The Birthday Party 5/10

V průběhu filmu hlavní postava prohlásí, že o ní byl natočený film, načež jiná postava reaguje tipem na Godfathera. Což je ze strany Jiméneze a spol. jednak docela povedený meta humor a jednak nezamýšlená palba do vlastních řad. Protože epickou životní fresku o mocenském vzestupu a pádu pohádkově bohatého rejdaře z předlohy zredukovali až do takové míry, jako by Coppola z Puzovy knihy natočil pouze úvodní svatební sekvenci a s pocitem dobře odvedené práce skončil.

Pár scénám nechybí zajímavě tajnosnubná atmosféra podpořená náladovým OST, což je dáno zejména tím, že značnou část stopáže není (minimálně pro neznalce předlohy) zřejmé, jakým směrem se bude děj filmu nad rámec žánrového ukotvení vztahovým dramatem ubírat, Dafoe neumí podat průměrný (natož nekvalitní) herecký výkon, tudíž nepřekvapí, že i v tomhle počinu hraje výborně a celé se to stihne odehrát v poměrně snesitelné stopáži. Tím ovšem veškerá pozitiva téhle "narozeninové" historky končí. Problémem totiž je, že je zabalena do nepříliš zajímavého (natož zábavného) děje.

Nějaká alespoň trochu dramaturgicky nosná linka se pořádně rozjede až po hodině čistého času a její vyústění je značně neuspokojivé (na "rozlučkový" partnerský rozhovor vůbec nedojde, takže jedinému podstatnějšímu tématu filmu chybí klimax), hlubší, respektive jakýkoliv, psychologický ponor do charakterů, motivací a minulosti postav neproběhne a hned několik vedlejších dějových linek (nastávající ex-manželka, služka/důvěrnice, nápadník z dětství, atd.) skončí v propadlišti dějin. Důsledkem toho všeho je, že drama a emoce fungují s notně proměnlivou účinností (ve většině scén sotva napůl).

Affection 5/10

Hlavní postava se po tragické nehodě, při které utrpěla traumatickou ztrátu paměti, uchýlí se svou rodinou na odlehlý statek, aby se pokusila si vzpomenout na své bližní a celý svůj předchozí život. Menší zádrhel spočívá v tom, že tragická nehoda nebyla tak úplně nehoda a nahodilé útržky vzpomínek odhalují zcela jinou identitu její osobnosti, než o které ji přesvědčuje její staronový starostlivý manžel. Načež začne pátrat po tom, jak se věci mají, aby zjistila "šokující" pravdu.

Podobných historek na totožné téma se už v minulosti natočilo nepočítaně a prakticky pokaždé šlo jen o to, zda se tvůrci rozhodli vsadit na psychologický thriller víceméně ukotvený v realitě (falešná "rodina", záměrně potlačené vzpomínky, schizofrenní rozdvojená osobnost, atp.) a nebo popustili uzdu své fantazii a v průběhu filmu přesedlali do žánru sci-fi (klonování dna, přenosy vědomí, virtuální realita, atp.), aby v závěru samozřejmě došlo na nějaký "překvapivý" plot twist.

Debutant Meza to vyřešil metodou chytré horákyně a vydal se oběma směry, což by samo o sobě vůbec nevadilo, právě naopak, protože by divák dostal balíček dva v jednom. Problémem ovšem je, že ani v jedné dramaturgické poloze není schopen přijít s čímkoliv novým/jiným/nečekaným, čím by se odlišil od početného zástupu žánrových předchůdců. Čehož důsledkem je, že atmosféra funguje se střídavým účinkem, napětí se dostavuje v notně umírněné dávce jen ve finále a na explicity je potřeba rovnou zapomenout. Jediné světlo na konci tunelu představuje slušně hrající Rothe a střídmá stopáž.

Nightborn 5/10

Napůl folkový horor o lesním monstru maskovaném za poněkud výstřední batole a na napůl psychologický thriller o těžkém údělu mateřství a poporodní psychóze přivádějící novopečenou matku na pokraj šílenství, přičemž obě roviny mají ve filmu stejnou váhu a je pouze na posouzení diváka, které variantě (nezdárný potomek je zplozenec temných sil a nebo se vše odehrává pouze v pomýlené mysli nebohé rodičky, která ztratila rozum) po skončení filmu dává přednost.

Podobných historek na totožné téma, záměrně se pohybujících přesně na hraně mytologické fikce a reality tak, aby šlo film interpretovat oběma způsoby, se už ovšem natočilo bezpočet a tahle víceznačná žánrovka z řady ničím podstatným nevystupuje a přebírá od nich všechny obvyklé žánrové atributy (psychologická studie rozpadu partnerského vztahu v přímém přenosu, tempo z kategorie slow burn, postupně se stupňující vztahová toxicita a nastupující psycho teror, atd.).

