They Will Kill You 7/10

Sokolov se vydal ve stopách kolegy Naishullera (a před ním Bekmambetova) a ve svém hollywoodském debutu chytil šanci pořádně za pačesy, aby se na něj do budoucna na poradách studiových hlavounů nezapomnělo. A dobře udělal, protože tenhle brakový kousek na pomezí akce, komedie a hororu, respektive splatteru, je sice žánrová spotřebka, ale nadmíru zábavná (brutální, krvavá, černohumorná) žánrová spotřebka (byť nějaké vady na kráse se ve filmu najdou).

Jednoduchý videoherní koncept procházení baráku patro po patře a nekompromisní čistky v řadách jeho obyvatel, toho času členů satanistického kultu, za účelem záchrany sourozence, který se ocitl na špatné straně barikády (Sokolov je očividně fanoušek prvního Raidu nebo Dredda:-)), v kombinaci s honem na člověka bandou bohatých parchantů (s The Most Dangerous Game nebo naposledy Ready or Not je na tom zjevně obdobně:-)), je doplněn dalším videoherním konceptem a totiž nesmrtelností protivníků, díky čemuž je jejich likvidace obohacena o další zábavný/hravý rozměr.

Trailer jako obvykle kecal a film není totální akčně hororové inferno od začátku do konce (akčních rozcviček je ve filmu ve skutečnosti překvapivě poskrovnu a hororové atributy jsou zastoupeny především splatterovým představením), ale zásadní problém to nepředstavuje, protože Sokolov tenhle mírný nedostatek dokáže vykompenzovat v jiných oblastech. Například nápaditou prací s kamerou (kamerový oblet hlavní postavy je velká stylovka:-)), která se významně podílí na budování atmosféry a dávkování napětí (vyprávět čistě pomalým pohybem kamery v prostoru se dnes už příliš nenosí:-)).

Sympatická Beetz už v Bullet Trainu názorně ukázala, že se nebojí ušpinit si ruce od krve a deratizace baráku od škodné jí jde také pěkně od ruky, expozice je naštěstí zkrácena na nejnutnější minimum (rychle představit hlavní postavu a jde se rovnou na věc), s nejrůznějšími explicitami se tady nešetří (přítomná je vydatná dávka gore a dojde i na několik výživných fatalit) a pár černohumorných situací se zde také najde (v hlavní roli bulva:-)). Nicméně nejlepší potyčku film naservíruje hned v úvodu, tempo v průběhu děje občas zakolísá, vedlejší postavy s výjimkou Arquette nedostanou šanci se výrazněji projevit (což je škoda zejména v případě Feltona a Graham) a finále s panem domácím se potýká s faktorem digibordel.

Mike & Nick & Nick & Alice 6/10

Není to až taková adrenalinová jízda jakou sliboval kulervoucí trailer, ale pořád jde o slušnou žánrovou projížďku, která vedle slabších pasáží s poněkud křečovitým humorem (running joke s nejmenovaným seriálem asi měla být třeskutě zábavná meta reference) a haprujícím audiovizuálem dokáže nabídnout i gagy na hranici geniality (historka s krysami je boží:-)) a překvapivě drsnou a solidně natočenou akci, kterou bych v podobné, převážně konverzační, záležitosti nečekal.

Škoda je, že když už trailer vykecal ten časový plot twist (čímž se v expozici kompletně vyeliminovalo jakékoliv napětí stran úvodní mafiánské fušky), tak si film pořádně nevyhrál s časovými smyčkami, alternativními dimenzemi a logickými paradoxy. Cestování časem je tady bohužel jen berlička k tomu, aby se na scéně objevily dvě verze téže postavy. Zbytek filmu je tu více, tu méně povedená variace na černohumorné akční buddy komedie ve stylu Blacka, přičemž zatímco akce je nečekaně fajn (finále ftw), komediální rovina se v rámci dialogových výměn vyznačuje proměnlivou kvalitativní úrovní.

Stejně tak audiovizuální stránka dokáže v některých scénách nabídnout efektní podívanou, zatímco v jiných se předvádí formou rádoby stylových (ve skutečnosti nemotorných) zpomalovaček. Co naopak bez problémů funguje je casting a buddy chemie mezi hlavními postavami (případně jejich verzemi:-)). Sympaťák Vaughn v komediální poloze prostě nikdy nezklame a v akční od dob angažování u Zahlera také ne, Marsden mu v obou disciplínách překvapivě úspěšně sekunduje a González dostala za úkol jednak vypadat k světu a jednak moc nepřekážet, což (naštěstí a bohužel) splnila beze zbytku.

P.S. Nicméně smrsknout Lundgrenovu účast na pouhé cameo vystoupení je trestuhodná nedbalost na úrovni podobného podrazu v Johnny Mnemonicovi, kterou lze napravit jen jedním možným způsobem - cannibal assassin spin-off asap:-).

Send Help 6/10

Ani by tak nevadilo, že Raimiho návrat k nízkorozpočtové žánrové produkci (za což palec nahoru) se nese v duchu "tohle připomene Triangle of Sadness, tohle The War of the Roses, tohle Six Days, Seven Nights, tohle Misery, tohle všechny televizní "trosečníkové" reality show" a tak pořád dokola. Problémem je, že mistrova černohumorná bojovka na ostrově s prohazováním společenských a genderových rolí nad rámec hádání inspiračních zdrojů moc jiné zábavy nenabídne.

Nejenže ústřední dvojice má do nějaké sympatičnosti daleko (takže v průběhu filmu není komu držet palce, aby se dožil závěrečných titulků, tím pádem osud postav je divákovi ukradený) a neustálým střídáním žánrů a atmosféry není dost dlouho jasné, kam to celé vlastně směřuje (moralitka, satira, romance, smrtka?), ale stran mocenských hrátek, survival překážek, černohumorných situací a hlavně psycho teroru šlo zajít mnohem dále, respektive přijít s něčím nápaditějším. Gradace konfliktu nijak zvlášť nefunguje, protože se vzájemná animozita mezi hlavními postavami neustále resetuje a psychologická rovina má také značné rezervy, což se podepisuje na nečitelných charakterech a nejasných motivacích.

Skutečně napínavých scén ("nedobrovolný operační zákrok pod anestetiky") je navíc v ději pramálo, "překvapivý" plot twist s dostupností záchrany na dosah ruky je (vzhledem k vykrádání jiných filmů) jasný dlouho dopředu a vítaná gore nadstavba sice neabsentuje, ale je degradována rušivým cgi prvkem (zvířecí bitka je jeden velký digibordel). Nedostatky v narativu vynahrazují kvalitní produkční hodnoty (stylová panoramatická kamera, příjemně tematický OST, překrásné přírodní lokace) a casting (McAdams i O'Brien podávají výborné herecké výkony a sdílí spolu slušnou anti/buddy chemii), ale vzhledem k Raimiho reputaci se nelze zbavit dojmu, že zábavný potenciál téhle historky byl naplněn pouze z poloviny.

Pretty Lethal 5/10

Stahelski versus Leitch jedna nula. Překvapení se nekoná a v bratrovražedném sestrovražedném souboji akčních girl power žánrovek s baletkou (případně rovnou několika baletkami) v hlavních rolích šikulové z 87Eleven poráží šikuly z 87North (což se vzhledem k Jewson na režisérské stoličce dalo předem očekávat). Bohužel se tak děje nikoliv na body, ale na celé čáře a tohle labutí představení má kvalitativně nejblíž k zapomenutelné spotřebce Love Hurts ze stejné dílny.  

Film se naštěstí obejde bez nějaké zdlouhavé/zbytečné expozice a poměrně rychle se jde rovnou na věc, ústřední baletí skvadra je složena z relativně sympatického castingu ve slušivých baletních úborech (škoda, že Simmonds je vyloženě do počtu), sem tam dojde na nějaký ucházející vtípek a stopáž se podařilo udržet v rozumných mezích. Tím ovšem pozitiva víceméně končí. Zbytek je jedna velká rutina bez jakéhokoliv nápadu jak po stránce děje, tak i řemeslného zpracování.

Pominu absurdní premisu s bandou tanečnic v mafiánském doupěti (wickovská baletka byla alespoň trénovaný hitman), ale bolestně tomu celému chybí mnohem větší porce humoru a nadsázky, protože samotná akce se tady nedá brát vůbec vážně. Nejenže se s ní ve filmu dost šetří, ale i to málo, co si tvůrci pro diváka přichystali, stran choreografie (protivníci jsou samozřejmě odsouzeni do role neschopných panáků), fatalit (očividně digitální krev se hlásí do služby) i bodycountu (vyjma finále nestojí za řeč) nepředstavuje žádný zázrak. Co naopak nechybí jsou bizarní (Thurman s legračním přízvukem v baletním úboru mě bude strašit dlouho:-)), podivné (vedlejší linka s pantátou) a trapné (pokec s poskokem) momenty.

P.S. Obsadit do filmu bývalou Nevěstu a nedopřát ji nějakou potyčku (ideálně s katanami) je trestuhodná nedbalost:-(.

