Smyšlená podstata filmu (vyjma hlavní postavy a jejího striktního názoru na problematiku přerušení početí je děj zcela vyfabulován) a tím pádem naprosto volné pole působnosti po stránce uchopení tématu (interpretací i zpracováním) se tvůrcům nepodařilo proměnit v jakkoliv podnětnou podívanou. Narativ rámovaný psychologickým vývojem rigidní hlavní postavy skrze ideový konflikt, pramenící z těhotenství její nástupkyně, se totiž obejde bez dramaticky nebo emocionálně silných scén, uspokojující katarze/pointy a stejně tak nekompromisní/provokativní vize s jasným autorským rukopisem.
Film zachraňuje především Rapace, která v hlavní roli nepřekvapivě podává přesvědčivý herecký výkon (nicméně ten prapodivný přízvuk si mohla odpustit:-)) a rovněž Hoeks odvádí poctivou práci (velká škoda, že po účinkování v BR2049 a posledním Miléniu se po ní slehla zem). V průběhu děje dokáže opakovaně zaujmout i netypický, ale nečekaně funkční OST a za zmínku stojí i výborná hypnotická taneční vsuvka nápaditě podbarvená úderným songem (podobně stylových scén je ovšem ve filmu naprosté minimum), která jasně naznačuje, nakolik působivou záležitostí tohle téma mohlo být.