Nicméně to ještě neznamená, že by se zde nenašlo i pár věcí, které lze pochválit. Ať už se jedná o důmyslný tah tvůrců po většinu stopáže ponechat tvář dítěte zahalenou tajemstvím, čímž udržují diváka až do konce filmu na pochybách, zda jde skutečně o monstrum nebo ne, pečlivě budovanou atmosféru nejistoty/nervozity, pár vhodně umístěných explicitních scén (a to jak stran očekávaných krvavých brutalit, tak i překvapivě odvážné nahoty), patřičně náladový OST nebo slušné herecké výkony castingu. Pro zapamatovatelnější dojem by ovšem bylo potřeba přidat na důrazu v obou polohách filmu.

Lucky Strike 5/10

Komorní válečná žánrovka o strastiplné pouti přeživšího vojáka (a jeho nezničitelné vysílačky:-)), který se po zničení své jednotky ocitl sám za nepřátelskými liniemi uprostřed poslední velké nacistické ofenzívy, zpět ke spojencům. A současně filmový walking simulator v druhoválečných kulisách s hlavní postavou, která v režimu one man army postupně prochází jednotlivými dějovými epizodami (z nichž každá je jiná). A co je překvapivé, celé to kupodivu (v rámci možností) funguje.

Rozpočet, jak to už u podobných nezávislých produkcí obvykle bývá, nebyl nijak závratný, což je na filmu samozřejmě tu více, tu méně nápadně poznat, nicméně tvůrci si byli tohohle nedostatku moc dobře vědomi a z minima ve filmu vytěžili maximum možného. Pochválit je potřeba zejména výpravu, kostýmy, použitou techniku a natáčení na lokacích, které opravdu evokují prostředí, ve kterém se skutečná bitva odehrála (na rozdíl třeba od žánrové klasiky Battle of the Bulge).

Samotné akce je sice málo a měřítkem z pochopitelných důvodů taktéž neohromí, přesto pár napínavých/dramatických situací by se ve filmu našlo (a dokonce dojde v závěru i na příběhový zvrat, byť je pro fanoušky historie předem snadno odhadnutelný), což je podpořeno i kamerou, která v několika scénách předvede překvapivě povedenou práci, respektive pozvolnou kamerovou jízdu. Nicméně psychologická rovina jen klouže po povrchu, vedlejší linka s vedoucí směny působí podivně až nevěrohodně, finále si žádalo silnější emoce a Eastwood v podobně náročné roli naráží na své herecké limity.

Soulm8te 5/10

Jedna slušná "garážová" scéna nekompromisního odklizení nepohodlného svědka na střídačku s vydatnou dávkou gore, zbytek ničím objevná splácanina Fatal Attraction, Child's Play a tuny podobných sci-fi žánrovek se vzpurnou fembotkou v hlavní roli (jako pár let stará Subservience). Oznámení, že studio vzalo zpátečku a tomuhle spin-offu M3GAN pro mírně pokročilé zrušilo kino premiéru a uklidilo film na stream, vcelku jasně naznačovalo, že se zde žádná pecka konat nebude. 

A tak se také stalo. Dolan není schopna přijít s čímkoliv novým/nečekaným/jiným, co by ohrané schéma na osvědčené téma testování nadlidsky silného a super inteligentního androida v domácnosti (nejlépe s vypnutými bezpečnostními protokoly) jakkoliv oživilo (tudíž nadále platí, že v kategorii full metal sexy bitch s přehledem vládne schovanka Skynetu T-X:-)) a v průběhu děje si jen odškrtává ze seznamu jedno žánrové klišé za druhým (nadržená umělohmotná společnice ovládne celou chytrou domácnost, pokusí se odklidit lidské konkurenty a nakonec se obrátí i proti svému klientovi, atd.).

Potenciální eso v rukávu mohl být eRkový rating, nicméně ani v tomhle ohledu se žádné strhující/vzrušující představení nekoná. Z pohledu krvavých/brutálních explicit stojí za řeč pouze epizoda v garáži, stran pikantních postelových hrátek pár letmých záběrů (polo)nahotinek a to je tak vše. Ani po stránce finálového zúčtování s kybernetickou femme fatale a dekompozice jejího zevnějšku se nic pozoruhodného neodehraje (likvidace Chuckyho v kterémkoliv díle je úplně jiná liga). Casting odvádí solidní práci (Fox ovšem nad Sullivan v sexy poloze jasně vyhrává na body:-)), Dolan a spol. nikoliv. Sequel M3GAN se ukázal jako slepá ulička, tohle dopadlo stejně, tak snad si Wan s Blumem s touhle značkou dají pauzu.