The End Of Oak Street

Tu dinosauří šlápotu na plakátě a těch pár vteřin v teaseru si mohli nechat až do filmu. Kdyby v kampani kličkovali a mlžili až do poslední chvíle, tak by to bylo v kině slušné překvápko, vzhledem k tomu, že Universal má na tyhle zvířátka v podstatě monopol (aneb kdo si dnes vzpomene na 65:-)). Na druhou stranu chápu, že přes zubaté nebezpečí se to bude publiku prodávat násobně snáze než přes tajemno a mystifikaci. Mitchell má do nějaké záruky kvality dost daleko, ale dino survival, atmosféra 80s a Hathaway plus McGregor je lákavá kombinace, tak snad se mu podaří načasovat formu.

---

No, rating to ještě nevyfasovalo, ale podle traileru to vypadá na další family friendly dinosauří dobrodružství (vsadím se, že psisko zase přežije až do závěrečných titulků, zatímco vedlejší postavy budou po cestě padat jako kuželky:-)), jako je tomu u konkurence. Což je škoda, když už jít do souboje s Universalem, tak jsem doufal v pořádný eRkový dino survival po vzoru Dino Crisis. Nicméně casting a atmosféra 80s je fajn. Snad Mitchell dokáže ve filmu stran interakcí charakterů se zubatými potvorami (nebo něčím jiným) překvapit, aby z toho nebyla jen lacinější variace na (vyčerpanou) jurskou sérii.

K-Pop Demon Hunters 7/10

Trojice vyvolených hrdinek v přestrojení za populární dívčí kapelu bojuje s démony v přestrojení za chlapeckou kapelu a hordami jejich démonických soukmenovců a v sázce není nic menšího než záchrana oddané fanouškovské obce, potažmo osud celého lidstva. A celé je to stylově animované, hlasité, pestrobarevné, epilepticky blikající, vtipné a až po okraj nabité pozitivní energií, chytlavými songy, popkulturními referencemi a nějakým tím poselstvím pro nejmladší generaci.

A kupodivu to dokáže zaujmout i někoho, kdo se nepočítá mezi cílovku (například mě:-)). Předně je potřeba pochválit originální premisu, kombinující superhrdinskou akční fantasy s muzikálovými čísly (častokrát v jedné scéně) a motivační girl power vztahovkou o síle přátelství, hledání sebedůvěry a překonávání překážek (ostrakizace, stigmatizace, coming out, atd.), která sice na papíře působí všelijak (šíleně, bizarně), ale v samotném filmu funguje až překvapivě organicky.

Příběhová linka je sice jednoduchá a žádného překvapivého zvratu se divák průběhu děje nedočká, na druhou stranu sympatické ústřední trio, výborná buddy chemie mezi postavami, příjemná animace, svižné tempo, pohotové dialogové výměny, vydatná dávka humoru (etuda s květináčem se povedla) a nadsázky (aktuální popkulturní trendy jsou citovány a parodovány současně) a nakažlivé songy tenhle nedostatek kompenzují. Škoda jen, že world-building má jisté rezervy (smíšený původ jedné z hlavních postav se nijak neřeší) a akce není mnoho a choreografií soubojů také úplně neohromí.

The Furious

Výživná eRková rozcvička, zřejmě slušnej oddíl, no:-). Třetí Raid pravděpodobně nikdy nevznikne, ale tenhle stunt team showreel made by HK vypadá jak podle traileru, tak i festivalových ohlasů na docela účinnou náplast na tuhle bolístku:-). Akorát je škoda, že když už ukecali k účasti Taslima a hlavně Ruhiana z jedničky, tak si nevzpomněli i na kolegu Rahmana ze dvojky (nepochybuju, že vidět R&R po Raidu znovu pohromadě, by byla fanouškovská laskomina, tak jako ve třetím Wickovi) a o nějaké tuzemské kino premiéře si asi můžu nechat jen zdát (stejně jako u Raidu). Každopádně za podobný žánrový kousek všechny palce nahoru. Snad to vydělá dost na to, aby si Lionsgate u strejdy Tanigakiho objednalo nášup.

Fuze

Vypadá to, že si Mackenzie hodlá vynahradit tu dlouhou přestávku po Outlaw Kingovi a servíruje v rychlém sledu jeden kousek za druhým:-). Z traileru to působí spíše jako nějaká nenáročná direct to stream záležitost než žánrová pecka do kina, protože jestli to má být heist žánrovka, tak se obávám, že tu vychytralou vykrádačku banky pod rouškou evakuace kvůli bombě tady nijak zvlášť neprodali (když se pomine ta vykrádačka na druhou v podobě kopírky originálního heistu z trojky Die Hard:-)). Z Relay se vyklubala řadová spotřebka, pokud trailer neklame tělem, tak tohle asi dopadne podobně.

The Voice Of Hind Rajab 8/10

Možná (prvoplánová) citová vydíračka, možná (laciný) politický manifest, ale rozhodně syrové a divácky nepříjemné dokudrama, natočené na základně skutečných událostí, které po dějové stránce připomene The Guilty (komunikace s dítětem uvězněným v autě uprostřed válečné vřavy skrze perspektivu personálu tísňové linky) a po emocionální pro změnu United 93 (sugestivní svědecká výpověď o zoufalém boji za záchranu nevinného života s tragickým vyústěním).

Z pohledu produkčních hodnot jde o hodně komorní záležitost (prakticky celý film se odehrává na ploše pár místností s hrstkou postav a cokoliv mimo tento rámec se děje jen zprostředkovaně), ale kombinace výborně hrajícího castingu, dokumentárně "rozklepané" ruční kamery, důsledně minimalistického OST (převážná část film se obejde bez hudební doprovodu) a prolínání archivních nahrávek, pořízených během skutečné komunikace, s natočenými scénami (super nápad spojit reálné záběry z mobilního telefonu s hranou scénou), dodávají filmu neobyčejně realistickou atmosféru.

To hlavní ovšem přichází po obsahové stránce. Tvůrci nedlouho po začátku filmu dokážou chytit diváka pod krkem a po zbytek stopáže pomalu zesilovat sevření skrze jednotlivé epizody psychologického teroru (naléhavé prosby o pomoc, pracovní stres v konfliktní situaci, vyhrocené vztahy mezi pracovníky, absurdní byrokracie, prchavé okamžiky naděje, záchranná mise), aby jej v mrazivé koncovce s reálnými záběry na místě události emočně dokonale semleli. Nakolik jde o záměr složit epitaf titulní postavě a nakolik jen upoutat pozornost netuším, ale na pudové úrovni to funguje dokonale.

Project Hail Mary (Bilance)

Rocky rulez:-). Velká radost nejen za Goslinga, který se konečně může zbavit nálepky box office poison hvězdy, která sice hraje hlavní role v kvalitních projektech, ale nedokáže "přebít" zacílení filmu mimo mainstream (ala z poslední doby The Fall Guy nebo blahé paměti BR 2049 - podobný popcornový crowd pleaser už potřeboval jako sůl), ale taky za navrátilce Lorda a Millera, kteří tímhle zářezem snad konečně budou moci rozkopnout některé dosud zavřené dveře (ehm, 23 Jump Street, ehm:-)), a stejně tak za jasný vzkaz kravaťákům, že sázka na kombinaci originální látky a vysokého rozpočtu (čehož se bojí jako čert kříže) se i v dnešní franšízové/sequelové době může vyplatit, i když pod filmem není podepsán Nolan. Faktor "první big budget blockbuster od Avatara" se projevil, tak teď by bylo záhodno navázat faktorem "trvalka".

Thrash

Každá zubatá smrtka s trojúhelníkovou ploutví se počítá, těhulka v hlavní roli je fajn nápad (jak elegantně zvýšit sázky) a záplavou sužované maloměsto skýtá spoustu příležitostí na hrátky s přírodou už od dob Hard Rain, takže sem s tím a to hned. Navíc když to podle traileru vypadá na zábavnou eRkovou žánrovku a podepsaný pod tím je šikula Wirkola, který má na podobné brakové kousky pomalu patent. Škoda jen, že to kravaťáci v Sony nepustili do kin a přeprodali to Netflixu (součást jejich dealu nebo nedůvěra v dostatečný tržební potenciál?). Žraločí orgie na velkém plátně bych si nechal líbit.

Wild Horse Nine

Jako koukat se na to, jak rozvědčík Malkovich řádí v socialistickém Československu, by byl naprostý nářez (prequel prosím pokud možno obratem:-)), ale ani tohle "náhradní" velikonoční představení nevypadá úplně marně. Kecám, vypadá to přímo skvostně, respektive sázka na koníka číslo devět působí jako jasná tutovka:-).

Osvědčená buddy týmovka, povědomá premisa o uklizení dvojice čističů do nějakého bezpečného zapadákova (kolegové z In Bruges nechávají pozdravovat:-)), luxusní casting, výborná sedmdesátková atmosféra, hodně neokoukané ostrovní prostředí, ale hlavně McDonagh na režisérské stoličce je nabídka, která se neodmítá (i bez koňské hlavy v posteli).

