The Rivals Of Amziah King 7/10

O včelách, medu a lidech. A také přátelském posezení s písničkou na rtech, životním optimismu, dobré náladě, rodinném podniku, sousedské výpomoci, odcizeném živobytí, podlé konkurenci, bezohledných magnátech, neohrožené "medové" krádeži, důmyslné odplatě a v neposlední řadě elektrizující hudbě. Tohle všechno Patterson vměstnal do dvou žánrově i tematicky natolik odlišných polovin filmu, že působí jako dva filmy sestříhané do jednoho. A ono to kupodivu funguje:-).

Z dramaturgického hlediska je první polovina filmu v podstatě jedna velká/dlouhá expozice, ve které se pouze představí všechny pro zbytek filmu důležité postavy, nastíní výchozí premisa (rodinná linka se zaučením hlavní postavy do řemesla, plus kriminální linka s krádežemi úlů) a skrze pár epizod z osobního a profesního života vykreslí charaktery postav a jejich vztahy. Co by ovšem jinde zasloužilo kritiku (případně rychloposuv vpřed), to je v Pattersonově podání překvapivě zdařilá podívaná, ve které nechybí příjemná feel-good atmosféra, funkční humor, absurdní scény a parádní hudební vystoupení.

Ve druhé polovině filmu Patterson nejprve zaskočí diváka šokujícím plot twistem s odklizením nejmenované postavy ze scény, načež rázně přepne z pohodové dramedy do napínavého krimi thrilleru s detektivním whodunnit vyšetřováním, originálním honey heistem a vychytralým zúčtováním s hlavním záporákem. Přičemž vedle stylové kamery, nápaditých hrátek se střihem (zvuk předcházející změně obrazu, efektní zpomalovačky) se může opřít o výborné herecké výkony jak charismatického McConaugheyho, tak sympatické debutující LookingGlass (škoda, že veterán Russell nedostal v ději více prostoru a slouží jen jako klišovitá záporná figura) a zejména neuvěřitelné chytlavé songy v doprovodu energického OST.

The Rescue

Autorský Old Henry byl hodně fajn, Greedy People a Motor City už tolik ne a koukám, že tady Ponciroli figuruje zase jen na pozici námezdního řemeslníka. Navíc to podle traileru vypadá jen na zaměnitelné akční béčko s televizně působícími produkčními hodnotami na dokonale provařené téma, kterých jsou na streamu doslova tuny (včetně té neo westernové atmosféry). Sklenar bude asi cajk, ale nečekám od toho o moc víc, než jen žánrovou spotřebku na vyplnění volného času. Na druhou stranu pokud si Ponciroli těmihle fuškami vydělá na další autorský projekt, tak s tím nemám žádný problém:-).

Onslaught 4/10

Natočit to někdy v osmdesátkách, tak by se Wingard jistě dočkal uznalého/spokojeného poplácání po zádech, jak se mu v tomhle laciném žánrovém béčku podařilo inovativně skloubit exploatační horory se strong female characterem v hlavní roli se slashery s nezastavitelnou mašinou na zabíjení (dokonce ve trojitém balení:-)) a akční thrillery s hrou na vojáčky (a ještě k tomu by mohl o pár let později žalovat Emmericha s Devlinem za kopírku ústředního nápadu v Universal Soldier).

V současné době (a bezpočtu obdobných žánrovek za pár dolarů, mířících rovnou na video/stream a obratem po vydání do zapomnění) s podobným pitchem a hlavně samotným provedením nemá Wingard nárok. Povinná expozice je ve filmu natažena prakticky na hodinu čistého času a stran dalšího vývoje děje se v ní nestane vůbec nic podstatného (totéž by šlo odvyprávět za deset minut). To by se dalo odpustit, pokud by se po jejím skončení Wingard utrhnul ze řetězu a rozpoutal krvavé/brutální inferno, což se ovšem nestalo. Arjona jako full metal mama bitch ujde, nicméně zbytek je velký, špatný.

