Her Private Hell 4/10

Refn i ve svém nejnovějším počinu dostál své pověsti tvůrce s osobitým režijním rukopisem, bohužel naleštěná forma si tady podává ruce se zaostávajícím anebo rovnou (polo)prázdným obsahem, protože tenhle žánrový a tematicky mišmaš (rodinné drama s prvky thrilleru, sci-fi a hororu a do toho jakuza, film ve filmu, japonský folklór, psychedelický trip napříč časem a prostorem, daddy/stepmom issues, alegorie na očistec/peklo a pár dalších věcí) se mu rozpadl pod rukama.

Pochválit lze solidně hrající casting v čele se sympatickou Thatcher (po Hereticu a Companionu tady znovu prokazuje svůj herecký talent), povedenou výpravu, kombinující luxusní interiéry s přiznaně papundeklovými kulisami, v pár scénách se vyskytující stylový/efektní audiovizuální nápad a především překvapivě melodicky výrazný OST, který se stará o příjemně tajemnou náladu, což dodává filmu zajímavě neurčitou (místy až snovou) atmosféru přesně na pomezí reality a fantazie.

Tohle všechno je ovšem pohřbeno pod nánosem pomalým tempem se odvíjejícího do sebe zacykleného děje o všem a ve výsledku o ničem, ve kterém se prolíná dvojice příběhových linek (z nichž retrospektivní je zajímavá alespoň přítomností akční složky), složená ze série podivných/bizarních/absurdních scén nahodile seřazených za sebou. Nepříliš podnětný a místy vyloženě nudný narativ nenabízí nic navíc vyjma jistoty, že interpretaci diváka je ponecháno volné pole působnosti, protože v každé další minutě filmu se může stát úplně cokoliv bez ohledu na logiku, pravděpodobnost a fyzikální zákony.

It Ends 4/10

Partička přátel z neznámého důvodu uvězněná na nekonečné silnici obklopené lesem a tajemná hrozba číhající na ně mezi stromy. Fajn, takže tak trochu vykrádačka "dálniční" epizody z The Incidentu, ve které sice šlo o časovou smyčku, zatímco tady jde jen o cestu bez odbočky, ale pointa je stejná (chování postav tváří tvář beznaději a charakterový vývoj skrze krizovou situaci)? Víceméně, jen s tím rozdílem, že Ullomův debut je opatřen žánrovými nálepkami horor a thriller.

To zní nadějně, tak kde je problém? První zádrhel spočívá v tom, že horor to není ani omylem. Obvyklé žánrové atributy typu strašidelná atmosféra, lekačky, děsuplné interakce s bubáky (ať už jsou jakékoliv podstaty) nebo explicitní násilí (natož gore) v ději zcela absentují. Druhý zádrhel představuje to, že thriller je ve filmu přítomen pouze v pár (myšleno doslova) asi minutových scénách útoku davu záškodníků na toho času zaparkované auto a to navíc v mizivých dávkách.

Zbytek naštěstí vcelku milosrdné stopáže je vyplněn jen nesmyslnou a převážně nudnou dialogovou vatou mezi nepříliš sympatickými postavami, nulovou snahou o jakýkoliv world-building (postavy poměrně záhy pochopí pravidla hry, tím ovšem veškeré hrátky s celým konceptem ze strany tvůrců končí) a očividným pokusem o jakési podobenství/alegorii na problémy současné dospívající generace, tudíž veškerá "zábava" při sledování filmu spočívá jen v čekání, zda se bezbřehá divácká trpělivost v závěru zúročí nějakým překvapivým/šíleným/bizarním plot twistem (spoiler alert - samozřejmě ne).

Lesbian Space Princess 4/10

Premisa sice poněkud neoriginální (pár animovaných nekorektních taškařic na téma sexu tady už přece jen bylo, pro sex ve vesmíru platí totéž), nicméně stran nejrůznějších humorně pikantních situací potenciálně hodně vděčná. Provedení ovšem značně zaostávající a to tak, že pár minutová epizoda s hledáním mýtického zdroje rozkoše v celovečerním South Parku je vtipnější/nápaditější/zábavnější než celý tenhle pokus o podání důležitých životních mouder rozvernou formou.

Co mohlo dopadnout jako animovaná variace na Rocky Horror Picture Show nebo Red Dwarfa (mizivý rozpočet je na tom poznat v každém ohledu v čele s odbytou animací a neznámým castingem, s čímž se tvůrci sice pokoušejí bojovat, ovšem daří se jim to s proměnlivým úspěchem), tj. nekompromisní komediální kanonádou vtipů, referencí na kdeco/kdekoho a parodování všeho možného (žánrových klišé, stereotypů, love songů, sexuálních konvencí, společenských pravidel, atd.).

