Tvůrčí uchopení tématu, které zcela pomine poněkud problematické pasáže z mistrova života a tím pádem veškeré kontroverze, bylo zřejmé už od ohlášení projektu (jinak by tvůrci nedostali od dědiců licenci na songy a tudíž by nebyl důvod natáčet film:-)), ale Fuqua jde ještě dál a i skutečnosti, kterým se nešlo vyhnout, zcela odsouvá na vedlejší kolej (o plastických operacích a onemocnění vitiligo se film zmíní v jedné scéně jednou větou). Vedlejším efektem toho všeho je, že film vyjma pohledu do zákulisí hudebního průmyslu a koncertních vystoupení vlastně nemá, o čem vyprávět.
Fuqua tenhle crowd-pleaser medailonek opírá pouze o motiv talentovaného dítěte uvězněného v těle dospělého člověka a téma problematického vztahu s otcem, což se projevuje tak, že se v ději neustále střídají scény, ve kterých ustrašený potomek vystupuje v roli naivního/zakřiknutého snílka a milovníka zvířat, toužícího po osamostatnění a sólové kariéře, zatímco autoritářská/despotická hlava rodiny prahne po penězích (ostatní členové rodiny jsou v ději vyloženě do počtu, případně v něm nejsou vůbec:-)). To by samo o sobě nebylo nic proti ničemu, kdyby výsledkem bylo nějaké drama.
Což není, protože konfliktu s otcem, chybí silnější, ehm, thriller, drama, emoce nebo katarze (to nejvyhrocenější, co se ve filmu objevuje, je tak nehoda s popálením hlavy), zatímco zajímavé produkční pozadí vzniku jeho nahrávek je pojato letem světem (natáčení přelomového videoklipu k Thrilleru je odbyto jednou, asi minutovou, scénou). Jackson i Valdi v hlavní roli svým projevem (hlasem, vzezřením a vystupováním) působí téměř nerozeznatelně od originálu, Domingo jako "hlavní záporák" odvádí skvělou práci, koncertní vsuvky jsou výborné a vysoký rozpočet je na filmu poznat z každé scény. Všechno ostatní je rutina, ať už za to mohou produkční problémy (přetáčky pod hrozbou soudních tahanic a překopání celého filmu), neochota jakkoliv riskovat, nebo prostá neschopnost přijít s něčím nápaditým (Better Man pozdravuje:-)).