Dune: Prophecy - Sisterhood Above All (Sezóna 1 - Epizoda 3) 7/10

Po stránce narativu dochází ve třetí epizodě k mírnému zvolnění tempa, protože hlavní příběhová linka si tentokrát dává pauzu ve prospěch retrospektivního vyprávění, které v rámci sezóny plní funkci world buildingu v podobě formování charakterů, většího prohloubení vztahů mezi postavami, vyplňování mezer v minulosti postav a obecně rozšíření příběhového kontextu. Flashbackové epizody v mnoha sériích slouží jen jako nepodstatný dějový filler a do určité míry to platí i zde, naštěstí v tomhle případě se tento malý nedostatek kompenzuje nadále vynikajícími produkčními hodnotami (kombinace opulentních městských scén ala SW a strohých přírodních scén ala GoT představuje zajímavý designový mix) a několikrát se připomene i stylový audiovizuál během scén, ve kterých si tvůrci pohrávají s kontrastem světla a stínu.

The Penguin (Sezóna 1) 8/10

Víceméně nepodstatná dějová zastávka mezi prvním a druhým filmovým netopýrem od Reevese, ve které showrunnerka LeFranc dělá paradoxně vše proto, aby se kromě titulního nelétavého opeřence (a nejmenovaného mafiánského bosse) žádný jiný charakter z celovečerního předchůdce v sérii ani slovem nezmínil, natož aby se ukázal napřímo, což s ohledem na to, co vše se v Gothamu v průběhu série stane, působí zejména v případě Batmana dost podivně (asi zahraniční dovolená bez přístupu k internetu:-)), ale kéž by všechny podobné seriálové vycpávky, totiž rozšíření, univerza temného rytíře spravedlnosti po kvalitativní stránce dopadly alespoň takto.

Na čemž má největší zásluhu parádní casting v čele s famózně hrajícím Farrellem, který je po vzoru filmu opět namaskován k nepoznání a přesto i pod tunou make-upu dokáže divákovi prodat každou prožitou emoci a aktuální myšlenkové rozpoložení (v případě vystoupení u Reevese nedostal v ději tolik prostoru, kolik by si zasloužil, LeFranc mu toto příkoří více než vynahradila, jelikož tady předvádí nefalšovanou one man show), přičemž dvojice Milioti a O'Connell za ním svým přesvědčivým hereckým výkonem nezůstává o moc pozadu, respektive některé scény si obě dámy kradou pro sebe (sledovat jejich interakce ve společných scénách je skutečně požitek).

Další silnou stránkou série jsou vynikající produkční hodnoty (kamera, hudba, výprava a kostýmy představují špičku seriálové produkce), díky kterým depresivní atmosféra korupcí a kriminalitou ovládaného Gothamu funguje na výbornou. Tudíž první sezóně divák relativně snadno promine příběhovou stagnaci (hlavní postava se v průběhu série nikam charakterově neposune a kromě masivní čistky v řadách mafiánských postav se tady nestane nic, co by mělo zásadní dopad na celé univerzum) a pár příběhových překombinovaností (bytelný plot armor postav tváří v tvář jisté smrti, opakované prohazování role únosce a rukojmí mezi postavami, "překvapivé" odklizení jisté konkrétní postavy v úplném závěru, aby se udrželo status quo do filmového pokračování a podobně berličky). 

Waves 8/10

Tak další filmový dluh v rámci letošní tuzemské produkce (které se obvykle vyhýbám pokud možno velkým obloukem:-)) splacen a byť má výsledek k dokonalosti daleko, tak jako u jiných podobně kvalitních a bohužel raritních podívaných z našich luhů a hájů se musím ptát "proč, sakra, takhle nevypadá a nezní každý film z domácí provenience?", protože talent, ambice a prostředky k tomu nebýt jen továrnou na zapomenutelný regionální obsah tady nepochybně jsou.

Po řemeslné stránce se v tomhle případě totiž podařilo natočit dílo minimálně evropského formátu (na což se nejmenovaná, rádoby světová, konkurence nezmohla ani s (na tuzemské poměry) rekordním rozpočtem a castingem složeným z hollywoodských hvězd). Typově výborně vybraný casting, vynikající výprava a kostýmy, dynamické kamerové úhly, výstižné střihové montáže a důmyslné přechody (naprosto plynulé kombinování archivních materiálů s nově natočenými záběry), na správných místech použité zpomalovačky a skvěle namixovaný OST (stačí jen vhodně zvolený song a požadovaná atmosféra celé scény je navozena prakticky okamžitě), čehož výsledkem je spousta silných scén.

O to větší škoda je, že samotný obsah za formou trochu zaostává. Ústřední téma (respektive období) je samozřejmě nadčasové a očividné paralely k současnému dění mocně rezonují, divácké emoce se tak generují prakticky samy od sebe. Všechny charaktery bez výjimky jsou ovšem jen plakátové figury, které deklarují konkrétní ideje a společenské postoje, nikoliv životné postavy (navzdory tomu, že mnohé z nich jsou založeny na skutečných osobnostech). Stejně tak vztah mezi hlavní postavou a kolegyní je načrtnut jen v hrubých obrysech a motivace některých postav není dostatečně vykreslena (ignorace podezření na zrádce ve vlastních řadách, mlčení o kolaboraci kolegy, dobrovolný návrat z emigrace, atd.). Parádní audiovizuální zpracování ale jisté nedostatky v narativu kompenzují, takže v souhrnu velký palec nahoru:-).

Gladiator II (Revize) 8/10

Poslušně hlásím, že i po opakované projekci (tentokrát bez "přidané hodnoty" v podobě IMAXu) panuje v mém případě s borci v aréně spokojenost. Kultovní jednička je samozřejmě ve všech ohledech jiná liga (vážně někdo předpokládal, že se pokračování bez klíčových lidí před (Crowe) i za (Zimmer) kamerou vyrovná originálu nebo jej dokonce překoná?) a nějaké vady na kráse se tady najdou (jako třeba nápisy na zdech v moderní angličtině namísto v latině:-)), ale v rámci kategorie "big budget blockbuster" si dvojka své právo na existenci bez problémů obhájí.

Nevyžádaný retcon s rodokmenem hlavní postavy jsem vzal na milost (vtipné je, že prvotní reakce Mescala na podobnou, pro něj "překvapivou", novinku je nezúčastněné pokrčení rameny - tak nějak bych na jeho místě zasypal Nielsen když už ne výčitkami, tak alespoň nechápavými/zvídavými dotazy:-)) a nechutně digitální opice sice stále působí jako pěst na oko, ale naštěstí stráví ve filmu jen pár minut. Opakovaná projekce mě tak utvrdila především v tom, že největším problémem dvojky je funkční, avšak nevýrazný OST a zbytečně uspěchaný sestřih.

Věčná škoda, že se Zimmer nechtěl opakovat a dvojku tak dobrovolně vynechal (na rozdíl od trojky Dune), protože proslulá poučka strýčka Lucase o tom, že hudba a zvuk tvoří polovinu diváckého zážitku, tady platí bezezbytku. Velkou roli jistě hraje nostalgie, ale Zimmerův OST je tak ikonický, že Gregson-Williams neměl jinou možnost než se pokoušet jít v mistrových stopách (namísto toho, aby přišel s vlastním konceptem jako v případě parádního OST Kingdom of Heaven), což se mu bohužel daří jen v momentech, kdy Zimmerovy hudební motivy přímo recykluje.

Scott sice prohlásil, že na žádný prodloužený sestřih nedojde, ale doufám, že nakonec změní názor. Protože jsem si jistý, že na rozdíl od Napoleona, u kterého se původní lekce z historie jen roztáhla o další hodinu, by v tomhle případě vydatnější stopáž filmu pomohla. V mnoha scénách je totiž náhlou změnou narativu/atmosféry/tempa jasně poznat, že se vydatně zkracovalo (hádám, že úvodní bitva trvá ve workprintu alespoň půl hodiny). Přesto produkčními hodnotami, castingem a akčními atrakcemi patří dvojka mezi nejzábavnější popcornovky, jaké letos továrna na sny vyprodukovala. Pokud Scott dostane šanci dotáhnout slíbenou trojku do realizace, tak budu v kině opět u toho:-).

Elevation 4/10

Stopáž čítá milosrdnou hodinu a půl, přírodopisná kamera pár krát zabere pěkné horské lokace a vehementně avizované pokračování vzhledem k mizerným finančním výsledkům originálu nikdy nevznikne. To je stran kladů filmu víceméně vše:-). Trailer vcelku jasně naznačoval, že tahle kdovíkolikátá post-apo variace na invazi šmejdů z vesmíru, která se nějakým zázrakem zatoulala do kin, namísto aby putovala rovnou na stream, se bude potýkat jednak s nedostatečným rozpočtem a jednak s hromadou žánrových klišé a přesně tak to také nakonec dopadlo.

Na podobnou látku mizivý rozpočet se Nolfi sice pokouší maskovat na každém kroku, ovšem nepříliš úspěšně. Samotná invaze monster proběhne pouze telegraficky pod úvodními titulky, po příběhové stránce se jedná o nenápaditý walking simulator, ve kterém se více času stráví nudným plkáním než bojem s nepřítelem, akce je v celém filmu pramálo a provedením nestojí za řeč (přičemž nejpamátnější scénu filmu, tj. likvidaci monstra odpálením kyslíkové láhve, studio vykecalo už v traileru) a monstra mají v ději minimum prostoru a i v těch pár scénách, ve kterých se ukážou v plné kráse, působí hrozně uměle (což navzdory jejich původu jistě nebyl tvůrčí záměr).