To se v rukou tvůrců proměnilo v nezajímavou a občas vyloženě nudnou coming-of-age historku s banálním (zlí jazykové by nejspíše řekli primitivním) dějem, značně utahaným tempem, obligátním ponaučením o potřebě zdravé sebedůvěry (wow:-)) a především tím nejlínějším prvoplánovým humorem, jaký si lze představit (čest všem osamoceným výjimkám, které dosahují jisté sofistikovanosti svou absurdní/bizarní pointou, těch se ve filmu ovšem vyskytuje naprosté minimum).

The Dink 4/10

Natočit sportovní komedii bez komedie a s minimem sportu je svým způsobem taky umění:-). Polehčující okolností pro Greenbauma, který minule zabodoval se skvělými Strays, je to, že hlavní vina spočívá na bedrech pisálka Clementse, který není schopen vymyslet vtipnou hlášku nebo situaci, která by nebyla v lepším případě nevtipná a v horším (bohužel častějším) vyloženě trapná. Za to nemá problém s klišovitým dějem, nezajímavou hlavní postavou a pomalým tempem.

Ohraná historka o životním outsiderovi, který se skrze podceňovaný/vysmívaný sport naučí být lepším člověkem (najde si přátele, usmíří se s autoritářským otcem, vyhraje nad svým celoživotním sokem lomeno produkcí zaplacenou reálnou sportovní celebritou, atd.) nemá absolutně čím překvapit (vlastně beru zpět, takhle podivný pokus o romantickou linku, jejíž účelem je osvědčená berlička se sražením hlavní postavy na kolena před finálním aktem, se zase tak často nevidí:-)).

Což by zase tak nevadilo, pokud by obsahovala spousty nápaditých/vtipných/zábavných scén. Bohužel veškeré snahy o humor ze strany drtivé většiny postav ve filmu končí ve stádiu pokusu (jasně vedou vsuvky s rádoby vtipným sidekickem s bizarním fetišem, což je naprosto zbytečná postava, která filmu nepřináší vůbec nic, přičemž epizoda se Stillerem je hned v závěsu). Stejně tak Johnsonův přerod z arogantního kreténa v sympatického dobráka nepůsobí příliš přesvědčivě. Jediné světlo na konci tunelu tady představuje dvojice Steenburgen a Harris, zbytek filmu ovšem zachránit nedokážou.

Scary Movie 4/10

Legacy sequely jsou (nejen) v poslední době v kurzu (o těch spadajících do hororového žánru to platí obzvláště), takže příliš nepřekvapuje, že si po úspěchu pokračování slavnější konkurence, odkazující na produkci ZAZ, v loňském roce studioví kravaťáci vzpomněli i na tuhle parodickou značku parazitující primárně na sérii Scream. Bohužel si při tom vzpomněli i na "otce zakladatele", tj. klan Wayansů, který nikdy nic kvalitního nenapsal/nenatočil (a to včetně prvních dvou dílů, které nějakým zázrakem finančně zabodovaly a daly vzniknout celé sérii) a výsledek podle toho taky vypadá.

Nic proti infantilnímu/nekorektnímu/prvoplánovému humoru, podvratnému trefování se do všeho a všech (od genderu a rasy, přes politiku a kulturu, až po sexuální preference a více či méně známé hollywoodské celebrity), všemožným popkulturním odkazům, parodování konkrétních scén z jiných filmů a použití "hit-and-miss" konceptu (což vzhledem k množství gagů ani jinak dopadnout nemůže). To vše pouze za předpokladu, že je výsledný film skutečně zábavný a pokud možno třeskutě vtipný. Což se tady ovšem neděje a to zcela zásadním způsobem, protože ve filmu nefunguje nikdo a nic.

Nejenže příběhová linka prakticky neexistuje a celý děj se skládá jen z nahodilé série "komediálních" scének a absurdních situací. Sledovat v průběhu filmu konstantě marné/zoufalé/stupidní pokusy o humor ze strany tvůrců citelně fyzicky bolí, protože nejsou schopni přijít s jakýmkoliv nápadem, který by neopsali (a navíc značně neohrabaně) odjinud (meta rovina a boření čtvrté stěny v dnešní době neohromí už ani školáky), naopak nuda a trapnost se ve filmu vyskytuje v množstvím větším než velkém. Plusové body za původní casting a překvapivě slušnou gun-fu sekvenci ve stylu Wicka, zbytek jedna velká tragédie, vedle které působí nejnovější The Naked Gun a nebo Fackham Hall jako klenoty světové kinematografie.

