Silent Night, Deadly Night

Kudos střihači traileru, tomuhle se říká dobře odvedená práce:-). Na to, že s největší pravděpodobností půjde jen o další zaměnitelný slasher v řadě (osmdesátkový originál žádnou díru do světa neudělal a to vznikl v dekádě, ve které podobné hororové kousky zažívaly nejlepší období vůbec, o zapomenutelných sequelech ani nemluvě, takže hádám, že tady to dopadne úplně stejně), to čistě podle traileru vypadá až nečekaně našlapaně. V nějakou žánrovou pecku nedoufám ani omylem, ale slušná hororová jednohubka by z toho snad vypadnout mohla (pokud trailer mohutně neklame tělem:-)).

Christy 7/10

Michôd se po skvělém Kingovi na dlouhou dobu odmlčel a pro svůj návrat si nevybral úplně jednoduché téma, nicméně v nerovném boji obstál se ctí. Aneb další životopisná historka ze sportovního prostředí o nějaké slavné mlátičce v ringu, ve které se hlavní postava na pozadí tradiční cesty ze dna na absolutní profesní vrchol potýká jak se soupeři mezi provazy, tak se svým toxickým okolím v řadě? Víceméně ano, ovšem rozdílovým faktorem je tady jednak Sweeney v hlavní roli a jednak závěrečná půlhodina, která dodává filmu mnohem silnější dramatický/emocionální náboj.

Vzhledem k tomu, že hlavním těžištěm filmu je vztahové/rodinné drama, ve kterém se řeší seriózní témata typu genderové identity, partnerské podřízenosti/závislosti a nakonec i domácího násilí a nikoliv sportovní/kariérní stránka, ani moc nepřekvapí, že samotné zápasy v ději nehrají nijak zvlášť podstatou roli a slouží především jako kulisa pro dramatické události, odehrávající se mimo ring. Řemeslným podáním přesto dokážou zaujmout (kamera a střih uvnitř ringu odvádějí dobrou práci) a obsahem záměrně kontrastují se zbytkem děje (zatímco v ringu hlavní postava kráčí od jednoho vítězství ke druhému, v soukromí zažívá porážku za porážkou, byť si toho zpočátku ani není vědoma).

Ovšem hlavní zásluhu na tom, že tenhle po dějové stránce vcelku obyčejný sportovní biopic, skvěle funguje, má casting ústřední dvojice. Sweeney v hlavní roli bez problémů zvládá uhrát všechny polohy své postavy (zprvu nepříliš sympatický charakter se postupem času promění v osobu, které divák drží všechny palce) a znovu dokazuje, že nemá jen hezkou tvářičku (a další věci:-)), ale i herecký talent a v tomto případě i slušnou fyzičku:-). Neméně schopným spolu/proti hráčem jí je Foster jako její trenér a pozdější manžel, který je od úvodních minut na scéně vykreslen jako ukázkový parchant a své pověsti ve zbytku filmu naplno dostojí. Škoda jen, že se film detailněji nezaměřuje na psychologickou rovinu vyprávění (tj. nastínění důvodů, proč hlavní postava dlouhá léta pobývá v toxickém vztahu a snáší veškerá příkoří).

Wake Up Dead Man: A Knives Out Mystery 8/10

Do třetice všeho dobrého a opět trefa do středu terče:-). Johnson naštěstí neopravuje, co není rozbité a i tentokrát servíruje podobně stylovou a zábavnou "whodunnit" žánrovku, jako tomu bylo minule i předminule, ve které vzdává poctu všem klasikám detektivního žánru v čele s nejmenovaným puntičkářským detektivem s pěstěným knírem a současně si nápaditě hraje se zažitými žánrovými pravidly, které střídavě dodržuje a podvratně porušuje, aniž by se při tom v každém díle téhle série opakoval a recykloval původní film jen v jiném prostředí s jiným castingem.

