The Pale Blue Eye 6/10

Minulý Cooperův počin Antlers po stránce kvality nedopadl tak úplně podle mých představ a ve srovnání s nadmíru zdařilým předchozím kusem Hostiles tak šlo malinko o zklamání, přesto jsem Cooperův nejnovější přírůstek do filmografie vyhlížel s nemalými nadějemi, doufaje ve slušnou šanci na reparát a to i s ohledem na zvolenou látku. Bohužel se ukázalo, že neblahá série ne-až-tak-povedených Cooperových pokusů pokračuje, protože ani tentokrát nebyl slibný potenciál zcela naplněn a Cooper mě zde tak úplně nepřesvědčil.  

Přitom výchozí premisa o vyšetřování podezřelého úmrtí v uzavřeném a mnoha pravidly svázaném prostředí nejen svým historickým zasazením do předminulého století a dějištěm umístněným na slovutnou vojenskou akademii zněla velice atraktivně. Trailery navíc slibovaly stylovou retro detektivku s osamělým hrdinou, pátrajícím po tajemném pachateli, plnou vděčných žánrových propriet typu uzavřené společnosti, podivných rituálů, ohavných vražd a nezbytné spousty kostlivců schovaných ve skříních jednotlivých aktérů a to vše zabalené ve slušivém eRku, nikoliv nepodobnou žánrovým klasikám Sleepy Hollow nebo From Hell. Všechno z toho tady sice v podstatě je, ale jen do určité (nikterak velké) míry a možná proto to na diváka správným způsobem funguje jen z části.

Pro nějakou tu výtku není potřeba chodit příliš daleko. Patřičně ponurou atmosféru (natož hutnou) to naneštěstí téměř nemá, strašidelné to také nijak zvlášť není a po stránce napětí tady lze taktéž nalézt nemalé rezervy. Nadto stopáž přes dvě hodiny celkovému tempu moc neprospívá a zvolená vypravěčská koncepce, respektive identita pachatele, při zpětném pohledu zavdává k nejedné pochybnosti, zda to celé stran chování a motivace postav vlastně dává vůbec smysl (dejme tomu, že souhlas hlavní postavy s vedením případu pramenil z předpokladu, že takto bude mít výsledek vyšetřování ve svých rukou, ale dobrovolné odhalení kousku vzkazu, ukrytého v ruce oběti (o kterém nikdo jiný do té doby nevěděl), geniálním logickým tahem tak úplně nebylo, o ponechání zanechaného vzkazu jiné postavě k důkladnému prostudování, natož psaní dalších vzkazů téže postavě, ani nemluvě).

Bohužel ani z pohledu technické realizace Cooper nepředvádí nic výjimečného nad rámec (neurážejícího) obvyklého standardu na poli studiové/streamingové produkce, takže žádná nápaditá kamerová kouzla, nebo netradiční triky se střihem scén, případně zajímavé sladění obrazu a hudby, se zde nekonají. Veškerá invence začíná a končí jen u asynchronního použití obrazu a zvuku u některých scén, ve kterých zvuk z následující scény o několik okamžiků předchází změně obrazu a dává tak divákovi trochu tušit, co se bude bezprostředně odehrávat dále. Podobná žánrovka přitom po audiovizuálně stylovém pojetí vysloveně volá.

Z dočista průměrných vod alespoň mírně nahoru to vytahuje navrátilec z Hostiles a herecká jistota v jedné osobě Bale,  Melling jakožto značně osobitý a možná i trochu šílený E.A.P. a v neposlední řadě také Anderson ve vedlejší roli výstřední paní domu, jelikož všechny epizody její interakce s kýmkoliv v okolí stojí za to. Škoda jen, že herečtí veteráni Jones a Duvall nedostali ve filmu žádnou podobně vděčnou příležitost se předvést. Plusový bod filmu rovněž za finálový twist, který je sice všelijaký a pravděpodobně nedávající moc smysl, ale vítaně ubírá na přímočarosti ústřední historky, která je poměrně předvídatelná (protože zapojení Jonese, respektive jeho rodiny, do zločinu bylo okamžitě jasné po záběru na nádobu s ledem (příležitost) a pozdější ukázka záchvatu u jeho ratolesti (motivace) podezření jen potvrdila).

