Daredevil: Born Again (Sezóna 2) 7/10

První polovina sezóny dlouho očekávaného návratu slepého mstitele zpět na scénu v podání Disneyho se sice potýkala s jistými problémy, plynoucími z přepracování celého projektu a masivních přetáček, ale svému vynikajícímu seriálovému předchůdci z dílny Netflixu ostudu v žádném případě neudělala a nastolila velká očekávání stran vyvrcholení nadějně rozehrané partie. Druhé polovině sezóny se je naštěstí podařilo z velké části naplnit, byť bez několika zaváhání se to ani tentokrát neobešlo. Hlavní potíž (stejně jako posledně) spočívá nikoliv před a za kamerou, nýbrž na papíře a to navzdory tomu, že expoziční předehra se zdárně odbyla minule a navíc došlo k mírnému zredukování počtu epizod.

Vzhledem k rozpůlení sezóny na dvě části se dějově plynule navazuje na předchozí (notně dramatické) události, ovšem na příběhové lince se to po stránce gradace a tempa pozitivním způsobem nepodepisuje. Sezóna se potýká s pomalým rozjezdem (žádná adrenalinová sekvence typu stylové jednozáběrovky pro rázné upoutání pozornosti publika hned na úvod se nekoná), samotné vyprávění se posouvá vpřed značně pozvolna, slibný postranní motiv příklonu hlavní postavy k temné straně (síly:-)) z minula namísto toho, aby byl více rozveden, je zcela odsunut na vedlejší kolej a nepříliš sevřené dramaturgii neprospívá ani obvyklá berlička v podobě retrospektivní epizody (flashbacky jsou sice chytře promíchány se současným děním, jinak jde ovšem o typickou obsahovou výplň, která děj ničím podstatným neobohacuje).

Určité rezervy v rámci narativu jsou naštěstí vykoupeny skvělým castingem, povedenou akcí a silným finále. Jako obvykle Cox a D'Onofrio předvádějí parádní herecké výkony (společné scény, ve kterých proti sobě stojí tváří v tvář, respektive pěst proti pěsti, patří k vrcholům sezóny) a stejně tak zbytek obsazení v čele s náhradníkem za absentujícího Bernthala v podobě Bethela odvádí výbornou práci. Akce se v ději sice opět vyskytuje ve skromném množství, nicméně je dávkována v pravidelných intervalech (prakticky v každé epizodě nechybí nějaká šarvátka), tradice nastolená minule je dodržena a opět dojde na bitku efektně natočenou na jeden záběr a kolega s lebkou na hrudi je plnohodnotně zastoupen podobně nekompromisním ostrostřelcem s terčem na čele (škoda, že nejmenovaná superhrdinská posila se v ději zastaví jen na skok). Strhující koncovka pak nabídne napínavou návštěvu soudní síně i intenzivní porci akčních radovánek v doprovodu chytrého tahu do další sezóny (odhalení skutečné identity hlavní postavy) a nepostradatelného cliffhangeru.

Fallout (Sezóna 2) 7/10

Na konci první sezóny tvůrci lákali na prohlídku New Vegas při příští návštěvě post-apo pustiny, což je lokace, ve které se odehrává jeden z fanoušky nejoblíbenějších dílů videoherní série, takže očekávání stran druhé sezóny byla nastavena hodně vysoko. Dobrou zprávou na úvod je, že byla do značné míry naplněna a předchozí sezónou nastolenou kvalitativní laťku se podařilo udržet. Špatnou zprávou ovšem je, že se to neobešlo bez několika zaváhání, které vyplývají především z toho, že výhody první sezóny v podobě prvotního překvapení z představeného fikčního světa jsou ve druhé sezóně pryč.

Jistá únava materiálu se nejvíce podepisuje na příběhové lince, která je opět pojata formou putování skupiny postav napříč zničeným světem postiženým jadernou apokalypsou (v tomto případě v kulisách města hazardních her) ve snaze se zmocnit nějakého MacGuffina (dopadení otce, nalezení rodiny, získání studené fúze, atd.), což je průběžně prokládáno retrospektivními výlety do minulosti, které prohlubují world-building. Dojde při tom na několik nápadů z videoherního kánonu (ovládání mysli, mutagenní vir) a nezapomnělo se ani na tuny referencí a pár překvapivých příběhových zvratů.

Problémem je, že samotný děj se za celou sezónu nikam významně neposune a připomíná spíše nějakou mezizastávku po cestě, protože se opět jen rozestavují jednotlivé figurky na šachovnici pro další hru (tj. následující sezóny), což je doprovázeno podstatně menší dávkou humoru i akce než tomu bylo posledně, byť černohumorné situace a stejně tak nekompromisní brutalita nechybí ani tentokrát (stran šarvátek s nepřátelskými frakcemi, mutanty a monstry stojí za pozornost až finální epizoda). Některé příběhové linky (vývoj událostí v obou vaultech) se v ději vyskytují jen proto, aby se zpět na scénu mohly vrátit oblíbené postavy z předchozí sezóny, aniž by se tím vyprávění jakkoliv kamkoliv posunulo.

Na druhou stranu vyjma narativu všechny silné stránky z první sezóny zůstaly zachovány. Ať už se jedná o výborně hrající casting v čele se sympatickou Purnell (která v průběhu sezóny prodělá jistý charakterový vývoj) a především nadále extra zábavným antihrdinou Gogginsem (MacLachlan tentokrát dostal více prostoru a dokázal jej využít), přičemž potěšilo i pár cameo vystoupení (Perlman, Brown a hlavně Culkin), správně satirický tón, vynikající post-apo atmosféru (prostředí New Vegas se povedlo), nebo stylový retrofuturismus a obecně vysoké produkční hodnoty (kostýmy, výprava a triky odvádějí parádní práci). Snad se tvůrci v příští sezóně poučí a zejména na poli akce náležitě přitvrdí (jak naznačuje potitulkovka:-)).

