Deep Water 6/10

Ze všech vykrádaček Jaws patří Deep Blue Sea dodnes k jedněm z mála žánrových kousků, pro které neplatí pravidlo "vidět a zapomenout" (což něco vypovídá o celém tomhle podžánru viz nedávný přešlap Wirkoly v podobě Thrash). Po pětadvaceti letech se Harlin k zubatým smrtkám s trojúhelníkovou ploutví vrátil, doplnil je o zřícené letadlo a ztroskotání na moři a natočil hned dva filmy v jednom, přičemž ten první (katastrofický) je kupodivu lepší než ten druhý (hororový).

Harlin se samozřejmě vydává notně prošlapanou cestičkou a nejrůznější žánrová klišé se v ději najdou na každém kroku. Všechny postavy bez výjimky jsou jednorozměrné figurky, jejichž osud je divákovi ukradený, protože nejpozději na konci (zbytečně zdlouhavé) expozice je jasné, která z nich se dožije závěrečných titulků a která nikoliv (už chybělo jen nějaké psisko:-)). Nicméně jakmile se Harlin přepne do režimu "letecká katastrofa v přímém přenosu", začne se náhle odehrávat překvapivě intenzivní představení (sugestivně natočená sekvence nehody letadla je předčasným vrcholem celého filmu).

Paradoxně ovšem jakmile se děj přesune do zatopených trosek letadla a měl by nastat boj o přežití s hladovými monstry, film se Harlinovi začne pomalu, ale jistě rozpadat pod rukama. Jednak samotných čistek v řadách postav způsobených hladovými potvorami je ve filmu poskrovnu (bodycount sice dosahuje úctyhodných hodnot, ale drtivá většina obětí jde na konto leteckého neštěstí). Namísto nekompromisního řádění žraloků (fatality, gore) s postupným dávkováním napětí a strašidelné atmosféry dojde akorát na pár generických digitálních porcovaček, doprovázených nelogickým chováním agresivních monster (ve stejné situaci někdy na trosečníky zaútočí a někdy nikoliv) a rutinních záchran na poslední chvíli.

P.S. Kingsley si jako obvykle připisuje další pár minutovou hostovačku a při nejbližší příležitosti urychleně vyklidí pole. 

Deep Water

Ve své době byl Deep Blue Sea ze všech těch vykrádaček Jaws jeden z mála kousků, pro který neplatilo pravidlo "vidět a zapomenout" (což vlastně platí dodnes, což tak nějak vypovídá o celém tomhle podžánru viz nedávné zakopnutí Wirkoly jménem Thrash), ale to už je fakt dávno a Harlin se v mezičase "proměnil" z blockbusterového hitmakera v brakového fušera, takže nejvyšší obezřetnost je tady na místě. Na druhou stranu s mistrem za kniplem v současné formě si člověk udělá jasnou představou, co jej čeká (laciná žánrová spotřebka na jedno použití) a co jej nemine (tuny klišé, digibordel).

Kraken 4/10

"Máte Krakena? A mohl bych ho vidět?". Jinými slovy "Čekání na Krakena: Film". Poučení z předchozích nezdarů se u  skandinávských kolegů očividně zcela minulo účinkem a po nepřesvědčivém Trollovi a nepřesvědčivém reparátu v podobě sequelu je tady další marný pokus o oživení monstr žánru nějakou legendární příšerou ze severské mytologie v podobě skromné evropské produkce, která selhává prakticky na všech frontách (vyjma pěkných přírodních exteriérů).

Pokyn "vypusťte Krakena" byl totiž na place (a následně ve střižně) přísně zakázán, takže než se film konečně propracuje k samotnému řádění chapadlovitého monstra, musí divák přetrpět hodinu čistého času nepříliš zajímavých vztahových peripetií mezi nepříliš sympatickými postavami (jejichž osud je mu ukradený) a klišovité předehry ve formě opatrných náznaků něčeho majestátního pod hladinou, zlověstného hudebního podkresu a pár stop po notně decentním pustošení.

Bohužel ani poté, co se hlavní hvězda tohohle představení se svými chapadly a přísavkami konečně pustí do práce, to stran napětí, strašidelné atmosféry nebo tempa a gradace děje není žádná velká sláva (gore samozřejmě zcela absentuje, bodycount nestojí za řeč a triková stránka je degradována digibordelem), přičemž dílo zkázy dokonává odbyté finále s jakýmsi ekologickým poselstvím na pozadí. Milosrdná stopáž, pěkné lokace a pár relativně slušných scén a tím to končí.

