The Rock

Pamatuji si na to, jako by to bylo včera. Po Bad Boys panovalo očekávání, zda Bay definitivně prokáže svůj režijní talent nebo se ukáže, že povedený debut byl jen náhoda/štěstí. Až takovou nekompromisní pecku ovšem očekával málokdo. A ani třicet let od premiéry se na tehdejším dojmu po odchodu z kina nic nezměnilo (nedávno osobně odzkoušeno:-)) a Bayův druhý režijní kousek je i po takové době prvotřídní žánrová podívaná a s přehledem nejlepší film v jeho kariéře.

Bayův dravý režijní styl a cit pro audiovizuální finesy se tady dokonale skloubil s nápaditým narativem, který navzdory nálepce "Die Hard v Alcatrazu" obsahuje na poměry žánru překvapivé množství originálních nápadů (hlavní postava je kancelářská krysa, záporák je čestný voják pokoušející se odčinit nespravedlnost) a osvěžujících změn syžetu (absurdní premisa s vysláním špióna na odpočinku do akce je filmově-logicky detailně zdůvodněna, což je poučka, se kterou si pisálkové hollywoodských blockbusterů málokdy lámou hlavu, stejně tak přímočaře představit/definovat jednotlivé charaktery během pár minut pomocí rychlé akční sekvence je dovednost, která se u nich postupem času jaksi vytratila).

A to vše za doprovodu typově ideálně vybraného castingu (Cage a zejména Connery s frajerským příčeskem s Harrisem jsou trefou do středu terče), špičkových produkčních hodnot a v neposlední řadě geniálního (stoprocentně epického/ heroického:-)) OST trojice Zimmer, Glennie-Smith a Gregson-Williams, čehož výsledkem je ohňostroj efektně natočené akce (parafráze Indyho důlní honičky je top), bleskurychlého tempa (expozice je odbyta v úvodní čtvrthodině), hlášek, vojenské cti, stylových zpomalovaček, humoru a nepostradatelného vojenského patosu a kultovní klasika žánru k tomu.

Dark City

Matrix (pouhý rok) před Matrixem. Aneb těch společných prvků je ve filmu tolik, že to už nemůže být náhoda, viz celá úvodní sekvence s telefonní budkou a útěkem před všemocnými "muži v černém", nasnímaná v až podezřele podobném stylu, jakým se o rok později uvedla zmíněná žánrová klasika:-). Ovšem zatímco z temné dystopické sci-fi z dílny The Wachowskis se stal finanční hit, stavební kámen žánru a popkulturní fenomén, ještě temnější dystopické sci-fi, zabalené do film noir detektivky, z rukou Proyase se stalo tržebním propadákem, kultovním snímkem v pravém slova smyslu (tj. adorovaným úzkou skupinou fanoušků a ignorovaný řadovým divákem) a polozapomenutým duchovním předchůdcem.

A vlastně není těžké pochopit proč. Zatímco The Wachowskis (ať už od Proyase koncept vyvoleného ve virtuálním světě ovládaném vládci loutek skutečně opsali nebo ne) vsadili na stylový audiovizuál, spektakulární akci, přelomové trikové technologie a přímočarý archetypální narativ, Proyas se spokojil s divácky nepřístupným (značnou část filmu obtížně pochopitelným) dějem se spoustou konverzačních scén a prakticky žádnou (natož něčím velkolepou) akcí za doprovodu digitálních triků, které zubu času neodolaly s grácií (naštěstí jich ve filmu není mnoho) a závěrečného plot twistu, který z dnešního pohledu už nepůsobí tak mind fuck jako v době premiéry. Kde ovšem jeho autorská vize uspěla na plné čáře, je stylizovaný retro audiovizuál za pomoci záměrně "papundeklové" výpravy (celý film se odehrává v přiznaných kulisách), který spolu s výborně hrajícím castingem (femme fatale Connelly je trefa do černého) dodává filmu unikátní atmosféru.

Strange Days

Ve své době kolosální propadák, který Bigelow málem pohřbil celou kariéru, s odstupem času kultovní dílo a do jisté míry klasika žánru, která se vedle parádního castingu v čele s vynikajícím Fiennesem v hlavní roli a nápadité hi-tech hračky, kolem které se točí důmyslně zamotaná příběhová linka (svým způsobem smutná love story, maskovaná za dystopickou krimi) s překvapivým plot twistem, čekajícím na diváka ve finále, může pyšnit i výbornými produkčními hodnotami, jimž vévodí sugestivní POV záběry zaznamenaných zážitků, představující po řemeslné stránce (kamera, střih) výzvu, kterou se tvůrcům podařilo beze zbytku splnit, protože ani po letech od premiéry neztratily nic ze svého filmového kouzla.

Cameron smíchal klasické detektivní historky ze staré školy (hlavní postava v poloze antihrdiny, femme fatale, záhadný případ vraždy nepohodlného svědka, atd.), film noir, techno thriller a sci-fi s příměsí cyberpunku (SQUID vypůjčený z Gibsonova Neuromancera, respektive Pondsmithova Cyberpunku, ve stylové formě tehdy supermoderních MiniDisců:-)), přidal k tomu pár nepřehlédnutelných referencí na události, které v tehdejší době formovaly společnost (kauza s Kingem, následné nepokoje v LA) a bohužel dodnes rezonující témata (policejní násilí, rasová diskriminace, voyeurismus, závislost na sociálních médiích, respektive v tomhle případě "senzorických" videoklipech) a tuhle třaskavou žánrovou/tematickou směs nechal Bigelow proměnit ve stylově depresivní podívanou, která skvěle funguje i po třiceti letech od svého vzniku.

