George A. Romero's Resident Evil 6/10

Čím si ukrátit volnou chvíli při čekání na nejnovější filmový příspěvek do fanoušky oblíbené hororové série z rukou šikuly Creggera? Přece dokumentem o legendární zákulisní historce o tom, jak filmovou adaptaci téhle kultovní videoherní značky dostal na starost zakladatel hororového podžánru s hordami šourajících se nemrtvých Romero a jak došlo k tomu, že se následně s produkcí filmu rozloučil a pod vzniklý počin se nakonec podepsal Anderson a nikoliv mistr osobně.

Geneze videohry, plány na expanzi značky do filmového průmyslu, najmutí mistra k natočení reklamy na videoherní dvojku a následně filmové zpracování, obligátní kreativní rozdíly mezi oběma stranami, spočívající v tom, že Romero plánoval natočit nekompromisní žánrovku pro omezenou cílovku, zatímco studio volalo po blockbusterovém fláku pro mainstreamové publikum, předčítání scén a obecný popis mistrova nerealizovaného scénáře, atd. Tohle všechno je fajn. 

Nebýt toho, že je to zabaleno do nekonečných chvalozpěvů na Romerovu genialitu (která ve skutečnosti začíná a končí u jeho zombie trilogie - na rozdíl od takového Carpentera, který má vedle Halloweenu na kontě další kultovní klasiky) a papouškování jeho zásadního podílu na obrodě hororového žánru (což mu nikdo nebere), skrze rozhovory s náhodně poskládanou skupinkou lidí, z nichž převážná většina se rekrutuje z řad mistrových nekritických uctívačů. Reality check: To, že Romero (možná) napsal skvělý scénář, ještě automaticky neznamená, že by byl také schopen natočit skvělý film.

P.S. Kritika Andersonova rozhodnutí odklonit se od příběhu a postav ze hry ze strany hostujících "expertů" po premiéře Creggerova filmu vyzní obzvláště vtipně, jelikož s předlohou bude mít společného ještě méně a vsadím se, že to bude hit.

Iron Lung 5/10

Železné plíce si žádají vskutku železné nervy. Předlohu neznám, takže nevylučuji, že ve hře tenhle po všech stránkách (narativ, casting, produkční hodnoty) minimalistický přístup může skvělým způsobem fungovat a dokonce bych si dovedl představit, že jako půlhodinový kraťas by to mohlo být fajn, ovšem v celovečerní podobě Fischbachův debutový počin funguje sotva napůl. To nejlepší na celém filmu tak bohužel není ani příběh, ani postavy, nýbrž okolnosti jeho vzniku.

Největší problém tady představuje totálně přepálená stopáž, která v kombinaci s prakticky neexistujícím, respektive úmorně repetitivním, dějem (jakože ovládání pohybu "ponorky", pokec přes vysílačku, jakože průzkum okolního prostředí, zkratkovité flashbacky, psychedelické vize a tak pořád dokola, bez nějakého nečekaného plot twistu nebo alespoň úderné pointy) a utahaným tempem způsobuje, že pár relativně zábavných momentů je utopeno v záplavě nezajímavých scén, ve kterých se do popředí dostává únava materiálu a z toho plynoucí nuda a kontrolování časomíry.

Fischbach v hlavní roli hraje vcelku slušně, správně industriální/retrofuturistický design interiéru ponorky se povedl, klaustrofobická atmosféra se občas příjemně připomene, mysteriózní world-building kombinující náznaky náboženské symboliky, mimozemské potvory a závěrečný výlet do body hororu je zajímavý nápad a navzdory skromnému rozpočtu se v rámci produkčních hodnot podařilo dodat jistou kvalitu (pár nápaditých záběrů z netradičních úhlů by se zde našlo a pochválit zaslouží působivá práce se zvukem), ale vyprázdněný děj a enormní stopáž film potápí do kvalitativních hlubin.

Mortal Kombat II 6/10

Na kruciální otázku, zda je dvojka lepší než jednička, lze naštěstí odpovědět kladně. Nicméně na upřesňující dotaz, jak velký kvalitativní posun směrem nahoru se ve dvojce udál, lze reagovat známým rčením o mírném pokroku v mezích zákona (respektive v tomhle případě omezených režisérských schopností McQuoida, respektive najatého stunt teamu).

Samozřejmě nechybí tuny referencí a easter eggů, odkazující na videoherní předlohu, přičemž některé sekvence jsou věrností svému hernímu předobrazu fan service obsahem v ryzí podobě (akorát nechápu, proč jeden z trademarků celé značky, tj. ikonickou hudební znělku, tvůrci nenechají zaznít alespoň ve finále a tuhle povinnou položku si odbydou (podivným) remixem pod závěrečnými titulky) a slušná dávka (očividně digitálních) fatalit s notnou dávkou (dtto) gore.

Dějová linka je tak jednoduchá, že jednodušší už být ani nemůže (alespoň, že konečně došlo na samotný turnaj, což byl epic fail předchozího filmu), takže veškerou zábavu obstarávají vedlejší epizody (výlet do vesnice nepřátel pro pomoc je nejlepší částí filmu) a hlavně přehlídka starých postav, nových postav a comebacky mrtvých postav. Na druhou stranu expozice je zkrácena na nejnutnější minimum (proběhne stručný prolog, skládání týmu je přeskočeno) a navzdory mírně přepálené stopáži si film udržuje svižné tempo až do finálové bitvy, ve které dojde k soubojům na více místech současně.

