South Park: Bigger, Longer & Uncut

Přiznám se, že jsem to neviděl snad dvacet let (a asi bych s tím měl rychle něco udělat:-)) a tím pádem netuším, zda by se mi to i v dnešním "pokročilém" věku trefilo do vkusu podobně přesně jako tenkrát, ale po premiéře jsem se nebál tenhle kousek doporučovat všem v blízkém i vzdáleném okolí na potkání a kvalitami jej připodobňovat k levelu geniality Life of Brian (pokud dotyčného od filmu odrazovala specifická animace a extrémně vulgární, případně kontroverzní, obsah).

Ta nekompromisní střelba Parkera a Stonea úplně na všechny strany (a občas i do vlastních řad) bez ohledu na politické, rasové, genderové, náboženské a společenské "standardy" v podobě konstantního přívalu nekorektních gagů, trefné satiry a rozverné podvratnosti ruku v ruce s nečekaně kvalitními muzikálovými čísly (to, že Parker se Stonem zvládnou vyprodukovat chytrý slovní a obrazový humor, jsem po seriálu tušil, ale že nebudou mít žádný problém ani se songy bylo pro mě asi nejpříjemnějším překvapením na celém filmu), zabalená do extra neseriózní historky o seriózních tématech (násilný obsah, filmová cenzura, občanská práva, toxické vztahy, politický extrémismus, funkce klitorisu:-)), tady v drtivé většině případů skončila přímo ve středu terče. Škoda, že nevznikla dvojka, potenciálních cílů k sestřelu by se našlo dost.

The Testament Of Ann Lee 7/10

Jesus Christ Shaker Superstar, aneb biografická žánrovka na pomezí historického dramatu, artu a muzikálu o vyznavačích tance, zpěvu, celibátu a extatického třesu. Blumbergův OST pravidelně protáčím od vydání traileru (kdo by to byl řekl, že jednou skončím u nadšeného poslouchání chvalozpěvů Shakerů:-)) a po zhlédnutí filmu mohu s potěšením konstatovat, že dobrá věc se naštěstí podařila a Fastvold si tentokrát splnila domácí úkol podobně svědomitě jako kolega odpovědný za hudební doprovod (na rozdíl od jejich předchozí spolupráce), byť pár nedotažeností se ve filmu přece jen najde.

Filmařsky je na výsledku znát, že to není tak precizní práce jako v případě oscarového kousku parťáka Corbeta (přestože rozpočtem a ambicemi se oba filmy mohou rovnat), po příběhové stránce toho film nad rámec geneze a následné kroniky v dnešní době polozapomenuté náboženské sekty příliš objevného (zkoušky víry, pronásledování okolím, obtížný život osadníků v novém světě, narůstající počet stoupenců, atd.) nebo strhujícího (životní osudy vystupujících postav nenabízejí mnoho neobyčejných výjevů) nepřinese a nadměrná stopáž se podepisuje na poněkud nevyváženém tempu.

Všechny nedostatky ovšem bohatě vynahrazuje uhrančivá Seyfried v hlavní roli (obdivuhodný herecký, pěvecký i fyzický výkon), ale především parádní OST a vynikající muzikálová čísla, ve kterých se filmu za pomocí kombinace chytlavých melodií, náboženských veršů a působivé taneční choreografie daří navodit hypnotickou a místy až surreální atmosféru (kulminující v závěrečném tanečním kolotoči), přičemž pochválit zaslouží taktéž povedená výprava a kostýmy (s ohledem na mizivý rozpočet příjemně překvapí zejména scény na lodi, za které by se nemusel stydět leckterý epický blockbuster).

K-Pop Demon Hunters 7/10

Trojice vyvolených hrdinek v přestrojení za populární dívčí kapelu bojuje s démony v přestrojení za chlapeckou kapelu a hordami jejich démonických soukmenovců a v sázce není nic menšího než záchrana oddané fanouškovské obce, potažmo osud celého lidstva. A celé je to stylově animované, hlasité, pestrobarevné, epilepticky blikající, vtipné a až po okraj nabité pozitivní energií, chytlavými songy, popkulturními referencemi a nějakým tím poselstvím pro nejmladší generaci.

A kupodivu to dokáže zaujmout i někoho, kdo se nepočítá mezi cílovku (například mě:-)). Předně je potřeba pochválit originální premisu, kombinující superhrdinskou akční fantasy s muzikálovými čísly (častokrát v jedné scéně) a motivační girl power vztahovkou o síle přátelství, hledání sebedůvěry a překonávání překážek (ostrakizace, stigmatizace, coming out, atd.), která sice na papíře působí všelijak (šíleně, bizarně), ale v samotném filmu funguje až překvapivě organicky.

