Backrooms: Everything Must Go Edition 6/10

V kinoverzi na mě Parsons navzdory všeobecnému nadšení moc velký dojem neudělal, ale vzhledem k úctyhodným tržbám jeho debutu a snaze studia se svést na aktuální vlně zájmu skrze další obsahový přídavek jsem se mu, jakožto fanoušek prodloužených verzí, rozhodl dát ještě jednu šanci. Aby se následně ukázalo, že jsem se nemusel obtěžovat, protože prodloužený sestřih tady znamená kinoverze plus čtvrthodinový přílepek po konci závěrečných titulků:-).

To by samo o sobě nevadilo, pokud by Parsons využil příležitosti a dodatkovým materiálem napravil nějaké ty logické díry v ději filmu (třeba jak to, že výzkumný tým za třicet let podle všeho nepřišel na podstatu generování nekonečného prostoru, což se hlavní postavě podařilo za pár dnů pobytu:-)?) a nebo ještě lépe se hlouběji ponořil do budování world-buildingu (příčina nedokonalé replikace reality, existence dalších monster, celý smysl téhle alternativní dimenze, atd.).

Což se ovšem nestalo a namísto toho se dlouhé minuty nepochopitelně bezobsažně zkoumají parametry jakési prodejní cedule, aby se na konci "archivního videozáznamu" zcela dle očekávání ukázal na okamžik starý známý pirátský bubák a tím to celé skončilo. Tomu říkám dokonale promarněný potenciál. Hromada sequelů je samozřejmě nevyhnutelná, takže nezbývá než doufat, že v dalších filmech Parsons a spol. předvede podstatně více invence nad rámec základního nápadu.

Star Trek: Strange New Worlds - Level Five Transporter Accident (Sezóna 4 - Epizoda 5) 9/10

Vytrvalé posouvání hranic storytelling v rámci ST se v páté epizodě dostává na novou (notně zábavnou) úroveň v podobě očekávaného loutkového dobrodružství s mupety, které tvůrci avizovali s ročním předstihem. Originální nápad je tvůrci zabalen do osvědčené premisy s obsazením lodi nepřítelem (tentokrát nechvalně proslulými piráty). Následný guerillový boj posádky s nezvanými návštěvníky a záludnými nástrahami spojenými s novou fyzickou podobou je proložen spoustou humorných výstupů (dojde i na parafrázi slavné "rozlučky přes sklo") a nezapomnělo se ani na překvapivý zvrat v závěru.

Her Private Hell 4/10

Refn i ve svém nejnovějším počinu dostál své pověsti tvůrce s osobitým režijním rukopisem, bohužel naleštěná forma si tady podává ruce se zaostávajícím anebo rovnou (polo)prázdným obsahem, protože tenhle žánrový a tematicky mišmaš (rodinné drama s prvky thrilleru, sci-fi a hororu a do toho jakuza, film ve filmu, japonský folklór, psychedelický trip napříč časem a prostorem, daddy/stepmom issues, alegorie na očistec/peklo a pár dalších věcí) se mu rozpadl pod rukama.

Pochválit lze solidně hrající casting v čele se sympatickou Thatcher (po Hereticu a Companionu tady znovu prokazuje svůj herecký talent), povedenou výpravu, kombinující luxusní interiéry s přiznaně papundeklovými kulisami, v pár scénách se vyskytující stylový/efektní audiovizuální nápad a především překvapivě melodicky výrazný OST, který se stará o příjemně tajemnou náladu, což dodává filmu zajímavě neurčitou (místy až snovou) atmosféru přesně na pomezí reality a fantazie.

Tohle všechno je ovšem pohřbeno pod nánosem pomalým tempem se odvíjejícího do sebe zacykleného děje o všem a ve výsledku o ničem, ve kterém se prolíná dvojice příběhových linek (z nichž retrospektivní je zajímavá alespoň přítomností akční složky), složená ze série podivných/bizarních/absurdních scén nahodile seřazených za sebou. Nepříliš podnětný a místy vyloženě nudný narativ nenabízí nic navíc vyjma jistoty, že interpretaci diváka je ponecháno volné pole působnosti, protože v každé další minutě filmu se může stát úplně cokoliv bez ohledu na logiku, pravděpodobnost a fyzikální zákony.

