The Invite 8/10

O čtyřech postavách, třech místnostech, dvou pozvánkách a jedné neformální společenské události mezi sousedy. Aneb komorní konverzačka na téma hutné psychologické drama dovedně maskované za odlehčenou vztahovou komedii s notně černohumornými podtóny. Jinými slovy sice až na třetí pokus, ale konečně Wilde se svým režijním kouskem jen těsně neminula cíl, ale rovnou se trefila přímo do středu terče, byť tentokrát nejde o původní počin, ale předělávku pár let starého filmu (originál jsem neviděl, což po tomhle parádním žánrovém představení budu muset urychleně napravit).

Wilde se v téhle psychologická studii rozpadu jednoho partnerského vztahu v přímém přenosu může opřít hned o několik věcí současně a všechny z nich se podílí na dynamické atmosféře filmu. Jednak sympatické castingové kvarteto podává bez výjimky vynikající herecké výkony (typově se všechny role podařilo obsadit dokonale v čele s Rogenem, který trousí skvělé trefné/úderné sarkastické hlášky jako na běžícím páse:-)). Jednak pohotové (častokrát bleskurychlé) dialogové výměny s naprostou lehkostí střídají témata spojená s manželskou krizí (od výčitek, přes tajemství, až po potlačované touhy), tempo, náladu právě probíhající scény a z toho plynoucí divácké emoce, které se pohybují jako na horské dráze.

A v neposlední řadě postupné dávkování vtipných, černohumorných, absurdních (občas malinko bizarních) a dramaticky vyhrocených (místy až teatrálně pojatých) situací v průběhu téhle svérázné manželské terapie v praxi je téměř dokonalé (všichni obvyklí podezřelí typu toxicity, frustrace, trapnosti a kostlivců ve skříni jsou samozřejmě přítomni), na čemž mají zásadní podíl naprosto plynulé žánrové přechody z komedie do tragikomedie, z romance do dramatu a zase zpátky (a to dokonce v rámci jedné scény), aniž by to působilo rušivě nebo nuceně za doprovodu melodicky dominantního, přesto výborně atmosférického OST. Načež o emocionálně satisfakční diváckou katarzi se postará intimní finále, ve kterém se ústřední dvojice dočká úlevného vysvobození z nefunkčního vztahu skrze neochotnou akceptaci skutečného stavu věci.

The Thomas Crown Affair

Sice tak úplně nechápu, proč zrovna tahle látka dostává další remake (v podobně hromadně předělávané A Star Is Born tvůrci mohou jít s dobou a střídat hudební styly, tady se vystřídaly akorát v dnešní době mírně kontroverzní bankovní loupeže za přijatelnější krádeže uměleckých děl), ale jinak to vypadá hodně nadějně:-). 

Stylový trailer, Jordan a Arjona (kudos pro casting directora, více než plnohodnotná náhrada za původně obsazenou Russell:-)) správně sympatická/sexy ústřední dvojice, fajn doprovodný casting (Branagh, Asbæk, Gladstone) a fanoušci heistů podle traileru snad taky nebudou ochuzeni o nějaké zábavné atrakce. Každopádně jsem zvědavý, který konec (z originálu nebo předělávky) Jordan použije. Doufám v první možnost, očekávám druhou.

Over Your Dead Body 6/10

Má smysl natáčet hollywoodskou předělávku jen pár let starého cizojazyčného filmu, u něhož je hlavním přínosem jen nativní znění pro domácí publikum a casting složený z hollywoodských hvězd? V některých výjimečných případech (jako je Speak No Evil, což je shodou náhod převyprávění filmu taktéž ze skandinávské provenience:-)) kupodivu ano. V tomhle případě bohužel ne, protože Taccone nad rámec toho, co je obsaženo ve Wirkolově originálu, nedodal navíc vůbec nic.

Ani tak nejde o to, že se Taccone důsledně drží předlohy (sem tam dojde na nějakou menší dramaturgickou odchylku, která ovšem na další vývoj děje nemá žádný praktický vliv - k čemu je personální změna složení trestanecké bandy, když se s novým dramatickým prvkem ve filmu nijak nepracuje?) a mnohé scény kopíruje v podstatě záběr po záběru. Větším problémem totiž je, že při tom není schopen přijít s čímkoliv jiným (ideálně lepším), ať už po stránce samotného tématu, audiovizuálu, castingu nebo produkčních hodnot, co by existenci jeho verze ospravedlňovalo vůči Wirkolově předobrazu.