A Thousand Blows (Sezóna 2) 7/10

Strejda Knight v první sezóně divákům nabídl vydařenou várku historek z podsvětí Londýna v předminulém století, rok se s rokem sešel a servíruje další nášup. Tomu se říká správné pracovní nasazení:-). Ve druhé sezóně se tak trochu projevuje syndrom všech podobných tematických sérii, ve kterých v navazujících řadách ústřední nápad ustupuje do pozadí ve prospěch soustředění se na další osudy postav a jejich vztahy, nicméně podívaná je to stále zábavná.

Základní schéma samozřejmě zůstává stejné jako minule, ale zatímco v předchozí sezóně šlo o historické gangsterské drama proložené občasnými boxerskými vsuvkami, tentokrát jsou zápasy v ringu vyloženě do počtu a nebýt vedlejší linky s trénováním následníka trůnu, souboje mezi provazy by se zredukovaly jen na hrstku pár minutových šarvátek, ve kterých není čas a prostor na budování nějakého napětí a dramatu. Jinak je ovšem vše při starém, což platí i pro dramaturgickou složku (opět se prolínají linky s kapsářským gangem, provozováním putyky a plánovaným heistem).

Určité potlačení sportovní roviny naštěstí nepředstavuje zásadnější problém, protože jednotlivé postavy jsou samy o sobě natolik zajímavé/zábavné, že jejich vzájemné interakce je potěšení sledovat. Na čemž má největší zásluhu opět výborně hrající casting v čele s dvojící Graham a Doherty. Ani stran produkčních hodnot a audiovizuálu k žádným změnám nedošlo, což znamená vynikající retro výpravu a kostýmy, které se velkou měrou podílí na parádní dobové atmosféře a hravě rozverný OST, který dodává mnoha scénám vítaný prvek nadsázky, ale rovněž trikovou stránku, která opět vykazuje jisté nedostatky (digitální kašírované pozadí působí jako … digitální kašírované pozadí:-)). Závěr naopak slibuje zavést příště nové pořádky (podívat se za oceán je skvělý nápad:-)), takže nezbývá než se těšit na třetí sezónu.

Peacemaker (Sezóna 2) 8/10

První sezóna působila po kvalitativní stránce jako blesk z čistého nebe a doteď patří mezi nejlepší věci z celého DC(E)U, takže očekávání stran dalšího dobrodružství natvrdlého superhrdiny s kýblem na palici, velkou bouchačkou vždy po ruce a hlavně srdcem na správné místě byla nemalá. Gunn naštěstí ani tentokrát nezklamal a ve druhé sezóně vstupuje podruhé (respektive potřetí, počítaje v to i film) do téže řeky, byť počáteční překvapení již není na jeho straně a některé nové nápady se nepodařilo vytěžit do takové míry, jak by si dané téma zasloužilo.

Což znamená, že všechny silné stránky z předchozí sezóny zůstávají na svém místě. Gunn opět servíruje nekompromisní mix nekorektního/infantilního humoru, hromadu parádně vypointovaných dialogových výměn a zábavně absurdních situací pohybující se přesně na hraně komična a (přiznané) trapnosti, černohumorné a patřičně explicitní akce vytěžující eRkový rating na maximum a tuny odkazů jak na komiksovou předlohu, tak i předchozí DC(E)U produkci a to vše v doprovodu partičky extravagantních postav s výborně fungující chemií (stávající casting se sympatickým hromotlukem Cenou v čele se vrací na scénu s plnou parádou, ale ani skvadra nováčků svými vystoupeními nezklame, právě naopak) a samozřejmě geniálního hudebního intra, tentokrát s vypalovačkou od Foxy Shazam (stejně jako posledně je tohle široko daleko jediná série, u níž v každé epizodě automaticky nepřeskakuji zdlouhavé úvodní titulky):-).

Přesto by se zde pár nepodstatných zaváhání našlo. Poměrně dlouho trvá, než se děj patřičně rozjede, respektive se ukáže, o co ve druhé sezóně vlastně půjde. Detektivní pátrání oproti minule v podstatě absentuje, nově je středobodem vyprávění romantická/vztahová linka. Vyšetřování konkrétního případu tak ustupuje do pozadí ve prospěch budování vztahů mezi postavami (což je častý nešvar žánrově podobně koncipovaných sérii, ve kterých se ústřední přátelský nebo kolegiální tým postupem času překlopí do "rodiny"). Stejně tak potenciálně atraktivní motiv skákání mezi paralelními dimenzemi je odsunut na vedlejší kolej (příběhová linka s výletem k sousedům a z toho plynoucími následky se naplno rozeběhne až ve druhé polovině sezóny) a samotné finále namísto velkolepého klimaxu přináší tak trochu zbytečný dojezd. Nicméně základ je stále natolik skvělý, že dokáže přebít i určité nedostatky a nepostradatelný cliffhanger v závěru slibuje velké věci příště, tak snad se Gunnovi podaří nastolenou laťku udržet i ve třetí sezóně.

Wednesday (Sezóna 2) 7/10

Školní fantasy detektivka s nekompromisně upřímnou hlavní postavou se zálibou v zapeklitých paranormálních záhadách, veskrze pochmurných náladách a slušivých gotických outfitech, zasazená do reálií nápadně připomínajících (zlí jazykové by nejspíše použili termín vykrádajících:-)) kouzelný svět nejmenovaného sirotka s jizvou na čele, se vrací zpět na scénu ve druhé sezóně a naštěstí je to stejně zábavná/hravá/morbidní podívaná jako posledně. Tvůrci se poučili a mnohé nedostatky z předchozí sezóny byly napraveny, přesto se to bez jistých zaváhání ani tentokrát neobešlo.

