Waltzův nástup na scénu a obecně úvodní představovačka hlavního záporáka (dovedně maskovaná za klasickou expozici - Hitchcockova poučka o přímé úměře kvalit padoucha ke kvalitám celého filmu tady platí na sto procent - jestli něco chybělo Kill Billovi, tak podobně stylové/názorné vykreslení nevěstiny nemesis, protože v podstatě až do konce filmu není jasné, proč ze starouše má zbytek komanda takový respekt, u "lovce Židů" je to zřejmé po pár minutách filmu) a především "přátelský" pokec v hospodě vyloženě geniální (ten Tarantinův dialogový trademark, jehož prostřednictvím si hraje s diváky a jejich bažením po krvi:-), totiž očekáváním věcí příštích (zdánlivě obyčejná konverzace na nevinné téma, která se ovšem každou chvíli může zvrhnout v groteskní násilí a následnou čistku mezi postavami), protože moc dobře ví, že diváci vědí (že na spršku brutality nakonec dojde, otázkou jen je, kdy přesně), tady pravděpodobně dosáhl svého vrcholu), zbytek standardně tarantinovsky skvělý, tj. správně černohumorný, dialogově vyšperkovaný, stran násilí a nadávek patřičně expresivní, castingově a hudebně prvotřídně poskládaný, filmařsky nápaditý, cinefilně hravý a celkově po všech stránkách zábavný:-).