The Devil's Mouth 5/10

Žrádlo pro ryby, totiž skupinka výletníků, nešťastnou náhodou uvězněná v nekonečném labyrintu zatopených jeskynní s poněkud neklidným panem domácím, totiž zubatou smrtkou s trojúhelníkovou ploutví. Na papíře to působilo jako ideální premisa pro intenzivní survival animal horor s lidožravým squatterem v hlavní roli. V praxi to bohužel dopadlo jako zapomenutelná spotřebka na jedno použití. Po Wirkolovi a Harlinovi si na žralocích letos vylámal zuby i rutinér Wadlow.

Samotný děj nemá smysl vůbec řešit (bloudění sem a tam s občasnými vsuvkami s krvelačným záškodníkem, postupně navyšujícím skromný bodycount), jelikož stran jakéhokoliv překvapení tvůrcům došly nápady hned po úvodních titulcích a ve zbytku filmu už jedno ohrané žánrové klišé střídá druhé (s čestnou výjimkou hlavní postavy je partička trosečníků složena z nezajímavých (nebo rovnou nesympatických) figurek, jaké postavy se dožijí závěrečných titulků a jaké nikoliv je jasné obratem po jejich nástupu na scénu, hlavní záporák se objevuje pokaždé v ideálním čase na ideálním místě, atd.).

Na druhou stranu napětí, respektive strašidelná atmosféra, v rámci krvavých interakcí postav s hladovým bubákem se sice dostavuje jen nárazově, respektive zcela absentuje, ale žraločí nemesis nepůsobí tak očividně digitálně jako je tomu u podobných nenáročných kousků zpravidla zvykem, produkční hodnoty obecně jsou na slušné úrovni (kudos za natáčení na reálných lokacích a nikoliv ve studiu), hlavní postava si projde jistým charakterovým vývojem, finále je postaveno na chytrosti a nikoliv síle/štěstí/náhodě a sympatická Newton v hlavní roli je jako obvykle herecky fajn a táhne film nahoru.

Passenger 5/10

Øvredal před lety zabodoval s The Autopsy of Jane Doe, ovšem od téhle zábavné záležitosti z pitevny uplynulo už spoustu času, který mistr strávil (bohužel marným) hledáním bývalé formy. Takže příliš nepřekvapí, že se mu ztracené mojo nepodařilo najít ani tentokrát. Nápad s potulným cestujícím, který pomáhá posádkám vozidel na onen svět, sice moc originality nepobral (taková démonická variace na osmdesátkového Hitchera), ale jako premisa pro hororovou road movie žánrovku skýtala jistý zábavný potenciál. Ten byl ovšem Øvredalem (jako obvykle) naplněn pouze z poloviny.

Pominu nelogické chování postav (stopařský bubák operuje ve vozidlech, takže nejlepší bude celý film jezdit dodávkou sem a tam a nikoliv se uchýlit do motelu nebo kamkoliv jinam), prapodivné fungování mytologických pravidel (někdy se nadpřirozený squatter do dodávky bez problémů dostane a zaútočí na posádku, jindy kdovíproč ne a nezbývá mu než strašit okolo), hromadu laciných lekaček, které jsou předvídatelné dlouho dopředu a samotný vzhled a vystupování démonického záškodníka, vyvolávající spíše smích než děs a hrůzu. Hlavní problém spočívá v nepřesvědčivém narativu.

Proběhne povinná expozice a poté se nepochopitelně dlouho řeší všechno možné, jen ne nahánění hlavních (případně jakýkoliv jiných) postav titulním záporákem, čehož důsledkem je spousta zbytečných dialogových scén, ve kterých se formuje vztah ústřední dvojice, což je to poslední, co je v podobném typu filmu zapotřebí. Nervózní napětí a strašidelná atmosféra se tak dostavuje jen příležitostně. Vzhledem k nuznému počtu vystupujících postav dosahuje bodycount mizivých hodnot a stejně tak finále by si zasloužilo o něco větší grády. Za pozornost tady stojí jen sympatická fatalita s gore nadstavbou a povedená procházka po parkovišti, která stojí jen na krouživém pohybu kamery a zvukových efektech.

Enola Holmes 3 5/10

Jestli někdo doufal, že výměnou na režisérské stoličce se stran kvalit série něco změní, tak doufal marně. Celá tahle značka samozřejmě existuje jen proto, aby streamovací továrna na instantní zábavu udržela herecké dřevo MBB v diváckém povědomí i po finální sezoně ST, takže není překvapením, že to tahle obsahově výplňová série dotáhla rovnou na trilogii. Překvapením ovšem je, že streamingový fastfood dělá všechno proto, aby se po MBB co nejrychleji zavřela voda, protože ve trojce se nepochopitelně zredukovalo i to málo, co v jedničce a dvojce výborně fungovalo.