Greenland 2: Migration 5/10

Na konci jedničky Butler a spol. šťastně doputovali do podzemního bunkru a pokud neumřeli, tak v něm spokojeně žijí dodnes, protože jestli něco tahle katastrofická žánrovka nepotřebovala, tak to bylo nějaké pokračování o tom, jak to bylo dál. Chyba lávky. Film sice nebyl žádný kvalitativní ani finanční zázrak, ale mohl se opřít o sympaťáka v hlavní roli a po vydání na streamu nakonec slušně vydělal, takže se Butler a spol. vrací na scénu v sequelu, který se přesunul do post-apo žánru a je násobně dražší (což na výsledku není nijak znát) a násobně zbytečnější (což na výsledku je znát podstatně).

Zatímco jednička obvyklé dramaturgické schéma všech podobných katastrofických historek (putování odněkud někam za doprovodu všech obvyklých podezřelých stran kataklyzmatických událostí, tj. všudypřítomná destrukce, nastupující chaos a anarchie, skupinky přeživších rekrutující se z řad samaritánů a oportunistů, atd.) nabourala použitím civilní "rodinné " perspektivy ve stylu War Of The Worlds, dvojka na jakoukoliv, byť sebemenší, nápaditost zcela rezignuje a kromě ohraného survival výletu zdevastovanou krajinou ve stylu tuny laciných post-apo béček nenabízí prakticky nic.   

Z příběhového hlediska ve filmu stojí za pozornost jen krátká sekvence s improvizovaným mostem, ve které probleskuje jakýsi náznak napětí a dramatu. Morální dilemata, vyhrocené vztahy, výrazné vedlejší postavy nebo konfliktní situace generující nějaké dramaticky nebo emocionálně silné scény. Na nic z toho divák v průběhu filmu nenarazí a pokud náhodou ano, tak v množství limitně se blížící nule. Stejně tak trikových atrakcí je podstatně méně než napovídal trailer. Na co se ovšem nezapomnělo je dojemné finále s plačtivou koncovkou. Alespoň Butler s Baccarin odvádí slušnou práci, byť si na papíře musí vystačit s málem, pár pěkných přírodních lokací by se ve filmu našlo a stopáž je naštěstí umírněná.

Troll 2 4/10

Ultra generická jednička trpěla prefabrikovaným scénářem s tunou žánrových klišé (v podstatě celý film se jen postupně odškrtávaly položky ze seznamu "tohle jsem už viděl jinde a lépe") a totálně stereotypními postavami. U publika ovšem podle všeho (kdovíproč) rezonovala, takže streamovací továrna na pásovou výrobu zábavu rozbila prasátko, navýšila rozpočet (aniž by to na filmu bylo nějak poznat:-)) a přispěchala s dvojkou (což mi připomíná, že nepojmenovat to Trolls namísto obligátní číslovky je promarněná příležitost). Jak se Uthaugovi povedl reparát?

Nijak zvlášť, respektive vůbec, protože není schopen dodržet ani základní hollywoodské pravidlo pro pokračování, tj. to samé jako minule, jen všeho více. Přesněji řečeno to zkouší s úplně opačným přístupem a nepochopitelně šetří jak se samotným monstrem (navýšením počtu pochodujících rozsévačů zkázy nápaditost filmu začíná a bohužel i končí), tak s katastrofickým řáděním a stejně tak s akčními atrakcemi (vyjma rutinního desetiminutového finále ve městě, které svým provedením ničím nevystupuje z řady a kromě toho je pro jistotu celé utopeno ve tmě, aby se ušetřilo pár korun z rozpočtu na triky, nestojí vůbec za řeč, respektive prakticky neexistují). Čehož výsledkem je, že to zdaleka nejzajímavější, co se v celém filmu odehraje, jsou úvodní animované titulky. Zbytek filmu se pak celou stopáž (neúspěšně) potýká se syndromem akutní sequelitidy, neboli s rázným kvalitativním sešupem na všech úrovních.

Příběhová linka sice kromě kopírky devadesátkové Godzilly z minula nově vykrádá i devadesátkový Jurassic Park (setkání v jeskyni) a aktuální monsterverse (souboj titánů trolů), ale jinak nedává žádný smysl (ať už stran záměrného oživení hlavního bubáka nebo odhalení existence trolí posily, která se objeví jako na zavolanou), jedno klišé v ději střídá druhé (pátrání po MacGuffinovi, patetická zpomalovačka s osudovým hrdinským sebeobětováním, která je tak akorát k smíchu, závěrečná bitva ve stylu deus ex machina, atd.), mytologie okolo kamenných obrů není oproti jedničce nijak rozvedena, postavy jsou opět jednorozměrné figurky, u kterých nejsou definovány ani jejich vzájemné vztahy (to flirtování mezi vojákem a vedoucí projektu bylo ve filmu k čemu?) a veškeré pokusy o humor a nadsázku se zcela míjí účinkem (meta narážky na kvality pokračování asi měly být vtipné). Světlo na konci tunelu tak představuje jen povedený design monster, působivé přírodní lokace a na evropskou produkci obstojná triková stránka. Naznačená trojka absolutně netřeba.

