Day Drinker

Jak tohle akční béčko o pomstě nebo nadpřirozená žánrovka (případně oboje dohromady) nakonec dopadne, prozatím těžko soudit, ale jinak to vypadá vcelku zajímavě a jako lákadlo na film to bez větších problémů funguje. Minimálně na úrovni zvědavosti, zda Webb dokáže složit reparát za hrůzostrašnou Snow White (laťka je nastavena neuvěřitelně nízko, takže moc práce by to dát nemělo:-)) a jestli se Depp dokáže z cancel culture suterénu vrátit zpět alespoň do přízemí, když už ne do nejvyššího hollywoodského patra (Ebenezer napoví). Pecku nečekám, ale slušná podívaná by to být mohla.

Madden

V zámoří je to jistě sportovní legenda, ale z traileru jsem jako člověk, co se s mistrem potkal jen na přebalech videoher a s vágním povědomím o jeho komentátorském působení, nějak nenačerpal poznání, čím přesně si tenhle status zasloužil, tak snad na tomhle hledisku pro neznalce jeho života a díla v ději nějak zapracují. Jinak Cage vypadá, že se po herecké stránce bude držet na uzdě, ale v některých scénách v traileru působí trochu bizarně až směšně, tak jsem zvědavý, jak to s ním dopadne v samotném filmu. Snad to Russell dokáže vytáhnout nahoru a neskončí to jako další so-so biopic v řadě. 

Star Trek: Strange New Worlds - Tomorrow's Enterprise (Sezóna 4 - Epizoda 10) 9/10

Na závěr čtvrté sezóny si tvůrci v desáté epizodě přichystali klasický koncept ze ST kuchyně, založený na cestování časem a alternativní verzi budoucnosti/minulosti. Odvrácení hrozícího neštěstí způsobeného vesmírnou anomálií hned ve dvou časových rovinách najednou dostala na starost opět vedlejší postava, která si při tom projde lekcí seberozvoje. Tvůrci při tom využili příležitosti a kromě různých variant postav (nebo jejich nadcházejících služebních náhradníků) servírují vtipné a dojemné momenty. Závěrečný proslov pak slouží jako symbolické nakročení k završení pětileté mise v poslední sezóně.

The Edge

Pod čerstvým dojmem z aktuální Ayerovy survival žánrovky s Pittem a jeho psím parťákem jsem si po dlouhé době opět připomenul i tenhle skrytý žánrový klenot, který se do tuzemských kin nikdy nedostal (protože ve světě tržebně pohořel), díky čemuž jsem jej (jako spoustu jiných žánrových kousků v devadesátkách:-)) poprvé uviděl až při bezplatném promo vysílání na hbo (protože vydání na videu jsem zaznamenal, ale podobné filmy pod radarem se u nás doma nepůjčovaly). A dobře jsem udělal, protože Tamahoriho pouť divočinou s chlupáčem v zádech má i po těch třiceti letech co nabídnout.

Počínaje napínavým dějem, ve kterém se hlavní postavy chovají na hollywoodské poměry překvapivě racionálně (a ještě k tomu se s divákem podělí o MacGyverovské tipy a triky pro přežití v divočině:-)) a výbornými hereckými výkony dvojice Hopkins a Baldwin, přes intenzivní a současně naprosto realistické akční scény s agresivním medvědím antagonistou, ve kterých legendární Bart (čest jeho památce) všem svým pozdějším tu více, tu méně povedeným digitálním konkurentům ukazuje záda (aneb jedničkami a nulami sice lze nahradit cokoliv, ale skutečné zvíře na place a jeho interakce s herci je zkrátka nepřekonatelná) a překrásné přírodní exteriéry, až po působivou panoramatickou kameru (co záběr, to skvělá krajinářská fotka na zeď) a vynikající atmosférický Goldsmithův OST. V rámci survival žánru se tenhle film řadí ke špičce.

Heart Of The Beast 7/10

"Válečný veterán se svým psím parťákem si oba ze služby odnesli šrámy na těle i na duši a po letecké havárii uprostřed divočiny se vydávají na obtížný pochod zpátky do civilizace a při tom bojují s rozmary počasí, nezkrotnou přírodou a sem tam i místními apex predátory." Podobný pitch na papíře v dnešní době nepůsobí moc originálně a ani v samotném filmu se na tom nic nezměnilo, nicméně přesto Ayer s tímhle komorním survival thrillerem o muži a jeho psovi dokáže potěšit divákovo srdce. Obzvláště pokud se dotyčný řadí mezi fanoušky Pitta nebo mezi pejskaře, respektive ideálně mezi oboje.

Příběhová linka se drží na poměry podobných survival žánrovek nezvykle při zemi, což na jednu stranu působí realisticky (hlavní postava se logicky snaží vyhnout veškerému nebezpečí po cestě, navíc většinu vybavení se mu z vraku letadla podaří zachránit, takže boj o život se při putování omezuje převážně na průchod terénem a občasný kontakt se zvířaty a nikoliv obstarávání potravy a přístřeší, náhodné setkání s cizincem skončí pokecem u ohně a nikoliv šarvátkou, atd.), na druhou stranu ji po většinu stopáže chybí nějaký zapamatovatelný, natož strhující, moment (nejblíže k tomu má potyčka s vlčí smečkou, která ovšem skončí dříve, než se pořádně rozjede), přičemž většinu krizových situací prozradily trailery.

Stejně tak zamrzí očividně digitální divoká zvířata (zvláště medvěd nevypadá moc realisticky - velká škoda, že legendární Bart z The Edge už se odporoučel do věčných lovišť, sem by se hodil náramně:-)), dramaturgickou berličku s rozpůlením závěrečné scény v úvodu filmu si mohli tvůrci odpustit, protože vyjma prozrazení konce filmu žádný, natož přínosný, smysl v ději nemá, občasná retrospektivní linka se vzpomínkami z války po informační stránce nepřináší ději nic navíc a konečně survival prvek se mohl dotáhnout o něco dál, ideálně ve starém dobrém Rambo stylu ("tady máš nůž, pytel a provaz a dál si poraď, jak umíš"). Skrytá síla Ayerova neobvykle civilně pojatého projektu ovšem spočívá v jiných věcech.

A totiž v sympatické ústřední dvojici (respektive vzhledem k početnému zástupu psích aktérů pětici:-)), která po herecké stránce předvádí one man/dog buddy show (jako názorná ukázka spolupráce člověka se psem to celé funguje výborně), panoramatické kameře a náladovém OST podílejících se spolu s pozvolným tempem na téměř melancholické atmosféře, působivých exteriérech (sice natáčených na opačném konci světa, než se děj filmu odehrává, ale to jim na jejich kráse nic neubírá) a především Ayerovým nekompromisním esem v rukávu v podobě dojemného finále (o tom, že je to jen laciná ždímačka slz, není pochyb, ale jako emoční katarze to funguje, aneb komu na konci neukápne slzička, ten nemá srdce:-)).

Fall 2: Deadpoint 7/10

Jednička byla pro náhodného kolemjdoucího vcelku obyčejná žánrová spotřebka, vymykající se běžné streamovací produkci jen zasazením děje do neobvyklého prostředí. Pro akrofobiky (jako třeba mě:-)) ovšem představovala nervy drásající podívanou, která dokázala tepovku několikrát vystřelit do netušených výšin. Dvojka je víceméně totéž, co jednička, s několika změnami mírně inovujícími základní survival koncept uvěznění dvojice postav vysoko v oblacích.

Spierig bros. se s obvyklou sequelovou výzvou "čím nahradit ztracený moment překvapení" příliš nezatěžovali a zkrátka použili všechno, co se posledně osvědčilo. Stejně tak s motivací postav stran logického důvodu, proč by se měly vydat na smrtelně nebezpečnou horskou túru, si nikdo za psacím stolem hlavu příliš nelámal (léčit trauma z úmrtí sestry po pádu ze stožáru procházkou po vratkém provazovém mostě nebo zchátralé plaňkové stezce, při které hrozí totéž, je poněkud svérázná forma terapie). Nicméně podstatné není proč, ale jak a v tomhle ohledu to opět bez větších problémů funguje.

Spierig bros. se spoléhají na všechny povinné žánrové atributy. Hlavní postava si projde jistým charakterovým vývojem, podpořeným retrospektivní linkou s účastí zesnulé sestry (kudos za to, že Gardner na těch pár záběrů ukecali k natáčení), momenty beznaděje se střídají s nápady na sebe záchranu, na povrch se dostávají temná tajemství z minulosti, dojde na citové sblížení mezi ústřední dvojicí, snové sekvence, traumata a jejich překonávání i neúspěšné pokusy o vysvobození se z bezvýchodné situace (na plot armor a šťastný konec se naštěstí opět nehraje). A přidávají k tomu pěkné horské lokace, pár kamerových prostocviků (škoda, že jich ve filmu není více) a pár sugestivních pov záběrů do bezedné hlubiny (dtto).