Jedno žánrové klišé v ději střídá druhé (maniakální trio nepřekvapivě útočí ve vlnách, aby hlavní postavy měly dostatek času si pokecat, šílený vědec s nacistickou konotací je na hraně nezamýšlené parodie, hlavní postavu s vedoucím čističem pojí osobní linka, atd.), stylovost scén se Wingard snaží nepříliš úspěšně nahnat podivným výběrem doprovodných songů a osmdesátkovým OST ve stylu syntezátorového Carpentera a akční/hororové pasáže (vyjma přítomné gore nadstavby) řemeslným zpracováním nestojí vůbec za řeč (atmosféra a napětí prakticky zcela chybí a většina fatalit se odehraje mimo záběr kamery), přičemž korunu tomu všemu dává finální souboj titánů, který se odehraje v rozmezí zhruba půl minuty:-).

The Christophers 5/10

Úvodní titulky mlčely, takže jsem celý film byl na pochybách, zda Soderbergh natočil komorní adaptaci nějaké divadelní hry (v podstatě celý film je složený pouze z interiérových scén, ve kterých hrstka postav vede sáhodlouhé dialogy) a nebo knižní předlohy (ze které ve filmu zbyla jen výchozí premisa s mistrem na odpočinku a talentovanou učednicí/podvodnicí, přičemž všechno dobré z knihy se ztratilo někde po cestě ). Načež jsem ze závěrečných titulků zjistil, že kupodivu nikoliv.

Přesně takovým dojmem totiž Soderberghův film působí. Nic proti komornímu pojetí tématu, které stojí (a padá) jen na dialogových výměnách mezi postavami a na hereckých výkonech nepočetného castingu, ale pokud je výsledkem nepříliš zajímavá (natož zábavná) a pomalým tempem se odvíjející konverzačka, ve které se humor v jakékoliv podobě (laskavý, sžíravý, černý) nevyskytuje a totéž platí i pro drama, emoce a pointu/katarzi/klimax, tak soudruzi někde udělali chybu:-).

Navíc postupně budovaný vztah klišovitě protikladné (věk check, gender check, rasa check) dvojice moc nefunguje (asi proto, že falešná asistentka je stan svých emocí, proměny motivace a vývoje charakteru zcela nečitelná postava), jejich opakované setkání mají kolovrátkový průběh (rozkol, usmíření, rozkol), aniž by při nich došlo na nějaká hluboká životní moudra a práce tvůrců s MacGuffinem (osud série mistrových obrazů) je značně překombinovaná. Celý film zachraňuje výhradně výborný McKellen, který neumí podat nepřesvědčivý herecký výkon, byť mu lidi okolo házejí klacky pod nohy.

Rose 7/10

Pomalá, komorní, černobílá (kupodivu nedošlo i na oblíbenou dramaturgickou berličku s obrazovým formátem 4:3, aneb neklamný znak toho, že tady jde o nefalšované umění:-)) artovka, formálně zařaditelná do žánru historického sociálního dramatu, na rezonující téma genderové identity a práva jednotlivce na sebeurčení tváří v tvář bigotní uzavřené komunitě a nesmlouvavým společenským pravidlům/dogmatům, s výborně hrající Hüller v hlavní roli (letos má vskutku neobyčejně silný rok) a nepřehlédnutelným sociálně-kritickým podtextem, kterým se poukazuje na současné společenské problémy.

Prvořadý účel Schleinzerova počinu je pochopitelně zřejmý na první pohled - posbírat nějaké ceny na festivalech a pokud možno si vysloužit i nějakou oscarovou nominaci. Čemuž je podřízena jak forma, tak obsah filmu. Hlavní slovo tady totiž má tvůrčí minimalismus, ať už se jedná o pozvolné tempo, neokázalou (přesto místy lyrickou) kameru, syrovou dobovou atmosféru, nenápadný OST nebo úsporné vyjadřovací prostředky v rámci samotného narativu (jednoduchá příběhová linka, skromné množství dialogů, chybějící explicitní scény (sexuální i násilné povahy) a lakonický doprovodný komentář).