Star Trek: Strange New Worlds - A Case Of Chiaroscuro (Sezóna 4 - Epizoda 4) 7/10

Hravé experimentování tvůrců s žánrovými nebo dramaturgickými konvencemi pokračuje i ve čtvrté epizodě, ve které se členové výsadku nedobrovolně ocitají na planetě okupované frajery s hrbolky na čele v černobílé obrazové prezentaci, aniž by se při tom zapomnělo na logické zdůvodnění. Následné pletky s okupanty i zástupci hnutí odporu, odehrávající se ve stylových retro futuristických kulisách, pak připomenou válečné film noir klasiky z poloviny minulého století. Samotný děj je ovšem přespříliš jednoduchý, na čemž má podíl vedlejší linka na palubě lodi, se kterou se musí podělit o pozornost.

Short Circuit

Paměť už trochu vynechává, takže už si nepamatuji, zda jsem dříve viděl RoboCopa nebo jeho baby předskokana (spíše to byl plecháč od Verhoevena, protože stran filmových robotů u mě celý život jasně vede ED-209:-) - obecně jsem to měl ve formativních devadesátkách naopak než moje okolí, tj. jako první se ke mně dostaly "nepřístupné" fláky a až později dětské/rodinné podívané), ale ze všech těch osmdesátkových variací na šablonu "hodný cizinec je na útěku před zlou vládou/společností/whatever", které se vyrojily po Spielbergově super úspěšném majstrštyku, tohle dobrodružství určitě patří k jedněm z nejlepších a při každém sledování jsem se dobře bavil, byť naposledy někdy v těch devadesátkách:-).

A to hlavně díky sympatickým postavám (škoda, že Guttenberg i Sheedy po skončení 80s víceméně zmizeli z povědomí) v čele samozřejmě s přátelským robotickým parťákem, u něhož jako technický hračička musím pochválit Meadův tradičně nápaditý filmový design (vzdálení příbuzní T-1 a WALL-E souhlasí:-)) a zručnou interakci robota s lidskými postavami na place, sice přímočaré, ale funkční příběhové lince, staré dobré atmosféře 80s a v neposlední řadě spoustě obrazového i slovního humoru, podpořeného povedeným dabingem. Sice jde jen o kopírku Spielbergovy klasiky s robotem namísto mimozemšťana, ale i kopírovat se musí umět, aby to splnilo svůj účel (pobavit diváka) a Badham tady prokazuje, že umí.

Affection 5/10

Hlavní postava se po tragické nehodě, při které utrpěla traumatickou ztrátu paměti, uchýlí se svou rodinou na odlehlý statek, aby se pokusila si vzpomenout na své bližní a celý svůj předchozí život. Menší zádrhel spočívá v tom, že tragická nehoda nebyla tak úplně nehoda a nahodilé útržky vzpomínek odhalují zcela jinou identitu její osobnosti, než o které ji přesvědčuje její staronový starostlivý manžel. Načež začne pátrat po tom, jak se věci mají, aby zjistila "šokující" pravdu.

Podobných historek na totožné téma se už v minulosti natočilo nepočítaně a prakticky pokaždé šlo jen o to, zda se tvůrci rozhodli vsadit na psychologický thriller víceméně ukotvený v realitě (falešná "rodina", záměrně potlačené vzpomínky, schizofrenní rozdvojená osobnost, atp.) a nebo popustili uzdu své fantazii a v průběhu filmu přesedlali do žánru sci-fi (klonování dna, přenosy vědomí, virtuální realita, atp.), aby v závěru samozřejmě došlo na nějaký "překvapivý" plot twist.

Debutant Meza to vyřešil metodou chytré horákyně a vydal se oběma směry, což by samo o sobě vůbec nevadilo, právě naopak, protože by divák dostal balíček dva v jednom. Problémem ovšem je, že ani v jedné dramaturgické poloze není schopen přijít s čímkoliv novým/jiným/nečekaným, čím by se odlišil od početného zástupu žánrových předchůdců. Čehož důsledkem je, že atmosféra funguje se střídavým účinkem, napětí se dostavuje v notně umírněné dávce jen ve finále a na explicity je potřeba rovnou zapomenout. Jediné světlo na konci tunelu představuje slušně hrající Rothe a střídmá stopáž.