Těžko soudit, jak dobře, či naopak nikoliv, si v prezentaci daného příběhu vede samotná předloha a tudíž kolik ze zmíněných neduhů jde na konto už jejího autora a kolik toho má případně na svědomí až následně Cooper, ale na to se historie pochopitelně ptát nebude a výsledek hovoří sám za sebe. Celkově to zkrátka vypadá jen jako obyčejná, poněkud delší, epizoda nějakého obyčejného detektivního seriálu, vysílaného o víkendu odpoledne. Což je docela škoda jednak samo o sobě a jednak s ohledem na Cooperovy schopnosti, protože stále věřím, že tenhle pán má na (mnohem) víc a Hostiles s Black Mass nebyla jen šťastná trefa. Tak snad (tedy doufám) příště.

Amsterdam 7/10

Russell se po docela dlouhé tvůrčí pauze vrací k režii a se svým novým filmem, který je tak trochu komedie, tak trochu krimi/detektivka, tak trochu satira a tak trochu moralitka a zdvižený prst společnosti, se opět vydává do minulosti a divákům předkládá příběh, volně vycházející ze skutečných událostí. Tak jako u předešlých Russellových počinů je film především vztahovka a ústřední zápletka, doplněná o kritický komentář k současné politické situaci v US, je tady tak říkajíc na vedlejší koleji. Podobně se to nakonec má i se samotným názvem filmu, který má v příběhu zcela zanedbatelnou úlohu a děj se točí kolem něčeho úplně jiného, než je zmíněné město v Evropě.

V podstatě tak jde o dost podobný kus jako je o dekádu starší Russellova záležitost American Hustle. Retro historka inspirující se skutečnou, málo známou, událostí, kterou Russell využívá k širšímu společenskému vyjádření a která paradoxně vlastně hraje ve filmu mnohem menší roli, než by divák očekával, protože Russella zajímají především jednotlivé postavy, jejich vzájemné vztahy, myšlenkové rozpoložení a motivace jednání (zkrátka důvody k tomu, proč dělají to, co právě dělají), na čemž poté, na obecnější úrovni, staví svoji sociálně-kritickou výpověď (motiv korupce a prolínání politiky a organizovaného zločinu v tomto případě vystřídalo téma polarizace společnosti, z toho vycházejícího politického extremismu a radikální dělba moci). 

K tomu samozřejmě nechybějí všechny Russellovy tradiční propriety, které jsou zde přítomny v míře vrchovaté. Tudíž se divák i tentokrát ve filmu dočká hutných dialogových přestřelek mezi postavami, dramaticky vypjatých scén (někdy až na úrovni hysterických výstupů daných postav) nebo častých rychlých close-up záběrů na tváře herců (až má divák někdy strach, aby do hercovy hlavy nenarazila kamera:-)) a to vše v doprovodu opět nadstandardní stopáže a opět doslova castingového dream teamu (s ohledem na svou špatnou pověst, stran chování k hercům na place, se člověk musí ptát, jak to ten Russell vlastně dělá, že se mu pravidelně daří usmlouvat jednu hereckou osobnost za druhou:-)), který diváka doslova svádí ke hře "Jaká další postava se v příští chvíli v ději objeví a kdo další slavný ji bude hrát:-)?", přičemž je vlastně škoda, že Russell film nepojal jako heist movie, protože počtem hvězd na metr filmového pásu by se bez potíží dokázal vyrovnat obsazení Ocean's Eleven/Twelve/Thirteen.