Nolfi bohužel není schopen tyto nedostatky vykompenzovat alespoň napětím (prakticky žádné), hororovou nebo jakoukoliv jinou atmosférou (zcela nefunkční), brutalitou (eRkový rating je naprosto nevyužitý), příběhovými prvky (premisa s výškovým limitem působí sama o sobě legračně, o to horší je, že se tvůrci neobtěžovali ji jakkoli vysvětlit), nebo castingem (Mackie s charismatem v záporných hodnotách je tragický jako vždy a s Baccarin spolu mají nulovou chemii). Výsledkem tak je generické akční sci-fi béčko, které zapadne mezi podobné žánrové stream only "klenoty".

Absolution 4/10

Neeson znovu spojil síly s Molandem a svou sbírku zapomenutelných žánrových béček za pár dolarů, které se kvalitativně potácejí na hraně průměru a podprůměru, rozšiřuje s jeho pomocí o další reprezentativní, respektive bezvýznamný, kousek. V tomto případě padla volba na pomalé (zlí jazykové by nejspíše řekli utahané) psychologické/rodinné drama se stopovým množstvím krimi a nepatrnou dávkou (stejně pomalé) akce v úplném závěru.

Po stránce originality příběhu nemá film divákovi co nabídnout. Klišovitá historka o bývalém boxerovi a provinčním gangsterovi v jedné osobě na konci svých (mentálních i fyzických) sil, který se po zjištění fatální diagnózy pokouší po letech urovnat narušené vztahy s rodinou a zanechat za sebou nějaký pozitivní odkaz, je předvídatelná od začátku do konce a jak to s jednotlivými postavami nakonec dopadne je jasné obratem poté, co se ukážou na scéně.

Stejně tak než z pomalu plynoucího děje, ve kterém se náhodně střídají témata, která by jinde vydala na samostatný film (upadající kariéra gangstera, vyrovnávání se se stářím a nemocí, vzpomínání na dětství skrze podivné snové sekvence, citové sblížení s odcizenou rodinou, mentorování bossova synátora, samaritánské sklony, atd.), konečně vykrystalizuje hlavní příběhová linka, uplyne více než polovina filmu, což představuje náročnou zkoušku divácké pozornosti. Celkový nepříznivý dojem bohužel nevylepšuje ani casting, jelikož Neeson zde hraje opět v režimu autopilota, tj. prostého vydělávání si na důchod, přičemž zbytek obsazení nestojí vůbec za řeč (Perlman má ve filmu jen cameo).

Saturday Night 6/10

Natočit biopic o legendární partičce komiků, která svým partyzánským pořadem redefinovala koncept televizní zábavy a v němž figurují takové pozdější persony filmového humoru jako je Chase, Belushi, Aykroyd nebo Crystal bez toho, aby byl zábavný, natož třeskutě vtipný, je svým způsobem taky umění:-). Takový záměr (udělat z filmové geneze SNL šílenou grotesku podobnou skečům, kterými se tahle cirkusová show proslavila) pravděpodobně Reitman ani neměl, ale když už si vybral ke zfilmování zrovna tuhle látku, tak jako divák očekávám záplavu humoru a nikoliv záplavu logistiky.

Jako názorná ukázka, jaký organizovaný chaos v televizních studiích panuje a zdokumentovaná přehlídka všech možných (technických, personálních i byrokratických) obtíží, které premiéru slavného pořadu tehdy provázely, to funguje náramně, ovšem to je taky vše, co Reitman divákovi nabízí. Fakt, že film je adresován primárně domácímu publiku, je asi pochopitelný, ale neznalému divákovi odjinud, který netuší, co bylo/je SNL a jaký mělo zásadní dopad na americkou kulturu obecně (v podobě lidí jako je Murphy, Murray, Myers, Sandler, Ferrell a spousty dalších) toho film nad rámec tu více tu méně zajímavých produkčních problémů moc neřekne. Na konto charakteru jednotlivých postav/osobností nepadne téměř nic, příběhově se to za celý film nikam neposune (nekonečná série epizodních výstupů na téma "jeden průser za druhým") a samotným skečům (pominu-li jejich diskutabilní kvalitu) je v ději věnováno minimum prostoru.   

Dune: Prophecy - Two Wolves (Sezóna 1 - Epizoda 2) 8/10

Další dávka komorní konverzačky v uzavřených prostorech ve druhé epizodě naznačuje, že série oproti filmové adaptaci nebude stát na atrakcích pro první signální soustavu, ale na příběhových zákrutech, nečernobílých postavách a jejich komplikovaných vztazích a v neposlední řadě na hereckých výkonech všech zúčastněných, přičemž tentokrát dostala šanci se náležitě herecky ukázat dvojice Williams a Fimmel. Po stránce narativu putuje k tvůrcům pochvala za jasný tah na branku, protože žádné přešlapování na místě, točení se v kruhu a podobné "fillerové" praktiky (typu "Watson a Fimmel se střetnou v posledním díle (nečekaná konfrontace v závěru dílu je parádní) , ať máme ve druhé sezóně o čem vyprávět"), aneb častý to neduh současné seriálové produkce (nehledě na množství dílů v rámci sezóny), se tady nekoná.

How To Train Your Dragon

Nápad převést tenhle geniální animák (což mi připomíná, že dvojku s trojkou jsem z nějakého záhadného důvodu doteď neviděl, takže je nejvyšší čas to napravit:-)) copy paste stylem do hrané podoby samozřejmě smrdí laciným cashgrabem, tak jako u všech podobných pokusů od Disneyho, plus k realistickému prostředí a postavám naroubovat stylizovaný design draků z animáků působí divně, ale kupodivu mě to celé neirituje tak, jako všechny ty hrané předělávky z Disneyho recyklační dílny. Kéž otec zakladatel DeBlois přesně ví, co dělá a podaří se mu vstoupit do stejné řeky i napočtvrté:-). 

Back In Action

Foxx je stále sympaťák a mrknout na Diaz po letech v hereckém důchodu zase v nějakém filmu je nabídka, která se neodmítá, ale to fakt neměl Netflix na skladě nic lepšího (tzn. méně klišovitého), než další akčně-komediální taškařici (jak jinak než ve family friendly ratingu) s kdovíkolikátou variací na partnerskou dvojici bývalých špiónů na poslední misi v řadě? Při vši úctě ke všem zúčastněným to podle traileru vypadá na typickou nenáročnou spotřebku na víkend, na kterou si divák po týdnu ani nevzpomene. Tedy pokud se nestane zázrak a Gordon tady nepředvede nějaký mimořádný výkon:-). 

Emilia Pérez 7/10

To se tak vezme bizarní premisa o šéfovi drogového kartelu, který se rozhodne ukončit svou kriminální kariéru vskutku nestandardním způsobem a totiž změnou pohlaví, přidá se k tomu společenský apel (problematika zmizelých osob s nejasným osudem) a kritický komentář, dotýkající se nejrůznějších témat (od genderových rolí, přes rodinné a partnerské vztahy, až po korupci a organizovaný zločin), vyšperkuje se to muzikálovou nadstavbou, celé se to zabalí do stylového audiovizuálu a poté vypustí do světa ve stopáži přesahující dvě hodiny.

Jednotlivé songy nejsou tak melodické a chytlavé, jak bych si představoval (s čestnou výjimkou náborové konverzačky Saldany s váhajícím plastickým chirurgem), na druhou stranu k podobně tematicky syrové a nepříjemné historce (na rozdíl od klasických nenáročných muzikálů) se náramně hodí. Stejně tak taneční choreografie není tak propracovaná a okázalá, jako tomu obvykle bývá u (násobně dražší) hollywoodské produkce, ovšem přirozené přechody mezi dramatickými částmi a muzikálovými čísly tento neduh více než dostatečně vyvažují.

Zároveň po příběhové stránce se Audiardův film neubírá po předem vyšlapaných cestičkách a dokáže diváka v průběhu děje párkrát překvapit (jak chováním některých postav, tak sympaticky realistickým koncem), byť vzhledem k nadstandardní stopáži se občas potýká s proměnlivým tempem. Celkově netradiční divácký zážitek a působivá sociální sonda, zpestřená hudebními vsuvkami, která stojí na vynikajících hereckých výkonech trojice Gascón, Saldana a Gomez (palec nahoru, že do hlavní role obsadili někoho s osobní zkušeností se změnou identity).

Back To The Future

Předně ještěže bez souhlasu Zemeckise a Galea nemůže studio natočit sequel/remake/reboot a ještěže jsou oba pánové při smyslech a takový souhlas za jejich života odmítli poskytnout. Při vší úctě k nim a pár výjimkám z pravidla (typu Mad Maxe, Blade Runnera nebo Top Gunu) mám takové neblahé tušení, že by to jinak s BTTF dopadlo jako se SW, Indym, Ghostbusters nebo Matrixem, tj. v lepším případě jako otrocká kopírka originálu, v horším jako zapomenutelný přívěšek k původní sérii.  