Příběhová linka je sice jednoduchá a žádného překvapivého zvratu se divák průběhu děje nedočká, na druhou stranu sympatické ústřední trio, výborná buddy chemie mezi postavami, příjemná animace, svižné tempo, pohotové dialogové výměny, vydatná dávka humoru (etuda s květináčem se povedla) a nadsázky (aktuální popkulturní trendy jsou citovány a parodovány současně) a nakažlivé songy tenhle nedostatek kompenzují. Škoda jen, že world-building má jisté rezervy (smíšený původ jedné z hlavních postav se nijak neřeší) a akce není mnoho a choreografií soubojů také úplně neohromí.

The Testament Of Ann Lee

No vida, jako fanoušek dobových (ideálně středověkých) žánrovek a nadměrných stopáží a současně nefanoušek artovek a muzikálů (a když už jsme u toho, tak i extrémně nudného minulého počinu Fastvold) musím uznat, že to vypadá a zní (za pár dnů vychází Blumbergův OST a podle těch pár songů, které jsou už venku, asi obratem poputuje do playlistu, protože jsou super - kdo by to byl řekl, že jednou skončím u nadšeného poslouchání chvalozpěvů Shakerů:-)) přímo skvěle a atmosféra něčeho neobyčejného/výjimečného (když už jsme u toho, tak ala Brutalist) z toho kouká na všechny strany. Tak nezbývá než doufat, že Fastvold tentokrát trefí jackpot a výsledek bude podobně hypnotický jako trailer.

Wicked: For Good 5/10

Zatímco jedničku lze považovat za obstojný origin, který trpí naprosto zaměnitelnými songy, natahovaným dějem a s tím související přepálenou stopáží, což ovšem do jisté míry kompenzují výborné produkční hodnoty a skvělé herecké výkony dvojice Erivo a Grande, dvojka bohužel představuje klasický případ nastavované kaše, která nad rámec řečeného a zazpívaného v minulém filmu již nemá, co zajímavého, natož zábavného, dodat (což je o to smutnější, protože se nejedná o obyčejný sequel, ale papírově grandiózní finále dvoudílného filmu).

Na muzikálovém poli se od posledně nic nezměnilo a veškerý hudební repertoár je (bohužel) opět vzácně nenápaditý, jednotvárný a celkově zapomenutelný (což začíná být u adaptací slavných divadelních muzikálů pomalu pravidlo, takže mně čím dál více uniká podstata jejich úspěchů), jen s tím rozdílem, že oproti předchozímu filmu navíc podstatně ubylo skupinových tanečních vystoupení a jednotlivá hudební čísla jsou po stránce choreografie pojata nečekaně komorně. Stejně tak stran řemeslného zpracování (pro změnu naštěstí) je vše při starém a kamera, triky a především výprava a kostýmy jsou na prvotřídní úrovni (aby ne, vzhledem k tomu šílenému rozpočtu za oba díly.-)). 

Žádný pokrok se kupodivu neprojevil ani v oblasti dramaturgie a samotného narativu. Znatelnou dějovou vyprázdněnost šlo v jedničce částečně omluvit potřebou představit celý fikční svět a rozestavět jednotlivé figurky na šachovnici pro finální hru (tzn. další film), dvojka ovšem v podobném duchu nepochopitelně pokračuje a opět se značnou část stopáže jen přešlapuje na místě (kdyby se z filmu vyhodila hodina děje, tak by se ani tentokrát vůbec nic nestalo), namísto aby děj nějak gradoval a osudy všech postav se velkolepým způsobem uzavřely. Erivo a Grande ani napodruhé nezklamaly a herecky i pěvecky táhnou film nahoru, v úsilí o vyšší kvalitu pokračování jsou ovšem osamoceny.

Kiss Of The Spider Woman 6/10

Tíživé vězeňské drama s originální meta nadstavbou v podobě filmu ve filmu, vzdávající poctu kýčovitým hollywoodským muzikálům, které je v jádru citlivou romancí/vztahovkou o tom, že přátelství a následně upřímnou lásku lze najít i na těch nejméně pravděpodobných místech (bez ohledu na sociální postavení, politické smýšlení a genderové založení), ovšem platí se za ni ta nejvyšší cena (jinými slovy pomíjivou chvílí štěstí a tragickým vyústěním).

Condon natočil filmovou adaptaci jevištního muzikálu, jež je sám adaptací knižní předlohy a naráží při tom na ten samý problém, jako všechny podobné pokusy z poslední doby a totiž na nenápaditou hudební složku. Fanoušci divadelní verze budou jistě nadšeni, ale všechny přítomné songy bez výjimky trpí jednotvárností/zaměnitelností (v paměti mi neutkvěl ani jeden z nich) a stejně tak hudební čísla jsou pojata vzácně nevýrazně ať už stran audiovizuálu (kamera a střih bohužel nepředvedou nic pozoruhodného) nebo taneční choreografie, což mdlý dojem z muzikálové vrstvy jen podtrhuje.

