Avatar: Fire And Ash (Revize) 9/10

Stejně jako v případě dvojky jsem si po výletu (přes celou republiku:-)) do IMAXu dal druhou projekci v HFR. Od dvojky jsem nic ve vyšší snímkové frekvenci neviděl (protože pokud se nepletu, tak ani nebylo co) a současně dvojka byla moje první zkušenost s HFR, takže zvědavost, zda se na opakovaný pokus dostaví spokojenost, byla veliká. A výsledný dojem je ... nepřekvapivě stejný jako minule, tj. nepříliš přesvědčivý. Takže do čtyřky si od HFR dám s radostí zase pauzu:-).

Na jednu stranu scény v HFR působí (logicky) mnohem plynulejším a ostřejším dojmem, což všeobecnou technickou nadřazenost filmu oproti zbylé blockbusterové konkurenci posouvá zase o kousek dál. Na druhou stranu prezentace v HFR zvýrazňuje vtíravý dojem "papundeklovosti" vybraných scén, respektive videohry/televizní inscenace, což celkovou umělost filmu (danou konceptem kompletně digitálních postav v kompletně digitálním prostředí) ještě umocňuje.

Kdyby film běžel ve vyšších fps celou dobu, tak by sice tenhle nepříjemný soap opera efekt nepominul, ale nebyl by tak rušivý. Stejně jako u videoher (pokud nejde o skutečně nízké fps) větší problém spočívá ve velkých propadech fps než v samotné hodnotě snímkové frekvence a zdejší přepínání mezi SFR a HFR v akčních scénách se tomu dost podobá. Zatímco přechody mezi běžným širokoúhlým obrazem a IMAX formátem u jiných filmů jsem častokrát zaznamenal až zpětně při vydání na videu, tady mě skoky do HFR praštily do očí kdykoliv k nim došlo. Tahle filmová atrakce to podle mě nikdy nedotáhne dál než na pozici experimentu/kuriozity (na čemž se od dob Hobita doteď nic nezměnilo) a je úplně jedno, jak se ten problém "přílišné dokonalosti" budou snažit vyřešit (Cinematic HFR, TrueCut Motion, atd.).

Stran samotného filmu veskrze pozitivní (po stránce obsahu) až nadšené (po stránce řemeslného zpracování) dojmy nadále přetrvávají. Technickou precizností Cameron po kdovíkolikáté ukazuje celému Hollywoodu záda, respektive je před zbytkem blockbusterové štafety (čest všem osamoceným výjimkám jako je Nolan nebo Villeneuve) tak daleko, že pomalu mizí za horizontem:-). Podobně obří rozpočty už pár blockbusterů mělo, ale jen tady to jde poznat z každé scény.

O to je větší škoda, že Cameronem zvolený narativ se omezuje jen na modrou variaci na Matrix Reloaded, tj. dvoudílný sidequest s naháněním nějakého MacGuffina a soustředění příběhové linky okolo znovuoživeného záporáka z jedničky, navzdory tomu, jak obrovský potenciál celý tenhle fikční svět má stran možností kam se vydat a co ukázat. Když pominu přenesení děje do vesmíru nebo na další měsíce/planety (ideálně Zemi) a ten souboj v nulové gravitaci, o kterém mistr mluvil, tak třeba honička/bitka na úpatí vybuchujícího vulkánu ve stylu Mustafaru by byla super, stejně tak průzkum hlubin po vzoru Abyss nebo nějaký destruktivní projev Eywy (tsunami, blizard, twister). Nic proti rodinnému Skywalker Sully Saga konceptu, ale cesta k Matrixu Revolutions (tj. epickému klimaxu) mohla proběhnout přece jen nápaditěji.

Avatar: The Way Of Water (Revize 2) 9/10

Jak se dalo předpokládat, strejda Cameron před třetím nášupem z Pandory poslal dvojku znovu do kin (divím se, že to nezkusil i s jedničkou, přece jen tři miliardy jsou už blízko a před trojkou se už mohlo slavit:-)) a protože jsem ji od premiéry, respektive vydání na videu, neviděl, byl to ideální způsob, jak si dát repete lomeno recap před ohněm a popelem. Jak to dopadlo? Před filmem zdravice mistra s pozvánkou na trojku, během závěrečných titulků krátký sneak peek z trojky (nic zásadního, ale i tak poslední trailer poráží na celé čáře).