Trilogie jako celek je boží, ale kdybych musel ukázat na nejslabší kus ve stádě, tak by to byla trojka. Protože zatímco jednička je nezpochybnitelná klasika a stavební kámen žánru a dvojka původní koncept geniálně rozvedla (imho jeden z nejoriginálnějších způsobů, jak natočit znovu to samé a přece jinak - jeden čas se proslýchalo, že podobnou dvojitou perspektivu použije dvojka Edge of Tomorrow - věčná škoda, že k tomu asi nikdy nedojde), trojka nad rámec westernového prostředí už jen opakuje zajeté schéma (byť s hromadou zábavných atrakcí). Naprosto chápu důvod výběru (když americká historie a hollywoodský film, tak kam jinam do minulosti zamířit než na ikonický Divoký západ) a přestože se počítám mezi fanoušky westernu, tenhle žánrový posun ve trojce mi v rámci značky nikdy nesednul.

Smile 2 6/10

Jak naznačoval už copy paste trailer, kouzlo se tentokrát zopakovat nepodařilo. Finn se k pokračování svého (vydařeného) debutu rozhodl přistoupit stylem "neopravuj, co není rozbité", bohužel při tom zapomněl, že moment překvapení už není na jeho straně a je tak potřeba diváka zaujmout něčím jiným. Což se v případě dvojky nestalo.

A tak zatímco jednička těžila z osvědčené kombinace hororu a detektivky (byť dějově šlo o kdoví kolikátou kopírku žánrové klasiky The Ring) a udržovala diváka v průběhu celého filmu v napětí stran podstaty ústřední hrozby, dvojka takový benefit logicky postrádá a jen otrocky recykluje původní koncept (Finn zachází až do takové míry "věrnosti", že hlavní postavu dvojky vybavil úplně stejným traumatem z tragické nehody v minulosti a morálně pochybným charakterem jako hlavní postavu jedničky), aniž by k tomu doplnila něco nového nebo alespoň nečekaného.

Což má za následek, že více než polovinu filmu trvá, než hlavní postava zjistí, jak se věci ve skutečnosti mají a čemu vlastně čelí, přestože divákovi je to jasné od konce závěrečných titulků jedničky. Navzdory tomu je Finnem nucen si tohle kolečko ve dvojce zopakovat. To by nebyl problém, pokud by v rámci děje došlo na prohloubení lore, odhalení více informací o zde přítomném bubákovi a nebo ohnutí pravidel a tím oživení hry (po vzoru sequelů Final Destination). Tenhle potenciál byl ovšem ve filmu trestuhodně promarněn (nápad s resuscitací je bohužel zahrán do outu). Jediná podstatnější novinka je tady zasazení děje do atraktivního prostředí showbusinessu, což je proklatě málo.

Přitom úvod filmu nasadí laťku sympaticky vysoko od svižného tempa, přes pohotovou kameru, až po nečekané vyústění, ve zbytku filmu se ovšem Finnovi nedaří napodobit úspěšný recept z minula. Stran pečlivého budování napětí a nervózní atmosféry i samotných strašidelných scén pokračování za originálem zaostává (protože tajemství je zkrátka pryč) a výslednému dojmu nepomáhá ani předvídatelná pointa (aneb jediný důvod, proč za hlavní postavu tentokrát zaskakuje celebrita). Co tady funguje stejně dobře jako posledně je tak jen casting hlavní role (Scott se svým hereckým výkonem nijak nezaostává za Bacon), lekačky a krvavé fatality díky eRkovému ratingu. Obávám se, že ve trojce už to stačit nebude.

Dune: Prophecy - The Hidden Hand (Sezóna 1 - Epizoda 1) 8/10

Jak se povede juniorovi příběhově navázat na Herberta po stránce kvality se teprve ukáže, ale hlavní úkol první epizody seriálového rozšíření téhle značky, tj. stručnou rekapitulací kánonu v úvodu připomenout divákům univerzum, představit postavy a rozestavět figurky na šachovnici pro rozehrání "hry o trůny" ve sci-fi kulisách v dalších dílech, byl splněn na výbornou. Prequelový spin-off si od Villeneuveova filmového majstrštyku naštěstí "vypůjčuje" všechny podstatné trumfy (casting podává vynikající herecké výkony nehledě na rozsah dané role (individuálně pochválit zaslouží především dvojice Watson a Strong), audiovizuální podání a art design věrně kopíruje filmovou adaptaci, přičemž produkční hodnoty jsou na špičkové úrovni, byť se logicky nemohou rovnat filmovým možnostem), takže prozatím převládá velká spokojenost:-).

William Tell

Seriál z konce 80s byl super (tedy alespoň dětským pohledem někdy na začátku 90s, kdy jsem to viděl naposledy:-)) a tenhle ostrostřelec je na poli filmu dlouhodobě dost nespravedlivě ve stínu slavnějšího konkurenta s kapucí, lukem a šípy (vlastně si nepamatuju, že bych o něm nějaký film už někdy viděl), takže i přes celkově komornější zpracování, relativně no name casting (hádám, že duo Pryce a Kingsley se ve filmu objeví jen na skok) a docela ambiciózní stopáž tomu dříve nebo později určitě dám šanci. Podle traileru to vypadá na obstojnou žánrovku, tak snad toho zpětně nebudu litovat. 

The Return

Sledovat dvojku z The English Patient znovu pospolu bude určitě fajn a vzhledem k těm pár explicitním cákancům krve se možná vyfasuje eRko (byť to v rámci těch pár záběrů akce v hromadě dialogových scén asi nebude hrát podstatnější roli), jinak to ale vypadá jako všechny ty televizní náboženské budgetovky, které mají výčet log produkčních společností v úvodu filmu pomalu delší, než jsou celé závěrečné titulky:-). Hádám, že nebýt toho, že do hlavní role ukecali velkou hollywoodskou hvězdu, film by hned po premiéře zmizel pod radarem a obratem skončil někde na streamu/kabelovce. Jediná (nicméně velká) naděje tady je, že Fiennes dokáže uhrát v podstatě cokoliv. 

The Amateur

Předchozí adaptaci jsem neviděl a podle hodnocení to není žádná velká sláva, ale premisa působí zajímavě a každá špionážní historka se počítá, tak snad to tentokrát dopadne o poznání lépe (byť nově bez kulis studené války a děje odehrávajícího se v komunistickém Československu, fňuk:-)). 

One Life byla emocionální kanonáda a působivý divácký zážitek prakticky výhradně kvůli tématu a nikoliv režijnímu podání, protože Hawes tam předvedl ukázkovou televizní rutinu, tak jsem zvědavý, s čím po řemeslné stránce vyrukuje po přesunu do úplně jiného žánru. Jinak Malek svůj herecký stín z Bohemian Rhapsody už nikdy poté nepřekročil a podle traileru to tedy nevypadá, že by se na tom mělo něco změnit. 

Dirty Angels

Ou jé, další přírůstek do podžánru "silné akční hrdinky" a dokonce rovnou týmovka, to tady už dlouho nebylo a co zástupce, to naprostá žánrová pecka:-). Kudos za reunion Campbella s Green, ale podle traileru to vypadá, jako kdyby se 355 zkombinovala s Kandaharem a Covenantem a není to úplně pěkný pohled (neplatí pro Green, ta je boží vždy a všude, pokud se k tomu navíc ohání šavlemi, tak o to více:-)).

K velkoprodukcím (typu bondovek) se už Campbell téměř jistě nevrátí, vzhledem k tomu, že už pár let točí jen nenáročné budgetovky, ale i ve svém pokročilém věku a za pár dolarů ještě dokáže předvést nadstandardní žánrové řemeslo, pokud dostane do ruky slušný scénář (Protégé). Tak nezbývá než doufat, že jej v tomhle případě dostal a nedopadne to jako zapomenutelná akční rutina s tunou klišé (Memory).

The Sum Of All Fears

Upřímně, zatímco Hunt For Red October je nestárnoucí klasika, všechno ostatní, co přišlo ve filmech poté, ať už s Fordem, Affleckem nebo Pinem (případně s Jordanem, když se neberou v potaz jen ryanovky, ale clancyovky obecně), z mého pohledu tak trochu splývá a na rozdíl od McTiernanova majstrštyku (nebo konkurenční pecky Bourne Identity, která měla premiéru jen čtrnáct dní poté) nemám v jejich případě potřebu se k nim každoročně vracet a dávat si opáčko.

Affleck v hlavní roli je fajn, casting je přecpaný lidmi z ranku "žádná velká hvězda, ale poctivý herecký pracant" (Cromwell, Schreiber, Hinds, Rifkin, atd.), OST je hodně povedená záležitost (aby ne, když jej má na svědomí Goldsmith:-)) a "kmotrovské" finále s likvidací záporáků za zvuků operní árie je pěkné pomrknutí tvůrců na fanoušky Godfathera, ale nebýt výbuchu atomovky někdy uprostřed filmu (což je v rámci hollywoodské produkce až do dnešních dní docela unikát, protože drtivá většina "žánrových" filmů se s atomovkami neodváží pracovat jinak než na úrovni plot device berličky - čest všem výjimkám typu True Lies, byť tam je detonace pojata jen jako taková vedlejší epizoda k hlavnímu dění), díky čemuž děj konečně dostane nějaké grády, na film bych si už asi nevzpomněl. Navíc výměna fundamentalistů za neonacisty byla s ohledem na dobu vzniku filmu asi pochopitelná, ale už tehdy to působilo dost zastarale a nevěrohodně (na rozdíl od teroristů z IRA a drogových kartelů v předchozích adaptacích). 