V kategorii "stylový audiovizuál" se McQuoid snaží nahnat body všudypřítomnými efektními kamerovými oblety, rychlým střihem a úderným OST, což se mu daří s proměnlivou účinností, ale hlavním problémem je, že samotná akce stran choreografie soubojů, magických atrakcí i řemeslného zpracování se opět potýká se značnými rezervami (top tier kvalita je v rámci hollywoodské produkce někde úplně jinde, o martial arts žánrovkach z asijské provenience ani nemluvě) a triková stránka dosahuje rozporuplné úrovně (některé efekty působí fajn, zatímco jiné jsou degradované digibordelem).

V případě postav se nadále jedná o jednorozměrné figurky a charakterový oblouk nejmenované hollywoodské legendy akčního žánru od nafoukaného floutka k obětavému hrdinovi nepůsobí moc přesvědčivě (asi proto, že se odehraje formou minutového dialogu:-)), ale s jeho nástupem na scénu se alespoň znatelně zvedá faktor zábavy. Nejlépe z toho všeho tudíž vychází sympaťák Urban. Na poli akce toho sice moc nepředvede, byť se jeho kaskadérský, potažmo cgi, záskok snaží sebevíce, ale charisma rozdává na potkání a vtipné hlášky (zvlášť meta narážky se povedly) trousí na každém kroku, přičemž hned v závěsu za ním je Lawson, který si spoustu scén krade pro sebe. Trojku bych prosil bez McQuoida.

The Super Mario Galaxy Movie 5/10

Jak se dalo očekávat, je to (opět) veselé, pestrobarevné a hravé a vzhledem k sequelovým pravidlům (plus miliardovým tržbám předchůdce:-)) navíc v každém ohledu větší, hlasitější a bombastičtější … a je to (opět) víceméně to samé, tj. dokonalá filmová kopie videoherní předlohy s maximálním množstvím easter eggů a fan service obsahu, zato s minimální dávkou originálních nápadů. Respektive vzhledem k tomu, že prvotní překvapení je pryč, ve všem o kousek horší.

Protože zatímco z jedničky si pamatuji alespoň vydařenou side-scrolling sekvenci, která vzdávala poctu všem klasickým plošinovkám z videoherního katalogu Nintenda, ze dvojky si nebudu pamatovat vůbec nic. Respektive akorát očividnou snahu skrze známé postavy z dalších značek, které se ve filmu objevují jen proto, aby se v něm objevily, vybudovat nové filmové universum s tunou sequelů/spin-offů. Po dějové stránce je totiž pokračování ještě prázdnější než předchozí film.

Notně předvídatelná historka o záchraně princezny, další princezny a celé galaxie se obejde bez jakékoliv invence, která by nepocházela ze hry, přičemž trpí nejrůznějšími neduhy (decentní romantická linka je zahrána do outu, motiv návratu polepšeného hlavního záporáka k temné straně je značně odbytý, vedlejší epizoda s hvězdným lišákem je vyloženě do počtu), se slovním i situačním humorem se šetří ještě více než posledně (a to už minule nebyla žádná velká sláva) a ani herecké výkony castingu nepůsobí tak svěže jako dříve (nejlépe z toho vychází Black). Finále pak sice nabídne přehlídku epilepticky velkolepých scén, ve kterých se neustále něco děje, ale napětí, drama nebo emoce se při tom nedostavují. Co se po stránce kvality oproti jedničce nezměnilo, je pěkný audiovizuál a dokonalý fan service, v ostatních ohledech dvojka funguje na autopilota. Cílovka je ovšem dle tržeb stále spokojená, takže není důvod, aby se na tom příště něco změnilo.

Resident Evil

Cregger + Wolski = shut up and take my money. Někoho jako je Cregger bych sice mnohem raději viděl, jak si kutí vlastní originální látky, u kterých se nemusí jakkoliv svazovat něčí předlohou, na druhou stranu je tahle značka konečně v rukou tvůrce, který dokáže naplno vytěžit její hororový/atmosférický potenciál (jako to konstantně předváděly videohry) a je schopen natočit žánrovou pecku (jako to konstantně nepředváděl Anderson), takže win win scenario:-).

Podle teaseru to vypadá, že si Cregger z předlohy vypůjčuje jen ty nejdůležitější ingredience (napětí, atmosféra, strach) a zbytek (příběh, postavy, mytologie) si ukuchtí podle vlastního receptu, za což kudos, další copycat videoherní adaptaci, která spoléhá akorát na tuny fan service obsahu, vidět fakt nepotřebuju. Dostaveníčko v kině je samozřejmě tutovka:-).

---

Trailer jedna velká parádička, aneb takhle se to má dělat a takhle to má vypadat:-). Originální příběh a postavy (a tudíž možnost odvyprávět/ukázat v rámci série něco nového/nečekaného, namísto více či méně věrného adaptování některé z videoherních předloh s nejistým výsledkem viz Return to Silent Hill) v doprovodu hlavních atributů série (atmosféra, napětí, strach, bubáci) a nepostradatelných trademarků značky (krabička s náboji, psací stroj, už chybějí jenom květináče s barevnými kytkami:-)). Mám takové tušení, že tohle bude další Creggerova trefa do černého a s přehledem nejlepší filmový RE (laťka není nastavena moc vysoko, ale Cregger je tady od toho, aby ji zvedl), takže návštěva kina je povinnost.