Peaky Blinders: The Immortal Man 6/10

Může si filmovou koncovku užít i náhodný kolemjdoucí, který ze seriálového hitu o gangsterských historkách z podsvětí z počátku minulého století neviděl ani minutu, ale láká jej hvězdný casting a oproti seriálu násobně menší požadovaná časová investice? Určitě může, ale bez znalosti postav a událostí a s tím související citové angažovanosti a divácké nostalgie toho v tomhle celovečerním epilogu pro kohokoliv mimo fanouškovskou obec zase tolik k užívání nezbyde.  

Protože namísto nějaké dramaticky nebo emocionálně strhující poslední kapitoly s osudovým klimaxem Knight napsal a Harper natočil po stránce příběhové linky zbytečný doslov a po stránce tempa pomalý dojezd, který nabízí plytký narativ (ohraná premisa s návratem hlavní postavy zpět do akce kvůli pomstě za smrt člena rodiny) s předvídatelným koncem (téma "král je mrtev, ať žije král" tady už dlouho nebylo), přičemž trvá polovinu stopáže, než se film konečně rozjede.

Posunout se v čase do druhoválečného období je zajímavý nápad, ale skutečná historka o nacistickém padělání peněz k podkopání nepřítelovy ekonomiky je v ději trestuhodně nevyužita, hlavní záporák nedostane příležitost něčím zaujmout a namísto napětí a akce dostává prostor spousta nezajímavé dialogové výplně. Výsledkem je tak jedna slušná přestřelka (bohužel skončí dříve než vlastně začne), solidní explozivní finále (platí totéž), skvělá výprava a kostýmy (když se pomine digitálně nakašírované pozadí) a výborné herecké obsazení, které svým charismatem dokáže přebít dějové nedostatky.

Father Mother Sister Brother 4/10

Banální rodinné etudy: Film. Nemám v oblibě povídkové filmy (protože často bojují s nevyváženou kvalitou jednotlivých částí) a z Jarmuschovy dílny jsem viděl kromě samurajského hitmana někdy před dvaceti lety všehovšudy jeden film. Ten poslední, přičemž jsme se navzdory zombie žánru na stejné vlně nepotkali. Ideální startovní pozice pro mistrovu novinku o nefunkčních rodinných vztazích, maskovaných plkáním u kávičky, luxusních hodinkách a slow-mo skateboardistech:-).

Cením nápad natočit obyčejný film o obyčejných věcech v životě obyčejných lidí, na což většina filmařů nemá odvahu, protože vybalancovat to celé tak, aby výsledkem nebyla jen hromada zdlouhavých a postupem času čím dál tím více nudných scén s nezajímavými charaktery (protože nedostanou šanci vystoupit ze své ulity všednodennosti) a tunou dialogové vaty bez sebemenšího náznaku dramatu, emocí nebo konfliktu, ale zajímavý děj s jasným dramaturgickým směřováním a pokud možno nápaditou pointou nebo nějakým životním ponaučením v závěru, není vůbec jednoduché. 

A nepodařilo se to ani Jarmuschovi, protože přesně takto to v jeho podání dopadlo. Existuje docela dobrý důvod, proč scény typu "dvě postavy někam jedou autem a cestou si povídají o svém životě" v drtivé většině filmů končí na podlaze střižny. Protože informační hodnota směrem k divákovi se rovná nule a jejich přítomnost v ději jen zpomaluje tempo a natahuje stopáž. Podobné obsahové výplně bohužel nekompenzují ani scény typu "tři postavy si spolu povídají, ale vlastně nemají o čem". Protože potenciálně nosná linka "odcizené postavy si k sobě hledají cestu" jaksi zcela absentuje.

Wuthering Heights 7/10

Nadějná mladá žena se potkává s rozhněvaným mladým mužem a je z toho osudová love story s poněkud pikantnějšími konturami, než tomu bylo u předchozích pokusů zvykem. Fennell dotáhla do konce nápad z předchozího filmu (když už natáčet moderní variaci na Barryho Lyndona, proč to příště nezkusit rovnou s poctivou kostýmní dobovkou?) a ve své novince si vzala na paškál stejnojmennou literární klasiku, kterou přepracovala od základů. Je to problém? Naštěstí vůbec ne, protože výsledkem je do třetice všeho dobrého vydařená žánrovka, benefitující z jejího osobitého přístupu.

Z košaté rodinné ságy vyjma základní příběhové kostry o komplikovaném vztahu hlavních postav, který se v průběhu věků proměňuje v toxickou směs lásky a nenávisti, která se přenáší skrze generace a podepisuje se na životě mnoha dalších aktérů, toho ve filmu moc nezbylo, respektive Fennell se soustředí pouze na ústřední dvojici a vykreslení následného milostného trojúhelníku, přičemž klíčová témata předlohy (láska, posedlost, pomsta, usmíření) doplňuje o akcentování sexuální roviny, aniž by se při tom uchýlila k nějakým "šokujícím" explicitním výjevům (milostné scény jsou natočeny sice smyslně, ale překvapivě decentně - producentský kredit ostýchavé hlavní herecké hvězdy se nezapře:-)).

Přesto to celé funguje na výbornou, na čemž má hlavní zásluhu jednak skvěle složený casting (Robbie a Elordi podávají kvalitní herecké výkony) a jednak vysoké produkční hodnoty (na podobný projekt ambiciózní rozpočet je na filmu stran výpravy a kostýmů poznat) v podobě stylového audiovizuálu a vynikajícího OST, který nápaditou kombinací melodické hudby a úderných songů moderního rázu přispívá k budování působivé atmosféry tragického romantického dramatu, které kulminuje v emocemi nabitém, napůl depresivním a napůl dojemném, finále. Škoda jen, že odsunutí ostatních postav na vedlejší kolej se významně propisuje do propracovanosti jejich charakterů, motivací i vztahových peripetií.

Deathstalker 6/10

Notorický rutinér a self-made man v jedné osobě Kostanski se znovu připomíná dalším laciným žánrovým béčkem a tentokrát volba padla na napůl předělávku stejnojmenného zapomenutého fantasy béčka z 80s a napůl poctu všem podobným brakovým historkám z podžánru sword and sorcery, které v 80s zažily krátkou chvilku slávy díky Conanovi. Kostanski to celé pojal metodou chytré horákyně, takže je tady úplně všechno, na co si fanoušek žánru vzpomene.

Pro podobné hrdinské vyprávěnky z dávnověku typická příběhová linka v podobě walking simulatoru skupiny postav (badass, sidekick, love interest) odněkud někam za nepostradatelným všemocným MacGuffinem s nejrůznějšími klišé na každém kroku, přiznaná lacinost všeho a všech maskovaná humorem na hraně (sebe)parodie, poctivé praktické efekty s přímo ohromnou dávkou gore a detailních záběrů na nejrůznější fatality (pánové z fx se tady doslova vyřádili a to až do takové míry, že to připomíná From Dusk till Dawn, tj. film natočený na zakázku trikařů jako promo na jejich služby:-)).

Stejně tak přehrávající casting (Bernhardt se hlavní role zhostil se ctí), parafrázování konkrétních scén, připomínajících žánrové klasiky od Harryhausena, přes Cormana, až po Raimiho (zejména Army of Darkness má Kostanski poctivě nakoukáno:-)) a braková akce, se kterou se nešetří (nicméně vyjma finále za moc nestojí). A kupodivu to celé není tak špatné, jak by se dle mistrových předchozích pokusů dalo předpokládat a po většinu filmu (tempo občas zakolísá a stopáž by šlo zkrátit) to překvapivě slušně funguje (na druhou stranu do nějakého novodobého kultu to má ještě daleko).

Furious Six

V rámci "blockbusterové" éry značky (tj. od pětky dál) tahle zběsile rychlá štace vedle ostatních over the top dílů docela zapadla (pětka proměnila autotunig sérii pro petrolheady ve vysokorozpočtovou blockbusterovou značku pro masy, sedmička se svezla na tragickém skonu Walkera a zejména díky tomu pokořila miliardovou metu, osmička až desítka poté vystupňovaly měřítko až na, ehm, oběžnou dráhu:-)), ale nedávno jsem si po dlouhé době dal repete … a zjistil jsem, že to celé i po více než dekádě skvěle šlape a z určitého úhlu pohledu dokonce ještě o něco lépe, než při premiéře. Zpětně u šestky totiž překvapivě slušně funguje faktor "tady je svět (respektive celá série) ještě v pořádku".

Diesel v tílku a Johnson zbrocený potem svým macho vystupováním a hláškami ještě nepůsobí k smíchu, ale jako cool badass týpci, kecy o rodině se do jisté míry stále dají brát vážně a spektakulární akční atrakce se prozatím neposunuly za hranici parodie. Postavit to celé na rivalitě dvojice soupeřících týmů s rozpoznatelnými charaktery i na "špatné" straně (namísto ohrané bandy anonymních poskoků) je navíc originální nápad nejen v rámci série, ale akčních blockbusterů obecně a k tomu dodržení sequelového pravidla číslo jedna ("všeho více") jak po stránce velkých akčních sekvencí (výměna vlaku a trezoru za tank a letadlo a finále na "nekonečné" přistávací dráze:-)), tak i mano a mano potyček (Diesel vs Evans, Rodriguez vs Carano, Johnson vs Kold) plus závěrečné lákadlo na další díl v podobě Stathamovy hostovačky.

