Na čemž má největší zásluhu parádní casting v čele s famózně hrajícím Farrellem, který je po vzoru filmu opět namaskován k nepoznání a přesto i pod tunou make-upu dokáže divákovi prodat každou prožitou emoci a aktuální myšlenkové rozpoložení (v případě vystoupení u Reevese nedostal v ději tolik prostoru, kolik by si zasloužil, LeFranc mu toto příkoří více než vynahradila, jelikož tady předvádí nefalšovanou one man show), přičemž dvojice Milioti a O'Connell za ním svým přesvědčivým hereckým výkonem nezůstává o moc pozadu, respektive některé scény si obě dámy kradou pro sebe (sledovat jejich interakce ve společných scénách je skutečně požitek).
Další silnou stránkou série jsou vynikající produkční hodnoty (kamera, hudba, výprava a kostýmy představují špičku seriálové produkce), díky kterým depresivní atmosféra korupcí a kriminalitou ovládaného Gothamu funguje na výbornou. Tudíž první sezóně divák relativně snadno promine příběhovou stagnaci (hlavní postava se v průběhu série nikam charakterově neposune a kromě masivní čistky v řadách mafiánských postav se tady nestane nic, co by mělo zásadní dopad na celé univerzum) a pár příběhových překombinovaností (bytelný plot armor postav tváří v tvář jisté smrti, opakované prohazování role únosce a rukojmí mezi postavami, "překvapivé" odklizení jisté konkrétní postavy v úplném závěru, aby se udrželo status quo do filmového pokračování a podobně berličky).