Jako desetiminutový kraťas (v podobě samotného finále bez té třičtvrtě stopáže dlouhé přípravky) by to možná slušně fungovalo, ale v celovečerní podobě film znatelně trpí syndromem obsahové vyprázdněnosti, která je reprezentována nevzrušivým tempem, přehráváním rádoby znepokojivých audio nahrávek, nepříliš zajímavou dialogovou výplní, mizivou gradací děje, pozvolně se pohybující kamerou a záběry pořízenými z neobvyklých úhlů, ve kterých se vůbec nic nestane.
Chování hlavní postavy postrádá logiku (poměrně záhy je jasné, že se jí děje totéž, co osobám z nahrávek, aniž by to jakkoliv reflektovala), projevy i prezentace démonického bubáka jsou trestuhodně odbyté, nervózní atmosféra a mrazivé napětí se dostavuje jen nárazově, přičemž skončí stejně rychle jako začne a závěrečný klimax spadá do kategorie "příliš málo, příliš pozdě" (tyhle neurčité konce naposledy fungovaly v Blair Witch). Za každý originální debut, který z minima dokáže vytěžit maximum palec nahoru, nicméně tohle není ten případ, protože Tuason minimum proměnil v minimum.