Čímž je myšlena účast sympaťáka Cavilla, který očividně neměl čas a tak se vymyslela historka s únosem nejlepšího detektiva na světě, aby se na place nemusel zdržet déle než je nezbytně nutné. Akce je navíc ještě méně než posledně (přičemž už ve dvojce došlo ke znatelnému množstevnímu úbytku oproti jedničce) a provedením (choreografie, práce s kamerou a střihem, kaskadérské kousky) jako obvykle nestojí za řeč. Nová posila do týmu Patel je v ději vyloženě do počtu a ani nová destinace nedostane vyjma pár establishing shotů šanci se ve filmu ukázat v celé své ostrovní kráse.

Jinak je ovšem vše při starém. Herecký rejstřík MBB se nadále omezuje na drsné/odhodlané výrazy (tzv. Eleven mode:-)) a nebo legační/vystrašené/romantické pitvoření (naštěstí mnoho příležitostí se v nějaké herecky trochu náročnější scéně předvést, tj. naplno ukázat své limity, nedostane), hlavní záporák má jen cameo vystoupení, komediální výstupy a vtipné prolamování čtvrté stěny se potýkají se značnými rezervami a příběhová linka se obejde bez jakéhokoliv nápadu nebo překvapení. Polehčující okolnosti jsou produkční hodnoty (výprava a kostýmy odvádějí slušnou práci) a rozumná stopáž.

Citizen Vigilante 5/10

Cože, to vypadá, jako by se notorický fušer Boll na stará kolena naučil filmařině a vyplodil zábavnou brakovou žánrovku, přičemž do hlavní role navíc ukecal podobnou personu non grata Hammera. Bohužel to tak opravdu jen (pár úvodních minut filmu) vypadá a tahle stathamovka z výprodeje (a tudíž bez Stathama) na oblíbené exploatační téma "deratizace sousedství od škodné" (jako za starých dobrých časů Bronsonova řádění v Death Wish) schovává v rukávu jen jedno eso.

A totiž notně nekompromisní/kontroverzní přístup samozvaného mstitele bezpráví k řešení aktuálních společenských problémů (přesněji řečeno migrační krize). Což je na jednu stranu fajn (politická korektnost si bere dovolenou), na druhou stranu se jistě najde spousta psychopatů, kteří Bollův anarchistický manifest vezmou doslova a někteří z nich se možná vydají do ulic (s čímž mají cenzoři problém a já se jim nedivím). Fajn, jaké další silné karty si mistr drží u těla? 

Hammerův obstojný herecký výkon, nechronologickou strukturu vyprávění, která do jisté míry dokáže udržet diváka v napětí (zejména hádáním, zda se berlička s nespolehlivým vypravěčem na konci promítne do nějaké nečekané pointy, což se ovšem nestane) a pár akčních scén, ve kterých dojde na sympaticky brutální/krvavé gore skopičiny. A to je vše. Hlavní postava je stejný ze řetězu utržený maniak proti kterým bojuje (takže jakékoliv sympatie vůči jeho konání se hledají těžko), nějaký soudržný děj prakticky neexistuje a film se rozpadá na mozaiku scén náhodně seřazených za sebou, poselství filmu je k smíchu (za všechno zlo ve společnosti jsou odpovědní migranti, tak určitě:-)), naopak tolik potřebný (ideálně černý) humor zcela absentuje a řemeslné kvality filmu jako obvykle narážejí na limity mistrových schopností.

Slanted 5/10

Jak vyřešit všechny (domnělé i skutečné) problémy ve svém životě? Přece rázným řezem. Nejlépe do svého obličeje:-)). Proč po The Substance, Shell, The Ugly Stepsister a dalších podobných žánrových kouscích natáčet další variaci na téma "krásy za každou cenu", aniž by se čímkoliv odlišovala od své konkurence? Na tuhle kruciální otázku si Wang odpověděla "a proč by ne?" a jak řekla, tak také ve svém autorském počinu udělala. Jako debutová práce to je nic proti ničemu, ale …

Wang v rámci narativu není schopna přijít s jakýmkoliv neotřelým nápadem nebo nezvyklým prvkem (ať už stran pojetí tématu, žánrového posunu nebo odlišné perspektivy). Po příběhové stránce se tak film drží v zajetých kolejích všech obdobných poučných historek o splněných snech, které se nakonec ukážou být noční můrou, což platí i pro závěrečnou pointu (životní lekce skrze deziluzi z padlého idolu), která vyzněním nestojí za víc, než jen rozpačité pokrčení rameny. 

A nezachraňuje to ani naplňování žánrových atributů (stran humorných, tragikomických i dramatických situací se Wang nepouští do žádných větších akcí, přičemž i neblahé následky operace jsou vykresleny vskutku decentním způsobem, takže nějaké body horor hrátky se nekonají ani omylem), ani myšlenkový přesah (satirická rovina a sociálně-kritický podtext na konto rasových předsudků, společenských konvencí a národní identity končí někde na půli cesty). Wang se může opřít o slušně hrající casting v čele se sympatickou dvojící Grace a Chen. Ve všech ostatních aspektech jí to skřípe.