Decibel 3/10

Nejvíc jsem si užil mind fuck plot twist na konci, ve kterém se ukáže, že ultra nudný děj, extra utahané tempo, laciné produkční hodnoty, nesmyslně se chovající postavy, herecké výkony z kategorie ochotnického představení a celá absurdní historka se skládáním hudby umělou inteligencí, která potřebuje naplnit velký jazykový model daty z mysli, hlasivek a zápisníku hlavní postavy, je jen neobyčejně rafinovaná zástěrka a jak jsem celou stopáž správně předpokládal z prkenného herectví Estes, majitelka nahrávacího studia je ve skutečnosti android a celý film se odehrává ve virtuální realitě po roboapkalypse, ve které umělá inteligence uvěznila přeživší zbytky lidstva. A jo vlastně, nic z toho se ve filmu bohužel nestane a celé je to přesně tak nudné, jak se to od prvních minut tváří, až do úplného konce. Škoda, tak nic, no.

The Thirteenth Floor

Na první (a vlastně i na druhý:-)) pohled nenápadná levná sci-fi žánrovka, produkčně zaštítěná Emmerichem, adaptující do jisté míry vizionářskou knižní předlohu ze 60s s castingem nižší hvězdné svítivosti, která v době premiéry zažila svou chvilku slávy, protože do kin zamířila shodou náhod v podstatě souběžně s instantním žánrovým kultem a klasikou v jednom jménem Matrix, se kterým sdílela ústřední myšlenku virtuálního světa, který jeho obyvatelé považují za realitu.

Nicméně než k opus magnum z dílny The Wachowskis má film mnohem blíže k "simulátorovým" epizodám ze ST nebo "virtuálním" epizodám z The Outer Limits, ve kterých se přesně tyhle témata (simulovaná realita, simulace v simulaci, průnik npc do reality) a motivy (duch ve stroji, respektive počítačovém programu, nespolehlivý vypravěč, překvapivý plot twist v závěru) zkoumají, což ani není divu, protože jejich pitche častokrát vycházely ze slavných knižních sci-fi předloh.

A společným prvkem s podobnými seriálovými projekty jsou i televizně působící produkční hodnoty filmu a důraz tvůrců na samotný děj, který je založen na dialogových scénách mezi postavami a nikoliv na akčních nebo trikových atrakcích (takových je v celém filmu jen pár). S omezeným (pro podobný typ filmu až směšným) rozpočtem si ovšem tvůrci poradili zručně a především historické období 30s je díky kvalitní výpravě a kostýmům zpodobněno překvapivě zdařile (naštěstí se šetřilo v méně podstatných oblastech viz obří softwarová společnost je složena z majitele, vývojáře a člena ostrahy:-)).

Star Trek: Strange New Worlds - Human Best Friend (Sezóna 4 - Epizoda 3) 7/10

Oblíbené ST téma "posádka na dovolené zažívá dobrodružství" je zpravidla zdrojem nejrůznějších humorných situací a nejinak je tomu i zde. Tvůrci ve třetí epizodě přinášejí "odpočinkovou" podívanou, ve které je pozornost po dlouhé době soustředěna na vedlejší postavy. Rozverná pouť po stopách nejvyšší šarže na palubě a ztracených vzpomínek po prožité kocovině se neobejde bez vtipných (případně bizarních) zastávek, ve kterých figurují jednotliví členové posádky. Finále v podobě obligátní diplomatické mise zakončené záchrannou operací ovšem po dramaturgické stránce působí nadbytečně.

Dark City

Matrix (pouhý rok) před Matrixem. Aneb těch společných prvků je ve filmu tolik, že to už nemůže být náhoda, viz celá úvodní sekvence s telefonní budkou a útěkem před všemocnými "muži v černém", nasnímaná v až podezřele podobném stylu, jakým se o rok později uvedla zmíněná žánrová klasika:-). Ovšem zatímco z temné dystopické sci-fi z dílny The Wachowskis se stal finanční hit, stavební kámen žánru a popkulturní fenomén, ještě temnější dystopické sci-fi, zabalené do film noir detektivky, z rukou Proyase se stalo tržebním propadákem, kultovním snímkem v pravém slova smyslu (tj. adorovaným úzkou skupinou fanoušků a ignorovaný řadovým divákem) a polozapomenutým duchovním předchůdcem.