A nutno uznat, že to dohromady po většinu stopáže funguje, na čemž má samozřejmě velký podíl kvalitní casting v čele s Hüller, která v obtížné roli svobodomyslné podvodnice podává soustředěný a přesvědčivý herecký výkon, přičemž Braun je jí zdatnou spoluhráčkou. Nekompromisní konec s podprahovou obžalobou netolerance dokáže silně zapůsobit, ovšem  předčasným vrcholem filmu je skvělá scéna se zoufalým proslovem hlavní postavy před sroceným davem. Škoda jen, že některé vedlejší dějové linky nejsou více rozvedeny (pozadí početí, způsob dopadení uprchlého páru, výslech manželky).

Star Trek: Strange New Worlds (Sezóna 4 - Epizoda 1 - 10)

Star Trek: Strange New Worlds - Valles Marineris (Sezóna 4 - Epizoda 1) 8/10

Čtvrtá sezóna se v první epizodě rozjíždí v totožném stylu, se kterým tvůrci vyrukovali v předchozí sezóně, tj. zkoumání narativních hranic, které ST dokáže pojmout. Tentokrát v podobě osvědčené kombinace planet of the week formátu (loď na orbitě i výsadek na planetě souběžně čelící nebezpečí různého druhu) a cestování časem zpět do minulosti. Pochválit zaslouží výběr epochy s dinosauřím doprovodem a precizní naplnění konceptu kauzální smyčky (co se událo, se nemohlo udát jinak). Setkání s pradávnou civilizací navíc proběhne v nejlepší tradici ST (diplomacie namísto síly a morální dilema).

Star Trek: Strange New Worlds - The Griffin Incident (Sezóna 4 - Epizoda 2) 8/10

Ve druhé epizodě se tvůrci rozhodli navázat na předchozí experimentální díly a opětovně se vydávají do temných (mírně strašidelných) zákoutí hororového žánru. Klasická ST premisa s průzkumem opuštěné lodi, postižené nevysvětlitelnými anomáliemi, nabídne jak záhadnou atmosféru, tak několik příjemně paranoidních situací, ve kterých se pro výsadek na palubě "lodi duchů", jehož součástí je znovu kapitánský náhradník, stírá hranice mezi realitou a fikcí, přičemž dojde i na pár explicitních scén. Škoda jen, že podstata tajemství prokletí ztracené posádky v závěru zůstane zahalena tajemstvím.

Star Trek: Strange New Worlds - Human Best Friend (Sezóna 4 - Epizoda 3) 7/10

Oblíbené ST téma "posádka na dovolené zažívá dobrodružství" je zpravidla zdrojem nejrůznějších humorných situací a nejinak je tomu i zde. Tvůrci ve třetí epizodě přinášejí "odpočinkovou" podívanou, ve které je pozornost po dlouhé době soustředěna na vedlejší postavy. Rozverná pouť po stopách nejvyšší šarže na palubě a ztracených vzpomínek po prožité kocovině se neobejde bez vtipných (případně bizarních) zastávek, ve kterých figurují jednotliví členové posádky. Finále v podobě obligátní diplomatické mise zakončené záchrannou operací ovšem po dramaturgické stránce působí nadbytečně.

Star Trek: Strange New Worlds - A Case Of Chiaroscuro (Sezóna 4 - Epizoda 4) 7/10

Hravé experimentování tvůrců s žánrovými nebo dramaturgickými konvencemi pokračuje i ve čtvrté epizodě, ve které se členové výsadku nedobrovolně ocitají na planetě okupované frajery s hrbolky na čele v černobílé obrazové prezentaci, aniž by se při tom zapomnělo na logické zdůvodnění. Následné pletky s okupanty i zástupci hnutí odporu, odehrávající se ve stylových retro futuristických kulisách, pak připomenou válečné film noir klasiky z poloviny minulého století. Samotný děj je ovšem přespříliš jednoduchý, na čemž má podíl vedlejší linka na palubě lodi, se kterou se musí podělit o pozornost.