Young Sherlock (Sezóna 1) 8/10

Nový seriálový nášup z Ritchieho dílny a znovu trefa do středu terče. Zatímco na filmovém poli se Ritchiemu v poslední době příliš nedaří jak originalitou zvolených témat, tak samotnou kvalitou natáčených kousků (čest všem osamoceným výjimkám), v seriálové oblasti hraje úplně jinou (mnohem vyšší) ligu, čehož důkazem budiž nejnovější mistrův příspěvek do série adaptací dobrodružství nejslavnějšího soukromého detektiva na světě, tentokrát v podobě origin historky.

Ritchieho tradiční tvůrčí trademarky, kterými obohatil už své filmové adaptace, jsou samozřejmě přítomny i zde, takže nesmí chybět stylový audiovizuál, svižné tempo, úderný OST, který moderními songy nápaditě kontrastuje s historickým dějovým zasazením, pohotové dialogové výměny, atraktivní exotické lokace a především typově dokonale vybraná ústřední dvojice (sympatická dvojka Fiennes Tiffin a Finn spolu sdílí skvělou buddy chemii) a obecně výborně hrající casting (prakticky všichni přítomní dostanou příležitost se náležitě předvést, ale většinu scén si pro sebe krade Finn).

K tomu je potřeba připočítat originální nápad spojit hlavní postavu s jejím budoucím úhlavním nepřítelem, namísto jeho klasického pomocníka, vzhledem k věku budoucího geniálního detektiva vítanou změnu charakteru (tudíž se neopakuje už v minulosti mnohokrát viděné), rafinovaně propletenou příběhovou linku, která do středu dění staví rodinku hlavní postavy s čímž souvisí pár překvapivých zvratů, sympatickou dávku humoru, díky rozumnému počtu epizod absenci obsahové výplně (žádné retrospektivní fillery se nekonají) a nečekaně vysoké produkční hodnoty (výprava a kostýmy odvádějí parádní práci). Nezbývá než se těšit na druhou sezónu a doufat, že nastolenou laťku se tvůrcům podaří udržet. 

Oscar 2025

Podle výsledků koukám, že to zcela nečekaně dopadlo jako obvykle:-). Pár zasloužených výher z kategorie obvious choice, pár více či méně potěšujících (a nebo naopak nepotěšujících) překvapení, pár sázek na jistotu (aneb když nevíš komu, tak výběrem tohohle kousku chybu neuděláš), sem tam nějaká zvláštní volba a jak jsem předpokládal, tak i obvyklá strategie akademie, aneb návrat zase zpátky na zem pro největšího favorita s rekordním počtem nominací:-).

Jordan je sice sympaťák, ale tohle je trochu nepochopitelná volba (v té roli nepředvedl nic extra stejně jako Hawke a  Moura, tady měla soška jasně putovat k Chalametovi nebo DiCapriovi). Naopak Buckley podala vynikající výkon, takže po zásluze (byť bych byl mnohem raději, kdyby si na pódium došla Hudson, která dokázala uhranout jak herecky, tak pěvecky). Penn taktéž zcela po právu, protože zase (pokolikáté už?) herecky naprosto dominoval (stejně jako Skarsgård, který ovšem postrádal výhodu charakterově zajímavější role). Madigan je opět taková trochu podivná volba (z řad konkurence letos herecky vyčnívala Fanning), na druhou stranu každá soška pro jinak opomenuté Weapons se počítá.

Film a režie bez diskuze zaslouženě a jsem rád, že PTA konečně překonal Scorseseho syndrom, protože sošky se měl dočkat už dávno a nikoliv jen jednou (bonusem navíc je, že na rozdíl od některých jiných lidi z branže to nedostal spíše za zásluhy než za daný film, ale za opravdu skvělý biják). Cizojazyčný film dejme tomu (násobně více jsem si užil It Was Just an Accident, ale tak staly se už horší věci). Animák jsem doteď ignoroval, protože k-pop rovná se no-go, ale zlatý plešoun je dostatečný důvod, proč tomu dát šanci. Origo scénář měl putovat k Marty Supreme (kombinace blues a From Dusk till Dawn v 30s fajn, ale to je tak vše). Adaptovaný jsem přál OBAA, Hamnetovi nebo Train Dreams, takže spokojenost.

Kamera a hudba rozumný výběr, u výpravy, kostýmů a masek bych si dovedl představit lepší adepty (nicméně to nejlepší na filmu byly tyhle kategorie, tak možná proto se radoval Frankenstein:-)), u zvuku to naopak nemohlo dopadnou jinak (alespoň jeden čestný zářez pro F1), stejně tak u triků (přesto jde o překvapení, podobné repete u sequelů se moc často neděje), střih opět ideální volba, novinkový casting dopadl dle očekávání (skvěle namixovaná skvadra hvězd, herců a neherců), stran songu si nepamatuji ani to, co jsem slyšel (Sinners, Train Dreams), takže se omezím jen na gratulaci.

Dune: Part Three

Wow, po famózní jedničce a dvojce jsem od trojky očekával hodně, ale tohle spadá do kategorie "this is absolute fucking cinema" s epikou a osudovostí nastavenou na maximum:-). Aneb takhle se to má dělat a takhle to má vypadat (koukám se na Tebe Disney s tou rádoby big event kampaní na Avengers).

Vypadá (a zní) to, že Villeneuve podle všeho nekecal, když prohlásil, že trojku natočí jen za podmínky, že bude moci překonat už tak epickou dvojku. Za což kudos, protože když už velkolepý závěr trilogie, tak se vším všudy, byť za cenu překopání děje oproti předloze od základů (když to dává smysl, tak jen do toho - viz takový Blade Runner, který s knihou nemá společného skoro nic:-) - a tady to smysl rozhodně dává).

Trailer lomeno teaser po audiovizuální stránce totální cinefilní nirvána od první do poslední minuty. Zimmer a Fraser Sandgren (po oznámení výměny na postu DoP jsem se trochu obával, jak to dopadne stran návaznosti na obrazovou estetiku v předchozích filmech, ale jak tak koukám, tak úplně zbytečně) nepřekvapivě naprosto vládnou a k tomu ten casting. Výlet do IMAXu pro mě znamená cestu přes celou republiku, ale v podobných případech to je zkrátka povinnost.

---

Wow, jestli tohle není jasný aspirant na trailer roku, tak pak už asi nic:-). Výlet do IMAXu po cestě přes celou republiku je naprostá tutovka. Jen si moc nedovedu představit, kam to studio hodlá posunout v dalších filmech, protože už teď je to top tier filmařina. Ať už sequely dostane na starost kdokoliv, tak překonat Villeneuvea se jeví jako předem prohraný boj.

Stran věrnosti zdrojovému materiálu puritánští ctitelé předlohy, která je v podstatě protipól původní knihy, asi budou prskat, že z toho Villeneuve a spol. udělali podle traileru ještě bombastičtější podívanou než jsou první dva filmy, ale jako velký fanoušek epických sci-fi blockbusterů tomuhle přístupu tleskám a volám třikrát hurá:-). Pokud se nestane něco neočekáváného (konec světa), tak tohle bude po hodně dlouhé době další kandidát na pozici nejlepší trilogie všech dob.

Project Hail Mary 8/10

Po dlouhé tvůrčí přestávce se dvojice Lord a Miller znovu hlásí o pozornost a mohu s potěšením konstatovat, že si spolu s Goddardem (a když už jsme u toho, tak i s dvojicí Fraser a Pemberton) splnili domácí úkoly na jedničku s (Tau Ceti:-)) hvězdičkou a přinášejí divákům poctivý sci-fi blockbuster ze staré školy, který namísto digibordelu a žánrových klišé dává přednost vyváženému mixu zajímavého narativu, zábavných postav a realistických (a přesto epických) trikových atrakcí.

Samotná příběhová linka je vlastně překvapivě jednoduchá (doletět na místo, seznámit se s mimozemským parťákem, společně posbírat vzorky, provést analýzu a celý postup si zopakovat - bingo, mise splněna:-)) a nebýt doplňujících flashbacků, osvětlujících události před startem, moc dramaturgických zákrut by v ději nezbylo (a i s nimi se toho ve filmu, vyjma nečekaného vyústění závěrečné retrospektivní vsuvky, stran komplikovanosti mise moc nestane), ale v těch nejdůležitějších ohledech (práce s postavami a na to navazující citová angažovanost diváka) to celé funguje na výbornou.

Jako neznalec knihy nemohu posoudit, nakolik se v adaptaci oproti předloze zkracovalo, revidovalo nebo rovnou zcela vynechávalo, ale na smysluplnosti a funkčnosti narativu se to negativně nijak zásadně nepodepsalo (byť si dovedu představit, že fáze "navazování komunikace" by mohla být zpracována o něco důkladněji viz podobně procedurální rekonstrukce v Arrivalu a hlavním postavám se mohly do cesty postavit o něco náročnější překážky) a sázka na extra sympatickou ústřední dvojici s parádní buddy chemií a obecně akcentování komediální roviny vyprávění se vyplatila. 

