Spider-Noir (Sezóna 1) 7/10

Zdaleka ne dokonalá, ale sympatická a po většinu času zábavná odbočka od filmové/seriálové rutiny, kterou Marvel v posledních letech předvádí prakticky v každém projektu (čest všem osamoceným výjimkám:-)). V rámci SSU premiérové live action seriálové dobrodružství pavoučího muže se může opřít hned o několik věcí najednou, ať už jde o originální nápad zkombinovat superhrdinskou komiksovku s film noir detektivkou, atraktivní (protože nepříliš často využívanou) volbu superhrdiny v seniorském věku nebo stylový audiovizuál, podpořený volitelnou barevnou/černobílou prezentací.

Tvůrci neponechávají nic náhodě a servírují divákům všechny osvědčené žánrové atributy všech podobných detektivních historek ze staré školy. Nesmí chybět životem unavená hlavní postava s cynickým přístupem k práci i vlastní existenci (vyplývajícím z traumatické minulosti), ale současně citem pro spravedlnost a správně nastaveným morálním kompasem, která trousí vtipné a notně sarkastické hlášky na potkání, rafinovaně smyslná (nebo smyslně rafinovaná:-)) femme fatale sledující vlastní cíle, příjemná retro atmosféra, přesvědčivá iluze NYC v období 30s za pomocí parádní výpravy a kostýmů a samozřejmě na první pohled banální případ, který se obratem zkomplikuje/zdramatizuje vstupem dalších hráčů do hry.

Nicméně bez několika zaváhání se to neobešlo. Cage v hlavní roli se po většinu času kontroluje, ale občas si neodpustí zabrousit do své domény expresivního herectví (jinými slovy přehrává na hraně nezamýšlené parodie). Tvůrci se vyhnuli dalšímu nepotřebnému originu a uvádějí diváka rovnou do středu dění, poměrně záhy se ovšem ukáže, že příběhová linka není zdaleka tak důmyslně propletená, jak se zpočátku jeví (obvyklá berlička v podobě retrospektivní epizody, která by jen zdržovala děj a natahovala stopáž se naštěstí nekoná a důležité informace se odbaví skrze flashbacky) a postrádá jakékoliv překvapení (zrádce ve vlastních řadách, předčasné odklizení některé postavy na střídačku, osudové finále, atd.).

Čehož důsledkem je, že v průběhu děje dojde jen na pár silných scén (vynucené přiznání skrze dobrovolný pád z okna, bitka v baru ve formě jednozáběrovky - škoda, že ty předěly mezi jednotlivými záběry jsou tak očividné). Navíc typických Spideyho propriet (nejvíce chybí intenzivní pov průlety ulicemi města) je tady poskrovnu, samotná akce se ke slovu příliš často nedostane a provedením ničím nevystupuje z řady (což je škoda, protože oproti slavnější pavoučí konkurenci s přátelským přístupem se hlavní postava nebojí ušpinit si ruce) a triková stránka kvalitativně sem tam zakolísá (digitálně kašírovaná pozadí, znatelný rozdíl mezi hercem (nebo kaskadérem) v kostýmu a digitální postavičkou v akčních scénách).