Star Trek: Strange New Worlds - Level Five Transporter Accident (Sezóna 4 - Epizoda 5) 9/10

Vytrvalé posouvání hranic storytellingu v rámci ST se v páté epizodě dostává na novou (notně hravou) úroveň v podobě očekávaného loutkového dobrodružství s mupety, které tvůrci avizovali s ročním předstihem. Originální nápad je tvůrci zabalen do osvědčené premisy s obsazením lodi nepřítelem (tentokrát nechvalně proslulými piráty). Následný guerillový boj posádky s nezvanými návštěvníky a záludnými nástrahami spojenými s novou fyzickou podobou je proložen spoustou humorných výstupů (dojde i na parafrázi slavné "rozlučky přes sklo") a nezapomnělo se ani na překvapivý zvrat v závěru.

Star Trek: Strange New Worlds - Off-Hour (Sezóna 4 - Epizoda 6) 8/10

Po found footage dokumentu v předchozí sezóně přichází v šesté epizodě na řadu další osvědčený dramaturgický formát v podobě narativu plynoucímu v reálném čase. Závod s časem vyvolaný neúprosným deadlinem pro únik lodi ze smrtelné pasti je příležitostně rámovaný časovým odpočtem a rozdělením obrazu pro souběžně se odehrávající děj. Do záchranné mise, ukazující důležitost týmové práce, se zapojí většina členů posádky, přičemž zejména dění na ošetřovně nepostrádá napětí, drama i emoce. Vedlejším efektem ovšem je fragmentace děje, ve kterém nemají všechny linky obdobný prostor.

Star Trek: Strange New Worlds - Like Chronitons Through The Hourglass (Sezóna 4 - Epizoda 7) 7/10

Další nedobrovolné setkání se všemocnou mimozemskou bytostí, která má ve zvyku uvrhnout posádku do alternativní reality, se v sedmé epizodě nese v parodickém duchu vesmírné soap opery. Pod rouškou záměrně expresivního herectví, snímaného přehnaně dramatickou kamerou, se ovšem vedle roztomilé pocty původní sérii v podobě chirurgické operace jistého klíčového tělesného orgánu nachází příběhová linka o potlačených pocitech i citech za nápadité účasti staronové postavy se špičatýma ušima a nečekaně emocionální koncovky. Představovací potitulkovka je příjemným bonusem navíc.

Star Trek: Strange New Worlds - Orders Of Magnitude (Sezóna 4 - Epizoda 8) 9/10

Kulaté výročí značky se tvůrci rozhodli v osmé epizodě oslavit tím nejlepší možným způsobem, tj. vynikající podívanou, ve které nechybí napětí, drama, akce, emoce, ani překvapení. K čemuž jim posloužilo osvědčené příběhové schéma o změně velení, v jehož rámci se posádka v čele s budoucí kapitánskou posilou potýká s respektovaným nadřízeným, který svou nekompetenci maskuje reputací. Přičemž dojde na formování charakteru i temné tajemství z minulosti. Nádavkem vedlejší dějová linka si s nutností dočasně odklidit z cesty vybrané postavy poradila, aniž by se uchýlila k obsahové výplni.

Star Trek: Strange New Worlds - Once La'An A Time (Sezóna 4 - Epizoda 9) 7/10

Experimentální výlet do žánru fantasy v jednom z předchozích dílů dostává v deváté epizodě pokračování, které posádku opět uvrhne mezi hrady, kobky, draky a kouzla. Ve středu všeho dění je po delší době další vedlejší postava, potýkající se s temnou stránkou své osobnosti, která se skrze přímočarou příběhovou linku dočká vedle atraktivního souboje se sebou sama i charakterového vývoje. Na pozadí převlekových hrátek a monstrózních proměn (triky se povedly, byť nedostanou moc prostoru) se odehraje střet technologie s magií dosahující v rámci ST svého vrcholu (podobný duel se jen tak nevidí).

