V Crettonově podání se první díl z nové trilogie proměnil ve zdaleka nejkomornější (a v jistém ohledu i nejintimnější) pavoučí dobrodružství v rámci MCU série, ve kterém mají interakce postav přednost před akčními atrakcemi. Návrat ke street level měřítku filmu prospěl větším soustředěním na samotné postavy, vývoj jejich charakterů a vztahy mezi nimi, což se děje za doprovodu mohutné dávky nostalgie (v podobě citování konkrétních dialogů nebo celých scén především z předchozího filmu a jedné neočekávané "mentorské" hostovačky jedné nejmenované postavy).
Čehož důsledkem je, že děj obsahuje spoustu emocionálně překvapivě silných scén (dojemně se otevírají nitra, vzpomíná se na traumatické momenty z minulosti, navazují se nová přátelství a vyjadřují se vřelé city, přičemž vše z toho díky herecky schopnému castingu funguje na výbornou). Vedlejším efektem podobného přístupu ovšem je, že akce není nijak závratné množství (úvodní honička pro rozehřátí publika, epická bitka uprostřed filmu a nakonec finálové zúčtování) a není ani tak spektakulární, jako tomu bylo posledně, byť sugestivní pov záběry Spideyho průletů mezi mrakodrapy jsou jako obvykle parádní:-). Předčasným vrcholem filmu v tomhle ohledu je tak trailerem avizovaná potyčka se zeleným hromotlukem (tohle měl být závěrečný akční klimax, namísto hrátek s partičkou nindžů).
Nicméně vedle každodenních starostí přátelského pavoučího souseda (kudos za návrat organického generování pavučin zpět do hry:-)) je potřeba odvyprávět i superhrdinskou hlavní linku a tenhle mírně schizofrenní koncept se podepisuje hned na několika věcech současně. Neustálým střídáním pozornosti mezi osobními problémy hlavní postavy a občasným zápolením s hromadou záporáků podružné kategorie (podle traileru jsem tušil, že všichni do jednoho budou mít ve filmu minimum prostoru a také že ano) a následně se všemocným mutantem (kdyby šlo o jakoukoliv jinou postavu, na děj by to nemělo žádný vliv) hlavní linka působí, že je vlastně ve filmu jen do počtu, kvůli čemuž dochází v průběhu děje k opakovaným propadům tempa a navíc se vytrácí pocit naléhavosti situace a gradace děje.
Jinak je ovšem vše při starém. Na poli audiovizuálu, trikových technologií a obecně produkčních hodnot film představuje současnou hollywoodskou špičku (prachy jsou na filmu poznat z každé scény) a stejně tak casting opět odvádí kvalitní práci. Na sympaťáka Hollanda je herecky spolehnutí, ale svou vlastní chvilku slávy v záři reflektorů dostanou (a co je důležitější, naplno ji zužitkují) i Zendaya, Sink, Tomei a dokonce i Bernthal (na ploše pár minut předvede hlubší ponor do charakteru nekompromisního mstitele než v celém speciálu). Sony a Disney si mohou gratulovat, krok do neznáma (výměna režiséra a změna stylu) beze zbytku vyšel a výsledkem je další komiksová trefa do středu terče:-).
P.S. Škoda, že potitulkovka nestojí za řeč (divím se, že se s ní vůbec obtěžovali). Šance na bližší představení náhradníka na poslední chvíli na pozici arci-nemesis v Doomsday bohužel zůstala trestuhodně nevyužita.