Mezi ně patří především zbytečně překombinovaná příběhová linka, která je zaplněna přemírou postav a přemírou vedlejších dějových odboček, z nichž mnohé ve výsledku nikam nevedou (k čemu byla v ději celá vedlejší linka s novým ředitelem?), čehož neblahým důsledkem je, že po většinu sezóny není jasné, kam vyprávění vlastně směřuje, respektive jakmile se zdá, že ústřední konflikt je nastolen, klíčové postavy jsou znenadání poslány na střídačku a děj se začne věnovat něčemu jinému. Stejně tak školní výuce, učitelskému sboru a dalším studentům se děj prakticky nevěnuje, což vyvolává otázku, proč je vyprávění vlastně zasazeno do školního prostředí, když samotná škola je tady jen do počtu?

Na druhou stranu to podstatné tady funguje na výbornou stejně jako minule v čele s neodolatelně asociální hlavní postavou, jejíž charakterové ukotvení (chytrá, vtipná, cílevědomá, asertivní) se opět propisuje do extra zábavných interakcí s ostatními postavami v podobě trefných sarkastických/černohumorných hlášek, na čemž má zásadní podíl Ortega, která znovu podává parádní herecký výkon, přičemž ani zbytek castingu za ní není příliš pozadu. Pochvalu zaslouží i to, že na rozdíl od předchozí sezóny se většího prostoru dočkali zbylí členové rodiny, čehož dokázali mnozí z nich patřičně využít (za pozornost stojí vtipné vsuvky s Festerem v hlavní roli, byť dotyčný se v ději bohužel jen mihne).

Kromě toho si tvůrci přichystali hned několik nápadů (loutkový/černobílý flashback, vzdávající hold Burtonovým animákům a hororovým klasikám od Universalu, táborová bojovka, výměna těl (Ortega a Myers si prohození rolí očividně užily:-)) a další taneční číslo) a příběhových překvapení (odhalujících temné tajemství z rodinné minulosti nebo původ nejmenované separované končetiny) a nezapomněli při tom ani na stylový audiovizuál, rozverně ponurý OST a tradičně vysoké produkční hodnoty (výprava a kostýmy odvádějí špičkovou práci). Těším se na příští sezónu, obzvláště pokud dojde k avizované změně prostředí a další dobrodružství se bude odehrávat alespoň částečně o prázdninách mimo pozemek školy (ovšem mám takové neblahé tušení, že slibovanou příhodu tvůrci vyřeší pár minutovým flashbackem:-)).

Peacemaker (Sezóna 2)

První sezóna působila po kvalitativní stránce jako blesk z čistého nebe (vzhledem k tomu, že vedlejšáky s netopýrem a klaunem stojí bokem, tak je to doteď s přehledem nejlepší věc z celého DCEU), takže udržet nastavenou laťku bude hodně těžké a skákání mezi paralelními dimenzemi je po několikerém nášupu v MCU poněkud únavné, ale věřím, že Gunn dokáže podruhé (resp. potřetí, počítaje v to i The Suicide Squad) vstoupit do téže řeky a doručit divákům stejnou nekorektním humorem a brutální akcí napěchovanou pecku (s geniálním hudebním intrem  navrch:-)) jako posledně. Protože snad jediný přístup k "mnohovesmíru" a vícero verzím téže postavy, který v současnosti ještě může fungovat, je udělat si z toho prdel, na což je Gunn expert:-).

The Last Of Us (Sezóna 2) 8/10

O stravující síle pomsty a z ní plynoucí nekonečné spirále násilí - první poločas. Respektive první třetina, pokud se HBO rozhodne vytěžit předlohu na maximum, což s ohledem na to, že herní trojka je stále v nedohlednu, není zdaleka vyloučeno:-)). Videoherní klenot Naughty Dogu se vrací na obrazovku s druhou sezónou (bohužel vzhledem k rozdělení adaptace druhého dílu do vícero sezón rovněž s otevřeným koncem a tudíž s absencí patřičného klimaxu, zato s nepostradatelným cliffhangerem na rozloučenou) a naštěstí se tak děje ve stejně velkolepém stylu jako v premiérové řadě, byť bez pár dílčích nedostatků se to bohužel ani tentokrát neobešlo.

Všechny silné stránky z minula Mazin a Druckmann ve druhé sezóně zachovali, případně ještě posílili. Po příběhové stránce opět nejde o přímou/věrnou adaptaci předlohy, takže v průběhu děje dojde na několik nečekaných překvapení jak pro znalce hry (předčasné odhalení hlavního antagonisty, respektive pozdějšího protagonisty), tak pro úplné nováčky (nechvalně proslulý golfový turnaj a následné šokující poslání nejmenované postavy na střídačku:-)), seriálový kánon je smysluplně rozšířen (chyba s vynecháním šíření nákazy skrze spóry v první sezóně byla napravena), post-apo atmosféra je parádní a citování konkrétních scény ze hry (kytarové sólo je top) je zpracováno naprosto dokonale.