Star Trek: Strange New Worlds - Tomorrow's Enterprise (Sezóna 4 - Epizoda 10) 9/10

Na závěr čtvrté sezóny si tvůrci v desáté epizodě přichystali klasický koncept ze ST kuchyně, založený na cestování časem a alternativní verzi budoucnosti/minulosti. Odvrácení hrozícího neštěstí způsobeného vesmírnou anomálií hned ve dvou časových rovinách najednou dostala na starost opět vedlejší postava, která si při tom projde lekcí seberozvoje. Tvůrci při tom využili příležitosti a kromě různých variant postav (nebo jejich nadcházejících služebních náhradníků) servírují vtipné a dojemné momenty. Závěrečný proslov pak slouží jako symbolické nakročení k završení pětileté mise v poslední sezóně.

Ebenezer

Zrovna Westa bych podepsaného pod něčím takovým (klasickým/rodinným/výchovným) nečekal (asi námezdní fuška s cílem snadno a rychle vydělat chechtáky na svůj další not-family-friendly projekt:-)), ale historické kousky s dobovou atmosférou točit umí a pokud má tahle legendární historka dostat nějaké temnější podtóny, tak vlastně proč ne? Depp podle traileru působí jako ideální castingová volba, celé to vypadá překvapivě dobře a poslední adaptace, kterou jsem viděl, byla Disneyho verze se Strýčkem Skrblíkem (a ta byla skvělá:-)) někdy v 90s, takže na tohle podání se dost těším:-).

Broken Arrow

Při zpětném pohledu je tenhle druhý pokus mistra krvavého baletu naplno (a pokud možno natrvalo) se etablovat v hollywoodské továrně na sny zajímavý především tím, že se s ním zakladatel akčního podžánru heroic bloodshed po přestupní zastávce jménem Hard Target, při které mu producenti v čele s Raimim neustále kecali do práce, konečně posunul do první hollywoodské ligy (po stránce rozpočtu, hereckých hvězd v hlavních rolích i spolupracovníků ve štábu), což se hned o rok později naplno zúročilo v jednom z nejlepších zástupců žánru vůbec a totiž akční parádičce Face/Off.

Jistě, po dějové i produkční stránce nejde v rámci akčního žánru (obzvláště v jeho vrcholném období, které v polovině devadesátek panovalo) o nic výjimečného. V přelomovém Speedu i později v Hard Rainu předvedl Yost podstatně více invence, z charakteristického rukopisu Wooa v akčních scénách toho ve filmu vyjma střelby obouruč a pár zpomalovaček příliš mnoho nezbylo (vzhledem k zasazení děje do pouštního prostředí tentokrát chybí i zpomalené holubice v letu:-)) a Slater na podobnou vůdčí/hrdinskou roli nemá potřebné herecké kapacity, ale pak je tady charismatem a hláškami hýřící Travolta v neodolatelné záporácké poloze (ještěže dal při výběru role nakonec přednost temné straně:-)) a k tomu skvělý Zimmerův OST, sympatický sidekick Mathis, neokoukané přírodní lokace, odpálení atomovky (na což si v hollywoodských filmech troufne málokdo), byť ne tak atraktivně podané jako v True Lies a výborné (patřičně explozivní) vlakové finále:-).

Digger 8/10

V prvé řadě podobné svérázné projekty, založené na nekompromisní autorské vizi se značně pochybným komerčním potenciálem, do kterých se tohle studio opakovaně nebálo investovat absurdní rozpočty (přestože opakovaně narazilo), budou v nadcházejících letech hodně chybět. Ve druhé řadě takhle geniálně mystifikační marketingovou kampaň, díky které na diváka ve filmu čeká nejedno příběhové překvapení, jsem už dlouho neviděl. Ve třetí řadě kudos, že zdánlivě prapodivná forma (přehnané herecké výkony, nesmyslné dialogové výměny, umělohmotná zombie kočka:-)) není jen snaha o nějaké intelektuální self promo s rádoby artovými tendencemi, ale má v ději své logické obsahové opodstatnění.