Hlavní příběhová linka (jak vyšetřování podezřelého úmrtí, tak následné pátrání po vrahovi a jeho motivu) je vlastně strašlivě banální a v kdejaké televizní sérii detektivek by tak tak stačila na hodinovou epizodu. Zároveň v průběhu filmu detektivní vyprávění opakovaně tak trochu ustupuje do pozadí ve prospěch rozvíjení vztahů mezi jednotlivými postavami (i za pomocí dlouhých flashbacků, které by se daly vyřešit minutovým záběrem s hlasem vypravěče na pozadí) až do takové míry, že se na první pohled zdá, že expozice trvá snad polovinu filmu a vlastně se dost dlouho, po dějové stránce, nic moc neděje (i proto, že ve filmu není prakticky žádná akce a drtivou porci času zabírají jen dialogy postav). Pro Russella jde zkrátka jen o atraktivní "kulisu", v jejímž rámci se pro něj odehrává to podstatné a totiž, v průběhu času se průběžně proměňující, vztahové osudy ústředního tria hlavních hrdinů.

Přes to přese všechno jsem se velice dobře bavil a celý film jsem byl zvědavý, jak a kam se děj dále vyvine, totéž pak osudy postav (jelikož skutečnou událost, na kterou se Russell odkazuje, jsem do té doby neznal) a zásluhu na tom v podstatné míře má jak herecké obsazení (Bale a jeho neustále vypadávající skleněné oko opět dominuje, Robbie je tady opět zlatíčko, Washington je hodně fajn, De Niro si připisuje další vedlejší, ale o to více vděčnou, roli a zbytek castingu rovněž není o moc pozadu), tak také řemeslné kvality filmu (Lubezkiho kamera se i zde předvádí v tom nejlepším (ehm:-)) světle, přičemž některé kamerové jízdy a stylový způsob, jakým se kamera pohybuje mezi postavami, jsou vyloženě parádní, plus výprava, kostýmy a hudba jsou taktéž na výborné úrovni), takže v souhrnu rozhodně zvedám palec nahoru.

The Pale Blue Eye

No pěkně, další rok, další Cooper:-). Premisa zní skvěle, Bale určitě nezklame, Anderson v dobovém kostýmu by mohla pěkně zazářit a k tomu mistři vedlejších rolí Duvall a Jones:-). Minule s Antlers to sice nedopadlo tak, jak jsem úplně doufal, ale Cooperovy filmy jsou, alespoň u mně, dlouhodobě hodné pozornosti, takže jsem i tady v napjatém očekávání. Snad to tentokrát klapne na jedničku.

---

Předminulé století, ponurá nálada, temná zákoutí, podivné rituály, uzavřená společnost, ohavné vraždy, osamělý vyšetřovatel a to vše ve slušivém eRku. Hmm, bude to chuťovka (tedy doufám):-). Zápletka a styl podání mi trochu připomíná From Hell a kdyby se film nesl v podobném duchu, nebyl bych vůbec proti. Takhle stylových a povedených žánrovek je jako šafránu, takže za každý další povedený přírůstek jsem jen a jen rád. Bale má vcelku slušný čuch na dobré role v dobrých filmech, tak nezbývá než věřit, že to platí i tentokrát.

---

Ale ne, tak to je malinko studená sprcha. Doufal jsem, že po skvělých trailerech se tady kvalitou bude Cooper blížit k parádnímu Hostiles, než k loňskému průměru Antlers, který trpí podobným neduhem a dojel na nic moc scénář. No, uvidím, až to uvidím. Snad to pro mně trochu zachrání alespoň Bale, který dokáže svým výkonem vytáhnout nahoru i jinak průměrný film. 