Heel 5/10

Spořádaný otec od rodiny s poněkud svéráznými výchovnými metodami odchytí na ulici nezvladatelného adolescenta, aby jej spoutaného řetězy ve sklepě za pomocí elektrošoků a teleskopického obušku naučil slušnému chování. Ideální startovací pozice pro napínavou psycho thrillerovou (nebo ještě lépe hororovou) žánrovku. O to více, když se hlavní role zhostil Graham, který si podobnou "mentorskou" polohu vyzkoušel v seriálovém Adolescence. Tvůrci ovšem byli proti.

Namísto toho totiž vsadili na nevyrovnaný mix rodinné vztahovky a sociálního dramatu, ve kterém nedobrovolný vězeň podstupuje nepříliš přesvědčivou charakterovou proměnu z bezohledného drogově závislého násilníka na nadějného mladého muže a napraveného člena společnosti na pozadí spousty nezajímavých dialogových scén, ve kterých se nic dramaticky nebo emocionálně silného (natož napínavého) nestane. Dokonce i závěrečná konfrontace vyzní do prázdna.

Nepochopitelné chování všech přítomných postav (a to na obou stranách barikády) není bohužel v průběhu děje nijak vysvětleno, což zpočátku napomáhá "podivné" atmosféře, nicméně ve finále jen umocňuje nevěrohodnou/nesmyslnou pointu (to měl být jako stockholmský syndrom v praxi a samaritánská pomocná ruka další ztracené duši?). Téma násilí ve společnosti je zmíněno jen okrajově a ani nějaká hloubková psychologická studie charakterů v krizové situaci se nekoná. Casting v čele s Grahamem a Boonem hraje slušně a v pár scénách probleskne náznak černého humoru, ale tím to končí.

Blood Star 5/10

Bezbranná nadějná mladá žena na útěku, vychytralý seriálový vrah, který si právě vyhlédl další oběť, nekonečná dálnice uprostřed pouštní pustiny, zaprášené bistro v jakémsi zapadákově a především hra na schovávanou, ve které si lovec a kořist dříve nebo později prohodí své role. Podobných desert highway žánrovek se už natočilo nepočítaně. Debutant Jacomelli se proto rozhodl, že tuhle ohranou premisu oživí tím, že sběratelem trofejí bude psychopatický strážce zákona.

Což je bohužel jediný alespoň trochu zajímavý prvek, byť způsobem, jakým je ve filmu pojatý (frajer s odznakem rozdává headshoty na potkání, v okrese beze stopy "zmizela" hromada lidí, aniž by s tím měl kdokoliv problém, atd.), se řadí k čiré fikci:-). Protože ve všech ostatních ohledech Jacomelli jen recykluje jedno žánrové klišé za druhým, ať už se jedná o vývoj děje (všechny "šokující" zvraty jsou jasné dopředu), motivaci hlavního záporáka nebo podobu finálního zúčtování.

Všudypřítomnou předvídatelnost do jisté míry vynahrazuje casting (Camacho v hlavní roli odvádí slušnou práci, Schwab v poloze zkorumpovaného/psychopatického šerifa/zabijáka dokáže v několika scénách upoutat pozornost), pěkné pouštní exteriéry a pár dílčích scén (sympaticky nekompromisní jazykové okénko:-), satisfakční koncovka). Citelně tomu chybí jakákoliv nápaditost (narativ, produkční hodnoty), nicméně jako jednorázová žánrová spotřebka to je nic proti ničemu.

Dreams 5/10

Hutné psychologické drama o tajném (protože společensky kontroverzním) vztahu nadějného mladého tanečníka (toho času nelegálního přistěhovalce) a postarší zámožné paničky (jejíž rodina trpí rasovými předsudky), který se z idylického randění promění v toxickou vztahovku a posléze v psycho thriller, ve kterém hlavní roli hraje manipulace, zrada, zneužití moci a pomsta. Něco takového si asi Franco představoval, že ve své historce na rezonující téma divákům naservíruje. 

To by se ovšem k něčemu alespoň trochu zajímavému, natož podnětnému nebo strhujícímu, stran psychologické studie komplikovaného (věkem, původem i společenským postavením nerovného) partnerství a zkoumání proměnlivé vztahové dynamiky ústřední dvojice, musel dopracovat nejpozději po skončení expozice (rádoby provokativně explicitní sexuální interakce, typu "živočišné" rychlovky na schodech, při kterých se divákovi neodhalí vůbec nic, se nepočítají:-)) a nikoliv až dvacet minut před koncem filmu, přičemž i to málo, s čím se zde nakonec vyrukuje (žánrová výhybka), nestojí moc za řeč.

