Kameramanská exhibice (přechody mezi jednotlivými scénami vyřešeny jak jinak než "nenápadnými" zatmívačkami) totiž vše ostatní pohřbívá hluboko pod zem, respektive jednozáběrovému formátu je podřízena jak dramaturgie, tak řemeslné zpracování. Po dějové stránce se ve filmu nic zajímavého nestane, napínavé, natož strašidelné, to je naprosto minimálně, atmosféra prakticky vůbec nefunguje, protože je od prvních minut (zmínka o bohu) jasné, o co tady půjde, k tomu konec prozrazený v úvodní scéně, nelogické chování hlavní postavy (proč se nevydá na útěk při první příležitosti?), nelogické chování démonického squattera (na co celou dobu čeká?) a obludně digitální oheň v závěru. Tudíž veškerá zábava tady spočívá jen v nekonečném čekání, kdy se film konečně rozjede a pustí nadpřirozeného bubáka (jako obvykle s legračním démonickým hlasem) ze řetězu, což se stane všehovšudy ve dvou scénách, z nichž v jedné z nich pro jistotu mimo záběr.