The X-Files: I Want To Believe - Vrach Frankenshteyn

Druhý Carterův pokus prorazit se svým devadesátkovým seriálovým hitem na poli celovečerního filmu ve své době tvrdě narazil do zdi jak po stránce diváckých ohlasů, tak i utržených tržeb (a nutno dodat, že zcela zaslouženě). Po letech dostal Carter od studia kdovíproč (pochybuji, že by zrovna na tenhle počin kdokoliv se slzou v oku vzpomínal:-)) šanci se k filmu vrátit a novým sestřihem s novým podtitulem, který neznalým divákům předem vykecá i tu špetku tajemství, která se ve filmu skrývá, jej vylepšit. Povedlo se? Moc ne, respektive vůbec. Nedostatky přetrvaly a žádné nové přednosti nedorazily.

Dramaturgických změn oproti kinoverzi nebo pozdější DC verzi při uvedení filmu na video je naprosté minimum, tudíž největší problém zůstal nevyřešen. Historka s šíleným doktorem a experimenty na lidech by neobstála ani v samotném seriálu, ve kterém se podobných, kvalitou nesrovnatelně lepších nemytologických epizod z kategorie monster-of-the-week, najde nepočítaně a s poloviční stopáží. Obvyklé žánrové atributy (napětí, atmosféra, drama, emoce, klimax, atd.) nadále buď nefungují nebo zcela absentují, hlavní záporák nedostane příležitost se jakkoliv (charakter, motivace) ukázat, Pileggiho účast je zredukována na deus ex machina cameo vystoupení a vedlejší linka s dětským pacientem jen zbytečně odvádí pozornost. Tudíž i s novou verzí nadále platí, že poctivou práci tady odvedlo jen trio Duchovny, Anderson a Snow.