Animal Farm 4/10

V minulosti by se našlo pár adaptací kultovních literárních klasik, které s předlohou mají pramálo společného a přesto se jejich tvůrcům podařilo natočit nadčasové dílo nebo alespoň kvalitního zástupce žánru (jako je třeba Blade Runner nebo Starship Troopers). Tenhle animák se mezi ně nepřekvapivě nezařadí. Serkis je sice vynikající mo-cap performer a slušný režisér druhého štábu, ale jako hlavní režisér neustále ukazuje své limity a tohle je jen další varovný signál před LOTRem.

Problémem není to, že se předloha překopala od základů a namísto alegorického varování před totalitním režimem se Serkis pustil do kritiky korporatismu a rovnou při tom do děje dosadil zcela novou hlavní postavu. Problémem je, že to zdaleka nejlepší na celém filmu jsou závěrečné animované titulky (kdyby namísto moderní adaptace tvůrci natočili film o titulkových scénách, udělali by nesrovnatelně lépe). Zbytek je mizérie jak po stránce narativu, tak i produkčních hodnot.

S čestnou výjimkou castingu, ve kterém se nachází překvapivě velký počet hollywoodských hvězd (mnohé jiné animáky by mohly jen závidět).Ani jejich snaživý dabingový výkon ovšem nedokáže přebít absolutní minimum jakkoliv nápaditých nebo zábavných scén, absenci funkčního humoru (což je u filmu s visačkou daného žánru poněkud prekérní situace) a na první pohled stylizovanou, ve skutečnosti ovšem nepříliš lichotivou až odbytou animaci (vzhledem k rozpočtu není divu).

Hungry 4/10

Laciných animal hororů s neustále se opakujícími zubatými/chlupatými bubáky se už natočilo nepočítaně, takže Nunn usoudil, že je nejvyšší čas ohrané schéma oživit novým/neobvyklým zvířecím záškodníkem, přičemž volba padla na hrocha. Tím ovšem veškerá invence skončila a výsledkem je další zapomenutelné béčko v řadě. Po Nunnově předchozím kousku a tomhle představení se začínám vážně obávat, jak dopadne One Last Shot, protože mistr očividně ztratil formu.

Iluze bažinatých lokací vypadá přesvědčivě (byť se film točil někde úplně jinde než se odehrává děj), casting podává slušné herecké výkony (potěšila přítomnost veterána de Almeidy), stopáž se zastavila na rozumné hodnotě a digitální triky stran impozantního zvířecího záporáka s ohledem na limity rozpočtu odvádí překvapivě dobrou práci, ale co je to všechno platné, když nejdůležitější rovina filmu moc nefunguje a totiž samotné střetnutí s divokým zástupcem přírody.

Namísto krvavého/brutálního řádění nezastavitelného monstra se totiž podstatná část filmu věnuje nezajímavé/nudné dialogové obsahové výplni, ve které se jen dále zpomaluje už tak nepříliš svižné tempo. Když už sporadicky na nějakou akci dojde, tak to není o mnoho lepší. Samotné fatality se ve většině případů odehrávají mimo záběr kamery, gore zcela absentuje, napětí se dostavuje nárazově a bodycount je poznamenán předvídatelným pořadím odchodů postav ze scény.

Little Brother 4/10

Jeden je konzervativní realitní makléř žijící celý život ve stínu svého úspěšného sourozence, toho času miliardáře, druhý je spontánně se chovající sirotek a smolař (celoživotní povolání: loser:-)). Kdysi dávno se potkali a náhoda tomu chtěla, aby se po dlouhých letech dali znovu dohromady a na ploše hodiny a půl spolu "produkovali" humor. Natočit kvalitní, tj. opravdu nápaditou/vtipnou/chytrou, buranskou komedii se povede málokomu. Spicerovi se to nepřekvapivě nepovedlo.

Podobných humorných historek o tom, jak do něčího spořádaného života vtrhne ze řetězu utržený jedinec, který jeho svět rozvrátí do základů a při tom se otevírají srdce, odhalují se nitra a léčí se traumata z minulosti, aby si nakonec oba se slzou v oku padli do náruče, se v minulosti natočily doslova tuny a tenhle pokus ničím nevystupuje z řady. Což znamená, že v rámci notně předvídatelné příběhové linky se jen střídá jedno žánrové klišé za druhým bez jakéhokoliv překvapení.

