Působivý dokumentárně koncertní dodatek k Luhrmannově pár let starému hranému portrétu, který legendárního "krále rock 'n' rollu" ukazuje tam, kde mu bylo odjakživa nejlépe a totiž na pódiu v extravagantních kostýmech a stylových brýlích a hlavně v záři reflektorů před nadšeně skandujícími (případně omdlévajícími:-)) davy fanoušků.
Osobně se do mistrova fanklubu neřadím, ale musím uznat, že Luhrmannův bonusový kousek je po většinu stopáže skvělá podívaná jak po obsahové (chytrý tah prolínat archivní záběry z koncertních představení ve Vegas s pohledem do zákulisí na zkouškách kapely a s mistrovými rozhovory s novináři, čímž se úspěšně odbourává jednotvárnost filmu), tak především po audiovizuální (kombinace precizně remasterovaného obrazu bez jediného kazu, nápaditě zremixované hudby, která se pyšní dravým moderním zvukem, ale současně si zachovala starosvětského "ducha" originálu, svižného tempa a pohotového střihu odvádí prvotřídní práci) stránce to celé funguje na výbornou, přičemž Elvisovu neuvěřitelně nakažlivou energii, jeho propojení s publikem a tehdejší poměry v showbusinessu film prodává dokonale.
Nicméně platí totéž, co pro Luhrmannův biopic. Cokoliv by mohlo narušit auru geniálního umělce a bezchybného člověka (manželka, dcera, manažer, drogová závislost, uvadající fyzická kondice, atd.) je potichu uklizeno do kouta ve prospěch idealizovaného pomníku o hudební ikoně (namísto kontrastu kariérních úspěchů s problematickým osobním životem).
V kině jsem Zimmera ne vlastní vinou bohužel nestihl:-(, takže nezbývalo než si zklamaně, leč trpělivě počkat až na vydání na videu, nicméně dlouhé čekání se vyplatilo. Vidět mistra (s jeho početným ansámblem v čele s Gerrard, Govanem, Guo, Garcia-Herrerosem a Morakem za zády) naživo je pochopitelně zážitek, který celkový dojem dokáže povýšit na úplně jiný level (atmosféře a pocitu "byl jsem při tom" s ohlušujícími basy prostupujícími celým tělem se zkrátka nic zprostředkovaného kinem/videem nevyrovná:-)), ale v tomhle případě fanoušek dostane balíček hned "tři v jednom".
Záznam ze spektakulární koncertní show, která je jako obvykle po hudební i vizuální stránce naprosto famózní (včetně výletu Zimmera do hlediště, což letos naživo bohužel chybělo:-(), je v pravidelných intervalech prokládán krátkými rozhovory se slavnými Zimmerovými přáteli/kolegy z oboru, ve kterých směrem k mistrovi z jejich strany proudí (nutno dodat, že zaslouženě) nespočet nekritických chvalozpěvů, ale kromě toho v nich padne i pár zajímavých zákulisních informací, přičemž některé skladby jsou obohaceny o prostřihy z koncertování na reálných (naaranžovaných) lokacích.
Nápadité zkombinování koncertu, "bonusových" rozhovorů a živých vystoupení do jednoho celku nepůsobí rušivě, naopak se výborně doplňuje (pokec s přáteli v mnoha případech slouží jako fun fact představovačka následující skladby, hraní naživo mimo arénu zase skvěle navozuje atmosféru dané skladby). Samotný záznam pak maximálně těží z možností filmového média, tj. co ztrácí na autenticitě reálného prožitku na místě, to získává pomocí pohotového střihu, rychlých kamerových jízd a detailních záběrů na umělce, kterými dokáže umocnit dramatický efekt, na stylovosti a energičnosti.
Zimmer se po roční přestávce vrátil na místo činu (tohle je třetí návštěva za poslední čtyři roky, jen tak dál:-)) a dopadlo to jako obvykle … úžasným zážitkem (nejen) pro všechny mistrovy fanoušky:-). Kde začít a při tom nehýřit superlativy? Maestro se nejprve na úvod svěřil, že matičku Prahu považuje za (jak by řekl Forrest) to nejvíc nejlepší město na světě ukazující záda i Paříži (i kdyby přeháněl, tak slyšet něco takového domorodce pokaždé potěší) a následně rozjel naprosto úchvatnou a patřičně spektakulární (hudební i světelnou) show za účasti všech obvyklých podezřelých jako je Gerrard, Govan, Garcia-Herreros (aneb Snow Owl) nebo Morake (škoda, že Guo pro tentokrát vynechala, na druhou stranu se v řadách Zimmerova multinárodního bandu letos objevila sympatická slovenská stopa:-)).