The Furious 9/10

Plnohodnotné pokračování obou Raidů, byť se to nejmenuje (třetí) Raid a nerežíroval to Evans. Absolutní akční inferno. Nejlepší žánrový počin roku (možná i dekády). Instantní žánrová klasika. Referenční stunt team showreel titul. Návrat akčního žánru po dlouhých letech paběrkování (čest všem osamoceným výjimkám typu vybraných žánrových kousků z dílny šikulů z 87Eleven) znovu na absolutní vrchol. Tolik pár superlativů na úvod, aby bylo zřejmé, v jaké kvalitativní kategorii se tahle hongkongská martial arts žánrovka z rukou Tanigakiho, která řemeslnou úrovní akční složky nechává veškerou svou současnou konkurenci (ať už hollywoodskou nebo kteroukoliv jinou) daleko za sebou, pohybuje.

Příběhová linka je sympaticky přímočará a naplňuje všechny tradiční atributy klasické hongkongské vypravěčské školy (dvojice hlavních postav se náhodou potká při vyšetřování jednoho případu, oba borci si při prvním setkání musejí nejprve rozbít ústa a poté spojí své síly a začnou rozkrývat/rozbíjet zločineckou organizaci společně) a navíc obsahuje novinku. Tentokrát totiž hlavní postavy mají podstatně ušlechtilejší důvod redukovat počty bezejmenných záporáků než je obyčejná pomsta a tím je záchrana unesených dětí. Tvůrci jsi jsou ovšem vědomi, že narativ je jen nezbytným pojítkem mezi jednotlivými akčními sekvencemi, takže se film nezdržuje nějakou zdlouhavou expozicí a nadbytečnými dialogovými scénami a krátce po začátku filmu se jde rovnou na věc, tzn. z jedné velkolepé akční scény do druhé (ještě velkolepější).

Samotná akce pak představuje kvalitativní top tier level současnosti a to jak po stránce obsahu (nápaditost choreografie, měřítko a stopáž bitek, počet postav na scéně, variabilita použitého "nářadí", explicitní fatality doprovázené vydatnou dávkou gore (digitální krev je samozřejmě přítomna, ale až na pár výjimek nijak neruší), prvotřídní kaskadérské kousky), tak i formy (efektní dlouhé záběry bez střihu, kinetická a přesto naprosto přehledná kamera, inovativní úhly kamery, bleskurychlý střih), přičemž s každou další akční sekvencí tvůrci plynule přeřazují na čím dál tím vyšší rychlostní stupeň, což kulminuje v neuvěřitelně intenzivním (více než dvacetiminutovém) finále s několikanásobným klimaxem, ve kterém posunou nastolenou laťku na další úroveň. Škoda jen, že ostrostřelec Ruhian dostane příležitost se naplno předvést až v samotném závěru a když už tvůrci ukecali k účasti Taslima a Ruhiana, tak si nevzpomněli i na kolegu Rahmana. Tanigaki si tímhle počinem požádal o vstupenku do hollywoodské ligy, tak snad příštím projektem potvrdí, že tohle nebyla náhoda.

Glory

Vynikající válečný kousek s nestárnoucím poselstvím a zasloužená oscarovka, která nakopla kariéru Washingtonovi a do jisté míry i Freemanovi (film šel do kin necelý měsíc po hitu Driving Miss Daisy, což bylo hodně slušné kombo:-)), která bohužel trestuhodně/nespravedlivě zapadla a u publika nezabodovala tolik, jako jiné filmy na totožné téma (viz nepříliš přesvědčivé tržby, totéž Gettysburg). V nejrůznějších seznamech nejlepších válečných filmů všech dob (ať už jej sestavuje kdokoliv) se film samozřejmě pokaždé objeví, protože je to prostě kvalitní kus filmařiny, pokaždé ovšem (čest všem osamoceným výjimkám) až někde ve druhé polovině žebříčku (takových skrytých klenotů v tomhle žánru je ale spousty).

Téma občanské války naneštěstí tolik netáhne jako jiné (moderní) konflikty, což je škoda, protože námětů na skvělé filmy z té doby by se našly hromady (viz etuda s mostem u Leoneho:-)). Přitom Zwickův film obsahuje všechno, co by správná válečná podívaná měla nabídnout. Sympatické charaktery, skvělé herecké výkony, epické bitevní scény, výborný OST, nepostradatelný patos, nepřehlédnutelné paralely k současnému (v době vzniku filmu) nebo nedávno minulému (válka ve Vietnamu) dění stran nakládání armády s minoritami (podřadné úkoly nebo potrava pro děla), hrdinské/osudové finále s tragikou koncovkou a jako bonus navíc zajímavý (navíc edukativní) vhled do málo známé kapitoly občanské války.

Highlander

Bez diskuze naprostý fanouškovský kult a žánrová klasika v jednom:-). Originál je výjimečný nejen tím "nesmrtelným" konceptem boje dobra se zlem a neobvyklým žánrovým mixem akce ze současnosti a historické fantasy (za vydatné pomoci specifické atmosféry 80s a hlavně geniálního hudebního doprovodu z dílny Queenů), ale především tím, že se tenhle unikátní recept po kvalitativní stránce už nikdy nepodařilo plnohodnotně zopakovat a to ani samotným "otcům zakladatelům" (Mulcahy, Bellwood, Lambert, Connery) ve dvojce (bez ohledu na sestřih), natož dalším následovníkům (ať už v rámci značky v početných sequelech a seriálových spin-offech nebo v copycat pokusech typu The Old Guard).