Stejně tak casting v čele s Pascalem a Ramsey podává kvalitní herecké výkony a to včetně nových posil Merced a Dever, produkční hodnoty dosahují špičkových parametrů (velkorysý rozpočet je na projektu poznat z každé scény), stylový audiovizuál dokáže nabídnout hned několik moneyshotů, Santaolallovy hudební tóny v OST fungují podobně geniálně jako ve hře, akce/stealth tak jako minule představuje spíše doplněk než středobod celého vyprávění (na rozdíl od předlohy), ovšem když už na nějaké drsné radovánky s nakaženými nebo nově se znepřátelenými frakcemi dojde, tak rozhodně stojí za to a konečně výprava a triky i na podruhé odvádějí vynikající práci (detailně vyhotovené kulisy zchátralého velkoměsta a adrenalinové potyčky s hordami nakažených působí, jako by vypadly přímo ze hry).

Na druhou stranu rozdělení adaptace do několika sezón má za následek, že stěžejní téma předlohy (pomsta jako bludný kruh násilí a odpuštění jako jediné východisko), v kombinaci s neobvyklou vyprávěcí strukturou (tytéž události nahlížené z perspektivy obou stran konfliktu), ve druhé sezóně nedostalo tolik prostoru, kolik by si zasloužilo (tento nedostatek snad tvůrci napraví ve třetí sezóně) a vzhledem k minimálnímu rozestupu mezi první a druhou sezónou ve srovnání se značným odstupem herního pokračování od původní hry a současně charakterovým přerodem hlavní postavy z rebelujícího adolescenta na nekompromisní badass nemesis tamtéž nepůsobí Ramsey v některých vyhrocených situacích tak přesvědčivě, jako se to povedlo Johnson v předloze. Přesto pozitivní dojmy jasně převažují a těším se na třetí sezónu.

The Last Of Us (Sezóna 2 - Epizoda 1 - 7)

The Last Of Us - Future Days (Sezóna 2 - Epizoda 1) 8/10

Mazin s Druckmannem neopravují, co není rozbité, takže všechny silné stránky z premiérové řady (parádní atmosféra, audiovizuál doslova kopírka předlohy, citování konkrétních scén ze hry, smysluplné rozšíření lore, špičkové produkční hodnoty, geniální OST od Santaolally) jsou ve druhé sezóně zachovány a k tomu se do služby hlásí nové castingové posily, které prozatím působí více než zdatně. První epizoda se nepřekvapivě věnuje expoziční práci, takže hlavní slovo tady má představovačka postav a prostředí na pozadí překvapivého prologu, ve kterém je prozrazena jak identita antagonisty (respektive pozdějšího protagonisty), tak ústřední téma celého vyprávění, takže o tohle odhalení je neznalý divák ochuzen ještě než začnou úvodní titulky:-). Snad si tvůrci na oplátku připravili do dalších dílů nějaká jiná překvapení.

The Last Of Us - Through The Valley (Sezóna 2 - Epizoda 2) 9/10

Ve druhé epizodě Mazin s Druckmannem dokazují, že pojem "výplňový obsah k natažení stopáže" nemají ve slovníku, protože si pro neznalce předlohy přichystali drtivou emocionální nálož v podobě golfového turnaje, kterým beze zbytku naplňují pořekadlo nejmenovaného klasika o pomstě, chutnající nejlépe za studena (zdánlivě předčasné odhalení druhé hlavní postavy v předchozím díle se tak zpětně ukazuje jako logické). Fanouškům hry pak servírují obvyklý mix dokonalého reprodukování konkrétních scén ze hry v prostředí, které působí jako identická kopie předlohy, tu více, tu méně poupraveného kánonu (ve většině případů jsou změny ku prospěchu věci) a parádně hrajícího castingu, přičemž třešničku na dortu představuje absolutní akční inferno s hordou nakažených. Prozatím nejlepší epizoda napříč sezónami 

The Last Of Us - The Path (Sezóna 2 - Epizoda 3) 8/10

Jak se dalo očekávat, ve třetí epizodě Mazin s Druckmannem šlapou na brzdu a velkolepou akcí, kanonádou emocí a šokujícími událostmi nabitou jízdu v předchozím dílu vyměňují za komorní přehlídku dialogových scén, ve kterých se připravuje půda pro nadcházející odyseu za spravedlností, respektive odplatou (a pokud nedojde k překopání předlohy, tak ve finále i odpuštění), která je reprezentována letmým pohledem na obě nepřátelské frakce, které se hlavním postavám za nedlouhou postaví do cesty. Produkční hodnoty jsou nadále na prvotřídní úrovni (panorama zchátralého velkoměsta jako by vypadlo přímo ze hry), casting podává kvalitní herecké výkony a přesunem děje do městského prostředí se vyprávění posouvá ke stěžejním událostem v předloze, takže nezbývá než se těšit na nadcházející epizody.

The Last Of Us - Day One (Sezóna 2 - Epizoda 4) 9/10

Čtvrtá epizoda po krátkém prologu, ve kterém se nečekaným způsobem uvede na scénu nově příchozí antagonista (podobným stylem došlo k předčasnému odhalení protivníka už v prvním díle), zavádí hlavní postavy do avizovaného velkoměsta, ve kterém se Mazin s Druckmannem rozhodli divákovi ukázat pestrý mix dílčích aspektů předlohy v podobě průzkumu prostředí, vydatné porce akce s hordou nakažených v hlavní roli a decentní romantické momentky, za doprovodu ikonické hudební vložky s brnkáním na kytaru a prozrazením hned několika tajemství najednou, výměnou za pokračující příběhové odchylky oproti hře. A to vše odehrávající se ve velkolepých zchátralých kulisách, které opět vypadají doslova jedna ku jedné s jejich předobrazy ve videohře (výprava a triky jako obvykle odvádějí prvotřídní práci).