The Lost Bus 8/10

To se tak spojí dohromady autobus ze Speedu s větrnou smrští z Twisteru a ohnivou bouří z Only the Brave, přidá se k tomu historka inspirovaná skutečnou událostí a tradiční herecká jistota v podobě McConaugheyho v hlavní roli školního autobusáka, který má svých starostí dost i bez zachraňování bandy školáků před zpopelněním a výsledkem je další strhující dokumentárně-rekonstrukční drama o obyčejných lidech v krizové situaci ve filmografii experta na podobné látky Greengrasse, které má jedinou, zato podstatnou, vadu na kráse a totiž absenci uvedení v tuzemských kinech.

Greengrass od samého počátku filmu názorně dokazuje, v čem je jeho největší síla, tj. skvělá práce s charaktery a pečlivá procedurální rovina vyprávění s důrazem na autenticitu jak popisovaných událostí, tak následného prožitku diváků. V podstatě triviální historka o cestě školního autobusu se skupinou dětí na palubě skrze ohněm a větrem pustošené maloměsto za rodiči, respektive záchranou, je rámována rodinným pozadím hlavní postavy a obecným průběhem boje s nekontrolovatelným přírodním živlem, který samotnému dění v autobuse dodává širší perspektivu a vysvětlující kontext (stran některých rozhodnutí, případně selhání, záchranných složek i chování jednotlivců v čele s hlavní postavou).

V pozdějších scénách podobný přístup umožňuje chytrými prostřihy mezi děním v autobuse a na dalších místech, zasažených katastrofou, stupňovat tíseň a zvyšovat dramatický efekt. Greengrass v průběhu děje nápaditě střídá napětí, drama a emoce, které vykreslují narůstající pohromu a všudypřítomný chaos/paniku mezi obyvateli, přičemž nepoleví až do závěrečného happy endu. A nezapomíná při tom ani na charakterový oblouk pro hlavní postavu (která se dočká vykoupení za své říchy v minulosti). Samostatnou kapitolou je pak řemeslné zpracování filmu a zejména prezentované absolutní inferno. Pohotová ruční kamera a efektní střih prodává atmosféru naprosté ohnivé apokalypsy dokonale. Díky čemuž sugestivní záběry rychle postupující ohnivé zkázy povyšují nespoutaný přírodní živel na plnohodnotnou postavu. Bonusem je pak casting ústřední dvojice, který podává vynikající herecké výkony (vzájemná chemie mezi nimi funguje na výbornou). Škoda jen, že hlavní příběhová linka je opravdu jednoduchá, což se ovšem nepodepisuje na úměrné stopáži.

The Lost Bus

Pěkná trailerová práce a podle dosavadních ohlasů i povedená žánrovka, kterou nepřekvapivě McConaugheyho výkon táhne hodně nahoru:-). Škoda, že tenhle survival kousek se (bohužel jako obvykle u filmů ze streamu) tuzemským kinům vyhnul, vidět podobný táborák s kličkujícím busem na velkém plátně s Atmosem navrch mohl být působivý zážitek. Těším se na brzkou premiéru a jsem zvědavý, jak se Greengrassovi podaří ve filmu vybalancovat tu hluboce-lidsky-příběhovou linku s tím totálním katastrofickým infernem (za které by se nestyděla ani sopečná dvojka z 90s Dante's Peak a Volcano).

Greenland 2: Migration

Minule to sice nebyl žádný zázrak, ale sázka na tu civilní perspektivu po vzoru War Of The Worlds, ve které se na celosvětovou katastrofu nahlíželo komorním pohledem obyčejných lidí, z toho udělala vcelku slušnou žánrovku (s podobně nuzným rozpočtem to jinak ani pojmout nešlo, ale vypořádali se s tím dobře).

Tohle vypadá jako by se na place zastavil strejda Emmerich a s megafonem na Waugha celou dobu hulákal "všeho víc":-). Nic proti tomu, trailer se docela povedl a větší prachy na tom vidět jsou, ale nejsem si úplně jistý, že v dnešní době vyrukovat s katastrofickým kouskem za skoro sto mega je dobrý nápad, viz Moonfall nebo Twisters.