Tahle ekologická agitka, maskovaná za absurdní meta politickou satiru, sice jako výmluvný budíček pro současné světové politické špičky nezafunguje (byť by určitě měla), ale svou originalitou/podvratností/nekompromisností dokáže diváka nejen pobavit, ale i myšlenkově podnítit. Soupeření supervelmocí, drancování přírodních zdrojů bez ohledu na následky, ignorace vědecké komunity, hamižné korporace, zkorumpovaní politici, arogantní magnáti, skryté ovlivňování veřejného mínění, vznešené ekologické ideály versus pokrytecký pragmatismus, atd. Iñárritu se trefuje do všeho, co aktuálně hýbe světem a ke svému angažovanému poselství přidává ještě jednu zábavnou vrstvu navíc v podobě nečekané meta roviny.

Čímž se po stránce narativu i produkčních hodnot v průběhu děje elegantně vysvětlí všechny dosavadní nesrovnalosti a následně Iñárritu dokáže s tímhle dramaturgickým prvkem nápaditě pracovat (přeskakování z jedné vypravěčské roviny do druhé, záměrně papundeklové kulisy, proměna probíhající scény za pochodu, atd.). Škoda jen, že následující plot twist s časovým rámováním děje už tak šokující není (ať už kvůli hi-tech videohovorům nebo několika dialogovým narážkám). Vrcholem filmu je pak strhující desetiminutový monolog hlavní postavy před "tribunálem", z něhož ty nejlepší části jsou pořízené na jeden záběr a při kterém se vyřčeným poselstvím tne do živého (minimálně oscarová nominace zajištěna:-)).

Na druhou stranu zdaleka ne všechny absurdně vtipné/satirické momenty fungují s maximálním účinkem a stejně tak potenciál konceptu filmu ve filmu se Iñárritovi nepodařilo v ději rozvinout naplno (smysl vedlejší "zákulisní" dějové linky se kromě "momentu překvapení" redukuje prakticky jen na jednu dialogovou scénu o podstatě a uměleckém pojetí připravovaného představení, přičemž doplňková linka se ztraceným letadlem s potomkem na palubě ve filmu existuje jen pro závěrečnou emoční katarzi hlavní postavy a nikoliv diváka). Samotné téma ovšem rezonuje a casting bez výjimky (Cruise a Goodman předvádějí herecký koncert) spolu se stylovou kamerou a neortodoxním OST odvádí špičkovou práci. 

P.S. Ve čtvrté řadě Iñárritu pomohl DiCapriovi a Lubezkimu k sošce a nedivil bych se, kdyby se mu to podařilo i tentokrát.

Coyote Vs. Acme 7/10

Nad důvodem, proč studioví kravaťáci poslali tenhle animák po jeho dokončení do trezoru namísto do kin zůstává rozum stát. Jasně, nová žánrová klasika jako je Zemeckisova přelomová animovaná oscarovka tady nevznikla, ale nenáročná a v rámci možností zábavná podívaná pro všechny věkové kategorie rozhodně ano, byť po stránce kvalitativního potenciálu se film potýká s jistými nevyužitými rezervami. Nicméně na příjemné vyplnění volného času jeho kapacity plně dostačují.

Předně je potřeba pochválit originální nápad se soudním procesem, který klasické postavičky ze studiových animovaných grotesek zapojí do sice jednoduché (hlavní postavy postupně obcházejí jednotlivé kreslené charaktery, přičemž vytrvalý a vynalézavý smolař s jeho nedostižnou pípající nemesis se v závěru filmu postarají o překvapivě dojemný moment), jinak ovšem plně funkční (vedle humoru samozřejmě dojde i na spoustu nejrůznějších referencí na předlohu) příběhové linky.

Stejně tak je potřeba ocenit tradiční ruční animaci po vzoru zdrojového materiálu, respektive její digitální obdobu, která ovšem působí jako rukou kreslená práce. Interakce castingu a animovaných postav v reálném i počítačem generovaném prostředí se taktéž povedla, Forte a zejména Cena dokazují svůj komediální potenciál a pointa případu stran zneužívání animovaných postav všemocnou korporací ve jménu zisku dokonce skýtá jistý sociálně-kritický přesah. Akorát je škoda, že samotné množství a dávkování humoru (ve slovní i obrazové podobě a v prvním i druhém plánu) není ve filmu zdaleka tak vydatné a časté, jak by si podobný typ animáku s prolínáním skutečného světa a stylizované grotesky jistě zasluhoval.