The Last Of Us - Feel Her Love (Sezóna 2 - Epizoda 5) 8/10

Úvod páté epizody nenápadně naláká na adrenalinový sklepní souboj s unikátním bossem ze hry (doufám, že Rat king dříve nebo později dostane šanci se předvést v plné kráse/síle), aby vzápětí poté Mazin s Druckmannem vyslali hlavní postavy na nepříliš příjemnou návštěvu k oběma nepřátelským frakcím najednou a k tomu i se zastávkou u nakažených, přičemž tak činí prostřednictvím vyvážené kombinace akce, kradmých pasáží, hororových momentů, decentně humorných interakcí mezi ústřední dvojicí a seriózního dramatu v bohužel předčasně ukončeném finále. Stran narativu se všudypřítomné odchylky vůči předloze konečně zúročily v podobě chvályhodného rozšíření seriálového kánonu o prvek šíření nákazy skrze spóry, zatímco závěrečný flashback naznačuje, že příště si asi odbydeme retrospektivní vsuvku.

The Last Of Us - The Price (Sezóna 2 - Epizoda 6) 8/10 

Jak se dalo po předchozím díle vytušit, šestá epizoda představuje vzpomínkovou zastávku na cestě těsně před finále druhé sezóny, která se nese v odpočinkovém (převážně dialogovém a vztahovém) duchu, jejímž prostřednictvím Mazin s Druckmannem využili příležitosti a vrací zpět do hry oblíbenou postavu, jejíž šokující skon uvedl do pohybu veškeré uplynulé dění, aby dořešili (respektive objasnili) příběhovou linku, týkající se příčin rozkolu mezi hlavními postavami, který stál na počátku celého vyprávění. Přičemž se tak děje dalším nápaditým poupravením kánonu (rozlučka v lese se povedla, přesto je škoda, že na průzkum nemocnice nedošlo) v doprovodu dalšího kytarového sóla, pár doslovných rekonstrukcí scén ze hry a především emocionálně drtivé závěrečné tečky, která naplno zúročí úvodní rodinný flashback.

The Last Of Us - Convergence (Sezóna 2 - Epizoda 7) 8/10 

Po vysvětlující retrospektivní zastávce v minulém díle Mazin s Druckmannem v šesté epizodě uzavírají finále druhé sezóny prostřednictvím osvědčené kombinace věrného vyobrazení konkrétních scén ze hry, zasazených do autenticky působících kulis (některé městské scenérie jsou přeneseny z předlohy dokonale), prozkoumání stěžejních témat herního předobrazu (pomsta jako příčina nekonečné spirály násilí a odpuštění jako jediné východisko z bludného kruhu), které se naplno zúročí až v dalších sezónách, větších nebo menších změn v rámci kánonu a skromného množství akce. Vzhledem k rozdělení adaptace druhého dílu do vícero sezón se tak děje v doprovodu otevřeného konce (který postrádá patřičný klimax) a povinného cliffhangeru, který odhaluje nadcházející změnu perspektivy skrze pohled na události z druhé strany.

The Last Of Us - Convergence (Sezóna 2 - Epizoda 7) 8/10

Po vysvětlující retrospektivní zastávce v minulém díle Mazin s Druckmannem v šesté epizodě uzavírají finále druhé sezóny prostřednictvím osvědčené kombinace věrného vyobrazení konkrétních scén ze hry, zasazených do autenticky působících kulis (některé městské scenérie jsou přeneseny z předlohy dokonale), prozkoumání stěžejních témat herního předobrazu (pomsta jako příčina nekonečné spirály násilí a odpuštění jako jediné východisko z bludného kruhu), které se naplno zúročí až v dalších sezónách, větších nebo menších změn v rámci kánonu a skromného množství akce. Vzhledem k rozdělení adaptace druhého dílu do vícero sezón se tak děje v doprovodu otevřeného konce (který postrádá patřičný klimax) a povinného cliffhangeru, který odhaluje nadcházející změnu perspektivy skrze pohled na události z druhé strany.

Andor (Sezóna 2) 8/10

Seriálový prolog k filmovému prologu patří k tomu nejlepšímu ze SW v Disneyho éře. Přesto Gilroy ve druhé a poslední sezóně potěšil i nepotěšil zároveň. Všechna pozitiva z minula zachoval (vynikající produkční hodnoty (výprava, kostýmy a triky odvádějí špičkovou práci), skvěle hrající casting v čele s ústřední trojicí Luna, O'Reilly a Skarsgård, parádní atmosféra, vybrané klimaxové sekvence/epizody), ovšem neduhy z první sezóny, stran natahování stopáže, jsou přítomny i zde. Tudíž platí totéž, co minule. Seškrtat sezónu na poloviční počet epizod a byla by to strhující podívaná od začátku až do konce. Přesto jde o výborný příspěvek do SW univerza, jehož nejsilnější stránkou je vyprávění postavené na postavách a vztazích mezi nimi a nikoliv na akci a humoru jako v případě zbytku SW produkce.

Druhá sezóna je opět složena z několika epizodních trilogií, které spolu tu více, tu méně dějově souvisí, čehož důsledkem jsou zbytečné obsahové výplně s nepodstatnou dějovou vatou mezi jednotlivými příběhovými oblouky. Co by se jinde odehrálo v rámci několika málo minut a děj by se posunul vpřed, je tady zase nataženo na dlouhé desítky minut trvající sekvence, ve kterých se děj točí v kruhu. V průběhu jednotlivých epizod je tak těžké rozklíčovat hlavní příběhovou linku, což je fajn z pohledu nepředvídatelnosti děje, ale na druhou stranu to vyvolává dojem natahování stopáže. S čímž souvisí i razantní časové skoky vpřed, se kterými v pravidelných intervalech v průběhu sezóny přichází opětovné rozestavění jednotlivých figurek na šachovnici, což příliš nepomáhá dramaturgii, respektive plynulosti vyprávění.