Kontrast depresivního vězeňského prostředí a záměrně papundeklových/barvotiskových kulis filmu dodává vyprávění zajímavou atmosféru, prolínání reality a fikce v doprovodu zrcadlení osudů fiktivních postav ve filmu s reálnými postavami ve vězení je fajn (škoda, že meta prvek v ději nehraje větší roli), sarkastické komentování filmového děje ze strany jedné z hlavních postav obsahuje pár vtipných/trefných postřehů (bohužel s postupující stopáží pomalu ustupuje do pozadí) a casting podává skvělé (v případě ústřední dvojice i obětavé:-)) herecké výkony, ale kdyby se film soustředil pouze na drama/romanci a muzikál úplně vynechal (tzn. šlo by o adaptaci knihy), dopadlo by to působivějším zážitkem.

Spermageddon 6/10

Skandinávský šikula Wirkola pokračuje ve svém dlouhodobém poslání neustále pokoušet (a ideálně posouvat) hranice diváckého vkusu, jen se tentokrát rozhodl vyměnil svou proslulou explicitní brutalitu, litry krve a hromady mrtvol za neexplicitní milostné laškování, litry tělesných tekutin a několik styků v podobě duchovního, respektive tělesného:-), nástupce Sausage Party. Bohužel se mu podařilo "zaskórovat" podobně rozporuplně jako před lety Rogenovi.

Ke každému plusovému "kolíku" tady totiž existuje nějaká mínusová "díra". Animace je s ohledem na skromné produkční hodnoty fajn, stejně tak originální dabing a ústřední nápad s nekorektní variací na pixarovku Inside Out je přímo super a na papíře skýtal obrovský potenciál, jak si s celým konceptem "velín vs záložní velín vs páreček nezkušených a o to více nadržených adolescentů" vyhrát, ať už po stránce příběhu, parodujícího všechny podobné teenagerovské přisprostlé komedie ve stylu American Pie, nebo obrazového a verbálního humoru ve stylu standardních animáků.

Tahle příležitost ovšem v samotném filmu zůstala z nemalé části nenaplněna, protože tvůrci se tady spokojili jen se spoustou (tu více, tu méně nápaditých) slovních hříček a všemožných narážek na "buchty a klobásy" a sází na hodně jednoduchý humor, který sem tam funguje a sem tam moc ne, i na poměry animované produkce naprosto triviální příběhovou linku, která kromě až směšně puritánsky pojatých fyzických interakcí a prohlídky několika tělesných orgánů ve stylu Once Upon a Time... Life nenabízí vůbec nic navíc, přičemž korunu tomu všemu nasazují nepříliš vydařená muzikálová čísla a bizarní závěrečná "výchovná" agitka, která se pohybuje na hraně nezamýšlené parodie.

Wicked: For Good

Jednička nakonec nebyla taková tragédie, jak jsem po tuctových trailerech čekal a nebýt naprosto zaměnitelných a v některých případech přímo unylých songů (což je u muzikálu poněkud problém:-)), spousty dějové vaty a s tím související přepálené stopáže, tak by to byla vlastně skvělá podívaná (Erivo a Grande plus produkční hodnoty to táhly hodně nahoru). Předpokládám, že dvojka na tom stran songů a stopáže bude asi podobně, ale doufám, že s nástupem vy-víte-koho z Kansasu na scénu tentokrát ubude dějového přešlapování na místě a namísto toho se šlápne pořádně na plyn.

Snow White 4/10

Nic proti Disneyho urputné snaze předělávat své korunovační klenoty v podobě animovaných klasik do hrané nebo počítačem generované podoby, protože maximální profit za minimální námahu, ale značná část z nich končí v lepším případě v kategorii "zbytečnost", v horším v kategorii "mizerná zbytečnost". Čehož nejnovějším důkazem je předělávka Disneyho proslulé animované prvotiny, kterou lze charakterizovat jako festival umělosti a neumětelství.

Oproti originálu notně přepracovaná příběhová linka je zaplněna nezajímavými postavami (naprostá většina vedlejších postav (zbojníci včetně pana vedoucího, královnina stráž, všichni poddaní, atd.) je v ději jen do počtu a kdyby ve filmu vůbec nebyla, tak by se absolutně nic nestalo) a nudným a notně natahovaným dějem, ve kterém se toho odehraje trestuhodně málo, což je v kombinaci s proklatě pomalým tempem smrtící kombinace stran udržení divákovy pozornosti. 

