Největší mrzení za mě letos způsobila trojice Furiosa, Fall Guy a (ještě nedávno bych nečekal, že to někdy u něčeho z téhle série napíšu, protože žádný fanoušek robotů nejsem, ale je to tak:-)) Transformers One, protože všechny tři kousky jsou poctivé popcornové žánrovky, které obsahově i formálně neudělaly nic špatně a přesto v pokladnách pohořely (podobný případ jako loňský D&D). Zbytek karambolového pelotonu si nezazářit nebo rovnou nabít si hubu víceméně zasloužil a jejich (v drtivé většině případů očekávaný) průser považuju za pozitivní zprávu. Protože o prachy jde až v první řadě a pokud publikum neukáže kravaťákům, že "tudy cesta nevede, přátelé" svými peněženkami, tak budou podobné zaměnitelné smetí točit dál jako na běžícím páse (viz generické komiksovky nebo mizerné videoherní adaptace).
Tři mušketýři letošního roku jsou Coppola, Costner a Phillips (čtvrtým do party je bohužel Miller, který dojel na nezájem publika (strong female charactery v dnešní době už v kinech nikoho nezajímají, tyhle genderové žánrovky se přesunuly na stream a obávám se, že Ballerina to napřesrok znovu dokáže), stejně jako oni, ale na rozdíl od nich dodal kvalitní film). Snyder už pár let dokazuje, že absolutní tvůrčí svoboda není pokaždé zase taková výhra a studiový dohled (pokud se nedotáhne do nezdravého extrému) má v hollywoodských produkcích svoje opodstatnění. Na rozdíl od zmíněných výtečníků (Millera nepočítám, viz výše) ovšem pochopil, že když netočíš pro masového (konzervativního) diváka, tak diváka do kin po masách nedostaneš a vychytrale se přesunul na stream, kde se budget/box office ratio zjišťuje obtížně.
Coppola, Costner a Phillips to zkusili, šli si za svou vizí (jinými slovy vydali se proti zdi), utrhli se při tom ze řetězu a protože ne každý je další Cameron, tak podle toho taky dopadli. Megalopolis je myšlenkový i dějový mišmaš (chudák Driver - tři propadáky v řadě a to ještě může být rád, že White Noise dělal pro Netflix), který zaujme jen festivalové hujery. Horizon je unylá expozice zbytečně natažená na tři hodiny (dvojka je podle festivalových ohlasů nepřekvapivě úplně totéž, takže to s ní finančně dopadne úplně stejně, tedy pokud ji nějaký naivní kravaťák vůbec pustí do kin). Joker je tvůrčí exhibice přešlapující na místě (jako fuck off studiu to je numero uno, ale to je tak vše, přitom stačilo do playlistu zařadit sedmdesátkové/osmdesátkové klasiky a bylo by vystaráno, viz ohlas scény na schodech s Glitterem na pozadí v jedničce). Všechno ruská ruleta s divákem, kterou s ním tvůrci hrají tak dlouho (Coppola 140 minut, Costner 180, Phillips 140 - další nepěkný zlozvyk současné blockbusterové produkce, ale to je na jinou debatu), dokud nezazní výstřel:-).
Nejpříjemnější tržební překvapení je za mě určitě Romulus:-). Jsem fakt rád, že fanoušci po Covenantovi mírně skomírající značku v kinech podrželi a neopakoval se tak čím dál častější scénář "kvalitní výsledek a všeobecně pochvalné divácké přijetí, přesto slabé až vyloženě tristní finanční numera, protože změna návyků publika po pandemii".
O sto mega vyšší tržby při nižším rozpočtu oproti Covenantovi je v dnešní době prostě super výsledek (jasně, zkresluje to inflace, ale stejně). Plus je to jasný vzkaz studiovým kravaťákům o tom, že má smysl tyhle "oživovací" pokusy slavných franšíz od Foxu do budoucna pouštět do kin namísto toho, aby byly uklizeny na stream (viz Prey), případně do nich znovu investovat po vydání na videu (viz opravené digitální cameo, které při premiéře sklidilo kritiku).
Potěšil mě i finanční výsledek dvojky Gladiatora. Jasně, při srovnání tržeb s naprosto přepáleným rozpočtem to žádná velká sláva není, protože do černých čísel se film prakticky jistě nedostal, na druhou stranu dotáhnout se tržebně na oscarovou a všeobecně adorovanou jedničku (byť s vydatnou pomocí inflace), navzdory absenci velké herecké hvězdy v hlavní roli a znatelně rezervovanějšímu diváckému přijetí a navíc v době, kdy jsou podobné epické dobové žánrovky v kinech prakticky mrtvé, je počin hodný obdivu.
I kdyby jen proto, že jde o nejúspěšnější hollywoodskou historickou žánrovku za poslední pětiletku (když nepočítám Oppieho, což je totální výjimka z pravidla, protože Nolan a Barbenheimer, tak poslední podobně úspěšný kousek je předpandemický 1917, u kterého to navíc bylo ovlivněno tím netradičním one-shot formátem).
A nakonec jsem rád, že dvojka Dune potvrdila, že vydání jedničky paralelně na streamu byla z tržebního hlediska chyba nehledě na pandemii, protože cílovka kino exkluzivitu jasně podpořila (před premiérou jsem tipoval dvojnásobná čísla oproti jedničce, což se nakonec nepodařilo, ale chybělo málo:-)), Nosferatu neskončil naprostým finančním průserem (viz historické žánrovky) a něco málo vydělal a Wild Robot jako nová ip dopadl o poznání lépe než Bad Guys.
P.S. Poklona před Sonicem a Terrifierem, kteří se dostali do vybrané společnosti Wicka, ve které se s každým dalším dílem kromě číslovky navyšují i tržby:-). Snad čtvrté díly tuhle sérii neukončí tak jako to Furiosa udělala Mad Maxovi.
P.P.S. Jsem zvědavý, jak dlouho bude Disney po D&W bez výpomoci Sony zase čekat na miliardovou marvelovku a kolik dalších postav kvůli tomu vytáhne z důchodu/hrobu:-).
To nepochybně, pokud se nepletu, tak kromě Wicked to byl jediný další (hraný) big budget blockbuster, který se v kinech do konce roku objevil (a nebyl to kvalitativní průser jako Kraven:-)), takže celý měsíc měli oba volné pole působnosti a mířily na odlišnou cílovku, tím pádem na sobě neparazitovali. Wicked by shráblo jackpot tak jako tak, ale pro Gladiatora to byla ideální kombinace.
Zajímalo by mě, zda s tím datem premiéry to byl chytrý marketingový tah ze strany studia, nebo to bylo jen tím, že Scott posílá své filmy do kin ve třetím nebo čtvrtém kvartále už dlouhé roky (co si tak pamatuju, tak za posledních deset let putoval do kin v jiném termínu jen Covenant).
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