A vlastně není těžké pochopit proč. Zatímco The Wachowskis (ať už od Proyase koncept vyvoleného ve virtuálním světě ovládaném vládci loutek skutečně opsali nebo ne) vsadili na stylový audiovizuál, spektakulární akci, přelomové trikové technologie a přímočarý archetypální narativ, Proyas se spokojil s divácky nepřístupným (značnou část filmu obtížně pochopitelným) dějem se spoustou konverzačních scén a prakticky žádnou (natož něčím velkolepou) akcí za doprovodu digitálních triků, které zubu času neodolaly s grácií (naštěstí jich ve filmu není mnoho) a závěrečného plot twistu, který z dnešního pohledu už nepůsobí tak mind fuck jako v době premiéry. Kde ovšem jeho autorská vize uspěla na plné čáře, je stylizovaný retro audiovizuál za pomoci záměrně "papundeklové" výpravy (celý film se odehrává v přiznaných kulisách), který spolu s výborně hrajícím castingem (femme fatale Connelly je trefa do černého) dodává filmu unikátní atmosféru.

The Last House 6/10

Rodina z neznámých příčin uvězněná ve svém vlastním domě, déšť jako prostředek života (zdroj pitné vody) a současně zkázy (postupně chátrající svět), nedostatek prostředků a plynutí času podepisující se na všudypřítomném rozkladu i vynalézavosti přeživších obyvatel a tajemní bubáci (možná z hlubin oceánu a možná z hlubin vesmíru) pohybující se venku s nejasným cílem (možná ovládnout svět a možná lidstvu udělit poslední varování/nastolit rovnováhu přírody).

Tohle všechno jsou samy o sobě nosné nápady na zajímavou kombinaci napůl rodinného psychologického/vztahového dramatu a napůl post-apo survivalu s akčními nebo hororovými vsuvkami (vzhledem ke krotkému ratingu samozřejmě jen v mezích zákona, takže nějaké explicitní hrátky s bubáky nejsou na pořadu dne). Problémem je, že namísto toho, aby se obě roviny průběžně doplňovaly a současně vzájemně posilovaly, stojí každá z nich samostatně, respektive za sebou.

Čehož důsledkem je, že povinná expozice (seznamování se s neobvyklou situací a adaptování na nové životní podmínky) díky herecky schopnému castingu sice funguje, ale je natažena na více než polovinu stopáže, ve které se po příběhové stránce vyjma vynalézavých způsobů lovení potrav (a odvážného poslání psího mazlíčka předčasně na střídačku:-)) nic zásadního nestane, aby se následně konečně objevily záhadná monstra (world-building tady prakticky neexistuje, což je vzhledem k jejich zajímavému designu škoda) a s jejich nástupem na scénu se zvedl i level zábavy (finále nabídne slušně napínavou variaci na téma dům jako past) a překvapení (závěrečný plot twist v podobě žánrově neobvyklého usmíření).

Lesbian Space Princess 4/10

Premisa sice poněkud neoriginální (pár animovaných nekorektních taškařic na téma sexu tady už přece jen bylo, pro sex ve vesmíru platí totéž), nicméně stran nejrůznějších humorně pikantních situací potenciálně hodně vděčná. Provedení ovšem značně zaostávající a to tak, že pár minutová epizoda s hledáním mýtického zdroje rozkoše v celovečerním South Parku je vtipnější/nápaditější/zábavnější než celý tenhle pokus o podání důležitých životních mouder rozvernou formou.

Co mohlo dopadnout jako animovaná variace na Rocky Horror Picture Show nebo Red Dwarfa (mizivý rozpočet je na tom poznat v každém ohledu v čele s odbytou animací a neznámým castingem, s čímž se tvůrci sice pokoušejí bojovat, ovšem daří se jim to s proměnlivým úspěchem), tj. nekompromisní komediální kanonádou vtipů, referencí na kdeco/kdekoho a parodování všeho možného (žánrových klišé, stereotypů, love songů, sexuálních konvencí, společenských pravidel, atd.).

To se v rukou tvůrců proměnilo v nezajímavou a občas vyloženě nudnou coming-of-age historku s banálním (zlí jazykové by nejspíše řekli primitivním) dějem, značně utahaným tempem, obligátním ponaučením o potřebě zdravé sebedůvěry (wow:-)) a především tím nejlínějším prvoplánovým humorem, jaký si lze představit (čest všem osamoceným výjimkám, které dosahují jisté sofistikovanosti svou absurdní/bizarní pointou, těch se ve filmu ovšem vyskytuje naprosté minimum).