To by samo o sobě nemusel být problém, pokud by tvůrci byli schopni ohraný děj zaplnit zábavnými scénami, ve kterých funguje situační komika, nekorektní gagy, popkulturní reference na hollywoodské celebrity i vyloženě záchodový humor. To se ovšem neděje, protože veškerý humor ve filmu je v lepším případě nevtipný, v horším (a bohužel častějším) trapný nebo stupidní. Cena i André se sice snaží, seč jim síly stačí, ale kde nic není (tuctová režie, bídný scénář), ani smrt nebere.

Desert Warrior 4/10

To se tak jednou šejkové s bezednou kasičkou odvážně rozhodli konkurovat Hollywoodu i Bollywoodu na poli epických historických blockbusterů a aby si úspěch pojistili, na režisérskou stoličku posadili neschopného fušera Snydera. Pardon, osvědčeného řemeslníka Wyatta, ale být ve filmu více zpomalovaček, neměl bych problém uvěřit, že za tímhle eposem stojí mistr braku osobně. Výsledkem je totiž nudná historická žánrovka s televizně působícími produkčními hodnotami.

A kromě toho kolosální propadák, který dost možná pohřbí Wyattovu další kariéru a to zcela po zásluze. Protože vyjma pěkných pouštních (případně horských) exteriérů a sem tam slušného OST, byť v některých momentech náladou tak úplně nepasujícího do právě probíhající scény (Levy jako jediný se tady pokusil o nejnutnější minimum nad rámec výše svého platu), totiž ve filmu nefunguje prakticky nic a když už náhodou ano, tak jen z poloviny. Už obsadit do hlavní role Mackieho, jehož herecké schopnosti stačí tak akorát na role sidekicků a charisma se pohybuje v záporných hodnotách, předem jasně naznačovalo, že tohle asi žádná žánrová pecka nebude, ale jeho účast ve filmu je ten nejmenší problém.

Nezajímavé/jednorozměrné charaktery v čele s hlavní postavou, která je v ději úplně zbytečná a kdyby v něm vůbec nefigurovala, tak by se nic nestalo, předvídatelná příběhová linka s tunou žánrových klišé, podivný střih (spousta scén působí, jako by z filmu vypadly hromady vzájemně navazujících záběrů), po stránce kamery a především střihu v lepším případě rutinní, v horším nezvládnutá akce, na nájem si vydělávající casting (Kingsley jak je jeho dobrým zvykem stráví ve filmu (doslova) pár minut, Copley má v ději minimum prostoru), generický audiovizuál (obstojný rozpočet na filmu není vidět ani omylem), přičemž perličkou je finální bitva, ve které dojde na katapulty, hyeny i slony (Scott a Stone tiše závidí).

This Is Not A Test 4/10

Toto není test … a zábava taky ne. Co má obsahovat každý správný post-apo zombie horor? V prvé řadě samozřejmě hordy nemrtvých, respektive nakažených (ať už ploužících se po vzoru strejdy Romera nebo sprintujících po vzoru strejdy Boylea), přesvědčivé kulisy zpustošeného místa postiženého zombie apokalypsou, volitelně prvek satiry a společenské kritiky, skupinku charakterově různorodých postav, ideálně uvězněných v nějakém uzavřeném prostoru, eRkový rating a s tím související výživné (krvavé a brutální) fatality na všechny možné i nemožné způsoby a vydatnou dávku gore.

Co z toho servíruje ve své nízkorozpočtové žánrovce strejda MacDonald? Vlastně víceméně všechno, ale většina z toho funguje jen na půl nebo nefunguje vůbec, ať už jde o problém na straně předlohy nebo samotné adaptace. Ani by tak nevadila absence zdůvodnění vzniku zombie apokalypsy, kdyby se podstatná část filmu namísto zábavným interakcím s nakaženými/nemrtvými nevěnovala nezajímavé a místy vyloženě nudné konverzační/vztahové obsahové výplni, děj se netočil v kruhu (zbytečné rodinné flashbacky jen narušují už tak vycházkové tempo a natahují stopáž, na finálový vpád rozzuřených bubáků do školy už nezbyl rozpočet), akce nebyla v ději jen do počtu (pár slušných explicitních záběrů by se zde našlo) a chaoticky rozklepaná kamera se (neúspěšně) nesnažila zamaskovat pokulhávající atmosféru, napětí a drama.