Megalopolis 4/10

Dobrá zpráva je, že Coppolův za vlastní peníze pořízený autorský majstrštyk není rozdělen na dva díly, neobsahuje úmorné zpomalovačky každých pár minut a v budoucnu se nechystají žádné prodloužené sestřihy, které by celkovou stopáž a tím pádem divácké utrpení prodloužily na neúnosnou míru:-). Špatná zpráva je, že ve všech ostatních ohledech je tenhle nezávislý počin úplně stejná tragédie, jakou nedávno předvedl Snyder s dvojitou filmovou apokalypsou jménem Rebel Moon. Neuvěřitelné, kam to Coppola, jakožto filmařská legenda a oscarový tvůrce, na stará kolena dopracoval.

Coppola, zbaven limitů přísného kreativního i finančního dohledu ze strany studiových kravaťáků (podobně jako Snyder, byť v jeho případě to bylo Netflixem kdovíproč posvěceno) a vybaven na podobnou konverzační historku velkorysým rozpočtem z vlastí kapsy, se rozhodl do svého srdcového projektu bez ladu a skladu nacpat úplně všechno, co jej v průběhu dekád, které film strávil ve fázi development hell, zrovna napadlo a podle toho to také dopadlo, tj. ambiciózním filmovým exhibicionismem, který se koncepčně, myšlenkově i dramaturgicky rozpadá přímo před divákovýma očima.

Prvoplánová alegorie na dekadentní antickou společnost na hraně civilizačního úpadku nabízí jen nesouvislý děj, který se plácá odnikud nikam, nesmyslné recitační dialogy, příběhové odbočky, které ve výsledku nikam nevedou (motiv ovládání času je naprosto nevyužitý), utahané tempo a spoustu wtf momentů, přičemž některé scény jsou vyloženě na hraně nezamýšlené parodie (Fishburne pronášející celý film hluboká moudra, Voight hrající si v posteli na ostrostřelce, atd.). Sledovat hvězdami nabitý casting se tady v lepším případě zahazovat a v horším rovnou ztrapňovat je vskutku bolestné.

Motivace a vývoj charakterů, zajímavý děj nebo alespoň příběhový oblouk či smysluplná pointa. Nic z toho tady pořádně nefunguje a značná část z toho je mírou své nepovedenosti buď k smíchu nebo k pláči. Patetické mírové poselství v závěru filmu je pak už jen definitivní tečkou za celým dílem zkázy. Produkční hodnoty jsou relativně slušné (vysoký rozpočet je na filmu poznat) a kamera a střih sem tam zprostředkují audiovizuálně nápaditou scénu, ale co je to všechno platné, když jako celek je tohle dílo nezvládnutý (nudný) umělecký mišmaš a zasloužený (obrovský) finanční propadák.

Juror #2 8/10

Pokud tímhle projektem Eastwood skutečně odejde do (zcela zaslouženého) filmařského důchodu, tak na rozdíl od předchozího Cry Macho bude moci v klidu spát s pocitem dobře odvedené práce, protože (definitivně?) poslední přírůstek do jeho bohaté filmografie je sice neokázalé a příběhově nikterak komplikované (trailer z filmu ukázal prakticky vše podstatné a žádné nečekané podrazy v podobě překombinovaných plot twistů na diváka v průběhu děje nečekají), ovšem poctivé a především ve všech ohledech kvalitní soudní drama ze staré školy s prvky psychologického dramatu.

Eastwood tady s přehledem dokazuje, že skromný rozpočet, v rámci podobných historek ze soudní síně obvyklé žánrové vzorce (otázka viny a trestu, zkoumání hranice morálky a svědomí, pochybení na straně systému i jednotlivce, zákony vs spravedlnost, společenská odpovědnost, atd.) a konzervativní zpracování (umírněná kamera, hudba a střih slouží vyprávění a nikoliv tvůrčí exhibici) nejsou vůbec na překážku, jelikož k působivému výsledku postačí jen zajímavý příběh a schopný casting (ústřední trojlístek Hoult, Collette a Messina podává přesvědčivé herecké výkony, dvojice Simmons a Sutherland bohužel nedostane v ději příliš prostoru, přesto zanechaným dojmem nezůstává o moc pozadu).

Eastwood ovšem v rukávu schovává ještě pár trumfů navíc. Od budování příjemně napínavé atmosféry (bude skutečný viník odhalen, případně se pod tíhou svědomí sám přizná a nebo se ukáže, že je s případem všechno jinak?), přes relativizaci vyřčených "faktů" skrze prolínání/zrcadlení scén obhajoby a obžaloby během soudního přelíčení (dobrý nápad realizovaný jen za pomoci chytré střihové skladby), až po emocionálně silné scény (přiznání v garáži, výslech ve vězení, rozhovor na lavičce, atd.), přičemž vše kulminuje v závěrečné "spravedlivé" pointě. Škoda jen, že před vynesením rozsudku nedojde na rozhodující debatu mezi porotci, tam byl ještě prostor rozehrát pořádný konflikt/klimax.

Gladiator II 8/10

Konečně zase epická sandálovka v kinech a navíc znovu z rukou mistra - to je nabídka, která se neodmítá (obzvláště v IMAXu):-). Další legacy sequel v řadě, který navíc přichází (tak jako původní film) dávno poté, co jeho předchůdcem nečekaně obrozený žánr po sérii propadáků opětovně ulehl k zimními spánku. Jak to s návratem k mečům, sandálům a pískům v aréně po takových letech dopadlo? Geniální jednička zůstává (nepřekvapivě) nepokořena, přičemž absentující Crowe a zejména Zimmer citelně chybějí, ale v přímém souboji je dvojka naštěstí více než důstojný soupeř. 

Přestože Scott sem tam vyrukuje s nějakou novinkou (výtvarně nápadité úvodní titulky vzdáleně evokující antické fresky, zajímavý nápad se snovou sekvencí převozu zesnulých přes mýtickou řeku na onen svět - škoda, že tohle téma není ve filmu více akcentováno), od jedničky se napříč filmem (premisa s pomstou za zničení domova, archetypy postav (psychopat(i) na trůně, protřelý obchodník s otroky, hrající na všechny strany), vizionářský motiv "I have a dream", politikaření a intriky, spiknutí a neúspěšný pokus o svržení císaře, dekadence společnosti, atd.) opisuje ve velkém.

Povinná expozice, seznamující diváka s postavami a prostředím, v podstatě neexistuje a Scott vrhá diváka doprostřed všeho dění téměř okamžitě po konci úvodních titulků v podobě epické bitevní sekvence s vyloděním flotily, která svým provedením a velkolepým měřítkem připomene obléhání Jeruzaléma v Kingdom of Heaven. Hektická bitevní vřava bohužel skončí dříve, než se pořádně rozjede, což je symptomatické pro všechny akční sekvence ve filmu. S čímž souvisí určitá příběhová překotnost až zkratkovitost, která se v průběhu děje opakovaně přihlásí o pozornost.

Podivné skoky v ději a ve vývoji některých charakterů (reputace Mescala náhle vzroste bez zjevné příčiny, v jedné scéně Mescal odmítá mít s Nielsen cokoliv společného, ve druhé scéně si už padají do náruče, Nielsen je uvězněna pro zradu, následně bez problémů navštěvuje Mescala, poté je opět v zajetí, atd.) dávají tušit, že se film potýká se syndromem Napoleona, tj. spousta minut skončila na podlaze střižny. Co si ovšem Scott do filmu doplnit neodpustil, je scénáristická berlička s otcovským retconem, přestože svou podstatou popírá ústřední téma jedničky "síla a čest". Crowe se tak oficiálně stává děvkařem, který klátí manželku a současně Nielsen (protože oba synové byli zhruba ve stejném věku):-(.

Na druhou stranu audiovizuál a obecně produkční hodnoty od opulentní výpravy a kostýmů (Max a Yates málokdy zklamou a nestalo se tak ani tentokrát), přes panoramatickou kameru a atmosférickou hudbu (Gregson-Williams v rámci OST odvádí poctivou práci, Zimmer v jedničce ovšem (doslova) hraje jinou ligu a není náhoda, že emocionálně nejsilnější scény ve dvojce jsou spojeny se Zimmerovými hudebními motivy - Now We Are Free v podání Gerrard prostě nikdy nezklame:-)), až po bombastickou akci a spektakulární měřítko dosahují top tier levelu a ten absurdní rozpočet je na filmu poznat prakticky v každé scéně (což u podobných monstrózních produkcí zdaleka není pravidlem). 

Rovněž na poli castingu není, nač si stěžovat. Mescal v samotném filmu naštěstí není tak herecky nepřesvědčivý, jako působil v trailerech, respektive čeho se mu nedostává po stránce charismatu (Crowe je zkrátka někde jinde), to dohání po stránce fyzičky (ve fitku si to oddřel) a urputnosti, Pascal se pohybuje přesně na hraně klaďase a záporáka z donucení a Nielsen byl v ději přidělen překvapivě velký prostor a herecky jej dokáže patřičně využít, ovšem celý film si krade pro sebe Washington jako oddaný služebník a dovedný manipulátor zároveň (škoda, že Jacobi má ve filmu jen cameo). 