Strange Days

Ve své době kolosální propadák, který Bigelow málem pohřbil celou kariéru, s odstupem času kultovní dílo a do jisté míry klasika žánru, která se vedle parádního castingu v čele s vynikajícím Fiennesem v hlavní roli a nápadité hi-tech hračky, kolem které se točí důmyslně zamotaná příběhová linka (svým způsobem smutná love story, maskovaná za dystopickou krimi) s překvapivým plot twistem, čekajícím na diváka ve finále, může pyšnit i výbornými produkčními hodnotami, jimž vévodí sugestivní POV záběry zaznamenaných zážitků, představující po řemeslné stránce (kamera, střih) výzvu, kterou se tvůrcům podařilo beze zbytku splnit, protože ani po letech od premiéry neztratily nic ze svého filmového kouzla.

Cameron smíchal klasické detektivní historky ze staré školy (hlavní postava v poloze antihrdiny, femme fatale, záhadný případ vraždy nepohodlného svědka, atd.), film noir, techno thriller a sci-fi s příměsí cyberpunku (SQUID vypůjčený z Gibsonova Neuromancera, respektive Pondsmithova Cyberpunku, ve stylové formě tehdy supermoderních MiniDisců:-)), přidal k tomu pár nepřehlédnutelných referencí na události, které v tehdejší době formovaly společnost (kauza s Kingem, následné nepokoje v LA) a bohužel dodnes rezonující témata (policejní násilí, rasová diskriminace, voyeurismus, závislost na sociálních médiích, respektive v tomhle případě "senzorických" videoklipech) a tuhle třaskavou žánrovou/tematickou směs nechal Bigelow proměnit ve stylově depresivní podívanou, která skvěle funguje i po třiceti letech od svého vzniku.

Star Trek: Strange New Worlds - The Griffin Incident (Sezóna 4 - Epizoda 2) 8/10

Ve druhé epizodě se tvůrci rozhodli navázat na předchozí experimentální díly a opětovně se vydávají do temných (mírně strašidelných) zákoutí hororového žánru. Klasická ST premisa s průzkumem opuštěné lodi, postižené nevysvětlitelnými anomáliemi, nabídne jak záhadnou atmosféru, tak několik příjemně paranoidních situací, ve kterých se pro výsadek na palubě "lodi duchů", jehož součástí je znovu kapitánský náhradník, stírá hranice mezi realitou a fikcí, přičemž dojde i na pár explicitních scén. Škoda jen, že podstata příčiny "prokletí" zatracené posádky v závěru zůstane zahalena tajemstvím.

Spider-Man: Brand New Day 8/10

Spidey je zpátky (aby ne, když na tom stojí a padají licenční podmínky od Marvelu:-)), od zachraňování celého univerza si tentokrát dal pauzu (už bylo na čase), Wattse vystřídal Cretton (využil příležitosti a významně pozměnil dosavadní tón série), ale jinak se naštěstí nic zásadního od trilogie nezměnilo a Sony opět svou výkladní komiksovou skříní (Spidey, dlouho nic, Venom, hodně dlouho nic a pak ten zbytek:-)) napravuje pošramocenou reputaci Disneyho marvelovek (potažmo komiksovek obecně viz podobně rozporuplné počiny WB) a vedle toho dělá práci za marketingové oddělení studiového molocha (aneb jak nalákat spokojené davy na Doomsday snadno a rychle).

V Crettonově podání se první díl z nové trilogie proměnil ve zdaleka nejkomornější (a v jistém ohledu i nejintimnější) pavoučí dobrodružství v rámci MCU série, ve kterém mají interakce postav přednost před akčními atrakcemi. Návrat ke street level měřítku filmu prospěl větším soustředěním na samotné postavy, vývoj jejich charakterů a vztahy mezi nimi, což se děje za doprovodu mohutné dávky nostalgie (v podobě citování konkrétních dialogů nebo celých scén především z předchozího filmu a jedné neočekávané "mentorské" hostovačky jedné nejmenované postavy).

Čehož důsledkem je, že děj obsahuje spoustu emocionálně překvapivě silných scén (dojemně se otevírají nitra, vzpomíná se na traumatické momenty z minulosti, navazují se nová přátelství a vyjadřují se vřelé city, přičemž vše z toho díky herecky schopnému castingu funguje na výbornou). Vedlejším efektem podobného přístupu ovšem je, že akce není nijak závratné množství (úvodní honička pro rozehřátí publika, epická bitka uprostřed filmu a nakonec finálové zúčtování) a není ani tak spektakulární, jako tomu bylo posledně, byť sugestivní pov záběry Spideyho průletů mezi mrakodrapy jsou jako obvykle parádní:-). Předčasným vrcholem filmu v tomhle ohledu je tak trailerem avizovaná potyčka se zeleným hromotlukem (tohle měl být závěrečný akční klimax, namísto hrátek s partičkou nindžů).