Základní kostra svérázné manželské terapie šokem, ve které se černohumorná výchozí situace postupem času zvrtne v notně brutální/krvavé divadlo s vydatnou dávkou gore, sice funguje a Weaving hraje jako obvykle skvěle (na podobný typ rolí má patent:-)), jinak se ovšem film potýká hned s několika nedostatky najednou (mizivá partnerská/buddy chemie mezi ústřední dvojicí, mnohé absurdní "humorné" situace nevyznívají zdaleka tak vtipně/drsně/syrově jako v původním filmu, necharismatický Segel, nevýrazný Olyphant, těžce přehrávající Lewis, přičemž v některých scénách se její pojetí role pohybuje na hraně karikatury). Jediná oblast, ve které remake drží krok s originálem, jsou tak jen eRkové explicity.

Deathstalker 6/10

Notorický rutinér a self-made man v jedné osobě Kostanski se znovu připomíná dalším laciným žánrovým béčkem a tentokrát volba padla na napůl předělávku stejnojmenného zapomenutého fantasy béčka z 80s a napůl poctu všem podobným brakovým historkám z podžánru sword and sorcery, které v 80s zažily krátkou chvilku slávy díky Conanovi. Kostanski to celé pojal metodou chytré horákyně, takže je tady úplně všechno, na co si fanoušek žánru vzpomene.

Pro podobné hrdinské vyprávěnky z dávnověku typická příběhová linka v podobě walking simulatoru skupiny postav (badass, sidekick, love interest) odněkud někam za nepostradatelným všemocným MacGuffinem s nejrůznějšími klišé na každém kroku, přiznaná lacinost všeho a všech maskovaná humorem na hraně (sebe)parodie, poctivé praktické efekty s přímo ohromnou dávkou gore a detailních záběrů na nejrůznější fatality (pánové z fx se tady doslova vyřádili a to až do takové míry, že to připomíná From Dusk till Dawn, tj. film natočený na zakázku trikařů jako promo na jejich služby:-)).

Stejně tak přehrávající casting (Bernhardt se hlavní role zhostil se ctí), parafrázování konkrétních scén, připomínajících žánrové klasiky od Harryhausena, přes Cormana, až po Raimiho (zejména Army of Darkness má Kostanski poctivě nakoukáno:-)) a braková akce, se kterou se nešetří (nicméně vyjma finále za moc nestojí). A kupodivu to celé není tak špatné, jak by se dle mistrových předchozích pokusů dalo předpokládat a po většinu filmu (tempo občas zakolísá a stopáž by šlo zkrátit) to překvapivě slušně funguje (na druhou stranu do nějakého novodobého kultu to má ještě daleko).

Dune: Part Three

Wow, po famózní jedničce a dvojce jsem od trojky očekával hodně, ale tohle spadá do kategorie "this is absolute fucking cinema" s epikou a osudovostí nastavenou na maximum:-). Aneb takhle se to má dělat a takhle to má vypadat (koukám se na Tebe Disney s tou rádoby big event kampaní na Avengers).

Vypadá (a zní) to, že Villeneuve podle všeho nekecal, když prohlásil, že trojku natočí jen za podmínky, že bude moci překonat už tak epickou dvojku. Za což kudos, protože když už velkolepý závěr trilogie, tak se vším všudy, byť za cenu překopání děje oproti předloze od základů (když to dává smysl, tak jen do toho - viz takový Blade Runner, který s knihou nemá společného skoro nic:-) - a tady to smysl rozhodně dává).

Trailer lomeno teaser po audiovizuální stránce totální cinefilní nirvána od první do poslední minuty. Zimmer a Fraser Sandgren (po oznámení výměny na postu DoP jsem se trochu obával, jak to dopadne stran návaznosti na obrazovou estetiku v předchozích filmech, ale jak tak koukám, tak úplně zbytečně) nepřekvapivě naprosto vládnou a k tomu ten casting. Výlet do IMAXu pro mě znamená cestu přes celou republiku, ale v podobných případech to je zkrátka povinnost.

---

Wow, jestli tohle není jasný aspirant na trailer roku, tak pak už asi nic:-). Výlet do IMAXu po cestě přes celou republiku je naprostá tutovka. Jen si moc nedovedu představit, kam to studio hodlá posunout v dalších filmech, protože už teď je to top tier filmařina. Ať už sequely dostane na starost kdokoliv, tak překonat Villeneuvea se jeví jako předem prohraný boj.

Stran věrnosti zdrojovému materiálu puritánští ctitelé předlohy, která je v podstatě protipól původní knihy, asi budou prskat, že z toho Villeneuve a spol. udělali podle traileru ještě bombastičtější podívanou než jsou první dva filmy, ale jako velký fanoušek epických sci-fi blockbusterů tomuhle přístupu tleskám a volám třikrát hurá:-). Pokud se nestane něco neočekáváného (konec světa), tak tohle bude po hodně dlouhé době další kandidát na pozici nejlepší trilogie všech dob.