Oproti experimentálnější dvojce, ve které Johnson zkoumal, případně boural, mantinely žánru, se ve trojce vrací ke konzervativnějšímu pojetí jedničky jak po dramaturgické, tak i řemeslné stránce. Což ovšem neznamená, že by zapomněl na všechny tradiční ingredience série. Po typově různorodé partičce postav, které spolu pojí rodinné a přátelské vazby, Johnson dává prostor další uzavřené komunitě, tentokrát postavené na náboženských základech, jejíž zdánlivě spořádání členové ukrývají nejedno temné tajemství (a jak se v průběhu filmu ukáže i zřejmý motiv ke spáchání zločinu).

Na první pohled přímočará dějová linka se s postupujícím detektivním pátráním a odhalováním jednotlivých důkazů a (pravých či falešných) stop sympaticky komplikuje hned několika příběhovým zvraty a skrze retrospektivní sekvence pozvolna odhaluje jeden dílek skládačky za druhým, aby se v tradičním "vysvětlujícím" závěru složil výsledný obraz dohromady v celé své kráse (identita pachatele sice nepřekvapila, ale motiv ano). Johnson při tom diváka zásobuje jak humornými vsuvkami (vtípek s graffiti sice prozradil už trailer, ale přesto je top:-)), tak hromadou popkulturní referencí a samozřejmě patřičně sarkastickým meta komentářem na konto fungování sociálních sítí, masmédií i samotné církve.

Šťastnou ruku měl Johnson i při výběru castingu. Craig v hlavní roli svérázného detektiva s rozverným přízvukem, nonšalantním vystupováním a nezměrnou dávkou charismatu podává i na potřetí parádní herecký výkon, ovšem ani zbytek hvězdami nabitého obsazení za ním příliš nezaostává, přičemž pochvalou zmínku zasluhuje zejména trojice O'Connor, Close a Brolin. Expozice by mohla být o něco kratší, vedlejší postavy nedostanou v ději tolik prostoru, kolik by si zasloužily, což je škoda zejména v případě Scotta a navrátivšího Rennera (na druhou stranu velký palec nahoru, že se ve filmu vůbec objevil:-)) a stejně tak stopáž, která se s každým dalším dílem natahuje, by neškodilo malinko zkorigovat, ale to jsou nepodstatné výtky vůči jinak vynikající žánrovce, po které nezbývá než s nadějí vyhlížet další pokračování:-).

Keeper 4/10

Perkins ve svém nejnovějším kousku beze všech pochybností servíruje důkaz místo slibů a definitivně potvrzuje, co si o něm myslím už léta. Poprvé to může být jen náhoda. Podruhé to může být velká smůla. Potřetí a dál je to už jasný trend, respektive standard. Perkins během aktuální pětiletky natočil čtveřici žánrovek a pokaždé to kvalitativně dopadlo úplně stejně a totiž v lepším případě průměrně a v tom horším vyloženě mizerně. A nejinak je tomu bohužel i zde.

Po řemeslné stránce jsou Perkinsovy filmy navzdory minimálním rozpočtům (což je hlavní důvod, proč nemá problém točit jeden film za druhým) bez výraznějších nedostatků a platí to i tentokrát, ale pravidelně jim podráží nohy jeho pokulhávající scénáře. Tentokrát si na pomoc přizval Leparda, ale na výsledku se to bohužel pozitivním způsobem nepodepsalo (nechce se mi věřit, že tuhle historku napsal stejný člověk jako zábavnou jednohubku Dangerous Animals).

Neoriginální, ale žánrově vděčná, premisa s víkendovým pobytem na chatě uprostřed lesů se totiž s postupující stopáží proměňuje v čím dál tím více nezáživné sledování náhodných prostřihů s náznakem surreálních/artových tendencí, opatrného naznačování jakési nadpřirozené entity, několika psychedelických vsuvek a předvídatelných lekaček (z nichž skvěle funguje akorát přepadovka v lese). Pečlivé budování strašidelné atmosféry a postupné dávkování napětí skrze práci s kamerou, hudbou a střihem se prakticky nekoná, fatality nejsou na pořadu dne a bodycount nestojí za řeč.