Nicméně vedle každodenních starostí přátelského pavoučího souseda (kudos za návrat organického generování pavučin zpět do hry:-)) je potřeba odvyprávět i superhrdinskou hlavní linku a tenhle mírně schizofrenní koncept se podepisuje hned na několika věcech současně. Neustálým střídáním pozornosti mezi osobními problémy hlavní postavy a občasným zápolením s hromadou záporáků podružné kategorie (podle traileru jsem tušil, že všichni do jednoho budou mít ve filmu minimum prostoru a také že ano) a následně se všemocným mutantem (kdyby šlo o jakoukoliv jinou postavu, na děj by to nemělo žádný vliv) hlavní linka působí, že je vlastně ve filmu jen do počtu, kvůli čemuž  dochází v průběhu děje k opakovaným propadům tempa a navíc se vytrácí pocit naléhavosti situace a gradace děje.

Jinak je ovšem vše při starém. Na poli audiovizuálu, trikových technologií a obecně produkčních hodnot film představuje současnou hollywoodskou špičku (prachy jsou na filmu poznat z každé scény) a stejně tak casting opět odvádí kvalitní práci. Na sympaťáka Hollanda je herecky spolehnutí, ale svou vlastní chvilku slávy v záři reflektorů dostanou (a co je důležitější, naplno ji zužitkují) i Zendaya, Sink, Tomei a dokonce i Bernthal (na ploše pár minut předvede hlubší ponor do charakteru nekompromisního mstitele než v celém speciálu). Sony a Disney si mohou gratulovat, krok do neznáma (výměna režiséra a změna stylu) beze zbytku vyšel a výsledkem je další komiksová trefa do středu terče:-).

P.S. Škoda, že potitulkovka nestojí za řeč (divím se, že se s ní vůbec obtěžovali). Šance na bližší představení náhradníka na poslední chvíli na pozici arci-nemesis v Doomsday bohužel zůstala trestuhodně nevyužita.

Soulm8te 5/10

Jedna slušná "garážová" scéna nekompromisního odklizení nepohodlného svědka na střídačku s vydatnou dávkou gore, zbytek ničím objevná splácanina Fatal Attraction, Child's Play a tuny podobných sci-fi žánrovek se vzpurnou fembotkou v hlavní roli (jako pár let stará Subservience). Oznámení, že studio vzalo zpátečku a tomuhle spin-offu M3GAN pro mírně pokročilé zrušilo kino premiéru a uklidilo film na stream, vcelku jasně naznačovalo, že se zde žádná pecka konat nebude. 

A tak se také stalo. Dolan není schopna přijít s čímkoliv novým/nečekaným/jiným, co by ohrané schéma na osvědčené téma testování nadlidsky silného a super inteligentního androida v domácnosti (nejlépe s vypnutými bezpečnostními protokoly) jakkoliv oživilo (tudíž nadále platí, že v kategorii full metal sexy bitch s přehledem vládne schovanka Skynetu T-X:-)) a v průběhu děje si jen odškrtává ze seznamu jedno žánrové klišé za druhým (nadržená umělohmotná společnice ovládne celou chytrou domácnost, pokusí se odklidit lidské konkurenty a nakonec se obrátí i proti svému klientovi, atd.).

Potenciální eso v rukávu mohl být eRkový rating, nicméně ani v tomhle ohledu se žádné strhující/vzrušující představení nekoná. Z pohledu krvavých/brutálních explicit stojí za řeč pouze epizoda v garáži, stran pikantních postelových hrátek pár letmých záběrů (polo)nahotinek a to je tak vše. Ani po stránce finálového zúčtování s kybernetickou femme fatale a dekompozice jejího zevnějšku se nic pozoruhodného neodehraje (likvidace Chuckyho v kterémkoliv díle je úplně jiná liga). Casting odvádí solidní práci (Fox ovšem nad Sullivan v sexy poloze jasně vyhrává na body:-)), Dolan a spol. nikoliv. Sequel M3GAN se ukázal jako slepá ulička, tohle dopadlo stejně, tak snad si Wan s Blumem s touhle značkou dají pauzu.