The Strangers: Chapter 3 5/10

Harlin hraje s publikem férovou hru, takže žádné "podrazy" (třeba nečekaný vzestup kvality, což by se v závěru trilogie docela hodilo, ale na něco takového už mistr drahně let nemá kapacity a možná vlastně ani ambice) se nekonají a závěr trilogie dopadl jako minule a předminule. Ani napotřetí se nepodařilo natočit něco jiného než jen nevýrazné hororové béčko se spoustou klišé, byť jako v předchozím případě se o jistou inovaci (notně vyčerpaného) konceptu tvůrci pokusili. 

Zatímco jednička po vzoru originálu vycházela z home invasion žánru a dvojka se přesunula do hájemství slasheru (úvod v nemocnici ve stylu sequelu původního Halloweenu se povedl), trojka se vydává revidovat pravidla žánru obrácením role lovce a kořisti (po vzoru finále Halloweenu H20 dotaženého až do konce). Což by možná fungovalo nebýt toho, že psychologie postav je vykreslena jen na nejzákladnější úrovni, takže charakterové přerody nepůsobí moc uvěřitelně.

Děj je ještě jednodušší než v předchozích dílech a po většinu filmu se zmateně točí v kruhu, na což doplácí strašidelná atmosféra i dávkování napětí, oboje je totiž postiženo častými výpadky, jednotlivé fatality ničím neohromí (byť gore se občas připomene) a v rámci bodycountu to znovu není žádný zázrak. Na druhou stranu hlavní postava se naštěstí stále nezbavila sympatičnosti, pár povedených scén by se zde našlo (přepadovka karavanu, ambivalentní finále) a maskovaní útočníci se definitivně zbavují pláštíku anonymity (škoda, že nic přelomového z toho stran jejich osobnosti nevyplyne).

Over Your Dead Body

Díky (více či méně povedeným) předělávkám jsem se mnohokrát dostal k pro mě neznámým (povětšinou výborným)originálům a nebo jejich tvůrcům (tj. dalším filmům), takže alespoň v tomhle ohledu má tenhle hollywoodský pokus nějaký smysl (byť hlavní slovo tady mají prachy a nativní znění) a když už dělat novou verzi (vynikajícího) Wirkolova filmu, tak je fajn, že je u toho zrovna Weaving (na podobný typ rolí má fakt patent:-)) se Segelem, Olyphantem a Lewis za zády. Snad se stane zázrak a Taccone (nikdo lepší na skladě nebyl?) předvede něco podobného jako Watkins se Speak No Evil.

The Shadow's Edge 7/10

Živoucí legenda nejen v žánru martial arts filmů Chan se rozhodl všem pochybovačům dokázat, že ve svém pokročilém věku ještě zdaleka nepatří do starého železa, načež se dal dohromady s podobně zasloužilým hereckým veteránem Leungem (neplést s hongkongským kolegou téhož jména) a natočili spolu předělávku dvacet let starého akčního krimi thrilleru (se kterým jsem dosud neměl tu čest, což po této zkušenosti asi budu muset brzy napravit), přičemž nezbývá než dodat, že tenhle záměr se (oběma starým pánům) beze zbytku podařil.

Největším problémem filmu je naprosto přepálená stopáž, která dává prostor nepříliš zajímavým dialogovým pasážím, ve kterých se do popředí namísto napětí a akce dostává melodrama (celá vedlejší linka se sirotčincem a adoptováním jen zdržuje hlavní děj), popřípadě se opakuje již jednou viděné/slyšené (prostřední "sledovací" část v ulicích města mohla být zredukována na efektní střihovou montáž a na výsledném dojmu by se to nijak nepodepsalo, rozepře s "potomky" totéž), čehož důsledkem jsou jednak opakované propady tempa a jednak zbytečná konverzační výplň.  

Na druhou stranu všechno ostatní, tj. herecké i fyzické výkony jak Chana (charisma stále neztratil) a Leunga, tak zbytku castingu, procedurální vyšetřování v rámci příběhové linky, střídání žánrů (heist týmovka, policejní krimi, martial arts akce) a především samotné akční scény (je sice poznat, že si při nich tvůrci vypomáhají rychlým (a občas nepřehledným) střihem, aby zamaskovali jisté nedokonalosti, ale jednak se mistr stále obejde bez zástupu kaskadéra (viz obvyklá koláž záběrů z natáčení v závěrečných titulcích) a jednak disponuje obdivuhodnou kondicí - hlavně finální mano a mano bitka Chan vs Leung se povedla), lze směle označit za nadstandardní řemeslo. Naznačený sequel bych si nechal líbit.

Silent Night, Deadly Night 6/10

Oživování mrtvých nebo alespoň polomrtvých hororových značek pokračuje dalším slasherovým kouskem, ale tentokrát kupodivu o dost zajímavějším pokusem, než by se od téhle nikterak pozoruhodné "sváteční" série (stále marně čekám, kdy si někdo konečně vzpomene na svátek práce:-)) dalo předem očekávat (osmdesátkový originál nebyl žádný zázrak, o zapomenutelných sequelech ani nemluvě). Nová hororová klasika sice není na pořadu dne, ale slušná žánrovka ano.