Šokující plot twist totiž nepůsobí jako smysluplné vygradování předchozího děje, podpořené charakterovým vývojem obou postav, ale jako zoufalý pokus dodat filmu v závěru nějaký dramatický/emocionální náboj. Což se sice (víceméně) podařilo, ale za cenu značně nepřesvědčivé charakterové otočky jedné z postav a vkročení do hájemství napětí a fyzické konfrontace, které se ovšem nedotáhne do konce (a nejde ani tak o krotkou míru násilí, jako spíš o mizivou intenzitu psycho teroru). Film zachraňuje jen pár povedených scén (baletí vsuvka) a obstojně hrající dvojice Chastain a Hernández.

One More Shot 5/10

Konverzační vztahovka s bonusem navíc v podobě časové smyčky a z toho plynoucího videoherního učebního procesu "znovu a lépe", kterým se hlavní postava pokouší (na úkor jiných) zlepšit svůj partnerský život, aneb debutová odpověď protinožců na hollywoodskou (shodou okolností taktéž debutovou) feel-good rom-com žánrovku Palm Springs. Bohužel zdaleka ne tak povedenou, což je velká škoda, jelikož sympatická Browning v hlavní roli podává příjemný herecký výkon.

Divácky vděčnou premisu s cyklickým opakováním téže situace jakožto zdrojem nejrůznějších humorných/dojemných (případně absurdních/bizarních) scén, kterými hlavní postava prochází na cestě k obnovení bývalého vztahu (ve druhém plánu se samozřejmě odehrává její charakterový vývoj, aby se na konci stala lepším člověkem), totiž tvůrci nedokážou ve filmu pořádně prodat a z originálního nápadu stran romantické, komediální i dramatické roviny vytěžit plný potenciál.

Po stránce děje, dialogových výměn i charakterů (s čestnou výjimkou doktora) tomu chybí větší nápaditost (jednotlivé události, respektive jejich variace, v rámci smyčky nejsou tak zajímavé, jak by mohly být) a tah na branku (skutečně zábavných scén je v celém filmu jen pár). Což je možná záměr (soustředit se na psychologickou náplň a nikoli na první signální soustavu) a možná nikoliv (tvůrčí neschopnost), každopádně výsledkem je jen slušná žánrovka na jedno použití.

In The Grey 5/10

Další (tentokrát jen decentně) humorně laděná akční žánrovka z mistrovy dílny. Další variace na téma "týmová extrakční střílečka v ostrovních kulisách". A také další "spotřební film na klíč" (jinými slovy generický content filler). A v neposlední řadě další finanční průser (a to zcela po zásluze, tak jako v předchozích případech). Překvapuje to ještě někoho? Ritchie poslední pětiletku sice servíruje jeden žánrový kousek za druhým, ale ve většině případů jede v režimu na autopilota (čest všem výjimkám typu Covenanta), což platí i pro tuhle rutinní záležitost s parametry pilotu televizního seriálu.

Titul filmu totiž nejnovější Ritchieho počin charakterizuje dokonale. Nevýrazná šedá dominuje filmu v podstatě ve všech ohledech. Příběhová linka evokující ze všeho nejvíce videoherní tutorial se obejde bez jakéhokoliv překvapení, napětí, dramatu nebo emocí, protože první polovina filmu důsledně vykecá veškeré atrakce, které na diváka čekají ve druhé polovině, aniž by se cokoliv z pečlivě připraveného plánu odehrálo jinak. Všechny hlavní postavy bez výjimky spadají do kategorie nezajímaví panáci, vedlejší postavy jsou pro změnu zaměnitelná stafáž určená pro navýšení počtu headshotů.

S čímž souvisí samotná akce, která je ukázkově sterilní jak po stránce choreografie, tak řemeslného zpracování (práce s kamerou, hudbou a střihem vykazuje mizivou snahu o jakoukoliv invenci). Stejně tak na poli humoru a nadsázky se film potýká se značnými rezervami (většina vtipů končí ve stádiu pokusu). A nezachraňuje to ani casting, který si zde akorát vydělává na nájem (Cavill s Gyllenhaalem herecky odvádějí nejnutnější minimum, přičemž vzájemná buddy chemie moc nefunguje, González ukáže hezkou tvářičku a to je tak vše, Bardem je v ději jen do počtu, dvojice Hivju a Pike je naprosto nevyužita). Výsledný značně rozpačitý dojem mírně vylepšuje jen obstojná (a nezáměrně úsměvná) akční koncovka ve videoherním stylu (obtížnost "začátečník", tj. ammo a plot armor na maximálním levelu, ai protivníků přesně naopak:-)).

