Trailer toho bohužel vykecal více, než bylo nutné, takže obeznámený divák předem tuší, co jej v úvodních minutách filmu čeká a nemine, ale tvůrci tento nedostatek kompenzují vynikající psychologickou hrou pana domácího s nebohými zvěstovatelkami božího slova, které nedobrovolně podstupují nejtěžší zkoušku své víry, při které s postupujícím časem nervozita stoupá, napětí se stupňuje a atmosféra houstne. V rámci dialogových výměn mezi postavami se při tom otevírají spousty zajímavých témat k diskuzi (podstata víry, role náboženství, funkce církve, atd.), přičemž podobná dekonstrukce religiozity se v rámci současné mainstreamové produkce jen tak nevidí.
Kromě toho dojde v průběhu děje na pár příjemných příběhových zvratů, zdaleka ne všechny kladné postavy se dočkají šťastného konce a audiovizuál se několikrát připomene stylovou kamerovou jízdou. Přesto hlavní předností filmu je casting. Jak Thatcher, tak East hrají výborně (mírná nervozita, postupně přerůstající v paniku a následně v čirou hrůzu, je v jejich podání přímo hmatatelná), ovšem celý film si, nepřekvapivě, krade pro sebe vynikající Grant, který střídá polohy neškodného strejdy s dovedným manipulátorem a šíleným psychopatem v jedné osobě s lehkostí sobě vlastní. Grant si podobné, pro něj netypické, role v poslední době jaksepatří užívá a tady tomu není jinak.
Na druhou stranu pár nedostatků by zde také našlo. Uprostřed filmu se děj trochu zadrhne a začne se potýkat s určitým poklesem tempa. V závěru filmu se tvůrci odkloní od nápadité psychologické konverzačky směrem k méně nápadité akční únikovce, čehož výsledkem je nástup obvyklých žánrových klišé na scénu (postavy dostávají do výbavy obligátní plot armor), které se naneštěstí nevyhnuly ani samotnému finále, ve kterém se vše vyřeší ukázkovým deus ex machina způsobem (filmu by mnohem více slušel pesimistický konec než nevěrohodná záchrana na poslední chvíli). V souhrnu kvalitní žánrovka, která stojí za pozornost, ať už má divák k víře a náboženství jakýkoliv vztah.