Thor: Love And Thunder 6/10

Totéž co minule v Ragnaroku (takže slušná práce, ale žádný zázrak), jen tentokrát ještě o něco ambicióznější tím, jak se k všeobecnému veselí přililo nemálo "vážných" momentů, ve kterých by divákovi mělo být postav líto, či co, kteréžto polohy se v průběhu celého filmu se železnou pravidelností střídají, což tady vůbec nefunguje, protože se ve výsledku vzájemně negují. Přitom Waititi v JoJo Rabbitovi velice názorně dokázal, že podobný "bittersweet" koncept, ve kterém se obě složky vzájemně doplňují a jedna druhou nejenže neoslabují, ale naopak posilují, natočit bez problémů dokáže. Na poli současných komiksovek je něčeho takového ale očividně schopen jen Gunn.

Hemsworth samozřejmě má komediální potenciál (to ukázal už dávno) a v Ragnaroku i v Endgame jej dokázal naplno využít. Tady se o to snaží také, ale Waititi mu neustálým střídáním nálad konstantně hází klacky pod nohy. Protože před tím byla titulní postava "jen" vtipná/komická a nic dalšího se od ní jak ze strany tvůrců, tak diváků ani nečekalo, zatímco tady na ni, nad rámec zmíněné frašky, od Waititiho dopadají "těžkotonážní" morální a existenční dilemata a krize (únosy a smrti dětí, nemoci a umírání přátel, pesimistická perspektiva vlastní budoucnosti, atd.), které pod tou záplavou vtípků (a planých pokusů o ně) prostě nejde brát vůbec vážně. Ono třeba stran úmrtí postav nešlo MCU brát vážně v podstatě nikdy (viz potitulkovka, celé Infinity War, Loki a dalo by se dlouze pokračovat), ale mix humorných a tragických momentů se obvykle dávkoval v rozumném množství. V tomto případě ale použitý přístup vtip/depka/vtip/depka svou kadencí dosáhl vrcholu a jednoduše přestává účinkovat (přičemž kombinace "čelíme tady zabijákovi bohů, všichni jsme v háji" vs "dáme záporákovi na prdel s pomocí bandy dětí" působí vyloženě směšně).

Moc toho, bohužel, nezachraňuje ani akce, které sice není úplně málo, ale je tak průměrná (žádný eye-candy moment, povedená choreografie, nebo kamerový/střihový highlight se žel nekoná), že vyšumí z hlavy hned po skončení závěrečných titulků. Potěšila Portman, která toho sice také extra moc nepředvede, ale bylo fajn ji opět v MCU potkat a zejména Bale, který vypadal, že se jako jediný na place o něco herecky snažil, bohužel má trestuhodně málo prostoru. Co naopak až tak úplně nepotěšilo byl Crowe, který svým "legračním" přízvukem a přehráváním působil jako parodie na nějakého nelegálního přistěhovalce (málo prostoru platí i pro něj, oproti Baleovi ovšem naštěstí). Skvadra z GoG se ve filmu taktéž nijak zvlášť dlouho neohřeje a chápu, že v tomto asi Waititi nechtěl Gunnovi příliš lézt do zelí, ale i tak je to docela škoda. Zbytek castingu pak už nestojí za řeč.

Celý film na mě zkrátka působil, jakože hlavní důvod, proč vůbec vznikl, byl fakt, že se Feigeovi po letech podařilo ukecat Portman k návratu, což ještě nedávno vypadalo jako nemožný úkol (viz její "co zbylo na podlaze střižny z předchozích filmů" účast v Endgame) a nikoliv proto, že mají skvělý příběh, do kterého by se její postava náhodou hodila. Marvel má už nějakou dobu našlápnuto k podobnému syndromu kvalitativně-sterilní pásové výroby jako Netflix (což při tom ohromném množství vyprodukovaného obsahu ani není divu) a tento poslední příspěvek do série to opět jen potvrzuje. 

Thor: Love And Thunder

Stylem to bude úplně totéž, co trojka, kdo by to byl čekal:-). Cílovka bude asi nadšena, já si druhý den pravděpodobně nebudu pamatovat, o čem to vlastně bylo (#2old4thisshit):-). Jedině snad ten přehrávající Bale by to pro mně mohl přetavit v guilty pleasure záležitost, protože Crowe nejspíše bude jen komická postavička.

