Jako svědecká výpověď o obtížném životě obyčejných lidí bez domoviny to funguje výborně, na čemž mají hlavní zásluhu přesvědčivé herecké výkony celého castingu (včetně dětských představitelů) a stejně tak pocity historické křivdy, stesku po domově a zoufalství z tragické osobní ztráty, které v průběhu retrospektivního vyprávění zažívají hlavní postavy, se filmu daří přenést na diváka skvěle (silné scény silniční kontroly, rozhovoru s lékařem a závěrečné vzpomínkové trasy).
Škoda, že se filmaři obávají v ději byť jen nesměle naznačit, že při životě v podobném prostředí se velice snadno podléhá myšlenkám radikálního extremismu. Na druhou stranu jakmile dojde na překvapivý zvrat stran osudu jedné z hlavních postav a z toho plynoucích následků, dosud čítankově jednostranný pohled (protistrana je ve filmu vykreslena výhradně v negativní konotaci) se konečně malinko nabourá a film dokonce začne divákovi klást zajímavé morální/existenciální otázky na konto konání dobra a životních rozhodnutí. Nebýt prvoplánové agitační nadstavby, šlo by o vynikající počin.