Navzdory šílenému rozpočtu to celé vypadá jednak neuvěřitelně lacině (množství a velikost reálných lokací, počet komparsu, výprava a kostýmy - prachy na tom nejsou poznat ani vzdáleně) a jednak neuvěřitelně uměle (tuny digibordelu na diváka křičí prakticky z každé scény, ať už jde o postavy nebo prostředí). Nepřekvapivým vrcholem budiž partička digitálních trpaslíků, kteří vypadají strašidelně (stylizací) a strašlivě (provedením) zároveň. Do naprosto bizarní roviny to pak posouvají sekvence, ve kterých se na scéně potkávají trpasličí cgi charaktery s liliputem Applebym:-).

Nefunguje tady prakticky nic, což je s ohledem na vydatné přetáčky a přestříhávání ve snaze film nějak zachránit vskutku tristní bilance. Nejlépe z toho všeho vychází ústřední dvojka Zegler a Gadot (škoda, že nedostane ve filmu více prostoru), která podává slušné herecké i pěvecké výkony, přičemž jednotlivé songy, respektive muzikálová čísla, jsou překvapivě poslouchatelné a v některých případech dokonce až povedené (na rozdíl třeba od Wicked). Co je to ovšem platné, když všechno ostatní ve filmu je bída a zmar. Zasloužený propadák, který Disneymu výmluvně naznačuje "tudy ne, přátelé".

Sinners 6/10

Za prvé originální nápad zkombinovat upíří horor s gangsterkou, muzikálem a sociálním dramatem, zasazeným do období prohibice/hospodářské krize. Za druhé parádní produkční hodnoty od kamery a hudby, přes výpravu a kostýmy, až po masky a triky (nadstandardní rozpočet na podobnou žánrovku je na filmu poznat). A za třetí (bohužel) koncepční a dramaturgický mišmaš na úrovni druhého Jokera (nekompromisní autorská vize, ale také zdlouhavá expozice, pomalé tempo, muzikálová čísla ze žánru mimo současný mainstream a přestřelená stopáž) s koncovkou ve stylu From Dusk Till Dawn a epilogem ze současnosti, který nastoluje zajímavější otázky než celý předchozí děj dohromady.

Coogler si ve své novince hraje s žánrovými pravidly a do své dobové historky o jedné upíry obklíčené putyce míchá spousty zajímavých témat (rodinná traumata, rasismus, segregace, náboženství, folklór, hudba jako prostředek pro vyjádření osobní/komunitní identity, prohibice, hospodářská krize a v neposlední řadě kontrast nadpřirozeného zla se špičatými zuby s lidským zlem s bílými kápěmi - super nápad, který je Cooglerem bohužel zahrán do outu) v doprovodu atmosféry starého dobrého dixielandu a obvyklých upířích klišé (česnek, dřevěné kůly, sluneční paprsky, atd.). Což by možná skvěle fungovalo … nebýt pokulhávající dramaturgie a přespříliš ambiciózní stopáže.

Jordan s těžkým jižanským přízvukem se hlavní dvojrole zhostil se ctí, ale obě postavy nejenže vypadají téměř totožně, ale i charakterově jsou na tom obdobně, takže je v mnoha scénách problém se orientovat v tom, o kterou z nich zrovna jde. Expozice, ve které se nic podstatného vyjma povinné představovačky postav nestane, je natažena na hodinu čistého času, tempo je přinejlepším vycházkové, hororová atmosféra nebo napětí se prakticky nekoná, bratrovražedný souboj byl nepochopitelně vykecán už v traileru, takže v tomhle směru na žádné překvapení ve filmu nedojde, i ten potenciálně vděčný motiv sourozeneckého pouta, narušeného změnou stran, je v ději vytěžen naprosto okrajově, přitom se okolo něj dal postavit celý film. A protože nejsem fanboy zvoleného hudebního žánru, tak sice dokážu ocenit řemeslnou stránku věci, ale víc než cokoliv jiného jsem při muzikálových vsuvkách kontroloval zbývající stopáž filmu.

P.S. Jediná scéna, která svým strhujícím provedením vystupuje z řady, je hromadná jam session sekvence, natočená na jeden záběr, ve které se prolínají ozvěny minulosti a budoucnosti. Škoda, že podobným stylem nebyl natočen celý film.

O'Dessa 5/10

Bizarní muzikálová post-apo love story s bonusem navíc v podobě obskurní televizní reality show na život, totiž zpěv, a na smrt a girl group sesterstvem (podobnost s kolegyněmi v Dune asi nebude čistě náhodná:-)), natočená za pár dolarů na poněkud méně atraktivních lokacích oblíbené turistické destinace, ve které se hlavní role chopila jediná herecky (a jak se ukázalo, tak i pěvecky) schopná mladá krev ve Stranger Things, to znamená Sink? Výzva přijata:-).