Street Fighter

Trailer nečekaně příjemné překvapení:-). Tohle má jasný náběh na guilty pleasure žánrovku. Sakurai a spol. tady očividně pochopili, že jediný možný způsob, jak z toho vyjít se ctí, je udělat si ze všeho tak trochu (vlastně hodně:-)) prdel (ať už přepáleným audiovizuálem, akčními scénami utrženými ze řetězu nebo správně vybranou popovou vypalovačkou jako podkresem) a v tomhle směru to alespoň na poli traileru funguje dokonale.

Doufám, že Dastmalchian ve filmu nebude jen do počtu a dostane šanci ze strejdy Bisona ukázat "to nejlepší". Zdaleka nejzábavnější v devadesátkové adaptaci byl geniálně přehrávající Julia (jelikož byl jediný, kdo na place pochopil, co za blbost vlastně natáčí), tak snad jej svým výkonem napodobí. Plus vyfasovat tady eRkový rating by taky nebylo na škodu.

Fallout (Sezóna 2) 7/10

Na konci první sezóny tvůrci lákali na prohlídku New Vegas při příští návštěvě post-apo pustiny, což je lokace, ve které se odehrává jeden z fanoušky nejoblíbenějších dílů videoherní série, takže očekávání stran druhé sezóny byla nastavena hodně vysoko. Dobrou zprávou na úvod je, že byla do značné míry naplněna a předchozí sezónou nastolenou kvalitativní laťku se podařilo udržet. Špatnou zprávou ovšem je, že se to neobešlo bez několika zaváhání, které vyplývají především z toho, že výhody první sezóny v podobě prvotního překvapení z představeného fikčního světa jsou ve druhé sezóně pryč.

Jistá únava materiálu se nejvíce podepisuje na příběhové lince, která je opět pojata formou putování skupiny postav napříč zničeným světem postiženým jadernou apokalypsou (v tomto případě v kulisách města hazardních her) ve snaze se zmocnit nějakého MacGuffina (dopadení otce, nalezení rodiny, získání studené fúze, atd.), což je průběžně prokládáno retrospektivními výlety do minulosti, které prohlubují world-building. Dojde při tom na několik nápadů z videoherního kánonu (ovládání mysli, mutagenní vir) a nezapomnělo se ani na tuny referencí a pár překvapivých příběhových zvratů.

Problémem je, že samotný děj se za celou sezónu nikam významně neposune a připomíná spíše nějakou mezizastávku po cestě, protože se opět jen rozestavují jednotlivé figurky na šachovnici pro další hru (tj. následující sezóny), což je doprovázeno podstatně menší dávkou humoru i akce než tomu bylo posledně, byť černohumorné situace a stejně tak nekompromisní brutalita nechybí ani tentokrát (stran šarvátek s nepřátelskými frakcemi, mutanty a monstry stojí za pozornost až finální epizoda). Některé příběhové linky (vývoj událostí v obou vaultech) se v ději vyskytují jen proto, aby se zpět na scénu mohly vrátit oblíbené postavy z předchozí sezóny, aniž by se tím vyprávění jakkoliv kamkoliv posunulo.

Na druhou stranu vyjma narativu všechny silné stránky z první sezóny zůstaly zachovány. Ať už se jedná o výborně hrající casting v čele se sympatickou Purnell (která v průběhu sezóny prodělá jistý charakterový vývoj) a především nadále extra zábavným antihrdinou Gogginsem (MacLachlan tentokrát dostal více prostoru a dokázal jej využít), přičemž potěšilo i pár cameo vystoupení (Perlman, Brown a hlavně Culkin), správně satirický tón, vynikající post-apo atmosféru (prostředí New Vegas se povedlo), nebo stylový retrofuturismus a obecně vysoké produkční hodnoty (kostýmy, výprava a triky odvádějí parádní práci). Snad se tvůrci v příští sezóně poučí a zejména na poli akce náležitě přitvrdí (jak naznačuje potitulkovka:-)).

Return To Silent Hill 5/10

Gans se po dvou dekádách vrací zpět na místo činu a bohužel se při tom ukázalo, že vstoupit podruhé do téže řeky je nad jeho síly. Zatímco jednička byla překvapivě vydařená žánrová záležitost, která se ve své době zařadila mezi nejvěrnější a současně nejlepší videoherní adaptace vůbec (což tehdy nedalo příliš práce, protože kvalitativní laťka nebyla v tomhle žánru položena nijak zvlášť vysoko:-)), o dvojce se ve slušné společnosti raději nemluví a trojka na tom bude podobně.

Gans se pokouší zopakovat stejný recept, se kterým uspěl v jedničce (důraz na atmosféru, audiovizuální věrnost vůči hernímu předobrazu, doslovné citování konkrétních scén z předlohy, atd.), ale tentokrát to celé funguje o poznání méně. Ze symbolismem protkané historky o vyrovnávání se s vlastní minulostí (traumaty, chybnými rozhodnutími a pocitem viny) skrze procházku strašidelným lunaparkem, toho času maloměstem propadajícím se do alternativní reality, ze hry totiž ve filmu zbylo jen zapomenutelné putování, kterému chybí větší tah na branku a to prakticky na všech úrovních.