Spousta silných scén (parádní úvodní sekvence v podobě heist mise s experimentální stíhačkou, přísně tajná konference, připomínající podobnou neformální schůzku z učebnic historie, na které se dojednalo "konečné řešení" jiného problému, celá epizoda s pouliční demonstrací, která je předčasným vrcholem druhé sezóny, klíčový proslov v senátu a následný útěk, atd.) je tak naředěna zbytečnými dějovými odbočkami (celá epizoda se zajetím hlavní postavy znesvářenou skupinou povstalců, svatební obřad a následná taneční párty, atd.), bez kterých by se příběhová linka bez problémů obešla, aniž by to mělo vliv na divácký zážitek, protože ze zpětného pohledu nepřinášejí vyprávění nic podstatného. Což je škoda, protože mnohá prázdná místa (stran postupného vzestupu povstalců z bandy různorodých, často rozhádaných, jednotlivců k organizované a jednotné skupině hnutí odporu) paradoxně zůstávají nadále nezaplněna.

Přesto klady jasně převažují nad nedostatky. Paranoidní atmosféra, práce s postavami (charakterový vývoj, vzájemné vztahy), plynulé přepínání mezi žánry (od politického thrilleru, přes psychologické drama, až po akční sci-fi), pohled do zákulisí povstání (které tvoří nespočet frakcí s různými (dokonce protichůdnými) motivacemi a cíli a nikoliv ucelená skupina bojovníků za svobodu) i vojenské mašinérie uvnitř imperiálních struktur (ve které hrají roli intriky, kariérismus, spiknutí a zrady). To všechno ve druhé sezóně funguje na podobně kvalitní úrovni jako posledně. K tomu je potřeba připočítat seriózní témata (účel světí prostředky, válečná traumata, morální dilemata), nástup povědomých postav z RO na scénu, stylový audiovizuál (na pečlivě reprodukovaný retrofuturismus po vzoru původní trilogie je radost pohledět) a pravidelné epizodní finále, ve kterých se drama a napětí potkává s emocemi, akcí, humorem a tragédií.

P.S. Na konto nejslavnějšího astmatika v galaxii bohužel ani tentokrát nepadne v celé sezóně ani slovo:-(.

The Last Of Us - The Price (Sezóna 2 - Epizoda 6) 8/10

Jak se dalo po předchozím díle vytušit, šestá epizoda představuje vzpomínkovou zastávku na cestě těsně před finále druhé sezóny, která se nese v odpočinkovém (převážně dialogovém a vztahovém) duchu, jejímž prostřednictvím Mazin s Druckmannem využili příležitosti a vrací zpět do hry oblíbenou postavu, jejíž šokující skon uvedl do pohybu veškeré uplynulé dění, aby dořešili (respektive objasnili) příběhovou linku, týkající se příčin rozkolu mezi hlavními postavami, který stál na počátku celého vyprávění. Přičemž se tak děje dalším nápaditým poupravením kánonu (rozlučka v lese se povedla, přesto je škoda, že na průzkum nemocnice nedošlo) v doprovodu dalšího kytarového sóla, pár doslovných rekonstrukcí scén ze hry a především emocionálně drtivé závěrečné tečky, která naplno zúročí úvodní rodinný flashback.

The Last Of Us - Feel Her Love (Sezóna 2 - Epizoda 5) 8/10

Úvod páté epizody nenápadně naláká na adrenalinový sklepní souboj s unikátním bossem ze hry (doufám, že Rat king dříve nebo později dostane šanci se předvést v plné kráse/síle), aby vzápětí poté Mazin s Druckmannem vyslali hlavní postavy na nepříliš příjemnou návštěvu k oběma nepřátelským frakcím najednou a k tomu i se zastávkou u nakažených, přičemž tak činí prostřednictvím vyvážené kombinace akce, kradmých pasáží, hororových momentů, decentně humorných interakcí mezi ústřední dvojicí a seriózního dramatu v bohužel předčasně ukončeném finále. Stran narativu se všudypřítomné odchylky vůči předloze konečně zúročily v podobě chvályhodného rozšíření seriálového kánonu o prvek šíření nákazy skrze spóry, zatímco závěrečný flashback naznačuje, že příště si asi odbydeme retrospektivní vsuvku.

The Last Of Us - Day One (Sezóna 2 - Epizoda 4) 9/10

Čtvrtá epizoda po krátkém prologu, ve kterém se nečekaným způsobem uvede na scénu nově příchozí antagonista (podobným stylem došlo k předčasnému odhalení protivníka už v prvním díle), zavádí hlavní postavy do avizovaného velkoměsta, ve kterém se Mazin s Druckmannem rozhodli divákovi ukázat pestrý mix dílčích aspektů předlohy v podobě průzkumu prostředí, vydatné porce akce s hordou nakažených v hlavní roli a decentní romantické momentky, za doprovodu ikonické hudební vložky s brnkáním na kytaru a prozrazením hned několika tajemství najednou, výměnou za pokračující příběhové odchylky oproti hře. A to vše odehrávající se ve velkolepých zchátralých kulisách, které opět vypadají doslova jedna ku jedné s jejich předobrazy ve videohře (výprava a triky jako obvykle odvádějí prvotřídní práci).

Light & Magic (Sezóna 2) 9/10

Duchovní nástupce devadesátkové "making of" dokumentární série Movie Magic se vrací s druhou sezónou a platí pro ni to samé, co pro pár let starou premiérovou řadu, tj. povinnost pro všechny fanoušky filmu a zákulisí jejich natáčení, poutavou formou (spousta archivního obrazového materiálu, častokrát unikátní povahy) pojednávající o tom, jak se v průběhu čtyř dekád tvořily (rukodělné a později počítačové) filmově-trikové dějiny prostřednictvím šikulů v ILM.

