Fallout (Sezóna 2) 7/10

Na konci první sezóny tvůrci lákali na prohlídku New Vegas při příští návštěvě post-apo pustiny, což je lokace, ve které se odehrává jeden z fanoušky nejoblíbenějších dílů videoherní série, takže očekávání stran druhé sezóny byla nastavena hodně vysoko. Dobrou zprávou na úvod je, že byla do značné míry naplněna a předchozí sezónou nastolenou kvalitativní laťku se podařilo udržet. Špatnou zprávou ovšem je, že se to neobešlo bez několika zaváhání, které vyplývají především z toho, že výhody první sezóny v podobě prvotního překvapení z představeného fikčního světa jsou ve druhé sezóně pryč.

Jistá únava materiálu se nejvíce podepisuje na příběhové lince, která je opět pojata formou putování skupiny postav napříč zničeným světem postiženým jadernou apokalypsou (v tomto případě v kulisách města hazardních her) ve snaze se zmocnit nějakého MacGuffina (dopadení otce, nalezení rodiny, získání studené fúze, atd.), což je průběžně prokládáno retrospektivními výlety do minulosti, které prohlubují world-building. Dojde při tom na několik nápadů z videoherního kánonu (ovládání mysli, mutagenní vir) a nezapomnělo se ani na tuny referencí a pár překvapivých příběhových zvratů.

Problémem je, že samotný děj se za celou sezónu nikam významně neposune a připomíná spíše nějakou mezizastávku po cestě, protože se opět jen rozestavují jednotlivé figurky na šachovnici pro další hru (tj. následující sezóny), což je doprovázeno podstatně menší dávkou humoru i akce než tomu bylo posledně, byť černohumorné situace a stejně tak nekompromisní brutalita nechybí ani tentokrát (stran šarvátek s nepřátelskými frakcemi, mutanty a monstry stojí za pozornost až finální epizoda). Některé příběhové linky (vývoj událostí v obou vaultech) se v ději vyskytují jen proto, aby se zpět na scénu mohly vrátit oblíbené postavy z předchozí sezóny, aniž by se tím vyprávění jakkoliv kamkoliv posunulo.

Na druhou stranu vyjma narativu všechny silné stránky z první sezóny zůstaly zachovány. Ať už se jedná o výborně hrající casting v čele se sympatickou Purnell (která v průběhu sezóny prodělá jistý charakterový vývoj) a především nadále extra zábavným antihrdinou Gogginsem (MacLachlan tentokrát dostal více prostoru a dokázal jej využít), přičemž potěšilo i pár cameo vystoupení (Perlman, Brown a hlavně Culkin), správně satirický tón, vynikající post-apo atmosféru (prostředí New Vegas se povedlo), nebo stylový retrofuturismus a obecně vysoké produkční hodnoty (kostýmy, výprava a triky odvádějí parádní práci). Snad se tvůrci v příští sezóně poučí a zejména na poli akce náležitě přitvrdí (jak naznačuje potitulkovka:-)).