Kraken 4/10

"Máte Krakena? A mohl bych ho vidět?". Jinými slovy "Čekání na Krakena: Film". Poučení z předchozích nezdarů se u  skandinávských kolegů očividně zcela minulo účinkem a po nepřesvědčivém Trollovi a nepřesvědčivém reparátu v podobě sequelu je tady další marný pokus o oživení monstr žánru nějakou legendární příšerou ze severské mytologie v podobě skromné evropské produkce, která selhává prakticky na všech frontách (vyjma pěkných přírodních exteriérů).

Pokyn "vypusťte Krakena" byl totiž na place (a následně ve střižně) přísně zakázán, takže než se film konečně propracuje k samotnému řádění chapadlovitého monstra, musí divák přetrpět hodinu čistého času nepříliš zajímavých vztahových peripetií mezi nepříliš sympatickými postavami (jejichž osud je mu ukradený) a klišovité předehry ve formě opatrných náznaků něčeho majestátního pod hladinou, zlověstného hudebního podkresu a pár stop po notně decentním pustošení.

Bohužel ani poté, co se hlavní hvězda tohohle představení se svými chapadly a přísavkami konečně pustí do práce, to stran napětí, strašidelné atmosféry nebo tempa a gradace děje není žádná velká sláva (gore samozřejmě zcela absentuje, bodycount nestojí za řeč a triková stránka je degradována digibordelem), přičemž dílo zkázy dokonává odbyté finále s jakýmsi ekologickým poselstvím na pozadí. Milosrdná stopáž, pěkné lokace a pár relativně slušných scén a tím to končí.

The Actor 4/10

Premisa o poruše paměti a hledání ztracené identity hlavní postavy skrze do sebe zacyklenou řadu událostí, ve kterých se postupně stírá hranice mezi realitou a fikcí, skutečností a klamem a racionalitou a šílenstvím připomene žánrovou klasiku Memento. To je ovšem jediná podobnost s Nolanovým majstrštykem, protože pokud tahle historka nějakým způsobem funguje v předloze (což netuším, knihu neznám), Johnson se bohužel postaral o to, aby tomu tak v adaptaci nebylo.

Jediná věc, která ve filmu odvádí výbornou práci je totiž audiovizuální stránka, respektive výprava. Kombinace dějového zasazení do období 50s, skutečných lokací a přiznaně papundeklových kulis a trikových modelů, střídání scén pomocí zatmívaček připomínající divadelní představení a meta prvků v podobě náznaků filmu ve filmu a castingu hrajícího hned několik rolí současně dodává filmu podivuhodnou, místy snovou a místy až surreální, atmosféru a zajímavou stylizaci.

Po příběhové stránce ovšem film vskutku pozvolným tempem směřuje odnikud nikam, přičemž nějaké drama, konflikt, emoce nebo katarze se nekoná, psychologická rovina a vykreslení charakterů je zpracováno jen na nejzákladnější úrovni, jednotlivé postavy a vedlejší linky vstupují do děje a zase jej opouštějí, aniž by to na vývoj narativu mělo sebemenší vliv a v podstatě až do závěrečných titulků tak není jasné, co je vlastně pointou filmu. Jelikož nějaký závěrečný plot twist (typu hlavní postava je ve skutečnosti po smrti a nachází se v očistci), který by filmu alespoň zpětně dodal smysl, absentuje.

Undertone 4/10

Úvodních pár minut: Fajn, komorní žánrová záležitost postavená na strachu z neviděného, zato pořádně slyšeného, tj. důmyslné práci se zvukem. Proč ne? Jsem zvědavý, jakým způsobem se to dál rozjede. Prostřední desítky minut: Aha, takže nerozjede a zbytek filmu bude představovat nekonečné čekání na finále, ve kterém snad dojde na nějaký pořádný psycho teror. Závěrečných pár minut: Ok, takže nedojde a namísto infarktové koncovky je na pořadu dne zatmívačka. 

Jako desetiminutový kraťas (v podobě samotného finále bez té třičtvrtě stopáže dlouhé přípravky) by to možná slušně fungovalo, ale v celovečerní podobě film znatelně trpí syndromem obsahové vyprázdněnosti, která je reprezentována nevzrušivým tempem, přehráváním rádoby znepokojivých audio nahrávek, nepříliš zajímavou dialogovou výplní, mizivou gradací děje, pozvolně se pohybující kamerou a záběry pořízenými z neobvyklých úhlů, ve kterých se vůbec nic nestane.