Bonusem zdarma navíc je pak závěrečná žánrová výhybka ve formě nečekané kriminální linky (aneb šokující plot twist s nespolehlivým vypravěčem z jedničky by nám na podruhé neprošel, takže je potřeba vymyslet jiný překvapivý zvrat:-)) a otevřená vrátka ke trojce s lákadlem v podobě návratu Currey. Na druhou stranu způsob, jakým se tvůrci vypořádali s vyřešením klíčového problému (jak postavy dostat z místa činu), působí jako dramaturgická berlička z kategorie deus ex machina (vskutku příhodně umístěný a k tomu nepoškozený žebřík:-)) a v rámci trikové stránky digitální jedničky a nuly v mnoha scénách probleskují podstatně více než minule (digitální průtrž mračen tady vypadá jako digitální průtrž mračen).

The Love Hypothesis 7/10

Na to, že jde jen o další nenáročnou romcom žánrovku v řadě, která zaparkovala rovnou na streamu, natočenou podle knižní předlohy, která původně vycházela ze SW fan fikce (wow:-)), s neznámým castingem a televizními produkčními hodnotami, je výsledek nečekaně příjemné překvapení, přestože na poměry žánru nejde o nic světoborného. V podstatě jsou tady jen poskládána všechna možná žánrová klišé dohromady, ale i tenhle "montážní" přístup se musí umět prodat.

Po příběhové stránce je samozřejmě od začátku naprosto jasné, kam tenhle vztahový experiment bude směřovat a jak to celé skončí, přičemž žádné překvapivé dějové manévry se v tomhle ohledu nekonají (jediná neznámá proměnná v ději je obvyklá komplikace před finálním aktem, tj. jakým způsobem dojde k rozkolu mezi ústřední dvojicí, než si v závěru opět padne do náruče), ovšem doprovodné atributy jsou natolik silné, že tenhle nedostatek dokážou s přehledem vynahradit.

Ať už se jedná o sympatické hlavní postavy, příjemnou feel-good atmosféru, neokoukané univerzitní prostředí, zábavné vedlejší postavy, pohotové dialogové výměny, přiměřenou dávku komických výstupů, nebo slušné herecké výkony všech zúčastněných spolu s funkční chemii mezi Reinhart a Batemanem. Škoda jen, že proklamované "vědecké bádání" má v ději zastoupení jen v pár dialozích a kdyby ve filmu tahle racionální rovina ani nebyla, tak by se vlastně vůbec nic nestalo.

Ice Cream Man 5/10

Roth se po (nepříliš vydařené) zastávce u blockbusterových videoherních adaptací vrací zpět na domácí hororovou půdu nezávislým slasherem s příchutí splatteru o bandě zdivočelých dětí, ovládaných tetičkou čarodějnicí panem zmrzlinářem. Namísto z Creggerovy oscarovky ovšem čerpal inspiraci z Leoneho série s klaunem, takže výsledkem je přehlídka explicit, které maximálním způsobem těží z toho, že se tvůrce nemusí ohlížet na mantinely jakéhokoliv ratingu, ale to je tak vše.  

Většina extrémně krvavých/brutálních fatalit sice byla nepřekvapivě prozrazena předem v traileru, ale mírou exploatace a množstvím gore dokážou fanouška žánru potěšit (po řemeslné stránce jsou v některých záběrech patrné nedokonalé triky, ale to je zkrátka nutná daň za chvályhodné použití masek a praktických efektů a nikoliv digibordelu), přičemž Roth se naštěstí při dávkování nechutností nezdržuje s nějakou zdlouhavou expozicí a jde rovnou na věc. Zbytek filmu ovšem (tak jako u konkurence s klaunem) v lepším případě funguje jen napůl a v horším (a bohužel častějším) nefunguje vůbec.

Samotný děj nehraje žádnou roli, všechny postavy jsou nezajímavé figurky bez jakékoliv osobnosti, přičemž pomstychtivý zmrzlinář působí jako napůl bizarní a napůl směšný panák a nikoliv děsuplný charakter (trestuhodně nevyužitý potenciál), na postupné budování napětí a atmosféry Roth vůbec nehraje, povedené lekačky jsou nedostatkovým zbožím, nadsázka a černohumorná rovina sice nechybí, ale dosahuje proměnlivého účinku (nicméně hláška se zvracením pobavila:-)) a celá mytologie stran původu zla nepatří k nejnápaditějším. Za pozornost stojí jen závěr s překvapivě nekompromisní pointou.

Neagley (Sezóna 1) 7/10

Sotva skončila poslední sezóna mateřské série s nekompromisním hromotlukem v hlavní roli, přichází na řadu rozšíření značky (vskutku příhodné načasování:-)) v podobě seriálové odbočky s jeho neméně nekompromisní (za to mnohem pohlednější) pomocnicí. Tentokrát ovšem bez jištění formou adaptování vybrané Childovy/Grantovy knižní předlohy v zádech, což se na výsledku do jisté míry podepsalo, přesto si tenhle spin-off dokáže udržet nadstandardní úroveň kvality.

Předtitulkovka s letmou hostovačkou Ritchsona ve stylu bondovek v úvodní epizodě jasně naznačí, v jakém stylu se tahle historka odehraje. Stejně jako u slavnější konkurence se i tady sází na koncept týmové práce v doprovodu detektivního pátrání složeného z dialogových výměn a vysvětlujících retrospektivních vsuvek (naštěstí v ději nezabírají moc prostoru), které jsou proloženy občasným výskytem akce. Hlavní postava sice postrádá odzbrojující hlášky svého svalnatého kolegy, zato ji nechybí o něco komplikovanější charakter vycházející z odhalování ukrytých kostlivců ve skříni, respektive projde si jistých charakterovým vývojem, přičemž její osobní linka se vcelku zručně na konci prováže s vyšetřovaným případem.

Samotná příběhová linka nicméně není až tak propracovaná, jak je u téhle značky obvyklé. Odhalování pozadí případu je hodně přímočaré (prakticky od začátku vyprávění je známo, o co v sezóně půjde a jakým záporákům bude hlavní postava čelit) a ani na nějaké překvapení nebo nečekané zvraty v průběhu děje nedojde (nad rámec postupného nalézání všech protivníků tahajících za nitky v pozadí). Celou sezónu se jen skládají jednotlivé dílky skládačky dohromady (vedlejší linka s nájemnými zabijáky nakonec nikam nevede - zbytečné postavy v ději), namísto toho, aby se tajná základna záškodníků (originální nápad ji umísit do podzemního raketového sila) vzala útokem a rovnou se získal celý obraz (se všemi důkazy).

Akce se tady sice nedávkuje v moc velkém objemu, respektive v koncentrovanější podobě dorazí až v poslední epizodě v rámci patřičně explozivního finále (originální způsob, jak se zbavit hlavního záporáka), ale tenhle neduh je kompenzován sympatickými členy týmu se zajímavou minulostí, z nichž někteří dokonce posouvají děj vpřed (infiltrační mise) a neslouží jen jako doprovod hlavní postavě a především skvělou Sten v hlavní roli. Případné další sezóně bych se vůbec nebránil:-).

Tenzing

Každé survival horské dobrodružství se počítá, navíc když je založeno na skutečných událostech, takže sem s tím a hned. Jen se divím, že si na tuhle legendární životopisnou historku v Hollywoodu vzpomněli až nyní, obzvláště s jejím politicky korektním potenciálem (já se ve škole ještě učil, že tenhle šerpa byl součástí výpravy, čímž výklad o jeho roli a podílu na úspěchu mise skončil:-)). Kamera a lokace vypadají úžasně, na Hiddlestona a Dafoea je herecky spolehnutí, Phuntsok působí taky nadějně, tak snad se Peedom podaří přeskočit z dokumentů do celovečerních filmů bez nějakého zakopnutí. 

Ray Gunn

Aha, takže sem tam animované i hrané SW, sem tam The Fifth Element, sem tam Chinatown (nebo L.A. Noire:-)), sem tam Blade Runner a i ten The Iron Giant v tom z pohledu stylizace jde při troše snahy poznat (škoda, že to stran narativu podle všeho nemíří také do cyberpunku ala Ghost in the Shell nebo Akira).

Sice v traileru nevidím nic, co by se v tomhle specifickém podžánru (film noir sci-fi) neobjevilo v minulosti už mnohokrát (ať už v hrané nebo animované podobě), plus family friendly rating si mohli odpustit, ale audiovizuál vypadá parádně (na poměry animáku velkorysý rozpočet je na tom poznat), dabingový casting se povedl (dvojice Rockwell a Johansson je typově obsazena dokonale), retrofuturistická stylizace má něco do sebe a po stránce děje si to Bird snad pohlídá. Těším se na to, jen lituji, že to zastřešil Netflix, takže kino premiéra je mimo hru. Vidět to na velkém plátně by jistě byl zážitek.

One Last Shot 7/10

Do třetice všeho dobrého, ale tentokrát trochu jinak než by se čekalo. Zatímco jednička a dvojka vycházely z konceptu staré dobré Die Hard klasiky (likvidace bandy teroristů v baráku a posléze na letišti), trojka schéma neposouvá na novou úroveň dalším zvětšením měřítka na celé město, ale překvapivě se vrací zpět ke komornějším kořenům původního filmu.

