastně kecám, filler v podobě sedmičky znovu vidět nepotřebuji), ale "jiskra nepřeskočila", no. Kdyby to Rowling tehdy napsala jako teen ságu, tj. začínalo by se někdy na střední škole, tak by ze mě velice pravděpodobně jedna z věrných oveček byla:-).

The Birthday Party 5/10

V průběhu filmu hlavní postava prohlásí, že o ní byl natočený film, načež jiná postava reaguje tipem na Godfathera. Což je ze strany Jiméneze a spol. jednak docela povedený meta humor a jednak nezamýšlená palba do vlastních řad. Protože epickou životní fresku o mocenském vzestupu a pádu pohádkově bohatého rejdaře z předlohy zredukovali až do takové míry, jako by Coppola z Puzovy knihy natočil pouze úvodní svatební sekvenci a s pocitem dobře odvedené práce skončil.

Pár scénám nechybí zajímavě tajnosnubná atmosféra podpořená náladovým OST, což je dáno zejména tím, že značnou část stopáže není (minimálně pro neznalce předlohy) zřejmé, jakým směrem se bude děj filmu nad rámec žánrového ukotvení vztahovým dramatem ubírat, Dafoe neumí podat průměrný (natož nekvalitní) herecký výkon, tudíž nepřekvapí, že i v tomhle počinu hraje výborně a celé se to stihne odehrát v poměrně snesitelné stopáži. Tím ovšem veškerá pozitiva téhle "narozeninové" historky končí. Problémem totiž je, že je zabalena do nepříliš zajímavého (natož zábavného) děje.

Nějaká alespoň trochu dramaturgicky nosná linka se pořádně rozjede až po hodině čistého času a její vyústění je značně neuspokojivé (na "rozlučkový" partnerský rozhovor vůbec nedojde, takže jedinému podstatnějšímu tématu filmu chybí klimax), hlubší, respektive jakýkoliv, psychologický ponor do charakterů, motivací a minulosti postav neproběhne a hned několik vedlejších dějových linek (nastávající ex-manželka, služka/důvěrnice, nápadník z dětství, atd.) skončí v propadlišti dějin. Důsledkem toho všeho je, že drama a emoce fungují s notně proměnlivou účinností (ve většině scén sotva napůl).

Toy Story 5 8/10

Tahle značka představuje už třicet let výkladní skříň celé Pixarovské/Disneyho animované produkce a současně patří k nemnoha filmovým sériím, které si dokázaly udržet kvalitativní laťku neuvěřitelně vysoko a to bez ohledu na narůstající číslovku za názvem dalších pokračování (přičemž původní trilogie patří k absolutní špičce nejen na poli animáků). Pětka v tomhle obdivuhodném trendu naštěstí nadále pokračuje a přináší povedené (a při tom nenásilně poučné) skloubení starých i nových nápadů, dotýkajících se aktuálního společenského dění, aniž by se při tom zapomnělo na to podstatné.

A totiž pobavit a dojmout všechny diváky bez ohledu na pohlaví a věk, byť čtyřka a nyní pětka dokázala zacílit na divácká srdce přece jen o kousek nepřesněji, než se to podařilo nepřekonatelným prvním třem dílům. Přesto příběhová linka s klasickým motivem nedobrovolné výpravy některé z hraček do světa a uspořádání záchranné výpravy jejími soukmenovci se může opřít o pečlivé dávkování humoru, dramatu a emocí na pozadí osvědčených (smysl existence hraček, dospívání, síla přátelství) i aktuálních (závislost na digitální formě "zábavy", narušené sociální vazby, toxicita sociálních sítí) témat. 

Nepostradatelný výchovný apel tvůrci pojali s citem (nejrůznější digitální "hračky" nejsou prvoplánově vykreslené jako záporné postavy jen proto, že ve skutečném světě představuji jinou formu interakce, než kterou nabízejí fyzické hračky, ale jako šikovní pomocníci), obrazový i slovní humor srší nápady (s přehledem vede překvapení s leteckou přehlídkou:-)), všechny dojemné scény fungují na výbornou, produkční hodnoty jsou samozřejmě špičkové v čele se skvělou animací a stylovým audiovizuálem (některé plynulé jízdy virtuální kamery jsou top), casting odvádí kvalitní práci, díky čemuž se originální dabing povedl (byť na hlasovém projevu trojice Hanks, Allen a Cusack je v pár scénách patrný jejich pokročilý věk) a potitulkovka snad není jen vtipným pomrknutím tvůrců na fanoušky, ale nenápadné lákadlo na šestku. Zkrátka poctivý animák po všech stránkách, který zaslouženě plní pravidlo "každý další díl v tržbách překonal svého předchůdce".

The X-Files: I Want To Believe - Vrach Frankenshteyn

Druhý Carterův pokus prorazit se svým devadesátkovým seriálovým hitem na poli celovečerního filmu ve své době tvrdě narazil do zdi jak po stránce diváckých ohlasů, tak i utržených tržeb (a nutno dodat, že zcela zaslouženě). Po letech dostal Carter od studia kdovíproč (pochybuji, že by zrovna na tenhle počin kdokoliv se slzou v oku vzpomínal:-)) šanci se k filmu vrátit a novým sestřihem s novým podtitulem, který neznalým divákům předem vykecá i tu špetku tajemství, která se ve filmu skrývá, jej vylepšit. Povedlo se? Moc ne, respektive vůbec. Nedostatky přetrvaly a žádné nové přednosti nedorazily.

Dramaturgických změn oproti kinoverzi nebo pozdější DC verzi při uvedení filmu na video je naprosté minimum, tudíž největší problém zůstal nevyřešen. Historka s šíleným doktorem a experimenty na lidech by neobstála ani v samotném seriálu, ve kterém se podobných, kvalitou nesrovnatelně lepších nemytologických epizod z kategorie monster-of-the-week, najde nepočítaně a s poloviční stopáží. Obvyklé žánrové atributy (napětí, atmosféra, drama, emoce, klimax, atd.) nadále buď nefungují nebo zcela absentují, hlavní záporák nedostane příležitost se jakkoliv (charakter, motivace) ukázat, Pileggiho účast je zredukována na deus ex machina cameo vystoupení a vedlejší linka s dětským pacientem jen zbytečně odvádí pozornost. Tudíž i s novou verzí nadále platí, že poctivou práci tady odvedlo jen trio Duchovny, Anderson a Snow.