Jestli se podaří zopakovat kouzlo o čtyřicet let později v rebootu prozatím těžko soudit (první trailer snad dostatečně napoví), ale výjimky z pravidla existují (Fury Road, BR2049, Maverick). V případě SW jediná věc, která byla jednoznačně lepší v prequelech než v původní trilogii, byly šermířské duely a podobný kvalitativní posun očekávám, že nastane v rebootu, protože Stahelski na režisérské stoličce a kaskadérští šikulové z 87Eleven na place. Jedna z mála věcí, která v originálu z dnešního pohledu nepůsobí moc nepřesvědčivě (v některých scénách skoro až nechtěně úsměvně) je právě choreografie soubojů a obecně akce a minimálně v tomhle směru je velká šance, že Mulcahyho počin Stahelski překoná.

Edge Of Tomorrow

Pod dojmem nedávné anime adaptace a vzhledem k tomu, že dvojka je nadále uvězněna v časové smyčce jménem "development hell" (naděje umírá poslední, ale mám takové neblahé tušení, že pokud někdy na pokračování dojde, tak to dopadne podobně jako v případě posledního Indyho, tj. příliš pozdě a právě proto příliš málo), jsem si dal (už ani nevím pokolikáté:-)) opáčko i hollywoodské verze a musím s potěšením konstatovat, že se dodnes nic nezměnilo a je to pořád stejná blockbusterová pecka jako v době premiéry:-).

Přestože oproti předloze ve filmu vyjma samotné invaze šmejdů z vesmíru a základního videoherního konceptu "fail, learn, repeat" nezůstal kámen na kameni (podobně jako v případě Blade Runnera nebo Starship Troopers), což odnesl i klíčový prvek knihy v podobě vypuštění osudového/tragického finále, plus tržební výsledky s ohledem na rozpočet zůstaly za očekáváním (dtto), dvojici Liman a McQuarrie se podařilo natočit nestárnoucí žánrovou klasiku, která funguje ve všech ohledech (postavy, příběh, audiovizuál, produkční hodnoty) na maximum (dtto).

Sympatická ústřední dvojice postav (Cruise je skvělý, ale celý film si krade pro sebe full metal bitch Blunt:-)), ukázkový charakterový oblouk hlavního hrdiny od sebestředného oportunisty k obětavému týmovému hráči, nápaditě zpracovaná časová smyčka, v rámci které se děj s každým dalším "pokusem" obohacuje o další příběhové vrstvy, po hodně dlouhé době opravdu originální design mimozemských agresorů, decentně pojatá romantická linka, partička vojáků s vlastní osobností (v rámci žánru akčních military sci-fi tady podobně zapamatovatelní členové jednotky nebyli snad od Aliens, Predatora a Starship Troopers) a v neposlední řadě prvotřídní akce s exoskeletony v čele s intenzivním výsadkem na pláži, nápadně připomínajícím úvod Spielbergova majstrštyku Saving Private Ryan (což jistě nebude náhoda:-)).

Shrek

Kdybych si musel vybrat mezi jedničkou a dvojkou (protože zbytek série s čestnou výjimkou posledního kocouřího dobrodružství se kvalitativně krčí někde hodně daleko vzadu), tak bez zaváhání sáhnu po dvojce, která celý ten koncept "tak-trochu-jiné pohádky" s "tak-trochu-jiným-hrdinou" v osvěžujícím sebe/parodickém tónu a tunou zábavných meta referencí na další animáky, pohádkový žánr i současnou popkulturu dotáhla do naprosté dokonalosti. Na druhou stranu bez parádní jedničky by nebyla ještě o kousek, respektive kocouří fousek, lepší dvojka:-).

Tahle značka je výkladní skříní DWA (viz prominentní pozice zeleného zlobra v animovaném logu studia) a byť si studio v průběhu let prošlo nevyhnutelným procesem postupné "disneyfikace" a kvalita s narůstajícím počtem sequelů razantně poklesla, jednička (spolu s dvojkou) představuje vrchol snahy studia se v prvních letech své existence něčím (v prvé řadě neodolatelnou podvratností:-)) vymezit vůči konzervativní produkci Disneyho a Pixaru (z čehož těží dodnes viz nedávný sequel kocouřího spin-offu) a právem se řadí mezi žánrovou klasiku s typově dokonale vybraným castingem (nejlepší role Myerse vůbec, u Murphyho při pominutí klasik z 80s totéž) a hromadou geniálních gagů a zlidovělých hlášek.

The Godfather Part III

Trojky to mají po stránce vyrovnání se předchůdcům u podobně kvalitních (tj. absolutně:-)) trilogií těžké, cejch "ten třetí vzadu" potkal druhé pokračování Aliena, originálních SW, BTTF i Terminatora a nepřekvapivě potkal i epilog Godfathera.

V tomhle případě hodně nezaslouženě, protože to, jak si Coppola a Puzo ve filmu hrají s motivem církve jako jinou formou mafie (v rouše beránčím:-)), nekonečnou spirálou násilí a nostalgickým bilancováním trojku uceleným způsobem propojuje s jedničkou a dvojkou a dokonale reflektuje téma "kruh se uzavřel", což kulminuje v krásně symbolickém závěru se skonem hlavní postavy (nejprve psychicky po smrti dcery a posléze i fyzicky - v osamění a pod tíhou výčitek).