A mezi tím tři hodiny toho nejlepšího a nejdražšího content filleru na poli filmu minimálně za posledních pětadvacet let:-). Technickou kvalitu nemá cenu zmiňovat, audiovizuální a triková stránka nejenže nezestárly ani o minutu, ale i po třech letech marně hledají srovnatelnou konkurenci (na dohled je snad jen Dune, zbytek hollywoodské štafety je někde daleko vzadu). Nicméně syndrom nedůležité mezihry, ve které se vlastně nic podstatného z pohledu celé ságy nestane, jen se znovu rozestaví figurky na šachovnici pro další hru, je po prvotním okouzlení patrný.

A i to málo, co se zde odehraje a má nějaký zásadnější dopad na další vývoj událostí, šlo vyřešit o něco elegantněji (postava prvorozeného syna je v celém filmu jen proto, aby na konci mohl Cameron někoho obětovat - kdyby si synátoři prohodili role, stran divákovy emoční angažovanosti by to fungovalo o poznání lépe). Jsem zvědavý, zda trojka tenhle dojem změní, nebo na ten pravý klimax bude potřeba si počkat až do čtyřky nebo pětky. Celkově je to ale stále absolutní top tier, který ukazuje zbytku produkce továrny na sny záda. Slovy klasika "kdo z vás to má:-)?".

Gladiator II (Revize) 8/10

Poslušně hlásím, že i po opakované projekci (tentokrát bez "přidané hodnoty" v podobě IMAXu) panuje v mém případě s borci v aréně spokojenost. Kultovní jednička je samozřejmě ve všech ohledech jiná liga (vážně někdo předpokládal, že se pokračování bez klíčových lidí před (Crowe) i za (Zimmer) kamerou vyrovná originálu nebo jej dokonce překoná?) a nějaké vady na kráse se tady najdou (jako třeba nápisy na zdech v moderní angličtině namísto v latině:-)), ale v rámci kategorie "big budget blockbuster" si dvojka své právo na existenci bez problémů obhájí.

Nevyžádaný retcon s rodokmenem hlavní postavy jsem vzal na milost (vtipné je, že prvotní reakce Mescala na podobnou, pro něj "překvapivou", novinku je nezúčastněné pokrčení rameny - tak nějak bych na jeho místě zasypal Nielsen když už ne výčitkami, tak alespoň nechápavými/zvídavými dotazy:-)) a nechutně digitální opice sice stále působí jako pěst na oko, ale naštěstí stráví ve filmu jen pár minut. Opakovaná projekce mě tak utvrdila především v tom, že největším problémem dvojky je funkční, avšak nevýrazný OST a zbytečně uspěchaný sestřih.

Věčná škoda, že se Zimmer nechtěl opakovat a dvojku tak dobrovolně vynechal (na rozdíl od trojky Dune), protože proslulá poučka strýčka Lucase o tom, že hudba a zvuk tvoří polovinu diváckého zážitku, tady platí bezezbytku. Velkou roli jistě hraje nostalgie, ale Zimmerův OST je tak ikonický, že Gregson-Williams neměl jinou možnost než se pokoušet jít v mistrových stopách (namísto toho, aby přišel s vlastním konceptem jako v případě parádního OST Kingdom of Heaven), což se mu bohužel daří jen v momentech, kdy Zimmerovy hudební motivy přímo recykluje.

Scott sice prohlásil, že na žádný prodloužený sestřih nedojde, ale doufám, že nakonec změní názor. Protože jsem si jistý, že na rozdíl od Napoleona, u kterého se původní lekce z historie jen roztáhla o další hodinu, by v tomhle případě vydatnější stopáž filmu pomohla. V mnoha scénách je totiž náhlou změnou narativu/atmosféry/tempa jasně poznat, že se vydatně zkracovalo (hádám, že úvodní bitva trvá ve workprintu alespoň půl hodiny). Přesto produkčními hodnotami, castingem a akčními atrakcemi patří dvojka mezi nejzábavnější popcornovky, jaké letos továrna na sny vyprodukovala. Pokud Scott dostane šanci dotáhnout slíbenou trojku do realizace, tak budu v kině opět u toho:-).

Alien: Romulus (Revize) 8/10

Tak po opakované projekci se moje prvotní podezření proměnilo v jistotu. Když pominu nerealizovanou Blomkampovu pětku s Weaver, Henriksenem a Biehnem (která by z logiky věci sázela na tu samou kartu jakou Alvarez vytáhl zde, tj. "to nejlepší z obou světů" - napůl regulérní pokračování a napůl nostalgická vzpomínková projížďka plná fan service obsahu), tak je Alvarezův film to nejlepší/nejzábavnější, co se v téhle sérii natočilo od původní tetralogie.