Troll 2

Promarněná příležitost nepojmenovat to Trolls namísto obligátní číslovky (potenciální trojka, ve které se ukáže celá tlupa, doufám dostane visačku Army of Trolls nebo něco podobně snyderovského:-)). Stejně jako celá generická jednička, které podrážel nohy prefabrikovaný scénář s tunou žánrových klišé a totálně stereotypními postavami. Takže prostor ke zlepšení je tady takříkajíc "trollovsky" obrovský:-). Tak snad ho Uthaug s pisálkem Aukanem tentokrát dokážou zužitkovat, když už dostali druhou šanci a streamovací továrna na pásovou výrobu jim chvályhodně navýšila rozpočet.

---

Pominu, že to zase bude jedna velká přehlídka žánrových klišé, u které se jen budou postupně odškrtávat položky ze seznamu "to jsem už někde viděl" (jednička bylo to samé, takže asi nejde čekat, že dvojka v tomhle směru uhne stranou a pokusí se o nějakou originalitu … v čemkoliv:-)), ale prakticky veškerá akce utopená ve tmě, aby se jako obvykle ušetřily prachy z rozpočtu na triky jako vážně?

Když na dvojku dostali větší rozpočet a dokonce se chlubí nejdražší severskou produkcí vůbec? Kromě toho to podle traileru vypadá, že samotné akce bude ve filmu snad ještě méně než v jedničce (finále ve městě a to je asi vše). Wirkola a Helander si Uthauga mažou na chleba. Už podruhé:-).

The Last Of Us (Sezóna 2) 8/10

O stravující síle pomsty a z ní plynoucí nekonečné spirále násilí - první poločas. Respektive první třetina, pokud se HBO rozhodne vytěžit předlohu na maximum, což s ohledem na to, že herní trojka je stále v nedohlednu, není zdaleka vyloučeno:-)). Videoherní klenot Naughty Dogu se vrací na obrazovku s druhou sezónou (bohužel vzhledem k rozdělení adaptace druhého dílu do vícero sezón rovněž s otevřeným koncem a tudíž s absencí patřičného klimaxu, zato s nepostradatelným cliffhangerem na rozloučenou) a naštěstí se tak děje ve stejně velkolepém stylu jako v premiérové řadě, byť bez pár dílčích nedostatků se to bohužel ani tentokrát neobešlo.

Všechny silné stránky z minula Mazin a Druckmann ve druhé sezóně zachovali, případně ještě posílili. Po příběhové stránce opět nejde o přímou/věrnou adaptaci předlohy, takže v průběhu děje dojde na několik nečekaných překvapení jak pro znalce hry (předčasné odhalení hlavního antagonisty, respektive pozdějšího protagonisty), tak pro úplné nováčky (nechvalně proslulý golfový turnaj a následné šokující poslání nejmenované postavy na střídačku:-)), seriálový kánon je smysluplně rozšířen (chyba s vynecháním šíření nákazy skrze spóry v první sezóně byla napravena), post-apo atmosféra je parádní a citování konkrétních scény ze hry (kytarové sólo je top) je zpracováno naprosto dokonale.

Stejně tak casting v čele s Pascalem a Ramsey podává kvalitní herecké výkony a to včetně nových posil Merced a Dever, produkční hodnoty dosahují špičkových parametrů (velkorysý rozpočet je na projektu poznat z každé scény), stylový audiovizuál dokáže nabídnout hned několik moneyshotů, Santaolallovy hudební tóny v OST fungují podobně geniálně jako ve hře, akce/stealth tak jako minule představuje spíše doplněk než středobod celého vyprávění (na rozdíl od předlohy), ovšem když už na nějaké drsné radovánky s nakaženými nebo nově se znepřátelenými frakcemi dojde, tak rozhodně stojí za to a konečně výprava a triky i na podruhé odvádějí vynikající práci (detailně vyhotovené kulisy zchátralého velkoměsta a adrenalinové potyčky s hordami nakažených působí, jako by vypadly přímo ze hry).