Což mi připomíná, že byť mistr tvrdí, že Coda je ta pravá verze, tak v mém případě preferuju kino verzi (byť jsem velký fanoušek DC sestřihů), právě kvůli tomu závěru zrcadlícímu odchod Branda v jedničce. Škoda, že nevyšla původně obsazená Ryder (nic proti Coppola, jsem jeden z mála, kdo s jejím hereckým výkonem nemá žádný problém, ale přece jen Ryder v té době měla jednak patent na "nevinnost" a jednak byla v top herecké formě) a Coppola se nedohodl s Duvallem (když už neměl problém zaplatit Caanovi požadovaný balík za pár minutový štěk ve dvojce:-)), jeho postava mi ve filmu chyběla, jinak ale trojka stejně jako jednička a dvojka patří mezi "capo di tutti capi" na poli mafiánských filmů:-).

South Park: Bigger, Longer & Uncut

Přiznám se, že jsem to neviděl snad dvacet let (a asi bych s tím měl rychle něco udělat:-)) a tím pádem netuším, zda by se mi to i v dnešním "pokročilém" věku trefilo do vkusu podobně přesně jako tenkrát, ale po premiéře jsem se nebál tenhle kousek doporučovat všem v blízkém i vzdáleném okolí na potkání a kvalitami jej připodobňovat k levelu geniality Life of Brian (pokud dotyčného od filmu odrazovala specifická animace a extrémně vulgární, případně kontroverzní, obsah).

Ta nekompromisní střelba Parkera a Stonea úplně na všechny strany (a občas i do vlastních řad) bez ohledu na politické, rasové, genderové, náboženské a společenské "standardy" v podobě konstantního přívalu nekorektních gagů, trefné satiry a rozverné podvratnosti ruku v ruce s nečekaně kvalitními muzikálovými čísly (to, že Parker se Stonem zvládnou vyprodukovat chytrý slovní a obrazový humor, jsem po seriálu tušil, ale že nebudou mít žádný problém ani se songy bylo pro mě asi nejpříjemnějším překvapením na celém filmu), zabalená do extra neseriózní historky o seriózních tématech (násilný obsah, filmová cenzura, občanská práva, toxické vztahy, politický extrémismus, funkce klitorisu:-)), tady v drtivé většině případů skončila přímo ve středu terče. Škoda, že nevznikla dvojka, potenciálních cílů k sestřelu by se našlo dost.

Kill Bill: The Whole Bloody Affair 10/10

The Whole Bloody Affair 10/10

"Kterýkoliv Tarantinův kousek je delikatesa, kterou je nejlepší zkonzumovat v kině." (Nikoliv staré klingonské přísloví.) Mistrův kultovní filmový pastiš je zpět na velkém plátně a konečně v ucelené podobě:-). Od zhlédnutí obou dílů v kině před více než dvaceti lety (páni, letí to jako blázen:-)) se ovšem kromě spojení obou filmů v jeden celek nic nezměnilo.

Organické střídání žánrů vzdávající poctu žánrovým klasikám (od spagetti westernů a samurajských bojovek, přes kung-fu mlátičky a revenge exploitation thrillery, až po girl power akční béčka a kriminální gangsterky), hraní si s obsahem (úvodní logo Shaw Bros., film rozdělený na kapitoly, nelineární dějová struktura, vypípané jméno hlavní postavy, plot twist s přeživším potomkem, flashback s charakterový pozadím vedlejší postavy, groteskní násilí vs seriózní "rodinné" drama) i formou (černobílý filtr, kombinace live action scén a animace, jednozáběrová sekvence, top-down a bottom-up záběry, siluety postav na barevném pozadí, zpomalovačky, rozdělení obrazu a samozřejmě geniálně namixovaný OST). 

A především se samotným divákem (soutěžní kvíz na téma kolik referencí, easter eggů (žlutá kombinéza ftw:-)) a meta pomrknutí na tarantinovské univerzum (castingové dvojrole, fiktivní product placement, foot fetiš, pov záběr z kufru auta) dokáže ve filmu identifikovat). Nic z toho Tarantino nevymyslel, ale mistrovským způsobem to všechno poskládal dohromady (v mírně pozměněné podobě oproti původnímu dvojprogramu s časově neupřesněnou přestávkou uprostřed (odpočet do konce by se hodil) a bonusovým materiálem v podobě "ztracené kapitoly", která se do původního sestřihu z finančních důvodů nakonec nedostala) a opatřil puncem "to nejlepší z obou světů" (východní a západní kinematografie).  

The Lost Chapter: Yuki's Revenge 5/10

Kudos, že se mistr vrátil k původně zamýšlené doplňkové sekvenci, která z filmu vypadla, leč provedením příliš nepotěšil. Jako reklama na hru to je vskutku husarský kousek (byť si nejsem jistý, nakolik se spolupráce s Tarantinem podepíše na prodejích, vzhledem k tomu, že o něm cílovka pravděpodobně nikdy neslyšela:-)). Jako ztracený střípek mozaiky to je zbytečná odbočka, která výsledný obraz vynuceným propojením se hrou nijak zvlášť nevylepšuje (právě naopak). Škoda, trojka asi nikdy nevznikne a tohle byla šance rozšířit film o "Next Chapter" (tj. souboj dospělé Nikki se zestárlou Beatrix).