Což je znát jak na pozvoleném rozjezdu, který nedostatek akce vynahrazuje dlouhou stealth sekvencí, tak na opětovném situování děje do omezeného prostoru jedné budovy. Dějově se opět přímo navazuje na předchozí události se zdáním narativu plynoucímu v reálném čase, tentokrát ovšem bez jakýchkoliv překvapení nebo zvratů (plán teroristů byl odhalen v závěru předchozího filmu). Množství akce se sice o kousek zredukovalo ve prospěch budování napětí (čemuž pomáhá atmosférický OST), ale choreografie si stále udržuje slušnou úroveň, vedlejší postavy nemají dlouhou životnost, eRkový rating zajišťuje přítomnost pár explicitnějších záběrů, maskování střihů mezi jednotlivými one-shot sekvencemi se nadále obejde bez nápadných zatmívaček a nájezdů kamery na největší detaily, Adkins i zbytek castingu se stunt teamem si svou práci bez problémů odvede (Lundgren se dle očekávání zastaví pouze na skok) a stopáž nepřesáhne rozumnou hodnotu.

V souhrnu nikterak přelomové, ale po všech stránkách důstojné zakončení trilogie, které si svou existenci na poli laciných akčních video/stream béček dokáže snadno obhájit a v rámci specifického podžánru "jednozáběrových" bijáků patří k těm lepším zástupcům. Čtyřka není úplně potřeba, ale kdyby na ni náhodou došlo, tak mě dříve nebo později nemine:-).

Star Trek: Strange New Worlds - Once La'An A Time (Sezóna 4 - Epizoda 9) 7/10

Experimentální výlet do žánru fantasy v jednom z předchozích dílů dostává v deváté epizodě pokračování, které posádku opět uvrhne mezi hrady, kobky, draky a kouzla. Ve středu všeho dění je po delší době další vedlejší postava, potýkající se s temnou stránkou své osobnosti, která se skrze přímočarou příběhovou linku dočká vedle atraktivního souboje se sebou sama i charakterového vývoje. Na pozadí převlekových hrátek a monstrózních proměn (triky se povedly, byť nedostanou moc prostoru) se odehraje střet technologie s magií dosahující v rámci ST svého vrcholu (podobný duel se jen tak nevidí).

Band Of Brothers: Legacy 7/10

K půlkulatému výročí v mnoha ohledech přelomové druhoválečné série jsem očekával, že tvůrci tohohle retrospektivního dokumentu doručí fanouškům komplexní pohled na její produkci spolu se zhodnocením jejího přetrvávajícího odkazu a … nedočkal se. Namísto toho se film věnuje pouze rozhovorům s vybranými členy castingu, které jsou proloženy archivními záběry se vzpomínkami jejich reálných předobrazů. Což je škoda, protože tahle seriálová verze Saving Private Ryana by si vzhledem ke svým vysokým kvalitám nejen na poli hereckých výkonů, ale i produkčních hodnot, zasloužila mnohem více.

Důležitější ovšem je, zda to i v téhle osekané podobě funguje. Po informační stránce vlastně moc ne (nic nového, co by nebylo známo už od vzniku série, respektive vydání bonusových materiálů na videu, tady nepadne a i to málo, co je zde na konto zapojení herců do projektu opětovně řečeno, není zasazeno do kontextu - třeba herecký bootcamp se zavedl po vzoru produkce Ryana), nicméně stran vyvolání emocí (na obou stranách obrazovky:-)) a podněcování diváka si opět seriálovou pecku z produkční dílny Spielberga a Hankse připomenout tahle vzpomínková sonda odvádí výbornou práci:-).

The Mosquito Bowl

Doufám, že to sportovní zápolení bude ve filmu jen do počtu a Berg se soustředí hlavně na sugestivní popisování válečné vřavy, případně dopadů jejích hrůz na psychiku postav. Nic proti samotné hře nebo tomuhle konkrétnímu zápasu, který své patriotické místo v dějinách země neomezených možností jistě má, ale zajímavé na něm bylo akorát to, že proběhl a stalo se tak uprostřed válečné kampaně. Což je na strhující sportovní drama poněkud málo. Pokud tedy Berg neplánuje dolovat emoce jen z prostého faktu, že někteří z účastníků zápasu vcelku nepřekvapivě později na frontě bohužel padli.

Wife And Dog

Další rok, další Ritchie, z toho se pomalu ale jistě stává modus operandi:-). O gangsterských/aristokratických historkách z podsvětí ani nemluvě (nějaký celovečerní crossover Gentlemen s MobLand by na skladě nebyl?):-). Osobně bych byl o něco raději, kdyby mistr zvolnil tempo a soustředil se více na kvalitu (na seriálovém poli mu to kupodivu jde), na druhou stranu téma je osvědčené a casting je lákavý (kudos za obsazení Considineho), tak snad z toho pro změnu zase vypadne povedená žánrová laskomina ve stylu Wrath of Man (už by bylo na čase) a nikoliv jen další neurážející spotřebka v řadě.

Teenage Sex And Death At Camp Miasma 4/10

Sledovat předchozí Schoenbrunin počin bylo od začátku do konce jedno velké utrpení a tohle "campové" dostaveníčko z traileru působilo, že na tom bude podobně, takže očekávání před filmem byla nastavena na nejnižší možnou úroveň. Což se vyplatilo, protože žádné zklamání z výsledku se tak nedostavilo. Ústřední téma se od posledně změnilo, ale jinak je to úplně stejný žánrový/myšlenkový/koncepční mišmaš jako minule a artovka maskovaná za brakovou hororovou žánrovku.

Schoenbrunin tentokrát vsadila na slashery z 80s, respektive nekonečné hororové série o maskovaném zabijákovi, který porcuje nadrženou mládež, kterým vzdává poctu a současně je dekonstruuje od genderových/filmových/společenských stereotypů, přes žánrové klišé, až po pohled do zákulisí produkce podobných hororových kousků a vypomáhá si při tom meta konceptem filmu o filmu ve filmu, nezbytným sociálně kritickým komentářem a pár referencemi na žánrové klasiky.

Nicméně co je to vše platné, když je to opět zabaleno do utahaným tempem se odvíjejícího abstraktního děje, složeného z nahodile seřazeného sledu více či méně zmatených/nudných wtf scén, ve kterých se realita s fikcí prolíná až do takové míry, že vlastně není jasné, zda jde o alegorii na druhou nebo už na třetí, přičemž stran naplňování samotných žánrových atributů (napětí, atmosféra, nápadité fatality, krvavé/brutální explicity) stojí za zmínku jen jedna pár minutová sekvence táborové čistky (se záměrně groteskní dávkou gore). Anderson v roli vyhaslé hvězdy/femme fatale je fajn, zbytek nikoliv.

Moana 6/10

S původním animákem jsem dodnes neměl tu čest se seznámit, takže důvod, proč si Disney v sérii hraných/digitálních předělávek svých animovaných filmů jako další v pořadí vybral zrovna tenhle kousek pro mě zůstává záhadou. Protože z hrané podoby historky o hledání/vrácení jakéhosi mýtického MacGuffina za pomocí polobožského pomocníka k záchraně něčího ostrova to příliš jasně vydedukovat nelze:-). Aneb castingově/produkčně slušně odvedená práce, ale to je tak vše.

Z pohledu produkčních hodnot je tady samozřejmě vše v pořádku (aby taky ne, vzhledem k tomu šílenému rozpočtu:-)), Laga'aia v hlavní roli je po herecké i pěvecké stránce fajn, natáčení na exotických přírodních lokací namísto ve studiu se vyplatilo, putování nesourodé dvojice postav po nekonečné vodní hladině v honbě za bájným předmětem s občasnými zastávkami po cestě (nejlépe z toho dopadla heist mise:-)) ubíhá ve svižném tempu a finále je patřičně trikově velkolepé.

Nicméně po příběhové stránce se v Kailově debutovém počinu neodehraje nic zásadního (hlavní postavy si k sobě hledají cestu skrze tu více, tu méně vtipné/pohotové dialogové výměny za doprovodu nějakého toho morálního ponaučení a absolvování lekce o zdravé sebedůvěře a odpovědnosti), muzikálové vsuvky se skládají z nakažlivě optimistických songů, které ovšem nezanechají silnější dojem (v paměti mi neuvízl ani jeden), Johnson s parukou a očividně umělým a fyzicky nepřirozeně naddimenzovaným body suitem vypadá bizarně a komický prvek v podobě digitálního drůbežího sidekicka, který je svým vzhledem stylizovaný do grotesky jako v animáku, působí v jinak realisticky pojatém zbytku filmu podivně.

Resident Evil 8/10

Nejvěrnější filmová adaptace survival hororové videoherní značky? Nikoliv (jednička Silent Hillu stále nepřekonána). Nejlepší filmová adaptace videoherní značky? Možná (podle vkusu každého soudruha:-)). Nejkvalitnější filmová adaptace Resident Evilu? Bezpochyby (laťka není nastavena vysoko, to ale hodnotu tohohle filmového zpracování nijak nesnižuje). 