V čem se dvojka téměř vyrovná jedničce je akce. Dvojice největších akčních vrcholů filmu, tj. jak bitka s nosorožcem (pěkné pomrknutí na fanoušky originálu, ve kterém byla původně plánovaná jako grande finale, ale z finančních důvodů zůstala jen na papíře), tak námořní bitva v zatopené aréně se pyšní špičkovým zpracováním. Všechny mano a mano souboje jsou díky eRkovému ratingu správně naturalistické a nepostrádají dynamiku a energii. Triková stránka až na drobné výjimky (obludně digitální opice působí jako nezamýšlená parodie:-)) dopadla na výbornou a žádný přeplácaný digibordel se tak nekoná. Snad se stane zázrak a dvojka když už ne pořádně vydělá, tak alespoň těžce nepropadne:-).

A Different Man 7/10

Po Substance další instruktážní video na téma "jak by to dopadlo, kdyby se spojil Cronenberg s Lynchem (případně s Asterem) a natočili spolu film":-). Schimbergův počin není tak audiovizuálně strhující a narativně/tematicky/žánrově nekompromisní historkou jakou nedávno natočila Fargeat, přesto jde o podobně autorsky pevně uchopený, satirou a sociální kritikou nasycený a na několika úrovních fungujícím meta komentářem opatřený filmový experiment, který taktéž stojí na vynikajícím hereckém výkonu ústřední dvojice, v tomto případě Stana (ve srovnání s Apprentice zcela jiná dramatická poloha, ovšem castingově opět trefa do černého) a Pearsona.

Prakticky od samotného počátku filmu je ze spousty na první pohled rozporuplných detailů a nesouvislých dialogů (neustále opakující se variace na tytéž motivy, které se s postupujícím časem začínají cyklit do sebe) patrné, že jakákoliv smysluplná příběhová linka je tady odsunuta na vedlejší kolej a Schimberg se v prvé řadě pokouší (i za pomoci OST) budovat specifickou atmosféru na hraně fikce a skutečnosti, která může být způsobena halucinacemi hlavní postavy, ale stejně tak nespolehlivým vypravěčem, případně bizarní realitou, posunující film až do hájemství abstraktní grotesky.

Což má v průběhu děje za následek opakované kolísání faktoru zábavy podle toho, co obyčejného/šíleného se ve filmu zrovna odehrává. Naštěstí po nástupu Pearsona na scénu se kola nápadité meta úrovně roztáčí naplno (postavy odkazují jak na jiné postavy, tak samy na sebe, na děj filmu jako takový a současně na samotné tvůrce) a divák s pobavením sleduje, jak daleko je v míře absurdního divadla (ve skutečném i přeneseném smyslu) Schimberg ochoten zajít. Načež se v závěru ukáže, že oproti Fargeat bohužel zase tak daleko nikoliv, jelikož pointa je mnohem méně úderná, než by si podobná historka zasloužila. Celkově ovšem platí totéž, co v případě Substance, tj. netradiční zážitek, který stojí za to.

The Count Of Monte Cristo 8/10

Jak praví staré klingonské přísloví - pomsta chutná nejlépe za studena:-). Pokud se při tom nechá uzrát dvacet let, tak o to kvalitnější gurmánský zážitek to pak může být. Dává v dnešní době smysl točit další adaptaci nestárnoucí předlohy, která má na kontě již bezpočet (oceňovaných) filmových zpracování? Tak jako v případě nedávných mušketýrů kupodivu ano, protože tvůrčí duo de La Patellière a Delaporte vsadilo na podobnou filmovou kuchyni a stejný recept, se kterým nedávno slavil úspěch (bohužel pouze na poli diváckého zážitku a nikoliv finančního profitu) kolega Bourboulon.

Což znamená parádní herecké výkony v čele s Nineym v hlavní roli, vzhledem k relativně komorní předloze překvapivě velkorysé měřítko, špičkový audiovizuál (vedle vynikající výpravy a kostýmů zaslouží pochvalu i výborná kamera, která zaujme příjemně epickými záběry z dronu), patřičně atmosférický OST a obecně vysoké produkční hodnoty (na evropské poměry nadmíru štědrý rozpočet je na filmu skutečně poznat) a po většinu děje opravdu svižné tempo (přestože předloha oproti mušketýrům nabízí o poznání více dialogů a o poznání méně akce), přičemž rozmáchlá stopáž tady není vůbec na překážku (naopak, takto košaté látky adekvátní časový prostor při převedení knihy do filmu přímo vyžadují).

Příběh po vzoru mušketýrů doznal jistých změn (některé tradiční dějové sekvence jsou vynechány nebo výrazně zkráceny - scény v zajetí jsou omezeny na minimum, proměna hlavní postavy z uprchlého vězně v aristokrata a uvedení do společnosti je taktéž pojato značně spartánsky, najmutí sluhy nebo vypořádání se s druhým falešným svědkem vůbec neproběhne, atd.), ovšem veškeré kreativní zásahy oproti předchozím adaptacím filmu prospěly, protože výsledkem je velkolepá žánrovka se spoustou silných scén (rozhovor bývalých milenců mezi čtyřma očima, napůl napínavé a napůl romantické finále s duelem a vyznáním lásky mladé dvojice, atd.), ze které atmosféra toho pravého dobrodružství přímo tryská. Snad Bourboulon, de La Patellière a Delaporte dostanou šanci v podobném duchu dále pokračovat.

Dark Matter (Sezóna 1) 7/10

Vyhodit zbytečnou epizodní vatu uprostřed sezóny, ve které se po vzoru Marvelu jen cestuje po bizarních alternativních realitách, aniž by to děj jakkoliv kamkoliv posunulo (samozřejmě nesmí chybět všechny post-apo klišé, které se kdy v žánru objevily), šlo by o parádní multiverse příspěvek do sci-fi žánru, který jako jeden z mála pamatuje na to, že generování dalších a dalších variant hlavní postavy nekončí po ustavení výchozí premisy, ale pokračuje dál napříč celým následujícím děním a s tímto předpokladem (co rozhodnutí, to další varianta) pak dále zajímavým způsobem pracuje.

Takto se první sezóna po slibném začátku několik dalších dílů potácí odnikud nikam (respektive od jednoho katastrofického paralelního světa ke druhému - škoda, že tuhle povinnou cestovatelskou vsuvku nevyřešili rychlou střihovou montáží), aby v závěru, po návratu hlavní postavy do svého domovského světa, doslova chytla druhý dech a rozehrála mnohem zajímavější hru (po dramatické, psychologické i filosofické stránce), než předváděla ve všech předchozích epizodách dohromady. Naštěstí dočasný pokles formy je do velké míry kompenzován produkčními hodnotami a především kvalitou na poli castingu (Edgerton a Connelly podávají vynikající herecké výkony ve všech verzích svých charakterů:-)). Předloha se pokračování nedočkala, v případě série naštěstí na druhou sezónu dojde:-).

Mission: Impossible - The Final Reckoning

Minimálně třetina záběrů v traileru vyhrazena pro trademark série (aneb odněkud někam sprintující Cruise se strhaným výrazem v obličeji:-)), takže cajk, tady je svět ještě v pořádku:-).

Sázka na osudovost a "one last time" citová ždímačka (nevěřím tomu, že tady bude mít Cruise a McQuarrie koule na to, aby to s Huntem zakončili ve stylu Broccoli a Wilsona), problémová ponorka (snad to za to nabobtnání rozpočtu bude ve filmu alespoň stát za to), předem propálený stunt s dvojplošníkem (škoda, že si Cruise tohle představení nenechal jako překvapení až do filmu), produkčními hodnotami hollywoodský top tier level a klišovitý AI záporák z minula v tichosti uklizen do kouta (spolu se změnou dresu podtitulu v rámci kampaně prozřetelný tah). 

Nevidět bombastické trailery na sedmičku a následně sedmičku jako takovou, tak si z tohohle traileru nadšením asi cvrnknu do kalhot a nebudu kecat, výlet do IMAXu přes celou republiku napřesrok podniknu v každém případě, ale pro své vlastní dobro si případné nekritické nadšení schovám až do kina, protože minule to pro mě byla docela nepříjemná srážka s realitou. Každopádně čistě na úrovni traileru to je (opět) prvotřídní práce. Snad to tentokrát vydrží až do filmu.

---

Kdysi dávno (v době, kdy se měla sedmička s osmičkou točit back-to-back jako velkolepá rozlučka s celou sérií, rozdělená do dvou filmů) to tak Cruise a McQuarrie plánovali, ale někdy v průběhu (extra dlouhé) produkce od toho ustoupili a už během premiéry sedmičky jednak prohlásili, že série bude pokračovat a jednak naznačili, že Hunt pravděpodobně taky.

Tudíž hrdinské sebeobětování ala poslední Bond imho ani náhodou, opětovný odchod do důchodu (tohle ve dvacet let staré trojce působí z dnešního pohledu fakt vtipně:-)) taky dost pochybuju. Tipuji, že to ve filmu maximálně zkusí uhrát ve stylu Ghost Protocolu (naznačování předání štafety nenápadně na pozadí, ale navenek vše při starém), ale spíše to úplně zahrají do autu a "osudové finále" bude znovu vycházet čistě z podstaty mise (tak jako "nukleární" klimax čtyřky nebo šestky).

Každopádně už by to vážně chtělo přivést (nastálo) do týmu nějakou novou krev. Dříve nebo později Cruise (Pegg a Rhames totéž) bude muset kariéru v IMF tak jako tak pověsit na hřebík a Paramount bude muset řešit recasting. Super by bylo, kdyby se Hunt za dalších pět nebo deset let do série vrátil jako hostující charakter (mentorská role ve stylu Phelbse) po vzoru Gravese v navazující sérii z 80s. To by mohl být comeback event na úrovni Jackmana v D&W:-).