Stran mytologie série nebo logiky děje se tady v podstatě až do samotného konce nic nevysvětluje, čehož důsledkem je, že pro diváka neobeznámeného z předlohou je značná část filmu naprosto nepochopitelná změť psycho tripu, jakési alegorie na očistec, tragické love story a monster hororu (design monster měl opět na starost Tatopoulos, ale že by se to na výsledku nějak zapamatovatelně podepsalo se říct nedá), vinou čehož není jasné, zda je hlavní postava blázen a celý film se odehrává jen v její hlavě nebo se něco z popsaných událostí skutečně stalo. Korunu tomu pak dodává obojetné finále, které tvůrci pojali formou chytré horákyně a zkombinovali dva - zcela protichůdné - konce ze hry dohromady:-).

Ambivalentní nálada, neurčitý děj a záměrné vyvolávání pocitu mnohoznačnosti jsou v podobných žánrovkách na pomezí reality a snu obvykle osvědčeným obsahovým prvkem, ale v tomhle případě se podobné snahy tvůrců minuly účinkem, protože nejsou podpořeny formální stránkou věci. Stylová atmosféra probleskuje jen v pár scénách, pocit nervozity nebo napětí se v průběhu filmu dostavuje jen zřídkakdy, na nějaký psycho teror (natož regulérní horor) moc nedojde, ikonická monstra ze hry (pyramidová hlava, sestřičky) se ve filmu ukážou jen na pár minut, aniž by z toho něco vyplynulo (kdyby se ve filmu vůbec nevyskytovala, tak by to vyšlo úplně nastejno) a triková stránka trpí obvyklým syndromem skromných produkcí, tj. proměnlivou kvalitou cgi (v některých záběrech je to ok, v jiných to vypadá jako z nějaké postarší videohry).

Five Nights At Freddy's 2 4/10

Jednička byla po všech stránkách mizerná, ale vzhledem k očividně hodně početné fanouškovské základně překvapivě hodně vydělala, takže tvůrci nabyli dojmu, že pro další dojení značky pokračování není potřeba nic měnit, natož se poučit z předchozích nezdarů. Takže tady máme dvojku, která je (zcela nečekaně:-)) úplně stejně mizerná a opakuje tytéž chyby (plus přidává nové), což je cílovce podle všeho naprosto jedno, protože s ohledem na minimální rozpočet opět vydělala obrovský balík prachů, tudíž tahle tragická série může zdárně pokračovat dalšími nuznými sequely. Jediné pozitivum tady představuje fakt, že po minulé zkušenosti divák přesně tuší, co jej v dalším nášupu čeká a co jej nemine a nepříjemně překvapen při sledování tohohle rádoby hororu s krotkým family friendly ratingem tak v žádném směru nebude.

Pečlivé dávkování napětí nebo postupně budovaná strašidelná atmosféra se samozřejmě nekoná ani omylem, chování postav opět postrádá jakoukoliv logiku, jednotlivé killy jsou napůl k smíchu a napůl k pláči, bodycount nestojí za řeč a finále je stejně polovičaté jako posledně. Ani s novinkami to není o moc lepší. Prostředí původního podniku není prakticky nijak vytěženo, potenciálně zajímavý nápad vypustit posedlé vraždící figuríny do světa je utnut hned v zárodku (takže na žádný zábavný killfest nedojde), navrátilci ze Screamu Lillard a Ulrich ve filmu stráví přibližně minutu a náhradník na pozici hlavního záporáka je podobně marný jako předchůdce. Celkově i napodruhé to je převážně bída a zmar s pár světlými momenty typu obstojné trikové stránky. Pokus o kvalitativní reparát se tudíž odkládá až do trojky.

Exit 8 4/10

Bohužel nehororová filmová adaptace hororové videoherní kopírky hororového videoherního P.T. s důrazem na slovo bohužel. Nic proti hromadné dopravě v zemi vycházejícího slunce, videoherní předloze ze žánru walking simulator a filmovému podobenství (Aronofskyho Mother je fajn), případně filmovému podobenství dovedně se maskujícímu za mainstreamovou žánrovku. Za předpokladu, že dokáže něco zajímavého nabídnout, což se tady za celou stopáž nestalo.

Poměrně brzy po začátku filmu je jasné, že tady půjde o něco jiného než je zkoumání labyrintu podzemních chodeb, logických paradoxů, časových smyček, nastavených pravidel hry a samotného smyslu existence podobné "testovací dráhy" (nic z toho hlavní (ani žádná jiná) postava kupodivu vůbec neřeší, prostě se okamžitě přizpůsobí nové surreální situaci a hotovo). A totiž jakousi alegorii na rodičovské povinnosti, zpytování svědomí a občanskou odpovědnost.

Proč ne, pokud je to celé podáno nějakým nápaditým/podnětným/překvapivým způsobem. V tomhle případě ovšem není, protože jednotlivá kola se ve svém průběhu a následcích pro postavy odlišují jen minimálně, při porušení základního pravidla o přítomnosti anomálie se postavám nic zásadního nestane a hravý potenciál nejrůznějších variací "stejná chodba a přece jiná" není naplněn ani z poloviny. Pomalé tempo, repetitivní/nudný děj, banální pointa, konec.