Čehož důsledkem je, že veškerá zábava se v průběhu filmu redukuje na pouhé tipování, zda na konci Perkins vyrukuje s nějakým "šokujícím" plot twistem (takhle směšnou/nesmyslnou pointu jsem už dlouho neviděl:-)) a zda tajemným bubákem bude přítel hlavní postavy, něčí duch nebo jakési monstrum (legrační make-up nenažene hrůzu ani omylem). Maslany v hlavní roli hraje slušně a satisfakční koncovka je fajn, zbytek je ovšem, jak je u Perkinse zvykem, bída a zmar.

Eleanor The Great 6/10

Johansson je nadmíru schopná (a k tomu pohledná - ideální kombinace pro Hollywood) herečka, která si konečně splnila dlouholetý sen a svým debutovým kouskem dokázala, že od nynějška je už i obstojná režisérka a jsem zvědavý, s čím vyrukuje příště. Což je víceméně hlavní poselství filmu, protože scénář, který dostala do ruky, jede po všech stránkách na jistotu a vyjma nesourodé dvojice hlavních postav se ničím neodlišuje od tuny podobných dojemných historek na stejné téma (není divu, že se Kamen dlouhé roky válel v šuplíku a realizace se dočkal až díky Johansson).

Nic proti narativu se spoustou žánrových klišé, pokud film dokáže rozdávat humor, sentiment, radost i smutek v přesně stanovených dávkách v přesně stanovený čas, tak to může skvěle fungovat, přestože něco podobného bylo k viděni už mnohokrát. Tady je to ovšem od začátku do konce podáno naprosto předvídatelně (malé nedorozumění se promění v relativně pochopitelnou lež, která se postupně stává větší a větší, přičemž hlavní postava samozřejmě veškeré příležitosti uvést věci na pravou míru dříve než bude pozdě ignoruje, …) a mechanicky se všemi ohranými dějovými zákrutami, aniž by film dokázal něčím překvapit (… až bublina splaskne a dál následuje to samé, co ve všech podobných žánrovkách, tj. rozčarování/pochopení/usmíření a happy end s vodopádem slz). Po řemeslné stránce to Johansson zvládla na výbornou, Squibb ve svém věku podává obdivuhodný herecký i fyzický výkon (Zohar je ještě o kousek lepší, byť na mnohem menším prostoru) a slzička štěstí na konci mnohým jistojistě ukápne, ale na něco více, než je standardní žánrovka, to nestačí.

Supergirl

Co jsem od toho po cameo vystoupení v Supermanovi čekal (pubertální humor, psisko, digibordel), to jsem v teaseru dostal, takže no hard feelings. Horší než adaptace z 80s to už z principu nebude a třeba Gillespie překvapí a nebude to ani zbytečná komiksová výplň, jak to z teaseru vypadá, i když asi půjde o podobně slepou odbočku jako tehdy:-).

Moc nechápu, proč Gunn zkouší rozběhnout restartované DCU po frajerovi ve slipech zrovna girl power týmovkou (od první Wonder Woman uběhlo už spousty času a od té doby to je jeden box office fail za druhým) a navíc s postavou, která umí/předvede to samé, co zmíněná pláštěnka, ale tak třeba to Gunnovi s Gillespiem nějakým zázrakem vyjde a pod novým majitelem DCU nečeká další restart ještě před tím, než se Reevesovi podaří dokončit druhého netopýra:-).

Blue Moon 5/10

Tohle téma jde úplně mimo mě, takže moc nepřekvapí, že o hlavní postavě jsem před filmem nevěděl vůbec nic (a po filmu se na tom zase tolik nezměnilo, tedy kromě jeho náklonosti ke stejnému pohlaví, alkoholu a společenskému tlachání vyprávění pikantních historek a životních mouder:-)), ale každý nový režijní kousek od žánrového chameleona Linklatera je hodný pozornosti tak nějak automaticky, takže jsem filmu dal šanci … a se zlou se potázal:-).