Dobrou zprávou je, že navzdory absurdní (respektive nesmyslné) premise o boji za svobodu v dystopické budoucnosti s kytarou v ruce a písní na rtech se to Jasperovi nerozpadlo pod rukama a neskončilo to nějakou blamáží, post-apo výprava a kostýmy se v rámci možností (jinak řečeno notně omezeného rozpočtu) povedly, Sink hraje a zpívá výborně a jednotlivé songy jsou když už ne nápadité, tak alespoň bez problémů poslouchatelné (což zdaleka nebývá pravidlem).

Špatnou zprávou je, že stylový trailer sliboval mnohem šílenější/energičtější/epičtější podívanou, než jakou nakonec Jasper v samotném filmu dodal a level zábavnosti v průběhu filmu pravidelně kolísá, protože stran nápaditosti příběhu i zajímavosti postav se film potýká se značnými rezervami (podobně originální/extravagantní premisa přímo volá po nějaké nekompromisní obsahové i formální stylizaci) a tempo navzdory docela rozumné stopáži nepatří k nejsvižnějším.

Mufasa: The Lion King 7/10

S ohledem na hlavní smysl tohohle nevyžádaného královského dodatku (tj. snadný cashgrab na všech frontách, aneb co myšák neshrábne skrze film, to zvládne přes merch:-)) a sázku tvůrců na prequel a nikoliv regulérní pokračování pár let staré digitální předělávky a tudíž předem jasné vyústění téhle lví historky (někdo se stane králem a někdo vyfasuje jizvu a k tomu nové jméno a touhu se pomstít:-)) se jedná o překvapivě příjemnou animovanou podívanou.

Retrospektivní vyprávění slouží jen k tomu, aby se v ději mohla opět objevit oblíbená dvojice postav z původního filmu (ještěže se tady se vsuvkami, které jen odvádí pozornost, docela šetří), o půl hodiny kratší stopáž by tomu nijak zásadně neuškodila (tempo v průběhu děje párkrát zakolísá), jednotlivé songy nejsou tak chytlavé jako v případě originálu (naštěstí jich ve filmu není přehnaně moc) a stejně tak OST si musí k emocionálně nejpůsobivějším scénám ve filmu vypomáhat Zimmerovými tóny a nepostradatelným Circle of Life, ale jinak vlastně není, nač si stěžovat.

Triková stránka je prvotřídní (kvalita cgi od minulého filmu zase o něco pokročila - detailní záběry na srst zvířat jsou pecka) a obecně obří rozpočet je na filmu poznat z každé scény, casting zejména v případě Mikkelsena se povedl na výbornou, příběhová linka není nijak objevná, ale stran napínavých/humorných/dojemných momentů bez problémů funguje, přičemž ústřední dějový prvek, tj. důvod rozkolu mezi hlavními postavami, je vyřešen poměrně elegantně (ne/naplněná láska a žárlivost prostě nikdy nezklame:-)) a akcí nabitému finále nechybí patřičně velkolepé měřítko.

Better Man 8/10

Gracey se po fiktivním muzikálovém biopicu o baviči Barnumovi a jeho strmé cestě na kariérní vrchol na pozadí jistých rodinných problémů konečně vrací zpět na scénu … fiktivním muzikálovým biopicem o baviči Williamsovi a jeho strmé cestě na kariérní vrchol na pozadí jistých rodinných problémů (modus operandi stran jeho příštího filmu je tudíž zřejmý:-)) a naštěstí je to stejně filmařsky dynamická, obsahově zábavná a obrazově i zvukově "vyšperkovaná" podívaná jako minule. A navíc s opičákem v hlavní roli a spoustou trefných narážek na showbusiness na přelomu milénia.

Po příběhové stránce jde o standardní životopisnou historku o tom, jak talentovaný chlapec, pocházející z chudých poměrů, k celosvětové slávě a tudíž štěstí, bohatství a nejrůznějším závislostem přišel:-). Stejně tak koncipování vyprávění do dvou atmosférou i narativem odlišných polovin (zatímco na počátku kariéry se plnými doušky vychutnávají všechny opojné radosti z úspěchu, na jejím vrcholu se bojuje s negativními důsledky slávy, vnitřními démony, narušenými rodinnými vazbami (respektive ztrátou bližních osob) a existenciálními otázkami) není v žánru nic nového.

Čím Graceyho filmová rapsodie vystupuje z řady je extravagantní Williamsovo opičí alter ego, které je svým špičkovým trikovým zpracováním na úrovni nejmenované opičí konkurence (paradoxně tahle kreativní volba nemá ve filmu podstatnější úlohu a kdyby se Gracey obešel bez ní, na celkovém vyznění filmu by se nic nezměnilo), všudypřítomná nadsázka a humor chlupatého protagonisty, který se svými glosami v průběhu děje trefuje do tehdejších poměrů v showbusinessu, společnosti i ve vlastní rodině a především do vlastní osoby a vynikající produkční hodnoty v čele se stylovým audiovizuálem (některé střihové přechody mezi scénami jsou lahůdka) a nápaditými hudebními vsuvkami (několika minutová taneční sekvence na ulici, natočená na jeden záběr, patří k předčasným vrcholům celého filmu).