Na druhou stranu rozdělení adaptace do několika sezón má za následek, že stěžejní téma předlohy (pomsta jako bludný kruh násilí a odpuštění jako jediné východisko), v kombinaci s neobvyklou vyprávěcí strukturou (tytéž události nahlížené z perspektivy obou stran konfliktu), ve druhé sezóně nedostalo tolik prostoru, kolik by si zasloužilo (tento nedostatek snad tvůrci napraví ve třetí sezóně) a vzhledem k minimálnímu rozestupu mezi první a druhou sezónou ve srovnání se značným odstupem herního pokračování od původní hry a současně charakterovým přerodem hlavní postavy z rebelujícího adolescenta na nekompromisní badass nemesis tamtéž nepůsobí Ramsey v některých vyhrocených situacích tak přesvědčivě, jako se to povedlo Johnson v předloze. Přesto pozitivní dojmy jasně převažují a těším se na třetí sezónu.

The Last Of Us (Sezóna 2 - Epizoda 1 - 7)

The Last Of Us - Future Days (Sezóna 2 - Epizoda 1) 8/10

Mazin s Druckmannem neopravují, co není rozbité, takže všechny silné stránky z premiérové řady (parádní atmosféra, audiovizuál doslova kopírka předlohy, citování konkrétních scén ze hry, smysluplné rozšíření lore, špičkové produkční hodnoty, geniální OST od Santaolally) jsou ve druhé sezóně zachovány a k tomu se do služby hlásí nové castingové posily, které prozatím působí více než zdatně. První epizoda se nepřekvapivě věnuje expoziční práci, takže hlavní slovo tady má představovačka postav a prostředí na pozadí překvapivého prologu, ve kterém je prozrazena jak identita antagonisty (respektive pozdějšího protagonisty), tak ústřední téma celého vyprávění, takže o tohle odhalení je neznalý divák ochuzen ještě než začnou úvodní titulky:-). Snad si tvůrci na oplátku připravili do dalších dílů nějaká jiná překvapení.

The Last Of Us - Through The Valley (Sezóna 2 - Epizoda 2) 9/10

Ve druhé epizodě Mazin s Druckmannem dokazují, že pojem "výplňový obsah k natažení stopáže" nemají ve slovníku, protože si pro neznalce předlohy přichystali drtivou emocionální nálož v podobě golfového turnaje, kterým beze zbytku naplňují pořekadlo nejmenovaného klasika o pomstě, chutnající nejlépe za studena (zdánlivě předčasné odhalení druhé hlavní postavy v předchozím díle se tak zpětně ukazuje jako logické). Fanouškům hry pak servírují obvyklý mix dokonalého reprodukování konkrétních scén ze hry v prostředí, které působí jako identická kopie předlohy, tu více, tu méně poupraveného kánonu (ve většině případů jsou změny ku prospěchu věci) a parádně hrajícího castingu, přičemž třešničku na dortu představuje absolutní akční inferno s hordou nakažených. Prozatím nejlepší epizoda napříč sezónami 

The Last Of Us - The Path (Sezóna 2 - Epizoda 3) 8/10

Jak se dalo očekávat, ve třetí epizodě Mazin s Druckmannem šlapou na brzdu a velkolepou akcí, kanonádou emocí a šokujícími událostmi nabitou jízdu v předchozím dílu vyměňují za komorní přehlídku dialogových scén, ve kterých se připravuje půda pro nadcházející odyseu za spravedlností, respektive odplatou (a pokud nedojde k překopání předlohy, tak ve finále i odpuštění), která je reprezentována letmým pohledem na obě nepřátelské frakce, které se hlavním postavám za nedlouhou postaví do cesty. Produkční hodnoty jsou nadále na prvotřídní úrovni (panorama zchátralého velkoměsta jako by vypadlo přímo ze hry), casting podává kvalitní herecké výkony a přesunem děje do městského prostředí se vyprávění posouvá ke stěžejním událostem v předloze, takže nezbývá než se těšit na nadcházející epizody.

The Last Of Us - Day One (Sezóna 2 - Epizoda 4) 9/10

Čtvrtá epizoda po krátkém prologu, ve kterém se nečekaným způsobem uvede na scénu nově příchozí antagonista (podobným stylem došlo k předčasnému odhalení protivníka už v prvním díle), zavádí hlavní postavy do avizovaného velkoměsta, ve kterém se Mazin s Druckmannem rozhodli divákovi ukázat pestrý mix dílčích aspektů předlohy v podobě průzkumu prostředí, vydatné porce akce s hordou nakažených v hlavní roli a decentní romantické momentky, za doprovodu ikonické hudební vložky s brnkáním na kytaru a prozrazením hned několika tajemství najednou, výměnou za pokračující příběhové odchylky oproti hře. A to vše odehrávající se ve velkolepých zchátralých kulisách, které opět vypadají doslova jedna ku jedné s jejich předobrazy ve videohře (výprava a triky jako obvykle odvádějí prvotřídní práci).