Crouching Tiger, Hidden Dragon

Skoro přesně čtvrtstoletí od tuzemské premiéry (ach, to byly tenkrát časy, kdy se k nám film dostal s několika měsíčním zpožděním po celosvětové premiéře:-)) je vhodná záminka si tenhle oscarový wuxia majstrštyk po dlouhých letech znovu připomenout. Doteď si pamatuju, že v kině to byl naprosto pohlcující filmově-lyrický zážitek (a to šlo tehdy o obyčejné provinční kino a nikoliv multiplex s moderní technickou výbavou) a ani po pětadvaceti letech se na tom nic nezměnilo:-).

Leeho filmová báseň o osudové/tragické love story (dokonce ve dvojitém vydání) zabalená do fantasy hrdinské martial arts žánrovky představila západnímu publiku pojem wuxia, spojila to nejlepší z obou světů (know-how a šikovnost východu a finanční krytí a distribuční kanály západu) a spolu s Matrixem reprezentovala pomyslné vyvrcholení desetiletí trvajícího koketování Hollywoodu s hongkongskou, potažmo čínskou, kinematografií a jejími tvůrci před i za kamerou (z čehož o pár let později úspěšně profitoval Kill Bill), které bylo po zásluze zpečetěno soškou za nejlepší zahraniční film.

Narativ o jedné zakázané a jedné potlačené lásce vymykající se obvyklým dramaturgickým konvencím (dvacetiminutový flashback je v hollywoodské produkci věc pomalu nevídaná, dojemně smutný nebo smutně dojemný závěr bez happy endu totéž), ale naplněný symbolikou až po okraj (počínaje názvem filmu:-)), bezchybná choreografie bojových scén (létaní na drátech a bambusový háj:-)), vynikající herecké výkony (na zkušené veterány Chowa a Yeoh bylo samozřejmě spolehnutí za každých okolností, ale fenomenální Zhang Ziyi tehdy představovala blesk z čistého nebe) a k tomu malebná kamera, poetický hudební doprovod a nádherná výprava a dechberoucí přírodní lokace (zasloužená oscarová nadílka):-).

The Furious

Výživná eRková rozcvička, zřejmě slušnej oddíl, no:-). Třetí Raid pravděpodobně nikdy nevznikne, ale tenhle stunt team showreel made by HK vypadá jak podle traileru, tak i festivalových ohlasů na docela účinnou náplast na tuhle bolístku:-). Akorát je škoda, že když už ukecali k účasti Taslima a hlavně Ruhiana z jedničky, tak si nevzpomněli i na kolegu Rahmana ze dvojky (nepochybuju, že vidět R&R po Raidu znovu pohromadě, by byla fanouškovská laskomina, tak jako ve třetím Wickovi) a o nějaké tuzemské kino premiéře si asi můžu nechat jen zdát (stejně jako u Raidu). Každopádně za podobný žánrový kousek všechny palce nahoru. Snad to vydělá dost na to, aby si Lionsgate u strejdy Tanigakiho objednalo nášup.

Dune: Part Three

Wow, po famózní jedničce a dvojce jsem od trojky očekával hodně, ale tohle spadá do kategorie "this is absolute fucking cinema" s epikou a osudovostí nastavenou na maximum:-). Aneb takhle se to má dělat a takhle to má vypadat (koukám se na Tebe Disney s tou rádoby big event kampaní na Avengers).

Vypadá (a zní) to, že Villeneuve podle všeho nekecal, když prohlásil, že trojku natočí jen za podmínky, že bude moci překonat už tak epickou dvojku. Za což kudos, protože když už velkolepý závěr trilogie, tak se vším všudy, byť za cenu překopání děje oproti předloze od základů (když to dává smysl, tak jen do toho - viz takový Blade Runner, který s knihou nemá společného skoro nic:-) - a tady to smysl rozhodně dává).

Trailer lomeno teaser po audiovizuální stránce totální cinefilní nirvána od první do poslední minuty. Zimmer a Fraser Sandgren (po oznámení výměny na postu DoP jsem se trochu obával, jak to dopadne stran návaznosti na obrazovou estetiku v předchozích filmech, ale jak tak koukám, tak úplně zbytečně) nepřekvapivě naprosto vládnou a k tomu ten casting. Výlet do IMAXu pro mě znamená cestu přes celou republiku, ale v podobných případech to je zkrátka povinnost.

---

Wow, jestli tohle není jasný aspirant na trailer roku, tak pak už asi nic:-). Výlet do IMAXu po cestě přes celou republiku je naprostá tutovka. Jen si moc nedovedu představit, kam to studio hodlá posunout v dalších filmech, protože už teď je to top tier filmařina. Ať už sequely dostane na starost kdokoliv, tak překonat Villeneuvea se jeví jako předem prohraný boj.

Stran věrnosti zdrojovému materiálu puritánští ctitelé předlohy, která je v podstatě protipól původní knihy, asi budou prskat, že z toho Villeneuve a spol. udělali podle traileru ještě bombastičtější podívanou než jsou první dva filmy, ale jako velký fanoušek epických sci-fi blockbusterů tomuhle přístupu tleskám a volám třikrát hurá:-). Pokud se nestane něco neočekáváného (konec světa), tak tohle bude po hodně dlouhé době další kandidát na pozici nejlepší trilogie všech dob.

Toy Story 3

Když se trojka připravovala, tak jsem tomu, vzhledem k dlouhé pauze, která uplynula od geniální jedničky a dvojky, výměně otce zakladatele Lassetera za Unkricha a produkčním problémům (překopání celého projektu po převzetí filmu od Circle Seven Animation), moc nevěřil a očekával jsem nějaký not great not terrible legacy sequel, který jen potvrdí, jak výjimečné byly první dva díly a jak bláhové byly snahy tehdejší kouzlo napodobit … aby mi po závěrečných titulcích (kdo na konci bez ohledu na věk neronil slzy jako želva buď kecá, nebo nemá srdce:-)) spadla brada až někam ke kolenům:-).