---

A proč by nemohla, když značka skvěle fungovala celých třicet let, než se k ní dostal Cruise? Těžko by se tehdy rozhodl převést ji do filmu, kdyby to tak nebylo. Že z toho hned v jedničce udělal one man show, na čemž všechny filmy dodnes stojí a padají, je už jiná věc. Po odchodu Cruise bude ideální příležitost vrátit se zpět ke kořenům a udělat ze série opět týmovou heistovku ala Ocean's Eleven, Fast Five nebo marvelovský Endgame. 

Kromě toho Paramount v současnosti moc potenciálně profitabilních značek ve svém katalogu nemá, takže bych se hodně divil, kdyby tuhle sérii bez Cruise na neurčito uložili k ledu. Hádám, že si zopakují podobnou rozhodovací paralýzu, kterou předvádějí u filmového ST, ale dříve nebo později dají kravaťáci nějakému pitchi zelenou a pošlou jej do realizace.

Conclave 7/10

Kdo by to byl tušil, že tajná hlasovačka mezi pánbíčkáři za zavřenými dveřmi může mít takové grády:-). Berger natočil napůl politický thriller (bez přítomnosti establishmentu) a napůl detektivní drama (bez spáchání zločinu), doplnil k tomu pár postřehů k roli církve ve společnosti, rizikům fundamentalismu a genderové problematice a zakončil to progresivní pointou, která parafrázuje jistou středověkou legendu (modří už vědí:-)). Výsledkem je výborná "vatikánská" harrisovka, která skládá reparát za diskutabilní narativ, který předchozí "mnichovskou" harrisovku poslal do kytek.  

Na čemž má kromě vynikajících produkčních hodnot (výprava, kostýmy a nečekaně výrazný (přesto skvěle působící) OST jsou jedna velká paráda) zásluhu především casting. Nejenže je typově dokonale obsazený, ale všichni přítomní podávají špičkové herecké výkony v čele s ústřední trojicí Fiennes, Tucci a Lithgow (škoda, že Rossellini nemá v ději více prostoru a je ve filmu jen kvůli dvěma zásadním scénám). Bergerovi se daří celý film držet diváka v napětí, přestože se vlastně nic zásadního po většinu času neděje (postavy si jen povídají, poté hlasují a tak stále dokola), přičemž v klíčových okamžicích ještě zvyšuje sázky tím, že postavami zjištěné nové skutečnosti, divákovi chytře tlumočí až v následující scéně. 

Po příběhové stránce lze sice i bez znalosti předlohy vytušit prakticky od úplného počátku, jak to se samotnou volbou nového papeže nakonec dopadne (k čemu jinému by se daná postava s takto obskurním pozadím v ději vyskytovala?), ale postupné odhalování intrik, tajemství a skandálů, během pátrání na vlastní pěst na pozadí jednotlivých kol papežské volby, funguje na výbornou. A konečně pochvala, že se podstata celého příběhu drží realisticky při zemi (byť zakončení samo o sobě realistické není) a nejde o žádné další "šokující" celosvětové spiknutí uvnitř církve ve stylu brownovek.

Na druhou stranu se to bez jistých nedostatků bohužel neobešlo. Předlohu neznám, tak nemohu posoudit, nakolik je na vině už Harrisův původní text a nakolik až Bergerova adaptace, ale motivace postav by si zasloužily větší péči (Fiennesův vnitřní souboj pochyb a ambicí je jen letmo naznačen a nijak se s ním už dále nepracuje, Tucci celý film střídá polohy vychytralého prospěcháře a obětavého dobrodince, atd.). Stejně tak chování postav v mnoha situacích postrádá logiku (papežem ukryté dokumenty, jejichž nalezení závisí na čiré náhodě/štěstí, minutový proslov, který jako zázrakem přesvědčí účastníky, aby hlasovali srdcem a nikoliv hlavou, potomek je důvodem k nezvolení, intersex je v pořádku, atd.). 

Armor

Hmm, tak nějak jsem měl za to, že se Sly po nuzném Samaritanovi a nuzné čtyřce Expendables spokojeně přesunul do televize a na podobná zapomenutelná akční béčka za pár korun už dávno rezignoval a ono kupodivu ne. Sly po dlouhých letech znovu v záporáckém režimu a premisa ve stylu Phone Booth nebo Buried a dalších podobných žánrovek, pracujících s uzavřeným prostorem a omezeným časem, působí docela zajímavě, ale no-name persona na režijní stoličce, necharismatický panák Patric v hlavní roli a laciné produkční hodnoty drží veškerá očekávání na uzdě. Nějaká šance na zábavnou akční jednohubku tady je, ale čistě podle traileru bych si na to nevsadil.

Star Trek: Section 31

No potěš koště, i nejslabší epizody SNW vedle tohohle televizního spin-offu vypadají jako, ehm, z jiné galaxie:-). Samozřejmě se na to podívám day one (#trekkiesince1994), ale působí to dost lacině (nejen rozpočtem, ale celkovým provedením) a "pravého ducha" ST v tom (na rozdíl od SNW nebo LD) poznávám jen s maximálním vypětím všech fanouškovských sil (tak jako v Discovery). 

Vzhledem ke zpoždění produkce jsem doufal, že se tady pokusí jít ve stopách SNW (byť projekt vychází z Discovery), ale podle traileru mám takový neblahý pocit, že to bude Discovery jako přes kopírák (tzn. forma nad obsahem). Třeba to nakonec kvalitami příjemně překvapí, ale prozatím je pro mě světlo na konci tunelu jen Yeoh, která si celou Discovery (v klasické i zrcadlové podobě) ukradla pro sebe.

---

Pár epizod v modrém na čsfd skončilo. S čímž kategoricky nesouhlasím (osobně nemám žádnou, u které bych šel pod 7/10), ale ji mi jasné, že tohle jde na konto mého trekkie biasu:-). Za mě takhle našlapanou první (i druhou) sezónu, jako má SNW, neměla ani svatá trojice TNG, DS9 a VOY a je to zdaleka to nejlepší, co tady v rámci televizního ST vzniklo od konce ENT:-).

Jako jít cestou skromnějších filmů pro televizi/stream (a pokud se nad očekávání povedou, tak je poslat i do kin), když se s produkcí čtyřky po smrti Yelchina nejsou schopni pohnout z místa, samo o sobě není vůbec špatný nápad, ale vedle SNW tohle formou i obsahem vypadá jako nějaký zapomenutý relikt z dávné minulosti. Člověk jim po SNW a LD skoro odpustí, jak potopili Axanar a vyrukovali s omylem jménem Discovery a teď dostane něco takového, ach jo:-(.

The Apprentice 7/10

Poslední a nejdůležitější pravidlo úspěchu - nikdy nepřiznat porážku. Co čekat od člověka, který jako úlisný křivák působil už ve dvojce Home Alone:-)? Netuším, co všechno z Abbasiho historky se zakládá na skutečnosti a co je pouze umělecká licence nebo přímo čirá fabulace, která diváka angažovaně zásobuje očividnými paralelami k současnému nebo nedávno minulému dění, ale jako neautorizovaný pohled do zákulisí kontroverzní cesty pana ex-prezidenta k moci a světonázoru, což jej nakonec dovedlo až na absolutní kariérní vrchol, to funguje náramně.

Po stránce příběhu jde o tradičně pojatý korporátní origin, ve kterém se scény strmého kariérního vzestupu hlavní postavy, spojeného s arogancí moci, manipulacemi, korupcí a protekcionismem, střídají s náhledem do složitých rodinných poměrů a sondou do postupem času hroutících se partnerských vztahů jak v profesní (Stan vs Strong), tak osobní (Stan vs Bakalova) rovině. Abbasi klasické schéma vylepšuje svižným tempem, trefným sociálně-kritickým komentářem (při mnoha proslovech hlavní postavy mrzne úsměv na tváři), všudypřítomnou satirou a naprosto plynulými přechody od humoru (předmanželská smlouva) k dramatu (praktický dárek vedoucí k rozepři, končící hodně ponuře). 

To by ovšem k nadmíru spokojenému zážitku nestačilo. Rozdílovým faktorem je kromě parádní retro atmosféry NYC v průběhu 70s a 80s, díky skvělé výpravě, kostýmům a namixovaným dobovým songům v OST, především casting ústřední dvojice mistra a učedníka. Stan v roli ambiciózního yuppie se stran dikce, výrazů tváře, řeči těla i fyzického vzhledu naučil imitovat svůj předobraz dokonale a navíc podává výborný herecký výkon, ovšem celému filmu naprosto vládne Strong jako kapitalistický/oportunistický parchant numero uno (Douglas ve Wall Streetu vedle něj působí jako neškodný skautík:-)), který zpočátku rozdává životní lekce o moci a později je dostává o nemoci a bezmoci, přičemž obě polohy role (na vrcholu i na dně) zvládá s absolutním přehledem. Škoda jen, že Bakalova nedostane ve filmu o něco více prostoru.

Reagan 6/10

Pokud o americkém prezidentovi po konci jeho funkčního období nenatočí Hollywood (alespoň jedno) životopisné drama, pak je to neklamný příznak toho, že dotyčný nedělal svou práci (tj. zápis do dějin) dobře:-). V případě "muže, který uzbrojil Říši zla a vyhrál tím Studenou válku" se této úlohy chopil rutinér McNamara a vybaven oceňovanou předlohou natočil standardní biopic, který více než cokoliv jiného staví hlavní postavě filmový pomník.