Supergirl 6/10

Pokračovat ve zbrusu novém DCU po nejslavnější pláštěnce zrovna tímhle filmem působilo přinejlepším podivně hned od oznámení projektu a ani trailery na kruciální otázku "proč právě tahle superhrdinská postava v kulisách připomínajících GotG a SW dohromady?" odpovědět nedokázaly. A nezvládl to ani samotný film, protože Gillespie natočil sice obstojnou, ale pořád jen nenáročnou spotřební komiksovku, na kterou si nedlouho po premiéře vyjma věrné fanouškovské základny vzpomene málokdo (mizivé tržby budiž důkazem). Gunnovy ambice byly nepochybně vyšší, ovšem publikum rozhodlo.

Nepříliš objevná a překvapivě přímočará příběhová linka se záchranou nezvladatelného psího společníka, podmíněná časovou tísní a doplněná vedlejší misí s opatrovnictvím pomstychtivého dětského společníka vyvolává pochyby, zda zrovna tenhle prostinký pitch byl skutečně to nejlepší, co se z komiksové předlohy dalo adaptovat. Obzvláště, když je děj filmu vyplněn překvapivě rozsáhlými "vysvětlujícími" retrospektivními vsuvkami, přičemž flashback s útěkem z domovské planety by vydal na samostatný film. Humor se navíc drží poněkud zkrátka (kvalita jednotlivých vtipů totiž značně kolísá).

Akce je samozřejmě plná digibordelu, což se vystupňuje v patřičně velkolepém finále, ve kterém spolu zápasí hromady zaměnitelných jedniček a nul, vesmír zaplněný planetami s nejrůznějšími roztodivnými druhy mimozemšťanů je využit tak napůl (zejména na poli planetárních prostředí je představivost tvůrců vcelku omezená), závěrečné morální ponaučení o nesmyslnosti pomsty spadá do kategorie "ohrané klišé", hlavní záporák sice disponuje jistým charismatem, přesto se nedokáže vymanit ze škatulky "komiksový padouch na jedno použití", za což může jako obvykle omezený prostor, který je mu v ději poskytnut (přitom stačilo přidat flashback navíc) a cameo vystoupení frajera ve slipech nepřináší nic navíc.

Na druhou stranu pár novinek oproti slavnější superhrdinské konkurenci by se ve filmu přece jen našlo. Hlavní postava je poněkud nevybíravější stran přežití anonymních poskoků hlavního záporáka, střídání planet obíhajících různé typy hvězd ovlivňuje její schopnosti a sílu, což je v ději opakovaně využito a nepatrná dávka cynismu oproti skautskému příbuznému představuje osvěžující prvek. Dětský sidekick naštěstí není tak otravný, jak je v podobných případech zvykem, Momoa je sice jen do počtu, nicméně pozitivní dojem jeho zastávka vzbudit dokáže, stopáž je rozumná, Gunnova trademarková jednozáběrovka uprostřed bitky s kamerovou otočkou je samozřejmě přítomna a stylová zpomalovačka podbarvená údernou vypalovačkou taktéž nechybí. Největší předností filmu je ovšem sympatická a skvěle hrající Alcock v hlavní roli.

Colony 7/10

Tak trochu Train to Busan (Náhoda? Nemyslím si:-)), tak trochu REC a tak trochu TLOU (potažmo Borg Collective ze ST:-)). Aneb osvědčená kombinace hordy nakažených/nemrtvých v uzavřeném prostoru, nad kterým je vyhlášená karanténa, s hrstkou přeživších uprostřed, která čelí společenstvu propojenému kolektivní myslí. Ceny za originalitu narativu film sbírat nebude, nicméně hlavní účel, tj. zprostředkovat divákovi zábavnou zombie žánrovku, dokáže splnit bez problémů.

Předně je potřeba ocenit, že tvůrci v průběhu děje vyrukují hned s několika na poměry žánru osvěžujícími nápady a to jak  stran jednání postav (v rámci možností se chovají logicky a snaží se nabyté znalosti o zuřivých záškodnících využít ve svůj prospěch), tak především samotného world-building (koncept kolektivní mysli, postupné zdokonalování bubáků a jejich adaptace na konkrétní situaci, kontrola celého společenstva hlavním záporákem). Pochvalu zaslouží i nekompromisní práce s postavami (žádný plot armor se naštěstí nekoná a zdánlivě důležité postavy se bez slitování posílají na střídačku). 