V prvé řadě zaslouží pochvalu snaha tvůrců nerecyklovat tupě originál a původní historku o psychopatickém sekerníkovi rozdávajícím definitivní tresty všem nezbedníkům, na které natrefí, obohatit o pár zajímavých nápadů, ať už se jedná o sériového vraha likvidujícího jiné vrahy (Dexter nechává pozdravovat:-)), rozdvojenou osobnost (vnitřnímu hlasu nechybí charisma i pár sarkastických hlášek), nebo netradiční romantickou linku, ve které figuruje psychicky narušená přítelkyně.

Na obvyklé žánrové atributy (postupně budované napětí, strašidelná atmosféra, lekačky) sice v průběhu děje moc často nedojde a celé téma "předávání pochodně" je stran fungování jen naťuknuto, na druhou stranu jednotlivé killy se můžou pochlubit solidní dávkou gore (škoda, že některé brutální fatality se odehrají mimo záběr), v deratizačních scénách vedle redukování počtu vystupujících postav přijde na řadu i černý humor a nadsázka (čistka na nacistické párty se povedla, byť z hlediska splatteru šlo zajít ještě o kus dále), bodycount vykazuje sympatické hodnoty a casting odvádí obstojnou práci.

The Thing 1 - 2

The Thing

V rámci mého pravidelně nepravidelného splácení filmových dluhů (kultovní filmové klasiky a základní stavební kameny žánru v jednom, viděné poprvé v životě v kině a s originálním zvukem:-)) tentokrát došlo na Carpenterův sci-fi hororový majstrštyk z ledového pekla (aktualizovanou verzi předlohy Frozen Hell jsem doteď ani nevím proč ignoroval, tak je asi nejvyšší čas s tím konečně něco udělat) a musím s potěšením konstatovat, že od 90s, kdy jsem film viděl v bedně v nuzném sd rozlišení a se stereo dabingem poprvé, se vůbec nic nezměnilo a je to pořád stejná pecka jako tenkrát. 

Proč to o dekádu dříve publikum nevnímalo stejně a film v době vzniku vyfasoval nálepku propadáku (nesouvisející vsuvka: Blade Runner měl premiéru v tentýž den (dnes něco nemyslitelného) a finančně rovněž drtivě propadl … aby se poté také stal naprostou žánrovou klasikou:-)) jsem doteď nepochopil. Naštěstí tohle nedopatření dávno odvál čas.

O vynikající paranoidní atmosféře, typově dokonale obsazeném castingu, věrně vykresleném "mrazivém" prostředí, správně nekompromisním (protože otevřeným a nejednoznačným) finále a samozřejmě geniálním OST z Morriconeho dílny (který představuje takový roztomilý meta prvek, protože podobně jako ve filmu titulní monstrum napodobuje lidské postavy, tak mistr u hlavního hudebního motivu kráčí v elektronicky minimalistických šlépějích pána na režisérské stoličce) není vůbec potřeba se více rozepisovat. Co mě ovšem při sledování filmu asi nejvíce překvapilo, byla triková stránka, která ve zkoušce času obstála s velkým přehledem. Kvalitativní úroveň poctivých praktických efektů ve scénách s mimozemským záškodníkem totiž ani trochu nepoklesla a i po více než čtyřech dekádách působí body horor sekvence na velkém plátně hmatatelně a uvěřitelně (na rozdíl od cgi balastu v prequelu, který dnes vypadá jako z nějaké videohry).  

The Thing (2011)

A když už jsem byl při tom, tak jsem si po dlouhých letech dal repete i prequelového nášupu (bohužel už jen v domácích podmínkách), u kterého se historie opakovala a rovněž skončil jako propadák. Na kultovní Carpenterův počin tenhle film samozřejmě nemá ani omylem, ale v rámci specifické kategorie "pokračování tak podobné původnímu filmu, že není jasné, zda jde o sequel/prequel nebo nepřiznaný remake (potažmo doslovnou poctu originálu)" a neméně specifické kategorie "režisérův sestřih vyhozen do koše a nahrazen vizí studiových kravaťáků" si vlastně nevede vůbec špatně.