Chování hlavní postavy postrádá logiku (poměrně záhy je jasné, že se jí děje totéž, co osobám z nahrávek, aniž by to jakkoliv reflektovala), projevy i prezentace démonického bubáka jsou trestuhodně odbyté, nervózní atmosféra a mrazivé napětí se dostavuje jen nárazově, přičemž skončí stejně rychle jako začne a závěrečný klimax spadá do kategorie "příliš málo, příliš pozdě" (tyhle neurčité konce naposledy fungovaly v Blair Witch). Za každý originální debut, který z minima dokáže vytěžit maximum palec nahoru, nicméně tohle není ten případ, protože Tuason minimum proměnil v minimum.

Balls Up 4/10

Neurotičtí vynálezci, nadržení markeťáci, kondomy, banány, fotbal, párty, mundial, finále, maskoti, advokátky, rozzuření fanoušci, drogové kartely, šílení narkobaroni, koks, pašerácké "ústní zkoušky", džungle, kajmani, radikální ochránci zvířat, kandiru, "orální" operace, vodopády, špionky, sochy. Slušný výčet příležitostí, jak historku o dvojicí smolařů, pracujících v "latexovém" průmyslu, na útěku napříč exotickou krajinou, proměnit v zábavnou nekorektní buddy komedii.

Navíc když se na režisérskou stoličku posadil někdo jako Farrelly, který si s druhým Farrelly v žánru buranských komedií vybudoval v 90s solidní reputaci. Tudíž a proto je svým způsobem pozoruhodné, na kolika frontách jeho nejnovější počin selhává na celé čáře. Protože prakticky na všech. Ani by tak nevadilo, že hlavní postavy jsou nesympatičtí loseři lomeno idioti, vzájemná buddy chemie je na bodě mrazu a dějová linka nedává žádný smysl, respektive vede odnikud nikam.

Největší kámen úrazu tady totiž je, že veškerý humor ve filmu končí jen ve stádiu pokusu. Nic z toho, co se ve filmu děje a kdo za tím stojí ("diktátor" Cohen měl být v roli excentrického šéfa kartelu sázkou na jistotu, ale kde nic (na papíře a za kamerou) není, ani smrt nebere), není žádným způsobem ani vtipné, ani zábavné (natož třeskutě), pouze nezajímavé, trapné nebo stupidní (případně kombinace). Wahlberg a Hauser se sice snaží, seč jim síly stačí, ale stojí sami proti všem.

Outcome 4/10

Obsadit sympaťáka a reálného miláčka davů Reevese do hlavní role oblíbené filmové hvězdy, jejíž kariéra se znenadání ocitne v ohrožení z důvodu uniklého videa s blíže neupřesněným, leč značně kompromitujícím, obsahem, je skvělý meta nápad, vzhledem k motivu dětské hvězdičky a účasti Barrymore padne narážka na Spielbergův majstrštyk a Scorsese je vedle režijního mistrovství i schopný herec. Čímž je výčet veškerých jednoznačných pozitiv Hillova majstrštyku vyčerpán.

Historka o tom, jak se v předstihu dělá damage control pověsti nějaké celebrity bez toho, aniž by se znala příčina její možné zkázy, se totiž v Hillově podání rozpadá na sled nepříliš zajímavých a pozoruhodně nevtipných scén, ve kterých se film sice trefuje do kdečeho (cancel culture, rasové, genderové, náboženské a jiné stereotypy, zákulisí továrny na sny, právnické praktiky, toxicita sociálních sítí, sex tape kauzy), ale máloco z toho funguje jinak než prvoplánově a bezzubě.

Kromě toho filmu podráží nohy i schizofrenní přístup (nekorektní komedie a černohumorná satira versus psychologické drama a dojemná vztahovka o síle přátelství a rodiny) a nenápaditý narativ (samotné odhalení podstaty problému stojí jen za nezúčastněné pokrčení rameny, jelikož obsah videa v dnešní době nešokuje už ani školáky, potenciálně zábavná koncovka po zveřejnění nahrávky je zcela zahrána do outu). Záchranné lano Hillovi, který tady kdovíproč vypadá a hraje jako Pantoliano (viz Wonder Man), podává jen casting (Reevese sice opět naráží na limity svého dramatického herectví, ale snaha se mu upřít nedá, Scorsese dokáže z mála vytěžit maximum) a stopáž, která se zastavila na rozumné hodnotě.