Pokud trojka svými kvalitami předchozí díly nepřekonala, tak minimálně dorovnala, tudíž miliarda (tuším, že to byl první animák, který tuhle metu zdolal) a soška za animák naprosto zasloužená (i když rovným dílem by si ji zasloužil neméně vynikající How to Train Your Dragon). Psal jsem to u traileru na pětku, ale napíšu to znovu, protože to tak prostě je. Tahle trilogie patří k absolutní špičce nejen v rámci animáků, ale obecně filmové produkce a že se Pixaru/Disneymu podařilo trefit jackpot i v případě čtyřky, byť k jistému poklesu formy u ní došlo, je pomalu zázrak. Kéž by to platilo i pro pětku:-).

Kill Bill: The Whole Bloody Affair

Trvalo to dvacet let, než se původně zamýšlený sestřih (ze kterého následně rozdělením vznikly dva filmy) konečně dostal do běžné kino/stream distribuce (proč s tím mistr tak dlouho otálel, když plnohodnotnou verzi filmu v minulosti čas od času někde odpromítal, takže problém s právy asi nebyla hlavní příčina, jsem dodnes nepochopil, ale lépe pozdě než nikdy:-)), ale čekání se bohatě vyplatilo, byť moment překvapení není na pořadu dne, protože už drahně let je pokoutně k dispozici fanouškovský sestřih, poskládaný z lokálních japonských rozšířených video verzí obou filmů v nic moc kvalitě. 

Staronové změny zahrnují o pár minut rozšířenou anime sekvenci (fajn přídavek, byť nejde o nic zásadního), bitku s Crazy 88 bez černobílého filtru a s několika explicitními záběry navíc (konečně v celé své kráse:-)) a tím pádem malinko větší dávku gore a absenci cliffhangeru s prozrazením jisté zásadní informace uprostřed filmu (takže neznalí diváci se ve finále dočkají podobného překvapení jako Beatrix), zbytek zůstal jako před dvaceti lety, tj. audiovizuálně jedna velká parádička a jako celek nestárnoucí žánrová pecka (škoda jen, že oproti fan editu ve filmu chybí vystřižená scéna s flashbackem Billova souboje s bandou poskoků, která lépe ilustrovala, proč je takový badass, ze kterého mají všichni ostatní respekt). Po technické stránce povýšena ještě o kousek výše prezentací v plné 4k palbě a za pár měsíců i na velkém plátně (další repete v kině je už teď jistá věc).

---

Poprvé jako jeden film sice ne, když tak poprvé v běžné kino distribuci (pokud mistr nechystá nějaký úplně nový sestřih, tak TWBA verze se už dočkala limitovaného kino releasu před lety … a pak jej Tarantino nepochopitelně uložil k ledu), ale jinak yippee ki yay, motherfuckers:-). Na tohle čekám už asi deset let. Nevěsta je konečně zpátky v celé své kráse/délce:-).

Jinak můžu potvrdit, že to funguje více než dobře. Po internetech se už dlouhé roky potuluje fan edit (hádám, že poskládaný převážně z rozšířených JP home video verzí obou filmů), který nějaká dobrá duše sestříhala tak, aby odpovídal struktuře TWBA (více anime, bitka s Crazy 88 kompletně v barvě, hláška o živé B.B. pryč a nová scéna s Billovým soubojem na katany s bandou poskoků, která o něco lépe naznačuje, proč je Bill takový geroj, ze kterého je zbytek komanda paf).

---

Právě že oficiálně to viděla jen hrstka lidí na festivalech a ani na plackách/vod to nikdy nevyšlo. Což je pro mě úplně nepochopitelné, zvlášť potom, co Tarantino před pár lety vydal Netflix verzi The Hateful Eight.

Chápu, když se zdrojový materiál ztratí/zničí (rip DC verze Event Horizonu), nebo je nějaký problém s právy, tak smolík pacholík, ale proč to Tarantino až doteď nepustil naplno do světa, když to čas od času někde odpromítá a je jasné, že fanoušci by mu za to utrhali ruce (jako za všechno, co kdy udělal), jsem nikdy nepobral. Teď už jen doufat, že se to oficiálně v nějaké podobě (kino by bylo super, ale i případný pozdější video release by mi stačil) dostane i k nám.

---

Škoda, že do filmu Tarantino nevložil i tu vystřiženou scénu s flashbackem Billova souboje na katany s bandou poskoků (tohle pro mě byla v tom fan editu nejzajímavější scéna, protože ukazovala jaký je to badass, tzn. z čeho pramenil ten bezvýhradný respekt, který požíval u ostatních členů komanda) a vzhledem k tomu, že trojka velice pravděpodobně nikdy nevznikne, bych namísto zbytečného dodatku (do filmu se to tehdy nedostalo zcela po zásluze, proč se k tomu Tarantino vrátil jsem tak úplně nepochopil) v podobě infantilní reklamy na hru uvítal "Next Chapter" (tj. souboj dospělé Nikki se zestárlou Beatrix).

Jinak ale divácký zážitek z kategorie numero uno stejně jako tomu bylo nadvakrát v kině před těmi vice než dvaceti lety a tentokrát konečně v jednom kuse (stopáž absolutně žádný problém):-). Kdyby Tarantino do kin někdy poslal i rozšířenou Netflix verzi The Hateful Eight, tak peláším do kina podobně dychtivě/nadšeně jako v případě Nevěsty:-).