Quaid si sošku za hlavní roli sice nepřevezme, ale podává slušný herecký výkon, zbytek castingu je složen z překvapivého množství (bývalých) hvězd nižší svítivosti, navzdory zaměření filmu na vysokou hru patriotů se v ději najde prostor na pár vtipných momentů (reklamní vsuvka a koláž pohřebních průvodů), přes velkorysou stopáž si film dokáže až do konce udržet obstojné tempo a finále se podařilo vyvážit mírou patetičnosti a dojemnosti tak akorát.

Stran produkčních hodnot si McNamara vypomáhá spoustou archivního obrazového materiálu, aby zamaskoval na podobnou látku nepříliš štědrý rozpočet a kupodivu to docela funguje a film nepůsobí jako nějaká televizní inscenace, čehož jsem se po traileru obával. Jinak se ovšem McNamara chytil do stejné pasti, jako mnozí tvůrci v tomto žánru před ním. Vedlejší příběhová linka s vysloužilým agentem má za úkol provést neznalého diváka životem a dobou hlavní postavy, ale činí tak zkratkovitou/didaktickou retrospektivou, která dějově přeskakuje v čase tam a zpět a kromě stručné lekce z historie toho o charakteru, motivacích, vztazích a kariéře ex-prezidenta příliš neřekne.

Time Cut 4/10

Gratulace Netflixu ke svědomitému plnění kvalitativních norem. Víkendová novinka a opět ztráta času. Středoškolská komedie o cestování v čase, ehm, říznutá starým dobrým slasherem a whodunnit detektivkou s jak jinak než "překvapivým" odhalením identity tajemného zabijáka v závěru. Kde jsem něco takového už jenom viděl? A jo vlastně, přesně před rokem (to nemůže být náhoda:-)) u konkurence a v mnohem lepším provedení.

V přímém souboji s Totally Killer prohrává Macpherson se svým pokusem z výprodeje na celé čáře. Protože ve srovnání s loňským výletem do minulosti a zachraňováním rodinných příslušníků před spáry sériového vraha je její novinka mizerná jako komedie, přímo tragická jako slasher a nefunkční jako whodunnit detektivka (vzhledem k omezenému počtu postav na scéně nedá divákovi moc práce si dovodit, která z nich ve verzi z budoucnosti je maskovaným porcovačem).

Humor tady v podstatě neexistuje (reference na dobu před dvaceti lety se omezují na pár dobových hitů a jakože vtipné narážky na tehdejší neexistenci sociálních sítí, atd.), strašidelná atmosféra si vzala dovolenou, napětí se nekoná, lekačky nejsou na skladě, jednotlivé killy jsou napůl k smíchu a napůl k pláči a finálový souboj je ve filmu jen do počtu. K povinné inkluzivní vsuvce se raději nebudu vyjadřovat, protože takhle legračně (jinými slovy stupidně a nuceně) plnit jakési kvóty se jen tak nevidí. Plusové body jen za relativně ucházející casting (Shankse jsem skoro nepoznal) a milosrdnou stopáž.

Terrifier 3 5/10

Do třetice všeho ne/dobrého Leone naštěstí nezklamal (oddané fanoušky, kteří tuhle sérii kdovíproč považují za kult) a bohužel nepřekvapil (neoddané nefanoušky, kteří tuhle sérii zaslouženě považují za průměrný splatterový brak). 

Protože trojka je totéž co minule a předminule, tj. na podobně prostinkou historku totálně přepálená stopáž (paradoxně finálový showdown nastane zničehonic - krátilo se pořádně), přehlídka tu více tu méně povedeného gore (byť je nutno uznat, že s narůstající číslovkou a zvyšujícím se rozpočtem jde nahoru jak množství, tak i kvalita maskérských efektů), které je svou absurdní intenzitou, absencí nadsázky a kolovrátkovým průběhem každé porcovačky místy (nezáměrně) směšné a místy nudné, a konečně tuna nezajímavé dějové/dialogové vaty, protože na příběh, postavy, napětí, atmosféru a alespoň trochu nápaditou práci s kamerou, hudbou a střihem se v téhle sérii rezignovalo už od samotného počátku. 

Leoneho vytrvale nulová snaha posunout značku někam dál nad rámec pouhé série čím dál brutálnějších/nechutnějších scén, neboli zkoumání hranice, co všechno je možné ve filmu ukázat, když se tvůrce nemusí ohlížet na mantinely jakéhokoliv ratingu a s tím související zkoušení míry divákovy tolerance, je sice svým způsobem pozoruhodná, ale namísto plnohodnotného filmu to pro mě pokaždé funguje jen jako showreel schopností frajerů z fx týmu, sorry jako.

Weekend In Taipei

Dvojka Evans a Kang po šestém F&F znovu proti sobě v další výplachové bessonovce a po čase zase s asijskou příchutí? Žádná nenápadná hitovka, natož budoucí žánrová klasika, to podle traileru očividně nebude a vzhledem ke klišovité premise (hádám, že skutečná identita otce zde přítomného adolescenta bude překvapením jen pro něj a pro Evanse:-)) a pouze adekvátní akci mi tady chybí kompenzace v podobě větší dávky humoru (s ohledem na místo konání téhle víkendové párty), ale jednou za čas si dát podobně nenáročné akční béčko není vůbec na škodu, takže vlastně proč ne? 

Elevation

Palec nahoru za eRkový rating, rozumnou stopáž a především Baccarin (proč po Marvelu nedostává více příležitostí nechápu:-(), palec dolů za tragéda Mackieho (proč po Marvelu dostává více příležitostí nechápu ještě více:-)) a … v podstatě všechno ostatní:-).

Snad se Nolfi dokope k mimořádnému tvůrčímu výkonu, protože podle traileru to vypadá na totálně generické akční sci-fi béčko, zamořené kromě digi monster i všemi myslitelnými post-apo klišé, které se nějakou podivuhodnou shodou okolností zatoulalo do kin, namísto aby putovalo rovnou na stream (po bok Outside the Wire a podobných žánrových "klenotů", které Mackie točí pro Netflix). Pokud to tady kvalitativně dopadne někde na úrovni konkurenční výplachovky Tomorrow War, tak si všichni zúčastnění mohou gratulovat nikoliv k úspěchu, ale přímo k zázraku.

Queer

K ostrostřelci Burroughsovi mám daleko (po náhodném zhlédnutí Naked Lunch někdy na konci 90s jsem usoudil, že my dva přátelé určitě nebudeme:-)), k ústřednímu tématu ještě dál a můj vztah k Guadagninovi je více než ambivalentní (jak moc se mi líbili Challengers, tak moc se mi nelíbila Suspiria, Bones and All je někde mezi), ale musím uznat, že trailer na jeho novinku je hodně velká stylovka (co všechno nedokáže jen vhodně zvolený cover:-)) a z těch pár záběrů nemám problém uvěřit, že Craig ve filmu předvede herecký koncert. Nedočkavě vyhlížet premiéru tak úplně nebudu, ale dříve nebo později to mé pozornosti kvůli Craigovi a OST, jako obvykle z dílny NIN, určitě neujde.

Transformers One 7/10

Existuje nějaký důvod pro někoho mimo řady fanoušků, proč věnovat drahocenný čas prequelové historce o tom, jak se dvojka robotických teenagerů spřátelí a nakonec na život a na smrt rozhádá a k tomu navíc v animovaném provedení, když trailer stylem animace i humoru naznačoval záležitost pro nejmladší publikum? Kupodivu ano.

Jednoduchý příběhový origin rivality ikonického páru (konečně byly lidské postavy v téhle sérii poslány na střídačku a děj se soustředí pouze na roboty:-)) nabízí zábavný mix pubertálních vtipů a ikonických hlášek, překvapivě velkolepé akce (až do takové míry, že v hrané podobě by se asi vůbec nezaplatila), překotného tempa (proběhne rychlá expozice a poté již následuje kolotoč akce, hlášek a honiček) a patřičně osudového finále a to celé v kulisách všemi barvami hýřícího audiovizuálu (animace je sice stylizovaná, ale celkově fajn) za doprovodu hvězdně obsazeného castingu.

Jediné podstatnější vady na kráse jsou místy až příliš infantilní pokusy o humor a osekání příběhové linky o všechny obvyklé vyprávěcí atributy (vývoj charakterů, budování napětí, prvky dramatu, vzbuzování emocí - na nic z toho se tady nijak zvlášť nehraje), což je škoda především stran vzniku konfliktu mezi ústřední dvojicí v závěru filmu, protože je zpracován dost zkratkovitě/nuceně. V souhrnu jako animovaná odbočka od přepálené hrané blockbusterové série, ve které se dějí stále tytéž věci pořád dokola, je to docela příjemná změna a vůbec bych se nebránil pokračování.

Lee 6/10

Příhodný tematický doplněk k letošní Civil War, ve které padla o hlavní postavě zmínka jakožto proslulé druhoválečné korespondence, jež svými profesními i osobnostními kvalitami inspirovala další generace válečných reportérů nejen z řad něžného pohlaví. Naneštěstí čím a proč byla hlavní postava ve svém oboru tak výjimečná divák zjistí až z textového doslovu před závěrečnými titulky, což pro samotný film není úplně nejlepší vysvědčení. 