Posvátná úcta k originálu je poznat z každého záběru, stejně tak důraz na detaily, odpovídající letmé návštěvě opuštěné základny v úvodu Carpenterova filmu (jak po stránce výpravy a rekvizit, tak z pohledu narativu), navzdory totožnému dějovému/enviromentálnímu zasazení jsou tvůrci schopni přijít s pár novými nápady (změna pohlaví hlavní postavy a s tím související jiná vztahová dynamika, zubní plomby namísto krevního testu, jazyková bariéry zesilující pocit paranoie, finální prohlídka vesmírného korábu, atd.), pokrok v trikových technologiích je zúročen v početnějších interakcích s titulním monstrem a ještě k tomu se tady zpětně napravuje drobná nelogičnost v původním filmu (Proč si monstrum v kůlně podomácku staví únikový prostředek, namísto toho, aby se vrátilo zpět do mateřské lodě? Protože je v prequelu poničena:-)). Velká škoda, že studio film překopalo k obrazu svému (a praktické efekty v postprodukci nahradilo cgi).

Silent Night, Deadly Night

Kudos střihači traileru, tomuhle se říká dobře odvedená práce:-). Na to, že s největší pravděpodobností půjde jen o další zaměnitelný slasher v řadě (osmdesátkový originál žádnou díru do světa neudělal a to vznikl v dekádě, ve které podobné hororové kousky zažívaly nejlepší období vůbec, o zapomenutelných sequelech ani nemluvě, takže hádám, že tady to dopadne úplně stejně), to čistě podle traileru vypadá až nečekaně našlapaně. V nějakou žánrovou pecku nedoufám ani omylem, ale slušná hororová jednohubka by z toho snad vypadnout mohla (pokud trailer mohutně neklame tělem:-)).

Bugonia 5/10

Lanthimos po roce vrací úder a slovy nejmenovaného klasika to sice myslel dobře, ale dopadlo to jako obvykle. Originál neznám, takže nemohu posoudit, nakolik se Lanthimos držel původního filmu a co nad rámec základní premisy si převyprávěl po svém, ale na tom vlastně nezáleží. Podstatný je výsledek a ten bohužel zase a znovu potvrzuje, že se s mistrem dlouhodobě a pravidelně rozcházíme bez ohledu na to, zda je jeho nejnovější kousek autorské dílo, adaptace knižní předlohy nebo jako v tomhle případě předělávka jiného filmu.

Protože černohumorná historka (jak jinak než opatřená sociálně kritickým komentářem, tentokrát nejen stran obvyklých podezřelých, tj. společenských rolí, konspiračních teorií, korporátní politiky a ekologické agitky, ale rovnou toxicity celého lidstva:-)) o únosu manažerky farmaceutické firmy dvojicí paranoidních rednecků, z nichž jeden je psychopatický a druhý retardovaný, za účelem odhalení její skutečné (mimozemské) identity, po většinu stopáže není nijak zvlášť satiricky komediální (natož černohumorná), ani dramaticky thrillerová, nýbrž nepříliš zábavná a místy vyloženě nudná.

V průběhu děje se značnou část filmu nic zajímavého/nečekaného/šíleného nestane (dialogové výměny na konto paranoia a fantasmagorie únosců vs racionalita a taktizování oběti se bohužel nepromění v žádnou sofistikovanou psychologickou hru, nápadité manipulativní hrátky, ani nic podobného), takže veškerá zábava spočívá akorát v čekání, zda Lanthimos až do konce filmu zůstane v realitě a dvojici únosců vykreslí jen jako pomatené magory nebo to zkusí s "překvapivým" plot twistem a skutečně přepne do žánru sci-fi. Což Lanthimos vyřeší metodou chytré horákyně a po sérii hektických zvratů (zamýšlená sebevražda, sklep s mrtvolami, nezamýšlená sebevražda) vyrukuje s bizarní mimozemskou koncovkou, která možná představuje sžíravou pointu/alegorii a možná taky ne. Audiovizuál a obecně produkční hodnoty jsou na úrovni a casting v čele se Stone a Plemonsem odvádí jako obvykle kvalitní práci, narativ ovšem značně zaostává.

The Hand That Rocks The Cradle 5/10

Obyčejná středostavovská rodinka a sympatická chůva s temným tajemstvím, která nic netušící paní domu pomalu ale jistě přivádí na pokraj šílenství a ve střednědobém plánu rovnou do hrobu. S podobnou premisou o nevinně působící kukačce v rodinném hnízdě to v minulosti zkoušelo už nespočet žánrových béček a teď to zkouší tahle předělávka. Jak moc originální pitch to byl v 90s netuším, ale v dnešní době se obávám, že podobná historka už nemá čím překvapit. Obzvláště pokud tvůrci filmu postrádají jakoukoliv nápaditost a servírují jen spousty žánrových klišé a rutinní řemeslné zpracování. Což se tady bohužel stalo. Jediné pozitivum filmu představuje slušně hrající dvojice Winstead a Monroe.