Shakespeare In Love

Potenciální oscarová hardcore artovka Hamnet o fiktivní genezi jednoho ze dvou nejslavnějších mistrových kousků mě inspirovala si po dlouhých letech znovu připomenout oscarovou romcom žánrovku o fiktivní genezi druhého ze dvou nejslavnějších mistrových kousků, která ve své době potěšila svými kvalitami a překvapila bohatou oscarovou nadílkou (hádám, že zejména Spielberga - Weinsteinova vychytralá lobby tehdy zapracovala na jedničku:-)).

Konkurence s famózní úvodní sekvencí na pláži se okamžitě stala absolutní žánrovou klasikou, zatímco tahle retro love story s originální a extra zábavnou meta nadstavbou, kterou během vývoje postihlo nemálo problémů a personálních výměn, v průběhu let (neprávem) malinko zapadla, ale po nedávném opáčku mohu směle konstatovat, že na kvalitách filmu se kolo času nijak nepodepsalo a skoro třicet let po premiéře to celé funguje stále stejně (tj. excelentně:-)).

Jednak díky chytrému a současně hravému scénáři (příběhová linka nápaditým způsobem zrcadlící události z "právě teď se rodící" hry, k tomu citování konkrétních dialogů a scén ze hry, spousta vtipných referencí na celé mistrovo dílo, důmyslné propletení osudů fiktivních a reálných postav a poučný pohled na tehdejší společenské/divadelní poměry) a jednak díky špičkovému castingu (výborný Fiennes a přímo vynikající Paltrow s hromadou dalších hereckých hvězd za zády). A to vše v doprovodu příjemného OST a parádní výpravy a kostýmů (dobová atmosféra je vykreslena skvěle).

Cliffhanger

Jak moc dobrý nápad je natočit reboot, který s původním filmem vyjma názvu a prostředí nemá společného vůbec nic, se ukáže letos o prázdninách (vyrovnání se předchůdci asi nepřipadá v úvahu, ale snad to znovuzrozené značce alespoň neudělá ostudu:-)), ale jak moc dobrý nápad je si po kdovíkolikáté zopakovat tuhle kultovní žárnovou klasiku ze starých dobrých devadesátek je jasné už teď a totiž náramně:-). Tenhle formativní kousek z mého dětství stejně jako Demolition Man (z double feature menu v 1993) totiž ani po třiceti letech neztratil nic ze svého kouzla a funguje stále na výbornou.

Nervy drásající úvod (Ace Ventura souhlasí:-)) a nápaditý scénář, který si hraje s žánrovými pravidly (variace na Die Hard koncept boje v uzavřeném prostoru ozvláštněna přesunem děje do atraktivního prostředí horských masivů, hlavní postava není žádný badass bijec, ale "obyčejný chlap", banda teroristů není sehraný tým profesionálů, ale rozhádaná partička gaunerů, neobvyklá genderová posila v jejich řadách, atd.) a rozdává skvělé hlášky na potkání, je jenom začátek.

Film se může opřít i o vynikající produkční stránku věci, ať už se jedná o adrenalinovou akci založenou na praktických efektech a nikoliv tunách cgi (vzdušný heist si řemeslnou kvalitou nezadá s bondovkami), typově dokonale vybraný casting (Lithgow v roli hlavního záporáka je top), Jonesův epický OST nápadně připomínající The Last Of The Mohicans, správnou survival atmosféru nebo patřičně spektakulární finále (bitka na vraku vrtulníku visícím na skále je klimax jak se patří). Prostřední díl mistrovy "zimní" trilogie (stojící mezi dvojkou Die Hard a The Long Kiss Goodnight) prostě nestárne.

The Thing 1 - 2

The Thing

V rámci mého pravidelně nepravidelného splácení filmových dluhů (kultovní filmové klasiky a základní stavební kameny žánru v jednom, viděné poprvé v životě v kině a s originálním zvukem:-)) tentokrát došlo na Carpenterův sci-fi hororový majstrštyk z ledového pekla (aktualizovanou verzi předlohy Frozen Hell jsem doteď ani nevím proč ignoroval, tak je asi nejvyšší čas s tím konečně něco udělat) a musím s potěšením konstatovat, že od 90s, kdy jsem film viděl v bedně v nuzném sd rozlišení a se stereo dabingem poprvé, se vůbec nic nezměnilo a je to pořád stejná pecka jako tenkrát. 

Proč to o dekádu dříve publikum nevnímalo stejně a film v době vzniku vyfasoval nálepku propadáku (nesouvisející vsuvka: Blade Runner měl premiéru v tentýž den (dnes něco nemyslitelného) a finančně rovněž drtivě propadl … aby se poté také stal naprostou žánrovou klasikou:-)) jsem doteď nepochopil. Naštěstí tohle nedopatření dávno odvál čas.