Kuras totiž natočila naprosto standardní biopic s nadstandardním hereckým výkonem Winslet, na který se bude vzpomínat především kvůli tomu, že v něm odvážně vystavila své fyzické přednosti (tedy pokud si nepomohla body double záskokem), byť to pro vyprávění jako takové nebylo vůbec potřeba. Ve filmu je sice všechno, co by od podobné látky divák předem očekával (sociální kritika stran nezáviděníhodného postavení žen ve společnosti a armádě v tehdejší době, obvyklé hrůzy války a sugestivní obrazy řádění nacistického režimu, kariérní překážky dané genderem i obsahem zdokumentovaného svědectví, atd.), ale Kuras nic z toho nedokáže divákovi prodat nad rámec náhodné série více nebo méně zajímavých retrospektivních scén ze života hlavní postavy v časech války, triviálně rámovaných jakýmsi děním v současnosti, které na konci filmu nevedou k žádné emocionální/dramatické katarzi.

The Wild Robot 9/10

Nebudu zastírat - ano, nejedna slzička (a to nejen) na konci ukápla a nestydím se za to. Protože po Puss In Boots: The Last Wish se jedná o další neuvěřitelně příjemné překvapení z dílny DreamWorks v poslední době, které po vzoru kocouřího navrátilce taktéž aspiruje na pozici budoucí žánrové klasiky a titul nejlepšího animáku roku:-). 

Kde začít a přitom nechválit? Jméno robota je tak sofistikované, že danou referenci bohužel spousta (zejména zahraničních) diváků asi nepochopí (což je škoda, protože jako pomrknutí tvůrců na uvědomělé publikum to je nadmíru povedené). Fajn, veškeré nepodstatné nedostatky byly zmíněny a teď už zbývá jen jásat nadšením. 

Jednoduchá příběhová linka s adaptováním (programového kódu) a adoptováním (opuštěného opeřence) je sice předvídatelná od začátku do konce a kromě toho si "vypůjčuje" kdeco od kdečeho (robot ala Iron Giant, husa ala Migration, lišák ala Bad Guys, ostatní zvířena ala Over the Hedge, atd.), ale jako celek funguje na výbornou.

Za což může divák poděkovat jednak extrémně sympatickým (a v mnoha případech vyloženě roztomilým) postavám a spoustě slovního a obrazového humoru a jednak schopnostem tvůrců do děje zcela přirozeně zakomponovat vtipné (letecká instruktáž), dojemné (rodinná rozlučka) i dramatické (potyčka se "záchranným" týmem) momenty spolu s několika "výchovnými" lekcemi (morální poučení o důležitosti rodiny a síle přátelství napříč druhy a integrovanými obvody) a celé to ve svižném tempu zakončit velkolepým akčním finále s drtivou emocionální náloží navrch.  

Neméně excelentní jsou pak produkční hodnoty od fantastického, krásně stylizovaného, audiovizuálu (velká škoda, že se DreamWorks rozhodl do budoucna jít cestou outsourcingu), přes dynamickou kameru a neokázalý, ale příjemný OST, až po vynikající dabing (zejména Pascal se překonává, ale i zbytek castingu v čele s Nyong'o podává parádní herecké výkony). Sequel je už naštěstí potvrzen, takže nezbývá než se těšit na další nášup a držet Sandersovi a spol. palce, aby si do příště udrželi podobně špičkovou formu, jakou předvedli tady. Zkrátka je to pecka a kdo tvrdí, že ne, tak kecá:-).

The Addams Family

Strýko Fester a anonymní separovaná končetina rulez:-). Asi nejlepší burtonovka, kterou nenatočil Burton (paradoxně nabídku dostal, ale neměl zájem) a debutová práce, jak se sluší a patří (další zástupce nepsaného pravidla "čím problémovější produkce, tím kupodivu lepší film"):-). Devadesátky byly pro filmové adaptace kultovních seriálů ze šedesátek fakt zlaté období (tohle, M:I, Fugitive, Avengers, Flintstones, Saint, ehm, Wild Wild West:-) a spousta dalších) a mám takový dojem, že to odstartovala právě tahle bizarní rodinka, respektive úspěch filmu. 

Jaká to ironie, že jak Sonnenfeld tenhle hollywoodský trend na začátku dekády parádně odstartoval, tak jej na konci dekády mizerně uzavřel (byť ruku k dílu zkázy tehdy přiložil z velké části i Peters, viz legendární historky o mechanickém pavoukovi). Neviděl jsem to řadu let, ale jsem si jistý, že to stran stylového audivozuálu, výborného mixu černého humoru a rodinných hodnot a především geniálního castingu (Ricci byla trefa do černého na úrovni Portman v Leonovi, ale typově dokonale jsou tady obsazeni prakticky všichni) v dnešní době funguje stejně dobře jako v devadesátkách, kdy jsem na jedničku a dvojku koukal pořád dokola. Věčná škoda, že se Julia předčasně odebral na věčnost a regulérní trojka tak nikdy nevznikla (ten zoufalý pokus s Currym a Hannah se nepočítá, protože to je tragédie od začátku do konce).

Venom: The Last Dance 5/10

Prakticky ve všech ohledech víceméně totéž, co Sony divákům nadělilo posledně, plus až nečekaně velkolepé a akcí nabité finále (jako obvykle to je od začátku do konce jeden velký digibordel, ale diskutabilně jde o nejlepší klimax z celé trilogie), tudíž ve výsledku o kousek jedno mimozemské chapadlo lepší, než co předvedl Serkis minule. Což je s ohledem na celovečerně debutující Marcel když už ne úspěch, tak alespoň neprohra.

Všechno je i v závěru trilogie při starém. Hardy si opět jen vydělává na nájem (přesto díky jeho charismatu a buddy chemii mezi ním a Venomem jde nadále o jediný opravdu pozitivní aspekt v téhle sérii), generická akce neustále naráží na mantinely dané absurdním family friendly ratingem (protože potenciálně vyšší tržby a plánovaná týmovka s "přátelským sousedem" Spideym, která je i po všech těch letech stále v nedohlednu:-)), humor místy funguje a místy nikoliv (zpravidla podle toho, jak moc se hlášky v daný moment pohybují na hraně infantility) a potitulkovka, jak je u Sony dobrým zvykem, zase velevýznamně láká na "velké věci příště" (které v SSU dodnes nenastaly:-)).

Všechny postavy s čestnou výjimkou titulního charakteru jsou v ději jen do počtu, respektive aby mohly být ve finále buď ovládnuty symbionty a nebo zachráněny jinými postavami (ovládanými symbionty). Což je v některých případech škoda (Temple, Graham) a v některých naopak ne (Ejiofor, Ifans). Pár zajímavých nápadů by se ve filmu našlo (pod/vodní honička lomeno bitka a s tím související rychlá zvířecí hostovačka), ale buď nejsou dostatečně rozvedeny, nebo nejsou natočeny příliš kreativně. A samozřejmě znovu dojde na několik podivných až vyloženě wtf scén (taneční vsuvka a protahovaná konverzačka v dodávce, která je ve filmu jen proto, aby divák k rodince ve finále pocítil nějaké sympatie).

Na druhou stranu jsou zde nějaké polehčující okolnosti. Povinná expozice, která u komiksovek v současné době už stejně nikoho nezajímá, je zredukována na naprosté minimum (tohle je náš všemocný záporák, toho času bezmocně zavřený v kleci:-), mající v plánu whatever, aby se dostal ven a zničil whatever), přímočará příběhová linka naštěstí nezdržuje žádnými zbytečnými dějovými odbočkami, kulantně řečeno rozpačitá sekvence s koňskými dostihy netrvá v samotném filmu o moc déle než v traileru, závěrečná akce potěší překvapivě spektakulárním měřítkem a solidní časovou dotací, hlavní postava se na konci filmu dočká relativně uspokojivé rozlučky a stopáž je i tentokrát divácky milosrdná.

Don't Move 6/10

Tak dlouho se osamoceně chodí na výlety do lesa a navazuje řeč s neznámými cizinci, až se narazí na sériového vraha s injekční stříkačkou a nabídkou kvalitního sexu posledního víkendu v životě:-). Jednoduchá, ale papírově hodně vděčná premisa, plus casting o pár lidech, plus několik málo opuštěných venkovských lokací (znovu si postesknu - proč se takové projekty netočí u nás, i kdyby to bylo v područí Netflixu, když na Balkáně to očividně jde?), rovná se nenáročná žánrovka na víkend, která svým zpracováním bohužel ukazuje, že podobná historka nemá na to, aby utáhla celovečerní stopáž a více by jí to slušelo jako kraťas a nebo epizoda nějakého krimi seriálu.

Produkční hodnoty jsou fajn, Asbille i Wittrock podávají slušné herecké výkony, v průběhu děje dojde na několik napínavých scén, při kterých se o slovo přihlásí příjemně nervózní atmosféra (nálepku hororu film nicméně vyfasoval omylem, tohle je čistokrevný thriller a nic jiného) a mírně akční finále nabídne pěknou satisfakční pointu, ale potenciál příběhové linky stran dramaticky/emocionálně vyhrocených situací mezi obětí a pachatelem se podařilo vytěžit jen částečně (sekvence na čerpací stanici budiž příkladem promarněné příležitosti ke vzniku nějakého konfliktu, stejně tak naznačená rodinná seance na chatě je tvůrci nakonec zahrána do autu).