Poněvadž na postupné odhalování pravého charakteru dětské pečovatelky a jejích nekalých úmyslů film úplně rezignuje (Monroe působí od úplného začátku jako v lepším případě podezřelá existence, v tom horším narušená osobnost:-)). Rafinovaná psychologická hra mezi Winstead a Monroe se v průběhu děje prakticky nekoná. Detektivní linka s pátráním po skutečné identitě babysitting psychopatky je utnuta dříve, než se vůbec rozjede (plus oproti původnímu filmu mírně zrevidovaná pointa je nepochopitelně vykecána půl hodiny před koncem, namísto aby si ji tvůrci šetřili až do finále). Navíc atmosféra/napětí/drama je generováno převážně disharmonickým OST a nikoliv tím, co se zrovna odehrává v obraze. Stejně tak stran fyzické konfrontace obou sokyň v samotném závěru se mohlo přitlačit na pilu o poznání více.

The Roses 5/10

Válka růží se vrací v novém balení. Aneb proč natočit předělávku (respektive novou adaptaci knižní předlohy) v případě filmu, který se stal naprostou žánrovou klasikou a žádnou aktualizovanou verzi nepotřebuje, protože v podstatě nejde natočit a odehrát lépe než se to povedlo minule? Tak to fakt netuším (s ohledem na nepřesvědčivé tržby pro prachy očividně ne:-)) a vzhledem k bezradnému výsledku je na tom Roach bohužel úplně stejně.

Podvratná satira na svátost manželství. Černohumorný souboj pohlaví. Sociální sonda mapující postupně se rozpadající vztah od rodinné idylky přes fázi odcizení, toxicity a animozity až po fyzickou konfrontaci. Jiskřivá chemie mezi ústřední dvojicí postav. Pohotové a především trefné/vtipné/nápadité dialogové výměny. Rozkošně zlomyslná série podrazů a naschválů. Mrazivě depresivní finále. Nic z toho tady divák nenajde a pokud náhodou ano, tak v nepříliš funkční podobě. Nic proti Cumberbatchovi a Colman, po herecké stránce oběma nelze nic vytknout, ale zrovna v tomhle filmu jejich angažování do hlavních rolí, ve kterých je zapotřebí přecházet z náklonosti do nenávisti, představuje ukázkový miscast.

Oba působí jako postarší hašteřiví sourozenci a nikoliv manželský pár, s čímž souvisí i vzájemná chemie, která prakticky neexistuje a rádoby vtipné slovní přestřelky, ve kterých se Roach pokouší o pověstný ostrovní suchý humor, ale servíruje jen nezajímavou/nudnou/trapnou náhražku, která po příběhové stránce navíc nikam neeskaluje a vyjma prohození rolí a nevěrohodně smířlivého finále s osudovou koncovkou oproti originálu nenabízí nic navíc. Čtvrthodiny před koncem si Roach vzpomene, že by si postavy vlastně měly vjet do vlasů a z excentrické rozepře konečně přepne do variace na pomstychtivý klimax původního filmu (aby v závěru hodil ustrašenou zpátečku), ale přichází s příliš málem příliš pozdě.

The Strangers: Chapter 2 5/10

Ve starých dobrých časech (tzn. sedmdesátkách a osmdesátkách) došlo na sequel jen za předpokladu, že originál dokázal publikum něčím oslovit. Harlin tohle úskalí vyřešil metodou chytré horákyně a pro jistotu natočil rovnou celou trilogii. Takže moc nepřekvapí, že servíruje prakticky totéž, co nabídl minule. To znamená nevýrazné hororové béčko s tunou klišé, jen s tím rozdílem, že z home invasion podžánru se v prostřední části přesunul do hájemství slasheru.

O prostinkém ději a nesmyslném chování vražedného tria při pronásledování oběti není potřeba se zmiňovat (někdy významně přidají do kroku, jindy se courají jako na procházce). Přesto se maskovaní útočníci zjevují ve správný čas na správných místech. Což má za následek, že strašidelná atmosféra a napětí se v průběhu filmu dostavuje jen nárazově. Navíc jednotlivé fatality postrádají jakoukoliv nápaditost, bodycount je vyloženě tristní a gore prakticky zcela chybí.

Nicméně není potřeba se zdržovat s nějakou zdlouhavou expozicí, díky čemuž film hned v úvodu nasadí slušné tempo, hlavní postava je stále sympatická, pár povedených scén (úvod v liduprázdné nemocnici připomene sequel původního Halloweenu, neobvyklá zvířecí mezihra) by se zde našlo a anonymní bubáci dostávají skrze vysvětlující flashbacky náznaky osobnosti. Klimax se kvůli otevřenému konci nekoná, takže nezbývá než doufat v lepší zítřky v závěru trilogie.