Z kombinace autorské vize Creggera, Wolskiho kamerové exhibice, trikových kouzel šikulů z WETA (a mimo jiné i UPP) a natáčení v tuzemské metropoli vzešla nápaditá adrenalinová dovážková jízda (s občasným sprintem:-)) plynoucí v reálném čase, která po dějové stránce svou přímočarostí připomíná spíše televizní pilot než plnohodnotný film, jinak ovšem po všech stránkách výborně funguje. Cregger naštěstí pochopil, že k natočení kvalitní adaptace není potřeba otrocky převzít všechny atributy značky (příběh, postavy, mytologie, konkrétní scény) z videoherního předobrazu a pracuje ve filmu jen s fundamentálními prvky série (atmosféra, napětí, strach, survival, monstra), které zasazuje do originálního narativu, který dokáže nad rámec jednoduché konstrukce hned v několika ohledech příjemně překvapit.

Expozice s vysvětlováním čehokoliv prakticky neexistuje (jaké to osvěžení v hollywoodské produkci) a divák je okamžitě po začátku filmu vržen doprostřed děje, který svou dramaturgickou strukturou stran osamělé cesty hlavní postavy z jednoho bodu do druhého (a posléze z druhého do třetího, atd.), což je doprovázeno průzkumem prostředí, řešením problémů, prací s omezenými zdroji, překonáváním fyzických překážek, neúprosným časovým limitem a samozřejmě souboji s monstry, takřka dokonale napodobuje hráčův průchod videohrou skrze různorodě pojaté levely (na jeden zátah a s aktivní volbou permanentní smrti:-)), což je meta, na kterou při převodu videoher do filmu cílí spousta tvůrců, ale málokdy se někomu něco takového podaří věrně zprostředkovat, aniž by si to nevybralo nějakou daň v jiných oblastech.

Cregger si ve filmu podvratným způsobem hraje jak s diváckým očekáváním (stran průběhu dané situace, respektive obecně dalšího vývoje děje), tak pravidly a klišé žánru (nešikovnost hlavní postavy, Murphyho zákony v praxi, striktně procedurální děj, namísto použití narativních zkratek, informativní úspornost, osud hlavní postavy), obohacuje zavedený hororový koncept značky o překvapivou komediální složku (vycházející ovšem nikoliv z prvoplánového humoru, ale z porušování běžných vypravěčských zvyklostí viz opakované neúspěšné zápolení hlavní postavy se zámky, což je jak vtipné, tak realistické) a nezapomíná při tom ani na nepostradatelný fan service obsah (skrze nejrůznější reference na trademarky značky) a obvyklé žánrové atributy (napětí, strach, drama, akce), byť ne v takové míře, jak je v sérii zvykem. 

Pomáhá mu při tom působivá Wolskiho práce s kamerou a prostorem (ty pozvolné/protáhlé kamerové jízdy, důsledné sledování hlavní postavy za jejími zády a precizní záběry, reflektující její aktuální pohled (škoda, že ve filmu nejsou více zastoupeny pov sekvence a nějaká jednozáběrovka by se sem také hodila), jsou jedna velká atmosférická parádička:-)), kvalitní produkční hodnoty (pochválit zaslouží zejména zdařilá výprava a triková stránka) a výborně hrající Abrams v hlavní roli (zbytek obsazení má prakticky jen různě velké cameo vystoupení). Bez pár nedostatků se to přesto neobešlo.  

Dávkování hororových atributů (fatality, gore, bodycount) mohlo být o něco intenzivnější, hlavní postava si v průběhu děje projde vskutku decentním charakterovým vývojem, ale jeho lpění na doručení zásilky ve světle toho, co se kolem něj děje, působí zpočátku trochu nevěrohodně (naštěstí později dostane ke splnění úkolu logickou motivaci), důraz na verbální expresivitu působí zbytečně přehnaně a mírně narušuje sympatičnost hlavní postavy (namísto tuny f-wordů se mohly navýšit krvavé/brutální explicity), finále skončí dříve než se pořádně rozjede, při replikaci herních mechanik se nenašel prostor pro luštění hádanek a stejně tak survival prvky mohly obsahovat nějakou práci s obnovováním zdraví.

Reacher (Sezóna 4) 8/10

Pravidelná dávka emocí v podobě adaptace náhodně vylosované předlohy z početné série Childových/Grantových knih o sympatickém hromotlukovi s jasným morálním kompasem a neobyčejnou schopností přitahovat problémy všeho druhu pokračuje čtvrtou sezónou a naštěstí i tentokrát ve velkém stylu. Tvůrci se obloukem vrací ke druhé řadě (namísto sólové mise a typického zapadákova opět přichází na řadu týmovka a velkoměsto), ovšem vyvarovali se při tom minulých chyb.

Opětovná změna konceptu sebou sice přináší pár úskalí (hlavní postava má v týmu dominantní postavení, přesto se musí dělit o pozornost a prostor se svými parťáky), stran osvědčených atributů série je přesto vše při starém a nezastavitelná mlátička Ritchson hned v úvodní epizodě připomene divákům své nejsilnější stránky (chladná hlava, ostré hlášky a tvrdé pěsti), přičemž charisma i testosteron znovu rozdává na potkání. Pozitivem je i propracovaná příběhová linka, v jejímž rámci si tvůrci přichystali několik nápadů (sveřepý protivník z řad opačného pohlaví, aneb chytrý tah postavit proti hoře svalů lstivost a přetvářku:-)) i překvapivých zvratů (identita nepřítele, podstata MacGuffina, temná tajemství z minulosti).

Samotný děj se posouvá vpřed zpočátku pozvolna a jak je v sérii zvykem převážně konverzačními scénami, přičemž akce se dávkuje v nepříliš velkém množství, jakmile na ni ovšem dojde, tak provedením stojí bitky, honičky a přestřelky za to (stylová/efektní bitka zahalená do kouřové clony). S postupující stopáží se navíc stupňuje jak napětí a tempo, tak podíl akčních atrakcí (zatímco v některých epizodách se akce soustředí na bitky, v jiných dostávají přednost honičky, přičemž příležitostně se jde prakticky z jedné potyčky do druhé, což kulminuje ve finálním zúčtování v atraktivním/neobvyklém složení) a počet vedlejších postav, které jsou nekompromisně odklizeny z cesty bez ohledu na jejich povahové založení.

Pár výtek by se zde našlo (k představení hlavního záporáka dojde až v polovině sezóny, komplikovaný narativ se odráží v potřebě celou konstrukci logicky vysvětlit, čemuž je věnována celá epizoda, některé postavy se v ději vyskytují jen proto, aby splnily konkrétní účel, cliffhanger na konci epizody se na začátku dalšího dílu hned vyřeší), ale nejde o nic důležitého. Kvalita s narůstajícím počtem sezón nikterak nepolevuje, tak snad na tom další sezóna (a seriálová odbočka) bude stejně.

Maserati: The Brothers

Počkat, to je ten samý Moresco, co to pár let dozadu zkoušel s traktory Lamborghini a nepřekvapivě při tom pohořel stejně jako všechny podobné "auto produktové" biopicy z poslední doby (čest všem osamoceným výjimkám typu Ford v Ferrari):-)? Skoro to působí, jakoby mistr budoval nový automotive cinematic universe:-). Kudos, že tentokrát ukecal k účasti slavné hollywoodské hvězdy do vedlejších rolí (předpokládám, že se ve filmu nezdrží déle než pár minut), ale jinak to vypadá na podobný výsledek jako minule, tj. laciná streamovací spotřebka, na kterou se zapomene hned po premiéře.

The End Of Oak Street 6/10

Závěrečná desetiminutovka z pokračování Spielbergova majstrštyku s řáděním dinosauřích potvor v sousedství, natažená na celovečerní stopáž a současně ve všech podstatných ohledech nedotažená (spoiler alert: psisko tentokrát bohužel přežije:-)). Což je škoda, protože když už se Mitchell odhodlal na poli zubatých prehistorických monster narušit monopol (nanicovaté pokusy typu 65 se nepočítají) jisté nejmenované konkurence, která s každým dalším sequelem kvalitativně upadá, mohl si odpustit family friendly rating a natočit nekompromisní eRkový dinosauří survival po vzoru Dino Crisis:-).

Vzhledem k tomu, že v rámci  kampaně se studio vykašlalo na utajení podstaty nebezpečí, kterému ve filmu postavy čelí, což mohlo být v kině slušné překvápko, se film zbytečně dlouho zdržuje s povinnou expozicí, ve které se divák seznamuje s rodinkou a jejími dětskými/manželskými problémy za doprovodu příjemné atmosféry 80s. Paradoxně se ovšem jedná o nejzdařilejší část celého filmu. Po nástupu hladových a v některých případech opeřených záporáků (kudos za různorodý výběr, který se neomezuje jen na dinosauří druhy) se totiž ukáže, že Mitchell vlastně nemá o čem vyprávět dál a začne se točit v kruhu, přičemž i to málo, co papírově disponuje nějakým zábavným potenciálem, nedokáže v ději naplno zúročit.