Zimmer oproti předchozím koncertním túrám vedle některých členů týmu obměnil i podobu celé show (next level, no:-)), což s sebou přineslo hned několik příjemných překvapení. Kromě tradičního prostoru pro samotné umělce, grandiózní sadě reproduktorů před nimi (basová složka byla cítit až do morku kostí:-)) a projekční stěny za nimi konečně nechyběl ani doprovodný sbor v podobě početného ansámblu z černého kontinentu (marně jsem doufal, že bude přítomen už minule a předminule, do třetice všeho dobrého to naštěstí vyšlo a rozhodně to stálo za to) a stylový hi-tech retro-tech prvek, který působil jako kombinace sálového počítače ze 70s, mixážního pultu, osvětlovací aparatury a archaické telefonní ústředny:-). Novinky pro vyprodanou arénu si Zimmer přichystal i v rámci playlistu.
Vedle dlouholetých stálic (časem prověřené klasiky Gladiator, Pirates Of The Caribbean, The Dark Knight, Interstellar, Man of Steel, Inception nebo The Lion King), které se v některých případech představily v mírně inovovaném nebo rozšířeném aranžmá, došlo i na osvěžující "katalogovky" typu Pearl Harbor (stále živím naději, že jednou si Zimmer vzpomene i na The Rock, Broken Arrow nebo Mission: Impossible 2). Při každém vystoupení zařadí Zimmer do playlistu také nějakou aktualitu (v minulosti Dune, No Time To Die nebo Top Gun: Maverick) a ani letošní štace nebyla výjimkou, takže tentokrát se dočkala premiéry F1. Změna koncepce se možná podepsala na tom, že mistrova procházka v hledišti s kytarovou exhibicí se letos nekonala a stejně tak baletí akrobacie nad hlavami diváků na pozadí Interstellaru proběhla jen skrze video projekci, zatímco minule se odehrála naživo, ale Zimmer opět celou show hýřil energií a humorem, který rozdával při každém intermezzu s představovačkami jednotlivých hudebníků až do osvědčené rozlučky ve formě Time. Výjimečně zdařilý večer tak nešlo zakončit jinak než nákupem nového merchu. Už teď se těším na příští zastávku:-).
Zimmer one year later strikes back, aneb rok se s rokem sešel a Hans Zimmer Live je zase tady:-). Playlist byl sice dost podobný (přesto velký palec nahoru za novinku Top Gun theme a Maverick suitu:-)) včetně bonusových atrakcí (gymnastka/akrobatka nebo co je to vlastně za sport na tom provaze:-) u Interstellaru, mistrova procházka v hledišti u kytarového sóla z TDK, jakože rozlučka s publikem před Bond theme a No Time To Die suitou a samozřejmě nesmrtelným "zakončovákem" Time z Inception) jako tomu bylo loni a bohužel zase nebyl přítomen sborový doprovod (2016 pokud si dobře pamatuju na tour byl, 2022 k mému lehkému zklamání už nebyl, tak jsem doufal, že to 2023 napraví a opět to nevyšlo), plus jsem měl trochu pocit, že se tentokrát se vším tak nějak spěchalo (o den později byla naplánována Vídeň, tak možná proto, ale třeba se mi to jen zdálo díky té podobnosti s předchozí tour), ale to jsou podružnosti. Celkově znovu neskutečná pecka a prachy za lístek i tentokrát sakra dobře utracené:-).
Zimmer má energie a humoru na rozdávání (vzhledem k tomu, jak se v rámci tour stěhují s produkcí z místa na místo v řádech jednotek dnů, někdy možná i hodin a přestávka uprostřed show trvá snad jen čtvrt hodiny, tak velký respekt), Gerrard parádní jako vždy, Guo znovu přímo famózní, Garcia-Herreros (alias Snow Owl) si to opět dává s velkým přehledem, ostatně jako v podstatě celý početný ansámbl, všechny všeobecně adorované pecky jako jsou Gladiator, Pirates Of The Caribbean, The Dark Knight, Interstella, Man Of Steal nebo Inception samozřejmě "povinně" zazněly, k tomu se jako minule našel čas i na nedávné kusy typu Dune, No Time To Die a nově zmíněný Top Gun: Maverick, zkrátka u mě panuje i letos zase velká spokojenost a zase se těším na příště (kdoví, možná už 2025 (2024 se uskuteční paralelní tour The World Of Hans Zimmer bez mistrovy účasti) minimálně s novými suity z dvojky Dune):-).