The Toxic Avenger 5/10

Legendární brakový superhrdina z neméně legendární brakové produkce Tromy se po letech konečně dočkal (na poměry podobných, doslova na koleně dělaných, žánrovek) vysokorozpočtové předělávky za účasti hvězdného castingu a hlavně vydání. Bohužel se při té příležitosti vydal směrem k mainstreamu, což je zrovna v jeho případě krok vedle, ne-li rovnou zpátky. Tohle si jednoznačně žádalo nekompromisní přístup ve stylu Leoneho série Terrifier, což se bohužel nestalo.

Převyprávěnému originu toxického mstitele vedle tuny referencí na originál nechybí nadsázka (parodické místopisné titulky se povedly), přiznaný brak (záměrně nedokonalá maska hlavní postavy, papundeklové kulisy, groteskně přehnané explicitní fatality, bizarní vedlejší postavy), dávka nekorektního humoru (praktický návod, jak se osvobodit z pout, je top) a sympatická přehlídka brutalit (jako obvykle se skoro všechny výživné chuťovky ukázaly už v traileru, ale limit eRkového ratingu je ve filmu vytěžen na maximum), ale ve všech směrech mohl Blair přitlačit na pilu ještě o poznání více.

Šlápnout na brzdu se naopak mělo v rovině dojemné (ve skutečnosti ohrané) vztahovky otce se synem, protože zbytečně dlouhá expozice jen oddaluje nevyhnutelné (nedobrovolné rande hlavní postavy s toxickým odpadem) a vážně míněné rodinné momentky jen natahují stopáž, respektive zabírají prostor dalším krvavým hrátkám. Čehož výsledkem je, že film balancuje na hraně pokleslého braku a seriózní podívané, přičemž obě polohy se nedoplňují, ale vzájemně ruší. Casting odvádí slušnou práci, pár nápadů to obsahuje a gore je fajn, ale nelze se zbavit dojmu, že to šlo zpracovat mnohem lépe.

Witchboard 5/10

Variace na speciální čarodějnický díl, akorát (bohužel) natažena na celovečerní stopáž a ze strany tvůrců (velké bohužel) myšlena zcela vážně. Russell má na kontě jedno z nejlepších pokračování příhod kotelníka se seškvařeným ksichtem a rukavicí s břity, ale v dnešní době je beznadějně za zenitem. Tahle zapomenutelná předělávka, která s originálem nemá společného skoro nic a nějakým zázrakem doputovala do kin, namísto aby skončila rovnou na streamu, budiž důkazem.

Všudypřítomná lacinost a absence jakýchkoliv vyšších ambicí, je tady patrná na každém kroku. Produkčními hodnotami je film na úrovni nějakého televizního seriálu ze starých dobrých 90s (včetně obludně digitální krve, střelby a ohně), příběhová linka vyloží všechny karty na stůl ještě než začne samotná hra, takže nějaké detektivní pátrání kdo, co, proč a jak (ať už ze strany postav nebo diváka) je odsunuto na vedlejší kolej, respektive pokud čirou náhodou v průběhu děje dojde k něčemu nečekanému (nedobrovolný výlet do minulosti), je to divákovi polopaticky prozrazeno hned vzápětí.

Podobně rezignovaně tvůrci přistupují i k vlastním proprietám žánru. Něco jako postupné budování napětí a strašidelné atmosféry tady víceméně neexistuje (okamžitě po nástupu zlovolné entity na scénu se jde rovnou na věc), bodycount po většinu děje nestojí za řeč (nadějně působící gastro masakr kazí nepovedený digibordel), na nějaké povedené fatality téměř nedojde, hlavní záporák se dělí o pozornost se svým poskokem a poslední ranou z milosti je pak přepálená stopáž.

Highest 2 Lowest 6/10

Tradičně skvělý Washington vs bohužel posledních pár let tradičně nevyrovnaný Lee vs netradičně pojatý zvukový podkres, který působí jako by Lee ve filmu omylem ponechal temp track a už nezbyl čas s tím před premiérou něco udělat. Už dlouho mě nějaký OST neiritoval jako v tomhle filmu, protože si prakticky celou stopáž jede po vlastní ose bez ohledu na to, co se v dané scéně právě odehrává, čehož důsledkem je, že veškeré pokusy o budování dramatu, napětí a atmosféry se naprosto míjí účinkem a mnohé vážně míněné scény vyznívají skoro až komicky.

Děje se tak konstantně od začátku do konce filmu, takže nepochybně jde o tvůrčí záměr postavit děj vedle protichůdných perspektiv (peníze/kariéra/rodina/přátelství) i na kontrastu obrazu a zvuku, ale jak pravil nejmenovaný klasik - hudba tvoří (nejméně) polovinu celkového zážitku a v tomhle případě otravně kolovrátkový hudební doprovod (nutno poznamenat, že orchestrální, protože použité songy jsou víceméně ok) nepomáhá, ale naopak vyrušuje a do značné míry znehodnocuje dramatický/emocionální potenciál téhle historky se sociálně kritickým/psychologickým/morálním rozměrem. Což je poněkud problém, protože ten sám o sobě nedosahuje nějakých závratných výšin.

