The Whole Bloody Affair 10/10
Organické střídání žánrů vzdávající poctu žánrovým klasikám (od spagetti westernů a samurajských bojovek, přes kung-fu mlátičky a revenge exploitation thrillery, až po girl power akční béčka a kriminální gangsterky), hraní si s obsahem (úvodní logo Shaw Bros., film rozdělený na kapitoly, nelineární dějová struktura, vypípané jméno hlavní postavy, plot twist s přeživším potomkem, flashback s charakterový pozadím vedlejší postavy, groteskní násilí vs seriózní "rodinné" drama) i formou (černobílý filtr, kombinace live action scén a animace, jednozáběrová sekvence, top-down a bottom-up záběry, siluety postav na barevném pozadí, zpomalovačky, rozdělení obrazu a samozřejmě geniálně namixovaný OST).
A především se samotným divákem (soutěžní kvíz na téma kolik referencí, easter eggů (žlutá kombinéza ftw:-)) a meta pomrknutí na tarantinovské univerzum (castingové dvojrole, fiktivní product placement, foot fetiš, pov záběr z kufru auta) dokáže ve filmu identifikovat). Nic z toho Tarantino nevymyslel, ale mistrovským způsobem to všechno poskládal dohromady (v mírně pozměněné podobě oproti původnímu dvojprogramu s časově neupřesněnou přestávkou uprostřed (odpočet do konce by se hodil) a bonusovým materiálem v podobě "ztracené kapitoly", která se do původního sestřihu z finančních důvodů nakonec nedostala) a opatřil puncem "to nejlepší z obou světů" (východní a západní kinematografie).

