Po herecké stránce filmu nelze nic vytknout. Craig a Starkey předvádějí precizní herecké výkony a k tomu si zaslouží ocenit za odvahu (byť stran explicitních postelových scén se Guadagnino až na jednu přímočarou výjimku drží překvapivě na uzdě a "stydlivá" kamera v daných scénách příliš často milosrdně uhýbá stranou). Stejně tak audiovizuál patří k silným stránkám filmu. Zjevný kontrast mezi skutečnými lokacemi a papundeklovými kulisami v kombinaci s psychedelickými sekvencemi se podílí na specifické atmosféře filmu na pomezí reality a snu. K čemuž dopomáhá i úderný OST z osvědčené dílny NIN, který navzdory zdánlivě nepatřičnému modernímu pojetí funguje skvěle.
Atraktivní forma ovšem nenahradí nezáživný obsah. Pár narážek na mistrovo dílo a osobnost (v čele se sestřelováním předmětů z něčí hlavy, ale jsem si jistý, že všelijakých referencí a odkazů je ve filmu nespočet:-)) bohužel nestačí k tomu, aby přebily nudný děj (v první polovině filmu se kromě kolovrátkového schématu alkoholový/drogový dýchánek, postelové hrátky a tak pořád dokola nestane nic zajímavého, natož zábavného), nečitelné postavy (motivace Craiga je jasná, motivace Starkeyho naopak vůbec), unylé tempo, neuchopitelné finále a přepálenou stopáž.