Knihu ani předchozí adaptaci od Kurosawy neznám, takže netuším, zda potíž spočívá už v předloze, nebo až v téhle předělávce, ale zatímco Howard v Ransom nabízel chytrou hru s divákem, psychologicky propracované (kladné i záporné) charaktery, překvapivé zvraty v doprovodu svižného tempa a příjemné dávky napětí a akce, Lee se spokojí s povrchním jednáním postav (psychologický vývoj hlavní postavy od pragmatika k humanistovi se odehraje značně překotně a tudíž nevěrohodně), nepřesvědčivými dialogovými výměnami (konfrontace ve studiu a následně ve vězení vyšumí úplně do ztracena) a závěrečným muzikálovým číslem, které namísto patřičného klimaxu/pointy evokuje spíše nevyžádanou reklamu na nějakou pěveckou reality show. Washington a zbytek castingu odvádějí výbornou práci, Lee bohužel nikoliv.

Highest 2 Lowest

Trailer vypadá nadějně, tak snad "svědomí Ameriky" nezklame. Lee je na podobné látky se sociálně kritickým/morálním rozměrem expert (dokonce bych se odvážil prohlásit, že když už dělat novou adaptaci knihy, respektive předělávku Kurosawovy filmové klasiky, tak Lee by měl být jeden z předních kandidátů na seznamu) a Washington je záruka kvality, protože svým výkonem dokáže vytáhnout nahoru i jinak průměrné kousky, takže jsem hodně zvědavý na výsledek (a na to, jak moc Lee přizpůsobí téma současným měřítkům tak, aby pointa i v dnešní "rozvolněné" době neztratila svou sílu).

How To Train Your Dragon 8/10

Proč točit (hranou) předělávku v podstatě dokonalého (animovaného) filmu, navíc prakticky scénu po scéně, když šance na lepší výsledek v jakémkoliv ohledu je rovna prakticky nule? Protože (snadné) prachy:-). Disney tenhle recept během několika málo let dotáhl k dokonalosti (jinými slovy k obřím tržbám). Jako další v řadě se rozhodl trefit jackpot Universal a geniální animák jeho autor DeBlois převedl do … překvapivě povedené hrané podoby, která sice postrádá kouzlo neviděného, ale ve všech podstatných ohledech funguje na podobné kvalitativní úrovni jako předloha:-).

Neobešlo se to ovšem bez několika ústupků, protože výrazným způsobem stylizovaná grafika původního filmu, vkusně a přitom vtipně parodující (případně zesilující) zažité stereotypy o dracích a vikingských válečnících, působí v naprosto realistickém provedení v některých scénách nepatřičně a nepřirozeně (skoro až úzkostlivá snaha tvůrců v maximální možné míře se po stránce audiovizuálu držet předlohy si v průběhu filmu opakovaně vybírá svou daň) a stejně tak přehnaná důslednost odvyprávět stejný příběh naprosto identicky vůči animovanému předobrazu, ochuzuje film, respektive diváky, o prvek jakéhokoliv překvapení nebo oživení, čímž ztrácí přidanou hodnotu oproti animáku.

Jakmile se ovšem na scéně poprvé objeví černý dračí invalida s velkýma zelenýma očima, tak veškeré možné výtky postupně ustupují do pozadí a zůstávají tam víceméně až do úplného konce filmu. Schopnosti tvůrců prodat sebenepatrnější emoci pouze skrze (byť z pochopitelných důvodu přehnanou) mimiku dračího parťáka jsou i v téhle podobě bezkonkurenční a jeho zábavná (hravá/dojemná) interakce s hlavní postavou i tentokrát funguje na maximum. Kromě toho samotný příběh a postavy (a to nejen hlavní, ale i všechny vedlejší) jsou natolik silné, že v doprovodu nadstandardních produkčních hodnot a sympatického castingu dokážou přebít sebevětší nedostatky předělávky.

K tomu je potřeba přičíst fakt, že dávkování dramatu, akce, humoru a emocí ve filmu funguje přesně tak jako v animáku, tj. parádně, přičemž ve velkolepém finále na diváka čeká jak hromada patřičně epické akce, tak nášup (jak jinak než dojemných:-)) emocí, i díky tomu, že ústřední trojice (Thames, Parker a zejména Butler) podává výborné herecké výkony a konečně ani řemeslnému zpracování filmu není moc, co vytknout (kamera prodává jak překrásné přírodní exteriéry, tak sugestivní letecké scény bez sebemenšího zaváhání (Pope se zkrátka nezapře), Powell v OST opět mocně čaruje a stejně tak triková stránka (digitální provedení draků a jejich interakce s herci je skoro bezchybná) odvádí špičkovou práci).