Druhá sezóna plynule pokračuje tam, kde první sezóna skončila (nástup digitální trikové revoluce v podobě CGI a obecně éra adopce digitální technologie jako takové, jak v rámci postprodukce, tak nedlouho poté i samotného natáčení skrze digitální kamery), čímž odpadá největší výtka z minula (vynechání prequelové trilogie Star Wars), která byla napravena více než důkladně (byť tak jako v předchozí sezóně se nejvíce času věnuje Epizodě I, znatelně méně prostoru dostala Epizoda II, Epizoda III se pozornosti dočkala už jen okrajově). Tentokrát třídílná minisérie vedle prequelové trilogie Star Wars znovu mapuje i několik dalších trikově přelomových blockbusterů, natočených na přelomu milénia, přičemž dojde na rozbor řady konkrétních scén (Twister, The Perfect Storm, War of the Worlds, trilogie Pirates of the Caribbean).

Tvůrci, respektive aktéři v rozhovorech, se nebojí komentovat kontroverze (reakce kritiků a části veřejnosti na jednu nejmenovanou, kompletně digitální, postavu ve Star Wars), neprozíravé kroky (neakceptace zakázky na Avatara, byť z důvodu časového/kapacitního tlaku se firma do produkce Cameronova velkofilmu nakonec zapojila), nebo citlivá/bolavá témata (smutná epizoda s odchodem části zaměstnanců na pozadí odprodeje a později definitivního uzavření modelářské dílny, která byla nedílnou součásti ILM od vzniku společnosti a v nemalé míře stála za jejím úspěchem), ale stejně tak i realisticky reflektovat tehdejší situaci na trhu (pochvalná zmínka o ambiciózní konkurenci (Digital Domain, Weta), která se postupem času dostala na podobnou kvalitativní úroveň dříve nedostižného trikového průkopníka).

Škoda, že stran počtu epizod (a tím pádem i obsahu) došlo oproti předchozí sezóně k redukci na polovinu, nicméně předpokládám, že tento nedostatek (tak jako minule byla spousta dalších trikově významných filmů a seriálů opomenuta, typicky další produkce Star Wars, tj. sequelová trilogie a Rouge One s Mandalorianem, ale také Marvel, Jurassic World, Transformers nebo The Rings of Power), bude za pár let opět odčiněn prostřednictvím třetí sezóny.

The Last Of Us - The Path (Sezóna 2 - Epizoda 3) 8/10

Jak se dalo očekávat, ve třetí epizodě Mazin s Druckmannem šlapou na brzdu a velkolepou akcí, kanonádou emocí a šokujícími událostmi nabitou jízdu v předchozím dílu vyměňují za komorní přehlídku dialogových scén, ve kterých se připravuje půda pro nadcházející odyseu za spravedlností, respektive odplatou (a pokud nedojde k překopání předlohy, tak ve finále i odpuštění), která je reprezentována letmým pohledem na obě nepřátelské frakce, které se hlavním postavám za nedlouhou postaví do cesty. Produkční hodnoty jsou nadále na prvotřídní úrovni (panorama zchátralého velkoměsta jako by vypadlo přímo ze hry), casting podává kvalitní herecké výkony a přesunem děje do městského prostředí se vyprávění posouvá ke stěžejním událostem v předloze, takže nezbývá než se těšit na nadcházející epizody.

The Last Of Us - Through The Valley (Sezóna 2 - Epizoda 2) 9/10

Ve druhé epizodě Mazin s Druckmannem dokazují, že pojem "výplňový obsah k natažení stopáže" nemají ve slovníku, protože si pro neznalce předlohy přichystali drtivou emocionální nálož v podobě golfového turnaje, kterým beze zbytku naplňují pořekadlo nejmenovaného klasika o pomstě, chutnající nejlépe za studena (zdánlivě předčasné odhalení druhé hlavní postavy v předchozím díle se tak zpětně ukazuje jako logické). Fanouškům hry pak servírují obvyklý mix dokonalého reprodukování konkrétních scén ze hry v prostředí, které působí jako identická kopie předlohy, tu více, tu méně poupraveného kánonu (ve většině případů jsou změny ku prospěchu věci) a parádně hrajícího castingu, přičemž třešničku na dortu představuje absolutní akční inferno s hordou nakažených. Prozatím nejlepší epizoda napříč sezónami.

The Last Of Us - Future Days (Sezóna 2 - Epizoda 1) 8/10

Mazin s Druckmannem neopravují, co není rozbité, takže všechny silné stránky z premiérové řady (parádní atmosféra, audiovizuál doslova kopírka předlohy, citování konkrétních scén ze hry, smysluplné rozšíření lore, špičkové produkční hodnoty, geniální OST od Santaolally) jsou ve druhé sezóně zachovány a k tomu se do služby hlásí nové castingové posily, které prozatím působí více než zdatně. První epizoda se nepřekvapivě věnuje expoziční práci, takže hlavní slovo tady má představovačka postav a prostředí na pozadí překvapivého prologu, ve kterém je prozrazena jak identita antagonisty (respektive pozdějšího protagonisty), tak ústřední téma celého vyprávění, takže o tohle odhalení je neznalý divák ochuzen ještě než začnou úvodní titulky:-). Snad si tvůrci na oplátku připravili do dalších dílů nějaká jiná překvapení.

SAS: Rogue Heroes (Sezóna 2) 7/10

Origin legendární jednotky neohrožených záškodníků lomeno rebelů lomeno šílenců, ze které se v průběhu dalších let stala jedna z nejelitnějších speciálních jednotek na světě, nabídl v první sezóně nečekaně příjemný mix dynamicky natočené druhoválečné akce, nekorektního humoru, sympaticky svérázných postav, úderného OST s řadou populárních songů z moderní doby, poutavou formou pojaté lekce z historie a zábavně zpracované fikce.