Hurry Up Tomorrow

Koukám, že doba pokročila a teď už se jako promo na novou desku nevypouští cover arty a singly, ale rovnou točí celovečerní filmy a hlavní roli v nich hraje vlastní alter ego:-). Jako psycho trip ok, ale trailer je přesně na té hranici, kdy to sice nevypadá obyčejně/normálně, ale ani ne natolik šíleně/bizarně, aby mě zvědavost nutila to za každou cenu vidět. Strejda Víkend a jeho tvorba jde úplně mimo mě, tak nezbývá než si počkat na ohlasy, zda bez fan biasu je o co stát.

The Prince Of Egypt

Tak říkajíc instantní animovaná klasika s výbornými písničkami (na rozdíl od totálně generických songů ve Wicked - nějak se mi pořád nechce věřit, že je má na svědomí ten samý člověk, který v devadesátkách plodil podobné pecky jako je tohle:-)) a ještě lepším OST (Zimmer jako obvykle vládne - škoda, že na koncertech z animáků protáčí pořád dokola jen Lion Kinga). Chtěl jsem poznamenat, že je s podivem, že se v DWA po úspěchu egyptského prince nepustili do dalších adaptací biblických příběhů, ale pak jsem si vzpomněl na Joseph: King of Dreams, takže vlastně není, no:-).

Jinak asi bylo nevyhnutelné, že DWA si dříve nebo později projde procesem "disneyfikace", ale kousky, které produkovali v prvních letech existence, kdy se potřebovali nějak vymezit vůči Disneymu a Pixaru a proto to zkoušeli pojmout jinak, byly na poli animáků v té době fakt osvěžující změna. Prince of Egypt jako epická biblická sandálovka, AntZ z téhož roku jako převlečená allenovka, Road to El Dorado jako variance na šestákové dobrodružství ala Indy a konečně Shrek jako ultimátní parodie na všechny pohádky. Ne vždy to kvalitativně/finančně klaplo, ale bobříka za odvahu si zaslouží.

Wicked 6/10

Nebýt naprosto zaměnitelných songů (což je v případě muzikálu poněkud problém) a neúměrně přepálené stopáže, šlo by o podobně vydařený origin, jako v případě (když už je řeč o vykreslení negativních postav v pozitivním světle) Cruelly nebo (když už je řeč o muzikálových prequelech) loňského Wonky, který táhne nahoru především skvělá Grande v roli otravně milé "bestie/roomie" hlavní postavy a vysoké produkční hodnoty. Což je s ohledem na nepříliš přesvědčivé trailery pomalu zázrak.

Protože jsou ovšem všechny songy bez výjimky vzácně nenápadité, jednotvárné a v některých případech přímo unylé povahy (podobně mdlé muzikálové vsuvky jsem neslyšel od … předchozího Chuova počinu In the Heights, což je možná náhoda a možná taky ne:-)) a po stránce narativu by se z filmu mohla vyhodit hodina děje a vůbec nic by se nestalo, protože více než polovinu stopáže (od nástupu na univerzitu po příjezd do hlavního města) se jen přešlapuje na místě, respektive nepříliš zábavně napodobuje Harry Potter a další school fantasy, na něco více, než slušnou žánrovku to v prvním díle nevystačilo.

Na tenhle žánr šílený rozpočet 300 mega (za oba díly) je na filmu poznat z každé scény. Výprava, kostýmy i kamera odvádí výbornou práci a stejně tak triková stránka filmu je naprosto bez problémů (v trailerech to vypadalo na jeden velký digibordel, ve filmu se nic takového naštěstí neděje). Samotné songy sice svou melodičností a chytlavostí nepatří k nejlepším (v paměti mi neutkvěl ani jeden z nich), ovšem taneční choreografie jednotlivých hudebních čísel je špičková a dějovou vyprázdněnost (příběh získá spád až v závěrečné půlhodině) zachraňují výkony Erivo a Grande. Snad ve druhém díle dojde k nějakému zlepšení.

Emilia Pérez 7/10

To se tak vezme bizarní premisa o šéfovi drogového kartelu, který se rozhodne ukončit svou kriminální kariéru vskutku nestandardním způsobem a totiž změnou pohlaví, přidá se k tomu společenský apel (problematika zmizelých osob s nejasným osudem) a kritický komentář, dotýkající se nejrůznějších témat (od genderových rolí, přes rodinné a partnerské vztahy, až po korupci a organizovaný zločin), vyšperkuje se to muzikálovou nadstavbou, celé se to zabalí do stylového audiovizuálu a poté vypustí do světa ve stopáži přesahující dvě hodiny.

