Babygirl 6/10

Kidman jako v manželství znuděná paní ředitelka, toužící po zakázaném ovoci, versus Dickinson jako sympatický stážista, posléze milenec s perverzními choutkami a dovedný manipulátor v jedné osobě, versus Banderas jako oddaný manžel a milující otec, netušící ničeho zlého. Na první pohled nadějně (byť neoriginálně) působící historka o jednom ne/tradičním milostném trojúhelníku a atraktivní příspěvek do žánru erotických dramat/thrillerů, kterých je v současné době akutní nedostatek. Na druhý pohled bohužel polovičatý výsledek na všech frontách.

Nejenže to moc nefunguje na úrovni erotického thrilleru o moci a bezmoci, respektive chorobné touze (kudos za eRkový rating, ale s explicitními scénami se tady dost šetří a když už na nějakou dojde, tak působí v lepším případě banálně a v horším vyloženě podivně a nikoliv smyslně, o nějakém erotickém dusnu nemůže být ani řeč). Ono to moc nefunguje ani na úrovni rodinného/vztahového dramatu (celý vztah mezi hlavními postavami stran jejich motivace a chování působí od samotného počátku nevěrohodně a vyumělkovaně, na nějaké dramaticky/emocionálně vyhrocené situace skrze psychické nebo fyzické konfrontace mezi postavami nedojde, děj postrádá gradaci a finále vyšumí do ztracena).

Film tak vytahuje nahoru především schopný casting a slušivé produkční hodnoty. Absence body double záskoků na place vcelku vysvětluje, proč ústřední trojka Kidman, Dickinson a Banderas ve filmu nic zásadního v oblasti postelových hrátek nepředvede, po herecké stránce naštěstí všichni tři podávají slušné herecké výkony (škoda, že Banderas je ve filmu jen do počtu). V několika scénách se blýskne pěkný videoklipový audiovizuál (hypnotická sekvence v tanečním klubu) a v průběhu filmu se opakovaně příjemně připomene úderný OST (zdaleka nejlepším nápadem jsou ovšem barevné závěrečné titulky). Celkově s ohledem na casting a nuznou žánrovou konkurenci promarněný potenciál.

Emmanuelle 4/10

Natočit novou adaptaci populární "skandální" předlohy? Ano, prosím. Obsadit do hlavní role Merlant, která je zhruba o patnáct let starší než titulní literární postava a Kristel v původním filmu (věčná škoda, že nevyšla původně obsazená nestyda Seydoux)? Dejme tomu. Natočit to celé tak, že ústřední téma knihy (objevování sexuality hlavní postavy skrze sérii nevázaných erotických dobrodružství v exotických kulisách) se hodí do koše a nahradí se úplně jinou historkou? Pokud to bude fungovat, tak klidně. Jenže ono to bohužel nefunguje.

Ani by tak nevadilo, že se Diwan namísto věnování se postelovým hrátkám rozhodla nastavovat nemilosrdné zrcadlo (sociální třídy, pocity odcizení/osamění jednotlivce ve společnosti, korporátní politika, atd.). Problémem je, že výsledkem jejího snažení je zapomenutelná žánrovka na pomezí artu s nezajímavým dějem (s podivnými odbočkami, které nikam nevedou, ala zatopení hotelu), pomalým tempem, hromadou nudných keců, prakticky neexistujícím (dramatickým) vztahem mezi Merlant a Sharpem (což mohl být záměr a nebo taky ne), minimem explicitních scén (z čehož za zmínku stojí jen dva full frontaly a jedno odvážnější číslo na úplném konci), které jsou navíc natočené zcela bez fantazie a působí, že jsou ve filmu jen z povinnosti vůči předloze, a rozpačitým finále, které postrádá, ehm, klimax. 

Babygirl

Hmm, na to, že Reijn údajně hledala inspiraci pro film u legendárních základních instinktů a podobných vražedně-smyslných žánrovek z přelomu 80s a 90s a vyfasovala eRko, se v traileru stran erotického dusna a předvedených poloh (charakterových i tělesných:-)) drží překvapivě u zdi, tak snad si nejpikantnější/nejprovokativnější čísla schovává až do filmu a nedopadne to tady jako ve středoškolské verzi téhle "game of power" historky Miller's Girl (aneb puritánské představení pro církevní školy). 

Jinak se ale trailer povedl, Kidman za svůj výkon sklízí samou chválu a dosavadní reakce na film jsou veskrze pozitivní, tak jsem zvědavý, co si paní ředitelka a stážista pro diváky přichystali (až už v rámci postelových hrátek nebo mimo ložnici).