Největší výtky z premiérové projekce i na opakovaný pokus bohužel přetrvaly. Neřeším nesmyslný nitpicking, protože "rozebrat na prvočinitele" jde i synopse kultovní jedničky (proč vůbec vesmírné kamiony řídí lidi, když jsou k dispozici syntetici, kteří mohou pracovat 24/7 a poslouchají Weyland-Yutani na slovo?) a dvojky (jak to, že v koloniích nemají vlastní jednotku koloniálních mariňáků se Sentry Guny a příručními atomovkami a musejí čekat celé týdny než dorazí pomoc?), co ovšem mohlo dopadnout přece jen lépe, je digitální cameo a final boss na konci filmu.

Kdyby měl Alvarez k dispozici 200 mega a živého Holma pro mocap, tak by to digitální cameo asi dopadlo jinak, naneštěstí neměl ani jedno a tak se zařadil hned vedle Rouge One se stejně umělohmotným Cushingem. Stran nového bubáka ve finále chápu záměr, ale podobné fyzické kreace (napůl člověk a napůl mimozemský šmejd z vesmíru) mi nahání hrůzu ve věcech typu Thing, zatímco v Alienovi mi jen pokaždé připomenou, jak originální a nadčasový je Gigerův a Cameronův (vedle full metal queen bitch pozměnil i vzhled samotného Aliena a vznikl z toho warrior) klasický design.

Nicméně podstatné je, jak to celé funguje dohromady. A v tomhle ohledu se to Alvarezovi podařilo namixovat nejlépe, jak to jen šlo. Parádní retro futuristická výprava a atmosféra ala Scottův originál, reference na celou ságu, takže si na své přijde fanoušek každého filmu, hromada easter eggů, pár nových nápadů (nulová gravitace, android hacking) a smysluplné obohacení kánonu (zakuklený drone po vyhřeznutí chestburstera, retcon mutagenu z prequelů). Kultovka z toho nebude, na to filmu chybí nějaké ikonické scény a výraznější postavy, jakými disponuje jednička s dvojkou, ale parádní žánrovka a plnohodnotný přírůstek do série (hravě překonávající Scottovy prequely), to je bez debat:-).

Avatar: The Way Of Water (Revize) 9/10

Po mém "debutu" v IMAXu u druhé projekce další "poprvé", tentokrát v HFR (Hobbita jsem po ne-až-tak-pozitivních ohlasech, týkajících se vyšší snímkové frekvence, pro jistotu vynechal, Gemini Man totéž) a výsledný dojem je (podle očekávání) … ne-až-tak-pozitivní:-). Zatímco stran 3D nemám s formátem absolutně žádný problém a pokud je u daného filmu na výběr další rozměr, tak volím právě jej (protože kromě VR headsetů v současné době není jiná možnost, jak a kde si film užít i jinak než ve 2D klasice), s HFR je tomu v mém případě jinak.

Okamžitě po přepnutí filmu na vyšší rychlostní stupeň se u mně dostavil pocit sledování cinematic in-game scén, případně rovnou gameplay sekvencí (jelikož doba pokročila), ve hrách a podvědomě jsem při vyhrocených sekvencích, zejména v akcí napěchovaném finále filmu, na plátně hledal nějaké QTE tlačítka:-). Vtíravému pocitu "papundeklovosti" kulis a "inscenovanosti" probíhajícího děje dodává vHFR na důrazu a k tomu se přidává další nepříjemný efekt při neustálém střídání mezi SFR a vHFR, podobný razantním propadům fps ve hrách. Hráč/divák je okamžitě pozná a slouží tak akorát k tomu, že jej průběžně vyrušují a vytrhávají z koncentrace. Alespoň já jsem si na to během celého filmu nedokázal přivyknout. Vyšší fps jsou samy o sobě jistě pokrok, všechno vypadá tak nějak ostřejší a (jak jinak) plynulejší, ale neustálé přepínání fps na mě působilo, jako by u filmu v SFR projektor pravidelně přecházel z rozlišení 480p na 1080p a zpět. Kromě toho, když odhlédnu od faktu, že jsem film už jednou viděl a věděl jsem tak, co bude následovat, vHFR slušně spoilerovalo další vývoj, protože scény s vyšším fps častokrát začaly pár okamžiků před tím, než nastala nějaká akce a člověk tak měl v daných momentech okamžitě jasno, jak bude tempo filmu dál pokračovat.