Five Nights At Freddy's 2

Dobrá zpráva: Po mizerné jedničce a faktu, že za dvojkou stojí stejný tým a trailer je stejně nemastný, neslaný jako na jedničku, už člověk předem tuší, do čeho jde a výsledek jej může jen příjemně překvapit (což se velmi pravděpodobně nestane). Plus navrátilci ze Screamu Lillard a Ulrich se po letech znovu sejdou na jednom place (doufám, že budou mít ve filmu alespoň nějakou společnou scénu, když už je dali dohromady). Špatná zpráva: Všechno ostatní (horor s family friendly ratingem málokdy dopadá dobře). Šance na kvalitativní reparát se tady pohybuje jen v teoretické rovině.

Mortal Kombat II

Starouš Urban si to tady dává na pána:-). Jednička měla své silné momenty, ale s ohledem na kultovní předlohu to jako celek byla slabota (a to nepočítám fakt, že natočit turnajovku bez samotného turnaje byl vskutku geniální nápad, akorát že vůbec:-(), tak doufám, že se McQuoid poučil z předchozích nezdarů a dvojka na tom s poměrem kvality/zábavy bude přesně opačně. 

I díky hlášujícímu Urbanovi, který si celý trailer krade pro sebe. Snad v tom nebude sám a vedle jeho maličkosti, ikonické znělky, hromady easter eggů a trademarkových fatalit nabídne film oproti předchůdci i něco dalšího. Třeba slušnou choreografii soubojů a obecně dobrou akci, tj. to hlavní, kvůli čemu to celé kdysi dávno vzniklo:-).

---

Z traileru to nejrůznějšími trademarky a fan service obsahem působí jako splněný sen fanoušků předlohy a musím uznat, že hláškující sympaťák Urban tahá moje očekávání strmě nahoru, ale pak si vzpomenu, že to točí ten samý člověk, co minule (neskutečně promarněný potenciál) a raději se stran nadšení vracím zpět na zem. Na druhý pokus to bude i s legendárním turnajem (no tak sláva) a výměna Tana za Urbana na pozici hlavní hvězdy je jednoznačně posun k lepšímu (opět něco, co mělo být už minule, ale díky za ty dary), ale v žánrovou pecku nevěřím, dokud to na vlastní oči neuvidím.

The Last Of Us (Sezóna 2) 8/10

O stravující síle pomsty a z ní plynoucí nekonečné spirále násilí - první poločas. Respektive první třetina, pokud se HBO rozhodne vytěžit předlohu na maximum, což s ohledem na to, že herní trojka je stále v nedohlednu, není zdaleka vyloučeno:-)). Videoherní klenot Naughty Dogu se vrací na obrazovku s druhou sezónou (bohužel vzhledem k rozdělení adaptace druhého dílu do vícero sezón rovněž s otevřeným koncem a tudíž s absencí patřičného klimaxu, zato s nepostradatelným cliffhangerem na rozloučenou) a naštěstí se tak děje ve stejně velkolepém stylu jako v premiérové řadě, byť bez pár dílčích nedostatků se to bohužel ani tentokrát neobešlo.

Všechny silné stránky z minula Mazin a Druckmann ve druhé sezóně zachovali, případně ještě posílili. Po příběhové stránce opět nejde o přímou/věrnou adaptaci předlohy, takže v průběhu děje dojde na několik nečekaných překvapení jak pro znalce hry (předčasné odhalení hlavního antagonisty, respektive pozdějšího protagonisty), tak pro úplné nováčky (nechvalně proslulý golfový turnaj a následné šokující poslání nejmenované postavy na střídačku:-)), seriálový kánon je smysluplně rozšířen (chyba s vynecháním šíření nákazy skrze spóry v první sezóně byla napravena), post-apo atmosféra je parádní a citování konkrétních scény ze hry (kytarové sólo je top) je zpracováno naprosto dokonale.

Stejně tak casting v čele s Pascalem a Ramsey podává kvalitní herecké výkony a to včetně nových posil Merced a Dever, produkční hodnoty dosahují špičkových parametrů (velkorysý rozpočet je na projektu poznat z každé scény), stylový audiovizuál dokáže nabídnout hned několik moneyshotů, Santaolallovy hudební tóny v OST fungují podobně geniálně jako ve hře, akce/stealth tak jako minule představuje spíše doplněk než středobod celého vyprávění (na rozdíl od předlohy), ovšem když už na nějaké drsné radovánky s nakaženými nebo nově se znepřátelenými frakcemi dojde, tak rozhodně stojí za to a konečně výprava a triky i na podruhé odvádějí vynikající práci (detailně vyhotovené kulisy zchátralého velkoměsta a adrenalinové potyčky s hordami nakažených působí, jako by vypadly přímo ze hry).

Na druhou stranu rozdělení adaptace do několika sezón má za následek, že stěžejní téma předlohy (pomsta jako bludný kruh násilí a odpuštění jako jediné východisko), v kombinaci s neobvyklou vyprávěcí strukturou (tytéž události nahlížené z perspektivy obou stran konfliktu), ve druhé sezóně nedostalo tolik prostoru, kolik by si zasloužilo (tento nedostatek snad tvůrci napraví ve třetí sezóně) a vzhledem k minimálnímu rozestupu mezi první a druhou sezónou ve srovnání se značným odstupem herního pokračování od původní hry a současně charakterovým přerodem hlavní postavy z rebelujícího adolescenta na nekompromisní badass nemesis tamtéž nepůsobí Ramsey v některých vyhrocených situacích tak přesvědčivě, jako se to povedlo Johnson v předloze. Přesto pozitivní dojmy jasně převažují a těším se na třetí sezónu.