Ukázkovým příkladem budiž scéna s hadem, která navzdory slibně rozehrané situaci skončí dříve, než se vůbec pořádně rozjede (a něco pro vývoj děje důležitého z ní vyplyne). Stran interakcí s nepřítelem tak stojí za zmínku pouze závěrečná sekvence, ve které konečně dojde na znatelnější dávku napětí, dramatu a akce. McGregor a Hathaway málokdy herecky zklamou a nestalo se tak ani tentokrát (byť jejich vzájemná chemie nepatří k nejsilnějším), řádění dinosauřích bubáků na předměstí na pozadí hlavního dění se povedlo, vztahová linka o stmelení členů rodiny pod tlakem okolností bez větších problémů funguje, triková stránka odvádí dobrou práci bez přítomnosti digibordelu a překvapivý zvrat stran životnosti určitých postav dokáže zapůsobit, ale nelze se ubránit dojmu, že v rukou někoho schopnějšího by to dopadlo zcela jinak.

Spider Island 4/10

Partička stupidních influencerů uvězněná v luxusním letovisku na ostrově, zamořeném smrtícími pavouky, bojuje jak o počet sledujících, tak o život. Na papíře ideální premisa pro nenáročnou pavoučí spotřebku na jedno použití, která sice žánr ničím neobohatí, ale hlavní účel (na hodinu a půl vyplnit volný čas a v rámci možností i zabavit) dokáže bez větších problému splnit. Tímhle nápadem ovšem veškerá Smithova invence skončila, přičemž výsledek podle toho také vypadá. 

Co všechno je tady špatně? Je toho docela dost. Od v lepším případě nezajímavých a v horším nudných charakterů a to včetně hlavní postavy, přes zbytečně zdlouhavou expozici, nataženou na hodinu čistého času, až po očividně digitální pavoučí monstra s rychlostí/agilností připomínající Facehuggery, u kterých se trikaři ani neobtěžovali vygenerovat více než jednu animaci pohybu, takže moc nepřekvapí, že jejich fyzické interakce s postavami působí směšně a nikoli děsivě.  

Jako by to nestačilo, humorných i strašidelných scén je ve filmu tak poskrovnu, že jak nálepka horor, tak komedie jsou na hraně klamavé reklamy, rádoby dojemné vsuvky se sbližováním rodiče s odcizeným potomkem jednak nefungují a jednak jen odvádí pozornost od akce, která sama o sobě nestojí za řeč a na jakékoliv zábavné fatality a gore může divák rovnou zapomenout (trailerem slibované řádění pavoučích bubáků je vyřešeno jednou pár minutovou scénou, ve které k ničemu zajímavému nedojde). Pěkné exotické lokace, pár referencí na žánrové klasiky a snesitelná stopáž a to je stran kladů vše.

Resident Evil (Bilance)

Čtvrt roku dozadu jsem k dokumentu o nerealizované verzi prvního filmu od Romera napsal, že "Kritika Andersonova rozhodnutí odklonit se od příběhu a postav ze hry ze strany hostujících "expertů" po premiéře Creggerova filmu vyzní obzvláště vtipně, jelikož s předlohou bude mít společného ještě méně a vsadím se, že to bude hit.", tak doufám, že po premiéře to nebudu muset potupně editovat:-). 

Teď vážně, věřím jsem si jistý, že Cregger pozvedne značku do výšin, o kterých se Andersonovi ani nezdálo a film bude pecka kriticky i finančně. Trailery jsou super, značka je na videoherním poli na vrcholu a konečně ji dostal na starost někdo s talentem a autorským rukopisem, takže není důvod se držet zkrátka. U Nolana a Spideyho jsem cílovku hrubě podcenil, tudíž u Creggera se odvážu a tipuju, že z peněženek vytáhne 500 mega, když to bude über pecka. Když "jenom" pecka, tak 400 mega. Každopádně, ať už se mu podaří shrábnout jakoukoliv částku, přeju mu každý dollar/euro/jüan:-).

Penny Lane Is Dead 6/10

Vcelku sympatická žánrová podívaná od protinožců, která sice po dějové stránce ničím zásadním z řady všech podobných historek míchajících home invasion koncept s nějakým tím exploatačním násilím nevystupuje, nicméně ohrané schéma s nezvanými návštěvníky a nepříjemnými (zpravidla krvavými/brutálními:-)) problémy, které z toho pro obyvatele domu vyplynou, dokáže oživit příjemným genderovým akcentem, který záškodníky z řad silnějšího pohlaví odsouvá do pozadí.

Stran obvyklé žánrové náplně, tj. nervózní atmosféry, průběžně budovaného napětí, narůstající intenzity psychického a posléze i fyzického teroru, končícího nekompromisními fatalitami s vydatnou dávkou gore, se film drží poněkud zkrátka (přesto pár "uspokojivých" výjevů by se v ději našlo) a stejně tak finálový "překvapivý" plot twist lze poměrně snadno odtušit (osobně jsem celý film čekal, že se tvůrci k tomuhle triku uchýlí, takže jediné překvapení spočívalo v tom, že se k tomu odhodlali až v samotném závěru, což je škoda, protože si tím zbytečně ze hry vyřadili další figurku na šachovnici:-)).

Na druhou stranu v rámci žánru osvěžující odlišnou perspektivou pojatý klimax (za což kudos, protože žánrovek se strong female charactery na obou stranách barikády je stále trestuhodný nedostatek:-)) se povedl, casting hraje slušně, přičemž zejména Wright-Mendelsohn si roli nevypočitatelné full metal psycho bitch na place očividně užila a ve filmu to dokáže prodat, atmosféra 80s za pomocí vybraných songů v OST je fajn a stopáž je tak akorát. Na debutové poměry dobrá práce.

Star Trek: Strange New Worlds - Orders Of Magnitude (Sezóna 4 - Epizoda 8) 9/10

Kulaté výročí značky se tvůrci rozhodli v osmé epizodě oslavit tím nejlepší možným způsobem, tj. vynikající podívanou, ve které nechybí napětí, drama, akce, emoce, ani překvapení. K čemuž jim posloužilo osvědčené příběhové schéma o změně velení, v jehož rámci se posádka v čele s budoucí kapitánskou posilou potýká s respektovaným nadřízeným, který  svou nekompetenci maskuje reputací. Přičemž dojde na formování charakteru i temné tajemství z minulosti. Nádavkem vedlejší dějová linka si s nutností dočasně odklidit z cesty vybrané postavy poradila, aniž by se uchýlila k obsahové výplni.

Plainclothes 5/10

Palec nahoru za zajímavou premisu o policajtovi v utajení, který bojuje jak se zločinem, tak vlastním svědomím a sexuální orientací v dobách, kdy policejní složky neměly lepší věci na práci než zatýkat na veřejných záchodcích v obchoďácích lidi stejného (tehdy společensky nepřijatelného) ražení. Palec dolů za samotný narativ, který dokáže vyvolat nějaké silnější emoce až v závěrečných minutách filmu a do té doby si jen tak nerušeně plyne, aniž by bylo jasné, kam vlastně směřuje.  

Tahle debutová retro indie produkce s mírně artovými sklony (tudíž nesmí chybět obrazový formát 4:3:-)) se totiž snaží pokrýt tolik témat najednou (dobová kriminalizace sexuálních menšin, stigmatizovaný dvojí život, romantický vs sexuální poměr, rodinné a vztahové problémy, ne/dobrovolný coming out), že ve výsledku žádnému z nich nevěnuje dostatečný prostor na to, aby dokázal po dramatické i emocionální stránce výrazněji zapůsobit (a to včetně scén fyzické interakce).

Navíc psychologická i partnerská rovina vyprávění je jen zběžně načrtnuta a charakterový/mentální vývoj hlavní postavy vyznívá značně překotně a tudíž nevěrohodně, přičemž časté střídání časových linek a neustálé prostřihy mezi běžnými scénami, mírně psychedelickými výjevy a záměrně nekvalitními "archivními" záběry simulujícími domácí video (případně interpretaci celého filmu jako tajné policejní nahrávky) jen zvyšují chaotičnost děje než by film něčím obohacovaly. Blyth i zbytek castingu hraje slušně a finále se povedlo, ovšem než se k němu film dopracuje, není to příliš podnětná podívaná.

Spies Like Us

Nestárnoucí špionážně komediální pecka a od dětství moje velká srdcovka v jednom (na čemž mají velkou zásluhu jak časté reprízy v televizi, tak bezchybný původní dabing), která si při tropení legrace z tématu Studené války sice nepočíná tak sofistikovaně a nezachází tak daleko, jako to provedla o rok dříve parodie Top Secret! z produkce ZAZ, přesto svým dějem, který se nese v příjemně parodickém duchu, aniž by sklouzl do karikatury, s nespočtem legendárních scének (podvádění u zkoušek, armádní rychlokurz, doktorská seznamovačka a polní operace:-)), dokáže vykouzlit úsměv na tváři.