Magellan 4/10

Před filmem: Těžkotonážní artovka s hardcore prezentací, nadstandardní stopáží a nekompromisním přístupem k divákovi? Mezi cílovku se nepočítám, ale výzva přijata. Po filmu: Aha, takže obrazový formát 4:3 (jak jinak u podobných kousků s vyššími ambicemi), stoická/statická kamera (švenkování a ježdění na kamerovém vozíku na place přísně zakázáno:-)), absence hudebního doprovodu, pomalé tempo, minimum dialogů a maximum extra dlouhých záběrů.

Fajn, ale co dál? Dál pěkné přírodní exteriéry a chvályhodná snaha o historický realismus stran vzhledu, chování a zvyků domorodců a pak už jen značně úmorná kombinace vypravěčského minimalismu, nezáživné dějové složky, složené ze spousty scén, jejichž informační hodnota po stránce vývoje příběhu/postav je buď nepodstatná nebo rovnou mizivá, a extrémně zdlouhavých scén (co by jinde trvalo deset sekund, je tady nataženo na minuty) s anti-klimatickým závěrem.

Což má za následek, že navzdory téměř tříhodinové stopáži film působí, jako by v něm chyběly celé kusy scén, které vysvětlují kauzalitu událostí, doplňují ve filmu jen zběžně načrtnutou psychologickou rovinu a blíže osvětlují motivace a chování jednotlivých postav, potažmo vztahy mezi nimi. Pokud byl tvůrčí záměr, aby divák pocítil stejné utrpení jako kolonizátoři/domorodci, tak se to podařilo. Závěr: První setkání s mistrovým specifickým rukopisem a musím přiznat, že to nebyl úplně příjemný (natož obohacující) zážitek, respektive jsem si jistý, že na hodně dlouhou dobu bude i poslední.

Father Mother Sister Brother 4/10

Banální rodinné etudy: Film. Nemám v oblibě povídkové filmy (protože často bojují s nevyváženou kvalitou jednotlivých částí) a z Jarmuschovy dílny jsem viděl kromě samurajského hitmana někdy před dvaceti lety všehovšudy jeden film. Ten poslední, přičemž jsme se navzdory zombie žánru na stejné vlně nepotkali. Ideální startovní pozice pro mistrovu novinku o nefunkčních rodinných vztazích, maskovaných plkáním u kávičky, luxusních hodinkách a slow-mo skateboardistech:-).

Cením nápad natočit obyčejný film o obyčejných věcech v životě obyčejných lidí, na což většina filmařů nemá odvahu, protože vybalancovat to celé tak, aby výsledkem nebyla jen hromada zdlouhavých a postupem času čím dál tím více nudných scén s nezajímavými charaktery (protože nedostanou šanci vystoupit ze své ulity všednodennosti) a tunou dialogové vaty bez sebemenšího náznaku dramatu, emocí nebo konfliktu, ale zajímavý děj s jasným dramaturgickým směřováním a pokud možno nápaditou pointou nebo nějakým životním ponaučením v závěru, není vůbec jednoduché. 

A nepodařilo se to ani Jarmuschovi, protože přesně takto to v jeho podání dopadlo. Existuje docela dobrý důvod, proč scény typu "dvě postavy někam jedou autem a cestou si povídají o svém životě" v drtivé většině filmů končí na podlaze střižny. Protože informační hodnota směrem k divákovi se rovná nule a jejich přítomnost v ději jen zpomaluje tempo a natahuje stopáž. Podobné obsahové výplně bohužel nekompenzují ani scény typu "tři postavy si spolu povídají, ale vlastně nemají o čem". Protože potenciálně nosná linka "odcizené postavy si k sobě hledají cestu" jaksi zcela absentuje.

The Mastermind 4/10

Natočit retro heist žánrovku o krádeži obrazů z muzea umění bandou amatérů jako pomalým tempem se odvíjející striktně anti-klimatickou konverzační záležitost, pojatou navíc z opačné perspektivy, než se kterou se v žánru obvykle pracuje, je vlastně potenciálně skvělý nápad, jak oživit ohrané schéma všech podobných "loupežných" historek a jak si při tom s divákem zahrát hru na schovávanou stran dodržování nebo naopak porušování zaběhlých žánrových pravidel.

