úterý 17. března 2026

Project Hail Mary 8/10

Po dlouhé tvůrčí přestávce se dvojice Lord a Miller znovu hlásí o pozornost a mohu s potěšením konstatovat, že si spolu s Goddardem (a když už jsme u toho, tak i s dvojicí Fraser a Pemberton) splnili domácí úkoly na jedničku s (Tau Ceti:-)) hvězdičkou a přinášejí divákům poctivý sci-fi blockbuster ze staré školy, který namísto digibordelu a žánrových klišé dává přednost vyváženému mixu zajímavého narativu, zábavných postav a realistických (a přesto epických) trikových atrakcí.

Samotná příběhová linka je vlastně překvapivě jednoduchá (doletět na místo, seznámit se s mimozemským parťákem, společně posbírat vzorky, provést analýzu a celý postup si zopakovat - bingo, mise splněna:-)) a nebýt doplňujících flashbacků, osvětlujících události před startem, moc dramaturgických zákrut by v ději nezbylo (a i s nimi se toho ve filmu, vyjma nečekaného vyústění závěrečné retrospektivní vsuvky, stran komplikovanosti mise moc nestane), ale v těch nejdůležitějších ohledech (práce s postavami a na to navazující citová angažovanost diváka) to celé funguje na výbornou.

Jako neznalec knihy nemohu posoudit, nakolik se v adaptaci oproti předloze zkracovalo, revidovalo nebo rovnou zcela vynechávalo, ale na smysluplnosti a funkčnosti narativu se to negativně nijak zásadně nepodepsalo (byť si dovedu představit, že fáze "navazování komunikace" by mohla být zpracována o něco důkladněji viz podobně procedurální rekonstrukce v Arrivalu a hlavním postavám se mohly do cesty postavit o něco náročnější překážky) a sázka na extra sympatickou ústřední dvojici s parádní buddy chemií a obecně akcentování komediální roviny vyprávění se vyplatila. 

Humorné momenty (konkurz na výběr hlasu Rockyho je top:-)) se střídají s napínavými, napínavé s dramatickými a dramatické s emocionálními (kulminujícími v patřičně dojemném finále), některé scény svou atmosférou připomenou (vzhledem k předloze nepřekvapivě) Martiana (snaha vyhnout se techno blabolům, důraz na procedurální stránku věci a pokud možno realismus při řešení vědecko-technických problémů), jiné Interstellar (propojení emocí s fikcí a vědou) a další zase 2001: A Space Odyssey (skoro spirituální "tanec vesmírných korábů" na pozadí podmanivé orchestrální hudby). 

Samostatnou kapitolou jsou pak skvělý casting (na Goslinga a jeho kombinaci zadumaného kukuče a prostořeké vyřídilky je herecky spolehnutí a nezklame ani tentokrát, Hüller nedostane moc prostoru, ale dokáže jej využít na maximum, Ortiz taktéž odvádí výborný, dabingový a vedle toho i loutkařský, výkon) a vynikající produkční hodnoty (aby ne, vzhledem ke štědrému rozpočtu:-)). Přičemž vypíchnout zaslouží zejména efektní kamera a náladový OST, nápaditá práce se zvukem, respektive tichem a špičková triková stránka (kombinace digitálních a praktických efektů v podobě Rockyho se vydařila).