The Last Of Us (Sezóna 2 - Epizoda 1 - 7)

The Last Of Us - Future Days (Sezóna 2 - Epizoda 1) 8/10

Mazin s Druckmannem neopravují, co není rozbité, takže všechny silné stránky z premiérové řady (parádní atmosféra, audiovizuál doslova kopírka předlohy, citování konkrétních scén ze hry, smysluplné rozšíření lore, špičkové produkční hodnoty, geniální OST od Santaolally) jsou ve druhé sezóně zachovány a k tomu se do služby hlásí nové castingové posily, které prozatím působí více než zdatně. První epizoda se nepřekvapivě věnuje expoziční práci, takže hlavní slovo tady má představovačka postav a prostředí na pozadí překvapivého prologu, ve kterém je prozrazena jak identita antagonisty (respektive pozdějšího protagonisty), tak ústřední téma celého vyprávění, takže o tohle odhalení je neznalý divák ochuzen ještě než začnou úvodní titulky:-). Snad si tvůrci na oplátku připravili do dalších dílů nějaká jiná překvapení.

The Last Of Us - Through The Valley (Sezóna 2 - Epizoda 2) 9/10

Ve druhé epizodě Mazin s Druckmannem dokazují, že pojem "výplňový obsah k natažení stopáže" nemají ve slovníku, protože si pro neznalce předlohy přichystali drtivou emocionální nálož v podobě golfového turnaje, kterým beze zbytku naplňují pořekadlo nejmenovaného klasika o pomstě, chutnající nejlépe za studena (zdánlivě předčasné odhalení druhé hlavní postavy v předchozím díle se tak zpětně ukazuje jako logické). Fanouškům hry pak servírují obvyklý mix dokonalého reprodukování konkrétních scén ze hry v prostředí, které působí jako identická kopie předlohy, tu více, tu méně poupraveného kánonu (ve většině případů jsou změny ku prospěchu věci) a parádně hrajícího castingu, přičemž třešničku na dortu představuje absolutní akční inferno s hordou nakažených. Prozatím nejlepší epizoda napříč sezónami 

The Last Of Us - The Path (Sezóna 2 - Epizoda 3) 8/10

Jak se dalo očekávat, ve třetí epizodě Mazin s Druckmannem šlapou na brzdu a velkolepou akcí, kanonádou emocí a šokujícími událostmi nabitou jízdu v předchozím dílu vyměňují za komorní přehlídku dialogových scén, ve kterých se připravuje půda pro nadcházející odyseu za spravedlností, respektive odplatou (a pokud nedojde k překopání předlohy, tak ve finále i odpuštění), která je reprezentována letmým pohledem na obě nepřátelské frakce, které se hlavním postavám za nedlouhou postaví do cesty. Produkční hodnoty jsou nadále na prvotřídní úrovni (panorama zchátralého velkoměsta jako by vypadlo přímo ze hry), casting podává kvalitní herecké výkony a přesunem děje do městského prostředí se vyprávění posouvá ke stěžejním událostem v předloze, takže nezbývá než se těšit na nadcházející epizody.

The Last Of Us - Day One (Sezóna 2 - Epizoda 4) 9/10

Čtvrtá epizoda po krátkém prologu, ve kterém se nečekaným způsobem uvede na scénu nově příchozí antagonista (podobným stylem došlo k předčasnému odhalení protivníka už v prvním díle), zavádí hlavní postavy do avizovaného velkoměsta, ve kterém se Mazin s Druckmannem rozhodli divákovi ukázat pestrý mix dílčích aspektů předlohy v podobě průzkumu prostředí, vydatné porce akce s hordou nakažených v hlavní roli a decentní romantické momentky, za doprovodu ikonické hudební vložky s brnkáním na kytaru a prozrazením hned několika tajemství najednou, výměnou za pokračující příběhové odchylky oproti hře. A to vše odehrávající se ve velkolepých zchátralých kulisách, které opět vypadají doslova jedna ku jedné s jejich předobrazy ve videohře (výprava a triky jako obvykle odvádějí prvotřídní práci).

The Last Of Us - Feel Her Love (Sezóna 2 - Epizoda 5) 8/10

Úvod páté epizody nenápadně naláká na adrenalinový sklepní souboj s unikátním bossem ze hry (doufám, že Rat king dříve nebo později dostane šanci se předvést v plné kráse/síle), aby vzápětí poté Mazin s Druckmannem vyslali hlavní postavy na nepříliš příjemnou návštěvu k oběma nepřátelským frakcím najednou a k tomu i se zastávkou u nakažených, přičemž tak činí prostřednictvím vyvážené kombinace akce, kradmých pasáží, hororových momentů, decentně humorných interakcí mezi ústřední dvojicí a seriózního dramatu v bohužel předčasně ukončeném finále. Stran narativu se všudypřítomné odchylky vůči předloze konečně zúročily v podobě chvályhodného rozšíření seriálového kánonu o prvek šíření nákazy skrze spóry, zatímco závěrečný flashback naznačuje, že příště si asi odbydeme retrospektivní vsuvku.

