Wang v rámci narativu není schopna přijít s jakýmkoliv neotřelým nápadem nebo nezvyklým prvkem (ať už stran pojetí tématu, žánrového posunu nebo odlišné perspektivy). Po příběhové stránce se tak film drží v zajetých kolejích všech obdobných poučných historek o splněných snech, které se nakonec ukážou být noční můrou, což platí i pro závěrečnou pointu (životní lekce skrze deziluzi z padlého idolu), která vyzněním nestojí za víc, než jen rozpačité pokrčení rameny.
A nezachraňuje to ani naplňování žánrových atributů (stran humorných, tragikomických i dramatických situací se Wang nepouští do žádných větších akcí, přičemž i neblahé následky operace jsou vykresleny vskutku decentním způsobem, takže nějaké body horor hrátky se nekonají ani omylem), ani myšlenkový přesah (satirická rovina a sociálně-kritický podtext na konto rasových předsudků, společenských konvencí a národní identity končí někde na půli cesty). Wang se může opřít o slušně hrající casting v čele se sympatickou dvojící Grace a Chen. Ve všech ostatních aspektech jí to skřípe.