Humorné momenty (konkurz na výběr hlasu Rockyho je top:-)) se střídají s napínavými, napínavé s dramatickými a dramatické s emocionálními (kulminujícími v patřičně dojemném finále), některé scény svou atmosférou připomenou (vzhledem k předloze nepřekvapivě) Martiana (snaha vyhnout se techno blabolům, důraz na procedurální stránku věci a pokud možno realismus při řešení vědecko-technických problémů), jiné Interstellar (propojení emocí s fikcí a vědou) a další zase 2001: A Space Odyssey (skoro spirituální "tanec vesmírných korábů" na pozadí podmanivé orchestrální hudby). 

Samostatnou kapitolou jsou pak skvělý casting (na Goslinga a jeho kombinaci zadumaného kukuče a prostořeké vyřídilky je herecky spolehnutí a nezklame ani tentokrát, Hüller nedostane moc prostoru, ale dokáže jej využít na maximum, Ortiz taktéž odvádí výborný, dabingový a vedle toho i loutkařský, výkon) a vynikající produkční hodnoty (aby ne, vzhledem ke štědrému rozpočtu:-)). Přičemž vypíchnout zaslouží zejména efektní kamera a náladový OST, nápaditá práce se zvukem, respektive tichem a špičková triková stránka (kombinace digitálních a praktických efektů v podobě Rockyho se vydařila).

I Swear 8/10

"Dobrý den, jmenuji se pan Tourette a od nynějška spolu budeme trávit spousty času, ovšem nemohu zaručit, že se Vám to bude líbit." Aneb napůl tíživé sociální drama podle skutečných událostí s občasnými odskoky do komedie o těžkém (občas humorném) životě člověka, který se potýká s nervními tiky, nezvladatelnou rukou a neuvěřitelně vulgárními výlevy, ale především nepochopením svého okolí a napůl edukační agitka (v dobrém slova smyslu), pokoušející se rozšířit obzory všem, kteří dosud měli jen mlhavé tušení, že nějaký pan Tourette existuje.

Přičemž Jones se za psacím stolem i za kamerou postaral o to, že obě části nejenže ve filmu fungují na výbornou, ale přirozeným způsobem se doplňují a vzájemně posilují. Díky čemuž boří zažitá žánrová klišé, která zpravidla jedince s touto poruchou ve filmech vykreslují jen jako komické figurky nebo politováníhodné pacienty. Jones naopak ukazuje, jak vnější projevy nemoci komplikují těmto lidem (soukromý i pracovní) život od základů a zasahují do všech oblastí jejich fungování ve společnosti (vinou neznalosti, nepochopení, předsudků a netolerance).

A činí tak prostřednictvím pestré mozaiky místy vážných, místy vtipných (některé hlášky hlavní postavy jsou situačním načasováním i samotným sdělením fakt top a neztratily by se v leckterém sitcomu:-)), místy dojemných a místy poučných scén, které si navzdory ve své podstatě depresivnímu tématu zachovávají povzbudivou/nadějnou atmosféru. Na čemž má zásadní podíl casting hlavní postavy, protože Aramayo v hlavní roli podává přímo fenomenální výkon (kdybych jej neznal, neměl bych problém uvěřit, že filmaři obsadili někoho, kdo syndromem skutečně trpí).

It Was Just An Accident 7/10

Panahího blízkovýchodní odpověď na Polanskiho latinskoamerickou Death and the Maiden s bonusem navíc v podobě  posunutí narativu do místy černohumorné a místy absurdní roviny, aneb stejní hráči (bývalí političtí vězni represivního režimu a jeho sadistický posluhovač), stejná hra (prohození role věznitele a oběti a následná "odborná" diskuze o vině a trestu, spravedlnosti a pomstě a vykoupení a zatracení) a naštěstí také stejný (a totiž vydařený) výsledek.

Panahí svou historku o únosu (možná domnělého a možná skutečného) trýznitele a jeho převážení v dodávce po městě ve snaze najít někoho z řad jeho obětí, kdo bude schopen jej identifikovat/konfrontovat, aby se následně zodpovídal ze svých činů, rámuje do tragikomického divadla, ve kterém se najde prostor jak pro pohotové dialogové výměny, tak pro překvapivě vtipné, bizarní, emotivní i mrazivé scény na pozadí nepokryté obžaloby současného státního zřízení.

A vypomáhá si při tom jednak výbornými hereckými výkony celého castingu, jednak nečekanými dějovými odbočkami, které vyprávění obohacují o notně ironické/paradoxní kontury (setkání s policií, zastávka v nemocnici), kulminujícími v dramaticky/emocionálně silném finále s nervy drásající (v poslední minutě jsem skoro nedýchal) koncovkou navrch a nápaditou kamerou, která si pohrává s kontrasty (vypjaté scény stoicky snímané statickými dlouhými záběry bez střihu).

Good Luck, Have Fun, Don't Die 6/10

Verbinski se po desetileté tvůrčí pauze konečně vrací zpět na scénu s originální sci-fi žánrovkou o záchraně budoucnosti v minulosti před všemocnou umělou inteligencí (oh, wait:-)), kombinující Everything Everywhere All At Once, Terminatora, Matrix, Twelve Monkeys a ještě pár dalších kousků na podobné téma. Ano, je to šílené, bizarní, absurdní, občas černohumorné, občas tragikomické, satira na současné poměry z toho kouká na všechny strany a stejně tak sociálně kritický komentář ke společenským/technologickým problémům dneška je k vidění pomalu v každém druhém záběru.

Ale je to celé zábava? Vlastně ani moc ne, respektive zdaleka ne tolik, jak by papírově být mohla. Po traileru jsem doufal, že Verbinski vsadí na časové smyčky a paradoxy, případně koncept "fail, learn, repeat" ve stylu Edge Of Tomorrow a přidá k tomu nemalou dávku humoru, ale nic z toho se v samotném filmu nekoná. Namísto toho dal přednost triviální příběhové lince s procházkou ulicemi napříč sousedstvím, která vlastně nedává moc smysl (k čemu celé to rekrutování týmu, když vyjma jednoho okamžiku ve finále se hlavní postava obejde bez jakékoliv pomoci s čímkoliv od kohokoliv?).

Přičemž prázdná místa vyplňuje "obohacujícími" retrospektivními vsuvkami, které jsou pro hlavní děj nepodstatné, motivace vedlejších postav buď nevysvětlují vůbec (protože se na ně ve flashbacku nedostane) nebo jen na bazální úrovni (k čemuž by úplně stejně posloužil minutový dialog) a namísto world-buildingu slouží jen k ukazování prstem na aktuální problémy/kontroverze/rizika, což funguje tak, že film průběžně otevírá jedno trendy téma za druhým (neřízená umělá inteligence, násilí na školách, herní a mobilní závislosti, klonování a ztráta identity, falešnost virtuální reality, zmetková ai produkce), aniž by z toho vyplývalo něco jiného, než jen "hej, podívejte se, do čeho všeho se trefujeme".

Vzhledem k tomu, jaké fantaskní divadlo se ve filmu odehrává, tomu citelně chybí (mnohem) větší dávka nadsázky a humoru (Rockwell sice hláškuje jako o život, ale (ostro)vtipem rozhodně nehýří), stran napětí a akce, potažmo nějakých zapamatovatelných scén, na tom film není o mnoho lépe, což nepříliš svižné tempo a přestřelená stopáž jen podtrhuje, závěrečný plot twist je patrný na míle daleko (ve flashbacku ukážeme nedůležitou postavu a neukážeme její tvář, proč asi?) a meta finále je poněkud překombinované. Kudos za slušně hrající casting, pár originálních nápadů (techno alergie, klonové reklamy) a produkční hodnoty (na poměry podobných žánrovek se nuzný rozpočet negativně neprojevuje), ale výsledkem je jeden velký promarněný potenciál, který se hroutí sám do sebe pod tíhou ambicí na úkor diváckého zážitku.

The Flood 7/10

Více či méně tradičně zpracovaných kostýmních žánrovek o pádu monarchie, nastolení nového společenského řádu a následném utopení revoluce v kalužích krve (jak představitelů starých královských pořádků, tak později samotných strůjců nového společenského uspořádání, z nichž se nakonec stali stejní tyrani, jaké na začátku hnali k odpovědnosti) ve staré dobré Francii se v minulosti natočilo spousty a tohle je další z nich? Ne tak docela, respektive vůbec.

Jodice totiž na místo výpravné lekce z historie s přehlídkou epických davových scén a zásadních historických okamžiků vsadil na komorní konverzační vztahovku o posledních dnech uvězněného královského páru před soudním procesem s panovníkem, ve které hlavní roli nehraje historický kontext (pozadí vzpoury, sled revolučních událostí, mocenské hry, geopolitika, atd.) a opulentní výprava a kostýmy (byť i v tomhle skromnějším podání stojí za to), ale sociální rodinné drama, psychologická studie postav na prahu rozkladu (vztahu i osobnosti) a notně depresivní atmosféra.