V dobrodružné historce o týmu "postradatelných" špiónů, vyslaných do předem ztracené mise, se potkal Landisův režijní talent, geniální komediální timing dvojice z SNL Chase (více než důstojná náhrada za zesnulého Belushiho) a Aykroyda, kteří tehdy byli oba v nejlepší formě, neodolatelná atmosféra 80s, v době vrcholící Studené války mocně rezonující téma pojaté s notnou dávkou nadsázky a humoru, podprahové proti-válečné poselství (od jaderné apokalypsy svět dělí pouze banda vládních byrokratů a zelených mozků) s mírně podvratným podtextem (co nezvládnou politici, špioni a vojáci (tj. zachránit svět), to dokážou podceňovaní "nýmandi" z řad obyčejného lidu) a nádavkem i hromada slavných (povětšinou režijních) osobností z celého Hollywoodu v cameo roličkách (kdo je kdo jsem nepřekvapivě zjistil až o mnoho let později).

The Girl In The River 4/10

Teoreticky je tady vše v pořádku a film na papíře obsahuje vše, čím by správný nízkorozpočtový krimi thriller vykrádající žánrové klasiky měl disponovat. Záhadný zločin v jinak mírumilovném maloměstě, dvojice detektivů v obvyklé sestavě, tj. ambiciózní nováček (samozřejmě poprvé nasazený v terénu) a zkušený profesionál, utápějící svou depresi v alkoholu, zdánlivě přímočarý případ, který se ovšem záhy zkomplikuje, hledaní stop, časový tlak, "šokující" plot twist v závěru, atd.

V praxi je ovšem samotné provedení po všech stránkách tak fádní až odbyté, že slovní spojení "jízda na autopilota" zde dostává zcela nový význam. Naprosto nevzrušivý děj v kombinaci s notně vycházkovým tempem bohužel nedokáže ničím zaujmout, protože obvyklé žánrové atributy typu atmosféry, napětí, dramatu a akce jsou ve filmu akutně nedostatkovým zbožím (vyšetřování se skládá jen z unylé dialogové vaty) a televizně působící produkční hodnoty tomu také nepomáhají.

Jako by to nestačilo, všechny postavy bez výjimky se chovají zcela nesmyslně (sice žádný přímý důkaz nemáme, ale hlavní podezřelý je ze hry, tudíž případ vyřešen:-)), aby mohlo dojít k očekávanému "překvapivému" zvratu z kategorie deus ex machina (z vedlejších postav náhodně někoho vylosujeme a máme pachatele:-)) a následnému finále, které se pohybuje na hraně nezamýšlené parodie. Z kvalitativního suterénu do přízemí film vytahuje jen slušný casting a milosrdná stopáž.

Hope 7/10

Údajně nejdražší projekt v rámci jihokorejské produkce se zhmotnil v podobě atmosférického (byť trochu zdlouhavého) úvodu filmu, hrajícího si s diváckým očekáváním a dvojice vynikajících (místy až strhujících) akčních sekvencí pojatých ve stejném střihu (minutáží vydatná adrenalinová honička městem/přírodou s agresivními šmejdy z vesmíru, během které si lovec a kořist hned několikrát vymění svou roli), obalených do ne-až-tak-vynikající obsahové výplně s mírně pochybnými dialogovými výměnami, poněkud kontraproduktivními komickými prvky, rozporuplným závěrečným žánrovým úkrokem stranou a značně naddimenzovanou stopáží. Stačí to na skvělý divácký zážitek? S přivřenýma očima a odřenýma ušima.

Trochu natahovaná expozice se sledováním stop záhadného útočníka a průzkumem zdevastovaného prostředí sází na budování napětí a tajemné atmosféry skrze tradiční "vetřelecké" metody, tj. záměrně neviděný bubák a divácký strach z neznámého, což po většinu času funguje na výbornou. Stejně tak samotná akce se může pochlubit parádní kinetickou kamerou, intenzivním tempem a bleskurychlým střihem se stylovými zpomalovačkami použitými na těch správných místech. Prachy jsou na filmu poznat i na poctivé výpravě (kulisy zpustošeného města vypadají působivě). Na podobně kvalitní digitální triky se už ovšem dostatek peněz v rozpočtu nenašel (digitální postavičky vypadají jako z nějaké postarší videohry, což v kombinaci s reálnými lokacemi působí o to více nepatřičně). Potěší tak jen pár cgi scén s tématikou gore.

Film se ovšem potýká se znatelnými propady tempa, což je dáno jednak nevyváženou dramaturgií a jednak zbytečně přepálenou stopáží, humorné vsuvky v převážné většině případů narativ spíše narušují, než by mu pomáhaly (byť některé etudy typu blízkého setkání s dopravní značkou se povedly:-)), pozornost upoutá nepříliš smysluplné chování postav (při první příležitosti povolat vládní/armádní složky neproběhlo proč přesně?), logické nedostatky (mimozemská civilizace schopná cestovat vesmírem používá oštěpy a sekery, liduprázdné město) i některé obskurní vedlejší postavy (pomocník za volantem) a stran world-buildingu se tvůrci vyjma vágního motivu se zabitým potomkem neobtěžují nastínit zhola nic (charaktery mimozemských návštěvníků, důvod jejich příchodu, smysl závěrečného rozhovoru). Kapitolou samou pro sebe je pak finálová žánrová výhybka z kategorie deus ex machina lomeno otevřená dvířka vrata k pokračování (účast hollywoodských posil v (dabingovém) castingu vyjma slavných jmen na plakátě a v závěrečných titulcích nedává smysl).

One Night Only 7/10

Premisa s uzákoněním jednorázové příležitosti k beztrestným sexuálním hrátkám pouze jednou ročně je sice podobně absurdní a nelogická jako v případě stejné výchozí situace k vraženým hrátkám v sérii Purge (to fakt nikoho nenapadlo zapeklitý problém se skoro celoročním celibátem vyřešit pravidelnými výlety za hranice?), ale tahle neoficiální reklama na nejmenovanou gumovou ochranu maskovaná za feel-good romcom se ve výsledku podařila, takže vše je odpuštěno.

Po příběhové stránce se tady vyjma povrchního, nicméně na poměry žánru originálního, impulsu k seznámení ústřední dvojice samozřejmě nikdo nepouští do žádných větších akcí a tvůrci v průběhu děje servírují všechny osvědčené žánrové prvky, aniž by k nim přidali něco nového/nečekaného/nápaditého. Což znamená sympatické/sexy hlavní postavy, v rámci možností zábavné dialogové výměny, přiměřená dávka humorných situací, feel-good atmosféra podpořená povedeným výběrem doprovodných songů, mírně satirický/kritický podtext stran současného dění a v neposlední řadě šťastný konec.

Rozdílový faktor nad rámec obvyklé žánrové produkce tady nepředstavuje ani nevšední pitch o sexuální prohibici (škoda, že se film více nevěnuje fungování a pozadí nastíněné praktiky), ani samotný děj (celá konstrukce pochopitelně stojí jen na vymýšlení nejrůznějších komplikací, kterými se oddaluje nevyhnutelné, čímž je konsensuální koitus:-)), ani produkční hodnoty (kudos za obsazení Burtona, kterého jsem už roky v ničem neviděl), nýbrž casting obou hlavních rolí (Turner a především Barbaro podávají příjemné herecké výkony, nepostrádají komediální talent a sdílejí spolu výbornou chemii):-).

Bury The Devil 4/10

Takhle nějak by dopadl Evil Dead, kdyby jej Raimi natočil jako (pseudo) one-shot a neměl nápady, talent ani řemeslnou zručnost plus Campbella v hlavní roli. Chata na samotě u lesa, podivná zaříkadla, zlověstné nahrávky z magnetofonu, démonem posedlé postavy, průběžně střídající stavy procitnutí a démonického řádění a neohrožená hlavní postava uprostřed toho všeho. Potud vše v pořádku. Kopírkou narativu Raimiho žánrové klasiky ovšem veškerá pozitiva končí.

Kameramanská exhibice (přechody mezi jednotlivými scénami vyřešeny jak jinak než "nenápadnými" zatmívačkami) totiž vše ostatní pohřbívá hluboko pod zem, respektive jednozáběrovému formátu je podřízena jak dramaturgie, tak řemeslné zpracování. Po dějové stránce se ve filmu nic zajímavého nestane, napínavé, natož strašidelné, to je naprosto minimálně, atmosféra prakticky vůbec nefunguje, protože je od prvních minut (zmínka o bohu) jasné, o co tady půjde, k tomu konec prozrazený v úvodní scéně, nelogické chování hlavní postavy (proč se nevydá na útěk při první příležitosti?), nelogické chování démonického squattera (na co celou dobu čeká?) a obludně digitální oheň v závěru. Tudíž veškerá zábava tady spočívá jen v nekonečném čekání, kdy se film konečně rozjede a pustí nadpřirozeného bubáka (jako obvykle s legračním démonickým hlasem) ze řetězu, což se stane všehovšudy ve dvou scénách, z nichž v jedné z nich pro jistotu mimo záběr.