Potenciálně skvělým nápadem to bohužel také skončilo, protože výsledkem je utahaná festivalovka, která namísto zažité dramaturgické struktury (plánování mise, provedení heistu, závěrečný klimax) sází na nevzrušivé sledování denní rutiny hlavní postavy po "aktu" (samotný heist se odehraje v úvodu filmu na ploše asi pěti minut) a následný stejně uspávající útěk před spravedlností, prostřednictvím dlouhých kamerových jízd (opakované pozvolné obkroužení celé scény kolem dokola, aniž by se v ní cokoliv stalo, asi mělo suplovat prvek atmosféry) a absence jakékoliv napětí, dramatu nebo akce.

Neduhy stran narativu bohužel nejsou vykoupeny ani prací s postavami nebo produkčními hodnotami. Psychologická rovina vyprávění se dostane ke slovu až v samotném závěru (asi v minutovém manželském rozhovoru), dějové zasazení do turbulentního období 70s představuje jen nepodstatnou kulisu a výrazný a zpočátku příjemně tematický OST se v průběhu filmu zvrtne v notně iritující kolovrátkovou exhibici. Veškerá "zábava" při sledování filmu tak pramení čistě z očekávání, zda se v závěru divák dočká nějaké pointy nebo překvapivého plot twistu, který by uplynulým minutám dodal zpětně nějaký smysl (kromě ztráty času). O'Connor v hlavní roli je fajn (Haim je trestuhodně nevyužita) a to je tak vše.

 

The Dreadful 4/10

Šikulka Kermani plní svou normu (co film, to průser) vskutku svědomitě a svou věrnou fanouškovskou obec (pokud nějaká existuje) samozřejmě nezklame ani tentokrát:-). Nemůže se totiž rozhodnout, zda točí středověké psychologické drama, tragickou romanci, náboženský thriller, alegorickou artovku (The Green Knight nechává pozdravovat:-)) nebo folkový horor a tuhle rozhodovací paralýzu, při které děj náhodně skáče z jednoho žánru do druhého a zase zpátky, nedokáže překonat až do konce filmu. Na což doplácejí jak postavy, tak příběh, ale především samotný divák.

Pochválit lze náznak jisté atmosféry, která probleskuje v několika málo scénách, některé pěkné přírodní lokace a slušný OST, který se párkrát výrazně přihlásí o pozornost. Zbytek je jedno velké mrzení od napůl nezajímavého a napůl nudného děje, který vede odnikud nikam (závěrečný "šokující" zvrat stran identity tajemného zbrojnoše je jasný nejpozději v polovině filmu), přes utahané tempo, až po na nájem si vydělávající casting (Turner, Harington i Harden se sice herecky snaží, seč jim jejich skromné síly stačí, ale bojují hned na dvou frontách (Kermani za kamerou a na papíře) současně). Absence jakéhokoliv napětí, dramatu nebo emocí (natož hrůzy a děsu) je pak "odměnou" všem, kteří Kermani dají šanci.

Killer Whale 4/10

Kontrolní otázka, soudruzi. Copak si představíte pod takovým pojmem animal horor v kombinaci se survival thrillerem s krvežíznivou kosatkou v hlavní roli? Pokud sice kdovíkolikátou, ale jinak vcelku obstojnou variaci na klasiky žánru (Jaws, Piranha, Orca a spol.) tak to jste bohužel na omylu. Soudružka Brechin si pod ním totiž představuje utahanou/ukecanou konverzačku na útesu, ve které se namísto boje o život řeší traumata, vztahy a fidlování na cello.

Další kontrolní otázka, soudruzi. Jak se pomstychtivá kosatka dostane do laguny uprostřed skalnatého atolu, která očividně není spojena s okolním mořem, když si vodní skútr musí postavy přenést dovnitř, aby mohly pokračovat ve vodních radovánkách? Nikdo neví ani netuší? Tak soudružka Brechin taky ne, ale to je v jejím podání ten nejmenší problém. Exotické přírodní exteriéry jsou fajn, dvojka Gardner a Jarnson ve slušivých koupacích úborech hraje slušně a stopáž se podařilo srazit na milosrdnou hodinu a půl. Tím ovšem veškerá pozitiva končí, zbytek je bída s nouzí.

Drama natož napětí veškeré žádné, o nějakém nervy drásajícím thrilleru nebo hororu nemůže být vůbec řeč, fyzické interakce s vraždícím kytovcem jsou odbyté jak množstvím (zubatá smrtka se samozřejmě uchyluje k útoku jen když se to hodí, tudíž asi tak tunu příležitostí, jak s hlavními postavami udělat krátký proces, propásne), tak provedením (jednotlivé killy jsou napůl k smíchu a napůl k pláči), bodycount nemá ani cenu zmiňovat a finále stojí tak akorát za pokrčení rameny.