Jednotlivé songy nejsou tak melodické a chytlavé, jak bych si představoval (s čestnou výjimkou náborové konverzačky Saldany s váhajícím plastickým chirurgem), na druhou stranu k podobně tematicky syrové a nepříjemné historce (na rozdíl od klasických nenáročných muzikálů) se náramně hodí. Stejně tak taneční choreografie není tak propracovaná a okázalá, jako tomu obvykle bývá u (násobně dražší) hollywoodské produkce, ovšem přirozené přechody mezi dramatickými částmi a muzikálovými čísly tento neduh více než dostatečně vyvažují.

Zároveň po příběhové stránce se Audiardův film neubírá po předem vyšlapaných cestičkách a dokáže diváka v průběhu děje párkrát překvapit (jak chováním některých postav, tak sympaticky realistickým koncem), byť vzhledem k nadstandardní stopáži se občas potýká s proměnlivým tempem. Celkově netradiční divácký zážitek a působivá sociální sonda, zpestřená hudebními vsuvkami, která stojí na vynikajících hereckých výkonech trojice Gascón, Saldana a Gomez (palec nahoru, že do hlavní role obsadili někoho s osobní zkušeností se změnou identity).

Better Man

"Hej, chci o sobě natočit biopic, jak jsem začínal a tak, znáš to, jo a budu v něm hrát já sám."

"Jasně, kámo, není problém, už sice nevypadáš na dvacet, ale de-aging to zmákne."

"To si děláš prdel, ne? Žádné voskové figuríny, ty vole."

"Ok, tak co třeba, no tak co třeba, já nevím, kdybys vypadal jako opice?"

"Hmm, tak opice, říkáš, jo? To je tak debilní, až je to geniální. Fajn, jdeme do toho." 

A zbytek je, jak se říká, historie:-).

Joker: Folie À Deux 6/10

Jak se kreativně postavit ke studiem/publikem požadovanému pokračování filmu, v němž jeho tvůrce sdělil divákům vše, co na konto daného tématu sdělit chtěl? Může se vydat osvědčenou cestou "více téhož" a natočit v podstatě kopii jedničky. Nebo to zkusí pojmout úplně jinak a prostřednictvím dvojky si zahraje se studiem i diváky ruskou ruletu, aby vyzkoušel, která strana odpadne jako první:-). Já jsem měl v průběhu filmu několikrát namále, ale zůstal jsem ve hře až do konce. Přes všechny výtky níže jsem se v průběhu filmu nenudil (především z důvodu očekávání toho, kam tím vším Philips vlastně směřuje), ale opakovat tenhle rozstřel bych úplně nechtěl.

Úvodní animovaná sekvence ve stylu klasických cartoonových grotesek je takovým všeříkajícím lakmusem celého filmu - originální nápad, který ale není podán dostatečně zajímavě (natož zábavně) a ve výsledku vlastně nikam nevede. A podobným způsobem je pojat i zbytek filmu. Zpětně se vůbec nedivím tomu přinejlepším rezervovanému diváckému přijetí. Když odhlédnu od faktu, že cílovka dostala něco jiného než si přála, což nepotěší tak nějak z principu, tak Phillips nejde řadovému publiku na ruku prakticky v žádném ohledu, vyjma hereckých výkonů dvojice Phoenix a Gaga. Být to epizoda seriálu o Jokerovi, tak by to skončilo jako takový netradiční kreativní experiment (jinými slovy nepodstatný filler:-)) uprostřed sezóny, na který by se obratem zapomnělo.

Tvůrčí vyprázdněnost se ve filmu projevuje na každém kroku. Zdlouhavá expozice (než se děj přesune z blázince do soudní síně) divákovi nesdělí nic podstatného, protože jen navazuje na to, co už zná z jedničky (Joker je blázen, který žije ve vlastní realitě), aniž by k tomu dodala něco nového. Během soudního přelíčení se zase jen připomínají události, které se odehrály v jedničce, žádná z postav se nedočká jakéhokoliv charakterového vývoje a nebýt finálové "kameňákové" tečky, příběhové status quo mezi úvodními a závěrečnými titulky by bylo téměř dokonalé. Celá příběhová linka s postavou HQ vyšumí úplně do ztracena a kdyby ve filmu vůbec nebyla (a Joker by projektoval své představy do kohokoliv jiného), vlastně by se nic nestalo. Dějově se film zkrátka točí od začátku do konce v kruhu, což v kombinaci s pomalým tempem a přepálenou stopáží představuje náročnou zkoušku divácké pozornosti.

