Nijak zvlášť, respektive vůbec, protože není schopen dodržet ani základní hollywoodské pravidlo pro pokračování, tj. to samé jako minule, jen všeho více. Přesněji řečeno to zkouší s úplně opačným přístupem a nepochopitelně šetří jak se samotným monstrem (navýšením počtu pochodujících rozsévačů zkázy nápaditost filmu začíná a bohužel i končí), tak s katastrofickým řáděním a stejně tak s akčními atrakcemi (vyjma rutinního desetiminutového finále ve městě, které svým provedením ničím nevystupuje z řady a kromě toho je pro jistotu celé utopeno ve tmě, aby se ušetřilo pár korun z rozpočtu na triky, nestojí vůbec za řeč, respektive prakticky neexistují). Čehož výsledkem je, že to zdaleka nejzajímavější, co se v celém filmu odehraje, jsou úvodní animované titulky. Zbytek filmu se pak celou stopáž (neúspěšně) potýká se syndromem akutní sequelitidy, neboli s rázným kvalitativním sešupem na všech úrovních.
Příběhová linka sice kromě kopírky devadesátkové Godzilly z minula nově vykrádá i devadesátkový Jurassic Park (setkání v jeskyni) a aktuální monsterverse (souboj titánů trolů), ale jinak nedává žádný smysl (ať už stran záměrného oživení hlavního bubáka nebo odhalení existence trolí posily, která se objeví jako na zavolanou), jedno klišé v ději střídá druhé (pátrání po MacGuffinovi, patetická zpomalovačka s osudovým hrdinským sebeobětováním, která je tak akorát k smíchu, závěrečná bitva ve stylu deus ex machina, atd.), mytologie okolo kamenných obrů není oproti jedničce nijak rozvedena, postavy jsou opět jednorozměrné figurky, u kterých nejsou definovány ani jejich vzájemné vztahy (to flirtování mezi vojákem a vedoucí projektu bylo ve filmu k čemu?) a veškeré pokusy o humor a nadsázku se zcela míjí účinkem (meta narážky na kvality pokračování asi měly být vtipné). Světlo na konci tunelu tak představuje jen povedený design monster, působivé přírodní lokace a na evropskou produkci obstojná triková stránka. Naznačená trojka absolutně netřeba.