The Last Of Us - Feel Her Love (Sezóna 2 - Epizoda 5) 8/10

Úvod páté epizody nenápadně naláká na adrenalinový sklepní souboj s unikátním bossem ze hry (doufám, že Rat king dříve nebo později dostane šanci se předvést v plné kráse/síle), aby vzápětí poté Mazin s Druckmannem vyslali hlavní postavy na nepříliš příjemnou návštěvu k oběma nepřátelským frakcím najednou a k tomu i se zastávkou u nakažených, přičemž tak činí prostřednictvím vyvážené kombinace akce, kradmých pasáží, hororových momentů, decentně humorných interakcí mezi ústřední dvojicí a seriózního dramatu v bohužel předčasně ukončeném finále. Stran narativu se všudypřítomné odchylky vůči předloze konečně zúročily v podobě chvályhodného rozšíření seriálového kánonu o prvek šíření nákazy skrze spóry, zatímco závěrečný flashback naznačuje, že příště si asi odbydeme retrospektivní vsuvku.

The Last Of Us - The Price (Sezóna 2 - Epizoda 6) 8/10 

Jak se dalo po předchozím díle vytušit, šestá epizoda představuje vzpomínkovou zastávku na cestě těsně před finále druhé sezóny, která se nese v odpočinkovém (převážně dialogovém a vztahovém) duchu, jejímž prostřednictvím Mazin s Druckmannem využili příležitosti a vrací zpět do hry oblíbenou postavu, jejíž šokující skon uvedl do pohybu veškeré uplynulé dění, aby dořešili (respektive objasnili) příběhovou linku, týkající se příčin rozkolu mezi hlavními postavami, který stál na počátku celého vyprávění. Přičemž se tak děje dalším nápaditým poupravením kánonu (rozlučka v lese se povedla, přesto je škoda, že na průzkum nemocnice nedošlo) v doprovodu dalšího kytarového sóla, pár doslovných rekonstrukcí scén ze hry a především emocionálně drtivé závěrečné tečky, která naplno zúročí úvodní rodinný flashback.

The Last Of Us - Convergence (Sezóna 2 - Epizoda 7) 8/10 

Po vysvětlující retrospektivní zastávce v minulém díle Mazin s Druckmannem v šesté epizodě uzavírají finále druhé sezóny prostřednictvím osvědčené kombinace věrného vyobrazení konkrétních scén ze hry, zasazených do autenticky působících kulis (některé městské scenérie jsou přeneseny z předlohy dokonale), prozkoumání stěžejních témat herního předobrazu (pomsta jako příčina nekonečné spirály násilí a odpuštění jako jediné východisko z bludného kruhu), které se naplno zúročí až v dalších sezónách, větších nebo menších změn v rámci kánonu a skromného množství akce. Vzhledem k rozdělení adaptace druhého dílu do vícero sezón se tak děje v doprovodu otevřeného konce (který postrádá patřičný klimax) a povinného cliffhangeru, který odhaluje nadcházející změnu perspektivy skrze pohled na události z druhé strany.

The Last Of Us - Convergence (Sezóna 2 - Epizoda 7) 8/10

Po vysvětlující retrospektivní zastávce v minulém díle Mazin s Druckmannem v šesté epizodě uzavírají finále druhé sezóny prostřednictvím osvědčené kombinace věrného vyobrazení konkrétních scén ze hry, zasazených do autenticky působících kulis (některé městské scenérie jsou přeneseny z předlohy dokonale), prozkoumání stěžejních témat herního předobrazu (pomsta jako příčina nekonečné spirály násilí a odpuštění jako jediné východisko z bludného kruhu), které se naplno zúročí až v dalších sezónách, větších nebo menších změn v rámci kánonu a skromného množství akce. Vzhledem k rozdělení adaptace druhého dílu do vícero sezón se tak děje v doprovodu otevřeného konce (který postrádá patřičný klimax) a povinného cliffhangeru, který odhaluje nadcházející změnu perspektivy skrze pohled na události z druhé strany.

The Last Of Us - The Price (Sezóna 2 - Epizoda 6) 8/10

Jak se dalo po předchozím díle vytušit, šestá epizoda představuje vzpomínkovou zastávku na cestě těsně před finále druhé sezóny, která se nese v odpočinkovém (převážně dialogovém a vztahovém) duchu, jejímž prostřednictvím Mazin s Druckmannem využili příležitosti a vrací zpět do hry oblíbenou postavu, jejíž šokující skon uvedl do pohybu veškeré uplynulé dění, aby dořešili (respektive objasnili) příběhovou linku, týkající se příčin rozkolu mezi hlavními postavami, který stál na počátku celého vyprávění. Přičemž se tak děje dalším nápaditým poupravením kánonu (rozlučka v lese se povedla, přesto je škoda, že na průzkum nemocnice nedošlo) v doprovodu dalšího kytarového sóla, pár doslovných rekonstrukcí scén ze hry a především emocionálně drtivé závěrečné tečky, která naplno zúročí úvodní rodinný flashback.