Některé dlouholeté návyky na papírově "nedokonalejší" způsob konzumace obsahu jsou prostě neotřesitelné a i když je k dispozici technicky preciznější varianta, stará klasika u jisté části cílovky (me included:-)) nadále vítězí (viz třeba vinyly vs cd, natož hi-res audio). HFR, ať už fixní nebo variabilní, je na tom imho podobně. Cameronem zvolené řešení vHFR namísto fHFR je dobré akorát v tom, že divák, naštěstí, nemusí scény ve vyšších fps sledovat celý film, ale jen ve vybraných momentech, jinak to na celkovém diváckém zážitku spíše ubírá než přidává. Cameron se zkrátka pustil do bitvy, kterou v podstatě nemohl vyhrát (tak jako před ním Jackson nebo Lee).

Co se týká samotného filmu, tak i na podruhé u mě extra pozitivní zážitek přetrvává. Je fakt, že obecně platí, že když člověk uvidí třeba T2 v nějakém kinoripu, tak i přes obraz v 480p a stereo zvuk v mp3 tam někde "uvnitř" tu kvalitu pořád bez problémů najde, i když pozlátko okolo si člověk moc neužije, zatímco v případě Avatara má faktor "pozlátko" mnohem důležitější roli, než u jiných standardních blockbusterů, takže pokud film člověk poprvé uvidí ve 2D v TV, nebo v kině právě ve vHFR, tak to na výsledný dojem asi může mít značný dopad. Pokud bych film neviděl prvně v IMAXu, ale ve 3D vHFR, tak bych možná také šel s hodnocením trochu dolů (takže jsem rád, že tomu bylo naopak a IMAX šel na řadu jako první:-)).

Jinak jsem během sledování filmu nacházel nějaké drobné (nepodstatné) nuance, které mi napoprvé unikly. Třeba to, že film má dost podobnou vyprávěcí strukturu jako True Lies - po akcí nabité expozici se příběh na hodinu jakoby zastaví a děj se věnuje úplně jiné záležitosti (Arnieho manželské peripetie zastoupil NatGeo dokument o krásách podvodního světa), aby v závěru přepnul opět na akční orgie a Cameronem patentovaný opakovaně prodlužovaný klimax, nebo třeba to, že odložení/zatracovaní synové zachrání životy svým otcům, aby si následně mohli jmenovaní dát nezodpovědně a nevděčně "když už jsme tady a máme u sebe zbraně" po hubě:-)). 

A kromě toho mi došlo,  jak moc se dvojka Avatara v překvapivě mnoha aspektech podobá ještě jednomu filmu, a totiž dvojce Matrixu:-). Pokračování filmu, které žádné pokračování vlastně nepotřebovalo - check. Jisté vystřízlivění publika (řekněme ztráta prvotního okouzlení z formy, případně obsahu, originálu) u dalšího filmu - check. Ještě jednodušší příběh, než byl iniciační hero's journey v jedničce - check. Souběžné natáčení dvojky a trojky - check. Prvotřídní triky, možná překonávající originál - check. V podstatě zbytečná "epizoda" po cestě k hlavnímu cíli (poražení strojů/vyhnání lidí) - check. Recyklace oblíbeného záporáka z jedničky - check. Nabytí silnějších schopností záporáka po smrti v jedničce - check. Dominantní postavení dějové linky "pomsta vzkříšeného záporáka hlavní postavě" - check. Otevřená vrátka ke trojce - check.

Kdyby mi někdo v 2010 řekl, že pokračování Avatara dorazí až v 2022 a bude to v podstatě obdoba Matrix Reloaded vůči originálu, tak bych mu ani náhodou nevěřil a pravděpodobně cítil i jisté zklamání (a to mám Reloaded (neplést s Revolutions:-)) dost rád), protože Cameron asi nejen podle mého soudu "má na víc". Nicméně slovy klasika "myslet znamená hovno vědět (v tomto případě zažít)" a přes veškerou přímočarost/předvídatelnost děje dvojky to železňák Jim zase dokázal a je i s "kopírkou" Reloaded zdaleka nejlepší (by far) hráč na současném blockbusterovém hřišti:-). 

P.S. Polední představení v mutliplexu v Ově a i po 14 dnech v distribuci sál narvaný k prasknutí. Hail to the BO king Cameron:-).