After The Hunt 6/10

Excentrický Guadagnino nepatří mezi mé favority a nic se na tom nezměnilo ani s jeho nejnovějším počinem, protože tohle psychologické drama z univerzitního prostředí o obvinění profesora studentkou z nepřístojného chování sice pokládá spousty provokativních otázek napříč mnoha společensky rezonujícími tématy (sexuální násilí, sekundární viktimizace, plagiátorství, cancel culture, atd.), ale nepřináší žádné odpovědi a utápí se v nejednoznačnosti vyznění příběhu i motivací postav, takže si divák z filmu může odnést prakticky cokoliv (například pocit ztráty času:-)).

Po povinné expozici se vzneseným obviněním se děj po zbytek filmu nikam zásadně neposune, přičemž přes nespočet dialogových výměn zůstávají charaktery a motivace postav až do samotného konce záhadou (v podstatě ani není jasné, na čí straně sporu se hlavní postava nachází, protože v průběhu děje střídavě sympatizuje s oběma), z minulosti se vynořují temná tajemství, aniž by bylo zřejmé, jaký vliv měly/mají na aktuální chování postav a do toho vstupují další motivy (falšování receptu, hospitalizace), u nichž lze polemizovat nad smysluplným důvodem jejich přítomnosti v ději.

Nepřesvědčivý dojem z narativu pak stvrzuje epilog ze současnosti, u kterého lze jen marně přemítat, zda a jak se vyvinul vztah ústřední dvojice postav po prožitých událostech a co mělo být vlastně pointou celého filmu. Po herecké stránce podává casting kvalitní výkony (zejména pánové Garfield a Stuhlbarg navzdory skromnému prostoru odvádějí skvělou práci). Jinak ovšem Guadagnino opakuje stejné chyby, kterých se dopustil minule, tj. nepříliš podnětný děj, rozvláčné tempo, nečitelné postavy, neuspokojivé finále a přepálená stopáž, přičemž oproti předchozím mistrovým kouskům tentokrát nezaujme ani audiovizuální zpracování (žádné stylové hrátky s kamerou, hudbou a střihem se tady nekonají).

Queer 5/10

Fanoušci ostrostřelce Burroughse, Cronenbergova Naked Lunch, případně excentrického Guadagnina budou z jeho nejnovějšího kousku nejspíše nadšeni, všichni ostatní (včetně mě) si tenhle genderově vyhraněný fantasmagorický drogový trip užijí o poznání méně. Netuším, jak je na tom předloha (a nakolik se tedy Guadagnino drží nějakých předem stanovených mantinelů a nakolik si v adaptaci jde svou vlastní cestou), ale když je narativ filmu postaven na tom, že "cesta je cíl", tak taková cesta musí být o to více podnětná, což se tady bohužel nestalo.

Po herecké stránce filmu nelze nic vytknout. Craig a Starkey předvádějí precizní herecké výkony a k tomu si zaslouží ocenit za odvahu (byť stran explicitních postelových scén se Guadagnino až na jednu přímočarou výjimku drží překvapivě na uzdě a "stydlivá" kamera v daných scénách příliš často milosrdně uhýbá stranou). Stejně tak audiovizuál patří k silným stránkám filmu. Zjevný kontrast mezi skutečnými lokacemi a papundeklovými kulisami v kombinaci s psychedelickými sekvencemi se podílí na specifické atmosféře filmu na pomezí reality a snu. K čemuž dopomáhá i úderný OST z osvědčené dílny NIN, který navzdory zdánlivě nepatřičnému modernímu pojetí funguje skvěle.

Atraktivní forma ovšem nenahradí nezáživný obsah. Pár narážek na mistrovo dílo a osobnost (v čele se sestřelováním předmětů z něčí hlavy, ale jsem si jistý, že všelijakých referencí a odkazů je ve filmu nespočet:-)) bohužel nestačí k tomu, aby přebily nudný děj (v první polovině filmu se kromě kolovrátkového schématu alkoholový/drogový dýchánek, postelové hrátky a tak pořád dokola nestane nic zajímavého, natož zábavného), nečitelné postavy (motivace Craiga je jasná, motivace Starkeyho naopak vůbec), unylé tempo, neuchopitelné finále a přepálenou stopáž.