Po řemeslné a zejména herecké stránce filmu nelze nic vytknout. Produkční hodnoty jsou navzdory komornímu pojetí (prakticky celý děj se odehrává na jednom místě s minimem vystupujících postav, které se jednou za čas vrátí na scénu a poté zase ustoupí do pozadí) patřičně na úrovni (dobová výprava a kostýmy a stejně tak OST odvádějí dobrou práci). Celý film je jedna velká one man show, protože Hawke předvádí naprostý herecký koncert, kterým trochu neprávem zastiňuje ostatní spoluhráče, kteří podávají neméně kvalitní výkony (z nichž zaslouží zmínit dvojice Qualley a Scott).

Po příběhové stránce je to ovšem velký, špatný, respektive repetitivní, utahaný. Film připomíná spíše jakési scénáristické cvičení nebo zkoušku divadelní inscenace. Děj je zredukován na pomalým tempem plynoucí konverzační exhibici s pár narážkami pro neznalce tématu (Casablanca, Stuart Little, Hill), ve které se neustálý příval dialogových bonmotů hlavní postavy směrem ke komukoliv, kdo je nablízku a je kdovíproč ochotný jej poslouchat, zasluhuje o to, že dramaturgicky se hlavní linka (pokud vůbec nějaká existuje) odvíjí odnikud nikam a pocitově stopáž filmu atakuje úmorné tři hodiny.

Jay Kelly 5/10

Po rozpadu manželství v přímém přenosu a tematickém mišmaši na pozadí eko katastrofy se Baumbach rozhodl věnovat poměrům v hollywoodském studiovém systému, statusu filmové hvězdy a napůl existenciální krizi a napůl rekapitulaci kariéry i života stárnoucí celebrity stříbrného plátna. Dobrou zprávou budiž zjištění, že Baumbachoův nejnovější kousek není tak špatný jako minule. Špatnou zprávou budiž zjištění, že opět není tak dobrý jako předminule. 

Těžko soudit, zda to celé měla být částečně feel-good dramedy, částečně pocta hollywoodským klasikám ze starých dobrých časů a částečně sociologická sonda do života člověka, který má zdánlivě všechno, ale ve skutečnosti nemá nic (kromě iluzorního světa pohyblivých obrázků), ale do funkčního celku se to Baumbachovi skloubit nepodařilo. Přitom to začíná věru slibně. Úvodní jednozáběrovka s pohledem do zákulisí natáčení dává naději, že se Baumbach pokusí napodobit příběhovou mozaiku a milostný dopis filmařině, jako to před pár lety dokázal kolega Chazelle v Babylonu. Leč poměrně záhy se ukáže, že Baumbach sleduje o poznání méně nápaditý/stylový/zábavný směr.

Nepříliš zajímavá a místy vyloženě nudná příběhová linka dokáže překvapit jak nenadálými dějovými odbočkami (celá mezihra ve vlaku působí, jako by sem doputovala z úplně jiného filmu), tak klišovitými zkratkami, míchajícími realitu s představami/vzpomínkami, tak i několika wtf scénami (honička se zlodějem, posezení u kávičky, festivalový showreel s meta prostřihy na reálné filmy hlavní herecké hvězdy a závěrečný pozdrav do kamery), u kterých není příliš jasné, zda jde o přiznanou nadsázku nebo jsou myšleny zcela vážně. Vedlejší postavy přicházejí a zase odcházejí, konverzace sestávají převážně ze vzájemného překřikování, přičemž většina dialogových výměn není chytrá, vtipná ani dojemná, tempo je pozvolné a stopáž rozmáchlá. Někdo hraje slušně (Clooney), někdo skvěle (Sandler, Dern), ale vlastně nemá pořádně co.