The Uprising 7/10

Pustit se do natáčení epické kostýmní žánrovky, zasazené do období temna, jako téma si k tomu vybrat málo známou kapitolu středověkých dějin o vzpurných poddaných adolescentního krále (navíc zcela nadbytečným epilogem trochu nepochopitelně naznačovat origin nejmenovaného zbojníka s kápí, lukem a šípy) a mít k tomu rozpočet, který by u běžné žánrové konkurence nevystačil ani na marketingovou kampaň, nepůsobí jako dobrý nápad, jak se zapsat do povědomí.

Žánrový chameleon Greengrass v rámci téhle napůl biografické ("rolnická" revoluce a spousta skutečných historických postav) a napůl smyšlené (hlavní postava a tím pádem i celý její osud včetně zavádějící koncovky) historky ovšem sleduje úplně jiný cíl, než jeho předchůdci, takže mu lze odpustit epické měřítko, suplované digitálně kašírovanými pozadími. Žádné romantické/heroické pojetí typu Breaveheart nebo Outlaw King se tady totiž nekoná. Tohle je sociální revoluce zprostředkovaná v přímém přenosu, podpořená Greengrassovými trademarky v podobě dokumentaristického přístupu a hektické rozklepané ruční kamery, ve které se středověký střet společenských tříd ukazuje jako notně špinavá záležitost.

V Greengrasově podání se tahle historická revoluce (navzdory záměrů jejich strůjců) pod tíhou nezvladatelného davu, složeného jak ze stoupenců "spravedlivých" ideálů a oddaných poddaných, tak krvežíznivé/zlodějské chátry, proměňuje ve všudypřítomný chaos (parádní kamera a střih) a následně v erupci bezuzdného násilí (s vydatnou dávkou explicitních fatalit a gore), které končí marným bojem proti systému, ve kterém má navrch politikaření a mocenská hra královského dvora v čele s autoritářským králem. Hlavní postava tudíž v ději po většinu času nefunguje jako heroická vůdčí osobnost lidového hnutí, nýbrž jako svědek historických událostí (škoda, že tuhle perspektivu Greengrass v závěru hodí do koše a přepne někam jinam), čemuž napomáhá i Garfieldův civilní herecký výkon (největší pochvalu si ovšem zaslouží Norman).

The Beast

Sledovat celý film, jak si prezident v obrněné limuzíně razí cestu ulicemi hlavního města a zanechává za sebou spoušť a hromady mrtvol v eRkovém ratingu, by mohla být docela zábava. Navíc když se v něm hlavní role zhostil největší badass motherfucker Jackson. Pak je tu ovšem nevyzpytatelný faktor Harlin, který se z bývalého hollywoodského hitmakera (ty popisky devadesátkových pecek v traileru jsou v jeho současné formě pomalu na hraně klamavé reklamy:-)) stal autorem zapomenutelných žánrových béček, které produkuje jako na běžícím páse, takže těžko soudit, co z toho nakonec vyleze.

Runner 7/10

Sympaťák Ritchson opět v režimu nezastavitelné mláčitky, plus sympaťák Wilson opět v režimu nezastavitelného mluvky, plus přepravní box se vzácným lidským orgánem k transplantaci s omezenou životností, plus nesmlouvavý čekatel mimo pořadník v podobě šéfa drogového kartelu, rovná se cesta do nemocnice, plus závod s časem, plus hromada anonymních poskoků k odpravení:-). Jednoduchý vzorec, který Waugh proměnil v jednoduchý výsledek a totiž nenáročnou žánrovou spotřebku, která na ploše vyhrazené stopáže dokáže slušně zabavit a v některých ohledech dokonce příjemně překvapit.