Hlavní podíl na tom, že to přesto skvěle funguje mají především výborné herecké výkony obou hlavních představitelů (Canet a Laurent jsou jeden lepší než druhý, respektive naopak), díky kterým vynikne spousta silných scén (upřímný rozhovor mezi čtyřma očima, bokovka velitele stráží, reakce královny na verdikt soudu). Škoda jen, že potenciálně nosná vedlejší linka s velitelem stráží nedojde nějaké dramatické/emocionální katarze a na konci filmu vyšumí do ztracena.

Mike & Nick & Nick & Alice

Jak to dopadne se samotným filmem těžkou soudit (debutový kousek Grabinskiho jsem neviděl a podle ohlasů jsem asi o nic zásadního nepřišel), ale minimálně na úrovni (po stránce gradace skvěle střiženého) traileru to šlape na výbornou s jasným potenciálem na skrytý žánrový klenot a nebýt toho streamovacího loga v obraze, tak se okamžitě ohlížím po kino premiéře. Škoda jen, že vykecali ten časový plot twist, i bez toho by to bez problémů fungovalo jako černohumorná akční buddy komedie ve stylu strejdy Blacka a tohle cestovatelské překvápko si mohli nechat až do filmu, ale jinak super práce.

Worldbreaker 3/10

Brakové (zlí jazykové by nejspíše řekli laciné) akční sci-fi béčko o post-apo světě, ve kterém zbytky lidského pokolení svádí zoufalý boj s hordou nezastavitelných monster, s Jovovich a Evansem v hlavních rolích, přičemž celé to má svědomí obstojný řemeslník Anderson? Ano, prosím. Výsledek? Uspávající rodinná vztahovka s minimem napětí, dramatu a akce (interakce s bubáky jsou jen do počtu), zato s tunou nezajímavé dialogové vaty s dojemným vzpomínáním na staré dobré časy, vycházkovým tempem, hromadou klišé, nefungující atmosférou a patetickým finále na hraně nezamýšlené parodie.

In The Grey

Wow, další humorně laděná extrakční buddy střílečka, to tady v mistrově podání už dlouho nebylo, aneb Ritchie jede na riviéru autopilota díl už-ani-nevím-kolik:-). To, že mu přes ty opakované finanční průsery nějaká dobrá duše každý rok vypíše šek, aby si natočil víceméně pořád to samé (jen se prohodí lokace a časové zasazení), mu upřímně přeju, ale násobně raději bych byl, kdyby se připomenul jednou za pětiletku s něčím jako The Gentlemen nebo Wrath of Man, tj. kouskem, který už z traileru na všechny strany nekřičí "spotřební žánrovka na klíč". Snad se povede alespoň Wife & Dog.

The Bride! 6/10

Nekompromisní autorská vize v kombinaci s absolutní tvůrčí svobodou (nebo přinejmenším nebývale benevolentním studiovým dohledem) a bianco šekem od studia a k tomu klasické literární téma podané z jiné (a notně netradiční) perspektivy. To mi něco připomíná:-). Hollywood po akvizici WB rozhodně ztratí část svého kouzla, protože jedině tohle studio mělo koule na to, aby v podobném niche stylu za nesmyslné prachy natočilo dvojku Jokera a následně si nepřekvapivě nabilo hubu (kvalitativně i tržebně) ... a pak to udělalo znovu (nepřekvapivě se stejným výsledkem):-).

Upřímně moc nechápu, jak něco takového mohlo projít testovačkami a následně schvalovacím procesem, protože označení "dvojka Jokera jako přes kopírák" tady neplatí jen pro okolnosti vzniku projektu a formální/obsahové pojetí, ale i pro nedostatečnou kontrolu výstupní kvality (přetáčky v tomhle případě očividně moc nepomohly). Gyllenhaal za blockbusterový rozpočet natočila "klubový" film na pomezí nekonformní popcornové žánrovky a regulérní hardcore artovky, který je především žánrovým, tematickým a myšlenkovým mišmašem všeho možného bez pevného uchopení.

Klasický Frankensteinovský mýtus se zrozením nového života a všemi neblahými následky hraní si na boha, neméně klasický motiv monstrum ukrývající se v člověku nebo člověk ukrývající se v monstru, tragická love story, sociální drama s emancipačními (případně revolučními) podtóny, pocta kinematografii, retro gangsterka, krimi road movie a k tomu jakýsi meta přesah (prolínání autorky předlohy s hlavní postavou), jedno opulentní taneční číslo a pár mírně psychedelických pasáží (plus několik dalších věcí). Všechno naházeno na jednu hromadu a v náhodném pořadí vytahováno do popředí.

A zabaleno do odnikud nikam směřující příběhové linky se spoustou víceméně zbytečných odboček (k čemu je v ději celá linka s mafiánským poskokem, dvojicí vyšetřovatelů, nebo zastávkou na večírku?), která by mohla skončit prakticky v  kterémkoliv bodě a na smysluplnosti děje, pointě nebo vyznění celého filmu by se to žádným způsobem nepodepsalo, v doprovodu pomalého tempa, přepálené stopáže, výborně hrajícího castingu (z něhož dle očekávání vyčnívají Buckley a Bale, podávající vynikající výkony) a vysokých produkčních hodnot (v několika scénách se předvede stylový audiovizuál, OST nápaditě mixuje dobovou/moderní (původní/převzatou) hudbu a výprava, kostýmy a masky odvádějí skvělou práci).

The Strangers: Chapter 3 5/10

Harlin hraje s publikem férovou hru, takže žádné "podrazy" (třeba nečekaný vzestup kvality, což by se v závěru trilogie docela hodilo, ale na něco takového už mistr drahně let nemá kapacity a možná vlastně ani ambice) se nekonají a závěr trilogie dopadl jako minule a předminule. Ani napotřetí se nepodařilo natočit něco jiného než jen nevýrazné hororové béčko se spoustou klišé, byť jako v předchozím případě se o jistou inovaci (notně vyčerpaného) konceptu tvůrci pokusili. 

Zatímco jednička po vzoru originálu vycházela z home invasion žánru a dvojka se přesunula do hájemství slasheru (úvod v nemocnici ve stylu sequelu původního Halloweenu se povedl), trojka se vydává revidovat pravidla žánru obrácením role lovce a kořisti (po vzoru finále Halloweenu H20 dotaženého až do konce). Což by možná fungovalo nebýt toho, že psychologie postav je vykreslena jen na nejzákladnější úrovni, takže charakterové přerody nepůsobí moc uvěřitelně.

Děj je ještě jednodušší než v předchozích dílech a po většinu filmu se zmateně točí v kruhu, na což doplácí strašidelná atmosféra i dávkování napětí, oboje je totiž postiženo častými výpadky, jednotlivé fatality ničím neohromí (byť gore se občas připomene) a v rámci bodycountu to znovu není žádný zázrak. Na druhou stranu hlavní postava se naštěstí stále nezbavila sympatičnosti, pár povedených scén by se zde našlo (přepadovka karavanu, ambivalentní finále) a maskovaní útočníci se definitivně zbavují pláštíku anonymity (škoda, že nic přelomového z toho stran jejich osobnosti nevyplyne).

Whistle 5/10

Jeden dobrý nápad s personifikovanou smrtí v podobě samotné oběti a dvě originálně pojaté cgi fatality, na které je sice potřeba si počkat skoro až do konce filmu, ale mírou brutality rozhodně stojí za to (ukazatel gore je tady nastavený na maximální úroveň:-)), plus černohumorná mezititulkovka, která nepřekvapivě láká na sequel stylem "hej, příště to teprve pořádně rozjedeme". Počkat, to je jako všechno? Ano, to je stran zajímavosti/zábavnosti filmu bohužel všechno.

Rutinér Hardy ani tentokrát nepřekročil svůj stín a zbytek téhle historky o foukání do starodávné píšťalky a následném hraní si na schovávanou se samotnou smrtkou je zapomenutelná vykrádačka Talk to Me a Final Destinantion, která po stránce žánrových zákonitostí selhává prakticky ve všech důležitých ohledech. V prvé řadě všechny postavy bez výjimky (ano, včetně Keen, což je poněkud problém, když jde o hlavní roli) jsou charakterově i herecky naprosto nezajímavé (a navíc nijak zvlášť sympatické) figurky, jejichž osud je divákovi ukradený, ale tím výčet nedostatků zdaleka nekončí.

Postupné budování strašidelné atmosféry a dávkování napětí za pomocí práce s kamerou, hudbou a střihem není na pořadu dne (hladina adrenalinu se mírně zvedne až v samotném finále, ale ani poté tepovka nedosahuje nějakých závratných hodnot), jakákoliv nápaditost v rámci povinných lekaček se také nekoná, jednotlivé killy svým provedením (vyjma zmíněné dvojice) nestojí za řeč, mytologie funguje na zcela nahodilém principu (pro někoho si smrtka dojde po pár minutách od zavolání, pro jiného po několika dnech) a pravidla "jak přechytračit smrt" jsou převzata od konkurence.