The Last Of Us - Feel Her Love (Sezóna 2 - Epizoda 5) 8/10

Úvod páté epizody nenápadně naláká na adrenalinový sklepní souboj s unikátním bossem ze hry (doufám, že Rat king dříve nebo později dostane šanci se předvést v plné kráse/síle), aby vzápětí poté Mazin s Druckmannem vyslali hlavní postavy na nepříliš příjemnou návštěvu k oběma nepřátelským frakcím najednou a k tomu i se zastávkou u nakažených, přičemž tak činí prostřednictvím vyvážené kombinace akce, kradmých pasáží, hororových momentů, decentně humorných interakcí mezi ústřední dvojicí a seriózního dramatu v bohužel předčasně ukončeném finále. Stran narativu se všudypřítomné odchylky vůči předloze konečně zúročily v podobě chvályhodného rozšíření seriálového kánonu o prvek šíření nákazy skrze spóry, zatímco závěrečný flashback naznačuje, že příště si asi odbydeme retrospektivní vsuvku.

The Last Of Us - Day One (Sezóna 2 - Epizoda 4) 9/10

Čtvrtá epizoda po krátkém prologu, ve kterém se nečekaným způsobem uvede na scénu nově příchozí antagonista (podobným stylem došlo k předčasnému odhalení protivníka už v prvním díle), zavádí hlavní postavy do avizovaného velkoměsta, ve kterém se Mazin s Druckmannem rozhodli divákovi ukázat pestrý mix dílčích aspektů předlohy v podobě průzkumu prostředí, vydatné porce akce s hordou nakažených v hlavní roli a decentní romantické momentky, za doprovodu ikonické hudební vložky s brnkáním na kytaru a prozrazením hned několika tajemství najednou, výměnou za pokračující příběhové odchylky oproti hře. A to vše odehrávající se ve velkolepých zchátralých kulisách, které opět vypadají doslova jedna ku jedné s jejich předobrazy ve videohře (výprava a triky jako obvykle odvádějí prvotřídní práci).

The Last Of Us - The Path (Sezóna 2 - Epizoda 3) 8/10

Jak se dalo očekávat, ve třetí epizodě Mazin s Druckmannem šlapou na brzdu a velkolepou akcí, kanonádou emocí a šokujícími událostmi nabitou jízdu v předchozím dílu vyměňují za komorní přehlídku dialogových scén, ve kterých se připravuje půda pro nadcházející odyseu za spravedlností, respektive odplatou (a pokud nedojde k překopání předlohy, tak ve finále i odpuštění), která je reprezentována letmým pohledem na obě nepřátelské frakce, které se hlavním postavám za nedlouhou postaví do cesty. Produkční hodnoty jsou nadále na prvotřídní úrovni (panorama zchátralého velkoměsta jako by vypadlo přímo ze hry), casting podává kvalitní herecké výkony a přesunem děje do městského prostředí se vyprávění posouvá ke stěžejním událostem v předloze, takže nezbývá než se těšit na nadcházející epizody.

The Last Of Us - Through The Valley (Sezóna 2 - Epizoda 2) 9/10

Ve druhé epizodě Mazin s Druckmannem dokazují, že pojem "výplňový obsah k natažení stopáže" nemají ve slovníku, protože si pro neznalce předlohy přichystali drtivou emocionální nálož v podobě golfového turnaje, kterým beze zbytku naplňují pořekadlo nejmenovaného klasika o pomstě, chutnající nejlépe za studena (zdánlivě předčasné odhalení druhé hlavní postavy v předchozím díle se tak zpětně ukazuje jako logické). Fanouškům hry pak servírují obvyklý mix dokonalého reprodukování konkrétních scén ze hry v prostředí, které působí jako identická kopie předlohy, tu více, tu méně poupraveného kánonu (ve většině případů jsou změny ku prospěchu věci) a parádně hrajícího castingu, přičemž třešničku na dortu představuje absolutní akční inferno s hordou nakažených. Prozatím nejlepší epizoda napříč sezónami.