The Dark Knight

Mistrovský kousek, instantní kult a klasika, novodobý stavební kámen žánru a film, který definitivně zacementoval Nolana jako top tier filmaře a především dokázal přesvědčit lidi, kteří do té doby komiksovky nebrali vážně (nebo jimi rovnou pohrdali), že i v rámci tohoto (sub)žánru lze natočit snímek, který bude směle konkurovat těm nejlepším filmům všech dob (a nějakou dobu si na imdb pobude rovnou jako no. 1:-)).

Do teď si pamatuji, jaké to bylo tehdy absolutní zjevení, které bych ohlasy publika přirovnal možná jen k Matrixu o dekádu dříve. Po jedničce asi většina lidí předpokládala, že dvojka bude hodně dobrá, ale že to Nolan posune až na takový "whole new level" čekal imho málokdo a totéž se týkalo i hereckého výkonu Ledgera.

Když jsem seděl v kině, po pár minutách jsem si v duchu říkal, že takovou strhující jízdu Nolan nemůže udržet až do konce 2.5h filmu, protože takových filmových klenotů je v kinematografii obecně poskrovnu a pravděpodobnost, že dalším z nich bude zrovna žánrová komiksovka o netopejrovi a klaunovi je dost malá. Po skončení filmu jsem se zařekl, že Nolana už nebudu v budoucnu podceňovat:-).

Kéž by se něco podobného, alespoň vzdáleně, povedlo i Reevesovi a Pattinsonovi (u kterého sázím na to, že nemálo nepřejícníků překvapí úplně stejně jako Ledger po premiéře TDK). Podle dosavadních trailerů tady, minimálně teoretická, šance rozhodně je.  

Hostiles 7/10

Na to, že přemýšlivý walking simulatory, ať už jsou zasazené do jakéhokoliv žánru, jdou v podstatě úplně mimo mně, tak překvapivě dobrý. Bale hodně slušný, Pike naprosto skvělá. Cyničtější já by sice po tom showdownu, kde všichni rudí bratři zařvali (tj. celá Baleova mise skončila failem - za to palec nahoru), očekávalo i stejně tvrdé chování tvůrců k postavám Bale - Pike, romantická duše ve mně ale ocenila, že Bale do toho vlaku za Pike nastoupil (možná?) vstříc společným světlým zítřkům:-). 

Terminator: Salvation 6/10

Zapomeňte na předchozí díly Terminárora. Toto pokračování je totiž z úplně jiného vesmíru (myšleno obrazně i doslovně). 

Může za to neuvěřitelně děravá, logiku (byť elementární) postrádající, jednu chybu vršící za druhou a odnikud nikam vedoucí   splácanina, kterou na place nazývali "scenář". Skutečnost, že se na něm podepsalo až nezdravě velké množství lidí, spolu s neustálým přepisováním, je na filmu bohužel evidentně znát.

Nejen že, zbytek lidské populace, přeživší Soudný den, neživoří kdesi v podzemí jako krysy a na povrch vstupuje pouze k získání dalších zásob (nekontaminovaná voda apod.), ale beze strachu z odhalení (a srovnání se zemí) stroji používá pozemní vojenské základny a ve vzduchu se prohání bitevními letouny A-10 a vrtulníky. Zdůvodněním, kde v postapokalyptickém světě získávají lidé pohonné hmoty nebo munici, se nezabývali scénaritsté, divákům doporučují totéž.

Důležitější však je, že chybí gradace příběhu, motivace jednotlivých postav a v mnoha případech také jejich smysl (o charakterovém vývoji ani nemluvě), nebo smysluplné dialogy.