Terminator 1 - 3

The Terminator

Místní kino využilo příležitosti (prý jakožto jedno z mála v celé republice, za což kudos) a spolu s obnovenou premiérou dvojky při půlkulatém výročí odpromítalo i jedničku, tudíž nezbývalo nic jiného než hozenou rukavici zvednout a tenhle formativní kousek z mého dětství poprvé v životě uvidět na velkém plátně s originálním zvukem:-). Co se Cameronovi podařilo natočit s takhle směšným rozpočtem a guerrillovým způsobem produkce (natáčení po nocích a sem tam bez povolení), je i po více než čtyřiceti letech skoro neuvěřitelné, přičemž ve své době to muselo být v kinech úplné zjevení. 

Originální nápad s dvojící bojovníků cestujících do minulosti (myšlenka na dvojici cybogů z nichž jeden je z tekutého kovu musela na realizaci ještě pár let počkat:-)), aby se utkali o něčí život (Ellison sice nesouhlasí, ale vyjma tohohle vágního pitche spolu obě díla nemají společného vůbec nic), Cameron zabalil do po všech stránkách strhujícího filmu, ve kterém se dokonale skloubila Arnieho muskulatura (počkat s produkcí filmu na Arnieho, až dokončí druhého Conana a následně jím v roli robota nahradit původně zamýšleného Henriksena, bylo nejlepší rozhodnutí v mistrově životě) s osudovou love story, depresivní/pesimistickou atmosférou s hororovými prvky, dechberoucími akčními scénami, legendárními hláškami citovanými dodnes, jedním z nejvíce ikonických záporáků ve filmové historii, infarktovým tempem a v neposlední řadě nervy drásajícím finálovým zúčtováním (Cameronův trademark v podobě několikanásobného klimaxu započal právě zde).

Tohle všechno spolu s typově ideálně vybraným castingem (Arnieho prkenný herecký projev s těžkým přízvukem se na roli emoce postrádajícího robota imitujícího člověka hodil dokonale:-)), Fiedelovým syntezátorovým OST podtrhujícím industriální téma filmu v čele s nestárnoucím hlavním hudebním motivem a přelomovými praktickými efekty z dílny geniálního trikového mága Winstona, který z tradičních postupů (stop-motion animace, modely, zadní projekce, masky, animatronika) dokázal vytěžit to nejlepší, pak dalo za vznik kultovní filmové klasice a základnímu stavebnímu kamenu žánru, který Camerona zacementoval jako top tier filmaře. Tenhle nenápadný nezávislý biják, kterým se pokusil složit reparát za létající piraně, pod kterými je z právních důvodů podepsán, ani po takové době neztratil nic ze své působnosti.  

Terminator 2: Judgment Day

Za těch pětatřicet let jsem Cameronův opus magnum zhlédnul samozřejmě nesčetněkrát (ať už v televizi, na videu, v kině, ve 2D nebo ve 3D) a při každém sledování jsem nevycházel z údivu, jaký majstrštyk se mu tenkrát podařilo natočit. A totiž jeden z nejlepších akčních sci-fi filmů (a současně pokračování) všech dob. Oprava: Jeden z nejlepších filmů (a současně pokračování) všech dob. Obnovená premiéra při půlkulatém výročí (velká škoda, že opět v kinoverzi jako při 3D konverzi skoro deset let nazpátek a nikoliv v ještě o kousek lepším prodlouženém sestřihu) tenhle dojem opět potvrdila.

Neoficiálně první hollywoodský blockbuster s rozpočtem sto mega (pokoření téhle psychologické bariéry studio přiznalo až u dalšího mistrova filmu) zachoval všechny silné stránky svého nezávislého předchůdce (oproti původnímu filmu sice ubyly hororové podtóny, ale přibyl humor) a zavedený syžet obohatil o spoustu originálních/chytrých nápadů (Arnie na opačné straně barikády, tekutý kov a všechny trikové atrakce s ním spojené (podlaha, mříže, tekutý dusík), obrácení rolí aneb hodný motorkář a zlý policista, přerod Connor z oběti v silnou ženskou postavu po vzoru kolegyně Ripley, pasivní útěk nahrazen aktivním bojem s cílem změnit budoucnost, zákulisní použití dvojčat pro scény s dvojníky namísto triků). 

Oproti běžné žánrové konkurenci navíc nabídl nejen spektakulární akci, podpořenou revolučními digitálními triky (byť se jejich stopáž pohybuje jen okolo pěti minut), které dokázaly odolat zubu času s grácií, respektive dokonalou symbiózu praktických efektů (zadní projekce, modely, masky, animatronika) a počítačových kouzel, ale rovněž myšlenkový přesah (vraždící stroj jako ideální náhradní otec), kritický společenský podtext (sebedestruktivní tendence lidstva, vědecký pokrok bez ohledu na následky, rizika umělé inteligence) a k tomu temnou atmosféru (kulminující sekvencí s jadernou apokalypsou), ikonické hlášky, neuvěřitelně intenzivní tempo a legendárního záporáka za doprovodu Fiedelova OST, který svým industriálním zvukem dokonale zapadl do "technicistního" tónu filmu, díky čemuž se z filmu stal po zásluze obří tržební hit, kultovní žánrová klasika, ceněná oscarovka a popkulturní milník. Mostow se sice s obtížným úkolem vypořádal se ctí, přesto je věčná škoda, že Cameron kvůli tahanicím o práva na značku ztratil zájem a nenatočil i trojku.  

Terminator 3: Rise Of The Machines

Tak tehdy v kině to pro mě bylo docela velké zklamání z toho, jak geniální jedničku s dvojkou tak hrozně "znesvětili". To cheesy pojetí, které bylo v absolutním kontrastu s temnou a vážnou až depresivní atmosférou Cameronových filmů, byl pro mě dost velký šok, ale časem jsem tenhle přístup docenil a na trojku změnil názor. Kromě toho po těch 20 letech a všem co přišlo potom (jak filmy, tak seriál) je trojka fakt naprosto cajk:-). Arnie a Loken (měla po Patrickovi hodně těžkou pozici a zvládla ji skvěle) byli super, scéna s jeřábem je i v dnešní době top (Arnie se vzdal části honoráře, aby mohla být natočena tak, jak původně zamýšleli), potěšila překvapivá (ale logická) pointa na konci a spousta variací, kterými Mostow a spol. ozvláštnili zavedený syžet (ženský cyborg a k tomu kombinace tekutého kovu a endoskeletonu, ovládání dalších strojů na dálku, plán Skynetu zlikvidovat nejen Connora, ale i jeho zástupce, změna povahy Skynetu, atd.).

Humorné vsuvky mi v době premiéry vadily, ale zpětně jejich akcentování ve filmu tehdy vlastně dávalo smysl. Podobné drobné vtípky byly už ve dvojce a trojka v tom pokračovala jen s o něco větším důrazem. Mostow a spol. věděli, že na Camerona nemají ani náhodou, jednička i dvojka se v mezidobí dočkaly spousty parodií a poct, stejně tak Arnie začal po dvojce více tíhnout k humoru, takže ukázat divákům, že si z tématu dělají legraci i sami tvůrci, byla jedna z racionálních možností, jak v souboji s Cameronem nedostat drtivý knockout, ale prohrát "jen" na body. Což se více než povedlo.  

Jediná věc, která ve trojce vůbec nefunguje, je nepochopitelná změna charakteru Connora. Ta postava je napsaná úplně v protikladu tomu, jak byla pojata ve dvojce. Z drzého spratka, který se nebojí vzít osud do vlastních rukou, se stal posera, který se nechá osudem vláčet a vůbec neví, co má dělat, aniž by to bylo ve filmu smysluplně vysvětleno. A samozřejmě tomu nepomáhá ani slabý výkon Stahla s charismatem někde na levelu nula (Furlong je někde úplně jinde a i ten Edwards (starý JC), který je ve dvojce asi tak 10s, jej nechává daleko za sebou) a Danes na tom není o moc lépe (oba imho castingové omyly). Jinak je ale trojka poctivé řemeslo a důstojné pokračování ikonické Cameronovy série.

---

Sorry, ale tady se bavíme o chlapovi, ze kterého se stane vůdce celosvětového odboje lidí proti strojům. O chlapovi, který svým skillem a charismatem přesvědčil ostatní, aby do zdánlivě předem prohraného boje šli s ním. Jako chápu, že ve filmu chtěli mít klasický character arc from zero to hero (sice tady nedává žádný smysl, protože si tím postava prošla už ve dvojce, ale budiž), ale nepovedlo se to imho jak na papíře, tak castingem. 

Ta dnes už notorická tvůrčí bezradnost, co s postavou Connora po událostech ve dvojce dál (čtyřka a pětka je na tom s jeho pojetím ještě hůře, šestka je pak kapitola sama pro sebe), začala nenápadně a plíživě už ve trojce:-).

Remain

Nevím, jestli je to tvůrčí záměr a má to být tak průhledné, jak to vypadá, nebo je to jen můj bias vůči Shyamalanovi, ale po pár vteřinách traileru mě napadlo, že Dynevor bude duch/vzpomínka/halucinace/whatever a celé se to odehrává v hlavě nespolehlivého vypravěče Gyllenhaala:-). Načež následná pointa v koupelně tohle podezření jen umocnila. Tudíž snažně doufám, že až takhle triviální to nakonec nebude a mistr v traileru mocně klame tělem a do samotného filmu si přichystal nějaká esa v rukávu nebo alespoň nějaký "šokující" plot twist, který minule chyběl a na výsledku to bylo znát.

