Schoenbrunin tentokrát vsadila na slashery z 80s, respektive nekonečné hororové série o maskovaném zabijákovi, který porcuje nadrženou mládež, kterým vzdává poctu a současně je dekonstruuje od genderových/filmových/společenských stereotypů, přes žánrové klišé, až po pohled do zákulisí produkce podobných hororových kousků a vypomáhá si při tom meta konceptem filmu o filmu ve filmu, nezbytným sociálně kritickým komentářem a pár referencemi na žánrové klasiky.
Nicméně co je to vše platné, když je to opět zabaleno do utahaným tempem se odvíjejícího abstraktního děje, složeného z nahodile seřazeného sledu více či méně zmatených/nudných wtf scén, ve kterých se realita s fikcí prolíná až do takové míry, že vlastně není jasné, zda jde o alegorii na druhou nebo už na třetí, přičemž stran naplňování samotných žánrových atributů (napětí, atmosféra, nápadité fatality, krvavé/brutální explicity) stojí za zmínku jen jedna pár minutová sekvence táborové čistky (se záměrně groteskní dávkou gore). Anderson v roli vyhaslé hvězdy/femme fatale je fajn, zbytek nikoliv.