Queer

K ostrostřelci Burroughsovi mám daleko (po náhodném zhlédnutí Naked Lunch někdy na konci 90s jsem usoudil, že my dva přátelé určitě nebudeme:-)), k ústřednímu tématu ještě dál a můj vztah k Guadagninovi je více než ambivalentní (jak moc se mi líbili Challengers, tak moc se mi nelíbila Suspiria, Bones and All je někde mezi), ale musím uznat, že trailer na jeho novinku je hodně velká stylovka (co všechno nedokáže jen vhodně zvolený cover:-)) a z těch pár záběrů nemám problém uvěřit, že Craig ve filmu předvede herecký koncert. Nedočkavě vyhlížet premiéru tak úplně nebudu, ale dříve nebo později to mé pozornosti kvůli Craigovi a OST, jako obvykle z dílny NIN, určitě neujde.

Challengers 7/10

Po téhle švédské tenisové trojce je jedna věc jistá. Dokud bude mít Zendaya ve svých smlouvách klauzule o tom, že se na place neukáže bez spodního prádla, budou všechny její milostné scény s polonahými hereckými kolegy/němi vypadat nadmíru žhavě, protože Zendaya, ovšem jaksi … trestuhodně nedotaženě:-).

Naštěstí v případě Guadagninova nejnovějšího počinu je veškeré ne/pikantní laškování mezi postavami jen taková třešnička na dortu (komediální romance je ve filmu jen stopové množství), stejně tak příběhové ukotvení do tenisového prostředí by se dalo nazvat pouze polevou (prvky sportovního dramatu film sice disponuje, ale nikterak výrazně). Hlavní ingredienci Guadagninova receptu představuje hutné vztahové/rodinné drama ústředního milostného trojúhelníku v průběhu času, ve kterém se ke slovu dostanou zejména charakterové vady, toxické chování, chorobné ambice, citové závislosti a jiné podobné (divácky vděčné) atributy.

A ke slovu se dostávají v podobě několika úderných dialogových přestřelek v dramaticky vypjatých konfrontačních scénách, které mají díky castingu (Zendaya znovu dokazuje, že kromě hezké tvářičky disponuje i hereckým talentem, dvojka O'Connor a Faist je na tom stejně) slušný tah na branku, přičemž tepající OST dodává názorovým výměnám ještě silnější náboj. Bohužel se tak ovšem děje v nechronologicky strukturovaném vyprávění, které je jednak matoucí a jednak v závěru postrádá nějaké významnější příběhové překvapení, které by tento koncept ospravedlňovalo, protože prakticky celý děj je pojatý jako flashback, tudíž jak to nakonec dopadne je zřejmé od samého počátku. Náplastí na to pak je audiovizuálně opulentní zápasové finále, doprovázené efektní kamerovou exhibicí (škoda, že podobných hrátek s pov záběry a snímáním scény skrze zem není ve filmu více).

Bones And All 6/10

Minule s remakem hororové klasiky Suspiria mně Guadagnino o svých kvalitách příliš nepřesvědčil, v případě aktuální kanibalské road tripové romance to s mým diváckým zážitkem dopadlo o poznání lépe, nicméně nějaké vyložené nadšení se ani tentokrát, bohužel, nedostavilo, protože film je slušná žánrovka z ranku coming of age dramat s neobvyklou premisou, respektive jedním konkrétním příběhovým prvkem, týkajícím se nevybíravých gastronomických návyků, jinak ovšem vyplněná obvyklými motivy a tématy všech podobných filmů, aniž by k nim Guadagnino doplnil něco výrazně nového/navíc. A vlastně i z pohledu zmíněného zasazení děje mezi skupinu něčím výstředních postav nejde o žádnou převratnou novinku a podobné pokusy, zkombinovat motiv dospívání s divácky atraktivní komunitou, tady byly už v minulosti. Jen upíry, superhrdiny, nebo čaroděje nově vystřídali občasní konzumenti lidského masa, ale to je tak vše.