Po příběhové stránce film nemá samozřejmě čím překvapit, protože podobných historek o rychlém a zběsilém přesunu z jednoho bodu do druhého za účasti přestřelek, honiček, výbuchů a hlášek se v minulosti vyprodukovaly doslova tuny (je trochu s podivem, že zrovna tenhle pitch to dopracoval až k pozici na hollywoodském black listu:-)). Nicméně o originální narativ a propracované charaktery v téhle žánrové jízdě nejde. Podstatné jsou jiné ohledy a v těch si Waugh vede zručně. 

Počínaje sympatickými postavami s funkční buddy chemií, typově ideálně složeným castingem (zatímco Ritchson sází na velké svaly, Wilson na mrštný jazyk, přičemž se skvěle doplňují), svižným tempem, přes příjemnou dávku humoru (vtipné dialogové výměny), překvapivě fyzickou akci s notně krvavými/brutálními fatalitami (finální bitka v nemocnici se povedla, škoda jen těch očividně digitálních průstřelů a zranění), uspokojivý bodycount a rozumnou stopáží, stylovými hrátkami s kamerou (byť ty divoké kamerové průlety mezi vozidly působí značně digitálně) a nečekaným zvratem s absentujícím plot armorem pro všechny kladné postavy konče. Snad jen s těmi dojemnými rodinnými momenty se v ději mohlo více šetřit.

Breeder

Tou scénou s nástupem sexy siluety do záběru doufám Goyette jen klame tělem a ve filmu to skončí dialogem ve stylu "ahoj, já jsem Karen a pomůžu Ti se zavedením naší elektro sady domácí výroby pro odběr genetického materiálu":-). Škoda, že v traileru (respektive už názvem filmu) vykecali o co půjde, mohli to v kampani postavit jen na tom uvěznění hlavní postavy v područí psycho rodinky s macho panímámou a zbytek si nechat až do filmu. Jinak to ale vypadá hodně slibně a vůbec bych se nezlobil, kdyby se Goyette s tímhle žánrovým kouskem vydal ve stopách Barkera nebo Creggera.

Unabomber 5/10

Pitch meeting: "Co kdybychom natočili biopic o dopadení nechvalně proslulého bombového atentátníka? Skvělý nápad, ale v reálu to žádná pozoruhodná záležitost nebyla a navíc samotné vyšetřování za celou dobu pátrání nikam nevedlo a federály zachránila šťastná náhoda. Nevadí, přimícháme do toho třeba retrospektivní linku, ve které se bude zkoumat psychické rozpoložení, formovat osobnost a radikalizovat názor budoucího záškodníka na společnost a máme hotovo."

Hotovo sice ano, ale vyhráno bohužel ne. Tahle detektivní historka, založená na skutečných událostech, nahlížená zrovna touhle perspektivou (sledování případu z pohledu vyšetřovatelů) na nějakou napínavou, natož strhující, podívanou nemá dostatečně silné/nosné dramatické parametry, což je patrné záhy po začátku filmu, přičemž s postupující stopáží tenhle pocit jen zesiluje. Stran narativu není o čem vyprávět (paralelní linka v minulosti je jen jedna velká obsahová výplň, která hlavnímu ději nemá čím přispět), tudíž obvyklé žánrové atributy (napětí, atmosféra, drama) tady nemají z čeho pramenit.

Což se nepřekvapivě týká i samotné akce, tudíž si tvůrci musejí vypomáhat scénami, ve kterých je alespoň naznačeno, že se něco důležitého stane, aby se obratem ukázalo, že jde o planý poplach (rádoby nevyzpytatelné setkání v lese). Stejně tak psychologická rovina vyprávění je zredukována na pár dialogových výměn, ve kterých se nic převratného neodehraje (asi proto, že experimentální sezení měly ve skutečnosti na charakterový vývoj pozdějšího domácího teroristy nepatrný vliv). Woodley a Crowe (na Ogga zbylo jen cameo) se sice oba snaží, seč jim síly stačí, ale na skvělou žánrovku to nestačí.