Scream

Letošní třicetileté výročí od premiéry (u nás, jak bylo tehdy nedobrým zvykem, uvedeno s několikaměsíčním odstupem) je dobrý důvod, proč si po dlouhých letech znovu připomenout Cravenův popkulturní meta slasher, který ve své době znovu nakopl mistrovu skomírající kariéru, obrodil hororový žánr a v průběhu uplynulých dekád se proměnil v žánrovou klasiku, ke které se další díly série neustále odkazují, což dokládá, jakou nestárnoucí pecku se Cravenovi podařilo natočit.

Skromný bodycount a kvůli smířlivějšímu ratingu decentně pojaté gore Craven (vtipné cameo v ikonickém kostýmu:-)) za pomocí Williamsona bohatě vynahrazuje legendárním "telefonním" úvodem (jak znalostním kvízem, tak překvapivým odpravením největší herecké hvězdy (co Psycho zvládlo v půlce filmu, to Scream dokázal v úvodní čtvrthodině - chytrý marketingový tah:-)), kterou snad jako jedinou v celé sérii napadlo záškodníkovi strhnout masku:-)), nepostradatelným Jacksonovým hlasem, nápaditými fatalitami (garážová vrata, televize), při kterých maskovaný bubák dostává konstantě na budku, zábavnými meta referencemi na hororová pravidla, klišé žánru a současnou popkulturu, napínavou whodunnit linkou (druhá polovina filmu je vlastně jedno velké finále) a samozřejmě závěrečným nečekaným plot twistem s identitou pachatelů (originální nápad s dvojící zabijáků), z čehož se staly trademarkové prvky série, ze kterých značka těží dodnes.

P.S. Jedinou drobnou, leč zásadní, vadou na kráse v tuzemských končinách je původní dabing, který nepochopitelně na první dobrou divákovi vykecá, kdo se skrývá pod maskou obratem poté, co se dané postavy poprvé objeví na scéně:-(.

P.P.S. A jako bonus zdarma navíc povedený cover vypalovačky Birds Fly (Whisper to a Scream) pod závěrečnými titulky.

The Gentlemen (Sezóna 2) 8/10

Příhody nejvyšší smetánky a nejnižší galérky (jejíž členové se mezi oběma světy přesouvají tak ladně, že je občas obtížné rozlišit, kam vlastně patří:-)), v Ritchieho podání se konečně vrací zpět na scénu s druhou sezónou a to dokonce ještě ve větším stylu než se to podařilo v první sezóně. Ritchie se v silné konkurenci seriálových gangsterských historek z podsvětí (z nichž ty nejlepší se nějakou podivuhodnou shodou náhod odehrávají na ostrovech a tyhle nejsou výjimkou:-)), dokázal prosadit tím, co umí nejlépe, pár nedotažeností jej ovšem napoprvé drželo zkrátka. Na podruhé to už bezezbytku vyšlo.

Silné stránky z předchozí řady totiž zůstaly zachovány v nezměněné podobě (partička zábavných postav, vypointované dialogy, stylový audiovizuál s pohotovými textovými komentáři k aktuálnímu dění, parádně hrající casting, svižné tempo, chytrý střih hrající si s časovou perspektivou), zatímco drtivá většina nedostatků je nově buď úspěšně potlačena a nebo zcela absentuje. Což se týká především znatelného kvalitativního propadu, kterými posledně trpěly vyjma úvodní dvojice všechny zbývající epizody bez Ritchieho angažování. Tentokrát se nic takového v průběhu sezóny neděje, protože Ritchie se spolu s kolegou Readem autorsky podílí na všech epizodách a na výsledku je to stran narativu a dramaturgie poznat.

Stejně tak repetitivní děj občas připomínající videoherní side questy (nekonečné obcházení prostředníků a řešení cizích problémů výměnou za požadovanou věc) se zde vyskytuje v minimální míře. Oproti premiérové štaci ubylo komických až mírně parodických výstupů (nezdárný bratr, jakožto nejzábavnější postava v celé první sezóně, je po většinu času zcela odsunut na vedlejší kolej, pro vedoucího pěstírny platí totéž) a akční složka je na tom stran množství stále nedostatečně (koncept "slova namísto činů" v podobném prostředí působil už minule nevěrohodně, na čemž se nic nezměnilo) a hlavní postavy se ani tentokrát nezbavily plot armoru, nicméně tyhle dílčí problémy jsou vykompenzovány v jiných oblastech.

V rámci vzájemně propojených příběhových linek si tvůrci přichystali hned několik příjemných/nečekaných překvapení (hlavní postava dostane životní lekci a projde si jistým charakterovým vývojem, povedený "bondovský" závod sporťáku s letadlem s šokující koncovkou, aneb fajn pomrknutí na fanoušky Bonda (a Lazenbyho příspěvku) a Godfathera současně (mafiánská rodina, italská veselka, atentát, mrtvá nevěsta - to asi nebude jen náhoda:-)), chemie a jiskření mezi ústřední dvojící "kolegiálních" zločinců nadále funguje na výbornou, dojde na pár osvěžujících nápadů typu tematických epizod (svatební, přepadová), vedlejší postavy dostanou příležitost se patřičně předvést (lovení škodné na panství je top:-)) a ve finále se na rozdíl od předchozí řady odehraje strhující klimax, připomínající osudovým "bratrským" střetem Godfathera.

Godzilla Minus Zero

Škoda, že nemám IMAX za rohem, ale na opačném konci republiky, takže počet návštěv musím omezit a třetí Dune má přednost. Protože vidět dvojku v téhle over the top prezentaci bude jistě zážitek. Jednička s neznámým castingem a nuzným rozpočtem, který by se jinde utratil jen za marketingovou kampaň catering:-), ukázala veškeré hollywoodské konkurenci v daném roce záda, takže faktor zvědavosti, zda Jamazaki-san potvrdí formu a doručí další podobně kvalitní kousek, je na maximu. Obzvláště, když tentokrát dojde na souboj titánů kaiju. Podle traileru to vypadá více než slibně:-).

Silo (Sezóna 3) 8/10

Variace na videoherní Fallout (podzemní bunkry a post-apo prostředí, mínus akční atrakce a mutanti, plus detektivní pátrání a konspirace:-)) naštěstí ve třetí sezóně pokračuje v nastoleném kvalitativním trendu, kterým se uvedla předchozí řada, ovšem poněkud překvapivě se tak děje až ve druhé polovině sezóny. Tvůrci jakoby se znenadání zalekli, že stran adaptování knižní série postupují vpřed příliš rychle (na můj vkus je to přesně naopak a podstatné události odsouvají na později, respektive pokud se budou držet předlohy, tak bude v závěrečné sezóně potřeba pokrýt opravdu spoustu věcí).

Tudíž se v úvodní epizodě rozhodli stisknout tlačítko reset a spolu s amnézií hlavní postavy spustili pomyslnou "pojistku", která z dramaturgického hlediska i stran vývoje narativu vrací vyprávění v první polovině sezóny zpět na začátek. Děj se zbytečně dlouho točí v kruhu (zatímco v první sezóně se prakticky jen čekalo, až se hlavní postava konečně vypraví na povrch, tady se pro změnu jen čeká, až se jí vrátí ztracená paměť a naváže tam, kde skončila), tempo kolísá a dávkování nových klíčových událostí a informací pokulhává (výjimkou je pouze překvapivé zmrtvýchvstání nejmenované postavy).

Kouskování děje příliš nepomáhá ani vedlejší retrospektivní linka s pátráním po původu tajemné hrozby, která slouží jen pro natahování stopáže před odhalením podstaty tajného projektu. Nicméně s překlopením sezóny do druhé poloviny kromě obvyklých atributů (charakterově nejednoznačné postavy, politikaření, paranoidní atmosféra, spiklenecké plány, výborně hrající casting, vysoké produkční hodnoty) přicházejí na řadu také zajímavé vsuvky (vyšetřování krádeže zásob), nečekané zvraty (změna stran a to rovnou ve dvojitém vydání) a silné scény (hrdinské sebeobětování, kobercový nálet s hromadnou čistkou) spolu s vygradovaným finále a nepostradatelným ciffhangerem slibujícím vzrušující poslední sezónu.

Star Trek: Strange New Worlds - Like Chronitons Through The Hourglass (Sezóna 4 - Epizoda 7) 7/10

Další nedobrovolné setkání se všemocnou mimozemskou bytostí, která má ve zvyku uvrhnout posádku do alternativní reality, se v sedmé epizodě nese v parodickém duchu vesmírné soap opery. Pod rouškou záměrně expresivního herectví, snímaného přehnaně dramatickou kamerou, se ovšem vedle roztomilé pocty původní sérii v podobě chirurgické operace jistého klíčového tělesného orgánu nachází příběhová linka o potlačených pocitech i citech za nápadité účasti staronové postavy se špičatýma ušima a nečekaně emocionální koncovky. Představovací potitulkovka je příjemným bonusem navíc.