Her Body 6/10

Tohle téma se atraktivní kombinací vrcholového (vodního) sportu, vrcholového (postelového) sportu a všeho dramatického/tragického mezi tím ke zfilmování přímo nabízelo (osobu, dílo a osud hlavní hrdinky znám už dlouhá léta - pochopitelně čistě náhodou a pouze zprostředkovaně přes mnohem erudovanějšího kamaráda:-)), takže je fajn, že se zvěčnění ve filmu konečně dočkalo, ale s takhle divácky vděčným materiálem se šlo vypořádat mnohem důkladněji.  

O zákulisí natáčení peprných filmů, tj. vztahy, konkurence, kariéra, psychika, atd., se divák nedozví prakticky nic (nad rámec toho, že všichni na place jsou jedna velká rodina, sem tam během natáčení prší a hlavní hrdinka je ve své branži asi úspěšná, protože poskytuje rozhovory a sbírá ceny), v tomhle ohledu poslouží nesrovnatelně lépe třeba pár let starý fikční biopic Pleasure. Bohužel ani psychologická rovina stran myšlenkového rozpoložení titulní postavy nebo sociologická sonda do komplikovaného rodinného prostředí nefunguje zcela adekvátně, protože není rozvedena dostatečně do hloubky. Všechny tři osudové milníky (zranění, nová kariéra, nemoc a smrt) samozřejmě ve filmu podchyceny jsou, ale celý film působí, jako by byl mohutně prostříhán a spousty důležitých spojovacích linek mezi nimi v ději chybělo. Celkový dojem vylepšuje dobrý casting a jako debut to je slušná práce, ale potenciál tady byl o dost větší.    

Basic Instinct

Jo, jo, s touhle popkulturní ikonou 90s jsem to měl úplně stejně a odvážím se tvrdit, že to takhle měli dost možná všichni, kteří občanku v době premiéry a ještě nějaký čas po ní po kapsách nenosili. V té době to pro mě byl svatý grál na poli filmového zakázaného ovoce, což ještě akcelerovalo jednak tím, že o filmu "všichni" mluvili (a málokdo z mého okolí jej skutečně viděl:-)) v čele s legendární scénou, ve které si Stone na plac nevzala kalhotky a jednak všemi "zaručenými" historkami okolo, které se ke mně tehdy dostaly (fámy o tom, že si Douglas vypěstoval závislost na sexu a musel jít na terapii, o tom, že se herci při natáčení vžili do role do té míry, že si to rozdali naostro, nebo o tom, že Verhoeven slíbil Stone, že onu scénu nasvítí a natočí tak, že vlastně nebude vůbec nic vidět a do filmu ji "propašoval" bez vědomí studia a Stone, atd.). Nevím, co z toho byla pravda, polopravda a vysloveně lež (pravděpodobně úplně všechno:-)), ale v dané době a v daném věku jsem věřil každému slovu a filmu to v mých očích dodávalo ještě působivější auru něčeho nevídaného a po jistou dobu nedosažitelného. 

Takže asi není překvapením, že jakmile doba pokročila a dostalo se mi výsady film poprvé zhlédnout, hned po úvodním logu studia jsem automaticky přetočil film až na onu scénu s bobrem, po jejím konci uznale pokýval hlavou se znovu nabytým poznáním, že Verhoeven je ďábel a génius v jednom, ať už točí maso a krev, maso a plech, nebo maso a (sekáček na) led, a až následně se na film podíval od začátku do konce:-). Teprve o něco později jsem seznal, že všechny pikantní postelové hrátky, kvůli kterým se z filmu stal kultovní hit a z Douglase a především ze Stone superhvězdy (Douglas byl hvězda už předtím, ale tohle jej katapultovalo na úplný vrchol), jsou vlastně jen polevou, pod kterou se skrývá dort v podobě parádního thrilleru, vzdávajícího hold všem film noir klasikám a femme fatale postavám, který výtečný Goldsmithův OST posouvá ještě na vyšší úroveň. A ještě o něco později jsem okusil i třešničku na dortu, čímž byla unrated verze filmu s doplněnými explicitními záběry, kterých se musel Verhoeven v kinoverzi vzdát, aby obdržel "smířlivější" eRkový rating. Dvojku jsem pro jistotu doteď neviděl:-).

---

Jo, jo, myslel jsem tím jen tu necenzurovanou verzi. Když jsem film viděl po letech, tak jsem nabyl dojmu, že tak "ostré" to stran nahotinek a krve někdy před těmi 20 lety, kdy jsem to viděl poprvé, určitě nebylo:-). Pravděpodobnost, že se ke mně tehdy dostala eRková verze z US se limitně blíží nule, takže tahle nepřesnost padá zcela jistě na vrub mé neznalosti/počínající senilnosti. Sorry za neúmyslné zmatení:-).