A jak dopadlo Phillipsovo eso v rukávu, aneb hvězdy tančí a zpívají? Bez několika zakopnuti a pádů na parket se to bohužel neobešlo. Muzikálová složka sama o sobě by nemusela být krokem mimo, jak ukazuje napůl realistická a napůl imaginární sekvence u soudu, která plynule přechází do hudebního čísla (takových nápaditých tranzicí je ve filmu bohužel pramálo). To by ji ovšem musel Phillips pojmout jako taneční scénu se schody v jedničce, tj. divácky snadno pochopitelnou hudební manifestaci zásadních mentálních přerodů hlavní postavy za doprovodu nějaké klasiky ze 70s nebo 80s. Phillips namísto toho vytáhl z archívu zaprášené hity z dob dávno minulých a celý film jimi variuje stále totéž narativní téma (Joker je psychicky na dně a sní o zářné budoucnosti s HQ), přičemž jejich vliv na vývoj děje je minimální (kdyby jich ve filmu bylo dvakrát více nebo dvakrát méně by vyšlo nastejno).

P.S. Mírně nad průměr to táhnou fakt jen Phoenix a Gaga svými výbornými hereckými výkony.

P.P.S. Nad rozpočtem filmu zůstává rozum stát, protože dvojka paradoxně působí ještě komornějším dojmem než násobně lacinější jednička. Několik establishing shotů na město a dálnici mezi soudem a blázincem, pár záběrů na vězeňském dvoře, jedna exteriérová ulice, jedna (pár vteřinová) triková sekvence, jinak samé stísněné interiéry.

Sinners

Atmosférický upíří horor z éry prohibice někde poblíž New Orleans je asi ten poslední projekt, který bych od Cooglera očekával (pokud tedy anonymní zdroje nekecají a není to úplně o něčem jiném, ale v tom posledním záběru, ve kterém se postavy připravují na final showdown s utajenými bubáky, mají v ruce podezřelé množství "špičatých věcí, které se ideálně hodí k vrážení do srdce", tak snad ne:-)), ale po takhle stylovém traileru musím uznat, že včera bylo pozdě a podobná dobová žánrovka tady chyběla. Když se k tomu připočítá parádní casting, Göransson a starý dobrý Dixie feeling, tak není o čem. Snad to Coogler neprokaučuje, rozehráno to má výborně.

---

Ach jo, nedávno Companion, teď tohle. Začíná to být nějaká nemoc, či co? V prvním traileru jsou (sympaticky) tajemní, jak hrad v Karpatech a ve druhém už (nepochopitelně) na férovku propálí pomalu i poslední pětiminutovku před závěrečnými titulky:-(. Jinak ale opět skvělá trailerová práce, bratři Geckové by z toho měli jistě radost:-).

Ta kombinace bratrské dvojice gaunerů proti nadpřirozenému zlu se špičatými zuby (jen striptýzový pajzl v Mexiku se vyměnil za stodolu v Dixielandu) mi připomíná kultovku From Dusk till Dawn. Kdyby to tady dopadlo podobně krvavou stylově brakovou jízdou s atmosférickým OST jako u strejdy Tarantina, tak bych se na Cooglera vůbec nezlobil.

---

A jo vlastně:-). Sorry za mystifikaci, mám to už od premiéry zafixováno spíše jako film od Tarantina než od Rodrigueze. Každopádně tady se Coogler jako obvykle chopil scénáře i režie, tak snad si vzal nějakou inspiraci od nich obou.

---

Na jednu stranu je škoda, že se Coogler vykašlal na mystifikační kampaň a to nadpřirozené překvápko si nenechal až do samotného filmu. Vypravit se na retro gangsterku a až v kině zjistit, že jde o upíří horor, by byla docela zábavná šoková terapie:-). Na druhou stranu podobné dobové žánrovky (až na pár výjimek) v kinech posledních pár let prakticky nikoho nezajímají (na rozdíl od všemožných hororů), takže je otázkou, zda to celé neměl publiku už od začátku prodávat čistě jako upíří horor. Protože vzhledem k tomu přepálenému rozpočtu bude mít co dělat, aby se dostal do kladných čísel.

---

Ok, takže podobná hra se žánry a styly jako třeba Substance a Anora? Pokud jo, tak je to ještě nadějnější, než už tak zajímavý jižanský From Dusk till Dawn v éře prohibice, co jsem od Cooglera podle trailerů původně očekával:-).

Jediná vada na kráse je, že TDL v Ově je kompletně obsazen kopačkou z Vyšehradu a Cooglera uklidili do nejmenšího sálu a navíc jen s jednou projekcí denně:-(. Tolik k důvěře CineStaru v hitový potenciál filmu za sto mega. Takže mám dilema, zda vyrazit na film teď nebo počkat týden nebo dva a doufat v lepší sálový/časový slot, což se v minulosti párkrát stalo.