Tudíž samozřejmě nesmějí chybět všechny nepostradatelné atributy příslušného žánru, ať už jde o hledání vlastní identity prostřednictvím pátrání po svých předcích, obavy, nejistotu, osamělost, pochyby, sebepohrdání (zde z důvodu svého lidojedského počínání), nebo ranné citové probuzení a následující partnerské vztahy. To vše je ve filmu vykresleno očekávatelným způsobem a relativně funguje. Co bohužel funguje o poznání hůře je celý motiv "kanibalismu od přírody".

Zatímco stran takových upírů je jejich neukojitelná žízeň po krvi, bez které by nakonec zahynuli, uvěřitelná z podstaty jejich zažitého vyobrazení napříč zábavním průmyslem, tady se sice Guadagnino (respektive asi předloha) snaží o něco podobného, lež celkovému pozadí kanibalskými choutkami postižených existencí je věnováno minimum prostoru a zdůvodnění, čím se od sebe vlastně odlišují "strávníci" od nadšených přisluhovačů, případně od "obyčejných" kanibalů a především, zda jde o otázku volby, nebo bytí, se omezuje jen na prohlášení o tom, že platí varianta nezbytnosti a hotovo. I proto morální dilemata a pocity viny Russell, spojená s pojídáním lidského masa, nemají takovou váhu. Vcelku zajímavý nápad, týkající se schopnosti "strávníků" vycítit jiného zástupce svého druhu na dálku, je tím pádem v ději využit pouze k tomu, aby se vysvětlilo náhlé zjevování se postav na scéně ve stylu deus ex machina, neméně slibnému tématu dobrovolného oddání se zdejšímu gurmánskému fetiši, aniž by ovšem dotyčný byl jedním ze "strávníků" (fajn rolička pro Guadagninova kolegu z branže Greena), je pak ve filmu věnován všehovšudy jeden dialog.

Mnohé zachraňuje casting. Russell a Chalamet v titulních rolích sami o sobě hrají hodně slušně, nicméně vzájemnou náklonnost, která přeroste až v lásku, jsem ani jednomu z nich do konce příběhu neuvěřil, protože chemie mezi nimi tak úplně nefunguje a oba po celou dobu filmu působí, že spolu setrvávají spíše vlivem náhodných okolností, než citově silného spojení. To naopak Rylance ve vedlejší roli "vlka samotáře" předvedl přímo skvělý výkon a tak trochu si ukradl celý film pro sebe (i díky tomu, že měl zdaleka nejlépe napsanou postavu ze všech). Škoda, že má jeho postava v příběhu pouze okrajovou roli, dokázal bych si představit, že by film pojednával čistě o (ambivalentním) vztahu mezi ním a Russell.

Film sice obsahuje pár násilných a notně krvavých výjevů, ale Guadagnino nemá odvahu zajít skutečně daleko (Russell je po celý čas pasivním příjemcem potravinových dávek, i ta Chalametova epizoda s prodavačem na pouti se odehraje milosrdně zády ke kameře, o "krotké" eliminaci Rylance ve finále ani nemluvě), což lze sice omlouvat tvrzením, že takové ambice nikdy ani neměl, pak je ovšem otázkou, proč se vůbec pouštěl do takto společensky kontroverzního tématu, ke kterému prostě nemalá dávka explicity neodmyslitelně patří a bez ní není dopad na diváka tak silný. Úsměvným paradoxem zvoleného přístupu je pak samotný titul filmu, který hovoří o specifické praktice stolování, na kterou ovšem v ději nikdy přímo nedojde:-). Celkově jde o obstojný pokus něčím oživit daný žánr, ale současně jde o pokus, který skončil někde v půli cesty.