War Machine 6/10

Nějaké to trauma na úvod, aby byla na čem stavět motivace pro hlavní postavu, pak výcviková expozice jako ve Full Metal Jacket nebo Tigerlandu, aby se představily vedlejší postavy, následovaná military sci-fi misí se hrou na lovce a kořist mezi týmem elitních vojáků a mimozemským hi-tech protivníkem po vzoru kombinace Predatora a Terminatora, zakončená soubojem jeden na jednoho s pomocí nakladače ve stylu finále Aliens a v závěru se nakročí ke globálnímu konfliktu s mecha vetřelci ala Edge of Tomorrow (aneb v případě úspěchu otevřená vrátka k epickému pokračování).

Trailer předem avizoval, že Hughes si do své akční sci-fi historky s military nadstavbou po příběhové stránce "vypůjčil" kdeco z kdečeho a přesně tak to také v samotném filmu dopadlo (neboli výstup promptu, ve kterém se jen vypíše několik žánrových klasik s požadavkem na jejich smíchání dohromady:-)). Kupodivu se ovšem pro jednou stal zázrak a podobný copycat přístup se nezvrtl ve zmatený mišmaš, ale v nenáročnou spotřební žánrovku, která v nejdůležitějších ohledech překvapivě slušně funguje, čímž vcelku úspěšně maskuje nepostradatelný patos a nepřiznanou náborářskou agitku.

Hlavní eso v rukávu představuje sympaťák Ritchson v hlavní roli, který podobný typ macho rolí zvládá bez sebemenšího zaváhání a nejinak je tomu i zde, jednoduchá příběhová linka nedává prostor na nějaké zbytečné dialogové výplně a soustředí se na pravidelné dávkování napětí a především samotnou akci, která nezklame ani množstvím, ani řemeslným zpracováním (pohotová ruční kamera v obrněném transportéru, pár explicitních fatalit zajištěných eRkovým ratingem), komorní měřítko (na nějaké epické/davové scény nedojde) pro změnu kompenzují solidní produkční hodnoty (design robota se povedl, trikové scény se obešly bez digibordelu, natáčení ve studiu se vyměnilo za působivé přírodní lokace).

Cold Storage 5/10

Co takhle kombinace The Andromeda Strain (zmutovaný patogen z vesmíru se dostane zpět na zem) s The Last of Us (parazitická houba napadající a posléze ovládající lidské i zvířecí hostitele) a The Return of the Living Dead (zapomenutá schránka se smrtícím nebezpečím na bývalé armádní základně a nešikovní zaměstnanci skladu, kteří omylem rozpoutají biohazard apokalypsu)? To zní jako fajn nápad na sympatickou brakovou žánrovku v komediálně hororovém stylu.

Dvojice Campbell a Koepp byla ovšem zásadně proti, takže namísto zábavné pocty všem podobným brakovým kouskům z dob dávno minulých, ve kterých se nadsázka a humor (ideálně notně černý) střídaly s napětím a hororovou atmosférou za doprovodu explicitních fatalit a vydatné dávky gore, je výsledkem zapomenutelná spotřebka, na kterou platí ve všech ohledech nálepka "promarněný potenciál". Nebýt tady Neeson, nebylo by toho moc, co lze jednoznačně pochválit.

Těžkou soudit, zda je problém na straně předlohy nebo adaptace, ale oboje má na svědomí Koepp, takže je to vlastně jedno. Všechny postavy jsou nezajímavé figurky, jejichž charakter je definován jejich úlohou v ději, po stránce humoru to vůbec nefunguje, respektive humor v podstatě neexistuje, tempo je přinejlepším vycházkové, děj se pořádně rozjede až půlhodiny před koncem, napětí se dostavuje jen výjimečně, akce nepředstavuje žádný zázrak a trikové scény jsou jeden velký (lacině působící) digibordel (v čem jiném, než v podobném typu filmu, vsadit na masky a obecně praktické efekty?).

Pretty Lethal

"Když vy de Armas, tak my Thurman (a navíc s východoevropským mafiánským přízvukem). Když vy Stahelskiho (pardon, vlastně Wisemana, ale co si budeme nalhávat, že?), tak my Jewson (ten smích si vyprošujeme, Close sice nestál za nic a Witcher byl přímo děs a hrůza, ale kdo si to v dnešní době ještě pamatuje?). A když vy baletku, tak my … to budete koukat! Vlastně taky baletku, ale rovnou pět."

Koukám, že první konkurenční protest projekt mezi 87North a 87Eleven je na světě:-). Vzhledem k té absurdní premise o bandě školaček v mafiánském doupěti (wickovská baletka byla alespoň trénovaný hitman) bych čekal o dost větší porci humoru a nadsázky (snad ten dvojsmyslný název nebude to nejvtipnější, co se tady podařilo vymyslet), ale podle traileru to nevypadá úplně marně. Pokud to dopadne jako nenáročná spotřební žánrovka, tak si Jewson bude moci gratulovat.

The Mastermind 4/10

Natočit retro heist žánrovku o krádeži obrazů z muzea umění bandou amatérů jako pomalým tempem se odvíjející striktně anti-klimatickou konverzační záležitost, pojatou navíc z opačné perspektivy, než se kterou se v žánru obvykle pracuje, je vlastně potenciálně skvělý nápad, jak oživit ohrané schéma všech podobných "loupežných" historek a jak si při tom s divákem zahrát hru na schovávanou stran dodržování nebo naopak porušování zaběhlých žánrových pravidel.

Potenciálně skvělým nápadem to bohužel také skončilo, protože výsledkem je utahaná festivalovka, která namísto zažité dramaturgické struktury (plánování mise, provedení heistu, závěrečný klimax) sází na nevzrušivé sledování denní rutiny hlavní postavy po "aktu" (samotný heist se odehraje v úvodu filmu na ploše asi pěti minut) a následný stejně uspávající útěk před spravedlností, prostřednictvím dlouhých kamerových jízd (opakované pozvolné obkroužení celé scény kolem dokola, aniž by se v ní cokoliv stalo, asi mělo suplovat prvek atmosféry) a absence jakékoliv napětí, dramatu nebo akce.

Neduhy stran narativu bohužel nejsou vykoupeny ani prací s postavami nebo produkčními hodnotami. Psychologická rovina vyprávění se dostane ke slovu až v samotném závěru (asi v minutovém manželském rozhovoru), dějové zasazení do turbulentního období 70s představuje jen nepodstatnou kulisu a výrazný a zpočátku příjemně tematický OST se v průběhu filmu zvrtne v notně iritující kolovrátkovou exhibici. Veškerá "zábava" při sledování filmu tak pramení čistě z očekávání, zda se v závěru divák dočká nějaké pointy nebo překvapivého plot twistu, který by uplynulým minutám dodal zpětně nějaký smysl (kromě ztráty času). O'Connor v hlavní roli je fajn (Haim je trestuhodně nevyužita) a to je tak vše.

 

The Choral 5/10

Fiennes v minulosti už nesčetněkrát dokázal, že si herecky dokáže poradit s jakoukoliv roli (napříč žánry i dramatickými polohami) v jakémkoliv filmu (ať už jde o nezávislé produkce nebo hollywoodské blockbustery) a dokazuje to i v tomhle historickém dramatu s hudební/pěveckou nadstavbou a sociálním přesahem, zasazeným do prvoválečného období. Ani herec jeho kvalit však nedokáže bojovat na dvou frontách současně a totiž s unylou režií a nevzrušivým scénářem.

Historka o sboru ochotníků, který se v dobách nouze a navzdory nejrůznějším překážkám pokouší nastudovat netradiční pojetí klasického díla, alespoň na papíře působila jako ideální kandidát na komorní festivalovku, která dokáže upoutat pozornost jak samotným narativem, tak i univerzálním sdělením o síle umění, jakožto prostředku porozumění napříč sociálními třídami i celými národy. To by ovšem Hytner a Bennett museli odehrát o poznání živější představení. Pominu televizně působící audiovizuál a produkční hodnoty obecně, podobné žánrovky obvykle stojí na příběhu a postavách. 

V rámci nepříliš strhující příběhové linky (vyjma závěrečné epizody s návštěvou autora se v ději prakticky nic zajímavého, natož zábavného, nestane) se sice zkoumá hned několik témat současně (generační výpověď, společenské předsudky, partnerské vztahy poznamenané válkou, sexuální orientace, podstata umění), ale tvůrci z nich nejsou schopni vytěžit jakoukoliv dramaticky nebo emocionálně silnou scénu, tempo je značně rozvleklé, psychologie postav moc nefunguje, typický ostrovní (suchý/břitký) humor v podstatě zcela absentuje a sborové vsuvky jsou místy působivé a místy nudné.

F*** Marry Kill 5/10

Z konceptu společenského kvízu na téma "fuck, marry, kill" se bez diskuze dalo vytěžit podstatně více, jak po stránce samotné historky o pátrání hlavní postavy po sériovém vrahovi mezi trojicí kandidátů na sex, svatbu a funus, tak stran komediální a thrillerové náplně, ale jako nenáročná žánrová spotřebka, určená k vyplnění volného času, to víceméně stačí. Na čemž má největší zásluhu sympatická/roztomilá Hale v hlavní roli, která svým citem pro správné komediální načasování dokáže přebít i mnohé nejisté momenty filmu, nicméně na mnohé další už bohužel sama nestačí.