Ve druhé sezóně se změnou dějiště, respektive bitevního pole, dochází bohužel i k mírnému poklesu kvalitativní úrovně. Obecný rámec série (zčásti smyšlené a zčásti historicky podložené dokumentování působení zmíněné jednotky za dob války za doprovodu archivních obrazových materiálů) samozřejmě zůstal zachován, ale prvotní okouzlení se tady zopakovat nepodařilo a tentokrát to není tak sebevědomě nekompromisní divočina, jako tomu bylo posledně. Což souvisí jednak s tím, že do poloviny sezóny se toho víc nakecá než vybojuje a jednak s novou personální politikou.

Swindells je v ději odsunut na vedlejší kolej, celá linka s jeho pobytem za mřížemi nikam nevede (což sice odpovídá historickým skutečnostem, protože zbytek války jeho předobraz strávil v zajetí, ale tvůrci si s jeho osudem mohli pohrát stejně, jako to udělali s charakterem O'Connella, který se od své předlohy v mnohém odlišuje) a jeho náhradník Lee není tak charismatická figura, Boutella jako fiktivní postava je do děje zakomponovaná dost samoúčelně, památných scén (typu míjení trosečníků, pochovávaní spolubojovníků a pociťování následků války na civilistech) je tady pomálu a "dovolenkové" finále působí jako nějaký dodatek a nikoliv klimax. Naštěstí zdravé jádro série (postavy, akce, humor, OST) funguje stále stejně dobře a O'Connell zbytku castingu znovu dominuje, takže celkově panuje spokojenost, přičemž závěrečné lákadlo na třetí sezónu v podobě přípravy na invazi dává naději, že tvůrci pro příště chystají velké divadlo.

Silo (Sezóna 2) 8/10

Variace na videoherní Fallout (podzemní bunkry a post-apo prostředí, mínus akční atrakce a mutanti, plus detektivní pátrání a konspirace:-)) s výborně hrající Ferguson se dočkala druhé sezóny a kupodivu je to ještě o něco lepší podívaná, než tomu bylo při startu série. Všechny přednosti z minula (tajemstvím obestřená příběhová linka, charakterově nejednoznačné postavy, worldbuilding, post-apo atmosféra, retro futuristický art design, silný casting a vysoké produkční hodnoty) se podařilo zachovat, zatímco hlavní nedostatek z premiérové návštěvy sila naopak odbourat.

Zatímco posledně se po odehrání nezbytné expozice s představovačkou světa a jednotlivých aktérů po celý zbytek sezóny v podstatě jen čekalo, až se Ferguson konečně dostane na povrch a pozná realitu, tentokrát je narativ stran směřování děje mnohem nevyzpytatelnější a dokáže překvapit několika příjemnými zvraty (znaková řeč, dětská partička, poslední večeře, ztracený časovač), byť se v hlavních rysech (politikaření, mocenské soupeření frakcí, spiklenecké plány, odhalování minulosti jak světa, tak sila a postav, pokračující revolta) nepřekvapivě nese v duchu první sezóny.

Ferguson je oproti předchozí sezóně bohužel odsunuta na vedlejší kolej (na druhou stranu je to vykompenzováno jejími interakcemi s nováčkem Zahnem), větší prostor tak dostali Robbins a Common a dokázali jej náležitě zužitkovat a lore je nadále odkrýván více než obezřetně (pokud se budou v následujících sezónách držet předlohy, tak jsem fakt zvědavý, jak to všechno hodlají stihnout převyprávět:-)), ale v každé epizodě se odehraje něco relevantního, čím se děj posune vpřed, přičemž výplňového obsahu je v nich naprosté minimum a finálový cliffhanger láká na třetí sezónu vskutku vehementně.

Squid Game (Sezóna 2) 7/10

Druhá sezóna seriálového battle royale hitu měla před sebou těžký úkol pokusit se vyrovnat (nebo dokonce překonat) nečekaný úspěch první sezóny a přestože se to neobešlo bez jistých, ehm, obětí, nakonec jej zvládla splnit se ctí. Prvotní moment překvapení je pochopitelně pryč, samotných nevinných dětských her se smrtící pointou si divák v průběhu sezóny moc neužije (na druhou stranu vyjma úvodní rozcvičky se nerecyklují zkoušky z minula) a v otevřeném závěru se tvůrci nevyhnuli typické seriálové berličce v podobně "šokujícího" cliffhangeru (který funguje tak napůl, protože kdo je v týmu soutěžících nastrčený agent je zřejmé poměrně záhy po jeho nástupu na scénu).

Tvůrcům se naštěstí znovu podařilo vyrukovat se zajímavou skupinou typově i charakterově rozmanitých postav, které spolu pojí rodinné, přátelské i nepřátelské vztahy, psychologická rovina i tentokrát funguje na výbornou, díky čemuž není nouze o spousty konfliktů, dilemat, intrik a taktizování (a tudíž nemálo dramaticky, nebo emocionálně silných scén), likvidace neúspěšných účastníků vražedných her bez hranic je provázena sympatickou dávkou brutality a prozatímní finále je pojato v překvapivě velkorysém akční stylu. V souhrnu kvalitativní laťka oproti předchozí sezóně sice mírně poklesla (syndrom více téhož a navíc nedokončené práce), ovšem nadále jde o nadstandardní seriálové řemeslo, které dokáže diváka zaujmout zábavným narativem, schopným castingem i vysokými produkčními hodnotami.