O vynikající paranoidní atmosféře, typově dokonale obsazeném castingu, věrně vykresleném "mrazivém" prostředí, správně nekompromisním (protože otevřeným a nejednoznačným) finále a samozřejmě geniálním OST z Morriconeho dílny (který představuje takový roztomilý meta prvek, protože podobně jako ve filmu titulní monstrum napodobuje lidské postavy, tak mistr u hlavního hudebního motivu kráčí v elektronicky minimalistických šlépějích pána na režisérské stoličce) není vůbec potřeba se více rozepisovat. Co mě ovšem při sledování filmu asi nejvíce překvapilo, byla triková stránka, která ve zkoušce času obstála s velkým přehledem. Kvalitativní úroveň poctivých praktických efektů ve scénách s mimozemským záškodníkem totiž ani trochu nepoklesla a i po více než čtyřech dekádách působí body horor sekvence na velkém plátně hmatatelně a uvěřitelně (na rozdíl od cgi balastu v prequelu, který dnes vypadá jako z nějaké videohry).  

The Thing (2011)

A když už jsem byl při tom, tak jsem si po dlouhých letech dal repete i prequelového nášupu (bohužel už jen v domácích podmínkách), u kterého se historie opakovala a rovněž skončil jako propadák. Na kultovní Carpenterův počin tenhle film samozřejmě nemá ani omylem, ale v rámci specifické kategorie "pokračování tak podobné původnímu filmu, že není jasné, zda jde o sequel/prequel nebo nepřiznaný remake (potažmo doslovnou poctu originálu)" a neméně specifické kategorie "režisérův sestřih vyhozen do koše a nahrazen vizí studiových kravaťáků" si vlastně nevede vůbec špatně.

Posvátná úcta k originálu je poznat z každého záběru, stejně tak důraz na detaily, odpovídající letmé návštěvě opuštěné základny v úvodu Carpenterova filmu (jak po stránce výpravy a rekvizit, tak z pohledu narativu), navzdory totožnému dějovému/enviromentálnímu zasazení jsou tvůrci schopni přijít s pár novými nápady (změna pohlaví hlavní postavy a s tím související jiná vztahová dynamika, zubní plomby namísto krevního testu, jazyková bariéry zesilující pocit paranoie, finální prohlídka vesmírného korábu, atd.), pokrok v trikových technologiích je zúročen v početnějších interakcích s titulním monstrem a ještě k tomu se tady zpětně napravuje drobná nelogičnost v původním filmu (Proč si monstrum v kůlně podomácku staví únikový prostředek, namísto toho, aby se vrátilo zpět do mateřské lodě? Protože je v prequelu poničena:-)). Velká škoda, že studio film překopalo k obrazu svému (a praktické efekty v postprodukci nahradilo cgi).

Stranger Things (Sezóna 5) 9/10

Stručně a jasně, je to (i tentokrát) velká pecka. Předlouhé čekání na očekávanou finálovou sezónu se naštěstí vyplatilo, protože Duffer bros., kteří ve všech předchozích řadách nastavili kvalitativní laťku neuvěřitelně vysoko (co sezóna, to vrchol seriálové tvorby v daném roce), ani na poslední pokus nezklamali a výkladní skříň streamovací továrny na pásovou výrobu se téměř po deseti letech uzavřela velkolepým a současně strhujícím způsobem. Pár více či méně podstatných nedostatků by se zde (tak jako v minulých sezónách) našlo, ale v souhrnu to dopadlo, jak nejlépe mohlo:-).

Některá zaváhání vychází z neřešitelných zákulisních příčin (drobotina v průběhu deseti letech vyrostla a logicky svou vizáží neodpovídá tomu relativně krátkému časovému rozestupu mezi úvodní řadou a finální sezónou a tedy ani věku postav, které představují), některá z konkrétních tvůrčích rozhodnutí. Hlavním problémem, který si tvůrci sami vyrobili, je počet vystupujících charakterů a neochota se jich v pravou chvíli bez milosti zbavit:-). Postav se za uplynulé řady postupně nashromáždilo takové množství, že se v poslední sezóně naplno projevuje syndrom komiksových týmovek. Což znamená, že žádná z postav nedostane tolik prostoru, kolik by bylo záhodno, protože na to zkrátka není čas.

Následkem toho jsou mnohé z nich odsouzeny do role pouhé stafáže, což je v některých případech velká škoda (doplácí na to zejména dvojice Ryder a Harbour), zatímco v jiných zase tolik ne (MBB je herecky nepřesvědčivá jako obvykle:-)). Rozhodnutí tvůrců vybavit prakticky všechny postavy bytelným plot armorem až do samotného konce se pak podepisuje především na samotném finále, které stran vypořádání se s hlavním záporákem i celým Upside Down není tak působivé, jak by potenciálně mohlo být, protože přežitím všech zúčastněných postav je jednak oslabena vážnost/osudovost celého konfliktu a jednak by nějaké hrdinské sebeobětování za přátele klimaxu dodalo násobně silnější emocionální náboj.

Předčasný vrchol poslední sezóny tak přichází už v polovině řady (možná se na tom podepsaly změny, provedené na základě zpětné vazby k minulé sezóně), ve všech ostatních ohledech ovšem poslední sezóna dominuje podobným způsobem jako předchozí řady. Partička sympatických postav, s tím související výborná práce s charaktery s důrazem na vykreslení vztahů mezi nimi (protože navzdory spektakulárním atrakcím je středobodem celé série téma přátelství), vynikající žánrový mix komedie, akce, sci-fi a špetky hororu (se sympatickou dávkou gore) se skvělou retro atmosférou, vtipnými popkulturními referencemi na 80s, díky střídaní dějových linek svižným tempem a spoustou silných scén (z nichž vyčnívá přerod neduživého klučíka s legračním sestřihem). To vše funguje opět na maximum, přičemž prvotřídní řemeslné zpracování (intenzivní jednozáběrovka uprostřed bitevní vřavy je top:-)) představuje příjemný bonus navíc.