Ani tak nejde o to, že se Taccone důsledně drží předlohy (sem tam dojde na nějakou menší dramaturgickou odchylku, která ovšem na další vývoj děje nemá žádný praktický vliv - k čemu je personální změna složení trestanecké bandy, když se s novým dramatickým prvkem ve filmu nijak nepracuje?) a mnohé scény kopíruje v podstatě záběr po záběru. Větším problémem totiž je, že při tom není schopen přijít s čímkoliv jiným (ideálně lepším), ať už po stránce samotného tématu, audiovizuálu, castingu nebo produkčních hodnot, co by existenci jeho verze ospravedlňovalo vůči Wirkolově předobrazu.
Základní kostra svérázné manželské terapie šokem, ve které se černohumorná výchozí situace postupem času zvrtne v notně brutální/krvavé divadlo s vydatnou dávkou gore, sice funguje a Weaving hraje jako obvykle skvěle (na podobný typ rolí má patent:-)), jinak se ovšem film potýká hned s několika nedostatky najednou (mizivá partnerská/buddy chemie mezi ústřední dvojicí, mnohé absurdní "humorné" situace nevyznívají zdaleka tak vtipně/drsně/syrově jako v původním filmu, necharismatický Segel, nevýrazný Olyphant, těžce přehrávající Lewis, přičemž v některých scénách se její pojetí role pohybuje na hraně karikatury). Jediná oblast, ve které remake drží krok s originálem, jsou tak jen eRkové explicity.