Podobných historek na totožné téma, záměrně se pohybujících přesně na hraně mytologické fikce a reality tak, aby šlo film interpretovat oběma způsoby, se už ovšem natočilo bezpočet a tahle víceznačná žánrovka z řady ničím podstatným nevystupuje a přebírá od nich všechny obvyklé žánrové atributy (psychologická studie rozpadu partnerského vztahu v přímém přenosu, tempo z kategorie slow burn, postupně se stupňující vztahová toxicita a nastupující psycho teror, atd.).
Nicméně to ještě neznamená, že by se zde nenašlo i pár věcí, které lze pochválit. Ať už se jedná o důmyslný tah tvůrců po většinu stopáže ponechat tvář dítěte zahalenou tajemstvím, čímž udržují diváka až do konce filmu na pochybách, zda jde skutečně o monstrum nebo ne, pečlivě budovanou atmosféru nejistoty/nervozity, pár vhodně umístěných explicitních scén (a to jak stran očekávaných krvavých brutalit, tak i překvapivě odvážné nahoty), patřičně náladový OST nebo slušné herecké výkony castingu. Pro zapamatovatelnější dojem by ovšem bylo potřeba přidat na důrazu v obou polohách filmu.