Broken Voices 6/10

V rámci vyřizování letošních filmových dluhů z tuzemské produkce došlo na Bambini True Crime Story a musím přiznat, že po nadšených ohlasech pociťuji značné zklamání. Palec nahoru za výbornou závěrečnou desetiminutovku s prostou, přesto mrazivou tečkou, přičemž zvěsti o na domácí poměry neobyčejně zdařilé scéně vy-víte-o-čem nekecaly, tenhle "moment pravdy" šlo zkazit tisíci různými způsoby, ale tvůrci zvolili přesně ten správný klíč, jak zneuctění nadějných mladých sboristek charismatickým vedoucím zájezdu natočit citlivě/vkusně a přitom výmluvně. Problémem je, že touhle sekvencí měl celý film odstartovat a nikoliv jí končit.

Protože předcházející hodina a půl sestává z nepříliš zajímavého/repetitivního pohledu do vnitřního fungování sboru, ve kterém se jen střídají scény nacvičování zpěvu pod dohledem přísného učitele, ke kterému značná část nedospělého osazenstva obdivně vzhlíží, se samotnými pěveckými vystoupeními a to vše je prokládáno scénami volnočasových aktivit, při kterých mezi svěřenkyněmi probíhá konkurenční boj o pozornost pana prznitele a sem tam se v nesmělých náznacích ukazuje, že ve sboru není všechno v pořádku, či snad dokonce se v něm odehrává něco zcela nepatřičného.

To, že k podobně nepřístojnému chování dochází pozvolna a pod pláštíkem nevinných společenských aktivit, aniž by si to oběť uvědomovala (a když se tak stane, tak už je na odpor pozdě, protože respekt, stud a šok, a jde se rovnou na věc), je jasné, k tomu fakt není potřeba mít ve filmu hodinu a půl dlouhou přípravku. Co se honí v hlavě oběti, zda a jakou měla situace na hotelovém pokoji dohru (psychické trauma, pokračování zneužívání nebo vznesení obvinění?), následná konfrontace s pachatelem a reakce okolí? Nic z toho film nijak nezkoumá/neřeší a i k samotnému tématu zneužívání (jak sexuální, tak mocenské povahy) toho řekne pramálo. Pochválit zaslouží nadstandardní produkční hodnoty (pohotová ruční kamera, dobová výprava a kostýmy, NYC) a casting, podávající kvalitní herecké výkony. Narativ bohužel nikoliv.

Trap House 5/10

Partička adolescentů se rozhodne změřit síly s kartelem a prostřednictvím série smrtelně nebezpečných heistů si trochu finančně přilepšit, díky čemuž se dostanou do centra pozornosti jak samotné narkomafie, tak i svých rodičů, toho času členů bezpečnostních složek, potírajících obchod s drogami. Ideální premisa pro nenáročnou akční komedii pro celou rodinu, ve které Bautista znovu potvrdí svůj komediální talent a narcos tým dostane vtipným způsobem za vyučenou.

Navzdory nepříliš uvěřitelnému pitchi (děcka s tasery kradou prachy/drogy po zuby ozbrojeným kriminálníkům, to jako vážně?) se tady naštěstí žádná family friendly taškařice nekoná a s humorem se Dowse drží těsně při zemi. Tahle historka má totiž překvapivě blízko k (v rámci možností) realistickým žánrovkám typu Heat nebo Sicario, byť samozřejmě jejich kvalitativního levelu ani náznakem nedosahuje (nicméně hned v několika scénách tyhle žánrové klasiky připomene).

Po příběhové stránce nejde o nic objevného (děcka dle očekávání nosí celý film bytelný plot armor, nesmí chybět nějaké to rodinné sbližování, "šokující" plot twist kdo je čí rodič není moc těžké odhadnout předem, protože k čemu by jinak v ději byla nesouvisející linka s randěním, atd.), ale po celou stopáž si film udržuje svižné tempo, akce není mnoho a provedením se nijak nevymyká průměru, ale jednotlivé "heist mise" dokážou vygenerovat slušnou dávku napětí a díky eRkovému ratingu film nabídne i pár obstojných záběrů s (očividně digitálními) headshoty a solidním bodycountem.