Dokonce i nějaký ten příběhový zvrat, týkající se minulosti a motivací některých postav (nejde o nic zásadního, ale jako překvapení na závěr to funguje fajn), se zde najde, dojde na nečekanou vsuvku (epizoda s laboratorními opicemi se fakt povedla) a potěší i sympaticky epické finále s davy statistů. Akce se sice obejde bez výraznější dávky napětí a strašidelné atmosféry, ale množství je více než dostatečné a provedení vévodí pohotová ruční kamera (podobné dostaveníčko přímo volalo po nějaké adrenalinové jednozáběrovce, ovšem nestalo se). Škoda jen, že po stránce explicitních fatalit tvůrci podstatně více nepřitlačili na pilu (brutální/krvavé odklízení postav sice nechybí, ale bez doprovodu výživnějších detailů).

Neuromancer (Sezóna 1)

Nevěřím vlastním očím a uším, peklo fakt zamrzlo:-). Na tohle čekám 30 let (od Johnny Mnemonica a tehdejšího zjištění z časopisů, kdo je to Gibson a co je jeho debutová kniha zač), přičemž 25 let (od Matrixu, který pojem cyberpunk dostal do povědomí i obyčejného diváka a nikoliv fanouška žánru) marně doufám, že si po řadě "duchovních nástupců", kteří přišli poté (Ghost In The Shell, Alita: Battle Angel, Altered Carbon, Blade Runner 2049, Cyberpunk 2077, atd.), někdo konečně vzpomene i na bibli cyberpunku, se kterou to všechno začalo. Teď už nezbývá nic jiného než se tiše modlit a doufat, že to bude stát za to:-). Plus kudos za sázku na seriál a nikoliv film, snad tvůrci tu výsadu násobně větší stopáže náležitě využijí.

Spider-Man: Brand New Day (Bilance)

No Way Home na rozdíl od Homecomingu a Far From Home trhl skoro 2 miliardy, protože obecně štědrý vánoční slot (hodně chytrý tah, kdyby si Disney tenhle slot nezabral s Doomsday, vsadím se, že by Spidey nastoupil do služby zase na konci roku), přetrvávající hype po Endgame (vtipné je, že teď se karty obrátí a naopak Spidey bude svými kvalitami přitápět pod kotlem Doomsday) a hlavně absolutní fan service faktor, tj. Maguire a Garfield na palubě. 

Je tady sice hype po No Way Home, ale taky Marvel fatigue, žádná z hostovaček nemá fan service power jako dvojice ex-Spideys a pak je tady ta IMAX (nebo obecně PLF) kolize s Nolanovou trvalkou. Jestli film nakopnou soudruzi a nechají ve stranických pokladnách 300 mega plus, tak se možná posune k podobnému numeru jako No Way Home, jinak ovšem sázím na to, že zaparkuje někde okolo mety 1.6 miliardy. A samozřejmě se budu milerád mýlit, pokud budu úplně mimo a film nechá No Way Home za sebou, protože Spidey je jediná současná komiksovka, která si ty obří prachy zaslouží:-).

---

Tak fajn, dvoumiliardová meta pavoukem pokořena a můj předpremiérový tip na finální numero se zase ukázal jako úplně vedle (ještěže nejsem sázkařský typ:-)), přičemž podle všeho tady platí poučka o tom, že stran vysávání peněženek "sky is the limit":-). A to prosím bez fan service podpory ex-Spideys, štědrého vánočního slotu a nějakého marvelovského super úspěšného předskokana s Marvel hype boostem na maximum jako byl minule Endgame (D&W bych sem nepočítal, to je kapitola sama o sobě, chodilo se na Reynoldse a Jackmana a na nic jiného, navíc pavouk se tam ani neukázal).

Sice tak úplně nechápu, čím se to tak mocně trefilo publiku do vkusu oproti předchozím filmům a nad rámec dlouholeté obrovské Spideyho popularity (konečně zase kvalitní marvelovka, potažmo komiksovka, v kinech, návrat ke street level měřítku, znatelná soudružská výpomoc, word of mouth efekt, všechno dohromady?), ale jsem za to rád, protože tahle vstupenka Sony do klubu dvoumiliardářů se povedla a balík prachů si zaslouží (na rozdíl od některých jiných marvelovek). Už teď jsem zvědavý, kolik mizerných SSU bokovek, které si v pokladnách nabijí hubu, chudák Spidey zase zafinancuje:-).