The Last Of Us - Future Days (Sezóna 2 - Epizoda 1) 8/10

Mazin s Druckmannem neopravují, co není rozbité, takže všechny silné stránky z premiérové řady (parádní atmosféra, audiovizuál doslova kopírka předlohy, citování konkrétních scén ze hry, smysluplné rozšíření lore, špičkové produkční hodnoty, geniální OST od Santaolally) jsou ve druhé sezóně zachovány a k tomu se do služby hlásí nové castingové posily, které prozatím působí více než zdatně. První epizoda se nepřekvapivě věnuje expoziční práci, takže hlavní slovo tady má představovačka postav a prostředí na pozadí překvapivého prologu, ve kterém je prozrazena jak identita antagonisty (respektive pozdějšího protagonisty), tak ústřední téma celého vyprávění, takže o tohle odhalení je neznalý divák ochuzen ještě než začnou úvodní titulky:-). Snad si tvůrci na oplátku připravili do dalších dílů nějaká jiná překvapení.

The Last Of Us (Sezóna 2)

Vyměnit zvukový podkres za Ramsey zpívající Take on Me a brnkajíc při tom na kytaru a bylo by to dokonalé. Přesto moc pěkná práce, některé scény opět vypadají doslova jedna ku jedné s jejich předobrazy ve videohře a vzhledem k příběhové lince dvojky, která je imho vděčnější na vyhrocené situace a divácké emoce než jednička (modří už vědí:-)), těším se na druhou sezónu ještě více než na první:-). 

Škoda jen, že s Abby zatáhl Mazin s Druckmannem zbaběle za ruční brzdu a obsadil sympatickou Dever (subjektivně je pohlednější než Ramsey), když v jiných ohledech nemají s kontroverzemi problém, jak ukázali v první sezóně. Každopádně jsem hodně zvědavý, jak si na konci poradí s cliffhangerem. Tedy pokud stále platí, že dvojku rozdělí do druhé a třetí sezóny a předělem bude vy-víte-která-scéna.

---

Hádám, že to rozdělení seriálové adaptace herní dvojky do dvou sezón nebude ani tak kvůli obsáhlému ději, ale kvůli rozdělení samotné hry na dvě různé části/perspektivy. Respektive tenhle důvod by dával největší smysl (kromě faktu, že herní trojka je v nedohlednu a Mazin s Druckmannem tak v nejbližší době nemají moc možností, jak diváky opakovaně podojit:-)), protože celý koncept předlohy je postaven právě na tomto duálním pohledu (jinak jde o vcelku obyčejnou revenge flick storyline) s tím, že cliffhangerem mezi druhou a třetí sezónou bude onen kontroverzní golfový švih:-).

Twisters (Bilance)

Twisters je pěkná ukázka toho, že se na film ve velkém nahrnula cílovka (hádám, že především ze středozápadu, protože téma a OST), nějací náhodní kolemjdoucí … a pak už skoro nikdo. Tyhle legacy sequely devadesátkových značek, které stály především na trikové stránce, to mají v dnešní době těžké, no. Na jeden JP (dinosauři jsou populární tak nějak průběžně:-)) a jedno Jumanji (faktor Johnson, jinak mě nenapadá, jak se podařilo nahrabat taková numera:-)) připadá jeden Twister, ID4, Matrix, Space Jam, Terminator, atd. Zarazit publikum do sedačky už není moc čím, no. A pokud nezafunguje nostalgie a netrefí se kvalita, tak není, kde brát. 

Každopádně resuscitovaná tornáda překvapila, čekal jsem o dost horší výsledek. O to více bude kravaťáky mrzet nasazení týden před pláštěnkami (přitom na to měli celý měsíc, kdy bylo od prequelu Quiet Place blockbusterové pusto, prázdno). Protože na, po dlouhé době všeobecně vyhlíženou, marvelovku se vypraví i balíci ze středozápadu a plf/imax sály pro Powella a spol. zmizí mávnutím kouzelného proutku.

---

Samotné tržby Twisters neřeším, průserem to smrdělo od počátku (rozpočet, žánr) a taky to tak dopadlo, ale ten poměr doma vs zbytek světa je tedy síla a slušná facka pro studio (respektive obě studia). Nepamatuju si, kdy se u velkorozpočtového studiového blockbusteru za posledních pár let něco podobného stalo. Jednička s tržbami skončila půl na půl a není těžké domyslet si proč - všechny uhranula revoluční triková stránka. Jestli tohle nedokazuje, že dvojka doma rezonuje jen kvůli domácímu tématu a možná písničkovému OST, což ve zbytku světa logicky tak moc nefunguje a triková stránka už nehraje žádnou roli, tak už asi nic.