Mother 5/10

Fiktivní "životopisné" drama o tom, jak se oslavovaná (a současně kontroverzní) světice v rozmezí několika dnů před tím, než oblékla svůj ikonický hábit a vydala se do ulic pomáhat nejchudším z chudých pod vlastní "značkou", potýkala s morálními/etickými dilematy, vnitřními pochybnostmi a zkouškami víry, maskovanými autoritativním vystupováním. Co mohlo dopadnout jako inspirativní/rezonující portrét rozporuplné osobnosti, to skončilo jako ničím objevná žánrovka.

Smyšlená podstata filmu (vyjma hlavní postavy a jejího striktního názoru na problematiku přerušení početí je děj zcela vyfabulován) a tím pádem naprosto volné pole působnosti po stránce uchopení tématu (interpretací i zpracováním) se tvůrcům nepodařilo proměnit v jakkoliv podnětnou podívanou. Narativ rámovaný psychologickým vývojem rigidní hlavní postavy skrze ideový konflikt, pramenící z těhotenství její nástupkyně, se totiž obejde bez dramaticky nebo emocionálně silných scén, uspokojující katarze/pointy a stejně tak nekompromisní/provokativní vize s jasným autorským rukopisem.

Film zachraňuje především Rapace, která v hlavní roli nepřekvapivě podává přesvědčivý herecký výkon (nicméně ten prapodivný přízvuk si mohla odpustit:-)) a rovněž Hoeks odvádí poctivou práci (velká škoda, že po účinkování v BR2049 a posledním Miléniu se po ní slehla zem). V průběhu děje dokáže opakovaně zaujmout i netypický, ale nečekaně funkční OST a za zmínku stojí i výborná hypnotická taneční vsuvka nápaditě podbarvená úderným songem (podobně stylových scén je ovšem ve filmu naprosté minimum), která jasně naznačuje, nakolik působivou záležitostí tohle téma mohlo být.

Iron Lung 5/10

Železné plíce si žádají vskutku železné nervy. Předlohu neznám, takže nevylučuji, že ve hře tenhle po všech stránkách (narativ, casting, produkční hodnoty) minimalistický přístup může skvělým způsobem fungovat a dokonce bych si dovedl představit, že jako půlhodinový kraťas by to mohlo být fajn, ovšem v celovečerní podobě Fischbachův debutový počin funguje sotva napůl. To nejlepší na celém filmu tak bohužel není ani příběh, ani postavy, nýbrž okolnosti jeho vzniku.

Největší problém tady představuje totálně přepálená stopáž, která v kombinaci s prakticky neexistujícím, respektive úmorně repetitivním, dějem (jakože ovládání pohybu "ponorky", pokec přes vysílačku, jakože průzkum okolního prostředí, zkratkovité flashbacky, psychedelické vize a tak pořád dokola, bez nějakého nečekaného plot twistu nebo alespoň úderné pointy) a utahaným tempem způsobuje, že pár relativně zábavných momentů je utopeno v záplavě nezajímavých scén, ve kterých se do popředí dostává únava materiálu a z toho plynoucí nuda a kontrolování časomíry.

Fischbach v hlavní roli hraje vcelku slušně, správně industriální/retrofuturistický design interiéru ponorky se povedl, klaustrofobická atmosféra se občas příjemně připomene, mysteriózní world-building kombinující náznaky náboženské symboliky, mimozemské potvory a závěrečný výlet do body hororu je zajímavý nápad a navzdory skromnému rozpočtu se v rámci produkčních hodnot podařilo dodat jistou kvalitu (pár nápaditých záběrů z netradičních úhlů by se zde našlo a pochválit zaslouží působivá práce se zvukem), ale vyprázdněný děj a enormní stopáž film potápí do kvalitativních hlubin.

Fuze 5/10

Když poslední pětiminutovka před závěrečnými titulky s vysvětlujícím flashbackem, který sám o sobě představuje jen nadbytečný doslov, je to zdaleka nejdramatičtější, potažmo nejzábavnější, co se v celém ději odehraje, tak to pro film není nejlepší vizitka. Mackenzie si po skvělém Outlaw Kingovi dal od natáčení filmů na dlouhá léta pauzu, aby se loni vrátil na scénu skrze obyčejnou spotřebku Relay a v podobném, nepříliš přesvědčivém, stylu bohužel pokračuje i tady.

Přitom to začíná tak nadějně. Premisa s vychytralou vykrádačkou banky pod rouškou evakuace sousedství kvůli hrozbě výbuchu bomby (taková nepřiznaná vykrádačka na druhou v podobě kopírky nápaditého heistu z trojky Die Hard, od bomby, přes banku, až po útěk skrze tunely kanalizace:-)) na papíře slibovala divácky vděčný mix zábavné týmovky, promyšleného heistu, procedurálního vyšetřování, napínavé únikovky a samozřejmě efektní akce. Prakticky nic z toho ovšem Mackenzie ve filmu nedoručil a ve všech důležitých ohledech (napětí, drama, humor, akce) jede jen na půl plynu.