The Last Of Us - The Price (Sezóna 2 - Epizoda 6) 8/10 

Jak se dalo po předchozím díle vytušit, šestá epizoda představuje vzpomínkovou zastávku na cestě těsně před finále druhé sezóny, která se nese v odpočinkovém (převážně dialogovém a vztahovém) duchu, jejímž prostřednictvím Mazin s Druckmannem využili příležitosti a vrací zpět do hry oblíbenou postavu, jejíž šokující skon uvedl do pohybu veškeré uplynulé dění, aby dořešili (respektive objasnili) příběhovou linku, týkající se příčin rozkolu mezi hlavními postavami, který stál na počátku celého vyprávění. Přičemž se tak děje dalším nápaditým poupravením kánonu (rozlučka v lese se povedla, přesto je škoda, že na průzkum nemocnice nedošlo) v doprovodu dalšího kytarového sóla, pár doslovných rekonstrukcí scén ze hry a především emocionálně drtivé závěrečné tečky, která naplno zúročí úvodní rodinný flashback.

The Last Of Us - Convergence (Sezóna 2 - Epizoda 7) 8/10 

Po vysvětlující retrospektivní zastávce v minulém díle Mazin s Druckmannem v šesté epizodě uzavírají finále druhé sezóny prostřednictvím osvědčené kombinace věrného vyobrazení konkrétních scén ze hry, zasazených do autenticky působících kulis (některé městské scenérie jsou přeneseny z předlohy dokonale), prozkoumání stěžejních témat herního předobrazu (pomsta jako příčina nekonečné spirály násilí a odpuštění jako jediné východisko z bludného kruhu), které se naplno zúročí až v dalších sezónách, větších nebo menších změn v rámci kánonu a skromného množství akce. Vzhledem k rozdělení adaptace druhého dílu do vícero sezón se tak děje v doprovodu otevřeného konce (který postrádá patřičný klimax) a povinného cliffhangeru, který odhaluje nadcházející změnu perspektivy skrze pohled na události z druhé strany.

The Last Of Us - Convergence (Sezóna 2 - Epizoda 7) 8/10

Po vysvětlující retrospektivní zastávce v minulém díle Mazin s Druckmannem v šesté epizodě uzavírají finále druhé sezóny prostřednictvím osvědčené kombinace věrného vyobrazení konkrétních scén ze hry, zasazených do autenticky působících kulis (některé městské scenérie jsou přeneseny z předlohy dokonale), prozkoumání stěžejních témat herního předobrazu (pomsta jako příčina nekonečné spirály násilí a odpuštění jako jediné východisko z bludného kruhu), které se naplno zúročí až v dalších sezónách, větších nebo menších změn v rámci kánonu a skromného množství akce. Vzhledem k rozdělení adaptace druhého dílu do vícero sezón se tak děje v doprovodu otevřeného konce (který postrádá patřičný klimax) a povinného cliffhangeru, který odhaluje nadcházející změnu perspektivy skrze pohled na události z druhé strany.

The Last Of Us - The Price (Sezóna 2 - Epizoda 6) 8/10

Jak se dalo po předchozím díle vytušit, šestá epizoda představuje vzpomínkovou zastávku na cestě těsně před finále druhé sezóny, která se nese v odpočinkovém (převážně dialogovém a vztahovém) duchu, jejímž prostřednictvím Mazin s Druckmannem využili příležitosti a vrací zpět do hry oblíbenou postavu, jejíž šokující skon uvedl do pohybu veškeré uplynulé dění, aby dořešili (respektive objasnili) příběhovou linku, týkající se příčin rozkolu mezi hlavními postavami, který stál na počátku celého vyprávění. Přičemž se tak děje dalším nápaditým poupravením kánonu (rozlučka v lese se povedla, přesto je škoda, že na průzkum nemocnice nedošlo) v doprovodu dalšího kytarového sóla, pár doslovných rekonstrukcí scén ze hry a především emocionálně drtivé závěrečné tečky, která naplno zúročí úvodní rodinný flashback.

A Minecraft Movie 5/10

Naprosto generická premisa se zachraňováním světa skrze cestování odněkud někam pro veledůležitý MacGuffin, jednorozměrné (respektive poloprázdné) postavy, jednoduchý (respektive prakticky neexistující) děj, expresivní (respektive retardované) herectví všech zúčastněných (obzvláště pánové Black a Momoa se v levelu infantilnosti doslova překonávají:-)), tuny referencí a easter eggů na konto videoherní předlohy (a to jsem, jakožto absolutní neznalec hry, zcela jistě pochytil naprosté minimum) a ex-milf Coolidge opět recyklující svou roli z American Pie:-).

Předvídatelný děj je tvořen zcela tuctovým videoherním questem, ve kterém se partička postav jen přesouvá od jedné "důležité" zastávky ke druhé a přitom se odškrtává jedna "povinná" položka ze seznamu herních hlášek/prvků/mechanik za druhou bez sebemenší invence na poli příběhu, postav nebo diváckých atrakcí. Veškerý humor se skládá z infantilních vtipů na úrovni mateřské školky, vytřeštěných výrazů a neustálého křiku, přičemž totálně wtf muzikálové vsuvky se pohybují na hraně nezamýšlené parodie (dospělý divák, potažmo odrostlejší fanoušek hry, je v podstatně kompletně odsunut na vedlejší kolej). Akce je sice dostatečné množství, ale obejde se bez jakéhokoliv originálního nápadu stran práce s kamerou, hudbou, střihem nebo alespoň choreografií bitek a tak by se dalo ještě dlouze pokračovat.