Hlavní potíž tady spočívá v tom, že navzdory premise o randění se stalkerem ze seznamky trvá prakticky polovinu filmu, než se konečně rozjede detektivní linka s whodunnit tipovačkou (závěrečný plot twist sice nedává žádný smysl, nicméně překvapivým rozuzlením to nazvat lze). Ani poté se ovšem žádné velké divadlo z pohledu napětí, atmosféry nebo akce neodehraje (tepovka se nijak zvlášť nezvedne ani ve finále). Kriminální/dramatická rovina je ve filmu totiž očividně jen do počtu ve prospěch humorné konverzační vztahovky, ve které hrají hlavní roli tu více, tu méně vtipné dialogové výměny a partnerské peripetie hlavní postavy. Za to, že to přesto relativně funguje, mohou tvůrci poděkovat zejména Hale.

Scary Movie

Ale jo, vlastně proč ne? To samé, co minule, tj. je to stupidní, ale přiznaně stupidní a pár fakt vtipných gagů by se v té hromadě více či méně povedeného trapno humoru najít mohlo stejně jako v předchozích dílech. A vlastně bych se ani nedivil, kdybych ten poměr hit or miss gagů byl v tomhle případě o něco lepší než se to povedlo v poslední The Naked Gun. Minimálně na úrovni traileru to má o dost větší grády než v kampani předvedl strejda Neeson. Každopádně za ten prakticky celý ansámbl ze čtvrt století staré jedničky respekt, takhle má vypadat správný legacy sequel se vším všudy:-).

In A Violent Nature 2

Nutno uznat, že jednička byla fakt děsivá. Zejména tou spoustou dlouhých a extrémně nudných záběrů, ve kterých hlavní bubák vycházkovým tempem pochodoval sem a tam lesem s videoherní kamerou za zády a všudypřítomným strachem, kolik takových uspávacích scén ve filmu před naskočením závěrečných titulků ještě bude:-). Slušná fatalita s hákem a slušná sekvence z ptačí perspektivy, zbytek uspávačka. Nicméně gratulace Nashovi, že to vydělalo dost na to, aby někoho přesvědčil, že má smysl to natáhnout o další hodinu a půl:-). Kvůli fomo mě to nemine, ale nečekám od toho vůbec nic.

Toy Story 3

Když se trojka připravovala, tak jsem tomu, vzhledem k dlouhé pauze, která uplynula od geniální jedničky a dvojky, výměně otce zakladatele Lassetera za Unkricha a produkčním problémům (překopání celého projektu po převzetí filmu od Circle Seven Animation), moc nevěřil a očekával jsem nějaký not great not terrible legacy sequel, který jen potvrdí, jak výjimečné byly první dva díly a jak bláhové byly snahy tehdejší kouzlo napodobit … aby mi po závěrečných titulcích (kdo na konci bez ohledu na věk neronil slzy jako želva buď kecá, nebo nemá srdce:-)) spadla brada až někam ke kolenům:-).

Pokud trojka svými kvalitami předchozí díly nepřekonala, tak minimálně dorovnala, tudíž miliarda (tuším, že to byl první animák, který tuhle metu zdolal) a soška za animák naprosto zasloužená (i když rovným dílem by si ji zasloužil neméně vynikající How to Train Your Dragon). Psal jsem to u traileru na pětku, ale napíšu to znovu, protože to tak prostě je. Tahle trilogie patří k absolutní špičce nejen v rámci animáků, ale obecně filmové produkce a že se Pixaru/Disneymu podařilo trefit jackpot i v případě čtyřky, byť k jistému poklesu formy u ní došlo, je pomalu zázrak. Kéž by to platilo i pro pětku:-).

Beast

Tak počkat, nejenže to z traileru vypadá na hodně slušnou žánrovou záležitost a podobnou "penzionovaný Rocky se po letech vrací do ringu na jeden poslední zápas" historku v MMA kabátku si rozhodně nechám líbit, ale starouš Crowe, který charisma nadále rozhazuje po hrstech, v tom nejen hraje, ale dokonce to i spolu napsal, takže žádná další neosobní fuška, aby se rychle a snadno vydělalo na nájem (ala druhá vymítačská štace), ale osobní, případně rovnou fanouškovský, projekt? Ok, v tom případě automaticky prodáno a datum premiéry zapisuji do kalendáře. Snad to Atkins neprokaučuje.

Mother

Tyhle "origin" biopicy sice moc nechápu ("vybereme si nějakou osobnost … a natočíme film z kratičkého úseku jejího života (ideálně v rozmezí pár dnů), který po stránce charakteru nebo životních voleb definuje to, čím se poté zapsala do historie a konec, dál už to přece všichni známe"), ale kombinace slušného traileru a hlavně dvojice Rapace a Hoeks (velká škoda, že nevyužila chvilkové slávy po BR 2049 a podobně jako kolegyně se neuchytila alespoň v béčkových/artových kouscích) působí jako solidní argument, proč tomu dát šanci (byť dosavadní ohlasy nepredikují extra kvalitní záležitost).

Scream 7 6/10

Kultovní série s Ghostfacem se po letech vrátila jednak ke kořenům (narativem odkazujícím na události a postavy v jedničce) a jednak do rukou otce zakladatele Williamsona, přičemž po předchozí absenci se na scénu vrací i Campbell a dokonce do hlavní role. Co by se tak mohlo pokazit? Bohužel je toho docela dost. Jistá únava materiálu oproti minule a předminule se totiž v sedmičce projevuje nejen na poli režie (Williamsonova dlouhotrvající přestávka je na filmu znát), ale překvapivě i na straně scénáře (přitom pár let starý Sick prokázal, že cit pro psaní podobných žánrovek neztratil).

Těžko soudit, jak se na výsledku podepsala problémová produkce (režisérská střídačka za Bettinelli-Olpina a Gilletta a posléze i Landona, castingové odchody Ortegy i Barrery a s tím související mohutné přepisování scénáře a prakticky kompletní restart celého projektu), ale vysokou kvalitativní laťku nastolenou originálem, která s narůstající číslovkou za názvem nijak zásadně nepoklesla (snad jen trojka měla významně nakročeno), se tentokrát udržet nepodařilo. Sedmička postrádá pevnější a současně vynalézavější uchopení, což se ve filmu projevuje hned na několika frontách současně.

Williamson sází na jistotu a servíruje všechny povinné ingredience značky (úvodní "telefonická" představovačka nového záškodníka, whodunnit dějová linka s tipovačkou skutečné identity maskovaného zabijáka, přiznaná hra s postavami i divákem skrze dodržování nebo naopak porušování pravidel žánru, "překvapivý" finálový plot twist, fyzicky intenzivní konfrontace s tajemným bubákem a nepostradatelný hlas Jacksona v doprovodu meta nadstavby, fan service obsahu (původní casting) a popkulturních odkazů na celou sérii, žánr i filmovou produkci obecně) i samotného žánru (explicitní fatality, lekačky a mohutná dávka gore), ale oproti předchozím dílům tady všechno funguje tak nějak na autopilota.

Chybí tomu větší tah na branku stran tempa, gradace děje, slasherových hrátek, finále i pointy. Fanoušek nerezové oceli a zkoumání lidské anatomie zevnitř sice opět dostává pořádně do těla a jednotlivé killy mají v kategorii "krvavé brutality" splněno, ale v případě bodycountu se oproti minule ubralo a příprava každého vražedného aktu postrádá jak nápaditost z pohledu situací/lokací, ve kterých se postavy ocitají/nacházejí, tak rafinovanost v rámci diváckých znalostí žánru a očekávání dalšího vývoje děje (lekačky jsou jedna velká rutina). Jediný mírně sofistikovanější střet v celém filmu je hra na schovávanou za zdí a ani tahle epizoda stran napětí, atmosféry nebo akce neohromí (navíc byla vykecána už v traileru).

Spousta dialogových scén s vysvětlovačkami a vztahovými peripetiemi jen zdržuje děj a zpomaluje tempo, se zábavnými meta referencemi se nečekaně šetří, humor je na tom podobně (vtípek s fotkou Spelling se ovšem povedl:-)), cameo hostovačky propálily úniky z natáčení, takže žádné překvapení se ani v tomhle ohledu nekonalo a pak je tady samotné finále, které se potýká se značným rezervami. Motivace k rozpoutání dalšího gorefestu působí naprosto vyumělkovaně, Cox je odsunuta na vedlejší kolej, příležitost něčím oživit mytologii série zůstala nevyužita (velká škoda, že Psycho linka z předchozích dílů po škatulatech v zákulisí nikdy nedojde naplnění) a závěrečné zúčtování s Ghostfacem je trestuhodně odbyté. Snad se v osmičce ukáže, že tenhle propad formy byla jen dočasná záležitost a nikoliv začátek konce celé značky.