Zvuk naprostá špička, ale nejen ten, vizuál a celkové produkční hodnoty mají fakt zvládnuté na jedničku a na celé show je poznat, že jsou to zkrátka všichni profíci každým coulem a navíc špičkově sehraní. Jediné co mě štve je, že Zimmer ignoruje na svých tour suity z The Rock (pro mě asi jeho nejlepší score ever). Jasně nedělal to sám (i když bych se nedivil, kdyby jo:-)), ale když už si půjčuje cizí theme z prvního Top Gunu a Bond theme, tak by určitě mohl hrábnout i do téhle devadesátkové klasiky. A kdyby k tomu přidal i nějaké suity z Mission: Impossible 2 (tenhle score mám stran oblíbenosti hned za The Rock), vůbec bych se nezlobil, právě naopak. Každopádně až tady bude Zimmer příště a doufám, že to opět nebude trvat příliš dlouho (kéž by 2025), všem fanouškům filmové hudby návštěvu show doporučuju:-).
Naprostá pecka a úžasný zážitek po 5 letech vidět Zimmera opět na živo v čele jeho početného bandu a doprovázeného spektakulární světelnou show (i když playlist v 2017 se mi zdál ještě malinko lepší a k tomu letos, bohužel, chyběly sbory v pozadí). Zimmerovy "kecací pasáže", kterými prokládal tematické bloky, mi nijak nevadily a vnímal jsem je tak, že ačkoliv měli hudebníci uprostřed show přestávku, měli takto prostor si mezi jednotlivými hudebními kusy trochu odpočinout. Kromě toho to byl od Zimmera fajn způsob, jak navázat kontakt s publikem a ukázat, že je nejen vynikající umělec, ale i sympatický člověk, zkrátka opravdová osobnost:-).
Stran odehraného playlistu zaznělo téměř vše podstatné. Osvědčené pecky typu Gladiator, Pirates Of The Caribbean, The Dark Knight, Interstellar nebo Inception samozřejmě nechyběly a velkou radost mi způsobilo zařazení Dune a No Time To Die (přestože bych v rámci bondovky ještě více ocenil geniální Final Ascent), jelikož jsem doufal, že s opakovaným odkladem tour to Zimmer udělá (přece jenom za Dune obdržel Oscara a v případě No Time To Die dostal Oscara alespoň titulní song:-)) a naštěstí nezklamal, plus při jeho kytarovém sólu v publiku během The Dark Knight jsem zažil naprostý "nerdgasm" (seděl jsem od něj ani ne 2 metry daleko:-)).
Jak jsem zmínil výše, playlist u předchozí show byl z mého pohledu ještě vydařenější a nějaký konkrétní soundtrack, který nezazněl a zazním mohl/měl by si uměl představit každý fanoušek filmové hudby, ale jednoduše nejde vyhovět úplně všem a už tak dlouhá show by byla ještě (mnohem) delší, že. Co nakonec zaznělo bylo skvělé od začátku až do konce jak provedením, tak nasazením všech přítomných účastníků a to je to nejdůležitější. Snad je jen trochu škoda, že Zimmera u nás opět jako vedoucí zpěvačka nedoprovodila Czarina Russell, ale jinak šlo celkově o zážitek z kategorie "numero uno" (posílený mohutným nákupem souvisejícího merchu v zákulisí po skončení show:-)) a doufám, že se zde Zimmer zdaleka neukázal naposled:-). Snad to bude dříve, než opět za dlouhých 5 let.
P.S. Černý puntík, který se netýká Zimmerovy produkce, putuje nepřekvapivě domácím organizátorům, kteří totálně nezvládli logistiku a navigaci návštěvnických mas do haly, čehož výsledkem byly některé brány poloprázdné a jiné totálně obležené davem, tudíž se někteří diváci pravděpodobně dostali do hlediště až po začátku show (naštěstí jsem nebyl takto postižen, ale v opačném případě si dovedu představit, jak moc by mě to naštvalo).
GLADIATOR - Duduk of the North/The Battle/Earth/Honor Him/Now We Are Free
PIRATES OF THE CARIBBEAN - J. Sparrow/D. Jones/At Wit's End/He's a Pirate
THE DARK KNIGHT - I'm Not a Hero/Like a Dog Chasing Cars/Why So Serious?
DUNE - Paul's Dream
INTERSTELLAR - Dust/Coward/Stay/Detach
NO TIME TO DIE - Gun Barrel/Cuba Chase/Back to MI6