Alespoň že kvalitativní úroveň triků od trailerů doznala jistého pokroku (nicméně snaha tvůrců skloubit typické hranaté tvary z předlohy s tradiční "realistickou" grafikou ze cgi animáků nadále působí divným dojmem), tempo se v průběhu filmu drží na slušné hodnotě a stopáž je relativně milosrdná. Tolik ve zkratce pokus WB a MS proměnit film podle nejprodávanější hry všech dob v dokonalý "produkt na klíč" a následně v podobný cashgrab jako se to nedávno podařilo nejmenované konkurenci s kníratým instalatérem. Cílovka je podle tržebních výsledků navýsost spokojena, takže mise je splněna. Komukoliv jinému (včetně mě) ovšem Hess a spol. neposkytují příliš mnoho důvodů ke spokojenosti.

The Last Of Us - Feel Her Love (Sezóna 2 - Epizoda 5) 8/10

Úvod páté epizody nenápadně naláká na adrenalinový sklepní souboj s unikátním bossem ze hry (doufám, že Rat king dříve nebo později dostane šanci se předvést v plné kráse/síle), aby vzápětí poté Mazin s Druckmannem vyslali hlavní postavy na nepříliš příjemnou návštěvu k oběma nepřátelským frakcím najednou a k tomu i se zastávkou u nakažených, přičemž tak činí prostřednictvím vyvážené kombinace akce, kradmých pasáží, hororových momentů, decentně humorných interakcí mezi ústřední dvojicí a seriózního dramatu v bohužel předčasně ukončeném finále. Stran narativu se všudypřítomné odchylky vůči předloze konečně zúročily v podobě chvályhodného rozšíření seriálového kánonu o prvek šíření nákazy skrze spóry, zatímco závěrečný flashback naznačuje, že příště si asi odbydeme retrospektivní vsuvku.

The Last Of Us - Day One (Sezóna 2 - Epizoda 4) 9/10

Čtvrtá epizoda po krátkém prologu, ve kterém se nečekaným způsobem uvede na scénu nově příchozí antagonista (podobným stylem došlo k předčasnému odhalení protivníka už v prvním díle), zavádí hlavní postavy do avizovaného velkoměsta, ve kterém se Mazin s Druckmannem rozhodli divákovi ukázat pestrý mix dílčích aspektů předlohy v podobě průzkumu prostředí, vydatné porce akce s hordou nakažených v hlavní roli a decentní romantické momentky, za doprovodu ikonické hudební vložky s brnkáním na kytaru a prozrazením hned několika tajemství najednou, výměnou za pokračující příběhové odchylky oproti hře. A to vše odehrávající se ve velkolepých zchátralých kulisách, které opět vypadají doslova jedna ku jedné s jejich předobrazy ve videohře (výprava a triky jako obvykle odvádějí prvotřídní práci).

Until Dawn 6/10

Videoherní předloha se proslavila poměrně unikátní interaktivní herní mechanikou ve stylu butterfly effectu, těžko přenositelnou do filmové podoby. Sandberg namísto věrné adaptace proto vsadil na koncept časové smyčky, který se sice v hororovém žánru už párkrát objevil, ale na druhou stranu tohle "pokus-omyl-opáčko" schéma odlišuje film od nespočtu podobných slasherů, odehrávajících se na chatě v horách. Sandbergův počin tak má se hrou společný jen název, přesto se na poměry videoherních adaptací jedná o vcelku uspokojivou záležitost.

Po příběhové stránce Sandberg vsadil na osvědčenou kombinaci detektivky a hororu s pár easter eggy pro fanoušky předlohy (v čele s roličkou pro Stormarea), povinná expozice diváka nezdržuje více, než je nezbytně nutné, tempo je po většinu filmu svižné, hlavní postavy žádné ceny za originalitu nebo jedinečné charakterové vlastnosti sbírat nebudou, ale fungují tak, jak mají, casting podává slušné herecké výkony, jednotlivé killy nepostrádají brutalitu, přičemž gore fest dosahuje solidního levelu a bodycount se zastavil na uspokojivé číslovce a na obvyklé (laciné) slasherové poměry film disponuje překvapivě vysokými produkčními hodnotami (pochvalu zaslouží především výprava). 

Na druhou stranu koncept časové smyčky je vytěžen jen částečně (typová rozmanitost bubáků mohla být podstatně větší), spousta potenciálně vděčných nápadů (průzkum městečka postiženého katastrofou ala Silent Hill, hra na schovávanou uvnitř domu hrůzy ala Evil Dead) se ledabyle odbyde, nepostradatelné lekačky fungují s proměnlivou úspěšností, na poli vynalézavých způsobů, jak někoho zábavně odpravit, tvůrci moc invence nepředvedli (snad jen vodní bomba stojí za pozornost), hororová atmosféra se ozývá pouze namátkově, srdeční puls divákovi v průběhu filmu nijak zvlášť nestoupne (vyjma lekaček) a výraznější dávka napětí se dostavuje až v samotném závěru, přičemž finále by si zasloužilo větší měřítko a tvrdší přístup k postavám (happy end pro celou partičku si mohli odpustit).