Především není vůbec jasné, zda je John Connor jen další z řady, který se do pozice mesiáše postupně propracovává, nebo je již opravdu vůdcem celého hnutí odporu (a pokud ano, z jakého jiného důvodu, než toho, že to tak je). U strojů samotných rovněž není zřejmé, čeho vlastně hodlají dosáhnout. Postava Kylea Reeseho, na které defacto závisí časová linie tak, jak ji známe, je stroji hledána (následně dopadena), jen proto aby jej pak nechali uvěznit (a vystavit se tak možnosti jeho osvobození). Vysvětlením má být použití postavy jako návnady na dopadení Johna Connora. O tom, že v případě jeho okamžité terminace by toto nebylo vůbec nutné, se není potřeba zmiňovat. 

Samotných terminátorů (v akci) je ve snímku překvapivě málo (proklamovaná T-600 se objeví všehovšudy 2x, T-800 model 101 jednou), dostatečné množství akce však nechybí (jejichž choreografii je výborná).

Kapitolou samou pro sebe je pak závěr filmu - týká se to odhalení významu postavy Marcuse Wrighta a jeho úloha při záchraně života Johna Connora, při němž nezbývá,než se hlasitě smát. Velká škoda, že tvůrci filmu neměli odvahu použít původně zamýšlený (na internet však uniklý) závěr. Zkrátka mé podezření, že tvůrci scénáře snad ani předchozí díly neviděli a psali jen na základě kultovního statusu, či událostí popisovaných těmito filmy získaných z doslechu možná není daleko od pravdy. Různé malé narážky na T1 až T3 (není jich zase tolik) jistě potěší, kvalitní (tzn. mající alespoň nějaký) příběh však nenahradí. 

To, co posouvá film od naprostého průšvihu alespoň k průměru je předeším režie a vizuální stránka filmu. McG zachraňuje svým videoklipovým stylem co se dá. To je však na to, být součástí ságy Terminátora zoufale málo. Duchovní přesah, tolik vlastní prvním dvěma dílům úplně chybí, zůstává pouze potěcha pro první signální (stejně jako v T3, tam byl ovšem nahrazen humorem).Na druhé straně si přiznejme, že s totožným scénářem by nic lepšího nesvedl ani Železný Jim a také skutečnost, že jsme mohli dopadnout daleko hůř (zdravíme Bretta Ratnera:-)).

Mezi zúčastněnými herci jednoznačně vévodí Sam Worthington (především díky nejlépe napsané postavě), následován Antonem Yelchinem. Naopak zklamáním je výkon Christiana Balea (jednak nemá pořádně co hrát, a také jeho postava nemá tolik prostoru). Zbytek herecké sestavy nestojí za zmínku, ať už z důvodu minimálního prostoru na plátně (Ironside, Dallas Howard, Bonham Carter), zbytečností celé postavy (vesměs všichni ostatní), popř. chabých hereckých výkonů (vesměs všichni ostatní). Triky a masky jsou (také) díky ILM samozřejmě nadstandardní, výprava a kostýmy (půjčující si především z Mad Maxe) rovněž. Kamera je (v dnešní době již tradičně) dokumentaristicky roztřesená (což přispívá k jisté realističnosti), střih je (dtto) velmi rychlý, naštěstí ne na úkor přehlednosti. Zvuku není co vytknout. Hudba je však nevýrazná, ve filmu svou funkci naštěstí plní (zapomeňte však (bohužel) na úderný hlavní motiv Brada Fidela).

Tím, co film nakonec táhne k bezvýraznému průměru je tedy neoddiskutovatelně scénář, nebýt něj mohl být T4 filmem roku  a směle se zařadit po bok svých předchůdců. Nezbývá než doufat, že prodloužená verze (delší snad o 30 minut), chystající se k uvedení až na dvd / bd, snímku pomůže.

Otázkou tedy zůstává, zda se (v případě, že si film na sebe vydělá a producenti budou ochotni znovu riskovat) těšit na možný další díl.