Mackenzie nemá tak úplně jasno v tom, optikou jaké postavy (nebo skupiny postav) vypráví děj a tak neustále přepíná pozornost z bandy zlodějů na strážce zákona, čehož důsledkem je, že vlastně není komu držet palce, ústřední heist mise se obejde bez nějakého originálního/zajímavého nápadu, v průběhu děje sice dojde na několik příběhových zvratů, ale žádný z nich nepřekvapí (spolčení postav je zřejmé záhy po začátku filmu) a samotná akce neohromí ani množstvím, ani řemeslným zpracováním (při tom prostor na nějakou intenzivní bitku nebo energickou honičku ve filmu rozhodně je). Casting odvádí slušnou práci a rozumná stopáž zajišťuje svižné tempo, ale na něco více než řadovou žánrovku to nestačí.

Mother Mary 5/10

O tom, jak si světoznámá popová diva nechává ušít zbrusu nový kostým pro svůj návrat na scénu po prodělané nehodě na pódiu. Nebo o tom, jak se populární umělkyně po letech setkává se zahořklou módní návrhářkou, s níž v minulosti sdílela partnerský i profesionální život, aby si spolu prodiskutovaly dávné křivdy, bolístky a traumata. Případně o tom, jak se psychicky zlomená zpěvačka snaží vypořádat s vlastními i cizími démony. A nebo taky ne a je to o něčem úplně jiném.

O čem přesně Loweryho konverzační, komorně pojatá (převážná část děje se omezuje na dvojici hlavních postav a jednu scénu), historka s občasnými (vcelku povedenými) muzikálovými vsuvkami z koncertů a jejich zákulisí pojednává, se mi až do konce závěrečných titulků pod nánosem artové nadstavby nepodařilo rozklíčovat. Zhruba do poloviny filmu Lowery prezentuje neobjevné, ale obstojné psychologické vztahové drama se zajímavými dialogovými výměnami a audiovizuálně stylovými výlety na pódium. Poté ovšem vstoupí do hry zcela nový prvek a začne se odehrávat malinko jiné představení.

Komplikovaný vztah ústřední dvojice se náhle manifestuje v alegorické/metaforické/abstraktní rovině (a nebo taky ne a celý zbývající děj se odehrává v hlavě hlavní postavy, která definitivně přišla o rozum:-)), spirituální seance se prolíná s psychedelickým tripem a hranice mezi realitou a fikcí se stírá, aniž by to celé v závěru jakýmkoliv způsobem rezonovalo (dramatickou nebo emocionální katarzí, šokujícím plot twistem, nadčasovou pointou). Hathaway podává slušný herecký i pěvecký výkon, většina songů je fajn a Lowery párkrát předvede nápaditý přechod z jedné scény do druhé, ale to je vše.

Faces Of Death 5/10

V jistých fanouškovských kruzích kultovní pseudo-dokumentární stejnojmenný kousek z neméně kultovního seznamu plného podobných "video nasty" laskomin, ze kterých v 70s a 80s filmových cenzorům vstávaly vlasy na hlavě, se z rukou Goldhabera dočkal moderního "přepracování" v podobě standardně pojaté žánrovky (žádné "zlepšováky" ve stylu found footage se naštěstí nekonají) s bonusem navíc ve formě meta nadstavby a nepostradatelného kritického komentáře.

Horor to není ani omylem (obvyklé žánrové atributy typu strašidelné atmosféry, mrazivého napětí, nepříjemných lekaček a explicitních fatalit s pořádnou dávkou gore buď zcela absentují nebo mají v ději minimum prostoru), ale na spřízněném poli krimi thrillerů na obdobné téma (pátrání po sériovém vrahovi s copycat přístupem (když to není vykrádačka bible, tak je to inspirace ve filmovém braku:-)), temná zákoutí dark webu, produkování snuffu) si Goldhaber vede docela dobře.

Docela dobře v tomto případě znamená nenáročnou žánrovou spotřebku na jedno použití. Ohraná berlička v podobě "společenského přesahu" (fascinace smrtí, negativní vliv sociálních médií), kterou tyhle braky maskují svou podstatu (tj. vydělat prachy pomocí kontroverzního obsahu) tady působí dost legračně, stran fyzického i psychického teroru se mohlo o poznání více přitlačit na pilu, pár logických nedostatků v chování postav by se zde také našlo a finále by potřebovalo silnější koncovku. Casting si ale zaslouží body za odvahu obsadit do hlavní role někoho podobně prostorově výrazného:-).