Rutinér Hardy ani tentokrát nepřekročil svůj stín a zbytek téhle historky o foukání do starodávné píšťalky a následném hraní si na schovávanou se samotnou smrtkou je zapomenutelná vykrádačka Talk to Me a Final Destinantion, která po stránce žánrových zákonitostí selhává prakticky ve všech důležitých ohledech. V prvé řadě všechny postavy bez výjimky (ano, včetně Keen, což je poněkud problém, když jde o hlavní roli) jsou charakterově i herecky naprosto nezajímavé (a navíc nijak zvlášť sympatické) figurky, jejichž osud je divákovi ukradený, ale tím výčet nedostatků zdaleka nekončí.
Postupné budování strašidelné atmosféry a dávkování napětí za pomocí práce s kamerou, hudbou a střihem není na pořadu dne (hladina adrenalinu se mírně zvedne až v samotném finále, ale ani poté tepovka nedosahuje nějakých závratných hodnot), jakákoliv nápaditost v rámci povinných lekaček se také nekoná, jednotlivé killy svým provedením (vyjma zmíněné dvojice) nestojí za řeč, mytologie funguje na zcela nahodilém principu (pro někoho si smrtka dojde po pár minutách od zavolání, pro jiného po několika dnech) a pravidla "jak přechytračit smrt" jsou převzata od konkurence.